Stav vitráží po restaurování
Stav vitráží před restaurováním
Zručnost v restaurátorské dílně předvedli mistři právě i řezáním skla pro chybějící díly, kdy bylo použito řezáku s diamantovým rádlem. To si nejlépe poradilo s materiálem, jenž je tvrdý, nepružný a křehký, tedy náchylný k praskání a š pání hran. Všechna skla jsou hladká, ta jsou nejvhodnější pro malbu na sklo a vyznačují se vysokou průsvitnos . Nezbytným pomocníkem v celém procesu byl kromě popisné skici i dílenský výkres na balícím papíru, v měřítku 1:1, tedy ve skutečné velikos , který umožňoval přehlednost práce a průběžnou kontrolu. Skla byla dále kompletována novými zapájenými olověnými H profily na velkých stolech s postranními lištami a připravena k osazení. V okenním ostění kostela kameník předem prohloubil drážky, kde byly posléze skleněné tabule zatmeleny. Aby křehká skla rozměrné okenní tabule získala větší stabilitu, byly dle původního provedení do ostění příčně vloženy kovové pruty, tzv. závětrové výztuhy. K nim jsou vitráže uchyceny drátky, které restaurátoři cínem přiletovali okamžik před jejich osazením. Restaurované vitráže nyní v sakrálním prostoru vytváří atmosféru
kontemplace, mys ckého prostředí, které strhnou pozorovatele k úžasu a zamyšlení se nad symbolikou tvarů a barevnos . Možnost vyniknout osazeným vitrážím dává jistě i odstraněná stará olověná mříž, z dřívější doby instalovaná do interiéru kostela do každého okna. Na to bylo pamatováno již v rámci realizovaného projektu opravy pláště kostela a kul vovaně řešené transparentní sítě pro ptactvu byly umístěny před okna ven do exteriéru.
Památky Slaného a Slánska (19)
Restaurování vitráží s úpravou kamenného ostění stálo město Velvary 2.800.000 síc korun a bylo z poloviny finančně podpořeno z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. •• Památky Slaného a Slánska (19) • vydalo město Velvary, náměs Krále Vladislava 1, 273 24 Velvary ve spolupráci s odborem kultury a památkové péče MěÚ Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný • text Markéta Škrancová ve spolupráci s restaurátory • foto a grafická úprava Markéta Škrancová • sk KOČKA Slaný AD 2019 www.pamatkyslany.cz ••
VITRÁŽE KOSTELA SV. JIŘÍ
VE VELVARECH Památky Slaného a Slánska (19)
Vitráže kostela sv. Jiří ve Velvarech
Památky Slaného a Slánska (19)
Hra barev a světla propsaná okny do interiéru kostela je nyní ještě živější. V letech 2017–2019 nechal vlastník, město Velvary, zrestaurovat historizující vitráže renesančního hřbitovního kostela sv. Jiří. Práce, které provedl restaurátor Milan Drábek ze Svoru ve spolupráci s Milanem Augus nem a Miroslavem Kresslem z Nového Boru, se staly tečkou za dlouhodobou opravou celého pláště kostela.
kromě změny rozměrů, se jednalo. Soudit tak můžeme podle vzoru jednoho z oken, s kterým se setkáváme na historické fotografii kostela sv. Kateřiny (1900) a taktéž dnes reálně v kostele sv. Jiří. RESTAUROVÁNÍ Vlastní práci na vitrážích předcházela řada úkonů zachycující jejich rozměry a stav. Po očíslování se okenní výplně členěné do tabulí opatrně z kamenného ostění postupně vyjmuly. Některé bylo třeba i prohnout, jinde naopak disproporčně k ostění nedoléhaly. Proto došlo k opětovnému přeměření, aby mohly být vyrobeny nové a proporčně v obvodu upravené olověné profily. Barva a kresba vitráží byly značně poškozené, vybledlé a často místy zachováné pouze v obrysu. Právě kresba byla tou nejnáročnější prací, a to zejména z hlediska časového. Restaurátoři tak trávili týdny nad prosvětleným stolem a malovali květy, žilkování listů, šrafování pozadí a další. Tomu však předcházely zkoušky k získání požadované barevnos , jelikož sklářská barva se při různých teplotách výpalu (540–560°) ve svém ods nu mění. Důležitá je i kvalita barvy, zaručující odolnost vůči vlhkos , odírání a kolísavým teplotám. Po transportu okenních tabulí do restaurátorské dílny byly vitráže nejdříve očištěny ve vodní lázni a posléze byly zbaveny dožilých olověných profilů. Jednotlivá sklíčka se pak malbou retušovala či celkově přemalovala a vypálila. Některé popraskané díly skla, vzniklé uvolněním profilů a hou skla, bylo nutné vyměnit za nové.
