Strážci paměti

STRÁŽCI PAMETI Knížka o muzeích v území Přemyslovských středních Čech

Strážci pameti Knížka o muzeích v území Přemyslovských středních Čech

Vydavatel Přemyslovské střední Čechy o. p. s.

Pár slov na úvod (3) Památník Lidice (5) Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi (9) Památník Antonína Dvořáka Zlonice (11) Vlastivědné muzeum ve Slaném (15) Národopisné muzeum Slánska v Třebízi (17) Městské muzeum Velvary (19) Památník městyse Vraný (21) Malé asijské muzeum – Pamětní síň obce Ledce (23) Muzeum včelařství – Zámek Koleč (27) Muzeum slánek ve Slaném (29) Orion klub Slaný (31) Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy (32) Muzeum Oty Pavla v Buštěhradě (33) Muzeum technických hraček (33) Bunkr Drnov – Muzeum studené války a protivzdušné obrany (34) Vojenský skanzen Smečno (34) Pevnostní muzeum Sazená (35) Železniční muzeum Zlonice (36) Muzeum historické dopravní techniky(36) Historické náklaďáky v Pálči(36)

Editor Jaroslav Huk © 2019 Sazba a grafická úprava Ivo Horňák Tisk Tiskárna Kočka Slaný, 2019

Foto na obálce: Památník A. Dvořáka ve Zlonicích. Foto P. Vychodil (titul).

Nelahozeveská náves s rodným domem a sochou A. Dvořáka.

Foto Lobkowicz Collections, o. p. s. (zadní strana obálky).

3

Pohled do národopisné expozice muzea ve Slaném. Foto Jan Kovy

4

Pár slov na úvod „Jsem labužník, ne tak na jídla, ale na události. Jsou v dějinách lidstva okamžiky, které bych chtěl prožít. Třeba chvíli, kdy vysílení lodníci Santa Marie, Pinty a Niny spatřili zemi, nebo chvíli, kdy Newton byl zasažen zprvu jablkem a vzápětí nápadem,…“ Tuhle větu, která dál pokračuje, vepsal Miroslav Horníček do jedné z povídek knihy Dobře utajené housle. Stroj času sice žije stále jen ve fantazii spisovatelů nebo režisérů, ale přesto jsou místa, kde se můžeme vrátit o staletí nebo tisíciletí zpátky. Stačí vejít a popustit fantazii z klece uspěchaného každodenního života.

Někdy té fantazie není ani příliš potřeba. Projdete pod pískovcovým obloukem na dvůr Cífkova statku v Třebízi, otevřete dveře a jste o dvě století zpátky, na návštěvě u jednoho z těch pantátů, jejichž jména jsou zapsána u vstupních vrat. Navštívíte sbírku historických vozidel anebo jejich sraz a vidíte odvážné chlapy v leteckých overalech a helmách krotící pekelně řvoucí a pekelně drahý benzín požírající bestie, anebo noblesní džentlmeny, vyvážející ve své pragovce, aerovce nebo tatrovce své elegantní manželky, a při pohledu na naleštěný harlej se vybaví Henry Fonda a Dennis Hopper brázdící s nezbytnou cigaretou nebo jointem Route 66. A když

vstoupíte do temného, neprůstřelného a chladného bunkru Pražské čáry, hledáte u střílen bezmezně odhodlané muže, kterým jen zrada zabránila v tom, aby zde svedli boj na život a na smrt za svobodu republiky.

Někdy jen fantazie k plnému prožitku nestačí. Bez znalosti dávné historie si sotva člověk nad vitrínou s nálezy z doby knovízské kultury představí, jak s nimi lidé zacházeli a jak žili ve své vsi před třemi tisíci roky. A jen ctitel malířského umění si vychutná prohlídku ateliéru, který vypadá přesně tak, jak v něm odložila paletu před bezmála stovkou let Zdenka Braunerová.

Jsou muzea vymezená určitému období, muzea zasvěcená významné osobnosti, muzea skromná a místní, i ta mnohem rozsáhlejší a honosnější. Ale všechna mají jednu společnou vlastnost. Hlídají nás, abychom nezapomněli. A právě těmto strážcům paměti v území Přemyslovských středních Čech je věnována tato knížka.

Jarda Huk

Technická poznámka V první části knížky jsou seřazena muzea, která dodala vlastní texty, v druhé části jsou představena stručně další muzea v území, která o vlastní prezentaci neměla zájem, anebo se je podařilo dohledat až těsně před vydáním. A pokud jsem na nějaké muzeum či sbírku zapomněl. omlouvám se. I v době internetu a různých vyhledávačů jsou sběratelé o krok napřed. A to je dobře.

3

Foto Martin Homola

4

PAMÁTNÍK LIDICE Zřizovatel: Ministerstvo kultury České republiky (příspěvková organizace MK ČR) Adresa: Tokajická 152, 273 54 LIdice Web: www.lidice-memorial.cz Otevírací doba muzea: Duben–Říjen – denně 9.00–18.00 Listopad–Březen – denně 9.00–16.00 Otevírací doba galerie: Duben–Říjen – denně 9.00–17.00 Listopad–Březen – denně 9.00–16.00 Zavírací dny: 24. 12., 25. 12., 26. 12., 31. 12., 1.1.

Kontakty: Tel.: +420 312 253 063, +420 734 140 855 E-mail: sekretariat@lidice-memorial.cz Obec Lidice je skloňována nejen v celé České republice, ale i po celém světě jako symbol zkázy, utrpení, nečekané a brutální represe. Tento symbol se však od konce druhé světové války posunul i do jiných dimenzí. Lidice, jež měly být nacisty navždy smazány z mapy světa, stále žijí. A žít budou.

Tuto perspektivu naděje totiž naplňuje Památník Lidice společně s návštěvníky, kteří přijíždějí do jedné středočeské vesnice vzpomenout nejen na osudový rok 1942.

V tomto čase byly Lidice obyčejnou vesnicí, která se vůči těm ostatním ničím nevymykala. Žila si životem ne snad vzhledem k protektorátním podmínkám snadným, jistým způsobem však snesitelným. O Reinhardu Heydrichovi, jenž nastoupil na místo zastupujícího říšského protektora na podzim roku 1941, se zde nevědělo mnohé. V Lidicích se proslýchalo, že svými činy a charakterem je daleko krutější než jeho předchůdce Konstantin von Neurath. Nicméně v řadách obyčejného obyvatelstva by se nenašel v Protektorátu Čechy a Morava pravděpodobně nikdo, kdo by předpokládal, že jeho maniacké perzekuce vyústí v atentát na jeho osobu, následné vypálení Lidic a hromadné vraždění občanů Protektorátu, jehož podoba měla být v budoucnu výhradně německá bez „českého ksindlu“.

Jak již bylo poznamenáno, posláním Památníku Lidice je tyto vzpomínky stále uchovávat a různými způsoby je interpretovat a dále prezentovat návštěvníkům. Proto Ministerstvo kultury ČR zřídilo posledním dnem v roce 2000 tuto příspěvkovou organizaci, jejíž prioritou bylo obnovení péče o historické objekty a areál národní kulturní památky, která byla v porevolučních letech zanedbávána.

Památník Lidice návštěvníkům zprostředkovává historii Lidic různými způsoby. Stěžejní informace jsou k dispozici v muzeu, kde v expozici s názvem „A nevinní byli vinni“ je možné se skrze multimediální způsob dozvědět nejen o násilném aktu

5

v Lidicích z řad gestapa, nicméně taktéž o meziválečném každodenním životě v pozadí klíčových dobových momentů. Jsou zde nabídnuty osobní výpovědi osob, co válku shodou různých okolností přežily, nebo emotivní okolnosti, jež jsou spojeny s lidickými dětmi. Prezentované snímky a záběry jsou sestřihané z autentických archivních materiálů, fotografií ze sbírky Památníku Lidice a doplněny dotočenými záběry ve stylu starých rodinných filmů. Tato expozice, jež v minulosti získala cenu Gloria Musaealis, má navíc zmiňovaný vzpomínkový charakter a kromě světelných projekcí je tvořena i z několika dochovaných předmětů zničené obce.

Pod terasou dvouramenného schodiště sestupujícího k pietnímu území se návštěvník dále dostane do síně In Memoriam, která se využívá k tematickým výstavám. Na podobné bázi je koncipována síň Pod Tribunou, kde jsou k vidění rovněž expozice, a sice týkající se historie Lidic především do roku 1942.

Na protější straně areálu, zhruba 600 metrů od muzea, stojí Lidická galerie situovaná uprostřed nových Lidic.

Foto Martin Homola

6

V ní návštěvník nepřehlédne stálou expozici „Remember Lidice“ v přízemí budovy s tím, že je sbírka tvořena dary od předních umělců z celého světa. Tomu předcházel celosvětový zájem ohledně poválečné obnovy „druhého života“ obce a především iniciativa jedné osoby, jmenovitě Barnetta Strosse. Ten nejen že podal impulz vzniku „nových“ Lidic, ale také o několik let později vyzval umělce k dvacátému pátému výročí lidické tragédie, aby darovali některá svá díla, čímž posléze položili základ lidické sbírky a vzniku galerie. Za mnohé vděčí sbírka také Renému Blockovi, který se postaral o donaci desítek uměleckých děl. Za všechny stojí zmínit Gerharda Richtera či Sigmara Polkeho.

