UNIE 3-4/2021 by casopisunie

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

UNIE 3-4/2021 • ročník XXV • 49 Kč

I nejmenší potřebují příběhy str. 12 v ČZJ

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN: Tento způsob jara, či předjaří, zdá se mi poněkud nešťastným. I po roce jsme dennodenně bombardováni zprávami o koronavirové pandemii, kterým korunu nasazují spíše chaotická vládní nařízení rozdělující národ (do kolika táborů, toť otázka), kořeněná přešlapy představitelů vysoké politiky. Byť vláda podniká kroky s elegancí slona v porcelánu, je povzbuzující vidět vlnu solidarity a konstantní výkon u jiných státních institucí – zdravotníků, armády, učitelů. Zdá se, že jsme se poučili z loňské vlny a z nálože negativ jsme si dovedli vybrat pozitiva. Takovým příkladem je, viděno meritem „vizuálně-motorických jazyků“, maximální snaha o výtěžnost komunikačních platforem pro žáky a studenty se sluchovým postižením (a nejen pro ně) a jejich učitele. Náhlý přechod k distanční výuce nás totiž donutil poprat se s nástrahami uživatelských aplikací pro online komunikaci. Skvělý přehled těchto komunikačních platforem přinesla ve svém článku Ivana Hay Tetauerová ve spolupráci s Kateřinou Holubovou, včetně výčtu jejich výhod a nevýhod. Není tajemstvím, že díky tomu dostali vývojáři Zoomu zajímavou zpětnou vazbu. Více o tom na stranách 26−29. Staré známé rčení, že válka je nositelem pokroku, se zde uplatňuje v celé své šíři. Nepřítel je sice neviditelný a nezní hluk zbraní, ale je tu. Je fajn, že v této de facto biologické válce jsme uspěli na poli lidské kreativity. Ecce homo! Příjemné jarní čtení přeje Lenka Hejlová

POZVÁNKY NA AKTIVITY 6 Z DOMOVA 8 UMĚNÍ A NESLYŠÍCÍ: VIZUÁLNÍ UMĚNÍ, ANEB UMĚNÍ TROCHU JINAK 12 TÉMA ČÍSLA: WEBLÍČKO 16 PŘEDSTAVUJEME: ORIENTAČNÍ BĚH 21 NESLYŠÍCÍ UMĚLEC: MAC HENZL 24 ŽIVOTNÍ STYL: NENÍ CUKR JAKO CUKR 26 REPORTÁŽ:

Závěrem úvodníku bychom se chtěli rozloučit s naší dlouholetou kolegyní Lucií Sedláčkovou Půlpánovou, která v lednu 2021 opustila řady pracovníků redakce. Lucie byla nejen redaktorkou, ale jeden čas i šéfredaktorkou UNIE. Své práci šéfredaktorky se věnovala s maximálním nasazením a zaujetím. Milá Lucie, moc ti děkujeme za tvůj přínos UNII. Rádi bychom ti popřáli vše nejlepší, nejen v tvé profesní dráze, ale i v osobním životě.

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

KOMUNIKAČNÍ PLATFORMY ONLINE 30 PSYCHOKOUTEK: ZMĚNA 32 BAREVNÁ TYPOLOGIE: TEPLÉ, SVĚTLÉ, TLUMENÉ JARO

/REDAKCE/

Kniha/y našeho dětství či mládí? Monika Ťuláková: Jako dítě jsem četla české a zahraniční pohádky, např. Medvídka Pú. V pubertě jsem četla dívčí romány od L. Lanczové. Později jsem propadla Bídníkům od V. Huga a také jsem ráda četla dobrodružné knihy s odvážnými hrdiny.

Eliška Stráníková: V dětství jsem zbožňovala Čtyřlístek. Milovala jsem i klasické pohádky, např. O Červené karkulce, O perníkové chaloupce, O třech prasátkách. Později to byl Tracyho tygr od Williama Saroyana a Pýcha a předsudek od Jane Austenové.

Lenka Hejlová: Malé ženy (L. M. Alcottová), Saturnin (Z. Jirotka), mayovky a edice Mýty a legendy (nejvíce Egypt, Řecko a Galie) a romány V. Štáflové s hrdinkou Danou.

Ivana Hay Tetauerová: Tak já jsem byla velká knihomolka. Zbožňovala jsem vše dobrodružné, od Káji Maříka až po foglarovky, verneovky a mayovky. Malý Bobeš byl srdcervoucí. Knížky jsem si vybírala i podle přitažlivých ilustrací…

Milena Brožová: Byla jsem náruživý čtenář nejen pohádek. Je těžké vybrat jedno dílo, ale jmenuji ty nejzásadnější: Kája Mařík, Jih proti Severu a knihy J. M. Simmela. Srdcovkou je pro mě dosud O myších a lidech od Johna Steinbecka. Mac Henzl: komiksy s Kačerem Donaldem a s Tomem a Jerrym Martin Jarůšek: příběhy o Krtečkovi a kultovní Čtyřlístek Barbora Flusserová: V dětství jsem moc nečetla, ale když už, tak jmenuji Čtyřlístek.

☺

Kristina Pánková Kratochvílová: Nemohu vynechat jednu z mých prvních knih, Jakub a Jáchym. Mezi mými deseti až dvanácti lety to byly příběhy dvou sester, kniha Gabra a Málinka. To je i moje největší knižní ztráta − všechny díly mi záhadným způsobem zmizely…

☹

Petr Pánek: V dětství klasické pohádky, poté díla K. Maye, J. Foglara, J. Verna, A. Dumase, E. Štorcha. Později díla A. Jiráska, B. Němcové a K. Čapka.

Foto: Monika Ťuláková

☺

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 3–4/2021, ročník XXV

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupce šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Eliška Stráníková, Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Barbora Flusserová, Dominik Mac Henzl tým pro zpracování překladů a videí: Dominik Mac Henzl, Veronika Skohoutilová, Karolína Panská, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Petr Pánek, Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová foto na titulní straně: Vojtěch Haluška, Petra Tůmová foto na zadní straně: Michael Trousil grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ČUN - ČMUN/

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

Aktivity

/ČUN - ČMUN/

Unie hledá redaktora/ku! Redakce časopisu UNIE hledá redaktora do svého týmu. • Zajímá Tě dění ve světě Neslyšících? • Zajímá Tě problematika sluchového postižení? • Sám jsi Neslyšící nebo máš jiný typ sluchového postižení? • Baví tě psát a myslíš si, že Tvá čeština je dobrá? • Nedělá Ti problém vycestovat mimo Prahu a sepsat reportáž? • Hledáš práci na menší úvazek? • Spolehlivost a dodržování termínů je pro Tebe samozřejmost? Pokud jsi odpověděl/a u všech bodů ANO, jsi náš člověk

☺

Nabízíme: • zkrácený úvazek a flexibilní pracovní dobu − možnost pracovat při jiném zaměstnání nebo při studiu) • pracoviště v centru Prahy • kreativní uplatnění (vítáme lidi s dobrými nápady!) • praxi Kontakt: redakce UNIE, e-mail: redakce@cun.cz

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ Z D O M OVA / Připravila: Lenka Hejlová

Představitelé Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel zaslali otevřený dopis ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, ve kterém vyjádřili zásadní nesouhlas s diskriminačním vládním návrhem novely zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Chystaný návrh novely by totiž zhoršil dosavadní stav namísto toho, aby odstranil 20 let neřešené bariéry týkající se přístupnosti informací osobám se sluchovým postižením u pořadů vysílaných komerčními televizemi. Odkaz na dopis zde: https://www.helpnet.cz/sites/default/ files/soubory/Otevreny_dopis_ASNEP_ ministrovi_kultury.pdf

Foto: archiv Hands Dance

Foto: ASNEP, z. s. (převzato z otevřeného dopisu)

Diskriminační novela

Hudební videoklipy pro neslyšící Skupina Hands Dance (psali jsme v UNII 3–4/2020) natočila v roce 2020 v rámci projektu Hudební videoklipy pro neslyšící celkem sedm nových videoklipů písním českých i zahraničních interpretů, tlumočených do českého znakového jazyka. Projekt se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci programu Kulturní aktivity na podporu zpřístupňování umění prostřednictvím digitálních médií. První videoklip k písni Není nutno! vznikl na jaře 2020, kdy se skupina připojila k celorepublikové výzvě Není nutno nezpívat – karanténa hraje sestřičkám, kdy lidé v určitý čas zpívali tuto písničku se Z. Svěrákem a J. Uhlířem. Hands Dance téměř přes noc přeložili song do ČZJ a ze svých domovů vytvořili videoklip k této písni. Další dva songy, Hrdinský čin od interpreta Pokáče a Bohemian Rhapsody od kultovních Queen vznikly v červnu 2020. Zbývající čtyři skladby, Hit the road Jack!, Billie Jean, Yesterday a Tichá noc, byly vybrány na základě proslulosti, možnosti dobré vizuální zpracovatelnosti a obsahové zajímavosti, přiblížila Radka Kulichová, koordinátorka projektu.

VVZPO 2020

Foto: archiv Ivany Hay Tetauerové

Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením (VVZPO) vyhlásil i letos XXVII. ročník Ceny za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení. V letošním ročníku bylo hodnoceno 69 prací, které posuzovala nezávislá devítičlenná porota. Ceny byly uděleny ve třech tradičních kategoriích − tiskové, rozhlasové a televizní – a fotografické soutěži Společně napříč generacemi. Mezi oceněnými díly byla i ta, která se dotýkala sluchového postižení: • Michaela Fialová, Alexandra Vebrová, Alena Dersziová, Televizní klub neslyšících č. 5/2020 (3. místo v rozhlasové kategorii) • Marína Štibranyi, Leona Pejcharová, Pavlína Ráslová, Kristýna Greplová, Silvia Krejzková, projekt Zážitkem k porozumění, Informační animace pro pedagogické pracovníky, díly 1-15 (Čestné uznání v rozhlasové kategorii); • Ivana Hay Tetauerová, Soužití mezi generacemi − videokomunikace přes mobil s neslyšícím členem rodiny (3. místo ve fotografické soutěži); • Veronika Cézová, článek Jedineční (Čestné uznání v tiskové kategorii).

