* 1318

* 1318

Knížka o obcích, které mají toto datum ve svém rodném listě

* 1318 Knížka o obcích, které mají toto datum ve svém rodném listě

Jaroslav Huk Pavel Vychodil

editor fotografie

Na financování této publikace se podílely obce, které jsou představeny na dalších stránkách:

Vydavatel Přemyslovské střední Čechy, o. p. s.

Jaroslav Huk © 2018 Pavel Vychodil © 2018

Dávný rok s osmičkou na konci (3)

Sazba a grafická úprava Ivo Horňák

Obec Hospozín (5)

Tisk Tiskárna Kočka Slaný, 2018

Obec Páleč (9) Obec Slatina (13) Obec Stradonice (17) Obec Třebíz (21) Obec Uhy (23) Obec Vrbičany (27) Městys Zlonice (31) Obec Zvoleněves (35)

Tiskárna Kočka Slaný

Obec Žižice (39) Obce, které se na financování publikace nepodílely (43) Dolany nad Vltavou, Jarpice, Lidice, Šlapanice

Titulní strana obálky: Zlonice, kostel Nanebevzetí P. Marie (foto Ivo Horňák) Foto na straně 2: Páleč, kostel Narození P. Marie Zadní strana obálky: Třebíz, náves

3

4

Dávný rok s osmičkou na konci Doba po násilné smrti Václava III., posledního mužského člena rodu Přemyslovců, není zapsána v kronikách zlatým písmem. Na opuštěném trůnu se střídali vládci, do bojů o moc zasahovala nejen česká šlechta, ale i římský král, v zemi nastal chaos. V roce 1310 se vlády ujal Jan Lucemburský a války o trůn skončily, avšak situace v zemi se příliš nezměnila. Král Jan byl velmi zdatný diplomat a ještě lepší válečník, ale doma zrovna pevnou rukou věci neřídil. Přesto měl zřejmě snahu dát zemi a její majetek trochu do pořádku, o čemž svědčí mnoho zápisů v tzv. zemských deskách, jak v těch trhových, kam se zaznamenávaly změny v držbě nemovitostí, tak v těch půhonných, kam se dostali ti, kteří byli pohnáni před soud.

A právě o záznamy v zemských deskách opírají mnohé obce nejstarší písemný doklad své existence. Z roku 1318, od něhož letos uplynulo přesně 700 let, je těch prvních písemných dokladů o obcích na Slánsku a v jeho okolí zřejmě čtrnáct. Slovo „zřejmě“ má své opodstatnění, protože sedm dalších obcí datuje první písemnou zmínku do nedalekého roku 1316 a v některých případech různé zdroje uvádějí různá data.

Zvláštní místo mezi obcemi mají Lidice, jejichž základní kámen byl položen v roce 1947; tato nová obec ovšem navazuje na obec původní, vyhlazenou německými okupanty v roce 1942, a nese její jméno a odkaz.

A protože těch obcí s výročím jsme dohledali tolik, padl nápad, že bychom je dali do jedné společné publikace. Knížka by byla sice kompilát, ale řekli jsme si, že publikace o dobrovolných sborech hasičů byla sestavena podobně a nedopadlo to určitě špatně. A malé obce – a to jsou skoro

3

všechny, které rok 1318 jako datum první písemné zmínky nesou, nějaký propagační materiál snad uvítají.

Nabídli jsme starostům, že každé obci budou vyhrazeny čtyři stránky, dvě na fotografie a do dvou zbylých každá z obcí dá kromě základních statistických údajů to, co by chtěla ukázat návštěvníkům, co chce připomenout, čím se chce pochlubit. Rozhodli jsme se, že náklad publikace bude rozdělen mezi obce, jen malou část si ponechá o.p.s.

Přemyslovské střední Čechy, a společně by se obce podílely i na úhradě výdajů za tisk, grafiku a fotografie.

Obeslali jsme s návrhem všech čtrnáct obcí – a výsledkem je publikace, kterou máte před sebou. Deset obcí nabídku akceptovalo a jsou představeny na následujících stránkách, na posledních dvou stranách jsou pak v základních datech připomenuty čtyři obce, které si buď tvoří výroční publikaci vlastní, anebo se ke společné knížce z jiných důvodů nepřipojily.

Přizvali jsme opět sehraný tým – Pavel Vychodil během dubna a května objel obce a po dohodě se starosty nafotografoval, co bylo potřeba, já jsem napsal pár slov na úvod, Ivo Horňák složil publikaci do našeho tradičního formátu, Tiskárna Kočka vyrobila 1200 výtisků, Přemyslovci si zapsali dvanáctý zápis do svých desek se seznamem publikací a každá z obcí, které se na financování podílely, si odvezla stovku knížek pro svou propagaci. Třeba doputují i k jejich občanům.

Jarda Huk

4

HOSPOZÍN Kód obce (NUTS 5): CZ0203 532339 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00234389 Katastrální plocha (ha): 806 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 518 Nadmořská výška (m n. m.): 196 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°18´25´´ s. š., 14°10´19´´ v. d.

Počet katastrů: 1 (Hospozín) Počet částí obce: 2 (Hospozín a Hospozínek) Sídlo – adresa: Hospozín 76 PSČ: 273 22 (Hospozín) Web: obec.hospozin@seznam.cz Mail: www.obec-hospozin.cz Obec Hospozín se nachází 6 km severozápadně od města Velvary a 12 km severovýchodně od města Slaný v nadmořské výšce 196 metrů, obcí protéká Vranský potok.

V současné době zde žije 512 obyvatel. Rozloha obce je 8,06 km², součástí obce je i místní část Hospozínek.

V Hospozíně najdeme kromě nově opraveného obecního úřadu i obchod COOP, hospodu, poštu, místní knihovnu, hřbitov, dva rybníky na Vranském potoce (nyní v soukromém majetku), multifunkční hřiště s antukovými tenisovými kurty, dětským hřištěm s pískovištěm a mnoha herními prvky, nově byl zrekonstruován povrch fotbalového hřiště, kde je možné hrát i nohejbal. Nedílnou a významnou součástí obce je i mateřská škola s krásnou novou žlutou fasádou, kterou může navštěvovat až 48 dětí. Mateřská škola má mezi obyvateli velmi dobrou pověst, dochází sem děti nejen z obce, ale i z okolí. V obci je registrováno několik soukromých podnikatelů, a to zejména v areálu bývalého n. p. Potrubí, a rovněž několik zemědělců, hospodařících na pozemcích v katastru obce.

Původně byl Hospozín kostelní vsí s velkým poplužním dvorem, při které stála tvrz. Na ní se již roku 1318 připomíná vladyka Matěj z Hospozína. Jiná část vsi patřila scholastiku pražského kostela Zdeslavovi, který ji roku 1349 vyměnil s kapitulou za jiné zboží. Roku 1359 se na Hospozíně připomíná Přiběn z Hospozína, který zemřel roku 1382. Dalším majitelem některé části obce byl Mareš Hospozín z Hospozína. Ten zemřel kolem roku 1381 a jeho zboží, vyjma zapsaného věna, spadlo králi, u kterého si je vyprosil Jiřík Trčka. V té době mělo v Hospozíně své majetky víc vladyků i duchovních. Menší část vsi držel zřejmě syn jmenovaného Mareše, který seděl roku 1389 na Baškově a roku 1395 je jmenován jako Mareš Hospozín z Braškova. Větší část vsi byla v držení bratří Haška a Jiřího Trčky z Kralovic, z nichž

5

jeden seděl na Hospozíně a druhý na Třešovicích a oba přijali pro Hospozín roku 1404 nového faráře. Hašek tu roku 1391 koupil od Petra z Hospozína dvory Přibkovský a Bradačovský, roku 1396 udělal smlouvu s farářem o desátcích a jako dobrý hospodář přikoupil statek v Telcích. Od roku 1413 držel se synem Strachotou Ořech a se synem Janem Hospozín. Strachota převedl roku 1415 věno své manželky Anny z Hospozína na ves Předhvozdí. Jan seděl na Hospozíně ještě roku 1442.

Od roku 1501 byl na Hospozíně Hanuš Štrouch z Chlumku, který zemřel někdy roku 1522, a tvrz Hospozín, dvůr i ves po něm drželi jeho synové Bernart a Václav, kteří celý majetek roku 1552 vložili v obnovené zemské desky.

Po Bernartovi dědili synové Melichar, Bedřich, Karel a Albrecht, kteří se před rokem 1581 o Hospozín a Bernartem přikoupený statek Račiněves rozdělili. Karel prodal roku 1582 svůj díl Bedřichovi. Díky tomuto prodeji se nám zachoval, sice dost neúplný, popis tvrze. Jednalo se o „díl tvrze v tu stranu po pravé ruce, když se od placu šlo, to jest světnici dřevěnou i s tou síní a s komorou naproti té světnici s pavlačí, i s ostatními pokoji, kuchyní, špižírnou a částí příkopu“. Albrecht Štrouch z Chlumku a na Hospozíně dne 2.6.1585 zemřel a leží pochován v kostele Hospozínském, místo hrobu jest neznámo.

Bedřich prodal tenhle díl roku 1583 Benigně Hrobčické z Hrobčic na Budenicích, která brzy nato přikoupila i Albrechtův díl s druhou polovicí tvrze. Benigna Hrobčická zemřela roku 1588 a Hospozín zdědil její muž Jan Hrobčický, který k němu roku 1594 přikoupil ještě Jarpice. Jan zemřel bezdětný a o jeho majetek se starali bratři. V 16. století byla hospozínská tvrz renezančně přestavěna. S přestavbou začali nejspíš již Štrouchové a dokončili ji Hrobčičtí. Měla patro s pavlačí a ve dvoře byl postaven pivovar.

Roku 1611 se v držení Hospozína objevuje Mikuláš Bohuslav Hložek ze Žampachu a jako katolík si svůj majetek zachoval i po roce 1620. Dožil se vysokého stáří a roku 1656 postoupil Hospozín svému synu Janu Karlovi.

Jan Karel prodal roku 1661 „zámek“ Hospozín pustý se dvorem a kostelem pustým a s příslušenstvím Máří Majdaléně Malovcové ze Žampachu. Tvrz nebo zámek byl zřejmě zpustošen při pohybech vojsk v kraji za třicetileté války. Tahle paní přežila svého muže Pavla (zemřel roku 1666) a odkázala Hospozín svým synům Janu Bohuslavovi a Arnoštu Vilémovi a dceři Maxmiliáně, kteří se roku 1669 v majetek „uvázali“, ale ještě téhož roku jej prodali Václavu Zdeňku Chřepickému z Modliškovic.

Václav Zdeněk Chřepický z Modliškovic nejspíš před rokem 1673, šlechtické sídlo v Hospozíně obnovil, jak o tom svědčí barokní kartuš z roku 1673 s nápisem a znakem Václa-

6

va Zdeňka a jeho choti Magdalény, rozené Hložkové ze Žampachu, dnes umístěná na špýcharu, jenž obsahuje na jedné elipse Waczslaw Zdenek Chrzepiczky z Modlisskowicz a na Hospozynie, a na druhé Marie Magdalena Chrzepiczka, rozena Hlosskowna z Ziampachu na Hospozinie a Skaliczy.

Držení Hospozína dokládá i malý malovaný a jemně provedený znak Chřepinských – polovina stojícího psa, nad ním koruna se začátečními písmeny W.Z.CH.V.M. na jednom levém okně zdejšího kostela s letopočtem 1675. Touto přestavbou vznikl z původní tvrze čtyřkřídlý, raně barokní patrový zámek s nádvořím.

Koncem 17. století koupili Hospozín Clary-Aldringenové a prodali jej v roce 1764 Františku Oldřichovi Kinskému, jenž jej později roku 1782 připojil k právě zakoupenému statku Zlonickému. Vrchním úředníkem spojených statků (nyní již panství Zlonického), byl František Pavikovský, uváděný r. 1787, o němž mezi lidem koluje pověst, že „přispěl ku zvelebení polního hospodářství ve zdejším kraji“. V rodě Kinských zůstal až do roku 1924.

