Svatojánský oltál ve Smečně - Dilo Františka Ignáce Platzera
'Hlill111111
Staroboleslavské). Hlavním Platzerovým dílem je však uvedený oltář, ktetý je zachycen v inventáři smečenského kostela v prvním díle farní pamětnice (Liber memorabilium Decanatus Smecžnensis). Zde se zmiňuje nová štafírovaná socha svatého Jana, a to včetně dvou andělů po stranách. Seznam pořídil před rokem 1750 děkanJan Novák ( t 1750),jak o tom svědčí i některé následné poznámky do textu inventáře zapsané jeho nástupcem P. Františkem Josefem z Blanckenfeldu. OLTÁŘ sv.JANA NEPOMUCKÉHO VE SMEČNĚ
V souvislosti se smečenskou prací se nám vybaví Platzerův svatojánský oltář ve hřbitovním kostele v Útetý, jedna ze zakázek premonstrátů z nedaleké Teplé. Pokud je jeho časové vročení správné ( 1752), všimneme si slohového posunu, ktetým dílo sochaře od smečenského období prošlo. Koncepce pojetí oltáře v kostele v Útetý zůstala v podstatě stejná - mučedník zpovědního tajemství je rovněž umístěn v nice, po stranách jej adoruje dvojice andělů. Na vrcholu oltáře je jakoby v relikviáři v řezbě naznačen jazyk mučedníka zpovědního tajemství, připomínka vzácného ostatku pravidelně vystavovaného o svatojánském svátku v pražské katedrále. V Utetý však již oproti Smečnu není na oltáři aplikován motiv pozdně barokní mřížky a nová rokoková hravost dekoru svatostánku a subtilní pojetí obou andělů jsou přece jen vzdáleny klasicistnímu Platzerovu pozdně baroknímu pojetí ve Smečně. Náročné restaurování smečenského oltáře rehabilitovalo jeho původní podobu, a to včetně pozoruhodné plastiky sv. Jana Restaurátorský průzkum původní barevnosti balustrády
F. I. Platzer;
Oltář sv. Jana
Nepomuckého
(před rokem
1750),
před obnovou
Nepomuckého - významného díla sochaře pozdního baroka F. I. Platzera. Zdá se, že právě tato socha, společně se skulpturou sv.Jana Nepomuckého před klášterem pražských voršilek, stojí na samém začátku početné kolekce Platzerových ,Johánků". Obnovený oltář ve Smečně je tak důležitým dokladem první etapy umělecké tvorby F. I. Platzera po jeho uměleckém školení ve Vídni. •• P?mátky Slaného a Slánska (16) •vydal odbor kultury MěU Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný ve spolupráci s městem Smečno u příležitosti 300 let od narození F. I. Platz~ra •text Vladimír Přibyl •grafická úprava Markéta_Skrancová •foto Markéta Pavlíková a Vladimír Přibyl tisk KOCKA Slaný AD 2017 • www.pamatky.slany.cz ••
Památky Slaného a Slánska (16)
Pneme, že ohniskem rodía'bo se svatqjánske'bo kultu v regionu byw ři pohledu
na obnovený okář sv.Jana Nepomucke'bo vzpome-
právěSmečno, kde pro to by!y pod patronátem Martiniců vytvořeny vhodnépodmínky. Navíc velkou roli rozhodněsehráw i dominantní postavení smečenske'bo děkanství v duchovní správě na SUnsku. Ve Z,tÚjšfm kostek byw taképřed Časem nalezeno YOZJ1!ěrnéraněbarokní
pUtno s vyobrazením sv. Jana Nepomucke'bo (JeoL qoo), snad nebo Zfl,mku. Atributy světce a jeho zakomponování do historicke'bo prostoru vycháztjí z textu Balbinovy svatqjánské kgendy (c681). Pro okář sv.Jana Nepomucke'bo má podstatný význam rukopis Manuak et Diarium capellanatus Smecznensis (qI4, dřfve uWžen na smečenském děkanstvf}. Z textu vysvítá, že děkan Jan František Mayerheffer (c6_9r-qoo) získal sochuJana Nepomucke'bo, kterou zavěsilpatrně na stěnu piliře wdi koste'/a tam, Kde dnes stqjí svatqjánský okář. Toto posvátné místo byw pozdiji přičiněním kap'/anaJana Jih'bo Kikovske'bo ohrazeno okářní mřížkou azaMarieJosef.y z.Martinic, rozenéze Šternberka, přiby'/a da'/ší výzdoba. Péči o tento svatostánek svěřili kap'/anům, přičemž mnozí z nich se po odchodu ze Smečna do dalších farností stali zµámými šiřiteli svatqjánské úcty (Jan Ignác Summa z Vlastis'/avi, Augustin, Passer, Jan Jiří Kikovský, Adam Ignác H'/ava). Zásadníproměnu svatqjánske'bo oltářepřines'/a bohatá úpravajednoho zh'lavních představitelů pozdm'bo baroku v Čechách Františka Ignáce P'latzera. původně umístěné nafaře,
