UNIE 5-6/2022

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

5-6/2022 • ročník XXVI • 49 Kč

Dětský lesní klub

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících,

6 Z DOMOVA 8 SERIÁL: PETRUSOVA CESTA 10 REPORTÁŽ: ŠALVĚJKA

nejprve bych vám oznámil smutnou zprávu, že po necelých sedmi letech práce opustila redakci Monika Ťuláková. Mohli jste ji poznat třeba jako aktivní, usměvavou a nápady sršící vedoucí redakčního týmu a organizátorku divadelní akce Mluvící ruce. Monika také psala články a zastávala práci šéfredaktora. Byla jednou z duší našeho časopisu a její odchod je pro redakci velká ztráta. Monika pomohla rozjet projekt komunitního centra MoJa, kde už nyní také nepracuje. V některém z příštích čísel vás s projektem MoJa seznámíme. Monice děkujeme za její dlouholetou práci pro redakci a přejeme ji hodně štěstí v osobním a profesním životě.

Na podzim bude náš časopis slavit kulatiny. Na jejich počest jsme se v pražské centrále ČUN rozhodli uspořádat Letní slavnosti časopisu UNIE k výročí 30 let, a to už s předstihem – první červnovou sobotu ve venkovním sportovním areálu Základní školy pro sluchově postižené v Praze 5 - Radlicích. V minulosti už ČUN Letní slavnosti v Radlicích úspěšně pořádala. Můžete se těšit na volejbalový turnaj pracovníků organizací pro neslyšící, workshopy, propagační stánky organizací, dílničky nejen pro děti a občerstvení. Vedle editorialu a na zadní straně najdete plakát akce.

Aktuální číslo je nabito zajímavými články. Ústředním bodem časopisu je reportáž z pražského lesního klubu pro neslyšící děti Šalvějka. Zaujmou také rozhovor s nedoslýchavou majitelkou perníkářství PerníKáča ve Velvarech, portrét neslyšícího vytrvalostního běžce Michala Stanovského, představení festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se vstřícným přístupem k neslyšícím, pokračování seriálu Petrusova cesta a rozhovor se smutným podtextem s výjimečnou osobností v komunitě lidí s Usherovým syndromem seniorkou Martou Zavadilovou, která má naši hlubokou úctu. Čest její památce. Cesty osudu jsou bohužel nevyzpytatelné.

Inspirativní čtení vám přeje Tomáš Bacovský

2

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

18 ROZHOVOR: PERNÍKÁČA 20 SPORT A NESLYŠÍCÍ: MICHAL STANOVSKÝ 26 SENIOŘI: MARTA ZAVADILOVÁ 30 KULTURNÍ OKÉNKO: JEDEN SVĚT 34 SPORTOVNÍ AKTUALITY

/ F I L M Y A N E S LY Š Í C Í /

Snímek CODA získal tři Oscary

TEXT: Ivan Crnac / ZDROJ: Apple.com, BBC.com,

Letos se konal 94. ročník Ceny Akademie (Academy Award) neboli Oscarů, které každoročně organizuje americká Akademie filmových umění a věd již od roku 1929. Oscar je považován za nejprestižnější filmovou cenu, slavnostní ceremoniál proto patří k nejvýznamnějším kulturním událostem nejen v Hollywoodu, ale i ve světě.

Snímek CODA (česky V rytmu srdce) byl nominován ve třech kategoriích – Nejlepší film, Nejlepší adaptovaný scénář a Nejlepší herec ve vedlejší roli. A ve všech těchto kategoriích zvítězil a získal Oscara! Ve filmu dominují tři neslyšící herci. Je to příběh slyšící dcery z neslyšící rodiny, která musí vyvážit požadavky pomoci rodině v každodenním životě se svými vlastními ambicemi stát se zpěvačkou (podrobněji jsme psali o filmu CODA v UNII 1-2/2022).

V neděli 27. března 2022 diváci v dojemném okamžiku tleskali tak, jak to dělají neslyšící - třepetali rukama nad hlavou, když herci a štáb přebírali cenu za Nejlepší film.

Producent Philippe Rousselet prohlásil: „Děkuji Akademii za to, že umožnila našemu snímku CODA aby se dnes večer zapsal do historie. Od prvního natáčecího dne to nebyla snadná jízda. Naši herci a štáb měli být již ve 4 hodiny ráno na mořském rybolovu, když k nám přišlo oznámení, že nás zasáhne obrovská bouře. Byl to jen začátek našich problémů. Ale udržela jsi loď nad vodou a byla jsi tou nejlepším kapitánkou, o jaké

si producent může kdy nechat zdát,“ řekl a poděkoval tímto režisérce filmu Siân Heder.

Cenu za Nejlepší herec ve vedlejší roli si odnesl neslyšící herec Troy Kotsur a stal se tak prvním neslyšícím mužským hercem, který vyhrál Oscara. V americkém znakovém jazyce pronesl děkovnou řeč: „Tuto výhru věnuji komunitě Neslyšících, komunitě CODA a komunitě postižených.

Tohle je naše chvíle.“ Zcela první neslyšící držitelkou Oscara je Marlee Matlin, která získala tuto cenu v roce 1987 za Nejlepší herečku v hlavní roli ve filmu Bohem zapomenuté děti. Nyní ve filmu CODA hrála po boku Troye jeho manželku.

Cenu za Nejlepší adaptovaný scénář si odnesla režisérka a scenáristka Siân Heder. CODA je americký remake francouzského snímku Rodinka Belierových (2014), který zrežíroval Éric Lartigau. Po úspěchu filmu ve Francii oslovil producent Philippe Rousselet filmařku Siân Heder ohledně možnosti adaptace příběhu pro americké publikum.

Pokud jste snímek CODA ještě neviděli, máte možnost jej zhlédnout na streamovací službě a platformě Apple TV+, která nabízí vyzkoušení účtu zdarma na 7 dní.

abc.com, vanityfair.com, Getty Images.

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 5–6/2022, ročník XXVI

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz šéfredaktor a vedoucí redakce: Tomáš Bacovský • zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Milena Brožová, Barbora Flusserová, Lenka Hejlová, Vendulka Šírová, Klára Zaoralová, Kamila Spěváková, Ivan Crnac tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Kunetková, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová foto na titulní straně: Pavla Černá foto na zadní straně: Martin Jarůšek grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN - ČMUN/

Brána do pravěku Prahy TEXT: FOTO:

Kamila Spěváková Václav Petrus

V sobotu dne 19. 3. 2022 podniklo třináct fanoušků turistiky výlet po naučné stezce do pražských Dolních Chaber. Akce Brána do pravěku Prahy byla zaměřená na historii, paleontologii a přírodu. Zdravotní procházka trvala dvě hodiny.

Cílem klubu turistů při ČMUN p. s. Praha je sdružovat a podporovat nejen turisty, ale i lidi ze sesterských klubů ČMUN (senioři, ohluchlí, Jokeři) za účelem udržování zdraví, aktivního pohybu a posílení paměťových schopností v přírodě.

Neslyšící milovníci historie a zajímavostí měli v Dolních Chabrech několik zastávek u informačních tabulí s fotografiemi a obrázky. Například první zastávka byla U zvoničky – Hrušovanské náměstí, šestá U zámečku s prohlídkou rybí prodejny Kalendova Chabrybárna, sedmá Červené vrchy – ledová doba, čtrnáctá Menhir – Zkamenělý slouha, který objevil pedagog a spisovatel Eduard Štorch v roce 1914.

4

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

V závěru vydařené akce, zalité sluníčkem, se účastníci výpravy sblížili a příjemně poseděli u kávy a dortu v cukrárně Na Pěšině. Starší generace neslyšících je zvyklá se družit a držet pohromadě.

/ČUN - ČMUN/

Školení lektorů znakového jazyka TEXT: FOTO:

Klára Zaoralová Jan Šimůnek

První letošní školení lektorů znakového jazyka se uskutečnilo dne 19. 3. v prostorách ČUN v Brně. Zúčastnilo se 10 lektorů, z toho 2 online přes aplikaci Teams. Dostavil se i ředitel ČUN Martin Novák, aby k lektorům prohodil pár slov a sdílel s nimi důležité informace.

Na školení se probíralo vylepšení pracovního sešitu, problematika výuky specifických znaků a došlo i na osvěžení klasifikátorů českého znakového jazyka. Vládla příjemná atmosféra a všem se dostalo velmi chutného pohoštění, které přinesla místní lektorka.

Školení lektorů znakového jazyka se koná čtyřikrát ročně na různých místech po celé ČR. To další čeká lektory v červnu v Praze.

Turnaje v Jokeru na Moravě TEXT: FOTO:

Klára Zaoralová Jack Hamilton

Jako každý rok se na Moravě koná pod názvem Moravský putovní pohár několik turnajů v kartách Joker. Letošní první turnaj probíhajícího 7. ročníku poháru se uskutečnil 22. ledna v Ostravě. Turnaje se zúčastnilo 44 jednotlivců a 8 družstev. Vítězem soutěže jednotlivců se stala L. Rozehnalová z Prostějova, na 2. místě skončil J. Borovička z SKN Kroměříž a na 3. místě D. Oksak z BSN Brno. V soutěži družstev získal 1. místo tým SKN Kroměříž, 2. místo Kunovice a 3. místo BSN Brno.

Následně se putovní pohár přesunul Kroměříže, kde se 19. března uskutečnil další turnaj. Přihlásilo se 48 jednotlivců a 9 družstev.

První místo v soutěži jednotlivců obsadila P. Prokopovičová z UNIE Ostrava, 2. místo Z. Jurošková z SKN Kroměříž a 3. místo obsadil M. Krška z Brna. V družstvech vyhrál 1. místo opět celek SKN Kroměříž, na druhém místě se umístila Ostrava A a na 3. místě ČMUN Kroměříž. Celek SKN Kroměříž vyhrál turnaj popáté za sebou a stal se vítězem 7. ročníku putovního poháru.

Na turnajích se podávalo občerstvení a panovala zde dobrá atmosféra.