Druhé patro Lidické galerie slouží na dobrý půlrok, a sice povětšinou od června do listopadu, Mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice. V této periodě jsou zde vystavena oceněná díla dětí ve věku od čtyř do šestnácti let. Tato výstava byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z Lidic. V roce 1973 se původně národní výstava stala expozicí mezinárodní a během své více jak čtyřicetileté historie se stala jednou z nejznámějších výstav a zároveň soutěží po celém světě. V posledních letech do výstavy přichází pravidelně více než dvě desítky tisíc vysoce kvalitních uměleckých děl od dětí nejen z České a Slovenské republiky, ale i z dalších sedmdesáti až osmdesáti států světa. Ve druhé části roku se prostory druhého patra galerie doplňují další expozicí. Od prosince 2019 do května 2020 může návštěvník zhlédnout výstavu věnovanou proměnám lidické krajiny.

Prostor galerie doplňuje zahrada, v níž se za slunného počasí pořádají kulturní akce a kde se také nacházejí některá sochařská díla Lidické sbírky. V květnových dnech se zde například každoročně konají vernisáže Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice či kdykoliv v sezóně realizují divadelní představení. I to je důkaz toho, že Památník Lidice uchovává vzpomínku i v daleko pozitivnějším duchu, než je pouze jinak velmi potřebná faktografická interpretace historických reálií.

Po druhé světové válce cítili lidé úlevu, že je největší konflikt v dějinách lidstva u konce. Pociťovali však na vlastní bedra i pocit beznaděje a prázdnoty. Tak to měli i přeživší z Lidic. Aby mohli žít v budoucnu opět relativně spokojeně, proběhla velká architektonická soutěž, na jejímž základě byl v roce 1947 položen základní kámen nových Lidic, nového domova. Jeden z takových v tehdejší době moderních domů je k prohlédnutí blízko Lidické galerie s číslem popisným 116.

Jeden z nejkrásnějších a největších růžových sadů v Evropě se rozprostírá mezi „starými“ a „novými“ Lidicemi. Tento sad s více jak 24 000 růžovými keři symbolicky slouží jako most mezi současností a minulostí, mezi životem a smrtí.

Pietní území skýtá pro mnohé návštěvníky to nejzajímavější – lokalitu, kde stály původní Lidice. Na tomto místě ne-

7

lze přehlédnout masový hrob lidických mužů, základy tehdejšího kostela sv. Martina nebo sousoší lidických dětí – unikátní, celoživotní dílo sochařky Marie Uchytilové.

Návštěvník má příležitost si avizovaná místa projít s průvodcem. Ten zaručuje odborný výklad, a to i v anglickém a německém jazyce. K dispozici jsou edukační programy pro mateřské, základní i střední školy, další druh vzdělávání v podobě výtvarných, fotografických či pohybových programů, letní dramatické a výtvarné dílny, workshopy nebo semináře pro pedagogy.

Památník Lidice spravuje i osadu v Ležákách (Památník Ležáky), kterou postihl v důsledku podobný osud, avšak za zcela jiných okolností.

Ministr námořnictva USA Frank Knox pronesl legendární větu: „Až se nás budou naše děti jednou ptát, proč jsme bojovali v této válce, budeme jim vypravovat o Lidicích.“ A přesně to je naším posláním.

Roman Škoda, oddělení prezentace Památníku Lidice

Portrétní fotografie Antonína Dvořáka, 1885, Robert W. Thrupp, Birmingham, Národní muzeum – České muzeum hudby.

Pohled na rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi.

Foto Lobkowicz Collections, o. p. s. (vlevo nahoře) Počítačem generovaná grafika (CGI) s pohledem na Dvořákův rodný dům, náves a zámek Nelahozeves, Wright & Wright Architects. (vlevo dole)

8

RODNÝ DŮM ANTONÍNA DVOŘÁKA V NELAHOZEVSI Zřizovatel: Lobkowicz Collections, o.p.s.

Adresa: Nelahozeves 12, 277 51 Nelahozeves Web: www.lobkowicz.cz Otevírací doba: V současné době je prohlídka možná v sezóně, a to po předchozí domluvě prostřednictvím online formuláře, telefonicky, emailem či osobně na zámku Nelahozeves (Úterý–Neděle 9.00–17.00).

Kontakty: Tel.: +420 724 557 617 E-mail: nelahozeves.info@lobkowicz.cz „Tam se podívejte na tu malou vesničku s dlouhým jménem Nelahozeves. A hned pod tím zámkem knížete Lobkovice tam to nízké stavení... vidíte? – tam měl můj otec hospodu a zároveň v ní řezničil. V tom domku jsem se narodil, a v milém tom kraji prožil jsem své chudé dětství.“ Antonín Dvořák, citováno podle Václava Novotného, S Dvořákem v Anglii, 1911.

Obec Nelahozeves se nachází asi 35 km severně od Prahy. Rozprostírá se při levém břehu Vltavy a vévodí jí renesanční zámek, jehož stavbu zahájil v 16. století Florian Griesbeck z Griesbachu. V roce 1623 zámek přešel do majetku rodiny Lobkowicz, která areál spravuje i dnes. Při nelahozeveské návsi pak nalezneme další významné stavby: původně gotický a posléze v 19. století přestavovaný kostelík sv. Ondřeje, a hned naproti dům č. p. 12, který je rodištěm hudebního skladatele Antonína Dvořáka.

Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 jako prvorozený syn Anny a Františka Dvořákových, kteří v Nelahozevsi provozovali řeznictví a pohostinství. Rodina se nejprve usadila v domě č. p. 24, kde provozovala masný krám. Následně si Dvořákovi pronajali tzv. Engelhardtovu hospodu v č. p. 12 a živnost převzali. Antonín Dvořák strávil v Nelahozevsi prvních dvanáct let svého života. Byl pokřtěn ve zdejším kostelíku, ve kterém také hrával na kůru, a získal zde první hudební vzdělání pod vedením místního kantora Josefa Spitze. V prostředí Nelahozevsi najdeme motivy, které Dvořáka doprovázely v jeho dospělém životě a které mu byly inspirací v pozdější tvorbě. V první řadě se jedná o venkovskou krajinu a přírodu ve spojení s řekou a také s železnicí, která byla v obci zavedena ještě za Dvořákova dětství.

Dvořák se v Nelahozevsi seznámil s různými hudebními žánry, s církevní hudbou, s lidovou hudbou, která zaznívala v hospodském sále, nebo s taneční hudbou, která doprovázela zábavy konané v tanečním sále domu č. p. 12. Dvořákův

9

otec František měl hudební nadání a často hrával na citeru.

V roce 1853 pak Antonín Dvořák odešel do nedalekých Zlonic, kde se dál věnoval hudbě pod vedením tamního kantora Antonína Liehmanna. V Praze pak nastoupil na varhanní školu a posléze rozvinul svůj talent v plné míře. Chlapec narozený v malé středočeské obci se stal celosvětově respektovaným a dodnes velmi často hraným skladatelem, který dokonce v 90. letech 19. století působil ve Spojených státech amerických.

Budova č. p. 12 je doplněna dalšími původně užitkovými objekty a je tak součástí cenného, od roku 1958 památkově chráněného areálu. V jádru prostá barokní stavba, která nejméně od 17. století sloužila jako místní hostinec, prošla ve 30. letech 19. století podstatnou pozdně neoklasicistní přestavbou, která objekt charakterizuje. V roce 1842 se ze sousedního objektu stájí rozšířil požár, který budovu značně zasáhl. Malého Dvořáka tehdy zachránil jeho otec, který ho odnesl do bezpečí na svahu za domem. Dům byl poté přestavěn, avšak budova tak, jak ji vidíme dnes, přibližně odpovídá stavu za Dvořákova dětství. Rodina tehdy pro svou potřebu využívala přízemní část domu, kde se kromě hospody a tanečního sálu nacházela také obytná světnice a kuchyň.

V roce 1951 zde byl péčí Společnosti Antonína Dvořáka otevřen památník, věnovaný skladateli. Ten byl následně přidružen k pražskému Muzeu Antonína Dvořáka a roku 1976 přešel pod správu Národního muzea. Na jaře 2019 převzala správu domu nezisková společnost Lobkowicz Collections, o. p. s., která pečuje o rozsáhlé Lobkowiczké sbírky a má zkušenost s provozem muzeální expozice v historických objektech (Lobkowiczký palác na Pražském hradě, zámek Nelahozeves). Letos se její působnost rozšířila i na Dvořákův rodný dům, který byl v majetku rodiny Lobkowicz od roku 1884 do konfiskací po únorovém převratu 1948, a znovu pak od roku 1992.

Lobkowicz Collections, o. p. s. v současné době usiluje o získání finančních prostředků na kompletní rekonstrukci domu a jeho proměnu v nové muzeum a hudební akademii. Ačkoli se zachoval jen zlomek předmětů či dokladů spjatých s Dvořákovým dětstvím v Nelahozevsi, jeho rodný dům si zachoval autenticitu a je právem považován za důležité poutní místo spjaté s osobností tohoto významného českého skladatele.

Cílem současných provozovatelů je tedy zřídit zde důstojné a moderním způsobem pojaté muzeum mapující především Dvořákovo dětství, a také vrátit do zdí nelahozeveského stavení hudbu.

Adéla Klinerová, Lobkowicz Collections, o.p.s.

10

PAMÁTNÍK ANTONÍNA DVOŘÁKA ZLONICE Zřizovatel: městys Zlonice Adresa: Komenského 20, 273 71 Zlonice Web: www.padzlonice.cz Otevírací doba: Úterý 14.00–16.30 Čtvrtek 9.00–11.30 nebo kdykoliv po předchozí domluvě na uvedených kontaktech Kontakty: Mgr. Bc. Jan Tůma, vedoucí Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích, +420 774 949 156 Ing. Jana Tůmová, DiS., provozní pracovník Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích, +420 725 669 872 E-mail: padzlonice@email.cz Ve Zlonicích, v blízkosti náměstí Pod Lipami, stojí barokní budova dnešního památníku Antonína Dvořáka z roku 1745. Původně sloužila jako tzv. špitál (v dnešním slova smyslu bychom spíše použili slovo domov důchodců či starobinec).