OBNOVA OLTÁŘE sv.JANA NEPOMUCKÉHO (2006-2016) Restaurování smečenského svatojánského oltáře zahájili v roce 2006, a to opravou zmíněné dřevěné oltářní mřížky - balustrády
(kol. 1695), ta podle pramenů byla červená. Tuto skutečnost potvrdil restaurátorský průzkum a povrchová imitace červeného mramoru byla obnovena. Architekturu „nového" pozdně barokního oltáře, kterou původně řešil Platzer a jeho spolupracovníci v kombinaci leštěné bělí a zlacení, přetřeli později nejméně dvěma vrstvami bílé barvy, přičemž vrchní (snad z r. 1879) měla až šedavý odstín. Umělecký výraz pozdně barokního oltáře byl tak nepříznivě změněn, bylo potlačeno pohledové rozložení zlacených a bělených ploch a linií, což je patrné například u motivu zlacené mřížky, která se uplatňuje v horní části oltářní architektury. Bílým nátěrem byly druhotně také povětšině opatřeny i figury andělů, ubylo zlacených částí na soše sv. Jana Nepomuckého, když jeho kanovnický pláštík získal tmavý odstín. Kolektiv restaurátorů pod vedením akad. mal. Markéty Pavlíkové, Ph.D., (AVU Praha) rozdělil práce na oltáři podle finančních možností majitele, technologických zásad a logické návaznosti do etap. Nejprve se věnovali oltářní mřížce - zábradlí (2006 a 2007, restaurátorky akad. mal. Markéta Pavlíková,
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), po obnově
akad. mal. Lenka Helfertová, pozlacovač Martin Zmeškal a umělecký truhlář Pavel Hanč), následovala obnova oltářní architektury (2008-2011, Pavlíková, Hanč), poté sochy sv. Jana Nepomuckého (2012, Pavlíková) a nakonec řezeb andělů (2013-2016, Pavlíková). Restaurování probíhalo za přispění Ministerstva kultury Ceské republiky a ve spolupráci s pracovníky památkové péče. FRANTIŠEK IGNÁC PLATZER A SMEČNO Období pozdního baroku ve Smečně je
spojeno s osobností Františka Michala hraběte z Martinic (" qrn, t 1773), který přetvořil urbanistický prostor okolo zámku - upravil park, v němž kolem roku 1740 postavil sallu terrenu podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Tento architekt pro Martinice zhotovil rovněž model trojičního sousoší, které je situováno ve Smečně poblíž kostela. Martinic v roce 1740 smluvil ještě se sochařem Matyášem Schohnerrem
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), zadní strana
další sochařské práce a objednal u něj i skulpturu sv. Donáta do bažantnice směrem ke Kačici. Matyáš Schohnerr však před dokončením trojičního sousoší v lednu 1743 umírá a provoz dílny přebírá František Ignác Platzer, jenž převzal i zakázku pro Smečno. Tři reliéfy spodní etáže sousoší se tradičně považují za Platzerovo první dílo v Čechách po jeho vídeňském školení. Kamenné figury Boha Otce a Ježíše Krista z horní části jsou patrně ještě Schohnerrovou prací. Na otázku, jak je to s autorstvím sv. Donáta, který byl při nedávné opravě v podstatě poskládán z fragmentů a přenesen před budovu děkanství, je zatím těžké odpovědět. V každém případě se mladý František Ignác Platzer ve Smečně jako umělec prosadil, svědčí o tom nejen nově obnovený oltář sv.Jana Nepomuckého, ale snad i jeho další práce - reliéfy s tématikou Korunování Panny Marie a Poslední večeře na menzách bočních oltářů sv. Václava a Panny Marie (původně zasvěcených Všem svatým a Panně Marii