V 18. století byl zámek doplněn věžičkou s galérií, ve které byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Zámek ale sloužil jen k občasnému pobytu vrchnosti, a proto chátral a nakonec byl kolem roku 1836 zbořen.

Po roce 1836 byl poblíž zbořeného zámku, prakticky na původním zámeckém nádvoří, vystavěn prostý, neslohový zámeček jako sídlo správy hospozínského statku a obydlí úřednictva. V jeho architektuře bylo využito fragmentů z původní zámecké budovy, např. barokního pískovcového ostění dveřních veřejí, hlavice barokních pseudojónských a pseudokorintských sloupů a jiné.

Filiální kostel Stětí sv. Jana Křtitele měl již roku 1362 svého faráře. Do dnešní podoby byl postaven na místě staršího kostela v roce 1595 Janem starším Hrobčickým z Hrobčic a na Hospozíně. Opraven byl roku 1711–1712 ovdovělou hraběnkou Annou Polyxenou z Clary a Aldringen. Předně můžeme s jistotou říci, že vnitřek zdejšího kostela podrobila úplné změně – postavila nové oltáře, podle německých nápisů z roku 1706. Že není postrádáno uměleckého vkusu, pozná i laik na první pohled. Majitelka hleděla rovněž povznést hospodářství svého statku, k čemuž vydatnou pomocí byl správce Antonín Laten, jehož uvádějí „Paměti města Velvar“ v roce 1708.

Znaky nad vchodem patří první manželce Jana Hrobčického Benigně Hrobčické, uprostřed je znak Janův a napravo znak jeho druhé manželky Eufroziny Hrobčické z Rabic.

V kostele jsou náhrobky Benigny Hrobčické a Jana staršího z Hrobčic, a dvě dětské – Anny, dcery Racka Hrobčického a Adama, syna Racka Hrobčického – tento je však zničený.

Kostel byl opravován ještě v roce 1912, nyní je pro restaurátorské práce uzavřen. Zvony v kostele Hospozínském byly tři.

7

Největší měl průměr 66 cm a výšku 48 cm, prostřední měl průměr 47 cm a výšku 34 cm, a nejmenší měl průměr 41,5 cm a výšku 31 cm. Část obce Hospozínek nesla do nedávné doby název Paršenk, který vznikl z německého Bergschenke (hospoda na vrchu) nebo také Clarysches Wirthaus, jak je psáno na starých mapách. Hostinec zde nechala postavit hraběnka z Clary a Aldringen a jeho postavením byl dán podnět i k založení osady. Přesné datum postavení hostince není známo.

Naproti této hospodě na prostranném návrší nechala Anna Polyxena, ovdovělá hraběnka z Clary a Aldringen, postavit roku 1711 kapli sv. Jana Nepomuckého a 25. září téhož roku byla kaple vysvěcena velvarským děkanem Matyášem Jodlem. Nad vchodem kaple se nalézá znak s nápisem „Anna Polixena ver Wittwete Grafin de Clavy ud Aldringen, Geborene Reichegväfin des Fours von Montetadien und Ville“. Zda zde již tehdy byl dvůr a nějaké domky, nelze zjistit.

V roce 1782 bylo provedeno sčítání lidu a v Hospozíně shledáno bylo 56 rodin (276 obyvatel) a na Paršenku 10 rodin (42 obyvatel). Z toho lze s určitostí soudit, že Paršenk byl již tenkrát osadou s domky, a že zde stával dvůr. Praví se též, že domky Paršenské postavila vrchnosť (Kinští) vždy některému svému zasloužilému čeledínu nebo dělníkovi proto, aby měla dělníky u dvora. Václav Štekrt, mlynář, zanechal po sobě, jsa dobrým sekerníkem, cennou památku tím, že provedl zdejší kostelní lavice se zvláštní zručností. Nápis k tomu se nesoucí zní : „Sub Benedicto Forst Paroch. Kmet Venceslaus Steckert Molitor Hospozinesis Facit Ano: 1795“ Dle seznamu Národního památkového ústavu v Praze se v obci nachází sedm nemovitých kulturních památek.

1) Kostel Stětí sv. Jana Křtitele – největší a nejvýznamnější památka obce, v majetku církve.

2) Výklenková kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého.

3) Krucifix v parku 4) Sýpka ve dvoře bývalého statku.

5) Sousoší sv. Jana a sv. Pavla při silnici na Hospozínek.

6) Kaple sv. Jana Nepomuckého na návsi v Hospozínku.

7) Sýpka východní strana návsi na Hospozínku.

(Zdroj informací: veřejně dostupné informace, seznam památek NPÚ Praha, Slánské listy z r. 1994).

Ač obec Hospozín není známým turistickým místem, určitě za návštěvu stojí. Můžete se zde zastavit například při výletu do Velvar, Slaného či na horu Říp, která je odtud vzdálená jen 16 km.

Iveta Hasalová

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

8

PÁLEČ Kód obce (NUTS 5): CZ0203 564192 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00640565 Katastrální plocha (ha): 552 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 207 Nadmořská výška (m n. m.): 254 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°18´43″ s. š., 14°2′59″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Páleč u Zlonic) Počet částí obce: 1 (Páleč) Sídlo – adresa: Páleč 65 PSČ: 273 71 (Zlonice) Web: www.obecpalec.cz Mail: ou.palec@seznam.cz Ves Páleč, v historii zvaná také Páleč Velký, leží 13 kilometrů od Slaného. Území dnešní obce Páleč se nemůže pochlubit důkazy o svém pravěkém nebo starověkém osídlení, je proto možné, že vznikla někdy koncem třináctého století. Poprvé je ves písemně doložena roku 1318, kdy se odtud píše Hron z Pálče. Vladykové z Pálče vystavěli zřejmě již ve 13. století nad obcí tvrz s palácem a s válcovou věží, obehnanou hradbou a chráněnou valy a příkopy. Ze severní strany byla tvrz chráněna rybníkem, jehož hladina se zde dodnes leskne. Pro dluhy ale museli větší část vsi s tvrzí prodat ve 30. letech 14. století pražskému biskupu Janu IV. z Dražic. Ten nechal v Pálči vystavět gotický kostel a celý svůj zde získaný majetek daroval roku 1333 jím nově založenému klášteru řeholních kanovníků sv. Augustina v Roudnici. Pálečská tvrz se pak stala správním centrem zmíněného kláštera na Slánsku.

Na menší části Pálče hospodařili původní vladykové z Pálče a je pravděpodobné, že žili i v pronájmu na zdejší tvrzi. Na konci 14. století se vladykovi Adamovi z Pálče narodil syn Štěpán, později Mistr Štěpán z Pálče. Zpočátku stoupenec, později odpůrce mistra Jana Husa.

Gotický kostel Narození Panny Marie stojí na severní straně vsi a zůstává stále krásnou dominantou obce. Již od roku 1384 byl kostel farním. Ve středu západního průčelí kostela se vypíná gotická věž, značně převyšující stavbu chrámovou, která nemálo přispívá k celkovému lahodnému doplnění stavby.

U kostela ještě stála zvonice, která byla v roce 1901 zbourána.

Do roku 1382 byl v Pálči farářem Matěj, který toho roku rezignoval a na jeho místo byl potvrzen kněz Mikuláš. V roce 1385 neobhájil Matěj z Pálče, syn Ješka Kováře z Pálče, manský statek v Kamenici po svém otci. Roku 1400 byl zdejším farářem Pavel, kterého od roku 1412 vystřídal kněz Jan z Hostína.

9

Po dobytí a zrušení roudnického kláštera augustiánů v počátcích husitských válek zanikla i fara v Pálči a celý zdejší klášterní majetek přešel na dlouhá tři století do rukou světských. Roku 1420 zastavil císař Zikmund Páleč Kerunkovi ze Sulevic, který ji držel ještě roku 1445 jako zápisnou ves. Čeští panovníci pak propůjčovali Páleč až do roku 1538 dalším majitelům. Dne 29. května 1538 dává král Ferdinand I. Páleč, ves celou s dvorem kmecím, s tvrzí sešlou Janu Mikšovi z Hrobčic, měštěnínu Starého města Pražského, který byl ještě téhož roku povýšen do šlechtického stavu.

Adam Hrobčický z Hrobčic nechal pálečskou tvrz přestavět do renezanční podoby a značně ji rozšířil. Po Adamově smrti a rozdělení majetku mezi jeho 4 syny, se roku 1587 Páleč stala jako samostatný statek sídlem Jiřího Hrobčického z Hrobčic. Jiří se spolu se svým bratrem Adamem Danielem angažoval ve stavovském povstání v letech 1618–1620. Byl za to v roce 1623 odsouzen ke ztrátě polovice jmění a byl mu zkonfiskován statek Úděšice a Páleč Veliký, který byl „k správě a opatrování postoupen nejvyššímu hofmistru království Českého Adamovi z Valdštejna“ a potom téhož roku, prodán cizozemci Arnoštu hraběti de Monte-Cuculi. Dne 2. listopadu 1630 prodal Monte-Cuculi získaný statek Matyáši Arnoldýnovi z Klarštejna.

V Berní rule z roku 1654 je majetek Velký Páleč s filiálním kostelem uveden spolu se Šlapanicemi a Jarpicemi ke statku Oudešice patřící Dorotě Alžbětě Hartmanové z Klarštejna. Roku 1698 je ke statku Páleč připojen také statek Kobylníky. Roku 1700 dle zprávy faráře Hoye žilo v Pálči 132 duší schopných svatého přijímání. Roku 1706 se Páleč vrací do majetku církevního a koupí se dostává do držení metropolitní kapitoly Pražské. V roce 1715 je pak obec připojena ke kapitolnímu panství Vraný, s nímž pak sdílela jeho další osudy.

Ve sčítání lidu v roce 1869 je obec stále vedena jako Páleč, v letech 1880–1910 jako Velký Páleč. Pod názvem Páleč je pak obcí v okrese Slaný, od 1. 1. 1980 do 31. 7. 1990 byla částí obce Vraný a od 1. 8. 1990 opět samostatnou obcí v okrese Kladno. Nyní spadá pod obec s rozšířenou působností Slaný.

V Adresáři z roku 1904 je uvedeno: Obyvatel 430, domů 83. V obci je velkostatek patřící metropolitní kapitole u sv. Víta v Praze. Původní jednotřídní škola byla postavena v roce 1868 a roku 1888 byla rozšířena na školu dvoutřídní.

Kostel byl filiální s farou ve Vraném. Pošta pouze ve Zlonicích.

Ve vsi hospodařilo jedenáct majitelů polí. Své živnosti zde provozovali dva hostinští, tři obchodníci, jedna hokyně, jeden kovář, jeden kolář a dva obuvníci. Společenskou činnost zajiš-

Foto: Archiv obce

10

ťoval Sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1890 a k roku 1907 se zde uvádí i ochotnický spolek.

Při sčítání k roku 1910 bylo v Pálči 84 domů obydlených a 2 neobydlené.. Žilo zde 477 obyvatel – 239 mužů a 238 žen.

Při sčítání k 15. dubnu 1993 bylo v Pálči celkem 79 společně hospodařících domácností v 72 trvale obydlených bytech. Žilo tu 167 obyvatel – 82 mužů a 85 žen. Mimo uvedené zde bylo 20 rekreačních chalup nevyčleněných z bytového fondu. V Pálči došlo k výraznému poklesu obyvatel po druhé světové válce a kolem roku 2000 žilo v obci jen málo přes 150 lidí. V posledních letech počet obyvatel opět mírně roste. Růst byl způsoben tím, že se do obce přistěhoval relativně velký počet osob.

Páleč byl v zásadě obcí vždy zemědělskou. Zemědělská půda představuje přes 85 % celkového území obce.

