Zmizelý svět Velikonoční pondělí je zvláštní den. Konec nejvýznamnějších křesťanských svátků si podává ruku s prastarým, lidovým a snad původně pohanským zvykem pomlázky. Časy se mění. Zatímco před pár desítkami let byl potlačován křesťanský symbol Velikonoc, dnes je to zase pomlázka, která to má silně nahnuté a možná se za pár let dostane na evropskou černou listinu podobně jako domácí zabíjačka vepřů. Tím spíš skoro všichni kluci, pánové a chlapi od tří do devadesáti vyrážení patřičně ozbrojeni do ulic, aby si něco vykoledovali a hlavně – někdy právě jen jednou do roka – měli navrch. Nejinak tomu bylo i na konci teplého a velmi suchého dubna roku 2019. Už od ranních hodin jsem cestou ze Slaného přes Studeněves a Řisuty potkával skupinky mužů s náčiním a jejich počet rostl, jak slunce nabíralo výšku na obloze a já metry nadmořské výšky proti proudu Červeného potoka. V Malíkovicích táhla ulicí na věc už snad patnáctičlenná tlupa. Zaznamenal jsem také jeden útěk před spravedlností, dáma v mladých nejlepších letech mizela před „tou bandou opilců“, jak doznala, než znovu šlápla do pedálů směrem ke Slanému. Za Malíkovicemi se mi koledníci ztratili z dohledu, protože jsem překročil hranice obydleného území a stoupal nahoru po dobré polní cestě směrem na západ. Směrem k místům, která člověk kdysi obýval a už dávno je opustil. Směrem do zmizelého světa. V katastrálním území dnešní obce Drnek jsou takové zaniklé osady dvě, Humniště a Svídna. Humniště stávalo v místech nynějšího zemědělského dvora Martinice. Ves existovala snad jen stovku let, první zmínka je z roku 1416 a v roce 1548 je již uváděna jako pustá. Od roku 1598 bylo území kolem Humniště součástí smečenského panství. Pro lepší využití okolních pozemků dal roku 1711 hrabě Jiří Adam z Martinic v sousedství zpustlé vesnice založit hospodářský dvůr, nazvaný Martinice. Je pravděpodobné, že rozvaliny Humniště posloužily i jako zdroj stavebního materiálu. Živými pamětníky založení dvora je pět dubů letních, rostoucích při polní cestě asi půl kilometru dál za dvorem, nad údolím zvaným Červené dolíky. Dnes ze vsi nezbylo nic, dochovaly se jen stopy tvrziště. Ještě v prvních letech 20. století pozoroval Ferdinand Velc při pořizování Soupisu památek zbytky zdí pusté vsi, ty však později beze stopy zanikly, když JZD rozšiřovalo martinický dvůr a zastavělo novými hospodářskými budovami téměř celé prostranství. Celý areál byl po zániku JZD v rozvalinách, dnes je postupně obnovován, první budovy mají nové střechy a nová okna a v ohradě za dvorem se popásá stádo koní.
53
K martinickému dvoru patřila obrovská výměra polí, skoro 1100 strychů (asi 380 hektarů), a na jejich obdělávání bylo zapotřebí mnoha rukou. A tak vznikla osada Drnek. Na stránkách obce se dočtete, že v roce 1726 hrabě Adolf Bernard z Martinic založil u hájovny postavené v roce 1711 osadu, která se podle panského hajného původně nazývala Drnky, později Drnek. Na stavbu vsi byl vykácen nejspíš les, vyměřena obdélníková náves a kolem ní postaveno 13 chalup. K prvním osadníkům patřily rodiny Černých a Zelenků, jejichž rody zde žijí podnes. Svídna (někdy se uvádí taky Svídná) je ukryta v lesích necelý kilometr jihovýchodním směrem od Humniště. Vznikla už koncem 13. století, ale nejstarší přímá zmínka pochází až z roku 1382. Zpustla ke konci 15. století. Stejně jako Humniště nebyla ani vypálena, ani násilně zničena, ale postupně opuštěna, možná pro nedostatek vody. Koncem 19. století byla lokalita identifikována a zahrnuta do Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Slánském. A tak se Svídna dostala od roku 1967 do systematického archeologického výzkumu, který vedl dr. Zdeněk Smetánka. Archeologický průzkum ukázal, že vesnice byla vybudována na asi čtyřech hektarech plochy, skládala se ze čtrnácti kamenných domů, které měly rozměry zhruba 8x24 m. Osada byla pravidelně rozparcelována, domy obklopovaly podlouhlou náves a za nimi se nacházely zahrady. Asi 500 metrů východně od vsi se dochovaly stopy po pásech polností. Svídna se dostala nejen do archeologických učebnic, ale byla o ní také napsána kniha „Život středověké vesnice – Zaniklá Svídna“. Po zdokumentování vykopávek byly zbytky odkrytých stavení opět zakryty zeminou a celé prostranství bylo vráceno do původního stavu, takže není snadné místo najít. Ze silnice vedoucí od hlavní silnice na Mšec do Drnku je třeba odbočit vlevo, na nenápadnou polní cestu, a asi po 300 met-