Památky Slaného a Slánska (16)
Pneme, že ohniskem rodía'bo se svatqjánske'bo kultu v regionu byw ři pohledu
na obnovený okář sv.Jana Nepomucke'bo vzpome-
právěSmečno, kde pro to by!y pod patronátem Martiniců vytvořeny vhodnépodmínky. Navíc velkou roli rozhodněsehráw i dominantní postavení smečenske'bo děkanství v duchovní správě na SUnsku. Ve Z,tÚjšfm kostek byw taképřed Časem nalezeno YOZJ1!ěrnéraněbarokní
pUtno s vyobrazením sv. Jana Nepomucke'bo (JeoL qoo), snad nebo Zfl,mku. Atributy světce a jeho zakomponování do historicke'bo prostoru vycháztjí z textu Balbinovy svatqjánské kgendy (c681). Pro okář sv.Jana Nepomucke'bo má podstatný význam rukopis Manuak et Diarium capellanatus Smecznensis (qI4, dřfve uWžen na smečenském děkanstvf}. Z textu vysvítá, že děkan Jan František Mayerheffer (c6_9r-qoo) získal sochuJana Nepomucke'bo, kterou zavěsilpatrně na stěnu piliře wdi koste'/a tam, Kde dnes stqjí svatqjánský okář. Toto posvátné místo byw pozdiji přičiněním kap'/anaJana Jih'bo Kikovske'bo ohrazeno okářní mřížkou azaMarieJosef.y z.Martinic, rozenéze Šternberka, přiby'/a da'/ší výzdoba. Péči o tento svatostánek svěřili kap'/anům, přičemž mnozí z nich se po odchodu ze Smečna do dalších farností stali zµámými šiřiteli svatqjánské úcty (Jan Ignác Summa z Vlastis'/avi, Augustin, Passer, Jan Jiří Kikovský, Adam Ignác H'/ava). Zásadníproměnu svatqjánske'bo oltářepřines'/a bohatá úpravajednoho zh'lavních představitelů pozdm'bo baroku v Čechách Františka Ignáce P'latzera. původně umístěné nafaře,
OBNOVA OLTÁŘE sv.JANA NEPOMUCKÉHO (2006-2016) Restaurování smečenského svatojánského oltáře zahájili v roce 2006, a to opravou zmíněné dřevěné oltářní mřížky - balustrády
(kol. 1695), ta podle pramenů byla červená. Tuto skutečnost potvrdil restaurátorský průzkum a povrchová imitace červeného mramoru byla obnovena. Architekturu „nového" pozdně barokního oltáře, kterou původně řešil Platzer a jeho spolupracovníci v kombinaci leštěné bělí a zlacení, přetřeli později nejméně dvěma vrstvami bílé barvy, přičemž vrchní (snad z r. 1879) měla až šedavý odstín. Umělecký výraz pozdně barokního oltáře byl tak nepříznivě změněn, bylo potlačeno pohledové rozložení zlacených a bělených ploch a linií, což je patrné například u motivu zlacené mřížky, která se uplatňuje v horní části oltářní architektury. Bílým nátěrem byly druhotně také povětšině opatřeny i figury andělů, ubylo zlacených částí na soše sv. Jana Nepomuckého, když jeho kanovnický pláštík získal tmavý odstín. Kolektiv restaurátorů pod vedením akad. mal. Markéty Pavlíkové, Ph.D., (AVU Praha) rozdělil práce na oltáři podle finančních možností majitele, technologických zásad a logické návaznosti do etap. Nejprve se věnovali oltářní mřížce - zábradlí (2006 a 2007, restaurátorky akad. mal. Markéta Pavlíková,
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), po obnově
akad. mal. Lenka Helfertová, pozlacovač Martin Zmeškal a umělecký truhlář Pavel Hanč), následovala obnova oltářní architektury (2008-2011, Pavlíková, Hanč), poté sochy sv. Jana Nepomuckého (2012, Pavlíková) a nakonec řezeb andělů (2013-2016, Pavlíková). Restaurování probíhalo za přispění Ministerstva kultury Ceské republiky a ve spolupráci s pracovníky památkové péče. FRANTIŠEK IGNÁC PLATZER A SMEČNO Období pozdního baroku ve Smečně je
spojeno s osobností Františka Michala hraběte z Martinic (" qrn, t 1773), který přetvořil urbanistický prostor okolo zámku - upravil park, v němž kolem roku 1740 postavil sallu terrenu podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Tento architekt pro Martinice zhotovil rovněž model trojičního sousoší, které je situováno ve Smečně poblíž kostela. Martinic v roce 1740 smluvil ještě se sochařem Matyášem Schohnerrem