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

/ Z D O M OVA /

Ocenění pro Karla Redlicha Město Semily ocenilo 15. února 2021 zásluhy svých občanů Cenou města Semily – zástupce Skautského střediska Varta Semily a lektora a tlumočníka českého znakového jazyka Karla Redlicha. Ten obdržel Cenu města za neúnavnou popularizaci českého znakového jazyka a snahu o propojení světa slyšících a neslyšících. Mgr. Karel Redlich se narodil jako slyšící syn neslyšících rodičů. Na FF UK vystudoval Češtinu v komunikaci neslyšících. Rodinné zázemí a zkušenosti z něj vyplývající jej nasměrovaly na dráhu tlumočníka a učitele českého znakového jazyka, na níž setrvává již 20. rokem. Karel Redlich působí v Semilech jako sociální pracovník v Centru pro zdravotně postižené Libereckého kraje, založil zde i klub pro neslyšící, spolupracuje například s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci, Městskou knihovnou v Semilech nebo s Ústavem chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou a s jiným organizacemi pro neslyšící. Dlouhodobě vede spolek CODA ČR – Slyšící potomci neslyšících rodičů.

Jeden svět bude jen jeden Přetrvávající pandemie koronaviru je letos výzvou pro organizátory řady festivalů nebo kulturních akcí, výjimkou nejsou ani organizátoři festivalu Jeden svět. Ti pro letošek představili pozměněný koncept − Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech se uskuteční od 10. do 28. 5. 2021. Oproti minulým ročníkům bude tento zahájen netradičně v regionech a bude probíhat souběžně na mnoha místech po celé České republice. Praha, která doposud festival zahajovala, přijde letos na řadu jako poslední ve dnech 20. – 28. 5. 2021. Pražský festival bude probíhat paralelně jako ostatní regionální festivaly letošního, 23. ročníku, a jeho součástí bude tradiční udílení lidskoprávní ceny Homo Homini, slavnostně zakončené vyhlášením vítězů soutěžních kategorií.

Klíčový pomocník

Foto: archiv Kateřiny Holubové

Studentka Kateřina Holubová se podílela na vytvoření webu Výuka na dálku pro neslyšící a nedoslýchavé studenty, který se v době pandemie stal pro neslyšící studenty klíčovým pomocníkem; ze dne na den museli od prezenční výuky přejít k virtuální (distanční) výuce. Rychle spuštěný web totiž obsahuje praktické a technické tipy na zapojení tlumočení a přepisu do výuky na dálku. Nejen za to byla (Kateřina se podílí na více prospěšných aktivitách) v lednu 2021 oceněna Cenou ministra školství pro vynikající studenty a absolventy. Spolu s ní byli rovněž oceněni Metoděj Renza a Tomáš Sychra z 3. lékařské fakulty UK, kteří iniciovali vznik skupiny mediků a dobrovolníků, kteří pomáhali ve zdravotnických zařízeních i hygienické službě. Bc. Kateřina Holubová je studentkou, která překládá, pomáhá v nemocnicích a také působí v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK. O Kateřině Holubové a webu píšeme dále na stranách 26−29. Odkaz na web zde: https://neslysicivyukanadalku.ff.cuni.cz/

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

V IZ U Á LN Í U M ĚN Í

a neslyšící TEXT: Ivana Hay Tetauerová

Francisco de Goya ohluchl až ve zralém věku 46 let. Hluchota ho však provázela ještě dalších téměř 40 let, bojoval s ní až do konce života. „Určitě se za Neslyšícího s velkým „N“ nepovažoval. Je však prakticky nejznámějším výtvarným umělcem, který se utkal se sluchovou vadou a zažil boj s tímto typem postižení. Dalo by se také zřejmě spekulovat o tom, zda Goya neužíval v posledních třiceti letech svého života v hluchotě znakový jazyk. Goya se stal duchovním otcem a inspirací pro mnoho neslyšících umělců, neboť výjevy jeho maleb předávají zkušenost z prožitků utrpení a osamělosti, která mohla být podpořena právě i hluchotou. Tajemné a děsivě přitažlivé jsou Goyovy tzv. „Černé obrazy“ (v originále „Pinturas Negras“), které namaloval na stěny svého domu La Quinta del Sordo – Domu hluchého. Mezi nejznámější malby patří Saturn požírající vlastní dítě, Sabat čarodějnic nebo Kolos, v současné době umístěny v galerii Prado v Madridu.“ (Novotná, P., 2011)

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

aneb umění trochu jinak

Vizuální umění se po staletí vždy vytvářelo za účelem vyprávět příběhy a vizuálně zaznamenávat informace o tom, jak se autor cítí. V nynějším čísle se podíváme na to, jak se rozdělují typy umění, které jsou vytvářeny umělci odlišujícími se nějakým způsobem od běžné společnosti.

1. Disability art, aneb umění tvořené lidmi s postižením Disability art je umění, které odráží zkušenost lidí s jejich zdravotním postižením. Umění lidí s postižením zahrnuje všechny kategorie umění. Od výtvarného, přes divadlo, hudbu, literaturu, multimediální tvorbu až po kategorii tanečního umění na vozíčku. Stejně různorodé může být i složení umělců z hlediska jejich postižení či vady. Na mezinárodním webovém registru Disability art najdeme umělce s psychickým onemocněním, schizofreniky, lidi s posttraumatickým stresovým onemocněním, tuberkulózou, osteoporózou, s různými autoimunitními syndromy, respiračními chorobami, HIV infekcí, rozštěpy páteře, plegiemi či s jiným postižením pohybového ústrojí, s mentálním postižením, autismem, smyslovými vadami nebo s jiným trvalým postižením. Goyův autoportrét (1815, olej na plátně)

Sabat čarodějnic (Goya, 1821−1823, olej na plátně)

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Organizace zabývající se uměním postižených mají za cíl nejen propagovat a rozšiřovat povědomí o umělecké činnosti lidí s postižením, ale zároveň je povzbudit k tvorbě, ukázat jim možnost seberealizovat se skrze umění, a zapojit se tak do širšího společenství. A hlavně, poskytují podněty, jak si umění užít a jak se nebát umělecky se projevit. Vzpomeňme světoznámé umělce, např. Homér, Alexander Pope, Jonathan Swift, John Milton, Ludwig van Beethoven, Vincent van Gogh, Francisco de Goya, Frida Kahlo aj. Jejich díla reflektují zkušenost s postižením. Jejich handicap však jejich dílo nezatěžuje jako břemeno, naopak se projevuje jako blahodárný tvůrčí prvek vzniklý ze setkání s utrpením, bojem a překonáváním obtíží, které obohatily jejich život, a nestaly se tak překážkou k prožití plodného tvůrčího života. Jean Dubuffet

Jean Dubuffet, Faits mémorables III, 1978 2. Art brut, outsider art a naivisté Art brut (= syrové umění) - označení pro umělecká díla (především výtvarná), která vytvářejí lidé s duševní poruchou nebo jinak společensky marginalizovaní. Bývá takto označována také tvorba medijní, vytvářená ve spiritistickém transu. Termín poprvé použil v roce 1945 Francouz Jean Dubuffet, který viděl v této rozumem nekorigované, spontánní tvorbě, nedotčené společenskými konvencemi, zdroj inspirace a nové impulsy. Outsider art - anglické synonymum pro art brut, umění tvořené mimo hranice oficiálního mainstreamu, které vytvořil Angličan Roger Cardinal v roce 1972. Tento termín lze přeložit jako umění lidí na okraji společnosti či ze společnosti vyřazených a používá se v anglicky mluvících zemích.

Blízkost mezi uměleckou expresí neslyšících a umělců z oblasti Art brut dává do souvislostí např. i paní režisérka Zoja Mikotová, která s neslyšícími pracuje řadu let v rámci ateliéru Výchovné dramatiky Neslyšících (VDN) na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. „(…) extrémní poloha spontánního, neškoleného výtvarného výtvoru, který se v určitých vypjatých situacích stává člověku nutností, dokonce jediným smyslem života, totální fascinací sebe sama, vlastní halucinantní vizí (citováno volně podle Jana Kříže z knihy Jean Dubuffet, Odeon, 1989). To vypjaté nasazení při tvorbě, které zaujalo Jeana Dubuffeta, je typické i pro herecký projev Neslyšících.“ (Mikotová, 2003 in Novotná, 2011)

Představení Dům Hluchého, jehož premiéra se konala 21. února 2002 v Divadle Archa. Neslyšící herci z brněnského Divadla Neslyším poskytli skrz své vystoupení divákům příležitost porozumět Franciscu de Goyovi, umělci hledajícímu možnost vyjádření svých pocitů navzdory hluchotě. Pohybové představení bylo výsledkem spolupráce Divadla Archa, Zoji Mikotové a herců Divadla Neslyším a je inspirováno životem a dílem tohoto španělského malíře.

Naivní umění - liší se od art brut tím, že jeho tvůrci sice nemají formální vzdělání, ale jsou obvykle respektovanými příslušníky společnosti.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Příklad Resistance art: Obraz Family Dog od neslyšící Susan Dupor, který zobrazuje neslyšící dítě plazící se u nohou svých rodičů a ostatních slyšících sourozenců jako nemohoucí, zanedbávané stvoření bez vlastní identity, jemuž se nedostává možnosti komunikovat s ostatními, a které je na pozici pouhého domácího „mazlíčka“.

Family Dog - (Susan Dupor, 1991, akryl na plátně)

Příklad Affirmation art: „Umění je celý můj život. Když znakuji „umění" v ASL, paprsek světla představuje paprsek naděje. Létající objekty přede mnou představují různá média, jimiž maluji." (Chuck Baird)

Dr. Betty G. Miller – „matka" De'VIA

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

3. Disenfranchised art – umění nejbližší Neslyšícím Disenfranchised art je umění tvořené skupinami lidí (např. minoritami), kterým bylo nějakým způsobem zamezeno užívání jejich práv a svobod, přičemž se tato skutečnost odráží v jejich umělecké tvorbě. Umělci si pro svá díla vybírají ztvárnění prožitků a zážitků ze své historie nebo své názory jak kulturní, tak i politické, a reflektují je skrze výtvarné umění. Mnoho prací z této oblasti obsahuje kombinaci zpráv ze dvou podsměrů, čímž vyjadřují vývoj v procesu osvobození: •

Affirmation art (= umění potvrzující identitu). Umělecká vyjádření tohoto směru se stávají oslavou a zároveň potvrzením příslušné kultury umělce (jazyka, hodnot, norem, tradice, dědictví, majetku apod.)