HISTORIE VITRÁŽÍ A JEJICH VÝROBCE Jednolodní sakrální prostor osvětluje jedenáct, asi sedm metrů vysokých oken s kamenným ostěním, která jsou členěna středním prutem a završena kružbou. Barevné malované vitráže jsou poměrně různorodé, datací i vzorem, přesto tvoří harmonicky vyvážený celek. Vznikly na konci 19. stole , době, kdy nastal od 14. a 15. stole nový rozmach jejich výroby, spojený s opravou středověkých památek a všeobecným zájmem o historické slohy a řemeslnou uměleckou výrobu. Vitráže s tzv. kobercovým dekorem doplňují pouze dvě andělská poprsí v kružbách presbytáře. Malovaní nejsou pouze andělé a rostlinný dekor, ale i datace se jmény donátorů – K. Krohna, starosty obce, a Antonína a Kateřiny Vrabcových, L. P. 1893 a 1898. Během restaurování přibylo na vitráži nad bočním vchodem i skromné věnování městem Velvary L. P. 2018. Podle nápisu na jednom z oken a mladších písemných záznamů s jistotou lze říci, že většina vitráží pochází z pražské dílny Josefa Syvaltera (*1842–†1896) a Jana Kryšpína (*1869–†?), jeho synovce a nástupce. Osobní dokumenty se bohužel ani Stav vitráže po restaurování
Interiér kostela
u jednoho z nich nepodařilo dohledat. Víme však, že v Syvalterově dílně se sklářským technikám učil i významný pražský vitrážista a učitel řemesla Josef Vlasák st., který nakonec i využil starou mistrovu dílnu pro své podnikání – vedle řady významných realizací pro Prahu aj. jeho firma dodala i vitrážová okna do zasedací síně Okresního domu ve Slaném. O podílu Syvaltera na vitrážích kostela sv. Jiří ve Velvarech se dozvídáme z výroční zprávy Městské spořitelny (1934), Jan Kryšpín z Prahy je na jedné z bordur vitráží bočního vchodu reálně signován. Kryšpínovy nové vitráže jsou písemně doloženy i u kostela sv. Kateřiny ve Velvarech, odkud byly ty původní, asi deset let staré, přeneseny do kostela sv. Jiří, k čemuž mělo dojít roku 1905. K tomu jistě došlo, nevíme však v jakém rozsahu a jaké úpravy,
Památky Slaného a Slánska (19)
Skládání skel do nových olověných profilů
Vitráže kostela sv. Jiří ve Velvarech
Památky Slaného a Slánska (19)
Hra barev a světla propsaná okny do interiéru kostela je nyní ještě živější. V letech 2017–2019 nechal vlastník, město Velvary, zrestaurovat historizující vitráže renesančního hřbitovního kostela sv. Jiří. Práce, které provedl restaurátor Milan Drábek ze Svoru ve spolupráci s Milanem Augus nem a Miroslavem Kresslem z Nového Boru, se staly tečkou za dlouhodobou opravou celého pláště kostela.
kromě změny rozměrů, se jednalo. Soudit tak můžeme podle vzoru jednoho z oken, s kterým se setkáváme na historické fotografii kostela sv. Kateřiny (1900) a taktéž dnes reálně v kostele sv. Jiří. RESTAUROVÁNÍ Vlastní práci na vitrážích předcházela řada úkonů zachycující jejich rozměry a stav. Po očíslování se okenní výplně členěné do tabulí opatrně z kamenného ostění postupně vyjmuly. Některé bylo třeba i prohnout, jinde naopak disproporčně k ostění nedoléhaly. Proto došlo k opětovnému přeměření, aby mohly být vyrobeny nové a proporčně v obvodu upravené olověné profily. Barva a kresba vitráží byly značně poškozené, vybledlé a často místy zachováné pouze v obrysu. Právě kresba byla tou nejnáročnější prací, a to zejména z hlediska časového. Restaurátoři tak trávili týdny nad prosvětleným stolem a malovali květy, žilkování listů, šrafování pozadí a další. Tomu však předcházely zkoušky k získání požadované barevnos , jelikož sklářská barva se při různých teplotách výpalu (540–560°) ve svém ods nu mění. Důležitá je i kvalita barvy, zaručující odolnost vůči vlhkos , odírání a kolísavým teplotám. Po transportu okenních tabulí do restaurátorské dílny byly vitráže nejdříve očištěny ve vodní lázni a posléze byly zbaveny dožilých olověných profilů. Jednotlivá sklíčka se pak malbou retušovala či celkově přemalovala a vypálila. Některé popraskané díly skla, vzniklé uvolněním profilů a hou skla, bylo nutné vyměnit za nové.