8. ročník Moravského putovního poháru v Jokeru zahájí v dubnu turnaj ve Zlíně a v květnu bude pokračovat opět turnajem v Kroměříži.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ Z D O M OVA /

Neslyšící Češi pomáhají ukrajinským uprchlíkům TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Jan Wirth

Znakovárna, z.s., ve spolupráci se Svazem neslyšících a nedoslýchavých Praha, ASNEP, z.s., a dalšími organizacemi, jako je pobočka SNN v Brně nebo Česká unie neslyšících, a s jednotlivci z řad neslyšících vytvořila Krizový tým pro neslyšící ukrajinské uprchlíky. Ten poskytuje zajištění ubytování, sbírku oblečení a další pomoc související s příchodem neslyšících uprchlíků do Čech.

Uprchlíci z Ukrajiny mohou na ZŠ pro SP v Praze-Radlicích získat základní věci, jako je ošacení a nezbytné věci například pro miminka a malé děti

Prohlídka Prahy v doprovodu neslyšícího průvodce pro neslyšící ukrajinské uprchlíky. Nechyběl ani tlumočník ukrajinského znakového jazyka

Krizový tým sestává z neslyšících dobrovolníků. Ze dne na den se zorganizovali s cílem pomoci neslyšícím ukrajinským uprchlíkům. Koordinují jejich cestu z Ukrajiny přes sousední země do Česka, připravují pro ně ubytování, ve spolupráci s pedagogy ze školy pro sluchově postižené v Praze-Radlicích shromažďují ošacení a další nezbytné věci. Aby se uprchlíci z Ukrajiny zorientovali v novém prostředí, potřebují mimo jiné zajistit také bezbariérovou komunikaci v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině a na příslušných úřadech. Proto pro ně dobrovolníci z krizového týmu zajišťují také tlumočnické služby, a to jak v ukrajinském, tak českém znakovém jazyce. Toto vše se snaží zajistit spojením sil všech organizací a jednotlivců.

Situace neslyšících uprchlíků je komplikovanější o komunikační bariéru, která je způsobená tím, že neslyší. Nedostávají se k nim včas potřebné informace a ocitají se často v neřešitelných situacích. S nárůstem počtu uprchlíků roste také finanční náročnost pro zajištění jejich potřeb a služeb s tím spojených. Tým nemá finanční podporu státu, měst ani nadací. Ne všechno ale lze zajistit jen na dobrovolnické úrovni. Je potřeba i hradit náklady. Pokud chcete finančně pomoci, aby měli neslyšící uprchlíci jednodušší start po útěku z domovské země zasažené válkou, přispějte na sbírku, která probíhá na stránkách www. donio.cz. Sbírku naleznete pod názvem Pomoc neslyšícím ukrajinským uprchlíkům.

Odkaz: https://www.donio.cz/pomoc-neslysicim-ukrajinskym-uprchlikum

V České unii neslyšících Praha zorganizoval krizový tým besídku pro neslyšící dospělé i děti z Ukrajiny. Bylo pro ně rovněž nachystáno občerstvení a pro děti hry v malé klubovně

6

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

Členové jádra krizového týmu: Koordinátor týmu a komunikace s uprchlíky – Jan Wirth; Koordinátorky tlumočníků ČZJ – Iveta Melichar a Šárka Prokopiusová; Koordinátorka ubytování – Michala Wu, Iveta Melichar; Komunikace s organizacemi – Lucie Sedláčková Půlpánová; Koordinátoři sbírky dárců – Zuzana Hájková, Pavla Kučabová Bognerová, Tomáš Bogner; Sociální služby

/ Z D O M OVA /

Krizový tým při své první schůzi na platformě Zoom – Šárka Prokopiusová, Martin Novák; Psycholožka – Kateřina Holubová; Právnička – Jana Havlová; Překladatelka ČZJ – Pavlína Spilková, Zuzana Hájková; Překladatelé do ukrajinského znakového jazyka – Julie Benešová, Irina Čepjuková, Katya Yavorskaya, Pavel Carev Zdroj: facebooková skupina Neslyšící Češi Neslyšícím Ukrajincům Tým Czech Deaf Art 3+1 (Ivana Hay Tetauerová a Lucie Sedláčková Půlpánová) ve spolupráci s ASNEP založil Facebookovou skupinu Deaf for Deaf - i umění pomáhá Ukrajině.

Neslyšící katolíci pomáhají Skupina neslyšících katolíků se též rozhodla zapojit do řešení současné situace a pomoci uprchlíkům z Ukrajiny.

S farářem Stanislawem Górou a pomáhajícím týmem založili účet na pomoc rodinám neslyšících z Ukrajiny. Přispěli jak neslyšící věřící, tak jejich přátelé.

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO:

Alena Voráčová

Velikou zásluhu na pomoci mají i ředitelka Ludmila Bukovanská z hnutí focoláre v Centru Mariapoli v Praze a Městský úřad Vinoř, kde poskytli ukrajinským uprchlíkům ubytování a stravování, jež dodali dobrovolníci, a zapojila se též restaurace Pirátská krčma. Z původně ohlášených 10 neslyšících Ukrajinců jich dorazilo nakonec 21. Výborná byla též spolupráce se skautským týmem z Prahy-Stodůlek, který poskytl prostory a též materiální a humanitární podporu ve formě přechodného ubytování, spacích pytlů, kočárků pro děti apod.

Se skauty spolupracovala Žofka Záveská s maminkou a dalšími ze skautského oddílu. Maminky z Římskokatolické farnosti Stodůlky pomohly například s uvařeným jídlem, vypráním oblečení, dodávkami nového oblečení, a dalších základních věcí. Neslyšící katolíci z celého světa se společně každý večer na platformě Zoom modlí za mír.

Pokud byste i vy chtěli finančně pomoci, zde je číslo účtu: 2601201333/2010, VS 7777. Poznámka pro příjemce: UKRAJINA Zdroj: Facebook Neslyšící katolíci – živá víra

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/SERIÁL/

Petrusova cesta 3. díl Pan Petrus Vám ukáže způsob, jak se dají skloubit rodičovské starosti o děti a turistika v mladém a středním věku.

TEXT: Kamila Spěváková FOTO A ILUSTRACE: archiv Václava Petruse

MEDAILONEK

Při natáčení televizního seriálu Poslední vlak z Frývaldova. Vašek, hrající milionáře, je označen žlutým kroužkem.

1974 Narození druhého dítěte 1983 Vzpomínka na úterý 15. listopadu ve Slovanském domě. Pan Petrus s početnou komunitou neslyšících jako kompars při natáčení televizního seriálu Poslední vlak z Frývaldova 1989 První účast na dálkových pochodech Za posledním puchýřem, organizovaných Českým klubem turistů – Doksy 1991 První organizace a vedení turistické skupiny A na Pražském pochodu neslyšících turistů – Karlštejn 1993 Začátek pravidelné účasti na turistických akcích jiných organizací pro neslyšící

Poprvé s Mirkou na delším výletě Po čase mi už připadaly procházky s kočárkem po pražských Kobylisích poněkud nudné a začaly mě svrbět toulavé boty. Jednou jsem dostal nápad – překvapím babičku z manželčiny strany, žijící v Kralupech nad Vltavou! Když jsme s malou Mirkou dorazili do cíle, babička spráskla ruce, neboť jsme přišli pěšky. Celou cestu malá turistka pěkně spinkala v kočárku.

Petrusovy slyšící děti na turistických akcích neslyšících Když naše děti Mirka a Vašek trochu povyrostly, stali jsme se s Evou jejich turistickými partnery. Brali jsme je s sebou například na celopražské vícedenní srazy neslyšících turistů a motoristů organizované Automotoklubem neslyšících Praha ve spolupráci s Českým svazem invalidů – turistikou, po listopadovém převratu s Pražským spolkem neslyšících – Turistickým klubem. S dětmi jsme strávili den v Dobřichovicích, ve Višňové u Křivoklátu a v Českém Brodě u Podviničního rybníka. Byly tam pro ně dětské soutěže. Naše dcera Mirka začala pomáhat s tlumočením na turistických výletech, když jí bylo asi 13 let. Ale s neslyšícími jsme nestanovali, neboť večerní programy byly vyhrazeny pro dospělé.

Překážky a úskalí Beru nepříjemné situace jako výzvu, ne jako tragédii. Mám to v povaze. Za mého vedení turistů ze skupiny „A“ na Pražských pochodech neslyšících turistů byly typické zdravotní potíže, např. výrony kotníků, mdloby, zablokovaná páteř, křeče u nohou atd. Ale po celou dobu organizování jsem se naštěstí nesetkal se zlomeninami ani

8

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

Pražský pochod neslyšících turistů 1997

/SERIÁL/

jsem nemusel přivolávat záchranku. Ale častokrát se mi stalo, že jsem musel vyčerpaného turistu vzít na záda, dokonce s ním jít 4–5 km do kopce nebo se se zesláblým zahraničním turistou podělit o vlastní pití či jídlo.

Nečekané úskalí na nočním pochodu Stalo se to v sobotu 25. listopadu 1993. Jako člen Klubu českých turistů TJ Neslyšících Plzeň jsem šel sám, z Plzně do Prahy. Plánoval jsem ujít cca 80 km, ale do cíle jsem nedošel, protože jsem byl zadržen policií! Měli podezření, že jsem bránil silničnímu provozu na silnici u Rokycan, kde došlo k autonehodě – převrácení dodávky na bok mimo vozovku. Po zjištění důkazů se ale nakonec ukázalo, že vina byla na straně řidiče. Navíc jsem byl policií pochválen, že jsem byl dobře vybaven odrazovými prvky a baterkou. A z vyšetřování jsem byl propuštěn.