•

Resistance art (= umění projevující nesouhlas, rezistentní umění, umění vzdoru). Tento typ prací prozkoumává problematiku útlaku či bojů za práva a svobodu menšin a následně je prezentuje. Takto laděná díla mají tendenci nahlížet na roli dominantní kultury definováním identity své menšiny.

Disenfranchised art je pojem celkově nadřazený celé oblasti dalších uměleckých myšlenkových směrů, např. již výše zmíněné Disability art, African-American art (umění Afroameričanů), Native American art (umění původních obyvatel Ameriky), Chicano art (mexické umění), Gay art (umění LGBT menšiny), Feminist art (feministické umění) a De’VIA = Deaf View/Image art (vizuální umění sdílející zkušenosti z pohledu Neslyšících). Co je umělecký směr De’VIA? V roce 1971 se pocity neslyšících a jejich zkušenosti poprvé výrazněji odrazily ve výtvarném umění. Objevily se v uměleckých výtvorech neslyšící výtvarnice a profesorky výtvarného umění na Gallaudetově univerzitě Dr. Betty Glorie Miller. Byla to první neslyšící žena, která obhájila doktorát ve výtvarné výchově (1976). Její práce povzbudila další neslyšící umělce a inspirovala je k tomu, aby vytvářeli své práce založené na osobních zkušenostech z pohledu Neslyšícího. Stále se diskutovalo o tom, co by měl žánr Deaf art přesně obsahovat. V roce 1977 Betty spoluzaložila výtvarnou skupinu Spectrum: Focus on Deaf Artists zaměřenou na umění neslyšících, se kterou později organizovali i letní umělecké festivaly neslyšících. Během příprav na umělecký festival Deaf Way I. v roce 1989 uspořádali Dr. Betty G. Miller a Dr. Paul Johnston čtyřdenní workshop na Gallaudetově univer-

Deaf Education – (Betty G. Miller) Mommy, I am Deaf! (Betty G. Miller, 1995, akryl/inkoust/koláž)

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Let your deafness no longer be a secret – even in art. Nezatajuj nadále svoji hluchotu – dokonce ani v umění. Ludwig van Beethoven Betty Miller - Evolution of ASL

zitě, kde se společně s dalšími neslyšícími umělci zabývali otázkou „What is Deaf Art? - Co je to umění Neslyšících?“. Celkem devět neslyšících umělců zde nakonec sepsalo umělecký manifest a vymezili nový umělecký směr De’VIA (Deaf View/Image Art = vizuální umění sdílející zkušenosti z pohledu Neslyšících). Tento žánr může na rozdíl od Deaf Art dle manifestu tvořit kdokoliv, kdo má co do činění s komunitou a kulturou Neslyšících – tedy i CODA apod. Dr. Betty G. Miller je označována za „matku De‘VIA“ a první oficiálně uznanou neslyšící výtvarnou umělkyni, která velmi zřetelně a cíleně začleňuje tematiku neslyšících do svého umění. Často ve svých obrazech zobrazuje sugestivní zážitky ze vzdělávání v době, kdy i v USA byl zakázán znakový jazyk a vyučovalo se pouze orální metodou.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI AFFIRMATION ART A RESISTANCE ART U NESLYŠÍCÍCH?

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI DE’VIA A DEAF ART?

Resistance art (umění projevující nesouhlas):

Deaf Art - umění tvořené neslyšícími umělci, kteří používají umění v jakékoli formě, médiu nebo používají různá témata a dodržují stejné umělecké standardy jako ostatní umělci kolem nás. De'VIA umění je vytvořeno tehdy, když umělec hodlá vyjádřit své zkušenosti a pohled Neslyšícího prostřednictvím vizuálního umění. De'VIA umění může být vytvořeno neslyšícími nebo i slyšícími umělci, pokud je záměrem vytvořit dílo, které vychází z jejich zkušeností s kulturou a komunitou Neslyšících (možným příkladem může být slyšící potomek neslyšících rodičů - CODA). Je naprosto v pořádku, že někteří neslyšící umělci ve svých dílech nevyjadřují svou identitu Neslyšícího. V tom případě jejich umění nespadá do žánru De'VIA, nýbrž do všeobecného umění neslyšících - Deaf Art.

• •

Integrace, inkluze Problematika zařazení své identity

•

Eugenika (sociálně-filozofický směr zaměřený na studium metod, které usilují o dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka)

•

Audismus

•

Orální vzdělávání

•

Kochleární implantace

Affirmation art (umění potvrzující identitu): • • • • • •

Převzetí kultury Přijetí Posílení Znakový jazyk Deafhood Afilace (přidružení se)

ZDROJ: Archiv časopisu Unie, www.ticho.cz, www.deaf-art.org

Novotná, P. (2008). Deaf Art - Výtvarné umění v kultuře Neslyšících. Brno: MU. Novotná P. (2011). Proces získávání výtvarných zkušeností u výtvarných neslyšících tvůrců. Brno: MU PdF.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/TÉMA ČÍSLA/ TEXT: Milena Brožová / FOTO:

Martin Jarůšek, Vojtěch Haluška, archiv Weblíčka /AUTOR LOGA: Vojtěch Haluška

– studna příběhů pro děti Je vám název Weblíčko povědomý? Určitě ano, zmínili jsme se o něm v předchozím čísle Unie. Weblíčko je staronový projekt, který v mnohém čerpá z původního projektu České komory tlumočníků znakového jazyka. Tehdy ještě nesl název WEBlik. V současné době spadá pod ČMUN a má nejen nový název, ale i kabát. 12

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

Co mají společného Weblíčko a WEBlik Komory? Majka: To je dobrá otázka – určitě zpřístupnění pohádek a příběhů i neslyšícím dětem. Komora má však jiný cíl – věnovat se tlumočníkům. Proto tento projekt předala Jablíčku dětem. Nicméně dlouho se po předání nic nedělo. Když ČMUN vzala pod sebe Jablíčko dětem, převzala tím pádem i projekt WEBliku. Dlouho netrvalo a vytvořil se tým, který se domluvil, že projekt nakonec nebude úplně stejný. Opustili jsme dosavadní název, logo i stránky. Vytvořili jsme nové webové stránky, oprášili nápady a vymysleli nový název – Weblíčko, který je kombinací slov WEBlik a Jablíčko (více o Jablíčku dětem v čísle 1-2/2021, pozn. redakce).

Jak dlouho trvala příprava spuštění webových stránek? Anna: Zhruba dva roky, kdy jsme naráželi na různé překážky. Ale ta intenzivní práce trvala zhruba půl roku, během ní jsme řešili nové nápady, náměty apod.

Pro tým Weblíčka nyní pracuje osm lidí, jak to začalo? Majka: První, kdo se projektu ujal, byla Jana Nováková, jež oslovila mě, protože jsem již předtím pracovala s WEBlikem. Poté se tým rozšířil o Annu Pangrácovou. Postupně přicházeli další lidé, od ledna 2021 už tým funguje v osmi lidech.

/TÉMA ČÍSLA/

Co by kromě finanční injekce pomohlo Weblíčku? Majka: Určitě větší propagace, na které stále pracujeme. Snažíme se, aby se stránky s příběhy dostaly k dětem, pro které jsou primárně určené. Velmi důležité ale je, aby se s dětmi někdo díval – rodiče, slyšící sourozenci, prarodiče, slyšící kamarádi či někdo z příbuzenstva. Aby společně sledovali příběhy, vyprávěli si o nich. Většina videí bude otitulkovaná, takže budou dostupná i pro ty, kteří se znakový jazyk teprve učí či jej úplně neovládají.

Janka Nováková

Anna Pangrácová

Na Facebooku i na Instagramu máte velkou podporu ze strany neslyšících… Anna: Ano, jsme za ni vděční. Díky ní jsme mohli vyhlásit soutěž o náměty nových příběhů ve stylu umění Visual Vernacular, storytellingu a tradičně vyprávěných pohádek. A věříme, že se objeví další příběhy, které budou bavit.

Podle čeho vybíráte náměty? Majka: Zatím se nám osvědčilo vybírat taková témata, která máme vyzkoušená na svých dětech.

Věra Sagulová Majka Basovníková

Máte i jiné, další nápady? Majka: Nápadů je mnoho. Osobně bych ráda propojila naše vyprávění s příběhy o ročních obdobích a zaměřila se na to, co je pro ta období typické; napadá mě tak příběh o stavění sněhuláka v zimě…

Proč se nepoužívají české názvy pro VV a storytelling? Majka: Nejsou to česká pojmenování a nejsou ještě zažitá. Líbí se mi proto nápad Alana Ptáčka, který storytelling přejmenoval na příběhy z rukávu (Majka znakuje znak pro storytelling). Vojta: Při práci s videem, které připravujeme pro děti, myslím na to, aby bylo vizuálně zajímavé. Nestačí jen odvyprávěný příběh, musím přidávat navíc efekty a různé animace. Snažím se o to, aby daný příběh děti zaujal a aby při sledování pohádky udržely pozornost. Občas funguji i jako figurant, protože mě baví vyprávět příběhy. Primárně však pracuji jako střihač a animátor videí. Adam: Někdy v listopadu mě Andulka Pangrácová oslovila, zda by šly některé komponenty na webových stránkách zprovoznit. Mám bohaté zkušenosti s tvorbou webových stránek pro různé společnosti. Pro Weblíčko pracuji od ledna letošního roku a na jeho webových stránkách se snažím o jednoduchost, přehlednost a líbivost. V nejbližší době chci nastavit vyhledávání podle parametrů, které ještě není v provozu. Chceme, aby si děti mohly najít pohádku podle názvu nebo aby si mohly spustit přehrávání videa v momentě, ve kterém posledně skončily. Připravuji také možnost přehrávání videa ve větším okně, např. na tabletu.

