Klášterní alej ve Slaném SVATÝ BONAVENTURA Poněkud komplikovanější
byla obnova další památky - sochy sv. Bonaventury. Její kamenný sokl byl natolik poškozen, že restaurátor musel zhotovit nový. Rovněž chyběla část ruky a skulptura vykazovala i další defekty. Klášterm pamětnice se zmiňuje jen o kopiích soch sv. Františka a Antonína, ostatní měly být pouze opraveny. Je však zřejmé, že i tato socha je dílem Adolfa Havla. Vypovídají o tom detaily, třeba výtvarné řešení růžence; v baroku by jej pojednali jinak. Barokní originál se patrně v roce I89I nepodařilo zachránit. Františkán sv. Bonaventura ("I22I, tI274) byl vynikajícím středověkým teologem, autorem řady významných spisů, za učitele církve prohlášen v roce I588. V roce I243 vstoupil k františkánům a později byl zvolen jejich generálním ministrem. Vedle dominikána sv. Tomáše Akvinského je považován za nejvýznačnějšího teologa středověku. O jeho významu a životě ve zkratce vypovídá i slánská socha. Světec se zde představuje jako autor duchovní literatury. Ostatně psací brk v jeho ruce vidíme i na barokním obraze J. V. Spitzera ze slánského kláštera. U nohou sochy spatříme kardinálský klobouk a patriarší kardinálský kříž; mezi Kardinály byl uveden v roce I273. A byl to právě Bonaventura, jenž sepsal životopis sv. Františka, který se stal pro řád v té době oficiální a závaznou biografií světce. Restaurátor~ké práce na soše sv. Bonaventury prováděl akad. soch. Václav Stochl, který se s poměrně náročným úkolem vyrovnal se ctí. Socha svatého Bonaventury
Socha svatého Františka
•• Památky Slaného a Slánska (14) • Klášterní alej ve Slaném • vydal odbor kultury MěÚ Slanf, Velvarská 136, 274 Ol Slaný • text Vladimír Přibyl a Markéta Skrancová • grafická úprava Markéta Škrancová • foto Vladimír Přibyl. tisk KOČKA Slaný AD 2016 • www.pamatky.slany.cz ••
KLÁŠTERNÍ ALEJ VE SLANÉM Památky Slaného a Slánska (14)
Památky Slaného a Slánska ěsto Slaný se již ne1eolik let zasazuje o to,
(14)
aby se památkově reha-
Mbilitovala al~ k bývalému.františkánskému klálteru ve Slaném,
kde dnes požehnaně působí bosí karmelitáni. V případě parčíku se jedná o městský prostor, který vYtÝvá k odpočinku, ke zklidnění. Proto město Slaný postupně, a to i díky dotaci ministerstva kultury, navrací sochařské památky do míst, kde původně stávaly, dokud na konci Il). století nebyly přeneseny do areálu kláštera. Obnovujeme tak na veř~ných prostranstvích n~en sochařskou výzdobu, o kterou Slaný po stržení barokního sloupu na náměstípřišlo, ale vracíme do těchto míst svým způsobem i původnígenius loci. Sochy významných světců nám na jedné straně připomínají kořeny evropské duchovní kultury a na straně druhé historii města, spojenou v tomto případě s působenímfrantiškánů.