Sběratel razítek na turistických akcích Když moje děti odrostly, začal jsem se od roku 1993 pravidelně vydávat na cestu za dobrými neslyšícími turisty z jiných organizací a sbíral jsem jejich razítka do kronik. Moje boty ušly mnoho společných kilometrů například s Alešem Brabcem, Ivanem Fišerem, Zdeňkem Sýkorou z Brněnského spolku neslyšících, se Zdeňkem Mucalou z České unie neslyšících Zlín, s Vaškem Novákem z Odboru Klubu českých turistů, Sportovního klubu Neslyšících Plzeň, s Bohuslavem Schneiderem z České unie neslyšících Ostrava, s Karlem Küffnerem ze Spolku neslyšících Plzeň, s Vlastimilem Špajsem ze Sportovního klubu neslyšících Olomouc a dalšími.

Vzpomínka na dobrého kamaráda Václava Nováka

TURISTIKA OČIMA MINORITNÍ SPOLEČNOSTI Seznam absolvovaných Pražských pochodů neslyšících turistů Václav Petrus vedl turistickou skupinu „A“ celých 30 let!

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021

Karlštejn Lipany Tismicko-tuchorazská stezka Kouřim Vysoká Lípa Toulovcovy Maštale Jiřetín Špindlerův Mlýn Ostravice Jindřichův Hradec Hořice Polička Kladno Brno Česká Lípa Sokolov Blansko Teplice Mladá Boleslav Vizovice Plzeň Kopřivnice Humpolec Benešov Znojmo Bělohrad Jánské lázně Tesák Bez pochodu Bez pochodu Železná Ruda

Noční pochod z Plzně do Prahy

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ R E P O R TÁ Ž /

Dětský lesní klub

TEXT: Milena Brožová

10

/ FOTO: Martin Jarůšek, Pavla Černá

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXV

/ R E P O R TÁ Ž /

Všechny typy školek nebo dětské skupiny – mateřské školy běžného typu, waldorfské, montessori, lesní školky, lesní dětské skupiny – jsou pro slyšící děti dostupné a jejich nabídka je pestrá. Pro děti se sluchovým postižením je výběr velmi omezený, zejména pak pro děti, které primárně komunikují českým znakovým jazykem.

To je také jeden z důvodů, proč vznikla Šalvějka – první lesní klub, jehož předsedkyní a jednou ze zakladatelek je neslyšící MARIE BASOVNÍKOVÁ. Šalvějka nabízí dětský dopolední a odpolední lesní klub, rodinné slavnosti, volnočasové aktivity a letní tábory. Její aktivity jsou určené nejmenším neslyšícím, nedoslýchavým i slyšícím dětem slyšících i neslyšících rodičů.

Š

alvějka vznikla na jaře 2020. Založily ji tři kamarádky, které spojuje přátelství a podobné životní naladění. Jsou to Marie Basovníková, Andrea Krajčíková Kalců a Anna Cíchová Hronová. Anna pracovala nejprve v lesní školce, do které docházel její syn, potom spolu s dalšími pěti rodinami založila lesní komunitní školu Zeměkvítek. Andrea absolvovala studium ve waldorfském semináři a její děti navštěvují waldorfskou školu. Část zkušeností čerpají také z intuitivní pedagogiky. A Majka?

Když se jí narodila neslyšící dcera Natálka, přála si, aby i ona, přestože je neslyšící, mohla co nejvíc času pobývat v přírodě.

Majka dodává: „V Šalvějce vedeme děti tak, aby se učily hlavně skrze prožitky, příběhy nebo pohádky. Aby poznávaly svět prostřednictvím opravdových a reálných zkušeností. Rozděláváme i s nejmenšími dětmi oheň, chystáme dřevo, přikládáme, zaléváme zahradu, sázíme hrášek nebo krájíme zeleninu a vaříme si oběd. V přírodě se jde naučit spoustu věcí – obstarat sami sebe, počítat, skládat první písmena nebo pozorovat kapky deště a přemýšlet, kam se ztratí, až dopadnou na zem. Moc jsem si přála, aby tohle všechno mohla zažít i moje dcera Natálka.“

Vznik dětského lesního klubu Šalvějka funguje třetím rokem a za sebou má spoustu velkých překážek. První rok, kdy ještě neměla své prostory, existoval jen název a chuť k realizaci mnoha plánů. Rok 2019 byl ve znamení přednášek a workshopů, konaly se první slavnosti, které vycházely z aktuálního ročního období či aktuálních témat spojených s přírodou, tradicemi (slavnosti žní) a svátky (svatý Martin nebo Advent). Akce se konaly na různých místech. Zakladatelky Šalvějky sbíraly nápady a inspiraci na různých přednáškách. Posbíraly řadu zkušeností, založily spolek a v létě roku 2020 vedly první letní příměstský tábor. Od září začal fungovat dětský lesní klub. Na podzim však přišla další nařízení vlády (kvůli zhoršující se koronavirové situaci), která na dlouhou dobu omezila kontakty a veškeré společenské aktivity.

Ve školním roce 2020 a 2021 si dětský lesní klub pronajal malý prostor ve waldorfské základní škole v Jinonicích. Letošní školní rok využívá prostory zahrady Lesní mateřské školy Hvězdy v lese na Bílé hoře.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ R E P O R TÁ Ž /

Průvodkyně V Šalvějce nejsou tety ani učitelky. Děti svůj čas tráví s průvodkyněmi. Provázejí děti, nabízejí jim inspiraci, návod, popřípadě pomoc, když si o ni děti samy požádají. Majka dodává: „Děti samy fungují, když jim něco ukážeme. Ony se hned přidají a chtějí tvořit. Přináší také nápady, které zkoušíme společnými silami realizovat. Vycházíme z rytmu roku, ročních období a tradic, které tvoří osu roku. Příroda nám poskytuje nespočet příležitostí, o čem přemýšlet, co si vyprávět, co tvořit a co se učit.“ Jako příklad uvádí situaci: „Dětem je zima, jdeme proto sbírat dříví, zatopíme v kamnech, ohřejeme se. Nebo si společně uvaříme teplý mošt s ovocem. Základem je naslouchat dětem, reagovat na to, co potřebují nebo co si chtějí zkusit. Průvodkyně poskytují dětem pouze bezpečný prostor.

Někdy se podle Majky stává, že děti plní různé úkoly, které jim připraví dospělí, ale často neví proč. Upřesňuje: „My například na příběhu svatého Martina ukazujeme jeho odvahu, oddanost a ochotu se dělit. Vyprávíme příběhy, hrajeme divadlo a svatomartinskou slavnost prožíváme společně. Děti prostřednictvím příběhu poznávají dobré lidské vlastnosti. Nabízíme jim vzor, jaké mohou jednou být, třeba odvážné, trpělivé, ochotné podělit se, být empatické.“ PRŮVODKYNĚ ŠALVĚJKY, KTERÉ SE PODÍLEJÍ NEBO PODÍLELY NA REALIZACI RŮZNÝCH PROGRAMŮ PRO DĚTI: Andrea Krajčíková Kalců, Lucie Sedláčková Půlpánová,Marie Basovníková, Anna Cíchová Hronová, Marie Pangrácová (už zde nepracuje) PATRONKA A RÁDKYNĚ: Johana Passerin, členka Asociace lesních MŠ, pracuje v lesní mateřské škole Hvězdy v lese.

Komunikace Šalvějka je otevřená všem slyšícím, neslyšícím i nedoslýchavým dětem, které komunikují českým znakovým jazykem nebo potřebují v komunikaci českým znakovým jazykem podpořit.

Komunikace s dětmi ve znakovém jazyce funguje výborně, je bohatá a jeho prostřednictvím se můžou děti postupně plně ponořit do příběhů, pohádek i všemožných říkanek.

Lucka upřesňuje: „Co jsem již vysledovala, vidím, že malé děti fungují bez předsudků. Hrají si, doplňují se, komunikují.“ Ajka do toho vstoupí:

12

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/ R E P O R TÁ Ž /

„V klubu komunikujeme prostřednictvím znakového jazyka.

Tábor vedeme bilingválně, vše, co se děje, probíhá v českém mluveném i českém znakovém jazyce. Letní příměstský tábor, kterého se účastní hodně dětí, vedou dvě průvodkyně. V individuální práci s dětmi se pak v komunikaci soustředíme na to, kde potřebují děti pomáhat nejvíc. U CODA dětí (slyšících dětí neslyšících rodičů) a nedoslýchavých dětí pozorujeme, jak komunikují v mluvené češtině. Pak se je snažíme v rozvoji řeči podporovat tam, kde to nejvíce potřebují. U neslyšících dětí, které přichází ze slyšících rodin, podporujeme zase naopak zejména komunikaci ve znakovém jazyce. Samozřejmě je potřeba děti vést ke vzájemné toleranci a vědomí, že ne všechny děti, které dochází do klubu, komunikují jak mluvenou češtinou, tak znakovým jazykem. Když vidím, že si dvě děti povídají mluvenou češtinou, ale je mezi nimi i dítě, které k mluvenému jazyku přístup nemá, všemožně se snažím, aby si všechny děti navzájem rozuměly. Způsoby, jak toho dosáhnu, jsou různé.

Někdy do hry zasáhnu a převedu pozornost dětí k jiné činnosti, ve které všichni začneme ukazovat. Jindy překládám, jindy děti požádám, aby se snažily přizpůsobit jeden druhému. Ošetřit dvojjazyčné prostředí tak, aby se všichni cítili bezpečně, je náročné. Vyžaduje to velkou trpělivost a pozornost, ale jde to a my si při tom osvojujeme spoustu dalších sociálních dovedností.

DĚTSKÝ LESNÍ DOPOLEDNÍ A ODPOLEDNÍ KLUB, SLAVNOSTI NEBO LETNÍ TÁBOR Každý pátek se v Šalvějce na Bílé hoře setkávají Natálka a Adam. Už brzy se k nim ale přidají další děti. Průvodkyně Lucka bude mít k sobě ještě jednu průvodkyni asistentku. Jednou za měsíc vystřídá Lucku průvodkyně Ajka. Klub probíhá v zahradě lesní mateřské školy Hvězdy v lese na Bílé hoře. Děti zde tráví den od 8:30 do 14:00.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ F O T O R E P O R TÁ Ž /

Měla jsem možnost prožít den s Šalvějkou. S průvodkyní Lucií jsem se domluvila, jak bych se mohla zapojit. Cílem bylo, abychom nezasáhli do běžného chodu klubu. Měli jsme s sebou fotografa Martina, který se převtělil do mladého stromku. Bohužel byl tak šikovný, že se neobjevil na žádné fotografii! Proč? Oblíbenou činností mladého stromku v jeho podání bylo fotografování.