Na co je třeba při výrobě videí pro neslyšící děti pamatovat? Veronika: Pro Weblíčko kreslím podklady na webové stránky. Zatím jsem nakreslila obrázky pro bajku Létající želva a pro novou pohádku O ztracené sově. Kreslím spíše intuitivně, jak se to k té či oné pohádce hodí. Při kreslení je určitě třeba brát ohled na to, kde bude figurantka stát, a aby nepřekrývala obrázek na pozadí videa. To bylo důležité třeba u té Létající želvy – například na jednom ze tří obrázků měla být byla želva s kačenkami co nejvíc vlevo, zatímco za Věrkou měla být jen voda. Věrka: Z pozice figuranta během natáčení je velmi důležité myslet na znakování s výraznou mimikou, střídání rolí během vypravování pohádek, a to vše tak, aby tomu děti rozuměly. Naučit se vyprávět je sice možné, teoreticky, ale ponejvíce záleží na samotném vypravěči, jeho představivosti, talentu a zejména na tom, zda ho vyprávění baví.

Vojta Haluška Veronika Bočková

Adam Kubánek

Emil Sagula

KONTAKTY: Sídlo: Havlíčkova 4/1025, Praha 1, 110 00 E-mail: weblicko@cmun.cz Instagram: https://www.instagram.com/ weblicko/ Facebook: https://www.facebook.com/ weblicko/

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/TÉMA ČÍSLA/

MEZI PRVNÍMI ZVEŘEJNĚNÝMI VIDEI K ÚNORU 2021:

Visual Vernacular

Koťátko, koťátko, co vidíš? (podle předlohy – Majka) Pavouk (autorské vyprávění - Emil)

Poha'dky

Lední medvídku, kam pluješ? (podle předlohy – Anna) nejnovější O Měsíční víle (autorské vyprávění – Věrka)

Storytelling

nejnovější O živém sněhulákovi (podle předlohy Dacka Virniga – Vojta) Děda rybář (autorské vyprávění – Věrka) O ztracené sově (autorské vyprávění - Věrka)

Básničky

Huboval vrabčák na zimu (podle předlohy – Veronika) Dobrou noc (autorské vyprávění – Majka) O Mikuláši (autorské vyprávění – Věrka)

Bajky

Létající želva (podle předlohy – Věrka) Holub a mravenec (podle předlohy – Věrka) O neslyšící lišce a vráně (podle předlohy - Anna a Veronika)

•

Spolupráce s KukátkOO, z.s. a Ústavem jazyků a komunikace neslyšících na Filosofické fakultě UK. 5. prosince 2020 – první spuštění webových stránek

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

VISUAL VERNACULAR Jedinečná technika fyzického divadla propojující prvky poezie a pantomimy. Využívají ji především neslyšící umělci (o VV jsme psali v UNII 11–12/2020).

/TÉMA ČÍSLA/

Janko, co Tě vedlo k „oživení“ Weblíčka? Janka: Cesta Weblíčka nebyla jednoduchá. Komora nám WEBlik předala, nicméně potom nastaly komplikace s webmasterem. Další zádrhel byl v ukončení programu Flash (program Flash Player byl ke konci roku 2020 ukončen kvůli novějším programům, pozn. redakce), kdy bylo nutné předělat videa. Jsem ale ráda, že spolupráce s Českomoravskou unií neslyšících funguje a že Weblíčko se konečně rozjelo a začíná se posouvat dál.

Dá se naučit umělecký projev ve ZJ? A jak? Majka: Člověk musí mít k němu předpoklady, vrozený talent. Záleží, a to je velmi důležité, zda dítě a jeho rodiče pracovali se znakovým jazykem. Zda mu během dětství vyprávěli pohádky, příběhy, zda ovládali umění VV apod. Tím, že dítěti vyprávíme ve znakovém jazyce, jdeme mu příkladem. Kdybychom neslyšícímu dítěti pouštěli jen kreslené pohádky, tak se jeho jazykový vývoj bude ubírat jiným směrem. Když mu však budeme vyprávět příběhy ve znakovém jazyce, předáme mu zároveň expresivitu, mimiku, zkrátka znakový jazyk se vším všudy. Také je třeba reagovat na vyprávění samotného dítěte, nechat mu prostor pro jeho fantazii a vyjadřování, neboť jen tak může v budoucnu sám vyprávět příběhy ve znakovém jazyce. A když už nějaký příběh umíte, je třeba jej opakovat, vracet se k němu a vylepšovat jej. Anna: Naštěstí je český znakový jazyk se mnou od dětství, jeho krása mě uchvátila a pořád uchvacuje. Na krátký čas jsem fungovala v již zaniklém souboru Tichá hudba. Jsem ráda, že jsem teď součástí skvělého týmu a mohu stále znakový jazyk obdivovat a podivovat se nad jeho nezměrnými možnostmi nejen v umělecké oblasti! Umělecký znakový projev se sice dá od někoho okoukat a naučit se přinejmenším jeho základům, ale když je někomu dán do vínku talent, tak je to mnohem lepší! Emil: Uměleckému projevu ve znakovém jazyce se dá poměrně dobře naučit, byť ne dokonale. Není to ani okamžitá záležitost. Nějakou dobu trvá, než proniknete do jeho tajů. Je to stejné, jako když během čtení narazíte na neznámé slovo: Zjišťujete jeho význam a učíte se jej používat v různých kontextech. Nezapamatujete si jej hned, ale jeho opakovaným používáním si jej osvojíte. Když mě zaujme nějaký příběh ve VV, tak si jej nepustím jednou, ale několikrát si jej přetočím, abych zachytil jednotlivé detaily. Tím, že ho vidím několikrát, si všimnu dalších a dalších detailů. Takto si daný příběh zapamatuji, až se s ním nakonec sžiji a jsem ho schopen převyprávět. Příběhy na Weblíčku budou umožňovat neslyšícím dětem sledovat uměleckou stránku znakového jazyka. Děti mají tu výhodu, že mají mladé a „tvárné“ mozky; jsou jako houby, které nasávají vodu. Když budou mít vizuální podněty, bude se jejich znakový jazyk dobře rozvíjet.

JEDEN DEN S TÝMEM WEBLÍČKA



1. Sešli jsme se v Havlíčkově ulici. Tým ve složení Anny, Majky, Věrky a Vojty právě probíral, co se ten den bude natáčet a co je v plánu příští týden. 2. U notebooku se řešily příspěvky lidí na nedávno zveřejněnou výzvu Weblíčka. Některé nápady zaujaly. 3. I v práci může být legrace. 4. Majka v akci. V pozadí je během natáčení zelené plátno. Šikovný grafik Vojta díky němu vytvoří pro video vhodné tematické prostředí. 5. Věrka se připravuje na své natáčení. 6. Vojta při práci s konkrétními efekty, animacemi a videi. Vizuální stránka je pro neslyšící děti velmi důležitá. Zveřejnění konkrétního videa musí odsouhlasit celý tým. Každý týden přibyde minimálně jedno video.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

Představujeme orientační běh TEXT: Petr Pánek

FOTO: archiv Marka Spilky

Orientační běh neslyšících má dlouholetou tradici. Vyvinul se postupně z turistiky stejně jako u slyšících. Už v 50. letech 20. století dělal Svazarm neslyšících turistické závody branné povinnosti, které se těšily poměrně velké účasti. Byla to tehdy jedna z mála možností, jak se mohli neslyšící scházet.

rientační běh se jako sport začal do světa šířit už před sto lety ze Skandinávie, především z Norska. Zajímavostí je, že je součástí deaflympiád, ale snahy o jeho zařazení na olympijské hry byly zatím neúspěšné. Důvodem je zřejmě malá atraktivnost pro televizní diváky a fakt, že tento sport není ještě rozšířený do všech

států světa. V České republice zastřešuje orientační běh od roku 1968 Český svaz orientačních sportů. Naši neslyšící běžci se sdružují ve facebookové skupině Český OB neslyšících. Požádali jsme našeho úspěšného neslyšícího reprezentanta Marka Spilku, aby nám přiblížil prostředí orientačních běžců.

Marku, co se ti na orientačním běhu líbí? MAREK SPILKA 37letý český reprezentant v OB neslyšících, který se momentálně připravuje na deaflympiádu, která by se měla konat v roce 2022 v Brazílii. Pracuje jako IT technik. Volný čas tráví převážně se svou rodinou, nebo běháním. A je hrdým manželem Pavlíny Spilkové, se kterou má ročního syna Alana.

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

Na tomto sportu je krásné to, že je to sport pro všechny věkové kategorie. Mohou jej tedy absolvovat jak starší běžci, tak i ti nejmenší. Pořádají se i závody pro menší nadšence OB, kde malí běžci musí jít po vyvěšených obrázcích (třeba usmívající se smajlíci). S přibývajícími roky se postupně učí pracovat s mapami.

Odlišuje se nějak orientační běh neslyšících? U nás v České republice jsou momentálně dva závody, a to MČR (Mistrovství České republiky) a ČPN (Český pohár neslyšících). Na závodech MČR jsou nejlepší závodníci odměněni diplomy a medailemi hned po tomto právě absolvovaném závodě. Kdežto v ČPN závodí běžci v několika závodech po celý rok, kde získávají body a na konci roku jsou odměněni ti nejlepší neslyšící běžci s nejvíce získanými body ze závodů ČPN.

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

Jaké jsou národní a mezinárodní akce neslyšících orientačních běžců?

ORIENTAČNÍ BĚH (OB)

Úspěchy sahají ještě do dob Československa, kdy se neslyšící závodník Libor Hubáček (člen TJ Slovan Zlín) hned ve svém prvním závodě stal mistrem Evropy. Stalo se tak na ME v Rusku v roce 1992. Poslední čerstvé úspěchy zaznamenal náš OB na posledním ME, které se uskutečnilo v Olomouci v roce 2016, kde získala ženská štafeta ve složení Anna Formánková, Lenka Hornová a Marie Pangrácová bronzovou medaili. A ještě na tomto ME získala v individuálním závodě juniorek Anna Formánková zlatou medaili. Na posledním MS, které se konalo rovněž v Olomouci v roce 2019, prožil náš OB ještě větší příděl medailí. Ve sprintových štafetách získala štafeta ve složení Anna Pangrácová, Jan Semerád, Josef Procházka a Anna Formánková bronzovou medaili. Další medaile jsme získali ve štafetách – kluci běžící ve složení Jan Semerád, Josef Procházka a Marek Spilka po výborném výkonu vybojovali senzační stříbrnou medaili. Ovšem i dámy v závodě štafet neodešly bez medaile – ve složení Anna Formánková, Marie Pangrácová a Anna Pangrácová získaly bronzovou medaili.