Socha Panny Marie Bolestné v ateliéru restaurátora
VZNIK ALEJE Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce I728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady byla touha, a to nejen Slaňáků, frekventovanou přístupovou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých. Skulptury připomínaly poutníkům v baroku evangelijní poselství Krista, pomáhaly jim vzbuzovat a živit víru. První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta ofm, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce I734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky v roce I89I nahradily kopie od slánského sochaře Adolfa Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce I737 přibyla do aleje další tři díla - socha Spasitele, která po roce I950 zanikla, dále sv. Bonaventura a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu zaplatil příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala. Ke slánskému sochaři, který je také autorem sochysv. Jana Nepomuckého v přízemní nice průčelí slánského kláštera, můžeme zatím říci jen to, že křestní jméno měl Adolf (sochy signoval A. Havel nebo AD Havel), ve Slaném byl činný jako sochař, nikoliv jen jako kameník, ještě v roce I904- Snad tvořil v nějaké slánské kamenické dílně; podle adresáře z roku I904 žádnou nemovitost ve městě nevlastnil. PANNA MARIE BOLESfNÁ Opravu barokní sochy Panny Marie zahájil restaurátor akademický sochař Jan Turský na podzim roku 20I4- Pro další "pobyt" sochy pod širým nebem bylo nutné zpevnit kámen, a proto ji převezl do svého ateliéru. Použil vakuovou metodu, kdy účinná konzervační látka při napouštění proniká hlouběji pod povrch kamene než při běžném nátěru. Pak se uskutečnila řada konzultací, které se týkala
SVATÝ FRANTIŠEK
Socha Panny Marie Bolestné zejména rozsahu doplnění chybějících částí a podoby atributu - meče. Vyobrazení Panny Marie Bolestné, se kterým se setkáváme v barokním umění poměrně často, vychází z textu evangelia sv. Lukáše. Jedná se o výrok Simeona. Když přinesla Marie malého JežíšKa do chrámu, Simeon jim--požehnal a k Marii také pronesl: " ... tvou duší pronikne meč ... " CLuk. 2,35). Je to připomínka utrpení Panny Marie, která při Ukřižování trpěla se svým Synem. Před vlastním restaurováním a v jeho průběhu se vyskytly i názory, že socha představuje sv. Kláru nebo sv. Anežku. Avšak archivní záznam společně s datací a nakonec i historická fotografie ze 40. let minulého století, na které je patrný ještě atribut meče vetknutého do prsou Panny Marie, jednoznačně dosvědčily, že se jedná o tento mariánský výjev. Snímek navíc potvrdil způsob usazení hlavy na trupu figury a pomohl i při určení rozsahu doplnění chybějlcích odlomených kamenných částí. Socha byla 28. srpna 20I5 převezena společně se soklem z ateliéru do aleje. Následovaly již jen drobné úpravy, retušování doplňků a konečné prověření velikosti a tvaru atributu. Vzhledem k tomu, že kamenný sokl pochází z doby opravy na sklonku I9. století a má rovněž jistou památkovou hodnotu, rozhodli jsme se realizovat text na soklu písmomalířským způsobem a nezasahovat do kamene.
Socha sv. Františka z Asissi Crr82, tI226) je v aleji asi nejpůsobivějším artefaktem, který se pojetím a zpracováním blíží sv. Antonínu Paduánskému před kostelem sv. Gotharda. Zdá se, že i v tomto případě měl Adolf Havel před sebou kvalitní barokní předlohu, která však již zanikala, a tak musela být za kvardiána Gilberta Procházky ofm nahrazena kopií. Máme před sebou světce ve františkánském hábitu, který je přepásán "šňůrou", tzv. cingulem, s třemi uzly, které upommají na tři řeholní sliby, kterými se řeholník zavazuje k životu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Na druhé straně mu visí růženec, jehož modlitba byla pro řeholní život františkánů podstatná. Na slánské soše tiskne sv. František k hrudi kříž a na jeho rukách jsou patrné svaté rány, tzv. stigmata. Ty poukazují na událost na hoře Alverna, kde se sv. František, a to dva roky před smrtí, při vroucí modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho nohách, rukách a hrudi objevila stigmata - rány Kristovy. U nohou sochy nalezneme další atribut, který světce často provází - umrlčí lebku - symbol pokání a rozjímání v ústraní. Skulptura stojí na podstavci, jehož architektura je rovněž pozoruhodná. Opět jde o dílo sochaře Havla. Restaurátor akad. soch. Jan Turský se věnoval zejména zpevnění poškozeného měkkého pískovce (patrně z lomu u Mšena), který byl vakuově napuštěn. Touto moderní technologií se podařilo kámen podstatně zpevnit, petrifikovat, i do hloubKY, Socha svatého Františka před restaurováním a po něm
Památky Slaného a Slánska ěsto Slaný se již ne1eolik let zasazuje o to,
(14)
aby se památkově reha-
Mbilitovala al~ k bývalému.františkánskému klálteru ve Slaném,
kde dnes požehnaně působí bosí karmelitáni. V případě parčíku se jedná o městský prostor, který vYtÝvá k odpočinku, ke zklidnění. Proto město Slaný postupně, a to i díky dotaci ministerstva kultury, navrací sochařské památky do míst, kde původně stávaly, dokud na konci Il). století nebyly přeneseny do areálu kláštera. Obnovujeme tak na veř~ných prostranstvích n~en sochařskou výzdobu, o kterou Slaný po stržení barokního sloupu na náměstípřišlo, ale vracíme do těchto míst svým způsobem i původnígenius loci. Sochy významných světců nám na jedné straně připomínají kořeny evropské duchovní kultury a na straně druhé historii města, spojenou v tomto případě s působenímfrantiškánů.