Pro potřeby chudých a osamělých občanů Zlonic jej nechali vystavět tehdejší majitelé Kinští. Kinským patřilo celé panství až do roku 1920 a v této době přešla stavba do majetku národního výboru. Během 2. světové války zde získali azyl uprchlíci ze Sudet. Po válce budova sloužila jako skladiště papíru. Chátrala natolik, že místní národní výbor uvažoval o jejím zboření. K tomu však naštěstí nedošlo. Péčí tehdejšího Vlastivědného kroužku Zlonicka byla budova kompletně zrekonstruována a přeměněna na Památník Antonína Dvořáka.

Slavnostní otevření proběhlo v červnu roku 1954. Hlavní sál památníku dnes slouží pro pořádání koncertů, svatebních obřadů, výstav a jiných kulturních akcí. Vitríny informují o hudebních tradicích Zlonic, které jsou zmapovány od roku 1616, a nalezneme zde i doklady regionální historie včetně archeologických nálezů. Návštěvnická expozice je soustředěna především v místnosti nazvané Dvořákova síň. Vystaveny tu jsou předměty z osobního života hudebního skladatele Antonína Dvořáka, například dirigentská taktovka, šperkovnice z ebenového dřeva – dar ke stříbrné svatbě manželům Dvořákovým od architekta a mecenáše Josefa Hlávky, kuřácká souprava z buvolích rohů, lipová ratolest a medaile jako ocenění Dvořákovy práce, úmrtní lože či zrcadlo z pražského bytu v Žitné ulici.

Tyto a několik dalších památek na světoznámého skladatele daroval památníku Mistrův syn Ing. Otakar Dvořák.

Antonín Dvořák se sice narodil v nedaleké obci Nelahozeves, ale do Zlonic přišel už ve dvanácti letech, aby navštěvoval tzv. třetí německou pokračovací třídu a naučil se německy. Zázemí mu poskytli bezdětní manželé Zdeňkovi – strýc s tetou. Ve zlonické škole se setkal s velice významnou

11

osobností, panem učitelem Antonínem Liehmannem. Učitel němčiny, hudebník, skladatel a varhaník záhy zjistil, že nový student má hudební talent, a tak jej postupně začal učit hrát na klavír, violu i na varhany v místním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, učil jej rovněž hudební teorii. Po dokončení zlonické školy se sice Antonín musel učit řezničině, na čemž trval Dvořákův otec František, který se do Zlonic se zbytkem rodiny po roce rovněž přestěhoval, ale i nadále navštěvoval svého kantora v tzv. varhaníkovně. Po vyučení již neměl otec námitky a po Liehmannově přímluvě dovolil synovi studovat varhanickou školu v Praze.

Varhaníkovna, která je dodnes v majetku církve, byla návštěvníkům zpřístupněna v roce 1984. Představuje dobově zařízený byt učitele Antonína Liehmanna. O vybavení bytu se velkou měrou zasloužili obyvatelé Zlonic. Vystavovaný fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky, Dvořákovy první lásky.

V poslední místnosti je od roku 1994 pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, cestovatele, dobrodruha, nadšeného fotografa, filmaře a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil ve Spojených státech amerických. Nenašli bychom téměř nikoho, kdo by neznal jeho trampskou píseň „Teskně hučí Niagara“. Ingriš je autorem stovky operetek a trampských písní,

12

však také vystudoval pražskou konzervatoř. Napsat však, že byl hudebním skladatelem, by bylo opravdu málo. Po emigraci žil v Peru, kde dirigoval národní symfonický orchestr v hlavním městě Lima či fotografoval vysoké peruánské státníky. Obdržel zde i nejvyšší státní vyznamenání. Na svých cestách se setkával s lidmi podobného ražení – cestovateli Hanzelkou a Zikmundem, spisovatelem Ernstem Hemingwayem či norským mořeplavcem Thorem Heyerdahlem, jehož plavba na voru Kon-Tiki Ingriše inspirovala při jeho vlastní plavbě přes Tichý oceán na balzovém voru Kantuta.

Tehdejší pracovníci památníku byli s Eduardem Ingrišem v čilém korespondenčním styku, proto již za svého života

13

věděl, že se pro něho v budově varhaníkovny chystá expozice. Však i zaslanou košili, ve které se plavil ve vodách Pacifiku, opatřil cedulkou s nápisem „Pro mé muzeum…“. Po Sametové revoluci by se bývával mohl do vlasti jako emigrant zase podívat, jak si tolik přál, ale zdravotní stav už mu to nedovolil. Urna byla na jeho přání převezena do Zlonic a dnes je na čestném místě v Ingrišově síni. Ne tak proto, že by si na Zlonice z dětství příliš pamatoval, byly mu ostatně pouhé dva roky, když se s rodiči stěhoval, ale proto, že Zlonice na svého rodáka nezapomněly.

Jana Tůmová, Jan Tůma Foto Pavel Vychodil

14

VLASTIVĚDNÉ MUZEUM VE SLANÉM Zřizovatel: Město Slaný Adresa: Masarykovo náměstí 159, 274 01 Slaný Web: www.muzeum.slansko.cz Otevírací doba celoročně: Úterý–Sobota 9.00–16.00 Neděle 9.00–16.00 (červen–prosinec) Státní svátky 9.00–12.00 Kontakty: Tel. :+420 312 517 990–1 E-mail: muzeum@slansko.cz Vlastivědné muzeum ve Slaném je moderní kulturní institucí zřizovanou Městem Slaným, která vedle zákonem stanovené péče o sbírky plní řadu dalších funkcí, pořádá výstavy, přednášky, koncerty, programy pro školy, Slánskou muzejní noc a další akce. Sídlí v barokní budově bývalé piaristické koleje, kterou založil Bernard Ignác hrabě z Martinic r. 1658. Objekt sloužil školním účelům až do roku 1939, kdy se gymnázium přestěhovalo do funkcionalistické novostavby. Budova muzea byla naposledy modernizována v roce 2014, kdy byl kompletně obnoven atriový dvůr, vznikl výtah a byly nově zařízeny výstavní místnosti.

Muzeum ve Slaném bylo založeno v roce 1885, v roce 1940 přesídlilo do stávající budovy. Základem sbírek se staly archeologické nálezy z okolí města, především ze Slánské hory.

Národopisné sbírky, pro muzeum nejtypičtější, jsou doplňovány od Jubilejní a Národopisné výstavy českoslovanské (1895), kde okres Slaný měl i svůj vlastní pavilon. Interiér selské světnice v národopisné části muzejní expozice je cenným historickým dokladem, který dokumentuje toto rané období.

V průběhu let byl sbírkový fond muzea obohacen exponáty ze zaniklých místních muzeí v Kolči a Zvoleněvsi. Stálé expozice vykreslují historii města a jeho okolí. Trvalá pozornost je věnována zakladateli muzea Václavu Štechovi, který se podílel na rozvoji kulturního života ve Slaném. Jeho zásluhou bylo ve městě postaveno divadlo (1883), založeno muzeum (1885) a knihovna (1897). Byl rovněž prvním kustodem muzea.

Architektonicky nejcennější součástí muzea je bývalá kolejní kaple Zasnoubení Panny Marie. Oltářní obraz „Sen sv. Josefa“ je dílem italského malíře C. I. Carloniho z roku 1727.

Na stěnách visí obrazy světců, křídla Martinického oltáře z chrámu sv. Víta v Praze nebo portrét zakladatele koleje Bernarda Ignáce Jana hraběte z Martinic. Při rekonstrukci budovy byla na několika místech kaple objevena vzácná torza raně barokních fresek. Kaple je využívána pro koncerty, ale i přednášky, svatby a další společenské události.

Na chodbě v 1. patře muzea je k vidění rodinná galerii knížat Kinských. Autorem kolekce, která pochází z let

15

1757–1759, je Jan Millitz. Vzácnou památkou je také stříbrné antependium z františkánského kláštera. Dále např. sádrový odlitek gotického svorníku v podobě Kristovy hlavy je kopií originálu zasazeného v presbytáři blízkého děkanského kostela sv. Gotharda.

Do českých dějin se zapsalo Slaný i husitskou tradicí, jejíž dobu nám připomíná vystavená husitská přílba „šalíř“.

V počátcích husitské revoluce patřilo mezi pět vyvolených měst. Hvězda umístěná na věži radnice je symbolem Slaného z této doby.

Cechovní památky dokumentují cechovní pokladnice, ferule, soubor kovaných zámků a tovaryšských výrobků. V souboru měšťanského nábytku jsou zajímavé předměty zdobené intarzií (barokní sekretář, spinet, truhly).

K nejcennějším předmětům patří soubor kachlových kamen, zvláště renesanční exemplář datovaný do r. 1603 ze smečenského zámku.

Slánsko patří k oblastem osídleným již od starší doby kamenné. Proto je významná část muzea věnována archeologii. Nejstarší nálezy pocházejí z Hořešoviček z doby asi před 750 000 lety (paleolit). Obnovenou expozici prehistorie a nejstarších dějin regionu naleznete v Pamětní síni Dr. Václava Mouchy (1933–2014), významného českého archeologa a slánského rodáka. Přehled pravěkých kultur s časovým zařazením je doplněn údaji, které se týkají teplot, vodních srážek a porostů. Nechybí nápadité instalace, archeologická „sonda“ pro děti, pozorovací dalekohled a zvuková kulisa.

Z přírodovědné sbírky muzea jsou vystaveny mj. geologické, pedologické a mineralogické vzorky a ohrožené druhy ptactva ze Slánska.