Děti přicházejí kolem půl deváté a mají prostor se rozkoukat. Když je zima, sbírají klestí a zapálí oheň v krbu v maringotce. Následuje ranní rituál, přivítání v kruhu, každý se pozdraví s každým. Pak pokračuje obchůzka zahrady se skřítkem Jarníčkem.

Při zábavě (která je vlastně plnění úkolu) se děti domlouvají. Lucka ukazuje mapu trasy, kterou ten den mají v plánu projít. Následovala svačina, a po svačině jsme se vrhli s radostí na prozkoumávání terénu.

14

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/ F O T O R E P O R TÁ Ž /

Během procházky v oboře, která je nedaleko, byl prostor i pro hraní a objevování skrýší, zajímavostí. Natálka se schovává a byla kočičkou v doupěti, my jsme ji měly hledat.

Adam chtěl vylézt, průvodkyně mu pomáhá a nabádá ho k opatrnosti. Měj oči na stopkách! Během trasy jsme objevovali probouzející se přírodu. Děti byly nadšené a nejvíce je bavila voda.

Po návratu děti byly rády, že jsou zpět. Byly unavené, a ještě je čekal úkol, spojit květinky a nalepit je do mapy. Pak se hladově vrhly na oběd a hurá do postýlky. Usnuly obě a spaly zaslouženým spánkem až do půl druhé, kdy si je vyzvedly maminky.

Při odchodu z této školky jsem si říkala, že kdybych měla možnost ve svém okolí pro své děti najít školku, určitě by to byla podobná té Šalvějce. Lucka jako průvodkyně byla trpělivá, nechávala dětem prostor a když bylo potřeba poodejít, uměla je jemně motivovat.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/ R E P O R TÁ Ž /

ktuálně nabízí Šalvějka také odpolední klub.

Děti se zde scházejí 1x za 14 dní od 14:00 do 16:00. Donedávna do klubu docházely jen čtyři děti. V poslední době, po rozvolnění koronavirových opatření, začíná do klubu docházet více dětí. Aktuálně je přihlášených 10 dětí. Průvodkyně Lucka má pomocnici Pavlu Černou, která jí pomáhá s menšími dětmi.

Program v dopoledním i odpoledním klubu vede hlavně Lucka. Děti jsou po celou dobu venku. Mají jen malé zázemí v dřevěném altánku nebo maringotce. Pro děti vymýšlí různé kreativní činnosti – děti tráví společný čas v zahradě, jdou na procházku do obory Hvězda, vyrábí, malují, hrají hry nebo si vypráví příběhy. Lucka popisuje práci s dětmi podrobněji: „Odpolední program začínáme v kruhu, kde se na sebe máme možnost pěkně napojit, pozdravíme se tu a zahájíme společný program. Pak máme obvyklou trasu, po které putujeme na naše oblíbená místa. Tam hrajeme různé pohybové aktivity, házíme šiškami, skáčeme přes překážky apod. Proto mám ráda oboru Hvězda, která k těmto činnostem přímo vybízí. Když se unavíme a nasvačíme, sbíráme materiál pro tvoření. O materiálu si taky něco povídáme. Jehličí na zemi znamená, že kolem nás roste hodně jehličnatých stromů, jehličí píchá, na větvičce připomíná smetáček, jehličnaté stromy si taky pojmenováváme.“ Po tvoření mají děti volný program. Někdy chtějí hrát běžné hry, třeba vybíjenou, na babu nebo něco jiného. Někdy se mezi nás zapojí rodiče a prožívají s námi společný program.

Odpoledne zakončíme opět ve společném kruhu loučením.“ Ajka doplňuje: „Waldorfská škola vede děti k tomu, aby se přes den pravidelně v myšlenkách nadechovaly a vydechovaly. Často se ale děti v běžném provozu dne jen nadechují a my dospělí zapomínáme na čas vydechnutí. Vydechovat znamená nechat děti být, nenabízet jim stále nějaké podněty a aktivity. Ať jen jsou, ať si jen hrají, na co nebo s čím chtějí. V Šalvějce v přírodě máme s dětmi i čas vydechovat.“

Zázemí Šalvějky V současné době Šalvějka využívá prostory Lesní mateřské školy Hvězdy v lese a některé akce plánují a slaví společně. Tak

tomu bylo teď v březnu a redakce byla u toho. Šlo o školkový masopust a Šalvějka se zapojila do společné akce.

Hlavním programem slavnosti bylo divadlo „O koblížkovi“. Slyšící i neslyšící děti si připravily masky zvířátek, nešlo o klasická zvířátka podle knižní předlohy, ale děti se samy podílely na tvorbě masek a převleků. Potom hledaly silné stránky svých zvířátek, např. želva je silná, protože se může schovat pod svůj krunýř, je trpělivá a svého cíle dosáhne díky této vlastnosti.

Do příprav se zapojili i rodiče, pomohli dětem připravit masky, jedna maminka se nabídla, že upeče koblížky. Po skončení divadla následovala volná zábava.

Ajka dodává: „Svět je opravdu malý. Johana se zná s Aničkou, pracovaly spolu v dětském lesním klubu v Šárynce. Já Johanu poznala přes svého syna, který chodí do waldorfské školy a je spolužákem Johanina syna. Johana v nedávné době vystudovala speciální pedagogiku, obor surdopedie. Zajímá se taky o znakový jazyk a komunitu neslyšících. Vnímáme Johanu jako naši inspiraci i patronku. Jsme jí velmi vděčné, že nám umožňuje pravidelně využívat zahradu školky, kterou na Bílé hoře provozuje. Starost a péče o zahradu vyžaduje celoroční úsilí a spoustu času.“

Eva Radilová tlumočí na slavnosti divadlo, vpravo Johanna Passerin v akci a dítě v převleku seznamuje diváky se svými vlastnostmi.

16

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/ R E P O R TÁ Ž /

Proč se Šalvějka jmenuje „Šalvějka“?

Při přemýšlení nad názvem lesního klubu se jeho zakladatelky nechaly inspirovat bylinkou šalvějí lékařskou. Květ této voňavé byliny je fialový. To je také první část znaku jejího názvu.

Ten v sobě skrývá také jedno podobenství. Uvnitř květu je nektar, který láká včelky na svou sladkou šťávu. Včely nalétávají do květu a na oplátku mu také slouží, roznáší jeho pyl, a tak se bylina šíří. Ajka dodává: „Podobné je to s aktivitami a činnostmi, kterými v Šalvějce provázíme děti. Naším cílem je probudit v dětech jejich vlastní schopnosti, dovednosti, sebedůvěru samy v sebe, ukázat jim jejich silné stránky. Věříme, že to, co si odnesou z Šalvějky, třeba nějaký příběh, pohádku, nějakou dovednost nebo jen pocit spokojenosti, předají jednou ve svém životě dál.“

Vize do budoucna Spolek zatím nemá vlastní prostory. Průvodkyně by si přály místo podobné tomu, ve kterém teď fungují. Najít ale takový prostor je v současnosti nad jejich možnosti. Lucie k tomu dodává: „Pandemie covidu přišla v okamžiku, kdy Šalvějka začínala působit a naši činnost na dva roky téměř zastavila. Teď se situace lepší a doufáme, že se naše vize „rozkvetlé Šalvějky“ už brzy naplní. V létě se bude již po třetí konat příměstský letní tábor, který je již teď plně obsazený. Od září plánujeme pravidelné konání slavností. Šalvějka potřebuje prostory, spojené s přírodou, nejlépe někde v blízkosti lesa, ale zároveň musí mít nějaké zázemí (prostor na spaní, na jídlo či tvoření). Rodiče musí za všechny

aktivity v klubu platit a v komunitě neslyšících není běžné, aby rodiče za podobné aktivity pro své děti platili komerční ceny.

Vizí spolku také je, aby fungoval na základě „výměny energií“.

To znamená, že se do celého procesu a dění postupně zapojují také rodiny, které aktivity spolku využívají a pravidelně se ve spolku potkávají. Funguje takto mnoho lesních klubů nebo školek, které založili slyšící rodiče.

V neposlední řadě zve Šalvějka ke spolupráci další šikovné ruce. Hledá projektového manažera, koordinátora akcí, ale také další průvodce a dobrovolníky. Spolek uvítá každého, kdo se rád jakkoliv zapojí do jeho života.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/ROZHOVOR/

Perníkářka

KATEŘINA WOLÁKOVÁ (42) je od svých pěti let lehce nedoslýchavá. Základní a střední školu vychodila mezi slyšícími a komunitu Neslyšících a český znakový jazyk poprvé poznala až při studiu na FF UK v Praze, kde vystudovala bakaláře v oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Následovalo magisterské studium Dramatické výchovy na DAMU. Osud však Katku zavál do jiné branže, která však k umění nemá velmi daleko. V současné době je totiž známá jako „PerníKáča“ – tento název totiž nese její perníkářství ve Velvarech, které nyní provozuje a splnila si tak před šesti lety svůj sen.

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: archiv Kateřiny Wolákové

18

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/ TOÉVM /ROZH OA R/

Katko, pověz nám, jak ses vlastně rozhodla pro perníkaření, když máš zcela jinou aprobaci?

Postupně se nám narodily tři dcery a já, už když byly úplně malinké, začala péct perníčky na trhy a různé další příležitosti. Perníkových zakázek postupně přibývalo, proto jsem začala přemýšlet nad tím, jestli by se původní koníček nemohl stát mojí profesí. Nechtěla jsem dojíždět za prací moc daleko, abych byla našim holčičkám pořád po ruce. Perníkářství se mi rozrůstalo pod rukama a začalo být jasné, že má potenciál mě i uživit. Na začátku mě to především hodně bavilo, hleděla jsem hlavně na estetickou stránku, ale neuměla jsem si nechat zaplatit čas, který jsem prací strávila. Musela jsem se naučit přemýšlet trochu víc ekonomicky, abych se mohla perníkařině věnovat i do budoucna. Bylo to zpočátku hodně těžké, protože moji první zákazníci byli kamarádi, u kterých je člověku trochu hloupé nechat si plnohodnotně za práci zaplatit.