Socha Panny Marie Bolestné v ateliéru restaurátora
VZNIK ALEJE Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce I728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady byla touha, a to nejen Slaňáků, frekventovanou přístupovou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých. Skulptury připomínaly poutníkům v baroku evangelijní poselství Krista, pomáhaly jim vzbuzovat a živit víru. První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta ofm, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce I734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky v roce I89I nahradily kopie od slánského sochaře Adolfa Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce I737 přibyla do aleje další tři díla - socha Spasitele, která po roce I950 zanikla, dále sv. Bonaventura a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu zaplatil příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala. Ke slánskému sochaři, který je také autorem sochysv. Jana Nepomuckého v přízemní nice průčelí slánského kláštera, můžeme zatím říci jen to, že křestní jméno měl Adolf (sochy signoval A. Havel nebo AD Havel), ve Slaném byl činný jako sochař, nikoliv jen jako kameník, ještě v roce I904- Snad tvořil v nějaké slánské kamenické dílně; podle adresáře z roku I904 žádnou nemovitost ve městě nevlastnil. PANNA MARIE BOLESfNÁ Opravu barokní sochy Panny Marie zahájil restaurátor akademický sochař Jan Turský na podzim roku 20I4- Pro další "pobyt" sochy pod širým nebem bylo nutné zpevnit kámen, a proto ji převezl do svého ateliéru. Použil vakuovou metodu, kdy účinná konzervační látka při napouštění proniká hlouběji pod povrch kamene než při běžném nátěru. Pak se uskutečnila řada konzultací, které se týkala
SVATÝ FRANTIŠEK
Socha Panny Marie Bolestné zejména rozsahu doplnění chybějících částí a podoby atributu - meče. Vyobrazení Panny Marie Bolestné, se kterým se setkáváme v barokním umění poměrně často, vychází z textu evangelia sv. Lukáše. Jedná se o výrok Simeona. Když přinesla Marie malého JežíšKa do chrámu, Simeon jim--požehnal a k Marii také pronesl: " ... tvou duší pronikne meč ... " CLuk. 2,35). Je to připomínka utrpení Panny Marie, která při Ukřižování trpěla se svým Synem. Před vlastním restaurováním a v jeho průběhu se vyskytly i názory, že socha představuje sv. Kláru nebo sv. Anežku. Avšak archivní záznam společně s datací a nakonec i historická fotografie ze 40. let minulého století, na které je patrný ještě atribut meče vetknutého do prsou Panny Marie, jednoznačně dosvědčily, že se jedná o tento mariánský výjev. Snímek navíc potvrdil způsob usazení hlavy na trupu figury a pomohl i při určení rozsahu doplnění chybějlcích odlomených kamenných částí. Socha byla 28. srpna 20I5 převezena společně se soklem z ateliéru do aleje. Následovaly již jen drobné úpravy, retušování doplňků a konečné prověření velikosti a tvaru atributu. Vzhledem k tomu, že kamenný sokl pochází z doby opravy na sklonku I9. století a má rovněž jistou památkovou hodnotu, rozhodli jsme se realizovat text na soklu písmomalířským způsobem a nezasahovat do kamene.