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), zadní strana
další sochařské práce a objednal u něj i skulpturu sv. Donáta do bažantnice směrem ke Kačici. Matyáš Schohnerr však před dokončením trojičního sousoší v lednu 1743 umírá a provoz dílny přebírá František Ignác Platzer, jenž převzal i zakázku pro Smečno. Tři reliéfy spodní etáže sousoší se tradičně považují za Platzerovo první dílo v Čechách po jeho vídeňském školení. Kamenné figury Boha Otce a Ježíše Krista z horní části jsou patrně ještě Schohnerrovou prací. Na otázku, jak je to s autorstvím sv. Donáta, který byl při nedávné opravě v podstatě poskládán z fragmentů a přenesen před budovu děkanství, je zatím těžké odpovědět. V každém případě se mladý František Ignác Platzer ve Smečně jako umělec prosadil, svědčí o tom nejen nově obnovený oltář sv.Jana Nepomuckého, ale snad i jeho další práce - reliéfy s tématikou Korunování Panny Marie a Poslední večeře na menzách bočních oltářů sv. Václava a Panny Marie (původně zasvěcených Všem svatým a Panně Marii
Památky Slaného a Slánska (16)
Pneme, že ohniskem rodía'bo se svatqjánske'bo kultu v regionu byw ři pohledu
na obnovený okář sv.Jana Nepomucke'bo vzpome-
právěSmečno, kde pro to by!y pod patronátem Martiniců vytvořeny vhodnépodmínky. Navíc velkou roli rozhodněsehráw i dominantní postavení smečenske'bo děkanství v duchovní správě na SUnsku. Ve Z,tÚjšfm kostek byw taképřed Časem nalezeno YOZJ1!ěrnéraněbarokní
pUtno s vyobrazením sv. Jana Nepomucke'bo (JeoL qoo), snad nebo Zfl,mku. Atributy světce a jeho zakomponování do historicke'bo prostoru vycháztjí z textu Balbinovy svatqjánské kgendy (c681). Pro okář sv.Jana Nepomucke'bo má podstatný význam rukopis Manuak et Diarium capellanatus Smecznensis (qI4, dřfve uWžen na smečenském děkanstvf}. Z textu vysvítá, že děkan Jan František Mayerheffer (c6_9r-qoo) získal sochuJana Nepomucke'bo, kterou zavěsilpatrně na stěnu piliře wdi koste'/a tam, Kde dnes stqjí svatqjánský okář. Toto posvátné místo byw pozdiji přičiněním kap'/anaJana Jih'bo Kikovske'bo ohrazeno okářní mřížkou azaMarieJosef.y z.Martinic, rozenéze Šternberka, přiby'/a da'/ší výzdoba. Péči o tento svatostánek svěřili kap'/anům, přičemž mnozí z nich se po odchodu ze Smečna do dalších farností stali zµámými šiřiteli svatqjánské úcty (Jan Ignác Summa z Vlastis'/avi, Augustin, Passer, Jan Jiří Kikovský, Adam Ignác H'/ava). Zásadníproměnu svatqjánske'bo oltářepřines'/a bohatá úpravajednoho zh'lavních představitelů pozdm'bo baroku v Čechách Františka Ignáce P'latzera. původně umístěné nafaře,
OBNOVA OLTÁŘE sv.JANA NEPOMUCKÉHO (2006-2016) Restaurování smečenského svatojánského oltáře zahájili v roce 2006, a to opravou zmíněné dřevěné oltářní mřížky - balustrády
(kol. 1695), ta podle pramenů byla červená. Tuto skutečnost potvrdil restaurátorský průzkum a povrchová imitace červeného mramoru byla obnovena. Architekturu „nového" pozdně barokního oltáře, kterou původně řešil Platzer a jeho spolupracovníci v kombinaci leštěné bělí a zlacení, přetřeli později nejméně dvěma vrstvami bílé barvy, přičemž vrchní (snad z r. 1879) měla až šedavý odstín. Umělecký výraz pozdně barokního oltáře byl tak nepříznivě změněn, bylo potlačeno pohledové rozložení zlacených a bělených ploch a linií, což je patrné například u motivu zlacené mřížky, která se uplatňuje v horní části oltářní architektury. Bílým nátěrem byly druhotně také povětšině opatřeny i figury andělů, ubylo zlacených částí na soše sv. Jana Nepomuckého, když jeho kanovnický pláštík získal tmavý odstín. Kolektiv restaurátorů pod vedením akad. mal. Markéty Pavlíkové, Ph.D., (AVU Praha) rozdělil práce na oltáři podle finančních možností majitele, technologických zásad a logické návaznosti do etap. Nejprve se věnovali oltářní mřížce - zábradlí (2006 a 2007, restaurátorky akad. mal. Markéta Pavlíková,