Proč právě Velvary?

Prostě jsme se sem přestěhovali z nedalekých Kralup nad Vltavou, které jsou mým rodným městem. Velvary jsou krásné a mají bohatou historii. Navíc jsme se sem přestěhovali spolu s dalšími kamarády z Kralup a už od začátku jsme tu tak měli silnou komunitu lidí, kteří se zajímali o okolní dění a chtěli věci kolem sebe zlepšovat.

Je podnikání na vlastní pěst těžké? Kdo Ti v jeho začátcích pomáhal?

Těžké bych neřekla, spíš je tam pro mě zodpovědnost za každý krok, který člověk udělá. Na začátku mi dodávalo energii to nadšení pro

MEDAILONEK KATEŘINA WOLÁKOVÁ Narozena ve Slaném 31. srpna 1979.

Absolvovala ZŠ generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou a Gymnázium Jana Palacha v Mělníce.

S manželem Radimem Wolákem, starostou Velvar, mají tři dcerky.

Zájmy a koníčky: čtení, historie, cestování do hor, malování, perníky

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ROZHOVOR/

Katčin obchůdek ve Velvarech

Katka se svými pomocnicemi

20

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/ROZHOVOR/

věc, postupně ale musel nastoupit rozum, a hlavně práce a zase práce. Nemohla jsem si dovolit něco nestihnout nebo třeba marodit, když mi nebylo dobře.

Skoro od samého začátku mi pomáhala moje mamka, která je dodneška mojí pravou rukou.

Vedeš obchod sama s maminkou, nebo máš ještě nějaké spolupracovníky?

Teď už mám pomocníky. Objem zakázek je tak velký, že by to v jednom už opravdu nešlo zvládat.

Rozumíš zákazníkům při objednávání? Jak s nimi komunikuješ?

Většinou rozumím, když můžu odezírat. Ty dva roky s rouškama byl ale očistec.☺ Většinou jsem chtěla, aby se mnou ještě někdo z brigádníků byl v obchodě, abychom se vůbec dobrali toho, co zákazníci přesně chtěli. Objednávky vyřizuji přes Facebook nebo telefonicky.

Katčiny umělecké perníkové výtvory

Máš také neslyšící zákazníky?

Několikrát se tu někdo zastavil. Vždycky následovalo překvapení, když jsem na něj začala znakovat.☺ Uplatnily se Ti v nynějším životě nějaké Tvé znalosti komunity a kultury Neslyšících?

Zůstaly mi kamarádky, které mám už na celý život. Doufám.☺ Ještě pořád si schovávám možnost, že bych se do oboru případně někdy v budoucnu vrátila a zkombinovala ho s dramatickou výchovou – uvidíme. Osobně mi znalost oboru dodala klid v tom smyslu, že vím o některých problémech, kterým se v komunikaci nevyhnu, neobviňuju z toho sebe a vím, že to prostě k sluchové vadě patří. I když jsem jen lehce nedoslýchavá, tak znám dobře pocit, když na vás po pátém opakování koukají jako na hlupáka.☺

Jaké typy perníčků si mohou zákazníci u Tebe zakoupit a jakým způsobem si je mohou objednat?

Pečeme z několika druhů těst perníky, které se různě zdobí, liší se konzistencí a kořením. Pak jsou to perníkové dorty, to je speciální kapitola. Dále děláme na deset druhů perníkových dezertů, které připravujeme na páteční prodej.

Nejlepší je přijet v pátek do velvarského perníkového obchodu od 13 do 18 hodin anebo v sobotu od 9 do 13 hodin.

Objednat si můžete v podstatě cokoliv! :-)

Jaký je Tvůj nejoblíbenější recept a výtvor, na který jsi nejvíc pyšná?

Asi první základní čokoládový perníkový dort, který děláme nezměněný v podstatě od začátku. Dělala jsem ho poprvé naší Agátce ke třetím narozeninám.

Dneska jí je už 14let.

Vím, že umíš krásně malovat, maluješ i mimo perníčky?

Já jsem si dlouho myslela, že umím malovat jenom bílkovou polevou. Až nedávno jsem jela na víkendový pobyt s malováním, kde jsem zjistila, že můžu zkoušet malovat i tužkou a akvarelem.

Co bys vzkázala neslyšícím čtenářům, měli-li by podobné ambice k založení vlastního obchůdku?

Ať to určite zkusí a nenechají se odradit. Na začátku se najde spousta lidí, kteří mají potřebu vám vysvětlovat, proč to nebude fungovat. Takže to chce trochu tvrdohlavosti.☺

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

Když nemůžeš, tak přidej

Uběhli jste někdy za měsíc okolo 100 kilometrů? Mně se to ještě nepodařilo – a to běhám ráda a často. Jsou mezi námi i běžci, kteří zvládnou porci 120 kilometrů a více za jediný týden! Jaké je to být úspěšným vrcholovým sportovcem, o tom jsem si povídala s MICHALEM STANOVSKÝM, naším neslyšícím běžcem. Michal je rekordmanem na trati 5000 m, v půlmaratonu a maratonu.

Loni se navíc ve svých dvaceti osmi letech stal mistrem světa v maratonu neslyšících ve Varšavě. Díky tomuto úspěchu se kvalifikoval na deaflympiádu v Brazílii.

22

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

ÚSPĚCHY MEZI NESLYŠÍCÍMI: 6. místo na ME v přespolním běhu 2014 7. místo na ME v maratonu 2019 6. místo na MS 5000 m na dráze 2021 6. místo na MS 10000 m na dráze 2021 1. místo na MS v maratonu 2021 ÚSPĚCHY MEZI SLYŠÍCÍMI: 6. místo na MČR v přespolním běhu 2020 13. místo na MČR v půlmaratonu 2020 1. místo na Ostravském půlmaratonu 2021 13. místo na MČR na dráze (5000m) 2021

TEXT: Milena Brožová FOTO: archiv Michala Stanovského

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

Michale, gratuluji k velkému úspěchu. Jak dlouho se věnujete sportu?

Děkuji. Již od mala se věnuji atletice, se kterou jsem začínal kolem sedmého roku. Do osmnácti let jsem zkoušel všechny atletické disciplíny, ale také jiné sporty, jako je fotbal, stolní tenis. Nakonec jsem zůstal u běhu. Ale předtím, než jsem se dozvěděl, že existuje olympiáda neslyšících, jsem se věnoval hlavně chůzi. Na deaflympiádě však chůze jako disciplína chybí, proto jsem přešel k běhu, který k ní má nejblíže.

Vím, že běháte i kratší tratě, na kterých jste byl taktéž úspěšný. Proč zrovna maraton?

K němu jsem se dopracoval. Nebyl to dokonce ani můj cíl, ale baví mě dlouhé klusy (pozn. red.: pomalejší běh s tepovou frekvencí 120/1 min. Slouží zejména k odstranění únavy. Forma aktivního odpočinku a relaxace.). Před pěti lety jsem běžel první maraton, cílem bylo jen ho „proběhnout“ nebo „odběhnout“, ale vzhledem k podmínkám způsobeným i nedbalostí organizátorů 4 ho nedoběhl. Měl jsem pak dva tři roky zdravotní pauzu. jsem Po mistrovství Evropy pak přišel výkonnostní skok na krátkých tratích. Proto jsem se na ně zaměřil. A na srpnovém mistrovství světa (World Deaf Athletics Championships 2021) jsem skončil v pěti a desetikilometrových tratích na šestém místě.

Přihlásil jsem se i na maraton, jen pro svou radost, a dopadlo to, jak to dopadlo.

Takže se teď připravujete na maraton?

Ano, protože je to pro mě momentálně i největší šance získat nějakou tu medaili.

Jak taková příprava na závody vypadá?

Mám svého trenéra a tréninkovou skupinu, ve které jsme momentálně tři kluci a jedna slečna. Už delší dobu se nám ne-

povedl nějaký společný trénink, protože každý z nás má buď nějaký zdravotní problém, nebo jiné povinnosti. Když se to však povede, scházíme se na trénincích v Ostravě. Já se teď hlavně připravuji na deaflympiádu. Mám za sebou zdravotní problémy se zády a pak ještě prodělaný covid. Ale připravovat se jezdím do Tater na Slovensku.

Trénujete podle plánu od trenéra, i když se Vám nechce?

Ano, plním domluvený plán. A i když se mi někdy nechce, tak prostě zatnu zuby a jdu. Po tréninku přichází spokojenost a dobrý pocit. (usmívá se)

Liší se trénink na soustředění a u Vás doma?

Ano, jsou odlišný. Odvíjí se to také od toho, zda se připravuji na závod, či nikoliv. Obecně trénuji každý den. Volno mám tak jednou za dva měsíce. Když jsem na soustředění, tak trénuji hodně. Začínám ráno dvacetiminutovou jógou, pak si dám dopolední trénink intervalového typu. To znamená, že běžím 10x 1 kilometr, který prokládám minutovými až minutu a půl dlouhými pauzami. Odpoledne následuje desetikilometrový klus, po kterém se protahuji. Takto na sobě dva dny pracuji, pak mám volnější den, který obsahuje 15–20kilometrové vyklusávání. Odpolední blok věnuji posilování. Doma praktikuji jednofázový trénink, kdy někdy přes den někde na stadionu v Ostravě běhám to, co mám.

Když vyklusáváte, jaký máte průměrný čas na 1 km?

Mezi 4:15 až 4:45.

Pane jo, to je rychlý čas. Jak se může běžec zlepšovat?