Orientační běh je sport založený na orientaci v terénu a běhu. Na startu obdrží závodník mapu terénu, který většinou nezná. Na mapě jsou vyznačena kontrolní stanoviště (kontroly) a závodník musí všechny tyto kontroly najít v určeném pořadí a v co nejkratším čase. Jsou i takové závody, kdy je potřeba nalézt kontroly v libovolném pořadí. Závodník je vybaven buzolou a čipem na označování kontrol.

Co bys, Marku, doporučil začínajícím zájemcům o OB? Určitě v první řadě si jej vyzkoušet. Není to jen o běhu, tento sport nabízí více aspektů než jen samotný běh. Je třeba umět se rychle (a potažmo správně) rozhodnout, kterým směrem poběžíte. Je potřeba být i zdatný v kopcích, být velký kamarád s mapou, umět vyčíst z mapy i ty nejmenší detaily apod. První OB, který jsem zaregistroval, běžel v televizi, a závodili v něm slyšící reprezentanti. Říkal jsem si, že to může být zajímavé, ale tím u mě zájem končil. Samotný běh mě vůbec nebavil, sportoval jsem do té doby jen v kolektivních sportech.

Kolik stojí vybavení pro orientační běh? Zrovna tento sport není tak drahý v porovnání s ostatními sporty. Jen je potřeba mít dobrou sportovní trailovou obuv, určenou právě do terénu. Buzolu (kompas) a čip na zaražení kontrol. A samozřejmě vhodné běžecké sportovní oblečení. Člověk se vejde do pěti tisíc korun.

Máš nějaký vtipný zážitek z orientačního běhu? Těch mám opravdu nespočet. Ale nějaký vtipný? Třeba v jednom závodě u nás proběhlo přede mnou divoké prase. Anebo ve Švédsku jsem se „topil“ v bažinách. Když to pojmu obecně, díky OB jsem více v lese na čerstvém vzduchu a za to jsem nesmírně rád! Krajina je někdy obdivuhodná, co se týče její krásy a tajemných míst.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/VZPOMÍNKA/

POMÁHALA JSEM MISTROVÉ zaučovat neslyšící spolupracovníky… TEXT: Kamila Spěváková FOTO: archiv Hedviky Mikulášové

Dobrý den, Hedviko, jak se máš? Dobře, akorát mě zlobí tlak a nemohu chodit na zahradu na vzduch.

V říjnu 2020 oslavila paní Hedvika Mikulášová úctyhodné 95. narozeniny. V té době byla dlouholetou a nejstarší žijící členkou Českomoravské unie neslyšících, p. s. Praha. Žila v domově pro seniory na pražském Chodově a k narozeninám v době koronavirové epidemie dostala dárek v podobě prolomení komunikační bariéry – videohovor se mnou. Ten ji nadchl natolik, že bylo domluveno i další setkání. Bylo pro mě překvapením, že si paní Hedvika pamatovala ve znakovém jazyce mnohé pojmy. Bohužel Hedvika Mikulášová krátce poté, 10. prosince 2020, zemřela. Přinášíme rozhovor s ní tak, jak proběhl… Osobnost paní Hedviky je zaznamenána i v projektu Paměť národa.

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

Kvůli epidemii a přísným pravidlům, viď ?! Samozřejmě. Kdy to skončí? Ráda bych Tě viděla.

Ale vypadáš moc pěkně na svůj úctyhodný věk! Jak to děláš? No, nevím, čím to je. Asi je to tím, že nepiju kávu, alkohol, a ani nekouřím. Myslím si, že to mám v genech. Moje maminka se dožila 89 roků. A mohla dál žít, kdyby neměla slabé srdce.

Uvědomuji si, že jsi zažila krizi, válku, útrapy… Ano. Pamatuji si na některé události, např. na nemoc o Vánocích na internátě, vystěhování dětí a učitelů radlické školy do provizorního objektu v Praze-Bohnicích, zákaz nočního vycházení, smrt neslyšící dívky, uvěznění mého tatínka.

Zažila jsi na vlastní oči stěhování školy do Bohnic? Ne, měla jsem štěstí, že jsem vyšla z radlické školy dřív, než došlo ke stěhování. Dle vyprávění mé mladší kamarádky Klaudie Podlešákové, která se s ostatními dětmi po skonče-

/VZPOMÍNKA/

ní války vrátila do původní školy, vím, že zažila šok. Vnitřek školní budovy byl v hrozném stavu, Němci jej zpustošili.

Pochopila jsem dobře, že jsi byla nemocná a musela jsi zůstat na internátě? Ano, když dítě bylo nemocné, tak jej škola nepustila domů.

Nebylo Ti tam smutno, zrovna o Vánocích? Ne. Naštěstí s námi byly děti, které neměly rodiče; ty tam zůstávaly (dávám jí za pravdu, znám učitelky, které si tyto děti braly na víkend či na prázdniny, pozn. redakce).

Zažila jsi během války hlad a bídu? Nebylo to hrozné, neboť jsme měli štěstí, že jsme bydleli na venkově. Živili jsme se vlastním hospodařením a tím, co nám dala vlastní zahrada, takže jsme si dělali různé pestré kompoty. Měli jsme slepice, husy, kachny, prase i kozu. Ale s Němci, kteří se pohybovali po venkově, jsme se museli podělit, např. půlkou prasete ze zabijačky nebo vajíčky (venkované často chovali slepice tajně nebo tajně v noci ve sklepech prováděli zabíjačky, pozn. redakce). Vzpomínám na svoji milovanou kozičku, byly jsme nerozlučné kamarádky. Chodila jsem s ní na procházky, ráda do mě trkala a uměla se i mazlit. Když mi pošla, tak jsem pro ni hodně plakala. Druhou kozu už jsem nechtěla.

Aranžování květin, listopad 2018

Paní Hedviko, máš u mě obdiv, že jsi přežila 2. světovou válku. Jak jsi vycházela s Němci? Byla jsem k nim slušná a v jejich přítomnosti jsem raději mlčela. A i ostatní obyvatelé venkova byli vůči nim opatrní. Všichni jsme dodržovali zásadu: Dávat si pozor na pusu. I na venkově se pohybovali zrádci, na něž doplatil i můj tatínek, kterého pak z politických důvodů zavřeli.

Měla jsi s maminkou možnost navštívit tatínka ve vězení? Bohužel, návštěvy nebyly povoleny.

Mohla jsi během války dokončit školu?

Mikulášské posezení s členy ČMUN Praha, prosinec 2018

Ano, nastoupila jsem do učení pro slyšící učně. Vyučila jsem se dámskou švadlenou a nastoupila do dámského salónu ve Vodičkově ulici v Praze, kde jsem zapadla do dobrého kolektivu slyšících. Naučila jsem se tam hodně věcí. Pomáhala jsem mistrové zaučovat v českém znakovém jazyce neslyšící spolupracovníky a mimo jiné jsem je také učila pracovní morálce či kázni, což se některým nelíbilo, a tak odešli pracovat jinam. Mistrová si totiž myslela, že všichni neslyšící jsou stejně pracovití jako já. Mé zručnosti a množství zakázek si všimli i Němci, a tak mě přemístili do dílny Vinohradského divadla, kde jsem šila oblečení pro ženy německých vojáků a důstojníků.

Opravdu? To je pro mě novinka, že jsi pracovala i pro Němce. Jak jsi s nimi komunikovala? Ve škole v Radlicích jsem se naučila mluvit i odezírat a Němci sami uměli mluvit česky.

A právě díky odezírání jsi asi neměla problém s hledáním práce? Přesně tak. Moc mi to pomohlo. Ale na druhé straně jsme měli ve škole velmi mizernou výuku, bylo tam málo obětavých učitelů. Když jsem vycházela ze školy, tatínek nebyl spokojen s mou slovní zásobou a s tím, že jsem nebyla schopna porozumět textu či jej převyprávět vlastními slovy.

Tvoření mandal z písku, červen 2019

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/VZPOMÍNKA/

Mohu se na něco zeptat? Co přesně se stalo s neslyšící dívkou, jejíž smrt jsi zmínila na začátku? Ona neslyšící dívka se jmenovala Javůrková a jednoho večera čekala na svého chlapce. Za války se nesmělo rozsvěcovat po 20. hodině, nesvítila tedy ani pouliční osvětlení, ani světla veřejné dopravy (v letech 1941−1942 platilo stanné právo; za jeho porušení hrozil trest smrti, pozn. redakce). V té tmě nemohla vnímat neslyšící slečna zrakem, a proto bohužel neslyšela jedoucí trolejbus, který ji srazil a zranil se smrtelnými následky. U nehybné dívky byl v okamžiku skonu její neslyšící chlapec, Kříženecký (mezi staršími neslyšící pamětníky byl znám jako osobnost české turistiky neslyšících, pozn. redakce), a tlumočník do znakového jazyka. Vzpomínám, že na její pohřeb na venkově přijelo hodně neslyšících lidí.

Jak jsi prožila osvobození Prahy Rudou armádou? V den osvobození jsem byla na venkově, takže jsem se o tom nedozvěděla hned. Ani moje maminka mi toho moc neřekla. Naštěstí jsem byla ve styku s neslyšícími Pražáky. Jakmile se ke mně od nich donesly informace o oslavě vítězství, ihned jsem jela do Prahy na Václavské náměstí vítat vojáky. To bylo radosti a jásotu!

Potkala jsi v Praze i americké vojáky? Američtí vojáci tam nebyli.

Byla jsi po únoru 1948 svědkyní likvidace spolků a jejich nuceného sjednocení všech spolků pod Ústřední jednotu invalidů v roce 1949. Co bylo podle Tebe lepší, Ústřední jednota invalidů, nebo existence samostatných spolků před rokem 1948? Samostatné spolky.

Proč? Protože například spolek, který jsem navštěvovala, se věnoval výhradně prelingválně neslyšícím členům se stejnými zájmy, zkušenostmi i problémy a zejména se společnou komunikací ve znakovém jazyce.