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), po obnově
akad. mal. Lenka Helfertová, pozlacovač Martin Zmeškal a umělecký truhlář Pavel Hanč), následovala obnova oltářní architektury (2008-2011, Pavlíková, Hanč), poté sochy sv. Jana Nepomuckého (2012, Pavlíková) a nakonec řezeb andělů (2013-2016, Pavlíková). Restaurování probíhalo za přispění Ministerstva kultury Ceské republiky a ve spolupráci s pracovníky památkové péče. FRANTIŠEK IGNÁC PLATZER A SMEČNO Období pozdního baroku ve Smečně je
spojeno s osobností Františka Michala hraběte z Martinic (" qrn, t 1773), který přetvořil urbanistický prostor okolo zámku - upravil park, v němž kolem roku 1740 postavil sallu terrenu podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Tento architekt pro Martinice zhotovil rovněž model trojičního sousoší, které je situováno ve Smečně poblíž kostela. Martinic v roce 1740 smluvil ještě se sochařem Matyášem Schohnerrem
F. I. Platzer, Socha sv. Jana Nepomuckého
(před rokem
1750), zadní strana
další sochařské práce a objednal u něj i skulpturu sv. Donáta do bažantnice směrem ke Kačici. Matyáš Schohnerr však před dokončením trojičního sousoší v lednu 1743 umírá a provoz dílny přebírá František Ignác Platzer, jenž převzal i zakázku pro Smečno. Tři reliéfy spodní etáže sousoší se tradičně považují za Platzerovo první dílo v Čechách po jeho vídeňském školení. Kamenné figury Boha Otce a Ježíše Krista z horní části jsou patrně ještě Schohnerrovou prací. Na otázku, jak je to s autorstvím sv. Donáta, který byl při nedávné opravě v podstatě poskládán z fragmentů a přenesen před budovu děkanství, je zatím těžké odpovědět. V každém případě se mladý František Ignác Platzer ve Smečně jako umělec prosadil, svědčí o tom nejen nově obnovený oltář sv.Jana Nepomuckého, ale snad i jeho další práce - reliéfy s tématikou Korunování Panny Marie a Poslední večeře na menzách bočních oltářů sv. Václava a Panny Marie (původně zasvěcených Všem svatým a Panně Marii
Svatojánský oltál ve Smečně - Dilo Františka Ignáce Platzera
'Hlill111111
Staroboleslavské). Hlavním Platzerovým dílem je však uvedený oltář, ktetý je zachycen v inventáři smečenského kostela v prvním díle farní pamětnice (Liber memorabilium Decanatus Smecžnensis). Zde se zmiňuje nová štafírovaná socha svatého Jana, a to včetně dvou andělů po stranách. Seznam pořídil před rokem 1750 děkanJan Novák ( t 1750),jak o tom svědčí i některé následné poznámky do textu inventáře zapsané jeho nástupcem P. Františkem Josefem z Blanckenfeldu. OLTÁŘ sv.JANA NEPOMUCKÉHO VE SMEČNĚ
V souvislosti se smečenskou prací se nám vybaví Platzerův svatojánský oltář ve hřbitovním kostele v Útetý, jedna ze zakázek premonstrátů z nedaleké Teplé. Pokud je jeho časové vročení správné ( 1752), všimneme si slohového posunu, ktetým dílo sochaře od smečenského období prošlo. Koncepce pojetí oltáře v kostele v Útetý zůstala v podstatě stejná - mučedník zpovědního tajemství je rovněž umístěn v nice, po stranách jej adoruje dvojice andělů. Na vrcholu oltáře je jakoby v relikviáři v řezbě naznačen jazyk mučedníka zpovědního tajemství, připomínka vzácného ostatku pravidelně vystavovaného o svatojánském svátku v pražské katedrále. V Utetý však již oproti Smečnu není na oltáři aplikován motiv pozdně barokní mřížky a nová rokoková hravost dekoru svatostánku a subtilní pojetí obou andělů jsou přece jen vzdáleny klasicistnímu Platzerovu pozdně baroknímu pojetí ve Smečně. Náročné restaurování smečenského oltáře rehabilitovalo jeho původní podobu, a to včetně pozoruhodné plastiky sv. Jana Restaurátorský průzkum původní barevnosti balustrády