Z nezemědělské půdy jsou největší částí lesy, i když na katastru Pálče se nepodílejí ani desetinou. V roce 2010 působilo v Pálči 40 podnikatelských subjektů. Naprostou většinu představovali podnikatelé – fyzické osoby. Nejvíce z nich jich podniká ve stavebnictví.

Obec se snaží stále něco zlepšovat. Za pomoci dotací, některé místní komunikace dostaly asfaltový povrch, chodníky ze dvou třetin novou dlažbu. Nezapomíná se ani na místní zeleň. Bylo zrealizováno několik projektů na výsadbu stromů a keřů po celé obci. Tím největším bylo přebudování protipožární nádrže na odpočinkovou zónu. Ta byla v sedmdesátých letech vybudována a slavnostně předána do užívání. Po letech, úbytkem vody, ztratila na významu a z důvodu špatného technického stavu byla zavezena a vodní plocha se změnila v zeleň. Později zde ještě přibylo dětské hřiště.

Původní fotbalové hřiště rozšířilo sportovní využití o zpevněný povrch na volejbal, nohejbal a tenis. Do září letošního roku ještě přibude místo pasivního odpočinku, které čítá sedm laviček, čtyři sedací sety a krytý přístřešek.

Po letech se od bývalého JZD, vrátil do správy obce „Obecní dům“. Pět bytů prošlo celkovou rekonstrukcí, byla osazena nová střešní krytina a vyměněna okna a dveře. Na nový kabát ještě čeká. Na své poslání také čeká objekt původního „Hostince“, který se nachází na návsi a obec ho koupila do svého vlastnictví v listopadu 2016.

Postupně byla také opravena budova obecního úřadu, tedy bývalá škola. Dostala novou střechu, okna i fasádu. Poslední opravy vnitřních prostor byly dokončeny na jaře v roce 2017. Budova plní poslání multifunkčního objektu. V prvním patře je umístěna kancelář OÚ, knihovna spojená zároveň s archivem a společenská místnost. V přízemí najdeme menší klubovnu a místní hospůdku. Na předzahrádce si u chladného nápoje rádi odpočinou nejen místní, ale i projíždějící cyklisté, které okolím obce provede „Naučná stezka povodím Bakov-

11

ského, Vranského a Zlonického potoka“. Její vývěska je umístěna, nedaleko autobusové zastávky.

Ke spokojenosti občanů a za finančního přispění MZe, bylo v roce 2017 dokončeno vybudování vodovodního řadu. V únoru 2018 proběhla kolaudace a do konce června tohoto roku dojde k napojení téměř všech domácností.

Uprostřed obce na návsi, pod korunami lip, se stále tyčí kříž, tesaný z pískovce, který byl postaven nákladem velkopálečských sousedů. L. P. 1712. Východní strana vypovídá o obnovení v roce 1903. Poslední opravou prošel v roce 2004.

Vedle bývalé požární zbrojnice pak pískovcový pomníček připomíná některé důležité letopočty z historie obce. V letošním roce, společnými silami malé skupinky lidí a za pomoci dotace a darů, bude opravena střecha pálečského kostela.

Přestože v obci nejsou žádné spolky ani velké kulturní zařízení, Páleč žije docela rušným společenským životem.

Spousta nově přistěhovaných občanů, do vsi přinesla novou motivaci kulturního dění a spolu s usedlíky, vedením obce a zaměstnanci obecního úřadu se snaží udržovat tradice a o něco málo je i rozvíjet. Největší vyžití zde nacházejí děti.

Každoročně je pro ně připravován maškarní karneval, jarní „probouzení broučků“, podzimní „uspávání broučků“ a oslavy ke dni dětí. Během roku probíhají za aktivní účasti maminek tvůrčí dílničky. Pro všechny občany pak jsou to akce jako tradiční pálení čarodějnic, svátky jara „Máje“. Na završení léta slavíme pálečskou pouť, která se koná v měsíci září. Konec roku potom patří rozsvícení vánočního stromu. Všechny vyjmenované akce probíhají za aktivní účasti malých i velkých pálečáků, včetně jimi nacvičených kulturních vystoupení.

Samozřejmě, že nikdy nechybí napečené dobroty. Od roku 2016 probíhá spolupráce s obyvateli spřátelené osady Páleč u Milešova, kteří nás přijíždějí na pouťové slavnosti podpořit.

Máme mnoho dalších plánů a představ. Je stále hodně věcí, které je třeba udělat. Přejeme si, aby se to nám i budoucím generacím dařilo. Aby se všem místním v obci dobře žilo a aby zde byli rádi.

Jana Šimonová

12

SLATINA Kód obce (NUTS 5): CZ0203 532827 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Kladno Obec s pověřeným obecním úřadem: Kladno IČ: 00234885 Katastrální plocha (ha): 522 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 602 Nadmořská výška (m n. m.): 234 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°13´27´´ s. š., 14°13′15″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Slatina u Velvar) Počet částí obce: 1 (Slatina) Sídlo – adresa: Slatina 87 PSČ: 273 26 (Olovnice) Web: www.ouslatina.cz Mail: ou.slatina@tiscali.cz Slatina, tedy bažina, močál, mokřina, třasovisko. Nic lákavého. Přesto je vesnic, městeček i velkých měst s tímto názvem jen v Česku šestnáct, další nalezneme na Slovensku, v Bulharsku, Rumunsku, Srbsku i Chorvatsku. Staré slovanské pojmenování prostě zrcadlilo přírodní realitu. V případě Slatiny u Kralup nad Vltavou (v minulosti též označované jako Slatina u Velvar) možná neatraktivní název působil i jako jistá ochrana obce před nežádoucím zájmem okolí. Katastr obce je totiž v rozporu s názvem mimořádně příhodným místem k bydlení, s nadprůměrně bonitní zemědělskou půdou.

Pro měkkost přírodního rázu – krajina malebná, jen mírně zvlněná, vodní toky spíše drobné, listnaté háje střídající lučiny i mokřiny – byla oblast Slatiny trvale osídlena již v mladší době kamenné, asi 3000 let před naším letopočtem, dávnými chovateli dobytka a zemědělci. Tento ráz obživy si místo udrželo v podstatě do současnosti.

Ve slatinském katastru došlo k několika významným archeologickým nálezům, které potvrzují vyspělost keltské civilizace v druhé polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem (šperky, železné zbraně, ražené mince), z pozdějších dob římského impéria pak pocházejí ozdoby a drobné předměty ze železa, skla, bronzu, stříbra a zlata či zbytky pecí na tavení železa. Vznik skutečné osady, později obce, lze na základě některých zpráv předpokládat už v 11. století. Nicméně první datovaná písemná zmínka, díky níž letos slavíme oněch sedm set let, je z roku 1318. Hovoří se v ní o slatinské tvrzi a jejím vladykovi Miloslavovi.

Slatinská tvrz Tvrz čtvercového půdorysu naštěstí nepodlehla zubu času, tak jako mnoho jiných zemanských sídel v okolí. Neza-

13

nikla, nebyla rozebrána na stavební materiál. Ale také není velkou chloubou či dominantou obce. Lícuje s terénem slatinského jižního návrší, a lehce se ztrácí mezi zelení, budovami zemědělské firmy a novým satelitem.

Její historie v kostce: V držení tvrze se vystřídala řada majitelů, ze šlechtických rodů to byli například Kladenští z Kladna, Žďárští ze Žďáru, Hrobčičtí z Hrobčic či Chrtové ze Rtína. Byla renesančně přestavěna (donedávna patrná psaníčková sgrafita). Za třicetileté války přestala sloužit jako šlechtické sídlo a po roce 1670 byla upravena k hospodářským účelů. Poté se tvrz i s obcí nadlouho stala součástí zvoleněveského panství, s ním přešla roku 1824 do majetku císaře. V roce 1918 začal v prostorách bývalé tvrze hospodařit státní statek, roku 1960 sloučený s místním JZD. Po jeho zániku v roce 1993 přešla tvrz do Pozemkového fondu, který ji roku 2002 prodal kladenskému stavebnímu podnikateli. Obnova střechy zajistila objekt před další devastací, otázka jeho celkové rekonstrukce a dalšího využití zůstává zatím otevřená.

Zvonice a kostel Třebaže slatinský kostel není umístěn na návsi, ani na vrcholu návrší, nýbrž asi ve dvou třetinách jižního svahu údolí, v němž se obec rozkládá, je vidět z mnoha směrů. Jeho dispozice je stejně promyšlená jako estetická. Poměrně vysoká kostelní loď a o pár metrů dále stojící věž zvonice jsou obklopeny zelení hřbitova i soukromých zahrad a svítí z tohoto rámce dodaleka.

Původní gotický kostel sv. Vojtěcha s farním úřadem byl postaven roku 1352, fara zanikla za husitských bouří, od té doby Slatina spadala pod zvoleněveskou farnost. Roku 1717 byl kostel z nařízení velkovévodkyně Toskánské přestavěn do nynější barokní podoby, tehdy byla pravděpodobně postavena i zvonice. Ve druhé polovině 20. století přestal kostel sloužit svému účelu a chátral. Počátkem 90. let byl zbytek vnitřní výzdoby kostela (obrazy a sochy) deponován v Kladně, aby se zabránilo jeho odcizení.

V letech 2011 až 2013 byla opravena kopule, omítka i okenice zvonice, takže dominanta Slatiny září nyní pozlaceným křížem s makovicí, červenou kopulí a dvoubarevnou fasádou.V roce 2013 se podařilo obci získat od církve do svého majetku i kostel. Od té doby je postupně restaurován.

Slatinský hřbitov nepostrádá malebnost – staleté náhrobky se mísí s novými, třebaže přibývají již pouze urny. Pozůstalí pečují o místo odpočinku svých předků. K hřbitovu vede od hlavní komunikace kamenné schodiště, u jehož úpatí stojí barokní socha svaté Kateřiny, nedávno kompletně zrestaurovaná, jedna z nejcennějších památek v obci.

14

V minulosti bylo ve vsi a jejím okolí několik kapliček a křížů, v současnosti se pracuje na navrácení jejich replik na původní místo, již stojí křížek před slatinskou školou.

Malotřídka Slatinská škola byla postavena relativně pozdě, až v roce 1924. Do té doby musely děti docházet do Zvoleněvsi.

Nyní je však malotřídní škola srdcem i mazlíčkem obce. Nejenže kvalitně zajišťuje výuku dětí od první do čtvrté třídy i jejich volnočasové vyžití v kroužcích a ve školní družině, ale podílí se také na řadě kulturních a společenských akcí v obci, v níž děti do patnácti let tvoří zhruba čtvrtinu z téměř šesti set obyvatel.

V průběhu roku je to vítání občánků, maškarní ples, pochod do Okoře bez oře, pálení čarodějnic, den dětí, loučení s létem, halloween a spaní ve škole, rozsvěcení vánočního stromu, Mikulášská nadílka, vánoční besídka.

Obec se své školičce odvděčuje péčí o školní budovu i veškeré vybavení. Interiér školy je po několika nedávných rekonstrukcích v bezvadném stavu, bohužel stará budova o dvou učebnách přestává kapacitně stačit narůstajícímu počtu školáků. V roce 2017 získala obec dotaci na výstavbu nové mateřské školy pro 25 dětí, kterou poté postavila a slavnostně otevřela.

Velké, širé rodné lány Jak jsme zmínili v úvodu, Slatina je obklopena velkými plochami úrodné půdy, již po tisíciletí využívané a kultivované.

Zemědělství vždy tvořilo základ obživy jejích obyvatel. Z prosperujícího císařského velkostatku se stal statek státní, později JZD a v roce 1992 soukromá zemědělská společnost Agrobos, s.r.o. Doby, podmínky a způsoby hospodaření se měnily, nicméně jeho úspěšnost byla a je na výši. V polovině 90. let se ve Slatině rekonstruovaly stáje pro dojnice a ostatní kategorie skotu na vysoce moderní mechanizovaný kravín, který se stal místem exkurzí zahraničních chovatelů.