Socha sv. Františka z Asissi Crr82, tI226) je v aleji asi nejpůsobivějším artefaktem, který se pojetím a zpracováním blíží sv. Antonínu Paduánskému před kostelem sv. Gotharda. Zdá se, že i v tomto případě měl Adolf Havel před sebou kvalitní barokní předlohu, která však již zanikala, a tak musela být za kvardiána Gilberta Procházky ofm nahrazena kopií. Máme před sebou světce ve františkánském hábitu, který je přepásán "šňůrou", tzv. cingulem, s třemi uzly, které upommají na tři řeholní sliby, kterými se řeholník zavazuje k životu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Na druhé straně mu visí růženec, jehož modlitba byla pro řeholní život františkánů podstatná. Na slánské soše tiskne sv. František k hrudi kříž a na jeho rukách jsou patrné svaté rány, tzv. stigmata. Ty poukazují na událost na hoře Alverna, kde se sv. František, a to dva roky před smrtí, při vroucí modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho nohách, rukách a hrudi objevila stigmata - rány Kristovy. U nohou sochy nalezneme další atribut, který světce často provází - umrlčí lebku - symbol pokání a rozjímání v ústraní. Skulptura stojí na podstavci, jehož architektura je rovněž pozoruhodná. Opět jde o dílo sochaře Havla. Restaurátor akad. soch. Jan Turský se věnoval zejména zpevnění poškozeného měkkého pískovce (patrně z lomu u Mšena), který byl vakuově napuštěn. Touto moderní technologií se podařilo kámen podstatně zpevnit, petrifikovat, i do hloubKY, Socha svatého Františka před restaurováním a po něm
Klášterní alej ve Slaném SVATÝ BONAVENTURA Poněkud komplikovanější
byla obnova další památky - sochy sv. Bonaventury. Její kamenný sokl byl natolik poškozen, že restaurátor musel zhotovit nový. Rovněž chyběla část ruky a skulptura vykazovala i další defekty. Klášterm pamětnice se zmiňuje jen o kopiích soch sv. Františka a Antonína, ostatní měly být pouze opraveny. Je však zřejmé, že i tato socha je dílem Adolfa Havla. Vypovídají o tom detaily, třeba výtvarné řešení růžence; v baroku by jej pojednali jinak. Barokní originál se patrně v roce I89I nepodařilo zachránit. Františkán sv. Bonaventura ("I22I, tI274) byl vynikajícím středověkým teologem, autorem řady významných spisů, za učitele církve prohlášen v roce I588. V roce I243 vstoupil k františkánům a později byl zvolen jejich generálním ministrem. Vedle dominikána sv. Tomáše Akvinského je považován za nejvýznačnějšího teologa středověku. O jeho významu a životě ve zkratce vypovídá i slánská socha. Světec se zde představuje jako autor duchovní literatury. Ostatně psací brk v jeho ruce vidíme i na barokním obraze J. V. Spitzera ze slánského kláštera. U nohou sochy spatříme kardinálský klobouk a patriarší kardinálský kříž; mezi Kardinály byl uveden v roce I273. A byl to právě Bonaventura, jenž sepsal životopis sv. Františka, který se stal pro řád v té době oficiální a závaznou biografií světce. Restaurátor~ké práce na soše sv. Bonaventury prováděl akad. soch. Václav Stochl, který se s poměrně náročným úkolem vyrovnal se ctí. Socha svatého Bonaventury
Socha svatého Františka
•• Památky Slaného a Slánska (14) • Klášterní alej ve Slaném • vydal odbor kultury MěÚ Slanf, Velvarská 136, 274 Ol Slaný • text Vladimír Přibyl a Markéta Skrancová • grafická úprava Markéta Škrancová • foto Vladimír Přibyl. tisk KOČKA Slaný AD 2016 • www.pamatky.slany.cz ••
KLÁŠTERNÍ ALEJ VE SLANÉM Památky Slaného a Slánska (14)
Památky Slaného a Slánska ěsto Slaný se již ne1eolik let zasazuje o to,
(14)
aby se památkově reha-
Mbilitovala al~ k bývalému.františkánskému klálteru ve Slaném,
kde dnes požehnaně působí bosí karmelitáni. V případě parčíku se jedná o městský prostor, který vYtÝvá k odpočinku, ke zklidnění. Proto město Slaný postupně, a to i díky dotaci ministerstva kultury, navrací sochařské památky do míst, kde původně stávaly, dokud na konci Il). století nebyly přeneseny do areálu kláštera. Obnovujeme tak na veř~ných prostranstvích n~en sochařskou výzdobu, o kterou Slaný po stržení barokního sloupu na náměstípřišlo, ale vracíme do těchto míst svým způsobem i původnígenius loci. Sochy významných světců nám na jedné straně připomínají kořeny evropské duchovní kultury a na straně druhé historii města, spojenou v tomto případě s působenímfrantiškánů.