F. I. Platzer;
Oltář sv. Jana
Nepomuckého
(před rokem
1750),
před obnovou
Nepomuckého - významného díla sochaře pozdního baroka F. I. Platzera. Zdá se, že právě tato socha, společně se skulpturou sv.Jana Nepomuckého před klášterem pražských voršilek, stojí na samém začátku početné kolekce Platzerových ,Johánků". Obnovený oltář ve Smečně je tak důležitým dokladem první etapy umělecké tvorby F. I. Platzera po jeho uměleckém školení ve Vídni. •• P?mátky Slaného a Slánska (16) •vydal odbor kultury MěU Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný ve spolupráci s městem Smečno u příležitosti 300 let od narození F. I. Platz~ra •text Vladimír Přibyl •grafická úprava Markéta_Skrancová •foto Markéta Pavlíková a Vladimír Přibyl tisk KOCKA Slaný AD 2017 • www.pamatky.slany.cz ••
Svatojánský oltál ve Smečně - Dilo Františka Ignáce Platzera
'Hlill111111
Staroboleslavské). Hlavním Platzerovým dílem je však uvedený oltář, ktetý je zachycen v inventáři smečenského kostela v prvním díle farní pamětnice (Liber memorabilium Decanatus Smecžnensis). Zde se zmiňuje nová štafírovaná socha svatého Jana, a to včetně dvou andělů po stranách. Seznam pořídil před rokem 1750 děkanJan Novák ( t 1750),jak o tom svědčí i některé následné poznámky do textu inventáře zapsané jeho nástupcem P. Františkem Josefem z Blanckenfeldu. OLTÁŘ sv.JANA NEPOMUCKÉHO VE SMEČNĚ
V souvislosti se smečenskou prací se nám vybaví Platzerův svatojánský oltář ve hřbitovním kostele v Útetý, jedna ze zakázek premonstrátů z nedaleké Teplé. Pokud je jeho časové vročení správné ( 1752), všimneme si slohového posunu, ktetým dílo sochaře od smečenského období prošlo. Koncepce pojetí oltáře v kostele v Útetý zůstala v podstatě stejná - mučedník zpovědního tajemství je rovněž umístěn v nice, po stranách jej adoruje dvojice andělů. Na vrcholu oltáře je jakoby v relikviáři v řezbě naznačen jazyk mučedníka zpovědního tajemství, připomínka vzácného ostatku pravidelně vystavovaného o svatojánském svátku v pražské katedrále. V Utetý však již oproti Smečnu není na oltáři aplikován motiv pozdně barokní mřížky a nová rokoková hravost dekoru svatostánku a subtilní pojetí obou andělů jsou přece jen vzdáleny klasicistnímu Platzerovu pozdně baroknímu pojetí ve Smečně. Náročné restaurování smečenského oltáře rehabilitovalo jeho původní podobu, a to včetně pozoruhodné plastiky sv. Jana Restaurátorský průzkum původní barevnosti balustrády
F. I. Platzer;
Oltář sv. Jana
Nepomuckého
(před rokem
1750),
před obnovou
Nepomuckého - významného díla sochaře pozdního baroka F. I. Platzera. Zdá se, že právě tato socha, společně se skulpturou sv.Jana Nepomuckého před klášterem pražských voršilek, stojí na samém začátku početné kolekce Platzerových ,Johánků". Obnovený oltář ve Smečně je tak důležitým dokladem první etapy umělecké tvorby F. I. Platzera po jeho uměleckém školení ve Vídni. •• P?mátky Slaného a Slánska (16) •vydal odbor kultury MěU Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný ve spolupráci s městem Smečno u příležitosti 300 let od narození F. I. Platz~ra •text Vladimír Přibyl •grafická úprava Markéta_Skrancová •foto Markéta Pavlíková a Vladimír Přibyl tisk KOCKA Slaný AD 2017 • www.pamatky.slany.cz ••