Firma Agrobos hospodaří na 1229 hektarech již dvacet pět let s velkým úspěchem. Daří se jí podnikatelsky jak v oblasti rostlinné výroby – pěstuje pšenici, ječmen, řepku, cukrovku, kukuřici, vojtěšku, hrách a mák, tak v živočišné výrobě – stádo holštýnského plemene, patřící k nejlepším v České republice čítá kolem 350 kusů dobytka, z toho 180 dojnic. Odbyt pro svoji kvalitní produkci nachází firma v tuzemsku i v zahraničí.

Putování, putování za prací Nicméně kvůli mechanizaci již místní podnik dává práci jen pár zaměstnancům. Většina Slatiňanů proto za výdělkem dojíždí. Možností mají několik – 11 km do Kralup či do Slaného,15 km do Kladna, 25 km do Prahy. Pracovních příležitostí

15

v různých výrobních i nevýrobních odvětvích je v této dojezdové vzdálenosti opravdu přehršel.

Společenské i ekonomické změny posledních desetiletí se odrážejí na profesním a sociálním složení obyva tel obce. Jestliže před půl stoletím většina z nich pracovala buď v místním JZD nebo v kladenských dolech a ocelárnách, současná generace ekonomicky aktivních Slatiňanů nachází práci převážně ve službách a výrobě v okolí nebo se jedná o nové obyvatele obce, kteří zůstali profesně zakotveni v Praze.

Okolí vsi – lány a blízká průmyslová centra - způsobily, že oblast tak blízká hlavnímu městu nebyla pro Pražany dlouho zajímavá. V poslední době se ale začíná karta obracet.

Původně krásný oblouk v okolí řek Sázavy, Vltavy a Berounky, obklopující Prahu od jihovýchodu k jihozápadu, již dvě stě let hustě osidlovaný vilami a chatami, odřízly od hlavního města sídliště, sklady, nákupní centra a spleť rychlostních silnic. Zároveň této oblasti zůstala „výsada“ mimořádně vysokých cen realit. Pozornost mladých obyvatel hlavního města se tedy logicky upřela i k nám, na cenově dostupnější severozápad.

Rudá záře nad Kladnem pohasla, haldy zarostly, obce doplnily občanskou vybavenost (ve Slatině plynofikace roku 2004, vodovodní řád a kanalizace v roce 2010), síť cyklostezek i rekultivační zásahy do krajiny se stále šíří.

Ve Slatině na zájem o moderní bydlení zareagovala firma Anglický resort výstavbou satelitu Zahrady Slatina. Vyrostl nad obcí ve dvou vlnách – 2009/2010 a 2012 až 2015.

Vzhledem ke zmíněným trendům se dá předpokládat, že ze zapadlé vísky, ztracené někde uprostřed pomyslného trojúhelníku Kladno, Slaný, Kralupy, se v blízké budoucnosti stane místo vyhledávané těmi, které zlákala „cesta z města“.

Slatině by větší propojení s hlavním městem a „pražskou náplavou“ mohlo přinést víc prostředků do obecního rozpočtu, lepší dopravní obslužnost a vybavenost obce, bohatší kulturní a společenské vyžití. Symbolem směřování Slatiny může od loňska sloužit její začlenění do Pražské integrované dopravy – štípnete lístek a jedete až na Václavák.

Kateřina Nikolova S využitím knihy Slatina od Jiřího Kopeckého, jemuž tímto děkujeme.

Foto: Věra Zvoníčková

Foto: Archiv obce

16

STRADONICE Kód obce (NUTS 5): CZ0203 599441 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00875503 Katastrální plocha (ha): 256 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 128 Nadmořská výška (m n. m.): 237 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°17´29´´ s. š., 14°2´49´´ v. d.

Počet katastrů: 1 (Stradonice u Zlonic) Počet částí obce: 1 (Stradonice) Sídlo – adresa: Stradonice 11 PSČ: 273 71 (Zlonice) Web: www.stradonice.eu Mail: obec.stradonice@seznam.cz Z historie obce Stradonice Prehistorické osídlení dnešních Stradonic, jinak také Strádonic a dříve i Stradomic, potvrdily archeologické nálezy z let 1820–1824, odkryté při stavbě silnice ze Slaného do Budyně. Jednalo se o kusy bronzových náramků a černý kámen, ukončený trojím ostřím, určený prý k zabíjení obětních zvířat.

Ves se písemně připomíná poprvé v roce 1318, kdy tu sídlil Havel ze Stradonic. Původní stradonické vladyky vystřídal před rokem 1376 rod Kekulů ze Stradonic. Jako první se v letech 1376–1377 jmenuje Jan Kekule ze Stradonic.

Dne 22. května 1415 byl Jan Hříč Kekule ze Stradonic mezi horlivými přímluvci, kteří žádali propuštění Mistra Jana Husa z vězení a ve stejném roce, spolu s bratrem Václavem a s břevnovským opatem potvrdili do Pálečku Ondřeje, faráře kostela sv. Pankráce u Vyšehradu.Je zajímavé, že se v konfiskacích nikde nejmenuje zdejší tvrz.

Statek Stradonice konfiskovaný Kekulovi a Elsnicovi koupil 31. ledna 1623 cizozemec Alexander Regniers svobodný pán z Bleileben, císařský nejvyšší lieutnant a strážmistr. Ten po sedmi letech, roku 1630, prodal Stradonice Bohuchvalu Valkounovi z Adlaru a na Štáfě, který ji připojil k svému zlonickému panství. O tom jak se na vsi podepsala třicetiletá válka, svědčí zápis v Berní rule z roku 1654. podle níž patří „Stradonice zkažené a pusté“ k panství Zlonice Jana Jaroslava Valkouna z Adlaru. Obdělán nebyl jediný strych půdy a byly tu 4 prázdné statky a 3 prázdné chalupy. Také stradonická tvrz byla ve třicetileté válce hodně poškozena a přestala sloužit jako šlechtické sídlo.

V roce 1707 vyhořela a nebyla již obnovena. Ve stejném roce došlo k finančnímu pádu posledního Valkouna, Václava Jana Vojtěcha a tak se 12. října 1707 stal novým pánem Stradonic a celého zlonického panství Norbert Leopold Libštejnský hrabě

17

z Kolovrat. Jeho syn Norbert Vincent prodal celé panství roku 1721 Filipovi hraběti Kinskému ze Vchynic a v rodu Kinských už zůstalo.

K roku 1889 se ve Stradonicích uvádí 38 domů s 252 obyvateli, 128 mužů a 124 žen. Je tu poplužní dvůr Ferdinanda knížete Kinského (189,37 hektaru), mlýn a zaniklá vinice.

K památkám lidové architektury patří ve Stradonicích mlýn čp. 22, se zděnou patrovou mlýnicí z druhé poloviny 18. století a přízemní hospodářské stavení z 18.–19. století. Při vjezdu do obce ve směru od Pálečku jsou v zahradě po levé straně boží muka a nad stradonickou železniční zastávkou je sousoší sv. Jana a Pavla.

Místo kde stávala stradonická tvrz s určitostí neznáme. Je tu předpoklad, že stála na místě dnes statkářského dvora. Štít nad vchodem do sýpky nese znak posledních majitelů – Kinských.

Obec Stradonice – současnost Obec Stradonice se nachází asi 10 km na sever od města Slaný a 3 km západně od Zlonic, při toku Zlonického potoka, v mírně kopcovité krajině s nadmořskou výškou kolem 240 metrů. Obcí s rozšířenou působností, pod niž Stradonice spadají, je Slaný. Rozloha katastru obce je 256 ha, v obci žije 125 obyvatel. Každým rokem se navyšuje počet dětí do 15 let, v současné době je to 35 dětí.

Zemědělská půda představuje 92 % rozlohy obce, což je zcela mimořádný podíl. Výrazně převažuje orná půda (celkem 90 % katastru).

Vzhledem k velikosti obce zde není prakticky žádná občanská vybavenost, základní vybavenost je v sousedních Zlonicích, případně ve Slaném. Drobné služby poskytuje jen místní pohostinství, které je v majetku obce a je pronajímáno.

Nejbližší základní a mateřská škola je také ve Zlonicích, nebo v Klobukách.

Veřejnou dopravu zajišťuji linky pravidelné autobusové dopravy, ale jen v omezené míře – 5 spojů denně v pracovní dny. Katastrem obce prochází železniční trať, obec ale nemá vlastní zastávku, nejbližší je zastávka Páleček, případně stanice Zlonice.

Obec Stradonice spravuje své záležitosti samostatně od roku 1991 a zároveň vykonává státní správu v rozsahu tzv. přenesené působnosti.

Nejvyšším a zároveň výkonným orgánem samosprávy je zastupitelstvo obce volené na čtyři roky. V současném volebním období má sedm členů, kteří byli zvoleni v komunálních volbách, které se konaly v říjnu 2014. V čele obce je zvolená starostka s místostarostou.

18

Opět vzhledem k velikosti obce a nízkému počtu obyvatel má obec nízký rozpočet ve výši 1,4 mil. Kč ročně. Z tohoto rozpočtu se hradí hlavně provozní výdaje obce, na větší investice ale nezbývá.

Co se týká kultury a podobných akcí, snaží se zastupitelstvo obce Stradonice každým rokem pořádat hlavně akce pro rodiče s dětmi, ale i pro ostatní občany. Jedná se o zájezdy do divadel, kdy vstupenky pro děti a dopravu autobusem hradí obec. Dále se pořádá tradiční pálení čarodějnic, dětský den, program k zahájení prázdnin, dále výlety na české hrady apod. Na konci roku tradičně rozsvěcujeme vánoční strom s následnou Mikulášskou nadílkou. K životním jubileím dostávají občané dárek, zrovna tak jsou obdarovávány maminky s novorozenci.

Obec Stradonice má schválený Územní plán z roku 2010. Nová výstavba zde prakticky neprobíhá, za posledních 5 let byl postaven jeden nový rodinný dům. Obec nemá základní technickou vybavenost – vodovod, kanalizaci ani plynofikaci.

Do budoucna se nabízí možnost připojení na vodovod z obce Klobuky do Pálečku. Současné zastupitelstvo má záměr zpracovat projektovou dokumentace na tuto vodovodní přípojku.

Tato investiční akce je závislá na získání případné dotace.

Dále je zpracován projekt na nové multifunkční hřiště pro všechny věkové kategorie. Toto hřiště by mělo být realizováno do konce roku 2018.

Památky a zajímavosti z obce Stradonický mlýn. Jedna z prvních zmínek o mlýnu pochází z rozsudku „kommisse confiscations“ ze dne 31. 10. 1622, ve kterém se mimo jiné Kekulovi zabavuje s polovinou Stradonic mlýn. Existence mlýna ve Stradonicích–Bačálce je potvrzena ve vizitačním protokolu dominikálních nemovitostí v r. 1714, ve kterém je zapsáno, že u mlýna o jednom kole a nestálé vodě se navíc nachází pila. Podle záznamů ve zlonické matrice se mlynář jmenoval Bartoloměj Procházka. V druhé polovině 19. století byl mlýn v držení rodu Reicheltů. V době 1. světové války býval pekařem ve mlýně ve Stradonicích Jan Janoušek.

Mlýn byl zrušen v roce 1954, v roce 1955 ho koupil Josef Prušák, inseminační technik a dlouholetý předseda místní organizace Svazu chovatelů drobného zvířectva. V roce 1958 byla ve mlýně zřízena sběrna uhynulých zvířat, sběračem jmenován otec majitele – Karel Prušák, bývalý zaměstnanec ČSD. Po Josefu Prušákovi vlastnil mlýn až do roku 1994 Zdeněk Zendulka, rovněž nádražák. Dalším majitelem tohoto objektu na východním okraji Stradonic (bývalé Bačálky), č. p. 22, je architekt Jiří Vohralík ze Slaného, který usedlost podle svého vkusu a potřeb zvelebil.