Aha. Byl to jeden z důvodu, proč neslyšící pamětníci, mezi které patříš, založili za pomoci pana Buberleho po listopadovém převratu Českou unii neslyšících? Ano. Iniciátory byli například pan Sigan, pan Říha a další samotní neslyšící lidé. Dodnes jsme panu Buberlovi moc vděční, že nám pomohl s obnovením dřívějších zaniklých podpůrných spolků z první republiky. Jsme rádi, že v tom můžeme pokračovat.

Tvoje vyprávění by mohlo být opravdu nekonečné… Mohu se Tě závěrem zeptat, jak se Ti líbí forma videohovoru? Moc; zjistila jsem totiž, že se mi vrátila paměť a potřebuji si s někým znakovat.

Popovídala by sis takto se svými kamarádkami z UNIE? Ano. Například s paní Johannovou, bývalou kolegyní z práce, paní Primasovou, paní Královou nebo paní Podlešákovou.

Opravdu? Dobře, něco vymyslím a domluvím se se sociálním pracovníkem z ČUN. Milá Hedviko, moc děkuji za poskytnutí zajímavého rozhovoru a obětování času.

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

Paměť národa je mezinárodní sbírka vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí 20. století. Dostupná je v stejnojmenném internetovém archivu, na jehož budování se podílejí jednotlivci i organizace z ČR a dalších zemí.

/ N E S LY Š Í C Í U M Ě L E C /

Tři roky jsem sbíral odvahu TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová FOTO: Mac Dominik Henzl a jeho archiv

Maci, jak vznikl nápad napsat knihu? Začalo to před čtyřmi lety, kdy jsem chtěl začít nový život a přestěhoval jsem se do Anglie. Čekalo mě tam hodně dobrodružství a zážitků. Změnilo se mi myšlení. Chtěl jsem si to všechno zaznamenávat ve formě videí v ČZJ, jenže jsem měl problémy s telefonem. Tak jsem si postřehy začal psát a to mě postupně bavilo čím dál více. Po půl roce v Anglii jsem se rozhodl vrátit zpět do ČR. Mezitím jsem měl napsaných asi sto stránek a kamarádi, kterým jsem to dával číst, mě povzbuzovali, ať píšu dál. A tak jsem psal.

Jak dlouhá cesta uplynula mezi psaním a vydáním? Tři roky jsem sbíral odvahu k vydání knihy. Neustále jsem váhal. Dokonce jsem zkoušel trhat lístky květin, aby mi daly správnou odpověď.

Je těžké vydat knihu?

Mac Dominik Henzl je neslyšící umělec, herec a také náš kolega v redakci Unie. Celý loňský rok jste se na našich stránkách setkávali s jeho oblíbeným sloupkem Potrefeně. Čerpal v něm i ze své chystané autobiografické knihy Fuchsie – pohádka z 21. století, která spatřila světlo světa koncem loňského roku.

Měl jsem volnost, psal jsem bez jakéhokoli vnějšího tlaku. Díky tomu mě to bavilo a šlo hladce. Normálně mě psaní nebaví, dodnes ani nechápu, jak jsem Fuchsii mohl napsat. Samotné psaní mi zabralo celkem asi čtyři měsíce, ale cesta k vydání knihy byla mnohem delší. Nebylo to jednoduché, protože jsem skoro všechno zařizoval sám. Například korektury češtiny trvaly půl roku…

Nebylo by jednodušší oslovit nějaké nakladatelství? Jako neznámému autorovi by mi knihu asi nikdo nevydal. Nejdřív jsem zkusil crowdfunding (forma financování projektů, na které se lidé skládají a po dosažení celkové částky si za to mohou

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ N E S LY Š Í C Í U M Ě L E C /

vybrat odměnu, pozn. redakce), ale nevyšlo to. Tak jsem se rozhodl, že sen si splním a knihu si vydám sám.

Co vše obnáší vydat knihu? Je toho opravdu hodně. Obálku mi dělal neslyšící grafik Petr Brandl. Obrázek fuchsie na titulní stranu jsem si musel zakoupit a Petr Brandl jej následně upravil. Vybral jsem si a zakoupil takový font, který by vyhovoval co největší skupině čtenářů. Ke knize jsem musel zakoupit ISBN (identifikační číslo pro knihy, musí ho mít každá kniha určená pro veřejnost, pozn. redakce). Kdybych chtěl, aby se moje kniha dostala do všech knihoven, musela by splňovat mnohem více podmínek, jako jsou normované okraje, možnosti tisku apod., což by bylo podstatně dražší. Takto se povinný výtisk mé knihy dostává jen do sedmi knihoven. Dalším problémem byla jména osob v textu. Chtěl jsem použít skutečná jména, s těmi vymyšlenými by to nebylo ono. Nechal jsem si vypracovat smlouvu pro souhlas k užití jména v knize a dal ji podepsat všem, o kterých píšu.

Chtěli po tobě, abys jim ukázal text? MAC DOMINIK HENZL (28) • •

Chodil na kurzy herectví k Radce Stupkové; hrál v divadle se slyšícími.

•

Ve volném čase píše a natáčí videa, ve kterých také hraje.

•

Neslyšící umělec a herec pocházející ze slyšící rodiny.

Jeho film Nebezpečné přání vyhrál cenu diváků na filmovém festivalu Deafland, kde získal i několik cen – například ocenění pro nejlepšího herce. Se slyšící umělkyní Alžbětou Bačíkovou získali za videoklip „Setkání“ prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého 2018 v kategorii Cena diváků.

•

Vystupuje i v Bačíkové videoinstalaci „DJ“ (2020), která vychází z knihy Fuchsie a byla k vidění na mezinárodní výstavě Hotel Beethoven v Bruselu.

•

V ČUN má na starost zejména překlady do ČZJ.

•

IG: machenzl, Fb: Mac Dominik Henzl

1–2/2021 ročník XXV ČASOPIS UNIE 3–4/2021

Ne, věřili mi s tím, že se nechají překvapit. Jen dva lidé mi neodpověděli, tak jsem jejich jména změnil. Ještě krátce před zveřejněním jsem odstranil některé pasáže, ale pořád platí, že je to můj příběh a můj pohled. Mým cílem nebylo nikomu ublížit.

Tisk Fuchsie sis také zajistil sám? Ano. Knihu jsem vydal vlastním nákladem. Všechno jsem financoval sám, takže jsem musel být opatrný. Proces zahrnoval mnoho různých poplatků, do toho jsem si musel všechno sám zjišťovat a vykomunikovat. E-mailová komunikace kolem toho všeho byla náročná; slyšící jen zvednou telefon a je to.

Jaký pocit jsi měl, když jsi knihu konečně držel v ruce? Věřil jsem sice, že to klapne, ale i tak jsem tomu nemohl uvěřit. Jako kdybych měl v ruce jinou knihu, a ne tu svoji.

Jakému čtenáři je kniha určená a proč by si ji měl přečíst? Kniha je pro všechny, i pro slyšící. Každý si v ní může najít to svoje. Je o tom, jak jsem se přestěhoval do Anglie a jak jsem změnil své myšlení. Píšu v ní i o andělech, duchovní energii a dalších věcech, které se mi staly.

Jsi důkazem, že i neslyšícímu člověku se může splnit sen vydat svou knihu. Jděte si za svým snem. Jsou různé cesty, jak toho dosáhnout. Při psaní horší čeština nevadí, i já mám problémy s gramatikou, hlavně se správnými tvary slov, ale od toho je tu jazyková korektura. Neslyšící také mohou místo psaní vytvářet videa s projevem v ČZJ a nechat si je do češtiny přepsat.

/ N E S LY Š Í C Í U M Ě L E C /

Fuchsie je pojmenovaná podle oblíbené květiny Macova dědečka. Autor v ní čtivou a vtipnou formou popisuje své zážitky nejen z Anglie. Kromě každodenních situací, které přináší sám život, obsahuje kniha i vzpomínky na dětství a hlubší úvahy o smyslu života. Rozhodně není jen pro neslyšící. Je pro každého, kdo hledá inspiraci a odvahu pro jakoukoli životní změnu.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/N Ž IEVSOLTYNŠÍÍ CSÍT SY EL N / IOR/

„Není cukr jako cukr“ V minulém čísle nám Jarda Milich prozradil, jak se mu povedlo zhubnout, a také jsme vám slíbili, že budeme pokračovat tímto seriálem o zdravém životním stylu. V tomto čísle jsme se zaměřili na téma sacharidy, o nichž nám Jarda řekne něco víc.

Pod termínem sacharidy se neskrývá nic jiného než cukry. Sacharidy plní funkci energetického paliva. Existují tři druhy sacharidů, a to (zjednodušeně): monosacharidy, disacharidy a komplexní sacharidy (= polysacharidy). Monosacharidy a disacharidy 4 jsou takzvané rychlé cukry, tělo je potřebuje pro okamžité doplnění energie. Zato polysacharidy tráví naše tělo po celý den, neboť se vstřebávají pomaleji, což je pro udržení hladiny cukru a tělesné váhy důležité. MONOSACHARIDY jsou ty nejjednodušší rychlé cukry, nacházejí se například v ovoci nebo v medu. DISACHARIDY jsou tvořeny dvěma cukernými jednotkami. Patří mezi ně sacharóza (cukrová řepa, třtina, ovoce, stolní cukr), laktóza (mléko a mléčné výrobky) a maltóza (obilí, pivo). POLYSACHARIDY jsou složeny z deseti, stovek až tisíců cukerných jednotek, tudíž se štěpí, a tedy i tráví velmi pomalu. Jejich hlavním potravinovým zdrojem jsou: rostlinný škrob (obiloviny, brambory, rýže), glykogen (živočišný škrob, v našem těle je uložen v játrech a ve svalech) a vláknina (zelenina, celozrnné obiloviny, ořechy, suché luštěniny). Ovoce je nejlepší na dodání energie po cvičení nebo po náročné práci, protože je zdrojem monosacharidů, které se rychle vstřebají a fungují tedy jako „energetický nakopávač“. Nedoporučuje se jíst během dne mnoho sladkého ovoce; příliš vysoký obsah monosacharidů přispívá k nárůstu tělesné hmotnosti, eventuálně i k rozvoji cukrovky. Mluvíme o přezrálém ovoci, hroznovém víně, meruňkách, mangu, banánu; o něco méně cukru je v jahodách, borůvkách a ostružinách. Sladké ovoce jezte s mírou, a hlavně ne večer, kdy by na řadu měla přijít zelenina. Slaďte raději stévií, čekankovým nebo agávovým sirupem. K dodání energie po celý den doporučuji jíst přílohy: rýži, těstoviny, brambory, kuskus, quinou. Důležité je hlídat si tzv. Gl − glykemický index. Uvedu příklad: Když sníte jen 150 g uvařené rýže, budete mít za 30 minut opět hlad, protože rýže samotná má

TEXT: Eliška Stráníková

a Jarda Milich ILUSTRACE:

Petra Tůmová

MONOSACHARIDY

DISACHARIDY Maltóza

GLUKÓZA téměř všude

POLYSACHARIDY Škrob

mouka

FRUKTÓZA zejména v ovoci

Sacharóza

Vláknina

GALAKTÓZA téměř nikde

Laktóza

Glykogen

mléko

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

/ŽIVOTNÍ STYL/

vysoký glykemický index. Čím nižší hodnotu GI v jídle přijmu, tím lépe. Proto nejezte jen samotnou rýži, ale doplňte ji rybou nebo kuřecím masem. Pokud chcete hubnout, jezte jen jídla s nižším Gl, zabráníte tím rychlému nástupu hladu.