HISTORIE VITRÁŽÍ A JEJICH VÝROBCE Jednolodní sakrální prostor osvětluje jedenáct, asi sedm metrů vysokých oken s kamenným ostěním, která jsou členěna středním prutem a završena kružbou. Barevné malované vitráže jsou poměrně různorodé, datací i vzorem, přesto tvoří harmonicky vyvážený celek. Vznikly na konci 19. stole , době, kdy nastal od 14. a 15. stole nový rozmach jejich výroby, spojený s opravou středověkých památek a všeobecným zájmem o historické slohy a řemeslnou uměleckou výrobu. Vitráže s tzv. kobercovým dekorem doplňují pouze dvě andělská poprsí v kružbách presbytáře. Malovaní nejsou pouze andělé a rostlinný dekor, ale i datace se jmény donátorů – K. Krohna, starosty obce, a Antonína a Kateřiny Vrabcových, L. P. 1893 a 1898. Během restaurování přibylo na vitráži nad bočním vchodem i skromné věnování městem Velvary L. P. 2018. Podle nápisu na jednom z oken a mladších písemných záznamů s jistotou lze říci, že většina vitráží pochází z pražské dílny Josefa Syvaltera (*1842–†1896) a Jana Kryšpína (*1869–†?), jeho synovce a nástupce. Osobní dokumenty se bohužel ani Stav vitráže po restaurování
Interiér kostela
u jednoho z nich nepodařilo dohledat. Víme však, že v Syvalterově dílně se sklářským technikám učil i významný pražský vitrážista a učitel řemesla Josef Vlasák st., který nakonec i využil starou mistrovu dílnu pro své podnikání – vedle řady významných realizací pro Prahu aj. jeho firma dodala i vitrážová okna do zasedací síně Okresního domu ve Slaném. O podílu Syvaltera na vitrážích kostela sv. Jiří ve Velvarech se dozvídáme z výroční zprávy Městské spořitelny (1934), Jan Kryšpín z Prahy je na jedné z bordur vitráží bočního vchodu reálně signován. Kryšpínovy nové vitráže jsou písemně doloženy i u kostela sv. Kateřiny ve Velvarech, odkud byly ty původní, asi deset let staré, přeneseny do kostela sv. Jiří, k čemuž mělo dojít roku 1905. K tomu jistě došlo, nevíme však v jakém rozsahu a jaké úpravy,
Památky Slaného a Slánska (19)
Skládání skel do nových olověných profilů
Vitráže kostela sv. Jiří ve Velvarech
Památky Slaného a Slánska (19)
Hra barev a světla propsaná okny do interiéru kostela je nyní ještě živější. V letech 2017–2019 nechal vlastník, město Velvary, zrestaurovat historizující vitráže renesančního hřbitovního kostela sv. Jiří. Práce, které provedl restaurátor Milan Drábek ze Svoru ve spolupráci s Milanem Augus nem a Miroslavem Kresslem z Nového Boru, se staly tečkou za dlouhodobou opravou celého pláště kostela.
