Zůstane-li k vyskytujícímu se množství zboží a služeb emitováno nadměrné množství peněz, rostou tak jejich ceny a vzniká inflace, což potvrzuje teorie kvantitativního zákonu oběhu neplnohodnotných peněz. Množství ražených peněz v každé zemi je tak regulováno hodnotou zboží, která mají být uvedena do pohybu. Ceny všech věcí stoupají úměrně tomu, jak u nich stoupá množství hotových peněz. Montesquieu popsal stanovení cen věcí, které bude vždy v základě záviset na poměru mezi úhrnem věcí a úhrnem peněžních prostředků. 7)
1. 4. Přeměna peněz v kapitál „Historicky vystupuje kapitál naproti pozemkovému vlastnictví vždy nejdříve ve formě peněz jako peněžní jmění, obchodní kapitál a lichvářský kapitál.“ 8) Jedná se o přeměnu peněz ve zboží a zpětnou přeměnu zboží v peníze. A peníze, které při svém pohybu opisují tento cyklus, se přeměňují v kapitál, stávají se tak kapitálem. Průmyslový kapitál jsou tedy peníze, které se přeměňují ve zboží a pak se prodejem zboží přeměňují zpětně ve více peněz. Mezi zboží vstupují peníze jako oběživo. Obchod (služba) přidává výrobkům hodnotu. Ty stejné výrobky mají větší hodnotu v rukou spotřebitele než výrobce, a proto je obchod považován za výrobní akt. Nikdo z oběhu neodnímá více hodnoty, než do něho vrhá, a z toho důvodu nedochází k tvoření nadhodnoty. Majitel peněz může přeměnit své peníze v kapitál pokud najde na trhu svobodného dělníka, tedy pracovní sílu jako zboží. Hodnota pracovní síly se rovná ceně, kterou se platí za užívání této síly. Proces spotřeby pracovní síly je tak zároveň procesem výroby zboží a nadhodnoty.9)
7 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 8 tamtéž 9 tamtéž
7