Při vstupu do muzea Vás jistě zaujme rozměrný obraz akad. malíře Aloise Moravce. Autor znázornil město v době jeho obléhání husity roku 1425. Po dobytí města byly na náměstí spáleny městské knihy, shořely masné krámy a řada

16

obyvatel byla upálena. Na památku této události jsou v dlažbě náměstí vsazeny tři kamenné kříže.

Pískovcové sochy zasazené nad schodištěm muzea pocházejí z pozdně gotické výzdoby zbořené monumentální Pražské brány, která stávala při děkanském kostele sv. Gotharda. Součástí prohlídky je také expozice opevnění města ve Velvarské bráně. Pohled na rekonstruované fortifikace města nabízí také „Virtuální průvodce po středověkém opevnění královského města Slaný“ – bezplatná aplikace pro mobilní telefony se systémem Android.

Součástí slánského muzea je také středověká Velvarská brána – jediná brána slánského opevnění zachovaná do současnosti. V dnešní podobě byla vystavěna za vlády krále Jiřího z Poděbrad, což dokládá i nejnovější dendrochronologický průzkum. Plášť této věžovité stavby nese mnoho výzdobných prvků, jakými jsou např. znaky městských cechů, nalezneme zde i mnoho kamenických značek. Místnosti v bráně hostí stálou expozici opevnění města; to můžete shlédnout i v nové aplikaci pro mobilní telefony se systémem Android.

Virtuálního průvodce po slánských fortifikacích lze stáhnout zdarma po zadání hesla „Slaný 1602“ v obchodě Google Play.

NÁRODOPISNÉ MUZEUM SLÁNSKA V TŘEBÍZI Zřizovatel: město Slaný, pobočka Vlastivědného muzea Web: www.muzeumtrebiz.cz Otevírací doba: Květen, Červen, Září, Říjen – Úterý–Neděle 9.00–16.00 Červenec, Srpen – Úterý–Neděle 9.00–16.00, v Sobotu do 18.00 Kontakty: Tel.: +420 312 579 540 E-mail: info@muzeumtrebiz.cz Třebízské národopisné muzeum, někdy nesprávně označované jako skanzen, je pobočkou Vlastivědného muzea ve Slaném a je soustředěno v jádru obce Třebíz, tj. při hlavní silnici mezi Slaným a Louny. Střed vesnice představuje vzácný soubor středočeské lidové architektury, jaký jinde nenajdete.

Vesnická památková rezervace je soustředěna kolem původní návsi s rybníkem. Právě zde vstoupíte do bran Národopisného muzea, které se může pochlubit unikátem celého kraje: všechny půvabné stavby stojí na původním místě – na rozdíl od jiných skanzenů, kam byly uměle přeneseny odjinud.

Můžete se projít po dvoře, kde děvečky a čeledíni skutečně krmili dobytek, mlátili obilí i pořádali zabíjačky, stát se na chvíli tovaryšem v ševcovské dílně nebo se vydat po stopách Václava Beneše Třebízského. Srdcem muzea i celé vsi, kde jakoby se zastavil čas, je původně středověký Cífkův statek č. p.1, který Vám představuje dávné hospodářství v celé své

17

kráse. V rozsáhlém dvoře nelze minout reprezentační křídlo se šenkovnou a černou kuchyní či špýchar, který dnes slouží jako výstavní síň. V konírně statku byla v roce 2019 otevřena nová stálá expozice věnovaná zemědělství na Slánsku. Ve dvoře sousedního Šubrtova statku č. p. 2 návštěvníky pozdraví stračena sochaře Františka Antonína Skály. Bohatá expozice pokračuje ve venkovském krámku, kde je možnost zakoupení upomínkových i praktických předmětů. S průvodkyní je možné v prohlídkové trase pokračovat k chalupám ševce a babky kořenářky a konečně k rodnému domku známého spisovatele a kněze Václava Beneše Třebízského.

Ten má nedaleko svůj pomník, pod nímž jsou v pískovcových skalách vytesány barokní reliéfy i dodnes využívaná sklepení. Nedlouhou procházkou kolem výklenkové kapličky s „kašnou“ lze dojít až zpátky na náves. Stejně jako před staletími se vsi u kostelíka sv. Martina každoročně oslavuje Třebízskou pouť, muzeum pak pořádá na konci prázdnin stále oblíbenější Staročeský jarmark, kde návštěvníci poznají dovednosti mlynáře, kováře nebo hrnčíře. Třebíz rovněž často slouží filmovým štábům. Třebíz je dobrým východiskem pro výlet pěšky, na kole anebo autem do hlubokých lesů přírodního parku Džbán, k impozantním vrcholkům Českého středohoří nebo do blízkého královského města Slaného.

Jan Čečrdle, ředitel Vlastivědného muzea ve Slaném

18

MĚSTSKÉ MUZEUM VELVARY

v muzejní galerii. K prohlídkovému okruhu patří také prostory renesanční Pražské brány s dlouhodobou výstavou fotografií z 1. světové války velvarského stavitele a fotografa Jindřicha Bišického.

Zřizovatel: město Velvary Adresa: Pražská 109, 273 24 Velvary Web: www.velvary.cz/kultura/mestske-muzeum Otevírací doba: Úterý a Středa 9.00–11.00 a 12.00–16.00 Čtvrtek 9.00–11.00 a 12.00–15.00 Pátek a Sobota 9.00–11.00 a 12.00–17.00 Kontakty: Tel.: +420 315 761 419, +420 725 867 123 E-mail: muzeum@velvary.cz Městské muzeum Velvary se nachází v Pražské ulici nedaleko náměstí. Návštěvník se ve stálé expozici seznámí s bohatou historií Velvar a okolí. Dávnou minulost dokládají archeologické nálezy od starší doby kamenné po raný středověk, poté volně navazuje historie města od 13. století do konce 30. let 20. století. Stálá expozice sleduje stavební proměny města, životní styl jednotlivých historických období, připomíná řemesla a živnosti kdysi ve Velvarech provozované, historii spolků, škol, úřadů i život významných velvarských osobností.

Součástí stálé expozice je i část výtvarné sbírky Městského muzea Velvary, která se kromě jednotlivostí skládá ze čtyř významných kolekcí. V místnosti věnované baroku jsou vystaveny obrazy s náboženskou tématikou převážně z 18. století, pocházející z Velvarska. V expozici nazvané „Život ve městě v 19. a na počátku 20. století“ představujeme vybraná výtvarná díla z tzv. Brtníkovy sbírky. Jedná se o obrazy malířů druhé poloviny 19. století a počátku 20. století pocházejících či tvořících převážně na území Českého království. Městu Velvary je věnoval ve 40. letech 20. století Oldřich Brtník, nájemce velkostatku na Uhách, významný český národohospodář a mecenáš mládeže a umělců.

Městské muzeum současně spravuje dva významné obrazové fondy reprezentující české malířství 20. století. V první řadě se jedná o část díla Jiřího Karse (1880–1945), rodáka z nedalekých Kralup nad Vltavou. Kars prožil podstatnou část svého života ve Francii a Španělsku a je přiřazován k tzv. Pařížské škole. Karsovy obrazy je možné shlédnout v secesním sále muzea. Druhým malířem, jehož tvůrčí odkaz velvarské muzeum spravuje, jsou obrazy Jiřího Corvina (1931–2004) umístěné v obnovené stavbě barokního špejcharu.

V Galerii Na špýcharu je možné si prohlédnout také etnografickou část stálé expozice – zařízení venkovských domácností, perníkové formy a historii perníkářství, vybavení sedlářské a kovářské dílny. Konají se zde výstavy zaměřené na lidové zvyky a život ve městě. Krátkodobé výstavy současných výtvarníků a výstavy ze sbírek muzea, doplňující tematicky stálou expozici, pořádá muzeum i v přízemí hlavní budovy,

19

Z historie muzea Počátky historie muzejních sbírek souvisí s Národopisnou výstavou českoslovanskou (1895), kde se Velvary představily souborem nejrůznějších památek (městské knihy, pečeti, památky cechovní, spolkové, předměty týkající se živností a řemesel, památky staré Panské hospody a k jejím dějinám náležející písně „Ó Velvary“, sbírka zbraní, hodin a další předměty), jež se staly základem sbírek samostatného Městského muzea pro veřejnost slavnostně otevřeného 11. prosince 1932 v přízemních místnostech historické radnice na náměstí. Ozdobou skromné expozice byly především archeologické sbírky. Poté se Městské muzeum z nejrůznějších důvodů několikráte stěhovalo. Až v roce 1982 získalo prostory v Pražské ulici v domě č. p. 109, jehož historie sahá do začátku 16. století. Nejstarším známým majitelem várečného domu č. p. 109 byl Jan Řezník, který dům koupil v roce 1528. Tento zápis majetku je také první dochovanou zprávou o existenci domu. V držení domu se do roku 1854 vystřídalo mnoho majitelů, většinou řemeslníků (řezník, konvář, šrotýř, tkadlec).

V roce 1854 se stal sídlem obecního úřadu, neboť radnice byla pronajata okresnímu soudu. Dům byl potom několikrát přestavován, naposledy v roce 1908, kdy byl rozšířen o nádvorní křídlo s krásným secesním zasedacím sálem, dnes užívaným pro koncerty a další kulturně společenské události.