Nejlepší je domluvit si konzultaci na jednu či dvě hodiny s trenérem, který zjistí, jak jste na tom s technikou běhání. To je zásadní věc. Protože správnou technikou běhu mohu ovlivnit hodně věcí. Další plán se pak odvíjí od ambicí daného člověka, například zda se chce připravit na závod. Vše se probere s trenérem a pak se plní vytvořený tréninkový plán. Takové obecné pravidlo pro zlepšení v běhu je často měnit trasy, vzdálenosti, směry v běhu, také běhat v odlišných terénech. Tohle všechno je dobré kombinovat, běhat pomalejší i rychlejší tempa. Když někdo běhá pořád stejnou trasu, tělo si na ni zvykne. Další fází pak jsou výše popsané intervalové tréninky.

MEDAILONEK • Rodák z Ostravy, slyšící rodiče • MŠ a první tři roky ZŠ strávil mezi neslyšícími v Ostravě, pak už chodil do školy se slyšícími • Absolvent Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky v Ostravě • Člen SSK Vítkovice, reprezentant ČR v atletice neslyšících • Osobní trenér atletiky – Augustin Šulc (trénuje také Simonu Vrzalovou) • Koníčky: běh, počítačové hry, sledování seriálů, četba knih

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

Proč začít běhat?

Když někoho nebaví procházky jako mě, tak právě běh je dobrá volba.

Poznáte, zda se trénink povedl? Někdo používá tzv. chytré hodinky, někdo pracuje s intuicí. Jak to máte vy?

Taky používám chytré hodinky, ale neřídím se podle nich. Za pět deset let se už znám a vím, jaké tempo musím vyběhnout.

Musí být tak akorát, ani pomalé, ani rychlé. A když je tempo hodně pomalé, tak jsem schopný přidat.

Takže hodinky máte pro ozdobu?

Ne, to zase ne. U intervalového typu běhu si stopuji úseky, které potřebuji zaběhnout, a v rámci pauzy mezi intervaly si hlídám tepovku. U kvalitního tréninku si po zaběhnutém úseku kontroluji, zda plním stanovený plán. Na hodinkách mám nastavenou vzdálenost jednoho kilometru na AUTOLAPu (pozn. red.: okruh měřený na určité vzdálenosti, zpravidla na jednu míli či pět kilometrů) a zjišťuji, zda si držím stejné tempo. Také si hlídám tep, aby mi nešel vysoko. Pokud to stane, tak, přestože se cítím dobře, zpomalím.

To znám, že najednou vyskočí tep, ale člověk není ani zadýchaný. Zažil jste nějaký opravdu nepříjemný závod?

Ano, jen ty špatné závody pouštím z hlavy a nevracím se k nim.

Ale vzpomínám si na závod v Bulharsku před pěti lety, kdy jsem neměl zkušenosti s maratonem, udělal jsem pár chyb, a tak jsem závod nedokončil. Na 30. kilometru jsem to vzdal, protože se mi začala točit hlava a začal jsem špatně vidět.

Jaké chyby může běžec udělat kromě přepálení tempa na začátku?

V maratonu se dá udělat hodně chyb. Například nedodržení či zanedbání pitného režimu. Při přepálení tempa je pak těžké doběhnout do cíle. Když na patnáctistovce přepálím tempo, tak to nějak ještě nějakým způsobem doběhnu, ale v maratonu ne.

A když běh bolí už na desátém kilometru, tak je lepší zabalit to a jít domů.

Dodržet pitný režim je důležité, dá se na to nějak připravit formou předzásobení těla tekutinami?

Ano, pije se víc. Běžně vypiji dva tři litry, před závody jsou to tři čtyři litry. Lehce navýším spotřebu vody, záleží také na počasí. Když je normální počasí, tak se to dá, ale když se má běžet v horku, řekněme v třiceti šesti stupních, je třeba opravdu pít. Zažil jsem běh, kdy jsem vypil jen okolo dvou litrů a běžel v horku – a vymstilo se mi to.

24

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

Mě fascinuje, jak se běžci při běhu občerstvují. Můžete si dovolit ztratit nějakou tu sekundu? Čas ztrácíte spíš tím, že se musíte napít, ne tím, že si pití berete.

Vše záleží také na tom, na jakém úseku jste. Zda potřebujete někoho dohnat, zda se musíte napít. Já to mám většinou tak, že do desátého, patnáctého kilometru piji málo, pak už každou občerstvovačku navštívím. Beru si vyzkoušené gely, které mi pomáhají dodat cukry.

Nedovedu si představit, že běhám v horku a bez vody.

Jak u Vás probíhá aklimatizace?

Já už jsem zvyklý na nějakou nadmořskou výšku, na hory do Tater jezdím pravidelně. V případě delšího tréninkového výpadku, kdy jsem netrénoval, pak musím přidat dny pro aklimatizaci.

Většinou čtyři, pět dní, aby si mé tělo zvyklo na méně kyslíku.

Jak poznáte, že běháte v jiné nadmořské výšce?

Podle obtíží s dýcháním už při prvním výklusu. Čím výše jste na horách, tím méně je kyslíku. U běžců či vytrvalostních sportovců je třeba se aklimatizovat, tzn. „naučit tělo“ pracovat s menším množstvím kyslíku. Tato technika pak pomáhá při závodech, kdy tělo nemá takovou potřebu tolik zpracovávat kyslík. Obecně, když se špatně dýchá, bolí svaly, nohy. A nemůžete běžet rychleji.

Kde berete motivaci, abyste se zlepšoval?

Chtěl jsem si splnit svůj sen – dostat se na deaflympiádu. To je můj hnací motor. Mým cílem je zaběhnout v té dané chvíli a podmínkách, jak nejlépe umím.

Znamená to také získat nějakou medaili?

Ano, pokud se za ty dva měsíce dost dobře připravím, tak věřím v zaběhnutí stejného času jako loni v Polsku. Teď v lednu jsem byl v Tatrách, nějaký základ mám, ale uvidíme, jak to bude dál. Měl bych být schopný se připravit.

Už jste si mapoval terén a podmínky v Brazílii? Úplně dopodrobna ne, konkrétní trasa ještě není známá. Zkoumal jsem tedy spíše jen teploty v daném období, protože každý stupeň navíc je znát – podle toho budu moci volit i tempo běhu.

V jakých nadmořských výškách se vlastně poběží?

Pojedete tam o něco dříve?

Můj první testovací závod bude na deset kilometrů – bude pro mě zároveň přípravou na maraton. V Brazílii budu o dva týdny dříve a během té doby si vytvořím představu, jaké tempo poběžím. Nadmořská výška nebude problém, je to blízko moře,

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

náročná bude spíše teplota. V té době tam bude podzim, který v Brazílii přináší teploty tak 15–17 stupňů. To není pro maratonce ideální, ale pořád je to lepší, než teploty kolem 25 stupňů.

Pokud byste si mohl objednat ideální počasí pro maraton, jaké by to bylo?

Teploty kolem 5–10 stupňů s polojasnou oblohou. Nejhorší je kombinace deště a větru.

Máte svého vodiče?

Ne, nemám. Na MS či ME to nesmí být. Funguje to tak, že každá země vyšle své nejlepší běžce, tedy většinou jsou to nejlepší běžci. A když běhám mezi slyšícími, tak jsem ve skupince.

Jak se domlouváte?

Když chtějí spolupracovat, tak se vždycky domlouvám. Dá se to.

Pokud někdo cítí, že už to nedává, ukáže gestem, tak buď někdo běží před něj, nebo se prostě zpomalí tempo celé skupinky. Ale často se mi stalo, že jsem zpomalil, pak ostatní zpomalili ještě víc, tak jsem se na to vykašlal a běžel sám. Pokud jsme tady na místních závodech (v Ostravě), tak před závody domlouváme taktiku, kdo „potáhne“ jaký úsek a spolupracuje se, pokud to ten závod dovolí. Ale většinou to táhnu já, nevím proč. (směje se)

Možná jste předurčený vodič ☺ Jak vypadá týden těsně před závodem? Dáváte si pauzu, či více trénujete?

Každý to má jinak, mně třeba nevyhovuje úplné volno. Když mám volno, tak mi pak dva tři dny trvá, než se dostanu do svého tempa. Když mi trenér do plánu napíše volno, dávám si

jen tři čtyři km na vyběhnutí. Před maratonem si dávám odpočinkový týden s několika klusy o délce sedmi osmi kilometrů.

Den před závodem si dávám jen lehké rozcvičení a pak do čtyř kilometrů běžím tempo, které chci běžet na závodě.

Jaké máte plány do budoucna?

Pokud se povede medaile z deaflympiády, mohl bych být profesionálním sportovcem. Už teď jsem se dostal na dobrý čas do střediska vrcholového sportu, kde jsou lepší podmínky pro sportovce. Já se věnuji jen sportu. Nemám jiné zaměstnání, díky velké podpoře mé rodiny a mého okolí se mohu plně věnovat deaflympiádě.

A máte i plán B? Ano, kdyby se výsledek nepodařil – už jsem nad tím přemýšlel.

Běhal bych dál, ale už ne na tak vrcholové úrovni. Chtěl bych si udělat trenérskou licenci a pracovat jako trenér. Vedle toho bych mohl pracovat v informatice.

Vedle Emila Zátopka, máte i ve světě neslyšících nějaký sportovní vzor?

Hodně mě inspiruje a motivuje svým přístupem Eliud Kipchoge, světový rekordman v maratonu (zaběhl ho pod dvě hodiny). Mezi neslyšícími to je Jakub Nosek, protože se mu povedlo dostat se se svým týmem v bobu na olympiádu.

Michale, moc děkuji za příjemný rozhovor. Celá redakce Vám bude držet palce.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/SENIOŘI/

Puzzle – nejlepší hmatový kamarád hluchoslepoty

Malá Martička

TEXT: Kamila Spěváková FOTO: archiv Marty Zavadilové

Na doporučení paní Barbory Flusserové, vedoucí klubu USHER při pražské Českomoravské unii neslyšících, jsem se vypravila do malé obce u Sadské, kde žila v rodinném domku velmi těžce nemocná, a přitom obdivuhodná hluchoslepá seniorka paní MARTA ZAVADILOVÁ (+81). Pro mě jako začínající redaktorku byl rozhovor s paní Martou rozlousknutím zajímavého oříšku, neboť komunikovala ruční dotykovou a pohybovou cestou, formou taktilního znakového jazyka. Její odpovědi vycházely z českého znakového jazyka. Rozhovor je symbolickým rozloučením s pozoruhodnou paní Martou, která bohužel v neděli 20. března letošního roku odešla do nebe. Uctěme její památku dvěma minutami ticha…

26

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

Paní Marto, znám hodně neslyšících, ale Vás potkávám poprvé. Můžete se mi krátce představit?