kromě změny rozměrů, se jednalo. Soudit tak můžeme podle vzoru jednoho z oken, s kterým se setkáváme na historické fotografii kostela sv. Kateřiny (1900) a taktéž dnes reálně v kostele sv. Jiří. RESTAUROVÁNÍ Vlastní práci na vitrážích předcházela řada úkonů zachycující jejich rozměry a stav. Po očíslování se okenní výplně členěné do tabulí opatrně z kamenného ostění postupně vyjmuly. Některé bylo třeba i prohnout, jinde naopak disproporčně k ostění nedoléhaly. Proto došlo k opětovnému přeměření, aby mohly být vyrobeny nové a proporčně v obvodu upravené olověné profily. Barva a kresba vitráží byly značně poškozené, vybledlé a často místy zachováné pouze v obrysu. Právě kresba byla tou nejnáročnější prací, a to zejména z hlediska časového. Restaurátoři tak trávili týdny nad prosvětleným stolem a malovali květy, žilkování listů, šrafování pozadí a další. Tomu však předcházely zkoušky k získání požadované barevnos , jelikož sklářská barva se při různých teplotách výpalu (540–560°) ve svém ods nu mění. Důležitá je i kvalita barvy, zaručující odolnost vůči vlhkos , odírání a kolísavým teplotám. Po transportu okenních tabulí do restaurátorské dílny byly vitráže nejdříve očištěny ve vodní lázni a posléze byly zbaveny dožilých olověných profilů. Jednotlivá sklíčka se pak malbou retušovala či celkově přemalovala a vypálila. Některé popraskané díly skla, vzniklé uvolněním profilů a hou skla, bylo nutné vyměnit za nové.
HISTORIE VITRÁŽÍ A JEJICH VÝROBCE Jednolodní sakrální prostor osvětluje jedenáct, asi sedm metrů vysokých oken s kamenným ostěním, která jsou členěna středním prutem a završena kružbou. Barevné malované vitráže jsou poměrně různorodé, datací i vzorem, přesto tvoří harmonicky vyvážený celek. Vznikly na konci 19. stole , době, kdy nastal od 14. a 15. stole nový rozmach jejich výroby, spojený s opravou středověkých památek a všeobecným zájmem o historické slohy a řemeslnou uměleckou výrobu. Vitráže s tzv. kobercovým dekorem doplňují pouze dvě andělská poprsí v kružbách presbytáře. Malovaní nejsou pouze andělé a rostlinný dekor, ale i datace se jmény donátorů – K. Krohna, starosty obce, a Antonína a Kateřiny Vrabcových, L. P. 1893 a 1898. Během restaurování přibylo na vitráži nad bočním vchodem i skromné věnování městem Velvary L. P. 2018. Podle nápisu na jednom z oken a mladších písemných záznamů s jistotou lze říci, že většina vitráží pochází z pražské dílny Josefa Syvaltera (*1842–†1896) a Jana Kryšpína (*1869–†?), jeho synovce a nástupce. Osobní dokumenty se bohužel ani Stav vitráže po restaurování
Interiér kostela
u jednoho z nich nepodařilo dohledat. Víme však, že v Syvalterově dílně se sklářským technikám učil i významný pražský vitrážista a učitel řemesla Josef Vlasák st., který nakonec i využil starou mistrovu dílnu pro své podnikání – vedle řady významných realizací pro Prahu aj. jeho firma dodala i vitrážová okna do zasedací síně Okresního domu ve Slaném. O podílu Syvaltera na vitrážích kostela sv. Jiří ve Velvarech se dozvídáme z výroční zprávy Městské spořitelny (1934), Jan Kryšpín z Prahy je na jedné z bordur vitráží bočního vchodu reálně signován. Kryšpínovy nové vitráže jsou písemně doloženy i u kostela sv. Kateřiny ve Velvarech, odkud byly ty původní, asi deset let staré, přeneseny do kostela sv. Jiří, k čemuž mělo dojít roku 1905. K tomu jistě došlo, nevíme však v jakém rozsahu a jaké úpravy,
Památky Slaného a Slánska (19)
Skládání skel do nových olověných profilů
Stav vitráží po restaurování
Stav vitráží před restaurováním
Zručnost v restaurátorské dílně předvedli mistři právě i řezáním skla pro chybějící díly, kdy bylo použito řezáku s diamantovým rádlem. To si nejlépe poradilo s materiálem, jenž je tvrdý, nepružný a křehký, tedy náchylný k praskání a š pání hran. Všechna skla jsou hladká, ta jsou nejvhodnější pro malbu na sklo a vyznačují se vysokou průsvitnos . Nezbytným pomocníkem v celém procesu byl kromě popisné skici i dílenský výkres na balícím papíru, v měřítku 1:1, tedy ve skutečné velikos , který umožňoval přehlednost práce a průběžnou kontrolu. Skla byla dále kompletována novými zapájenými olověnými H profily na velkých stolech s postranními lištami a připravena k osazení. V okenním ostění kostela kameník předem prohloubil drážky, kde byly posléze skleněné tabule zatmeleny. Aby křehká skla rozměrné okenní tabule získala větší stabilitu, byly dle původního provedení do ostění příčně vloženy kovové pruty, tzv. závětrové výztuhy. K nim jsou vitráže uchyceny drátky, které restaurátoři cínem přiletovali okamžik před jejich osazením. Restaurované vitráže nyní v sakrálním prostoru vytváří atmosféru
kontemplace, mys ckého prostředí, které strhnou pozorovatele k úžasu a zamyšlení se nad symbolikou tvarů a barevnos . Možnost vyniknout osazeným vitrážím dává jistě i odstraněná stará olověná mříž, z dřívější doby instalovaná do interiéru kostela do každého okna. Na to bylo pamatováno již v rámci realizovaného projektu opravy pláště kostela a kul vovaně řešené transparentní sítě pro ptactvu byly umístěny před okna ven do exteriéru.