Jitka Kůrková, vedoucí Městského muzea Velvary

20

PAMÁTNÍK MĚSTYSE VRANÝ Zřizovatel: městys Vraný Adresa: Vraný 25, 273 73 Vraný Web: www.mestysvrany.cz Otevírací doba: Příležitostně, individuální návštěvy dle dohody Kontakty: Tel.: +420 724 179 320, E-mail: ouvrany@volny.cz Dlouhodobým cílem členů Sdružení přátel Vraného a zastupitelstva městyse Vraný bylo vytvořit Památník Vraného a uspořádat rozsáhlé sbírky exponátů, kterých se za minulá léta podařilo nashromáždit velké množství a vysoké kvality. Rovněž tak uctít památku významných rodáků a osobností Vraného.

V roce 1995 koupil městys Vraný od soukromého majitele neudržovaný dům č. p. 25, přiléhající k historické Slánské bráně. Bylo rozhodnuto, že se v něm Památník, místní muzeum, vytvoří. Budova památníku byla celkově zrekonstruována a upravena pro výstavní účely. Na realizaci byla poskytnuta dotace z Programu rozvoje venkova a část byla uhrazena z rozpočtu městyse. Památník městyse Vraný byl slavnostně otevřen v roce 2013 při příležitosti oslav 500. výročí povýšení Vraného na městečko. Veliký dík za přípravu expozice patří průkopníkům Památníku – Vratislavu Plašilovi, Věře Plašilové a pokračovatelům Vojtěchu Pintrovi a Ing. Janu Hrozovi - kustodům Památníku. Dále pak těm, kteří se o výstavbu nejvíce zasloužili – zastupitelstvu obce v čele se starostou Ing. Miroslavem Zázvorkou, stavebním a montážním firmám. Dobrá věc se po mnoha létech příprav podařila a Vraný získalo významnou a hodnotnou historickou památku.

Památník je členěn na čtyři oddělení. První je „Síň městyse Vraný“. Je zaměřena na historii Vraného a obsahuje hlavně písemné dokumenty a fotografie týkající se např. školy, zdravotnictví, myslivosti, hasičů, světových válek, divadelnictví, kostela, zámku, radnice a napoleonského období. Na otočných panelech je stručně popsána historie Vraného. Součástí jsou i originály plastik, sejmutých z památníku Tří císařů, slavnostně odhaleného 19. srpna 1913, 100 let po velkolepé přehlídce vojsk protinapoleonské koalice. Druhá je „Síň literární činnosti a historie Vraného“. Je věnována Svatopluku Čechovi, který prožíval své dětství na vranském zámku, kde byl jeho otec správcem. Jsou zde i díla autorů z Vraného – Ing. Ladislava Plívy, knihy o svařování a slovníky Ing. Antonína Radvanovského.

Historické nálezy z vykopávek u Vraného, restaurované sochy Panny Marie a Sv. Jana Evangelisty, popisy a fotografie památek Vraného, Lukova a Horní Kamenice. Třetí je „Síň výtvarníků“, která je hlavně zaměřena na život a dílo malíře Jaroslava Věšína, který byl dvorním malířem bulharského cara a bulharské

21

armády. Jeho díla jsou vystavena v galeriích po celém světě.

V muzeu jsou vystaveny kopie řady jeho obrazů, originální paleta a řada originálů skic jako předloha k některým obrazům.

Jsou zde i obrazy Františka Štraybla, který byl známý jako malíř koní. V květnu roku 2015 byla veřejnosti zpřístupněna, jako čtvrté oddělení, výstavní plocha ve sklepním prostoru Památníku. Stalo se tak při oslavách 155. výročí narození a 100. výročí úmrtí světoznámého malíře Jaroslava Věšína, kdy zde byly umístěny další kopie jeho obrazů.

Expozice je postupně doplňována a obměňována dalšími exponáty, které jsou zatím uloženy v depozitáři Památníku nebo jsou získávány jako dary občanů. Na úpravu čeká podkroví Památníku, jehož dokončením se získají prostory pro rozšíření expozice o zatím uložené dokumenty.

Jan Hroz, kronikář městyse Vraný a spolupracovníci

22

MALÉ ASIJSKÉ MUZEUM – PAMĚTNÍ SÍŇ OBCE LEDCE Zřizovatel, provozovatel: Klub přátel Asie PRAŽSKÁ JURTA, z. s.

Adresa: Ledce 87, 273 05 Smečno Web: www.muzeumledce.cz Otevírací doba: Duben–Září Sobota 9.00–12.00 a 14.00–18.00 Neděle 9.00–12.00 a 14.00–16.00 Po předběžné dohodě telefonem nebo mailem lze muzeum navštívit kdykoliv jindy v průběhu roku.

Kontakty: Tel.: +420 605 300 773 E-mail: sim.j@centrum.cz Zřizovatelem a provozovatelem muzea v Ledcích u Slaného je Klub přátel Asie PRAŽSKÁ JURTA, z. s. se sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2233/6, 130 00 Praha 3 – Vinohrady. Nevelký spolek vedený orientalistou dr. Jiřím Šímou a jeho manželkou sdružuje především profesionální orientalisty, znalce a přátele Orientu.

Muzeum začali budovat manželé Šímovi v roce 2005 v prázdné budově bývalé školy (postavené roku 1897) na základě řádné nájemní smlouvy uzavřené mezi sdružením a Obcí Ledce téměř výlučně z vlastních finančních a materiálních zdrojů získaných tlumočením, překládáním, přednáškovou a pedagogickou činností a především celoživotní badatelskou prací a studiem.

Hlavním obsahem soukromého muzea je přiblížit veřejnosti v historické a zeměpisné posloupnosti historii zájmu našich předků o poznávání vybraných asijských zemí a národů počínaje původně asijskými Kalmyky přes asijské Rusko, středoasijské republiky Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán a Tádžikistán, dále Mongolsko, Čínu včetně Tchaj-wanu, oba korejské státy, až po Japonsko a Vietnam. Vystavené četné fotografie, dokumenty a mapy svědčí o mimořádném zájmu našich předků o poznávání Asie od nejstarších dob. Byli to především cestovatelé, vědci, misionáři, spisovatelé, umělci, lékaři, technici i novináři, kteří měli možnost pobývat či pracovat v některé asijské zemi a po návratu do rodného kraje přinášeli zprávy o životě, kultuře, tradicích a zvycích cizích národů svým krajanům.

Někteří však v navštívené zemi zůstali, zanechali hlubokou stopu i v její historii a u nás jsou téměř neznámí.

Nedílnou součástí muzea je Pamětní síň obce Ledce a bývalých lázní Šternberk, která - rovněž ve výběru - seznamuje se zajímavou historií i současností obce, která byla po většinu své existence součástí smečenského panství Martiniců. Největší slávu přinesly obci šternberské lázně, které fungovaly od počátku 19. století. Expozice je výsledkem dlouholetého studia

23

pramenů a literatury. Řadu fotografií a dokumentů zapůjčili nebo darovali muzeu místní občané.

V muzejní knihovně jsou shromážděny knižní publikace a časopisy věnované Orientu vydávané v češtině, ve světových i orientálních jazycích, jakož i regionální literatura k historii Slánska, Kladenska a základní příručky a encyklopedie o České republice. Knihy a časopisy jsou zatím půjčovány zdarma jen prezenčně.

Muzeum je řádným členem Asociace muzeí a galerií České republiky. Má dlouholetou vzájemně prospěšnou spolupráci s velvyslanectvími výše uvedených zemí, se spolky zabývajícími se asijskými zeměmi, s řadou muzeí, vědeckých organizací a kulturních zařízení v Praze, v Ledcích, ve Smečně, ve Slaném, v Kladně, v Lidicích a jinde.

Muzejní expozice představuje v úvodní části Klub přátel Asie a jeho aktivity, spočívající v pořádání měsíčních

24

přednášek, setkání, besed a kulturních akcí nejen přímo v ledeckém muzeu, ale v mnoha místech České republiky podle zájmu objednavatele. Další panely jsou věno vány historii zakládání muzeí v České republice, poznávání asijské astronomie, astrologie, asijského kalendáře, paleontologie a archeologie, geologie a mineralogie, botaniky a zoologie, tradiční asijské medicíny a tradičních asijských sportů. Poznávání duchovní kultury, především asijských jazyků, filozofie a náboženství doplňují knižní publikace a zajímavé fotografie. Poslední úsek obecné části je věnován tradiční i současné asijské dopravě, základním údajům a zajímavostem o asijských státech a tradičnímu obydlí kočovníků – jurtě. Součástí expozice je i originální rikša dovezená z Číny, mongolská a kazašská jurta.

V přednáškovém sále v přízemí je umístěna Malá asijská galerie, mapující staletý zájem našich umělců a veřejnosti o asijské výtvarné umění, doplněná originály i reprodukcemi čínských, mongolských a dalších asijských umělců včetně dětí.

Sál číslo 1 je věnován poznávání asijského Ruska, středoasijských republik a Mongolska. Vedle informačních panelů na stěnách se lze ve třech velkých vitrínách seznámit s běžným životem asijského kočovníka v jurtě, s tradiční prací pastevce a s tím, jak tráví svůj volný čas.

Obdobně je budován i sál číslo 3 představující poznávání Číny, obou korejských států, Japonska a Vietnamu.

Největší pozornost je věnována poznávání Číny prostřednictvím publikací umístěných ve vitrínách, fotografií a dokumentů na výstavních panelech. Jídelní kout přibližuje zájemcům asijskou kuchyni. Ve velké výstavní vitríně jsou umístěny tradiční oděvy některých asijských národů a národností.

Pamětní síň obce Ledce a bývalých lázní Šternberk v sále č. 2 v dokumentech, fotografiích a exponátech zachycuje historii obce, bývalé školy a bývalých slavných lázní, které fungovaly mezi léty 1801–1910. V expozici lze nalézt rovněž informace o vzácných návštěvnících lázní – významných vědcích (František Palacký, Josef Dobrovský), spisovatelích (Karel Havlíček Borovský, Eliška Krásnohorská, J. Š. Baar aj.), o lékařích a umělcích a dalších slavných osobnostech (Miroslav Tyrš aj.).