19

Foto: Archiv obce

Mlýn se nachází u Stradonického rybník a jeho majitelem je pan Slavík ze Zlonic. Na tomto rybníku se tradičně každé 2 roky pořádá v měsíci listopadu výlov, který je hojně navštěvován.

Statek Stradonice. Tento statek je již zmiňován v historii obce. Je to místo, kde stávala stradonická tvrz, na štítu nad vchodem do sýpky je znak posledních majitelů Kinských.

V současné době je majitelem právnická osoba, která podniká v zemědělství.

Sousoší sv. Jana a sv. Pavla. Stojí za železniční tratí a tradovalo se o něm, že obec chrání proti bouřce a dalším živelným pohromám.

Pomník obětem první světové války. Postavili ho místní občané v roce 1937, uchoval se do dnešních dnů.

Obec Stradonice obnovila nápisovou desku a o pomník a přilehlé okolí se stará.

Mimo naše Stradonice, existují ještě stejnojmenné obce na Lounsku, Berounsku a Českobudějovicku.

Ivana Prokopová

20

TŘEBÍZ Kód obce (NUTS 5): CZ0203 532967 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00235024 Katastrální plocha (ha): 485 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 235 Nadmořská výška (m n. m.): 308 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°16´11´´ s. š., 13°59′27″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Třebíz) Počet částí obce: 1 (Třebíz) Sídlo – adresa: Třebíz 57 PSČ: 273 75 (Třebíz) Web: www.trebiz.cz Mail: obec@trebiz.cz O Třebízi bylo mnoho napsáno, především o její historii a památkách. Narodil se zde spisovatel Václav Beneš Třebízský, jeho rodný domek na návsi s pietou po dlouhá desetiletí navštěvuje mnoho lidí, socha spisovatele na skalách nad vsí hledí do kraje. V roce 1975 otevřelo své brány Národopisné muzeum Slánska, v roce 1995 bylo jádro vsi vyhlášeno vesnickou památkovou rezervací lidové architektury. Kulturní dědictví Třebíze je bohaté a zároveň zavazující. Není vždy snadné zachovávat všechny zděděné hodnoty, není jednoduché vyhovět všem požadavkům památkové ochrany a zároveň současným potřebám života na vsi. Snad se to daří.

Na návsi odedávna stávaly významné veřejné stavby a je tomu tak dodnes. Je zde obecní úřad, pošta, dvě hospody. Hotel „Pod sluncem“, jinak „U vodníka“ vznikl kvalitní, citlivou přestavbou někdejšího statku čp. 25 „U Fousků“. Přijíždí sem mnoho turistů a obvykle se zde jednou za měsíc scházejí sousedé třebízští i z okolních vesnic k posezení s hudbou. V provozu je i původní hospoda proti kostelíku, kde se v sále konají nejrůznější společenské akce. Půvab návsi láká návštěvníky k fotografování, s oblibou se u návesního rybníka fotografují svatebčané, kteří přijíždějí na svatební hostinu do hotelu. Obec se o náves stará, tráva se seká. Rybníček (žertem zvaný „třebízská laguna“) se čas od času čistí. I když voda není dokonale čistá, při některých příležitostech se v ní koupou děti i dospělí.

Plavání přes rybník patří např. k programu zábavných závodů zvaných „Třebízský Defektman“. Občas pořádají nadšení místní rybáři závody v lovu. V archivu slánského muzea se dochovaly fotografie z padesátých let minulého století s hejny hus plovoucích na rybníčku. Na jeho hladině se zrcadlí průčelí výstavných usedlostí č. p. 1 a č. p. 2, nejdůležitějších budov národopisného muzea. Součástí muzea jsou velké statky i skromné chalupy,

21

k nimž patří také rodný domek V. B. Třebízského. Představují typickou architekturu kraje. V interiérech i depozitářích uchovává muzeum cenné doklady vesnického života, shromážděné díky pochopení lidí ze vsi a okolí.

Na kdysi téměř holé návsi dnes šumí koruny vzrostlých stromů. K některým se váže historie. Mohutný dub uprostřed návsi zasadil dědeček nedávno zemřelého hospodáře Čejky.

Asi před deseti lety do dubu udeřil blesk. Poškodilo to původní tvar jeho koruny, ale odborným ošetřením byl strom zachráněn. Před průčelím Cífkova statku č. p. 1 stála monumentální, vysoká smuteční vrba. V r. 2017 ale podlehla silné vichřici, zbyl z ní pouze pahýl. Co se s ním stane, není zatím jasné. Kostelík svatého Martina, barokní stavba z dílny významného architekta Dienzenhofera, je ozdobou a dominantní stavbou návsi. Každoročně na Štědrý den přichází do kostela téměř celá vesnice. Zpívají se vánoční koledy, zapaluje betlémské světlo, lidé si navzájem přejí veselé Vánoce a mnoho štěstí do nového roku. Dřevěná zvonička v rozsoše zvaná lidově „zouvák“ stojící poblíže kostela plní smutný úkol. Hlas jejího zvonku ohlašuje úmrtí někoho z občanů vsi. Další drobná barokní stavba, návesní kaplička, prozrazuje svou orientací směr, kudy kdysi vedla cesta přes náves.

K zadní stěně kapličky připojili betonovou nádrž – kašnu, do které přitéká voda ze studánky pod skalou. Na zajímavé místo zvané „pod skálou“, výstižněji by znělo „pod skalami“, přijdeme ulicí odbočující od kapličky. Pískovcové nevysoké skály vytvářejí malebné prostředí. Kdysi tu ochotníci hrávali divadlo, dnes se tu konají taneční zábavy, hrávají moderní kapely, nejživější program se odehrává při každoroční vyhlášené svatotrojické pouti. 30. dubna zde zapalují oheň a na hranici upalují čarodějnice. Měkký pískovec umožňoval také praktické využití. Ve skalách už odedávna lidé vytesávali sklepy na ukládání brambor, ovoce, krmné řepy a jiných plodin. Je jich celá řada. Některé se dodnes užívají, o některých svědčí jen zamčené dřevěné dveře. Na jedné ze skalních stěn vytvořil neznámý barokní sochař reliéf Piety. Železná pumpa stojí nad studánkou, do níž podle pověsti přitéká voda až z Líského. Vypráví se, že do tamější studánky Královky vhodila královna Eliška klíče od pokladu českého království, které po letech vyplavaly ve Třebízi. Ve výklenku ve skále stávala dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého. Před léty ji ukradli. Byla nahrazena sádrovou kopií, ukradli i tu. V rámci programu oslav Dnů lidové architektury v r. 2017 byla do výklenku postavena menší keramická soška sv. Jana.

Dalo by se nalézt mnoho dalších zajímavostí o Třebízi, která je příjemným místem pro život.

Vanda Jiříkovská

22

UHY Kód obce (NUTS 5): CZ0203 533009 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Velvary IČ: 00235067 Katastrální plocha (ha): 580 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 374 Nadmořská výška (m n. m.): 199 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°17´4″ s. š., 14°16′26″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Uhy) Počet částí obce: 1 (Uhy) Sídlo – adresa: Uhy 31 PSČ: 273 24 (Velvary) Web: www.obec-uhy.cz Mail: uhy@seznam.cz Vesnice Uhy stojí na vltavské terase při silnici z Veltrus do Velvar. V oblasti okolo Velvar, Uhů, Chržína, Budihostic a Černuce je řadou archeologických nálezů (Městské muzeum Velvary, Národní muzeum Praha) doloženo osídlení již od doby kamenné. Sídliště prvních zemědělců v Uhách (lid kultury s vypíchanou keramikou) se tak zřejmě datuje do 5.–4. tisíciletí před naším letopočtem. Při rozšiřování pískovny na východním okraji obce byly v roce 1984 objeveny pozůstatky o něco mladšího osídlení z doby bronzové (knovízská a štítarská kultura) a hroby ze starší doby železné (bylanská kultura).

První písemná zmínka o obci pochází z lucemburské doby z roku 1318, kdy je uváděna pod jménem Hwhy, Huhy. Název může souviset s „huháním“, houkáním sov, které v okolí obce žily. Případně může být stejného původu jako Úžice či Úholice – sklon, úžení půdy. Jako Huhy je obec uváděna i v roce 1421, ale později, v letech 1425 a 1575 je již uváděna jako Uhy. O starší historii obce mnoho nevíme, ale zřejmě se stala součástí panství Mikovice v majetku Boryňů ze Lhoty. Panský dvůr v Uhách je připomínán od roku 1628, kdy jej Jan David Boryně ze Lhoty předává bratru Adamu Václavovi. Od něj ves i dvůr v roce 1630 kupuje Bohuchval Valkoun z Adlaru a odkazuje je svému vnukovi Bohuchvalu Bernardovi s tím, že po jeho smrti má výnos vsi a dvora připadnout zlonickému kostelu jako tzv. záduší. Syn Bohuchvala Bernarda chtěl na statku v Uhách dále hospodařit a tak si jej od zlonického záduší v roce 1697 pronajal. Nájem dvora i vsi po něm získávají Libštejnští z Kolovrat a od nich v roce 1721 Kinští.

Ve 30. letech 18. století, kdy měl dvůr v nájmu Filip Josef Kinský, je dvůr přestavěn a vzniká barokní zámeček, který má sloužit administrativě statku. V roce 1738 vzniká i vý-

23

razná barokní sýpka, dominanta obce zejména při pohledu od západu.

Na rozdíl od nedalekého královského města Velvar, které bylo těžce zasaženo třicetiletou válkou, ji obec Uhy zřejmě přežila bez větší úhony. Byla jedinou vsí na panství, kde po válce nezůstala žádná budova neobydlená. V roce 1775 se sedláci v Uhách (ale také v Chržíně a Zlonicích) přidali k selskému povstání a odepřeli robotu. Vzpoura byla potlačena a sedláci přinuceni k práci, v září 1775 byl ale ve Slaném vyhlášen robotní patent císařovny Marie Terezie, který výrazně redukoval robotní povinnosti.

7. února 1820 se v Uhách narodila Anna Zdeňková, maminka Antonína Dvořáka.

Na přelomu 19. a 20. století je hospodářský vývoj statku Uhy spojen s rodinou Brtníků. V roce 1876 se sem přistěhoval Antonín Brtník, který spolu s Václavem Schusterem převzal nájem dvora. Antonín Brtník, pokrokový národohospodář a vynikající hudebník, pocházel z Blevic u Kralup nad Vltavou.

Absolvoval první českou hospodářskou školu v Rábíně u Prachatic a poté sloužil jako správce na několika statcích v Čechách i Uhrách. Ve správě statku v Uhách zaváděl pokrokové metody a své znalosti a zkušenosti publikoval v odborných hospodářských časopisech. Byl vynikajícím hudebníkem a autorem 160 skladeb, především tanců a pochodů. K jeho působení v Uhách se váže vzpomínka MUDr. Erazima Vlasáka zaznamenaná ve slánském Světle 19. října 1894 po Brtníkově smrti. Když se v Uhách o dožínkách 12. srpna 1881 Antonín Brtník dozvěděl o požáru Národního divadla, uspořádal sbírku mezi zaměstnanci a sám přispěl čtvrtinou na konečných 50 zlatých na obnovení divadla. Po smrti Antonína Brtníka převzal nájem jeho syn Oldřich a pokračoval v hospodaření s využitím moderních metod. Zakládal ovocné sady, v Uhách založil Brtníkův les a bažantnici. Zrekonstruoval hospodářské budovy zámečku, chlévy a stáje, vystavěl dělnické byty a opravil i byt správce dvora. Podporoval dobročinné spolky, umělce a národní hnutí a byl členem zastupitelstva obce Uhy. Po smrti manželky v roce 1927 se vzdal nájmu a z Uhů se odstěhoval.