Socha Panny Marie Bolestné v ateliéru restaurátora
VZNIK ALEJE Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce I728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady byla touha, a to nejen Slaňáků, frekventovanou přístupovou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých. Skulptury připomínaly poutníkům v baroku evangelijní poselství Krista, pomáhaly jim vzbuzovat a živit víru. První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta ofm, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce I734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky v roce I89I nahradily kopie od slánského sochaře Adolfa Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce I737 přibyla do aleje další tři díla - socha Spasitele, která po roce I950 zanikla, dále sv. Bonaventura a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu zaplatil příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala. Ke slánskému sochaři, který je také autorem sochysv. Jana Nepomuckého v přízemní nice průčelí slánského kláštera, můžeme zatím říci jen to, že křestní jméno měl Adolf (sochy signoval A. Havel nebo AD Havel), ve Slaném byl činný jako sochař, nikoliv jen jako kameník, ještě v roce I904- Snad tvořil v nějaké slánské kamenické dílně; podle adresáře z roku I904 žádnou nemovitost ve městě nevlastnil. PANNA MARIE BOLESfNÁ Opravu barokní sochy Panny Marie zahájil restaurátor akademický sochař Jan Turský na podzim roku 20I4- Pro další "pobyt" sochy pod širým nebem bylo nutné zpevnit kámen, a proto ji převezl do svého ateliéru. Použil vakuovou metodu, kdy účinná konzervační látka při napouštění proniká hlouběji pod povrch kamene než při běžném nátěru. Pak se uskutečnila řada konzultací, které se týkala
SVATÝ FRANTIŠEK
Socha Panny Marie Bolestné zejména rozsahu doplnění chybějících částí a podoby atributu - meče. Vyobrazení Panny Marie Bolestné, se kterým se setkáváme v barokním umění poměrně často, vychází z textu evangelia sv. Lukáše. Jedná se o výrok Simeona. Když přinesla Marie malého JežíšKa do chrámu, Simeon jim--požehnal a k Marii také pronesl: " ... tvou duší pronikne meč ... " CLuk. 2,35). Je to připomínka utrpení Panny Marie, která při Ukřižování trpěla se svým Synem. Před vlastním restaurováním a v jeho průběhu se vyskytly i názory, že socha představuje sv. Kláru nebo sv. Anežku. Avšak archivní záznam společně s datací a nakonec i historická fotografie ze 40. let minulého století, na které je patrný ještě atribut meče vetknutého do prsou Panny Marie, jednoznačně dosvědčily, že se jedná o tento mariánský výjev. Snímek navíc potvrdil způsob usazení hlavy na trupu figury a pomohl i při určení rozsahu doplnění chybějlcích odlomených kamenných částí. Socha byla 28. srpna 20I5 převezena společně se soklem z ateliéru do aleje. Následovaly již jen drobné úpravy, retušování doplňků a konečné prověření velikosti a tvaru atributu. Vzhledem k tomu, že kamenný sokl pochází z doby opravy na sklonku I9. století a má rovněž jistou památkovou hodnotu, rozhodli jsme se realizovat text na soklu písmomalířským způsobem a nezasahovat do kamene.