Pozornost je věnována rovněž některým rodákům a občanům, kteří proslavili obec doma i v zahraničí. Mimořádná pozornost je v expozici věnována vzhledem k umístění muzea v bývalé škole historii školy od jejího otevření v roce 1898, kterou dokumentuje řadou fotografií žáků, učitelů i dokumentů získaných v archivech i od místních občanů. Ve filmovém archívu v Praze objevili zakladatelé muzea unikátní dokumentární film o Ledcích-Šternberku z roku 1933. Kopie filmu je připravena k promítnutí zájemcům, stejně jako album s originálními pohlednicemi bývalých lázní i obce, které muzeum získalo na burzách a v antikvariátech. Na rok 2017 muzeum připravilo a vydalo kalen-

25

dář se vzácnými starými fotografiemi Ledec a bývalých lázní a zdarma jej rozdalo všem ledeckým občanům.

Během čtrnácti let historie muzea v Ledcích je navštívili a navštěvují také významní představitelé kulturního, politického a veřejného života včetně velvyslanců a dalších diplomatů Číny, Mongolska, Kazachstánu, Ruska a Vietnamu. Slova uznání návštěvníků včetně občanů Ledec si lze přečíst v Pamětní knize muzea, v domácím i zahraničním tisku. Muzeum požívalo plné morální podpory vedení obce až do konce roku 2016, což projevilo předcházející zastupitelstvo mj. udělením čestného občanství zakladateli muzea (2012).

Bohužel současné vedení obce nevidí na práci muzea vůbec nic pozitivního a požaduje pouze zvýšení nájmu. Muzeum již dostalo k 28. únoru 2023 výpověď, a pokud bude zastupitelstvo na svém nepochopitelném nezájmu trvat, bude muset hledat náhradní prostory nebo expozici zlikvidovat!

Hlavním cílem muzea je představit záslužnou a obdivuhodnou činnost našich předků při poznávání vybraných zemí Asie i historii obce Ledce. Chce tak svým malým dílem přispět k vzájemnému poznávání, chápání, obohacování, k úctě a toleranci mezi občany naší země a občany Asie, reprezentujícími různé kultury a kulturní hodnoty.

J. Šíma a B. Ariundzul, Ledce–Praha, září 2019

26

MUZEUM VČELAŘSTVÍ – ZÁMEK KOLEČ Provozovatel: Nadační fond Koleč Adresa: Koleč 103, 273 29 Koleč Web: www.zamekkolec.cz Otevírací doba: Pátek, Sobota, Neděle 10.00–16.00 Kontakty: Tel.: +420 603 881 787, +420 776 247 053 E-mail: zamekkolec@seznam.cz Muzeum včelařství se nachází v západním křídle kolečského zámku. Barokní zámek vznikl počátkem 18. století přístavbou jižní a východní části. Provozovatelem muzea je Nadační fond Koleč, zřízený v roce 2007 za účelem záchrany kolečského zámku. Zámek NF Koleč zakoupil v nucené dražbě v roce 2008. Po nezdařené privatizaci se působením předchozích majitelů nacházel v havarijním stavu. Ti se snažili o vyjmutí ze seznamu kulturních památek a zcela ho zbourat. Z prostředků získaných fondem se podařilo obnovit střechu nad hlavní jižní částí zámku a nad východním křídlem, které tvoří kostel.

V roce 2014 uspěl projekt „Zámek Koleč – muzeum včelařství“ v otevřené výzvě programu Kulturní dědictví a živé umění financovaného z Norských fondů. Díky poskytnuté dotaci ve výši 16,5 mil. Kč se podařilo opravit západní křídlo zámku a vybudovat zde muzeum včelařství. Muzeum bylo slavnostně otevřeno v srpnu 2016. Na otázku „Proč vzniklo v malé vesnici právě muzeum včelařství?“ je jednoduchá odpověď. V roce 1879 zde podnikatel Václav Švarc založil První český včelařský závod na výrobu včelařských potřeb, úlů a medometů, který byl opravdu prvním svého druhu v Čechách. Vyráběly se zde známé úly tzv. „Budečáky“. Továrna nejen vyráběla potřeby pro včelaře, ale V. Švarc vydával vlastní časopis „Praktický rádce včelařů“ a v osadě Týnec zřídil včelařskou školu.

Po jeho smrti pokračovali v podnikání jeho synové, kteří v roce 1930 otevřeli zcela nový výrobní závod, který v té době zaměstnával přes 50 zaměstnanců. Výroba pokračovala i po znárodnění v padesátých letech. V rámci privatizace byla továrna vrácena původním vlastníkům, ale výroba včelařských potřeb již nebyla obnovena.

Díky dobrovolným dárcům z celé republiky se podařilo zrekonstruovat téměř celý sortiment výroby včelařského závodu. V muzeu naleznete nejen dokumenty o historie výrobního závodu, ale díky dobrovolným dárcům došlo k záchraně některých velmi starých exemplářů úlů, medometů a dalších potřeb pro včelaře, ale i historických časopisů a odborné literatury.

V průběhu přípravy a realizace projektu byla Nadačním fondem Koleč navázána prostřednictvím norského zastupitelského úřadu spolupráce se sdružením Norských včela-

27

řů – Norges Birøkterlag, který připravil i část expozice – včelařství z norského pohledu. Při návštěvě muzea tak můžete porovnat historii a přístup práce včelařů u nás i ve zcela odlišných klimatických podmínkách Norska.

Muzeum a celý objekt zámku, i když není jeho oprava zdaleka dokončena, slouží k pořádání kulturních a vzdělávacích akcí jak včelařů, tak obce. Prohlídku muzea tak můžete spojit s návštěvou každoročně pořádané Medové pouti nebo Koláčového posvícení. V muzeu probíhá řada doprovodných aktivit, jako je adventní věncování, vítání občánků či malování velikonočních kraslic. Akce zde pořádá i Základní organizace včelařů z Kladna.

Informace o činnosti muzea a dalších krocích na záchranu celého zámku naleznete na internetových stránkách www.zamekkolec.cz. Těšíme se na vaši návštěvu!

Vladimír Kabát a Magdalena Jakubíčková, Nadační fond Koleč

28

MUZEUM SLÁNEK VE SLANÉM Zřizovatel, provozovatel: Město Slaný Adresa: Velvarská 136/1, Slaný 274 01, Infocentrum Pod Velvarskou branou Web: www.infoslany.cz Letní otevírací doba: Duben–Říjen Pondělí–Pátek 9.00–17.00 Sobota, Neděle a svátky 9.00–16.30 Zimní otevírací doba: Listopad–Březen Pondělí–Pátek 9.00–16.00 Sobota, Neděle a svátky – zavřeno Kontakty: Tel.: +420 312 523 448, +420 728 842 924 E-mail: ic@infoslany.cz Muzeum bylo založeno 1. dubna 2011.

Proč právě slánky? Důvodem, proč jsme začali ve Slaném sbírat slánky, byla legenda o založení a pojmenování města knížetem Nezamyslem. Město Slaný dostalo svůj název od slaného pramene, který vytékal pod Slánskou horu a solnaři z něj odpařováním na velkých pánvích sůl těžili. Sůl tedy ke Slanému neodmyslitelně patří. Sbírání soli by však bylo poněkud nepraktické, a tak jsme se rozhodli sbírat předměty, v nichž obyčejně každý z nás sůl doma uchovává – slánky.

Sbírka byla vyhlášena jako veřejná, a tak sběratelští nadšenci začali nosit staré i nové slánky, které se povalují doma. Zájem veřejnosti byl překvapivě veliký. Slánky do sbírky věnovali nejen obyvatelé Slaného a blízkého okolí, ale také občané partnerských měst, nebo emigranti žijící dlouhodobě v zahraničí a mající stále pevné vazby na svůj rodný region.

Muzeum zahrnuje různé typy slánek. Podle typu materiálu máme slánky skleněné, keramické, porcelánové, umělohmotné či dřevěné. Dále mohou být slánky otevřené či uzavřené, podle toho, jestli sůl nabíráte prsty či ne. Ve sbírce máme slánky od slavných osobností např. slánku navrženou a vyrobe-

29

nou architektem Bořkem Šípkem speciálně pouze pro Muzeum slánek, také slánky z celé ČR, ale i ty, které nám naši příznivci a obdivovatelé Muzea slánek vozí z svých zahraničních dovolených. Slánku z Keni vyrobenou místními obyvateli také přímo pro naše muzeum. Samozřejmě zde najdete i největší funkční slánku na světě měřící přes 120 cm, do které se vejde až 40 kg soli. Slánky všemožných velikostí, typů, barev i tvarů připomínající i předměty, které byste se solí nikdy nespojovali.

V roce 2015 byla otevřena další místnost (slánek nám stále přibývá), které říkáme „Slánkovna“. V té si můžete kromě slánek prohlédnout třeba model krystalické mřížky soli, pokus s odpařováním soli nebo obrázky různých velikostí solných krystalů. Prostě něco, co jinde zcela jistě neuvidíte.

Každá slánka má své pořadové číslo a je přesně zaevidováno, na kterém místě je vystavená. Všichni naši dárci obdrželi Pamětní list se stejným číslem, jako má jimi darovaná slánka.