Památky Slaného a Slánska (19)
Restaurování vitráží s úpravou kamenného ostění stálo město Velvary 2.800.000 síc korun a bylo z poloviny finančně podpořeno z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. •• Památky Slaného a Slánska (19) • vydalo město Velvary, náměs Krále Vladislava 1, 273 24 Velvary ve spolupráci s odborem kultury a památkové péče MěÚ Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný • text Markéta Škrancová ve spolupráci s restaurátory • foto a grafická úprava Markéta Škrancová • sk KOČKA Slaný AD 2019 www.pamatkyslany.cz ••
VITRÁŽE KOSTELA SV. JIŘÍ
VE VELVARECH Památky Slaného a Slánska (19)
Stav vitráží po restaurování
Stav vitráží před restaurováním
Zručnost v restaurátorské dílně předvedli mistři právě i řezáním skla pro chybějící díly, kdy bylo použito řezáku s diamantovým rádlem. To si nejlépe poradilo s materiálem, jenž je tvrdý, nepružný a křehký, tedy náchylný k praskání a š pání hran. Všechna skla jsou hladká, ta jsou nejvhodnější pro malbu na sklo a vyznačují se vysokou průsvitnos . Nezbytným pomocníkem v celém procesu byl kromě popisné skici i dílenský výkres na balícím papíru, v měřítku 1:1, tedy ve skutečné velikos , který umožňoval přehlednost práce a průběžnou kontrolu. Skla byla dále kompletována novými zapájenými olověnými H profily na velkých stolech s postranními lištami a připravena k osazení. V okenním ostění kostela kameník předem prohloubil drážky, kde byly posléze skleněné tabule zatmeleny. Aby křehká skla rozměrné okenní tabule získala větší stabilitu, byly dle původního provedení do ostění příčně vloženy kovové pruty, tzv. závětrové výztuhy. K nim jsou vitráže uchyceny drátky, které restaurátoři cínem přiletovali okamžik před jejich osazením. Restaurované vitráže nyní v sakrálním prostoru vytváří atmosféru
kontemplace, mys ckého prostředí, které strhnou pozorovatele k úžasu a zamyšlení se nad symbolikou tvarů a barevnos .. Možnost vyniknout osazeným vitrážím dává jistě i odstraněná stará kovová mříž, z dřívější doby instalovaná do interiéru kostela do každého okna. Na to bylo pamatováno již v rámci realizovaného projektu opravy pláště kostela a kul vovaně řešené transparentní sítě pro ptactvu byly umístěny před okna ven do exteriéru.
Památky Slaného a Slánska (19)
Restaurování vitráží s úpravou kamenného ostění stálo město Velvary 2.800.000 korun a bylo z poloviny finančně podpořeno z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. •• Památky Slaného a Slánska (19) • vydalo město Velvary, náměs Krále Vladislava 1, 273 24 Velvary ve spolupráci s odborem kultury a památkové péče MěÚ Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný • text Markéta Škrancová ve spolupráci s restaurátory • foto a grafická úprava Markéta Škrancová • sk KOČKA Slaný AD 2019 www.pamatkyslany.cz ••
VITRÁŽE KOSTELA SV. JIŘÍ
VE VELVARECH Památky Slaného a Slánska (19)