Socha sv. Františka z Asissi Crr82, tI226) je v aleji asi nejpůsobivějším artefaktem, který se pojetím a zpracováním blíží sv. Antonínu Paduánskému před kostelem sv. Gotharda. Zdá se, že i v tomto případě měl Adolf Havel před sebou kvalitní barokní předlohu, která však již zanikala, a tak musela být za kvardiána Gilberta Procházky ofm nahrazena kopií. Máme před sebou světce ve františkánském hábitu, který je přepásán "šňůrou", tzv. cingulem, s třemi uzly, které upommají na tři řeholní sliby, kterými se řeholník zavazuje k životu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Na druhé straně mu visí růženec, jehož modlitba byla pro řeholní život františkánů podstatná. Na slánské soše tiskne sv. František k hrudi kříž a na jeho rukách jsou patrné svaté rány, tzv. stigmata. Ty poukazují na událost na hoře Alverna, kde se sv. František, a to dva roky před smrtí, při vroucí modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho nohách, rukách a hrudi objevila stigmata - rány Kristovy. U nohou sochy nalezneme další atribut, který světce často provází - umrlčí lebku - symbol pokání a rozjímání v ústraní. Skulptura stojí na podstavci, jehož architektura je rovněž pozoruhodná. Opět jde o dílo sochaře Havla. Restaurátor akad. soch. Jan Turský se věnoval zejména zpevnění poškozeného měkkého pískovce (patrně z lomu u Mšena), který byl vakuově napuštěn. Touto moderní technologií se podařilo kámen podstatně zpevnit, petrifikovat, i do hloubKY, Socha svatého Františka před restaurováním a po něm
Klášterní alej ve Slaném SVATÝ BONAVENTURA Poněkud komplikovanější
byla obnova další památky - sochy sv. Bonaventury. Její kamenný sokl byl natolik poškozen, že restaurátor musel zhotovit nový. Rovněž chyběla část ruky a skulptura vykazovala i další defekty. Klášterm pamětnice se zmiňuje jen o kopiích soch sv. Františka a Antonína, ostatní měly být pouze opraveny. Je však zřejmé, že i tato socha je dílem Adolfa Havla. Vypovídají o tom detaily, třeba výtvarné řešení růžence; v baroku by jej pojednali jinak. Barokní originál se patrně v roce I89I nepodařilo zachránit. Františkán sv. Bonaventura ("I22I, tI274) byl vynikajícím středověkým teologem, autorem řady významných spisů, za učitele církve prohlášen v roce I588. V roce I243 vstoupil k františkánům a později byl zvolen jejich generálním ministrem. Vedle dominikána sv. Tomáše Akvinského je považován za nejvýznačnějšího teologa středověku. O jeho významu a životě ve zkratce vypovídá i slánská socha. Světec se zde představuje jako autor duchovní literatury. Ostatně psací brk v jeho ruce vidíme i na barokním obraze J. V. Spitzera ze slánského kláštera. U nohou sochy spatříme kardinálský klobouk a patriarší kardinálský kříž; mezi Kardinály byl uveden v roce I273. A byl to právě Bonaventura, jenž sepsal životopis sv. Františka, který se stal pro řád v té době oficiální a závaznou biografií světce. Restaurátor~ké práce na soše sv. Bonaventury prováděl akad. soch. Václav Stochl, který se s poměrně náročným úkolem vyrovnal se ctí. Socha svatého Bonaventury
Socha svatého Františka
•• Památky Slaného a Slánska (14) • Klášterní alej ve Slaném • vydal odbor kultury MěÚ Slanf, Velvarská 136, 274 Ol Slaný • text Vladimír Přibyl a Markéta Skrancová • grafická úprava Markéta Škrancová • foto Vladimír Přibyl. tisk KOČKA Slaný AD 2016 • www.pamatky.slany.cz ••
KLÁŠTERNÍ ALEJ VE SLANÉM Památky Slaného a Slánska (14)