V roce 1932 byly v obci uváděny 2 hostince, košíkář, kovář, mlýn, pekař, 2 obchody s lahvovými pivy, 6 rolníků, sedlář, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Uhy a 2 trafiky. Od roku 1932 do konce 2. světové války v květnu 1945 byl starostou Josef Vobořil. Zařídil převedení rybníka z majetku církve do majetku obce a zahájil úpravy rybníka a hrází. Během války nedošlo přímo v obci k vážnějším událostem, pět místních občanů ale zahynulo při náletu na samém sklonku války. V letech 1945 až 1951 byl předse-

Foto: Archiv obce

24

dou místního národního výboru Josef Sochor. Za jeho působení ve funkci byla zbourána pastouška s byty pro chudé a na jejím místě vznikla budova se dvěma kancelářemi MNV a knihovnou – přízemní část dnešního obecního úřadu. U hlavní silnice byl vybudován zemědělský útulek a mateřská škola (nynější kabiny Sokola Uhy). Obec jako jedna z prvních zavedla obecní rozhlas. V letech 1951–1954 za předsedy Františka Hájka se zakládalo JZD. Ve druhé polovině 50. let (předsedou MNV byl Václav Toms) bylo v rámci akce Milion hodin republice přistavěno druhé patro obecního úřadu se sálem pro schůze, kulturní akce a svatby. Byly upraveny vodoteče a vybudován systém pro odvod dešťové vody a zakoupena hasičská stříkačka. V 60. letech a v první polovině 70. let, kdy předsedou MNV byl Josef Fingerhut pokračovalo přetváření obce v rámci brigádnických akcí. V sále hospody u Cífků byla vybudována prodejna potravin. Okolo rybníku na návsi vznikly betonové hráze a zábradlí, na návsi byla zrušena obecní váha a v roce 1973 bylo vybudováno dětské koupaliště. Začaly se budovat bezprašné asfaltové cesty, první od transformátoru k rybníku a okolo rybníka. Vznikl park okolo pomníku obětem války a postupně se prováděly zahradnické a sadové úpravy po celé obci. V roce 1976 se předsedou MNV stal Václav Cífka a ve funkci zůstal 26 let (od roku 1990 jako starosta obce). Pod jeho vedením byla v roce 1980 otevřena nová prodejna potravin. Po demolici ‘chumberek‘, deputátních bytů pro zemědělské dělníky, byla zahájena stavba nové restaurace. Ta byla otevřena v roce 1988. V roce 1989 Uhy vyhrály soutěž o nejlépe upravenou obec okresu v kategorii malých obcí a získaly odměnu 15000 Kč. Byl vybudován parket před restaurací a upraveny obecní skládky, opravilo se a rozšířilo veřejné osvětlení. V roce 1993 byla dokončena ordinace praktické lékařky v budově staré hospody. V roce 1994 začíná provoz skládky v katastru

25

obce, příjmy z poplatků za uložení odpadů v následujících letech umožnily rychlý rozvoj infrastruktury obce. V roce 1994 byla dokončena stavba ubytovny nad ordinací, v roce 1996 obecní vodovod. U Sokola, u restaurace a u obecního úřadu vznikají dětská hřiště. V roce 2003 je po náročných jednáních dokončena plynofikace obce. Od roku 2002 je starostkou obce Blanka Vaigeltová. V obci byla vybudována kanalizace a čistička odpadních vod (dokončeny v roce 2009) a víceúčelové sportovní hřiště. Na místě staré hasičské zbrojnice vznikl parčík, kam byl přenesen podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého od staré cesty do Velvar a na něj byla umístěna nová socha. Zámeček byl po letech chátrání a po dlouhých jednáních zakoupen do majetku obce. V roce 2017 byla zahájena rekonstrukce a v jeho areálu se buduje mateřská škola.

V roce 1904 se v obci uvádí 367 obyvatel a 53 domů.

Počet obyvatel se od té doby nijak dramaticky nezměnil, v současnosti jich má obec 383 (k 1. 1. 2017), počet domů se ovšem zdvojnásobil. Je zde obchod se smíšeným zbožím, restaurace se sálem pro konání společenských akcí, ordinace praktického lékaře, knihovna a kadeřnictví. Občanům slouží několik dětských hřišť, fotbalové a víceúčelové sportovní hřiště a posilovna, rekreační zóna s upravenou vodní nádrží na návsi a další u rybníků na západním okraji obce za sýpkou.

Hana Čížková Zdroje Libor Dobner, Uhy – ves a její historie, Slánské listy, www.obec-uhy.cz/informace-o-obci/historie/ Libor Dobner, Uhy a Brtníci, Slánské listy, www.obec-uhy.cz/informace-o-obci/historie/ Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Uhy

26

VRBIČANY Kód obce (NUTS 5): CZ0203 571431 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00640476 Katastrální plocha (ha): 350 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 226 Nadmořská výška (m n. m.): 310 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°18′29″ s. š., 13°59′45″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Vrbičany) Počet částí obce: 1 (Vrbičany) Sídlo – adresa: Vrbičany 76 PSČ: 273 74 (Klobuky v Čechách) Web: www.obecvrbicany.cz Mail: obec@obecvrbicany.cz Vrbičany leží severozápadně od Slaného, při hranici s okresem Louny, v nadmořské výšce 284 m. Katastrální území o rozloze 350 ha obývá 222 trvale hlášených osob. Svým zaměřením se jedná o zemědělskou obec. Významnou tradici má ve Vrbičanech pěstování chmele.

Nejstarší písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318, kdy je zmiňován vladyka Hynek. Zápis se nachází v deskách zemských, v nejstarší knize půhonné. Jde o krátký latinsky psaný odstavec o pěti řádcích a začíná slovy Hynek de wyrbychan conqueritur....

První písemná zmínka o obci Vrbičany: Zlomek kvaternu zemských desk půhonných zv. jindřichohradecký z let 1316/22, okr. 1320, sig. VIII B 14, s.50. Jedná se o krátký latinsky psaný odstavec o pěti řádcích (text začíná slovy Hynek de wyrbychan conqueritur...). Foto z archivu obce.

Foto: Archiv obce

27

Po staletí se majitelé měnili. Posledním držitelem obce byl významný šlechtický rod Clam-Martinicové.

Jméno obce se podle dokladů odvozuje od množství vrb a vrbového proutí v okolí. Ještě dnes se hojné vrbové porosty vyskytují v údolí od Telec k Vrbičanům a ke Klobukům.

Kulturní památka – v obci se nachází kaplička Nejsvětější Trojice, která byla v nynější podobě byla vystavěna roku 1830. Tato kaplička stojí na místě dřívější kapličky, která byla vystavěna už v roce 1318.

28

V sedmdesátých letech minulého století byla provedena přestavba místního pohostinství na kulturní dům a výstavba přísálí. Byly vybudovány nové kabiny pro sportovce na fotbalovém hřišti a také proběhla výstavba nové prodejny smíšeného zboží, která nahradila stávající, již nevyhovující prodejnu. Na všech těchto akcích se velkou měrou podíleli občané obce. V obci je zrekonstruované elektrické vedení a veřejné osvětlení. Byl proveden rozvod telefonní sítě. V roce 2001 proběhla v obci plynofikace a v roce 2007 výstavba vodovodu. V roce 2015 byla opravena kaplička ve středu obce, křížek u pomníku a postavena nová autobusová čekárna.

V lednu 2018 byla podána žádost o dotaci na výstavbu kanalizační sítě.

Většina obyvatel je zaměstnána v okolních městech a obcích, protože v samotných Vrbičanech nejsou žádné pracovní příležitosti. Mateřskou a základní školu navštěvují děti v Klobukách. Lékařskou péči pro občany zajišťuje praktický lékař ve Slaném a v Klobukách.

V obci je Sbor dobrovolných hasičů a Červený kříž.

Dobrovolní hasiči se zúčastňují hasičských soutěží. Ženy z obce jsou zapojeny do spolupráce s ČK, v obci se pořádají výstavy ručních prací.

Dopravní obslužnost zajišťují linkové autobusy. Přímé autobusové spojení s městem Slaný a obcemi je velmi omezené. Občané Vrbičan převážně využívají vlakové spoje.

Hana Routnerová

29

30

ZLONICE Kód obce (NUTS 5): CZ0203 533114 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00235172 Katastrální plocha (ha): 1606 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 2269 Nadmořská výška (m n. m.): 223 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°17´15´´ s. š., 14°5′32″ v. d.

Počet katastrů: 5 (Břešťany u Zlonic, Lisovice, Tmáň, Vyšínek, Zlonice) Počet částí obce: 5 (Břešťany, Lisovice, Tmáň, Vyšínek, Zlonice) Sídlo – adresa: náměstí Pod Lipami 29 PSČ: 273 71 (Zlonice) Web: www.zlonice.cz Mail: o.zlonice@email.cz Městys Zlonice leží asi sedm kilometrů severně od okraje města Slaný v údolí Zlonického potoka, leží na dopravní spojnici, silniční i železniční, směřující ze Slaného na Budyni nad Ohří a dále na Litoměřice. Tato dopravní spojnice umožňuje veškerou individuální i hromadnou dopravu.

Zlonicko bylo osídleno už v době předhistorické. Ves Zlonice s kostelem a tvrzí je doložena v roce 1318. Na rozvoji zemědělské obce měly v historii velký podíl dva rody: Valkounové (1544–1707) a Kinských (od r. 1721). V osmnáctém století byly Zlonice typickým zemědělským městečkem. Obec obklopovaly pole, sady a zahrady. Na katastru obce se nacházely tři lesní revíry, bažantnice, chmelnice, rybníky i vinice. Bohatství úrody vedlo k rozvoji obchodu i řemesel. Obilí se vozilo do Prahy, Lovosic i dalších měst. Obyvatelstvo bylo většinou převážně římsko-katolického vyznání, vyjma období po husitských válkách, kdy převládalo náboženství utrakvistické. Židovské obyvatelstvo přicházelo do Zlonic v průběhu středověku, ghetto Tandelmark patřilo k nejstarším ghettům v Čechách. Židovská obec působila ve Zlonicích v letech 1831–1876, v obci byl založen židovský hřbitov. V 19. století došlo zejména po roce 1848 k rozvoji průmyslové výroby. V době národního obrození zde pracoval první zlonický spolek Slovanská lípa, který však brzy zanikl. Rozvoj Zlonic, včetně hospodářství i společenského a kulturního života, brzdily války, živelní pohromy, hospodářské krize a období totalitních vlád. V šedesátých letech 20. století byly ke Zlonicím připojeny sousední obce Lisovice a Vyšínek, v sedmdesátých letech potom obce Břešťany, Tmáň a Stradonice. Obec Stradonice se po roce 1989 osamostatnila.

31

Statut městyse, udělený Josefem II., mají Zlonice obnoven od roku 2007. Počátkem tohoto století se podařilo vyřešit dlouholeté problémy v městysi, zejména přivaděč vody, čističku odpadních vod a plynofikaci. Služby poskytují soukromé obchody i obchodní dům, Dům pečovatelské služby i soukromí lékaři, v obci je pobočka pošty. V obci funguje rovněž mateřská a základní škola.