Zoja Kučerová, vedoucí Knihovna Václava Štecha a Infocentrum Pod Velvarskou branou

30

ORION KLUB SLANÝ Provozovatel: Václav Bečvář (prezident klubu) Adresa: Žižkova 1538, 274 01 Slaný Web: www.orionklubslany.cz Otevírací doba: Po dohodě se zájemci Kontakty: Tel.: +420 723 245 178 „Dobrý den, vážení přátelé. Vítám všechny příznivce motorismu a hlavně historických vozidel a chtěl bych vám ukázat něco ze své sbírky“. Těmito slovy uvádí pan Václav Bečvář půlhodinový dokument zaznamenávající osudy své sbírky a vlastně svého života, zasvěceného obnově a zachování motocyklů, osobních i užitkových automobilů i jiných dopravních prostředků od dob prvních nadšenců až po časy poměrně nedávné.

Pan Václav Bečvář je z Hobšovic. A tady, ve staré stodole, začal od sedmdesátých let shromažďovat a opravovat staré stroje. Sháněl je po celém okolí, chodil od chalupy k chalupě a vyptával se. Někdy musel vyprostit stará auta nebo motorky z hromady strojů a krámů ve stodole, někdy z tak nedostupných míst, jako zpod několikametrové vrstvy sena anebo ze země, do níž byl motocykl bez motoru někdy ve válečné době zakopán – a byl to tak kvalitní materiál, že po vytažení a očištění bylo ještě 70 % částí použitelných.

Prostory v Hobšovicích vypadaly jinak než dnes, a také zájem lidí o takovou kuriozitu byl nesrovnatelně větší, natožpak v tak malé obci, jako jsou Hobšovice. Na akce přicházely stovky lidí, vyhrávala kapela a byla to taková motoristická pouť.

Od osmdesátých let byl nad bránou nápis VETERAN VEHICLE MUZEUM Hobšovice u Slaného a každý čtvrtek od dubna do října bylo muzeum otevřené pro veřejnost.

Orion klub, který motoristické nadšence sdružoval a jehož je pan Bečvář předsedou, si vzal jméno po proslulé slánské firmě Vilém Michl – Orion Slaný, která od roku 1894 po čtyři desetiletí úspěšně vyráběla a exportovala nejdříve velocipédy, pak motocykly a posléze i zemědělské stroje a dokonce i šicí stroje a jiné vybavení pro domácnost. Na firmu Orion Michl navázal pan Bečvář i nejznámější akcí, kterou Orion klub pořádá – závody do vrchu Knovíz Olšany. Tato akce začala v roce 1924 vlastně tím, že továrník Michl postavil na start v Knovízi deset motocyklů ze své firmy a jízdou do vrchu demonstroval veřejnosti, jak spolehlivé a výkonné stroje staví. O rok později se závod do vrchu konal už jako národní akce a účastnila se jí taková závodnická esa, jakými byli Eliška Junková, Čeněk Junek, hrabě Lobkowicz nebo hrabě Kolovrat. Pak byla tradice z neznámých důvodů opuštěna. Orion klub na ni navázal v roce 1989 a od té doby se za výborné součinnosti s obcí Knovíz přehlídka historických vozidel a závody konají každoročně.

31

Pravidelně se pod záštitou klubu konají také sobotní auto moto velo burzy v Hobšovicích a čtrnáct ročníků má za sebou akce Stopou slánského Oriona, která začíná přehlídkou veteránů na historickém velvarském náměstí a po přejezdu pokračuje odpoledne přehlídkou na Masarykově náměstí ve Slaném.

V nových časech návštěvníků hobšovického muzea začalo ubývat a naopak se objevili návštěvníci jiní, kteří nechodí ve dne. Po druhé loupeži v roce 2007, kterou rozhodně neprovedli sběrači kovů, byl pan Bečvář nucen pravidelné návštěvní dny v muzeu ukončit. Chcete-li se však skutečně dozvědět něco o historických vozidlech, jejich technice a příbězích, nahlaste se. Nebude to návštěva na půl hodiny, ale budete si na ni vzpomínat celý život.

Jaroslav Huk podle podkladů Václava Bečváře

DALŠÍ MUZEA V ÚZEMÍ PŘEMYSLOVSKÝCH STŘEDNÍCH ČECH STŘEDOČESKÉ MUZEUM V ROZTOKÁCH U PRAHY Příspěvková organizace Středočeského kraje Adresa: Zámek 1, 252 63 Roztoky Web: https://www.muzeum-roztoky.cz Otevírací doba: Aktuální výstavy Expozice Vrchnostenská správa panství Expozice Život v letovisku Celoročně, Středa–Neděle 10.00–18.00 Informační centrum Celoročně, Středa–Neděle 10.00–12.00 a 13.00–18.00 Ateliér Zdenky Braunerové Duben–Říjen: Středa–Neděle 10.00–18.00 Kontakty: Tel. muzeum: +420 233 029 011 Tel. infocentrum: +420 233 029 055, Tel. pokladna: +420 233 029 060 E-mail: pokladna@muzeum-roztoky.cz, muzeum@muzeum-roztoky.cz Datová schránka xw76538

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy sídlí v areálech roztockého zámku a Braunerova mlýna, situovaných na levém břehu Vltavy nedaleko Prahy. Počínaje svým vznikem roku 1957 vytváří rozsáhlé sbírkové archeologické, přírodovědné, historické, uměleckohistorické a národopisné fondy, přesahující svým významem region středních Čech.

V oblasti péče o movité kulturní dědictví je známé specializovanými a svého druhu ojedinělými konzervátorskými a restaurátorskými pracovišti, jejichž služby využívají ostatní muzea a další instituce i soukromé osoby.

Areál roztockého zámku skrývá řadu architektonicky zajímavých a historicky cenných prostor, kde jsou celoročně pořádány výstavy, kulturní a vzdělávací programy, společenské akce i svatební obřady. Zámek obklopuje park založený v 19. století (dnes památkově chráněné území), se vzácnými dřevinami, obohacený o starší i soudobá sochařská díla.

V zámeckých zdech je možné navštívit dvě stálé expozice: Vrchnostenská správa panství aneb jak bydlel a úřadoval pan správce navozuje atmosféru privátních prostor

32

správce statku z dob Liechtensteinů, Život v letovisku aneb jak se jezdilo do Roztok na letní byt pak prostředí letních sídel z přelomu 19. a 20. století.

Areál Braunerova mlýna se nachází jen pár kroků od zámku. Stálá expozice v Ateliéru Zdenky Braunerové, jejíž život a tvorba jsou s Roztoky úzce spjaty, přibližuje tvorbu, osobní život malířky i génius loci místa, ve kterém tato umělkyně tvořila a setkávala se s osobnostmi české a evropské kultury. Ateliér si nechala malířka postavit v těsném sousedství rodinné vily, tzv.

Braunerova mlýna, kde dnes sídlí ředitelství muzea.

MUZEUM OTY PAVLA V BUŠTĚHRADĚ Provozovatel: Spolek „Buštěhrad sobě“ Adresa: Kulturní středisko Buštěhrad, Kladenská 207, 273 43 Buštěhrad, přízemí budovy Web: http://www.bustehrad.cz/muzeum Otevírací doba: Prosinec–Únor: zavřeno (skupiny min. 10 osob na objednání) Březen: Soboty a Neděle 10.00–16.00 Duben–Říjen: Soboty a Neděle 0.00–17.00 Listopad: Soboty a Neděle 10.00–16.00 Kontakty: E-mail: s.secova@volny.cz Muzeum bylo realizováno členy spolku „Buštěhrad sobě” pod vedením ak. mal. Michala Cihláře, ak. mal. Veroniky Richterové a Mgr. Ivony Kasalické. Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta vznikalo v období od listopadu 2001 do března 2002 v domě, který patří rodině Rottů, a expozice byla vytvořena díky veliké spolupráci s příbuznými, přáteli, buštěhradskými pamětníky i dosud žijícími hrdiny knížek Oty Pavla. Muzeum bylo zprovozněno díky vstřícnému postoji rodiny Pavlů, finanční pomoci Referátu kultury Okresního úřadu Kladno, firmy Lux, spol. s. r. o., firmy Tiskárna Martin Peroutka, dalších finančních příspěvků firem a podnikatelů a rovněž za podpory Odboru kultury Středočeského kraje.

Součástí muzea byla také malá expozice historie Buštěhradu i rodiny Rottů.

Posledních několik let muzeum zčásti financuje město Buštěhrad. V závěru roku 2015 bylo muzeum – po téměř patnácti letech - přestěhováno na novou adresu – do objektu kulturního centra (tzv. Seifertovny), Kladenská ul. č. 207 (objekt je v majetku města). Nové prostory jsou větší a komfortnější, takže expozice mohla být rozšířena o exponáty, které se do původního muzea nevešly, a bude se i nadále doplňovat.

V muzeu je možné zhlédnout unikátní dokumenty, fotografie a předměty ze spisovatelova života včetně jeho psacího stroje, rybářských prutů či medvídka z dětství.

33

MUZEUM TECHNICKÝCH HRAČEK Provozovatel: Mgr. Miroslav Smaha, Michal Widenský Adresa expozice muzea: Expozice A: Děkanský dvůr, Třebízského nám., 273 24 Velvary Expozice B: Náměstí Krále Vladislava 225, 273 24 Velvary Web: http://www.muzeum-technickych-hracek.cz Otevírací doba: Sobota, Neděle a svátky 10.00–17.00 Čtvrtek a Pátek po telefonické domluvě (+420 723 955 871) Kontakty: Tel.: +420 723 955 871 – Mgr. Miroslav Smaha +420 602 137 362 – Michal Widenský E-mail: muzeum.praha@centrum.cz – Mgr. Miroslav Smaha wide-art@volny.cz – Michal Widenský Muzeum technických hraček provozuje dvě stálé expozice: „Mechanické hračky z let 1840–1950“ v areálu Děkanského dvora na Třebízského náměstí (u kostela sv. Kateřiny) a „Železniční hračky z let 1920–1960“ na náměstí Krále Vladislava č. p. 225.