Jmenuji se Marta Zavadilová. Nevím, zda jsem se narodila už neslyšící nebo ohluchla později. Asi ve třech letech jsem nastoupila do Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Moje maminka mi ještě nemohla vysvětlit, proč tam musím zůstat. Neuměly jsme znakový jazyk. Byl pro mě šok, když jsem poprvé uviděla jeptišky. Moc jsem brečela. Ale pomalu jsem si na ně zvykala. Nakonec jsem se do té školy zamilovala.

Máte nějaké pěkné vzpomínky na učitele?

Na učitele biologie, na doktora Františka Šroma. Všichni jsme ho měli rádi. Uměl nám srozumitelně vysvětlit biologii bez učebnic. A proto mě ten předmět bavil. Z jeptišek jsem měla nejraději paní Vilanu, která nosila silné brýle. Spojovalo nás to. Bavilo mě dívat se na její pletení a háčkování.

Kdy jste začala hodně špatně vidět?

Asi v osmi letech mi doktor diagnostikoval těžké zrakové postižení (dříve lékaři ještě nepoužívali pojem Usherův syndrom, tedy kombinované postižení zraku – postupné zužování zorného pole – a sluchu, pozn. redakce). Nosila jsem silné brýle.

Kvůli tlustým sklům jsem nebyla mezi chlapci moc oblíbená.

Ale dívky mi hodně pomáhaly při opisování z tabule nebo na vycházkách s doprovodem.

Co potom bylo dál? Školu na Smíchově jsem dokončila, ale vzhledem k mému slabému zraku jsem nemohla s ostatními neslyšícími děvčaty nastoupit na učební obor dámské či pánské krejčovství. Dva roky jsem byla doma. Ale pan ředitel na mě myslel a pomohl mi zajistit místo v ústavu slepců na Klárově, kde jsem získala výuční list z kartonáže. Mám na tento ústav pěkné vzpomínky.

Mezi učni s postižením zraku jsem byla jediná neslyšící. Nechybělo tam ani pletení a háčkování, které jsem znala ze školy.

Po vyučení jste našla práci v oboru?

Jaký byl „druhý tatínek“?

To byl zlatý člověk. Byl na nás všechny hodný.

Nebojíte se být sama v domě, když je váš syn pryč?

Kdepak, mám výborného hlídacího psa. Je to speciálně vycvičený pes. Neustále se mnou všude chodí, hlídá mě. Ven chodím jen s doprovodem. Není mi tady smutno. Radost mi dělají syn, dvě vnoučata a pravnoučata.

Kdo se o vás stará?

Můj syn Martin. Žiji s ním společně v domku. Předtím se o mě staral můj manžel František. Už také odpočívá v nebi.

Můžete mi prosím něco povědět o svém muži?

Ano. Byli jsme svoji 53 let a společně jsme vychovali našeho slyšícího syna. Se svým budoucím manželem jsem se seznámila přes jeho kamaráda Pepu Solára ze Svazu invalidů. Oba pracovali v jedné továrně. Můj muž byl dobrý obuvník. Nejprve působil v Praze, pak v Nymburce. Do penze odešel předčasně, ze zdravotních důvodů, ale nevzdal se obuvnického řemesla.

Opravoval boty doma pro místní lidi.

Kde jste bydleli po svatbě?

V Praze. Bydleli jsme tam do roku 1968 a poté jsme se přestěhovali natrvalo do Velenky.

To je krásné, že Vám manželství vydrželo tak dlouho. Prozradíte prosím recept na šťastné a povedené manželství?

Přemýšlím… Přiznávám se, když jsme byli mladší, tak jsme se dopouštěli zbytečných chyb. Časem jsme zjistili, že je dobré být přáteli nejen v dobrých, ale i ve špatných dnech. Učili jsme se vzájemně se doplňovat a starat se víc jeden o druhého. Věděl, že mám ráda četbu. A proto mi předčítal z knížek nebo tisku.

Také mi pomáhal s domácností. Navíc naše manželství pomáhal držet nad vodou náš syn. Těší mne, že můj syn je hodný a že se o mě dobře stará.

Ano. Ale u kartonáže jsem dlouho nevydržela. Nebyl tam dobrý kolektiv. A tak jsem změnila místo zaměstnání na pražské čokoládovny Orion. Můj zrak se ale začal zhoršovat a měla jsem v práci problémy. Musela jsem odejít. Byla jsem bez práce. Nakonec jsem odešla předčasně do invalidního důchodu a zůstala jsem v domácnosti.

Jak se synem komunikujete? Stejně jako s Vámi.

Pocházíte z Velenky?

Neumím si představit, jak sbíráte ořechy, když vidíte jenom světlo a tmu?

Ano. Jsem z rolnické rodiny. Pamatuji si na rok 1953, kdy mým rodičům sebrali veškerá hospodářství, koně i krávy. Donutili rodiče vstoupit do Jednotného zemědělského družstva. Můj tatínek se s tím těžce smiřoval a o tři roky později se utrápil k smrti. Moje maminka pak potkala nového přítele s dvěma dětmi z jeho předchozího manželství. Takže jsme byli čtyři, včetně mé vlastní sestry. Jeden z mých sourozenců už odpočívá v nebi.

A co děláte o volném čase?

Moc ráda skládám puzzle. Také ráda chodím na zahradu odpočívat. Dříve, když jsem ještě mohla pracovat, jsem se věnovala zahradním pracím a domácím zvířatům.

To je jednoduché. Na trávu položím vnější dno kbelíku. Když mi kbelík ujede, tak pod ním jsou ořechy (směje se). Víte, používám na zahradě také prádelní šňůru mezi domkem a zahradou... Držím ji jako vodicí provaz a jdu podél ní přes zahradu sednout si do altánu.

Moc Vám děkuji za milý rozhovor a svatou trpělivost se mnou.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/SENIOŘI/

Učňovská léta

Jeptišský učitelský sbor Učební obor – kartonáž. V Klárově ústavu slepců se učila dělat krabičky.

Svatba

Manželé Zavadilovi po 50 letech po svatbě s rodinou

28

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

Když už nemohla číst, začala skládat puzzle

Historické budovy jí fascinovaly

S vnukem a pravnukem

Podrobně si prohlížela hmatem muzejní předměty

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

je

Deaf-friendly

lidských o ů lm fi h íc rn tá n e m u k Festival do TEXT: Ivana

30

Hay Tetauerová / FOTO: archiv festivalu

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXV

právech

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Festival Jeden svět vznikl v roce 1999 a je součástí působení neziskové organizace Člověk v tísni. Ta funguje od roku 1992 – letos tak oslaví 30. výročí své existence. Festival přináší divákům po celé naší republice dokumentární filmy o lidských právech z celého světa. Filmy jsou promítané v desítkách měst v naší zemi a také na základních a středních školách. Festival Jeden svět získal čestné uznání organizace UNESCO za výchovu k lidským právům a je dnes největším festivalem svého druhu na světě. Tématem letošního, 24. ročníku byly „Cesty svobody”.

loni se musel festival pod vlivem pandemie konat online, ovšem letos se festival opět vrátil do kin ve 25 městech po celé ČR, a to ve dnech 21. 3. – 3. 4. 2022.

Každoročně na něj přijíždějí desítky hostů z různých zemí světa – nejen filmových tvůrců a tvůrkyň, ale také filmových protagonistů a obhájců lidských práv. Diskuse s nimi jsou jedním z pilířů programu.

Společnost Člověk v tísni je dnes jednou z největších neziskových organizací ve střední Evropě.

Pomáhá lidem ve 38 zemích světa a v ČR se kromě pořádání Jednoho světa věnuje také vzdělávání a pomoci lidem žijícím v sociálním vyloučení.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Festival nabízí kvalitní dokumenty z celého světa, diskuse a debaty s tvůrci dokumentů a experty, projekty ve virtuální realitě, promítání pro žáky a studenty a udílení jediné české mezinárodní lidskoprávní ceny Homo Homini. Vybrané filmy se po skončení festivalu promítají také v Bruselu evropským politikům a zástupcům mezinárodních organizací, kteří tak mají možnost ovlivnit rozhodování o důležitých lidskoprávních tématech. Již 11 let je rovněž možné díky projektu Promítej i ty! vybrané filmy uvedené na Jednom světě promítat zdarma a legálně po celý rok kdekoli na území České republiky. Festival Jeden svět si také jako jeden ze svých cílů stanovil udržitelnost organizace festivalu a zpřístupňování důležitých environmentálních témat veřejnosti.

CO JE JEDEN SVĚT PRO VŠECHNY?

Organizace Deaf Friendly spolupracuje s festivalovým týmem

Festival Jeden svět chce být co nejvíce přístupný pro všechny divačky a diváky bez rozdílu. Tvůrci festivalu Jeden svět jsou přesvědčeni, že právo na kulturní a veřejný život patří mezi důležitá lidská práva, a proto od roku 2016 zpřístupňují festival co nejširšímu publiku. Všechny filmy mají české titulky, některé i popisné titulky pro neslyšící a nedoslýchavé. Organizátoři nabízejí filmy i s audio popisem pro nevidomé a slabozraké. Vybraný program je tlumočen do českého znakového jazyka a simultánně přepisován do českého jazyka. V týmu Jeden svět pro všechny pracují lidé s postižením. Spolupracují s organizacemi, které se věnují lidem s postižením a zároveň s kiny a dalšími kulturními institucemi, které se rozhodly nabízet přístupnou službu.