V roce 1988 bylo historické jádro Zlonic vyhlášeno za ochranné památkové pásmo s velkým množstvím kulturních památek. Mezi významné kulturní památky patří: • Zámek Štáf • Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie • Barokní fara č.p .47 • Židovský hřbitov • Bývalý špitál - č.p. 20 – Dvořákův památník • Socha sv. Jana Nepomuckého • Socha sv. Onufria • Boží muka • Krucifix • Bývalý dům panského zahradníka č. p. 91 ve Zlonicích • Kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého ve Tmáni • Břešťany : barokní sýpka – v současnosti v rekonstrukci • Vyšínek: barokní hospodářské stavení a zemědělský dvůr čp. 5 Ve Zlonicích pracuje velké množství spolků a občanských sdružení, které městys finančně podporuje a pomáhá jim v jejich činnosti. V prosinci 2013 obnovil svoji činnost i Vlastivědný kroužek Zlonicka. Propojení školy, školky, všech spolků a městyse je nadstandartní. Učitelé s dětmi připravují vždy k různým událostem ve Zlonicích svá vystoupení, zpěv, recitace básní, hra na hudební nástroje, inscenace pohádek a další. Pravidelně vystupují i na besídkách v Domě s pečovatelskou službou.

Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích uchovává odkaz předků, kteří jej založili před 64 lety. Turisty láká do expozice s osobními předměty Antonína Dvořáka a původního domku jeho učitele Antonína Liehmanna. Kromě návštěvníků přitahuje i všechny zájemce o (nejen) vážnou hudbu. Koncertů se zde koná i více než deset do roka. Každým rokem se Památník účastní i festivalu Americké jaro, který si klade za cíl přiblížit americkou hudbu českým posluchačům. Před šesti lety byla započata nová tradice a to přihlášením do celorepublikové akce „Česko zpívá koledy“. Památník Antonína Dvořáka si mohou vybrat i budoucí novomanželé k uzavření sňatku. Nesmíme opomenout ani výchovné koncerty pro žáky zdejší školy či občasné výstavy.

Foto: Archiv obce

32

Klub Železničního muzea Zlonice neformálně vznikl v roce 1997, kdy v rámci výročí podřipských lokálek zapůjčilo několik soukromých vlastníků historické předměty ze svých sbírek. Vedle dokumentů a zařízení připomínajících provoz na obou tratích procházejících Zlonicemi umístěných v expozici zabezpečovací techniky nabízí návštěvníkům exponáty z oblasti úzkorozchodné kolejové dopravy v cihelnách, lomech a dolech. V prostorách budovaného muzea je možné vidět i největší českou sbírku cukrovarských posunovacích lokomotiv i expozici průmyslové vlečky s 5 nákladními vozy z přelomu 19. a 20. století.

Od roku 2015 pracují v jednotlivých přidružených obcích tzv. „osadní výbory“. Každý z nich si stanovuje své priority a pořádá pro občany kulturní, společenské nebo sportovní akce, upravuje dětská hřiště, zvelebuje jednotlivé obce. Dne 28.9.2015 bylo slavnostně otevřeno Kulturní centrum. Pořádají se zde besedy, školení a volnočasové aktivity. Jako hosty jsme měli na besedách například pp. Václava Větvičku, Miroslava Bosáka, Karla Voříška, Ondřeje Suchého, herečku Terezu Herz Pokornou, herce Lukáše Langmajera, režiséra Karla Smyczka a mnoho dalších.

4. května 1879 se pan František Linhart rozhodl založit sbor dobrovolných hasičů v malebné vísce Zlonice. Od roku 2015 má výjezdovou jednotku, kterou tvoří 22 členů, z čehož je 10 strojníků, 9 (mokrých) hasičů, velitel jednotky a zástupce velitele.

Významnou akcí byly v červnu 2017 oslavy 110. výročí založí SK Zlonice, kde hlavním bodem programu byl exhibiční zápas staré gardy s Arabela team Praha, v září 2016 byl slavnostně otevřen tenisový kurt na hřišti Sportovního klubu Zlonice.

Nejvýznamnější akcí jsou Slavnosti městyse Zlonice, které se konají pravidelně 8. května. Každý rok jsou věnovány jednomu konkrétnímu tématu; např. v roce 2015 to byl styl retro, v roce 2016 byly tématem pohádky, vloni - „Cesta kolem světa“. Letos byly slavnosti věnovány oslavě 700 let výročí od první písemné zmínky o obci Zlonice. Hlavním cílem je ukázka zapojení všech spolků, které v katastru městyse fungují, a jejich vzájemná spolupráce.

V roce 2016 se Městys Zlonice poprvé zúčastnil soutěže Vesnice roku, kde v krajském kole získal Diplom za zachování kulturních a historických hodnot a zároveň Cenu naděje pro živý venkov. V roce 2017 obdržel v této soutěži Diplom za práci s mládeží.

Pozitivně hodnocená je Volnočasová univerzita, kterou pořádá občanské sdružení Šance pro slušné. Jedná se o osm jednotlivých vzdělávacích lekcí z různých oborů.

Na podzim 2017 bylo zahájeno již III. pokračování Volnočasové univerzity. V srpnu probíhá již tradiční Memoriál Františka Havla,

33

což je turnaj fotbalových přípravek, v září se koná Historický den, v základní škole před Vánocemi hrají žáci společně s učiteli již více než deset let pohádkové představení. V průběhu celého roku se konají taneční zábavy, maškarní plesy, oslavy Dne dětí, Pálení čarodějnic, koncerty vážné hudby, výstavy. Hrajeme šachy, fotbal, futsal i hokej, cvičíme pejsky, zapojujeme se do charitativních akcí. Zpíváme koledy, společně rozsvěcíme vánoční stromek na náměstí. Činnost je prostě ve Zlonicích opravdu rozmanitá.

Nezahálíme ani v oblasti investičních akcí – v roce 2015 byl dokončen vodovod Lisovice – Vyšínek, skládkový dvůr, zakoupena technika pro sběr tříděných odpadů, v roce 2016 v základní škole proběhla kompletní rekonstrukce školní kuchyně a celá škola byla zateplena. Opravujeme ulice a komunikace, budují se nové chodníky. Připravujeme odkanalizování místních částí v řádu desítek milionů korun.

Byl zrestaurován Halašův kříž, v několika etapách probíhá oprava střechy a výměna střešní krytiny na Památníku Antonína Dvořáka.

Dlouhodobě je vedena kronika městyse. Při Úřadu městyse Zlonice již několik let pracuje komise pro mládež a seniory. Hlavní náplní je zajišťování poradenských služeb pro seniory, především zprostředkování žádostí o umístění do domovů důchodců nebo do Domova s pečovatelskou službou ve Zlonicích, péče o občany a seniory ve smyslu kultury, jako je zajišťování divadelních představení a různých besídek, např. vánoční besídka, kde vystupují děti ze ZŠ Zlonice se svým programem. Pořádáme sbírku použitého ošacení pro Diakonii Broumov.

Pro mládež připravuje komise při Úřadu městyse Zlonice hned od narození „vítání občánků“. Členky komise se také účastní různých akcí v Základní škole Zlonice, kde jsou prvňáčkům předávány drobné upomínkové předměty a zároveň se zúčastňují závěrečného rozloučení se školou s žáky 9. tříd, které je konáno v aule základní školy. Tato akce je velmi oblíbená a navštěvována rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými.

Na webových stránkách městyse umísťujeme ankety, kde se zajímáme o názory a poznatky občanů. Tyto poznatky jsou využívány v dalším plánování činnosti a aktivit Úřadu městyse.

Zlonice jsou dobré místo pro žití. Srdečně zveme všechny na návštěvu. V letošním roce městys oslaví 700 let od první písemné zmínky o obci.

Radka Kotěrová

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

34

ZVOLENĚVES Kód obce (NUTS 5): CZ0203 533122 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00235181 Katastrální plocha (ha): 460 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 876 Nadmořská výška (m n. m.): 218 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°13´52´´ s. š., 14°10′56″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Zvoleněves) Počet částí obce: 1 (Zvoleněves) Sídlo – adresa: Zvoleněves 274 PSČ: 273 25 (Zvoleněves) Web: www.zvoleneves.cz Mail: obec.zvoleneves@atlas.cz Ve Svatojiřském údolí po proudu toku Knovízského potoka nachází se obec Zvoleněves. První dochované zmínky o osadě pochází od jejího majitele vladyky Zvolena, a to kolem roku 1318. Od něho odvozuje se i původ názvu obce,časem pozměněný do současného tvaru. Původ osady v místě dnešní Zvoleněvsi je však zřejmě ještě mnohem starší,o čemž svědčí dochované starší názvy z okolí osady,např. Bechov, který zdá se souvisí se jménem vladyky Becha, jenž byl proboden v bitvě u města Žatce již někdy kolem roku 805.

V okolí obce byly již ve druhé polovině 19. století odkryty hroby s lidskými ostatky v polohách skrčenců s nálezy ozdob a keramiky včetně fragmentů bronzových zbraní a šperků.

Z historicky významných vlastníků obce lze zmínit svobodného pána Bořitu z Martinic, který koupil ves v 15. století od rytíře Jana z Benešova včetně všech polností. V 16. století se pak vlastníkem panství na Zvoleněvsi stává pan Jindřich Zejdlic ze Šenfeldu.

Z významných dominant obce lze zmínit historickou budovu cukrovaru,s jehož stavbou se započalo v 19. století.

V období před druhou světovou válkou patřil cukrovar ve Zvoleněvsi k významným průmyslovým podnikům středních Čech.

V té době zpracovával na 1200 q řepy denně a v třísměnném provozu bylo zaměstnáno přes 700 pracovníků. S koncem minulého tisíciletí však byla výroba postupně utlumena až téměř k likvidaci výroby. V současnosti vlastní továrnu zahraniční společnost zabývající se výrobou a prodejem produktů z třtinového cukru.

Historicky nejvýznačnější dominantou je v kopci nad vsí stojící kostel sv. Martina. Stavba s původně výraznými gotickými rysy byla v průběhu staletí postupně přestavována až do současné podoby. Zmínky o kostelu lze dohledat již v době

35

vlády císaře Karla IV. Koncem minulého století byl kostel opraven a v současné době je též nasvícen,což ve večerních hodinách dává stavbě výrazný majestátný charakter. Naproti kostelu nachází se fara a místní hřbitov,na kterém je pohřben mimo jiných i jeden ze synů významné české spisovatelky paní Boženy Němcové, který působil na místním panství jako hospodářský správce.

V přímém sousedství kostela stojí zvoleněveský zámek, původně vystavěn jako sídlo majitelů obce. Dnes je objekt v soukromých rukou a je z větší části zchátralý. Majiteli se podařilo opravit pouze střechu. Před listopadem 1989 byl zámek ve vlastnictví Státního statku Zvoleněves používán jako administrativní sídlo podniku a po jeho likvidaci v 90. letech zůstal objekt opuštěn.

V ohybu silnice pod hřbitovem nachází se válečný hrob jako němý svědek bojů druhé světové války. Věčným spánkem tu dlí příslušníci sborů Rudé armády,kteří zde zahynuli v roce 1945, nutno však dodat, že ne následkem přímých bojů. Při budování památníku bylo použito i zeminy od Sokolova -památného místa prvního bojového nasazení Československého armádního sboru na východní frontě.

Tradiční místo v obci má také místní škola a školka.

Budova školy shlíží na panorama obce v údolí. Je v majetku obce a disponuje klasickou devítiletkou,školní družinou,kuchyní s jídelnou, tělocvičnou a velmi prostornou zahradou, která slouží nejen v rámci výuky ale i k relaxaci žáků školy.

Oproti historické budově školy je mateřská školka budova moderní, budovaná v 70. letech dvacátého století. Budova školky prošla v posledních dvou letech celkovou revitalizací. Školka byla zateplena novou fasádou a vybudovány byly moderní sociálky a nové hřiště.

Foto: Archiv obce

36

Ze stejného období pocházejí i dvě budovy v centru obce – nákupní středisko Jednoty a sídlo Obecního úřadu ve Zvoleněvsi. Nedaleko centra je vlakové nádraží s vlečkou do cukrovaru,které si dokonce zahrálo i v hollywoodském velkofilmu Hartova válka. Nedílnou součástí života obce byly a jsou spolky. V obci působí sportovní klub Slavoj zaměřený svou činností na fotbal a tenis. V dobách minulých hrával se tu i lední hokej, ale zimní stadion již zmizel v hlubinách času.