V areálu Děkanského domu jsou k vidění sbírkové předměty z doby rakousko-uherské monarchie a první Československé republiky. Vedle parních strojů, vláčků, autíček, stavebnic a nejrůznějších her je k vidění kolekce tancujících figurek na klíček, pokojíčky pro panenky, kočárky, unikátní dřevěný domeček pro panenky z počátku minulého století s vlastním rozvodem elektrického osvětlení, nábytečkem a výbavičkou. V muzeu najdete historicky první československou stavebnici a nejstarší plechové autíčko na mechanický pohon z let 1920–1925.

Návštěvníci expozice v budově na náměstí pak uvidí novou interaktivní expozici železničního muzea, kde si děti budou moci spustit přejezd, návěstidlo, případně telefonovat, zvedat návěstní páky, točit elektromechanickým zabezpečovacím zařízením či orazit jízdenku.

BUNKR DRNOV – MUZEUM STUDENÉ VÁLKY A PROTIVZDUŠNÉ OBRANY Provozovatel: Bunkr Drnov, o. s.

Adresa: 273 25 Podlešín Web: https://bunkr-drnov.cz Otevírací doba v roce 2019: Od 1. června do 14. září každou sobotu Od 7. července do 25. srpna navíc každou neděli Kontakty: Tel.: +420 774 292 633 E-mail: info@bunkr-drnov.cz Muzeum protivzdušné obrany se nachází v podzemním objektu, který mezi lety 1985 a 2003 sloužil armádě jako Společné velitelské stanoviště 71. protiletadlové raketové brigády, 56. radiotechnického praporu a naváděcího stanoviště NS-5.

Objekt byl postaven v letech 1981 až 1984. Dne 1. května 1985 začala armáda objekt aktivně používat. Až do konce provozu v roce 2003 se odsud nepřetržitě zajišťovala bezpečnost vzdušného prostoru nejen nad Prahou, ale nad celou západní částí republiky. Provoz objektu byl ukončen po vstupu republiky do NATO. Po roce 2003 následuje odtajnění a převod objektu spolku okolních obcí. V roce 2009 začíná občanské sdružení Bunkr Drnov s přípravami pro zpřístupnění objektu veřejnosti, v roce 2014 se Muzeum protivzdušné obrany Bunkr Drnov otevírá veřejnosti.

Celý několikapatrový objekt je vybaven původním technickým zařízením, které je zcela unikátní a velmi dobře zachovalé. V části objektu, která prošla rekonstrukcí, je umístěna expozice raketové techniky. V současné době si zde návštěvníci mohou zblízka prohlédnout sovětské rakety systémů S-75 Volchov a Dvina, S-125 Něva, S-200 Vega a 2K12 Kub. V expozici se nachází i „pradědeček“ protivzdušných obranných

prostředků – dvojkanón PLDvK vz. 53. Mimo toho jsou také vystaveny drobnější exponáty včetně protiletadlových raket OSA a STRELA. VOJENSKÝ SKANZEN SMEČNO Provozovatel: Spolek Vojenský skanzen Smečno Adresa: 273 05 Smečno, objekt se nachází u zdi vedoucí vně zámecké zahrady Web: http://vojensky-skanzen-smecno.cz Otevírací doba: Od 1. 5. do 19.10 každý sudý víkend 10.00–17.00, podrobněji na internetových stránkách.

Kontakty na správce skanzenu: Ondřej Pančák (+420 776 899 943, andreasen@email.cz) Milan Klíma (+420 604 281 241, kli.mi@seznam.cz) Tomáš Junek (+420 775 793 939, tom.junek@seznam.cz) Petr Grunt (+420 603 503 581, petrgrunt1@seznam.cz) E-mail: info@vojensky-skanzen-smecno.cz Spolek Vojenský skanzen Smečno vzniklo v roce 1991 z podnětu zakladatele, bunkrologa Jana Krinkeho, který spolu se svou rodinou a přáteli jako první v republice odstranil z celého interiéru objektu LO.vz.37- B2-80/Z, úseku A-3 ev. č. 41 – se záměrem učinit z objektu „historický dokument“ – náplň kamení a betonu. Tento objekt kompletně zre-

34

konstruoval a uvedl do původního stavu, tj. v jakém se nacházel v době zářijové mobilizace v roce 1938.

V roce 1993 členové spolku započali rekonstrukci objektu lehkého opevnění LO. vz. 36/A, nad osadou Mlýnek u obce Drnov, nedaleko Slaného.

Tento objekt je jediným dochovaným objektem vz. 36 z celkového počtu 77 kusů, jenž byly postaveny v bývalé obranné linii VOP (Vnější obrana Prahy, také zvané Pražská čára), a který je rovněž kompletně zrekonstruován a při otevření pro návštěvníky také plně vybaven a vyzbrojen do původního stavu, v jakém se nacházel v září roku 1938.

Krátce po započetí rekonstrukce LO. vz. 37 B2 80/z ve Smečně, začala vznikat v budově MěÚ Smečno I. Stálá expozice VOP. Jedná se o stálou expozici, věnovanou přilehlým úsekům VOP ke Smečnu. V této expozici lze spatřit řadu písemných dokumentů, plánů, map, ale i trojrozměrných exponátů, včetně přesných modelů, jak v měřítku 1:72, tak i v měřítku 1:35.

Několik let poté, se ve spolupráci s městem Smečno a Ministerstvem obrany ČR podařilo získat několik kusů vojenské techniky z vyřazované výzbroje AČR. Pro získávání vojenské techniky plnilo město Smečno úlohu prostředníka v jednání s AČR, neboť náš spolek nebyl brán ze strany armády jako partner pro jednání. Na základě úspěšných jednání města se podařilo techniku získat a vznikl oplocený areál s výše zmíněnou vojenskou technikou, který se nachází pouze několik metrů od objektu LO.vz.37 - B2-80/Z.

35

PEVNOSTNÍ MUZEUM SAZENÁ Provozovatel: Pevnostní muzeum v Sazené, z. s.

Adresa: 273 24 Sazená (bez č. p.)

Web: http://www.ropiksazena.cz Otevírací doba: viz internetové stránky Kontakty na provozovatele: Aleš Crha, tel. +420 737 341 932 E-mail: Ales.opevneni@seznam.cz, ropiksazena@seznam.cz Atypický dvoustřílnový lehký objekt vz. 37 (A-1/24a/Z1), který byl přistavěn k obecní váze. Pevnůstka nebyla do září 1938 stavebně zcela dokončena. V letech 1939-1940 byla znehodnocena zabetonováním interiéru a odstřelením obou hlavních střílen. Nyní po náročné rekonstrukci je objekt i jeho okolí zrekonstruován do původní podoby z konce září 1938.

Interiér objektu představuje ukázku „objektu ve výstavbě v kombinaci s improvizovanou obranou“.

Muzeum je zaměřeno na opevnění z let 1935–1938 a civilní život období tzv. první republiky. Pevnostní muzeum v Sazené má v péči jeden z nejraritnějších objektů prvorepublikového opevnění – řopík maskovaný jako obecní váhu.

ŽELEZNIČNÍ MUZEUM ZLONICE Provozovatel: Klub Železničního muzea Zlonice Adresa expozice muzea: Lisovice 7, 27371 Zlonice Kontaktní adresa: Železniční muzeum Zlonice, Tyršova 444, 273 71 Zlonice Web: http://sweb.cz/zmzlonice, http://zmzlonice.draha.net Otevírací doba: Květen–Červen a Září–Říjen – každou sobotu a neděli Červenec a Srpen – každý den kromě pondělí Otevírací hodiny 9.00–15.00 v sobotu do 16.30 Kontakty: Tel.: +420 728 957 315 E-mail: zmzlonice@seznam.cz Muzeum je umístěné ve venkovském sídle vybudovaném zakladatelem klobouckého akciového cukrovaru Kašparem Vopršalem v roce 1848, které následně vlastnil jeho zeť, předseda vlády Jan Malypetr. V prostorách výtopny je výstava lokomotiv a nákladních vozů ze sbírkového fondu muzea, vyrobených v letech 1897 až 1955. Nový areál se nachází v Lisovicích, městské části Zlonic, necelý kilometr západně od zlonického nádraží.

K nejzajímavějším exponátům patří nejmenší dochovaná normálně rozchodná parní lokomotiva v České republice. V současné době zahrnuje sbírkový fond zhruba 200 exponátů a souborů, z toho 7 lokomotiv a 25 vagónů normálního

rozchodu, jeden autobus smluvně v létě provozovaný v Jindřichově Hradci a od roku 2004 též provozní přenosnou úzkokolejnou drážku o rozchodu 650 mm se dvěma motorovými lokomotivami a deseti vozy.

MUZEUM HISTORICKÉ DOPRAVNÍ TECHNIKY Provozovatel: Muzeum historické dopravní techniky Kladno, o. s.

Adresa: Otvovice 120, 273 27 Otvovice Web: http://www.mhdt-kladno.wbs.cz Otevírací doba: Celoročně na objednávku Kontakty: Tel.: +420 733 125 644 E-mail: petrsikyr@seznam.cz Vozový park historické dopravní techniky. Součástí expozice je i kloubový autobus Ikarus, ojedinělá Karosa B731 s pohonem pouze na LPG nebo vývozní rakouská verze městské Karosy.

HISTORICKÉ NÁKLAĎÁKY V PÁLČI Soukromá sbírka užitkových historických automobilů rodiny Slezákových. Návštěvy možné po dohodě s majitelem.

Web: http://historicke-nakladaky.cz Kontakty: Tel.: +420 734 120 716 E-mail: tatrman@email.cz

36