Festivalová kina nabízí divákům s postižením například lépe přístupná místa, přístupnou toaletu, indukční smyčku, schodolez, plošiny pro vozíčkáře, baby-friendly a family-friendly prostředí. Asistenční a vodící psi jsou vítáni ve všech festivalových kinech. K dispozici jsou rovněž projekce s tlumeným osvětlením sálu a tišším zvukem filmu, během nichž je možné volně se pohybovat po sále a konzumovat vlastní občerstvení. Tyto projekce jsou obzvlášť přístupné pro diváky a divačky s mentálním postižením, obtížemi v soustředění nebo lidi s epilepsií.

JEDEN SVĚT PRO NESLYŠÍCÍ – ANEB JEDEN SVĚT JE DEAF-FRIENDLY Informace v českém znakovém jazyce Zahájení a zakončení festivalu a vybrané debaty jsou tlumočeny do českého znakového jazyka. Na facebookové stránce Jeden svět pro neslyšící jsou zveřejněny informace o festivalu v českém znakovém jazyce. Videa v českém znakovém jazyce můžete najít i na webových stránkách festivalu v záložce ČZJ. Zde najdete veškeré důležité informace o festivalu v českém znakovém jazyce. Dozvíte se v nich vše o tématu právě probíhajícího ročníku nebo třeba o tom, jak si koupit vstupenku na film.

Filmy s titulky Všechny filmy mají české titulky. Vybrané filmy mají popisné titulky pro neslyšící a nedoslýchavé, které označují zvuky, ruchy nebo označují mluvčího. Filmy s popisnými titulky naleznete také na platformě Jeden svět online. V programu jsou popisné titulky označeny piktogramem SDH.

„Od samého začátku jsme chtěli dělat veliký festival, chtěli jsme udělat něco, co má význam nejen tady v České republice, ale i přes hranice České republiky,”

Simultánní přepis Vybraný program festivalu je simultánně přepisován do českého jazyka. Simultánní přepis je v programu označen piktogramem CART.

Indukční smyčka V kinech, která jsou v programu označena piktogramem pro indukční smyčku, je k dispozici indukční smyčka umožňující lepší poslech zvuku filmu pro diváky a divačky se sluchadly.

32

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

říká zakladatel festivalu Igor Blaževič.

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

MARIE MAŠLÁŇOVÁ – PR Jednoho světa pro neslyšící, zajišťuje přísun informací a zpráv o festivalu Jeden svět v českém znakovém jazyce. Její videa v ČZJ můžete zhlédnout na www.jedensvet.cz nebo na facebookové stránce s názvem Jeden svět pro neslyšící.

Na spolupráci s festivalem Jeden svět se podílím již pátým rokem, od roku 2018, kdy jsem do týmu na podnět Mariany Chytilové nastoupila, neboť chtěli zajistit přístupnost informací i pro neslyšící diváky. Za tu dobu jsem si vytvořila k festivalu hluboký vztah a mám s ním spojených mnoho hezkých vzpomínek.

Například ráda vzpomínám na natáčení videoklipů v ČZJ s názvem „Truhla“, kde jsem seznamovala neslyšící diváky s různými pojmy, které mají co do činění s tematikou dokumentárních filmů. Celkem jsme natočili osm videí. Dalším takovým počinem byl slovník názvů pražských kin v ČZJ, jako je například kino Lucerna, Evald apod.

Také jsme pro pracovníky z týmu festivalu Jeden svět uspořádali kurz ČZJ, což byla skutečně vydařená akce, o kterou měli upřímný zájem a byli nadšení. S týmem jsme absolvovali rovněž teambuilding, což byl prima zážitek.

Též ráda vzpomínám na to, kdy byl naším hostem Tobias de Ronde z Nizozemí s dokumentárním filmem Neslyšící syn, který natočil jeho otec, Alex de Ronde. Film měl u nás v ČR veliký úspěch a zanechal hluboký dojem, a hlavně uvědomění o komunitě a životě Neslyšících. Bylo to inspirativní a úžasné setkání.

Velmi se mi líbí životní filozofie lidí z organizačního týmu festivalu Jeden svět, jejich boj za lidská práva apod. Vidím, že do své práce dávají ze sebe vše, své maximum, obdivuji jejich smýšlení a jsou mi velmi sympatičtí. Doposud jsme měli vždy dobré vztahy, což mne velmi těší.

Je úžasné, že festival Jeden svět myslí i na Neslyšící, tzn. všechny filmy mají titulky, a diváky z řad Neslyšících informujeme v ČZJ o tom, co vše mohou na festivalu zhlédnout.

Letos jsme prohloubili spolupráci s organizací Deaf Friendly – pomáhají nám s překlady videí do ČZJ, supervizí a natáčením. Velmi jim děkujeme i za zajištění kvalitních tlumočníků na festival.

MARIANA CHYTILOVÁ – metodička přístupnosti festivalu Jeden svět. Podílela se na metodice s názvem Kultura pro všechny, již si můžete podrobně prostudovat právě na festivalových stránkách Jednoho světa pro všechny.

Tato metodika se věnuje tomu, jak zpřístupnit kulturní akce a kulturní instituce publiku s postižením a učinit je tak přístupnější všem bez rozdílu. Cílem je představit nástroj, jak na přístupnosti pracovat – od navigačního systému, zajištění tlumočení do českého znakového jazyka, přes proškolení zaměstnanců v asistenci divákům na vozíku, až po zpřístupnění informací o konkrétní akci na webu nebo sociálních sítích. Mariana Chytilová zároveň nabízí strategii tří kroků, díky kterým se kulturní akce nebo instituce mohou stát o 100 % přístupnější pro své publikum.

Mám velkou radost, že je kvalita přístupnosti našeho festivalu srovnatelná s přístupností velkých západních festivalů, jako je například prestižní americký festival Sundance. Čím víc neslyšících si užije naše filmy s českými titulky a debaty tlumočené do znakového jazyka, tím lépe!

Marie Mašláňová

Mariana Chytilová

Ondřej Kamenický Jitka Rudolfová

ONDŘEJ KAMENICKÝ – ředitel festivalu Jeden svět (od roku 2018) Festival Jeden svět je neodmyslitelně spojen s lidskými právy a důstojností každého člověka. Máme za to, že právo na kulturu je součástí rodiny lidských práv. Proto je pro nás důležité, že se festivalu může zúčastnit skutečně každý bez ohledu na to, zda komunikuje ve znakovém jazyce nebo má bílou hůl.

JITKA RUDOLFOVÁ – PR Jednoho světa pro všechny Jako člověka, který má sám postižení, mě těší, že můžu pracovat na projektu, který prosazuje inkluzi v kultuře. Mimo to je pro mě nesmírně zajímavé se při práci dozvídat, s jakými bariérami se potýká komunita neslyšících. Protože jsem na vozíku, byly mi dosud známé více méně jen bariéry, na které narážejí lidé s tělesným postižením.

Zdroj: www.jedensvet.cz, https://www.jedensvet.cz/jspv/, facebookové stránky Jeden svět pro neslyšící

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

PŘIPRAVIL: Jan Šimůnek

Výsledky Františka Kocourka Neslyšící běžkař František Kocourek z SK SKIVELO neslyšících Olomouc se nedávno zúčastnil několika závodů na běžkách: 15. 1. 2022 – v závodě „Ve stopě Zlaté lyže“ v Novém Městě na Moravě absolvoval dvě disciplíny: 15 km volnou technikou, čas 0:43:51, v kategorii se umístil na 6. a celkově na 23. místě.

10 km klasickou technikou, čas 0:31:58, v kategorii se umístil na 5. a celkově na 15. místě ze 70 účastníků.

30. 1. 2022 – 49. ročník maratonského závodu Marcialongy – čas 3:49:43, mezi muži se umístil na 248. místě a v celkovém pořadí skončil na 321. místě.

11. 2. 2022 – Volkswagen Bedřichovská 30 – čas 1:27:52, v kategorii se umístil na 20. místě z celkového počtu 503 závodníků. Byl to jeho nejlepší výkon v tomto závodě.

13. 2. 2022 – Jizerská 50 – čas 2:32:56, ve své kategorii se umístil na 79. místě a celkově se umístil 125., celkem se závodu zúčastnilo kolem 4,5 tisíce běžců.

5. 3. 2022 – skimaraton Bieg Piastow v Jakuzsicích v Polsku – čas 3:20:40, z celkového počtu přibližně 1600 závodníků se umístil na 115. místě.

Zdroj a foto: webové stránky csns-sport.cz František Kocourek v Bieg Piastow

Nejlepší handicapovaný sportovec roku 2021 Ve čtvrtek 24. března se konal v kongresovém sále pražského Top Hotelu galavečer Nejlepší handicapovaný sportovec roku 2021. Čtyři sluchově postižení sportovci získali v rámci ankety krásná ocenění. Tenista Jaroslav Šmédek 1. místo v kategorii Junior, judistka Julie Švecová ocenění Objev roku a beachvolejbalisté Jan Žídek jr. a Šimon Bambas 3. místo v kategorii Kolektiv roku.

Zdroj a foto: webové stránky csns-sport.cz Dvojice muži

34

ČASOPIS UNIE 5–6/2022 ročník XXVI

Julie Švecová přijímá ocenění za Objev roku 2021

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

MČR neslyšících ve stolním tenise Výsledky jednotlivci: Muži: 1. Michal Kratochvíl (SKN Plzeň) 2. Zděnek Bureš (SKN Plzeň) 3. Ivo Mimra (SKN Plzeň)

Kdy: 19.–20. března 2022 Pořadatel: SKN Plzeň Kde: hala stolního tenisu – TJ Dobřany

Ženy: 1. Jitka Mazuchová (SKN Brno) 2. Darina Hájičková (SKN Brno) 3. Markéta Valentová (SKN Plzeň)

Výsledky družstva: 1. SKN Plzeň A (Helus + Kratochvíl) 2. SKN Plzeň B (Bureš + Mimra) 3. SKN Plzeň C (Hytha + Pešek) Zdroj a foto: facebookové stránky SK Neslyšících Plzeň

Muži, zleva Kratochvíl, Bureš, Mimra

SSK Vítkovice

Ženy, zleva Mazuchová, Hájičková, Valentová

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35