Svoji bohatou historii má i tělocvičná jednota Sokol působící ve svém historickém areálu.

V budově místní sokolovny pořádají se též mnohé kulturní akce,neboť se tu nachází velmi pěkně zrekonstruovaný

37

sál. Také se tu hrálo divadlo díky spolku místních ochotníků.

V dobách jeho největší slávy i několik představení do roka.

Místní střelecký klub provozuje areál střelnice, který využívají pro střelecký trénink i složky policie ČR. Obecní rybník je rájem místní organizace rybářského svazu, která ho pravidelně zarybňuje, takže úlovky jsou někdy vskutku výstavní.

Z kulturních akcí se v posledních letech pořádají hojně navštěvované dětské karnevaly,dále pak rozverně zaměřené dětské dny,různé benefiční akce a vrátila se i tradice staročeských májů.

Jiří Kinter

38

ŽIŽICE Kód obce (NUTS 5): CZ0203 533157 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00235211 Katastrální plocha (ha): 1206 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 668 Nadmořská výška (m n. m.): 234 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°14´47´´ s. š., 14°9′14″ v. d Počet katastrů: 5 (Drnov, Luníkov, Osluchov, Vítov, Žižice) Počet částí obce: 5 (Drnov, Luníkov, Osluchov, Vítov, Žižice) Sídlo – adresa: Žižice 31 PSČ: 273 21, 274 01 (Slaný) Web: www.zizice.cz Mail: ou.zizice.cz Obec Žižice jsou malebnou středočeskou vesnicí v okrese Kladno ležící 5 km východně od Slaného.Vzhledem k vysoké úrodnosti půdy bylo území osídleno zřejmě již od nejstarších dob - dosud byly nalezeny zbytky pohřebiště u obce Žižice s předměty kultury únětické a knovízské. Nálezy z okolí Žižic jsou také v expozicích Národního muzea. Žižice

Žižice se historicky připomínají již roku 1318. Od16. století do roku 1848 patřila část obce Břevnovskému klášteru. Písemných památek o Žižicích je velice málo. V roce 1416 připomíná se Jan Rošt ze Žižic, roku 1447 zapsal Mikeš, kožešník z Prahy, Žižice Václavu Cardovi z Petrovice a jeho synu. Do roku 1548 patřila část Žižic ke Kladnu, na to k Velké Dobré, a od roku 1580 znovu ke Kladnu. Ves byla již dávno rozsáhlá a bohatá, neboť „záduší kostela dolínského mělo na třinácti usedlostech tamních váznouti 18 železných krav“, jak píše tehdejší kronikář.

Od roku 1849 do 1874 byly Žižice součástí obce Luníkov spolu s Vítovem a Blahoticemi. Od roku 1874 byla obec samostatná.

V dobách předválečné republiky byly Žižice přifařeny ke Zvoleněvsi, ale měly samostatnou dvoutřídní školu. Měly také válcový mlýn, přírodní divadlo a cihelnu.

Po roce 1848 byly s Žižicemi administrativně sloučeny osady Osluchov, Luníkov, Vítov a Drnov. Tyto místní části s celkovou rozlohou 1206 ha tvoří Žižice dodnes. Původní obce (s výjimkou Žižic) měly například těsně po první světové válce mnohem více obyvatel než v současnosti.

Drnov

Drnov je položen blíže ke Slanému. Za předválečné republiky to byla obec větší než Žižice. V Drnově těžili již kolem

39

roku 1765 tamní sedláci z otevřené jámy první uhlí na Slánsku.

Těžba pak pokračovala v dole Leopold.

Luníkov

Označoval se za starých časů také Lunkov. V 15. stol. náležela Luníkovským z Vraného. Opodál nalezeno pohanské pohřebiště, odkryté amatérským archeologem páterem Krolmusem. První zmínky o naší obci nalezneme již v roce 1185.

Osluchov Ve starých kronikách jmenován také Vosluchov. Farou, školou a poštou patřil ke Zvoleněvsi a byl dlouho také její součástí. První zmínka o osadě je již z roku 1227. V létech 1228–1233 bral odtud klášter sv. Jiří desátek z pěti dvorů; roku 1481 prodal Jan Pytlík ze Zvoleněvsi poplužní dvůr v Osluchově Alšovi ze Sehradic, měšťanu slánskému; r 1623 zkonfiskován statek Bohuchvalu Šlivskému ze Švilic (Kryštof Švilic ze Švilic je také stavitelem tvrze) a poté prodán r. 1627 Gottfridu Hertlovi z Leutersdorfu.

Vítov

Poblíž Vítova se nachází lokalita Na Boku, kde je prehistorické naleziště s odpadkovými jámami. První písemná zpráva o vsi se datuje k roku 1318, kdy se zmiňuje jistý Dobrohost z Vítova. V letech 1796–1818 se v okolí Vítova dolovalo uhlí a minerály. Krištof Zelner zde založil šachtu svaté Anny a svaté Barbory. Na návsi stojí křížek, který dal postavit Martin Holub v roce 1759. Naproti němu stojí kaplička nesoucí letopočet 1849.

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

Foto: Archiv obce

40

Obec má od roku 2007 přidělen vlastní znak a vlajku.

Ve znaku obce je berla. Figura berly – představuje heraldické vyjádření sochy sv. Prokopa, významné stavební památky na území obce darované v roce 1741 Břevnovským klášterem, tehdejším majitelem kladenského panství, k němuž Žižice patřily. Socha zde stála do počátku 70. let 20. století. Berla je jedním z typických atributů tohoto českého zemského patrona a objevuje se jako zřetelný komponent na žižické stavební památce.

Obecně je berla symbol moci a práva. Figura berly ve spojení se čtvrcením štítu – symbolizuje spojení Žižic reprezentovaných berlou s dalšími čtyřmi místními částmi, jejichž počet odpovídá počtu znakových polí. Figura lipového listu, případně dvojice či lipové větévky – připomíná památné lípy na území dnešní obce a současně také odkazuje na někdejší příslušnost některých místních částí obce k panství Slaný a současnou regionální vazbu obce k městu Slaný, v klenotu jehož znaku spatřujeme také zlaté lipové lístky (někdy označované jako srdíčka) na černém orlím křídle. Počet pěti listů na větévce vystihuje spojitost místních částí v jeden celek. Zvlněné červené pole symbolizuje významný tok Červeného potoka.

Polohou ve velice hodnotném přírodním prostředí v údolí Červeného potoka je Žižicko atraktivní nejen pro bydlení a rekreaci, ale i pro drobné a středně velké podnikání. Svou nadmořskou výškou 234 m s vysokou úrodností půdy je naše oblast předurčena a intenzivně využívána pro zemědělství, je zde také rozšířeno sadařství a ovocnářství. Můžeme se tak kochat pohledem na úrodnou zemědělskou krajinu s krásnými výhledy na České středohoří.

Nedílnou součástí tvorby krajiny je i péče o významné solitérní stromy. Na území obce stály dva. Lípa malolistá, jejíž stáří bylo odhadnuto na 350 let, než byla zničena vichřicí.

Nacházela se do března roku 2008 na křižovatce mezi obcemi Žižice a Drnov. Obec na protilehlém břehu zasadila lípu novou.

Druhý strom se nachází nad obcí Vítov směrem k Beřovicím.

Jedná se o 300 letou lípu velkolistou.

41

Obec nezanedbává ani péči o kapličky, kříže, boží muka a o další prvky lidové architektury. Na Žižicku se nachází tři kapličky a to v obci Drnov, Vítov a Luníkov.

V budově původní dvoutřídní školy z roku 1884 mají Žižice, společně se sídlem obecního úřadu, od roku 1977 mateřskou školu. Mateřská škola je v současné době jednotřídní.

Neméně významnou součástí občanské vybavenosti v obci je i sportovní areál FK Žižice. Na celkové rozloze 16 586 m2 se nachází nejen samotné fotbalové hřiště, budova s kabinami a saunou, venkovní taneční parket ale i zázemí pro občerstvení s venkovním posezením. Místní fotbalový klub každoročně pořádá nejstarší memoriál na okrese a to Memoriál Miroslava Maxy.

Pokud chcete nasát atmosféru období studené války v tehdejším Československu, odkážeme Vás na návštěvu jednoho z největších bunkrů v ČR. Muzeum protivzdušné obrany se nachází v podzemním objektu, který v letech 1985 až 2003 sloužil armádě. Provoz armádního objektu byl ukončen po vstupu republiky do NATO, následovalo odtajnění a převod do majetku dobrovolného svazku obcí. Od roku 2014 Muzeum protivzdušné obrany Bunkr Drnov zpřístupňuje a otvírá občanské sdružení Bunkr Drnov.

V posledních letech Žižice intenzivně zvelebují svou tvář, nejen výstavbou kompletní infrastruktury ve všech pěti obcích, včetně čistírny odpadních vod, ale také výstavbou dětských a sportovních hřišť a revitalizací návsí.

Na otevření čeká v Žižicích domov pro seniory, který již v blízké době bude moci přivítat své první klienty.

Společenský život našich obcí také nestrádá, ve spolupráci s místními spolky pravidelně pořádáme akce pro naše děti a občany.

Vratislav Rubeš

42

Obce, které se na financování publikace nepodílely DOLANY NAD VLTAVOU

LIDICE

Kód obce (NUTS 5): CZ0203 539201 Okres (NUTS 4): CZ 0206 – Mělník Obec s rozšířenou působností: Kralupy nad Vltavou Obec s pověřeným obecním úřadem: Kralupy nad Vltavou IČ: 00241199 Katastrální plocha (ha): 550 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 902 Nadmořská výška (m n. m.): 192 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°13′20´´ s. š., 14°20′59″ v. d.

Počet katastrů: 2 (Dolany u Prahy, Debrno) Počet částí obce: 2 (Dolany nad Vltavou, Debrno) Sídlo – adresa: Dolany nad Vltavou 95 PSČ: 278 01 (Kralupy nad Vltavou) Web: www.dolany.cz Mail: info@dolany.cz

Kód obce (NUTS 5): CZ0203 532584 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Kladno Obec s pověřeným obecním úřadem: Kladno IČ: 00234648 Katastrální plocha (ha): 474 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 563 Nadmořská výška (m n. m.): 343 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°8´59´´ s. š., 14°11′46″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Lidice) Počet částí obce: 1 (Lidice) Sídlo – adresa: 10. června 1942 161 PSČ: 273 54 (Lidice) Web: www.obec-lidice.cz Mail: obec@obec-lidice.cz

JARPICE

ŠLAPANICE

Kód obce (NUTS 5): CZ0203 532401 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00234451 Katastrální plocha (ha): 710 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 286 Nadmořská výška (m n. m.): 223 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°19´18´´ s. š., 14°5′7″ v. d.

Počet katastrů: 1 (Jarpice) Počet částí obce: 2 (Jarpice a Budenice) Sídlo – adresa: Jarpice 5 PSČ: 273 72 Šlapanice v Čechách Web: www.jarpice.cz Mail: oujarpice@seznam.cz

43

Kód obce (NUTS 5): CZ0203 Okres (NUTS 4): CZ0203 – Kladno Obec s rozšířenou působností: Slaný Obec s pověřeným obecním úřadem: Slaný IČ: 00234974 Katastrální plocha (ha): 689 Počet obyvatel k 1. 1. 2018: 183 Nadmořská výška (m n. m.): 214 Zeměpisné souřadnice (WGS-84): 50°18´53´ s. š., 14°6´41´ v. d.

Počet katastrů: 1 (Šlapanice v Čechách) Počet částí obce: 2 (Šlapanice a Budeničky) Sídlo – adresa: Šlapanice 40 PSČ: 273 71 (Zlonice) a 273 72 (Šlapanice v Čechách) Web: www.obecslapanice.cz Mail: ouslapanice@seznam.cz

44