GLYKEMICKÝ INDEX vysoký GI, nad 70

Příklady glykemického indexu: • Potraviny s nižším Gl (méně než 55): ovoce, zelenina, tmavá rýže, těstoviny, žitné pečivo, luštěniny. Po jejich konzumaci se dostaví pocit dlouhodobé sytosti, proto se doporučují k redukci hmotnosti a vůbec ke zdravé výživě. • Potraviny se středním Gl (56−69): klasické müsli vločky, sušenky BEBE, celozrnné pečivo, ovesné vločky, hnědá a bílá rýže, brambory, těstoviny, ananas, banán, také zmrzlina • Potraviny s vysokým GI (69 a více): vařené brambory, smažené hranolky, rozvařená rýže, bílý chléb, sladké pečivo, sladkosti, čokoláda, pizza, chipsy, med, cornflakes a pivo. Musím souhlasit se známým tvrzením, že po pivu se přibírá – když vypijete hodně piva (málokdo si dá maximálně jedno dvě piva), dostaví se pocit velkého hladu, takže zákonitě k pivu sníte více, než byste měli.

☺

Jak vidíte, nedoporučuje se jíst sacharidy samotné. Pozor, hodnota Gl se dá ovlivnit ovlivněn tepelnou úpravou jídla. Třeba GI u brambor: Vařené Šťouchané Brambory Smažené Pečené brambory brambory: vařené v páře: hranolky: brambory: bez slupky: 85 70 65 95−105 85−95 Vidíte ty rozdíly v tepelné úpravě? Je to tím, že brambory obsahují škrob, který patří do polysacharidů, a ten je příčinou změny hodnot GI během tepelné úpravy. Hodnota GI se ovšem dá snížit! Jak? Kombinací − vyvážeností samotného jídla! Proto je dobré potraviny vzájemně kombinovat (sacharidy, bílkoviny, tuky a vláknina). Například samotná rýže má GI hodnotu 96, a když ji zkombinujete s masem, sníží se na 73, když pak přidáte zeleninu, jste dokonce na hodnotě 50. Ovesné vločky totéž. Samotné vločky mají vysoký Gl, a proto je dobré zkombinovat je třeba s jogurtem nebo ovocem.

IDEÁLNÍ SLOŽENÍ JÍDELNÍČKU

střední GI, 56-69

nízký GI, 55 a méně

jezte výjimečně

Příště: O sacharidech v potravinách a jejich prospěšnosti pro zdraví.

jogurt

rýže

olej

mléko

jezte často nejvhodnější

méně vhodné

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ R E P O R TÁ Ž /

KOMUNIKAČNÍ PLATFORMY TEXT A ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová FOTO A ZDROJ: archiv Kateřiny Holubové a www NaNUK

Doba koronavirová velmi změnila život, na který jsme byli zvyklí. Změnil se způsob výuky, změnil se přístup k ní, změnily se naše možnosti. Ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. I lidé se sluchovým postižením si mohou z této doby vzít pozitiva. Jedním takovým pozitivem je zřízení webových stránek pro studenty se sluchovým postižením a jejich vyučující na Univerzitě Karlově, které jsou však přístupné všem, takže je může využívat kdokoli, kdo potřebuje znát odpověď na své otázky týkající se nejen využívání komunikačních platforem.

•

Odkaz na webové stránky NaNUKu: https://neslysicinauk.ff.cuni.cz/

•

Pod NaNUK patří ještě „NaNUK – Výuka na dálku“: https://neslysicivyukanadalku.ff.cuni.cz.

•

Na hlavní stránce NaNUK jsou také další tipy užitečné pro kontaktní výuku v době pandemie, jako například informace o ochranných štítech, tipy, jak řešit komunikaci ve škole, když jsou povinné štíty, jak si zařídit přepis atd.

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

online

Bc. et Bc. Kateřina Holubová, administrátorka NaNUKu

uto užitečnou podporu pro neslyšící, nedoslýchavé a ohluchlé studenty provozuje a rozvíjí v rámci činnosti Ústavu jazyků a komunikace neslyšících (ÚJKN) s částečnou finanční podporou Centra Carolina UK neslyšící studentka a zaměstnankyně FF UK Bc. et Bc. Kateřina Holubová. Za svoji činnost získala v lednu 2021 Cenu ministra školství pro vynikající studenty a absolventy. Webové a facebookové stránky s názvem NaNUK − Neslyšící a Nedoslýchaví studenti na Univerzitě Karlově fungují prakticky od úplného počátku pandemie, tj. od loňského března. Součástí NaNUKu je sekce Výuka na dálku, která je zaměřena na specifika online výuky, tolik odlišné od té prezenční. Studenti se sluchovým postižením zde mohou najít tipy, návody, postupy a doporučení, jak využívat dostupné a rozmanité komunikační platformy, s nimiž se v nedávné době takřka roztrhl pytel, a mnoho vyučujících si tak vybírá tu, která nejvíce vyhovuje potřebám jejich výuky. Stránky mohou však využít i sami vyučující, aby věděli, jak mají ke studentům se sluchovým postižením přistupovat, a vytvořit jim tak podmínky umožňující jejich přirozené zapojení do akademického života. Výuka online se v současné době stává po roce pomalu, ale jistě rutinou. V začátcích byla tato mimořádná situace pro všechny učitele i studenty nová

/ R E P O R TÁ Ž /

a nečekaná, takže všichni se museli začít v průběhu pandemie seznamovat s různými možnostmi online výuky, zkoušet nové věci, řešit změny v organizaci času atd. Studenti se sluchovým postižením nebo jejich vyučující se začali potýkat s potížemi jako využití přepisu a titulků v online komunikačních platformách, velmi malá okna s tlumočníky, propojení počítače s kompenzačními pomůckami apod. Zároveň zjišťovali, které komunikační platformy jsou pro ně uživatelsky nejvýhodnější z hlediska jejich potřeb v závislosti na typu sluchového postižení.

Webové stránky NaNUK – Výuka na dálku – obsahují praktické a technické tipy pro distanční/online výuku podle cílové skupiny: 1. Pro vyučující studentů se sluchovým postižením. Mohou zde najít tematické okruhy na to, jak postupovat, pokud se chystají: používat online platformu  online přednášku (živě)  interaktivní výuku  namluvený webinář  sdílenou tabuli  něco jiného (text, konzultaci) vytvořit test  poslat video (s titulky)

2. Pro studenty se sluchovým postižením, které čeká: simultánní přepis na dálku  tlumočení na dálku  vlastní (online) výstup  sledování videa (bez titulků a postup, jak je tam dát)  konzultace na dálku

KOMUNIKAČNÍ PLATFORMY Přinášíme souhrn nejčastěji používaných platforem, které jsou na NaNUKu podrobněji vysvětlené pomocí videonávodů, a jejich výhody či nevýhody pro uživatele se sluchovým postižením:

https://zoom.us

Využití platformy Zoom při konverzaci účastníků, která se dá i nahrát a zhlédnout kdykoliv později. Kateřina zde znakuje „Zoom“.

VÝHODY

NEVÝHODY

nenáročný na chod  účastníci se nemusí přihlašovat (ale je potřeba si stáhnout program, registrovat se musí jen vyučující/autor „meetingu“)  i ve větším počtu lidí ve videohovoru se všichni lidé zobrazují na monitoru (nic se nepřepíná; jen čím více lidí, tím menší okénko jednotlivce)  maximální počet současně viditelných kamer: 49  do „týmu“ lze přidat až 100 lidí (s placeným doplňkem „Large-Meeting“ dokonce i 500) umožňuje sdílet vlastní obrazovku, používat chat, rozdělovat studenty do skupin  lze v něm spustit skryté titulky (které musí ale někdo psát) – tuto funkci je možno využít pro zobrazení simultánního přepisu nebo ji propojit s automatickým přepisem Webcaptioner  verze pro PC, Mac OS X, Android, iOS verzi  Přepis se dá spustit na stránkách www.webcaptioner.com. Musí být ale spuštěn v prohlížeči Chrome a je třeba si v něm nastavit jazyk přepisu (čeština, angličtina)

vyučující se musí registrovat  v základní (free) verzi je u „meetingu“ (videohovoru/chatu) limit 40 minut. Po uplynutí se sice okno automaticky zavře, ale na obrazovce zůstane všem odkaz, na který se dá opět kliknout, a vstoupit tak do nového „meetingu“ se stejnými osobami (pravděpodobně zde není limit v počtu opakování, resp. zatím nezjištěn)  titulky musí nastavit a pustit vyučující/autor meetingu  neumí automatické titulky, nutnost propojit se s Webcaptionerem

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/ R E P O R TÁ Ž /

Protože Kateřina i ostatní studenti oboru ČNES se sluchovým postižením nejvíce využívají Zoom, našlo se zde hodně slabých míst, které bylo potřeba přizpůsobit výuce studentů se sluchovým postižením. Kateřina proto často kontaktovala vývojářský tým Zoomu, který byl velmi překvapený tím, že se jim ozývají Češi pracující v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících na FF UK v Praze. Díky této spolupráci a z ní vyplývající zpětné vazbě se možnosti titulkování mohou vylepšovat a být pro uživatele se sluchovým postižením mnohem uživatelsky přívětivější a praktičtější.

Automatický přepis na Zoomu: propojení s Webcaptionerem

Vpravo na obrazovce je vidět spuštěná aplikace automatického přepisu s názvem Webcaptioner (lze spustit pouze v prohlížeči Chrome), odkud se text promítá i do platformy Zoom ve formě titulků. Automatické titulky jsou dostupné v různých jazycích včetně češtiny.

https://www.skype.com/cs/get-skype/

Konverzace na Skype - Kateřina zde ukazuje znak pro Skype. U Skype je hezky vizuálně řešený i chat, který mohou účastníci využívat.

VÝHODY poměrně známý program  umožňuje sdílet vlastní obrazovku, používat chatdo „týmu“ lze přidat až 50 lidí  umožňuje si přednášku nahrát  obsahuje automatický přepis pro AJ (ve formě titulků)  verze pro PC, Mac OS X, Linux, Android, iPhone

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

NEVÝHODY automatický přepis není dostupný v češtině  aplikaci je potřeba stáhnout a poté si založit účet  ale: nově funguje Skype i jen na odkazu: https://www.skype.com/cs/free-conference-call/ u hovorů bez problémů, u videohovorů je trochu pomalejší než aplikace (záleží však na PC, připojení atd.), někdy nemusí vyhovovat nárokům pro komunikaci v ČZJ  u videohovorů nad 4 lidi již nejsou vidět všichni mluvčí (musí se přepínat)  není vhodné např. pro výuku v ČZJ s více studenty

/ R E P O R TÁ Ž /

https://meet.google.com/

V Google Meet je k dispozici automatický přepis (zatím jen v AJ). Je krásně přehledný, titulky informují i o tom, kdo právě hovoří.

VÝHODY

NEVÝHODY

není potřeba instalace (je ale potřeba mít účet na Gmailu)  obsahuje automatický přepis pro AJ, který vypadá jako chat – účastníci tedy vždy vědí, kdo právě hovoří (užitečné pro nedoslýchavé a neslyšící účastníky)  umožňuje sdílet vlastní obrazovku, používat chat  verze pro PC, Mac OS X, Android, iPhone

automatický přepis není dostupný pro češtinu  nutné mít účet na Gmailu  sdílení obrazovky není příliš uživatelsky přívětivé

https://meet.jit.si/

Studentky ČNES FF UK při konverzaci přes Jitsi Meet

VÝHODY

NEVÝHODY

není potřeba instalace ani registrace – ideální, pokud potřebujete vytvořit „meeting“ teď hned a nemáte čas na registraci  do „týmu“ lze přidat až 75 lidí  umožňuje sdílet vlastní obrazovku, používat chat  i ve větším počtu lidí ve videohovoru se všichni lidé zobrazují na monitoru (nic se nepřepíná)  není ale zatím vyzkoušeno s více než 6 lidmi

ze všech programů výše je tento nejméně stabilní, občas vypadne (ale stává se to spíše výjimečně)  neumožňuje přemisťovat videa s účastníky, zobrazovat pouze vybraná videa, zobrazovat titulky, propojit platformu s automatickým přepisem atd.

Možnosti automatických titulků Jelikož se situace netočí jen kolem využívání online platforem a výuky na dálku, jsou hlavní webové stránky NaNUKu věnovány i problematice výuky kontaktní, tj. práci se studenty se sluchovým postižením v dnešní době rouškové – například jak využívat živého přepisovatele nebo automatický přepis, tlumočení do českého znakového jazyka, jak nosit průhledné štíty a kde je získat. Dále se zde můžete dočíst něco o první psychické pomoci poskytované v českém znakovém jazyce, o poradenství včetně informací o službách pro studenty se speciálními potřebami a aktuality ze života sluchově postižených studentů a vyučujících na Karlově univerzitě.

PLATFORMA

JAZYK

Zoom

AJ ČJ ✔ ✔

Google Meet, Skype Jitsi Meet

✔ ✔ ✘

pouze s Webcaptioner

✘ ✘ ✘

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/PSYCHOKOUTEK/

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová FOTO A ZDROJ: pixaby.com

Nebojte se ZMĚN Nadešel čas se s vámi, milí čtenáři, rozloučit. Tento psychokoutek je můj poslední, proto bude jeho tématem změna. Změna znamená, že něco končí a něco jiného začíná. Změna nás provází životem, ale také hraje důležitou roli v psychoterapii. Netýká se to jen chování nebo prostředí, ale i našeho náhledu na různé události a prožitky. Nyní se dozvíte něco o tom, jak na to vyzrát, abychom se v životě cítili lépe.

Jak začít? Vydržte aspoň tři týdny! Rozhodli jste se, že budete něco dělat jinak? Nejjednodušší, ale zároveň i nejtěžší je začít. Chcete přestat kouřit, pít alkohol? Začít jíst zdravěji, bez sladkostí? Každodenně cvičit, běhat nebo se sprchovat studenou vodou? Rozhodli jste se chodit dřív spát? Nebo omezit sociální sítě? Být laskavější k ostatním? Zkuste to dodržet aspoň po dobu 21 dnů, abyste si vytvořili nový návyk. Na začátku to bude těžké, ale postupně si zvyknete.

Se vztahy začít u sebe Ve vztazích míváme často velké nároky na své nejbližší (partner, děti) a kritizujeme je za jejich chování („Jsi líný, zase jsem musela dělat všechno sama, ach jo…“ ). Malé plácnutí dítěte přes zadeček nebo křičení připadá mnoha lidem v pořádku, přitom návštěvu by si takto plácnout nedovolili, a ani by na ni nekřičeli. Pokud se pokusíme ke svým nejbližším přistupovat tak, jak bychom chtěli, aby se chovali oni k nám, projeví se to i na jejich chování směrem k nám. Míváme tendenci kritizovat, ale málo chválíme. Zkusme aspoň tři týdny méně kritizovat a více oceňovat. Neříkejme, co nám na nich vadí, ale popisujme, co bychom potřebovali. Žena má pocit, že její manžel dělá všechno špatně, a často ho kritizuje. On si to nenechá líbit a vrací jí to. Kvůli vzájemným hádkám vyhledala terapii. Během terapie si uvědomila, že se k manželovi chová příliš negativně, a zkusila změnit svůj způsob komunikace k němu. Místo „Proč jsi zase nevyndal nádobí z myčky?“ se naučila pojmenovávat svoje potřeby: „V myčce zůstalo nádobí. Už jsem unavená, byla bych ráda, kdybys ho mohl vyndat. Já zatím uvařím.“ Manžel na to reagoval mnohem ochotněji a jejich komunikace se zlepšila.

Změny u dětí začínají u rodičů

Děti se také potýkají s různými potížemi a bolestmi, které bychom neměli zlehčovat. Změnu musí zpravidla udělat rodiče, nejčastěji u sebe nebo jinde, kde se dítě pohybuje (např. ve škole). Klasický příklad: Když se budou rodiče méně hádat,

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

/PSYCHOKOUTEK/

CO POMÁHÁ? PŘÍKLADY:

bude i jejich dítě víc v pohodě. Nebo když je dítě ve škole (nebo doma) nešťastné, samo to těžko změní. Je na rodičích, aby mu svým přístupem pomohli, např. konzultace s učitelem, podpora dítěte, návštěva u psychologa, případně přestup na jinou školu. Na syna jsou ve škole stížnosti, doma také neposlouchá a je drzý. Otec je často v práci a matka je na jeho výchovu víceméně sama. Je úzkostlivá a hodně věcí mu raději zakazuje, aby se mu nic nestalo. Chlapec nemá možnost rozvíjet svou mužskou identitu. Po konzultaci s psychologem došlo ke změně ve fungování rodiny. Otec začal trávit se synem víc času a věnují se spolu sportu. Chlapec je spokojenější, jeho chování doma i ve škole se zlepšilo.

•

Změna prostředí: např. na dovolené bez problémů chodím dřív spát, víc cvičím a nejím sladké.

•

Změna stereotypů: Zákusek ke kávě po obědě – přestanu pít kávu po obědě u stolu a dám si ji jindy a jinde, zákusek mi nebude tolik chybět.

•

Mluvit o tom s ostatními: Čím více lidí o tom bude vědět, tím větší budu mít motivaci to nevzdat, a podpora ostatních mi pomůže.

•

Zapisování do tabulky, aplikace: Lépe si to zapamatuji a výsledky mě motivují.

•

Začít u maličkostí: Dávat si nejdřív menší cíle, o kterých vím, že je zvládnu.

•

Zkoušet stále znova: Když se mi to nepovede, nevadí, příště to bude lepší.

Životní změna jako příležitost V životě nás čekají různé milníky: nástup do školy, maturita, práce, svatba, narození dítěte, rozvod, smrt rodičů, důchod… S podobnými změnami se v průběhu života setkává každý. Něco končí a něco nového začíná. Často se tomu nedá vyhnout, ale můžeme ovlivnit to, jaké to pro nás bude. Je možné jít určitým věcem naproti. Kdo často cestuje, sportuje a chodí mezi lidi, má určitě více příležitostí potkat budoucího partnera než ten, kdo skoro pořád jen sedí doma. Kdo se nebojí změnit práci a případně i obor, má větší šanci, že se mu podaří najít zaměstnání podle svých představ.

Máme to ve svých rukou I když se někomu zrovna nedaří dobře a nedokáže svou situaci změnit k lepšímu, nemusí rezignovat. Dá se pracovat na pozitivním nastavení mysli. Dobré je třeba si každý den psát tři věci, které nám ten den udělaly radost. Tím se trénuje vnímání vděčnosti. Vděční můžeme být za úplné maličkosti jako je např. chvilka u čaje, pohled na kvetoucí keř, příjemný rozhovor. Přispívá to k celkové spokojenosti. K tomu patří také chovat se k sobě hezky, opečovávat své tělo a snažit se vnímat jeho potřeby. O své tělo i duši bychom se totiž měli starat průběžně, a ne je zanedbávat a až pak „opravovat“.

KDY JE POTŘEBA UDĚLAT ZMĚNU HNED? Jsou situace, kdy jde o zdraví, nebo dokonce i o život, a je potřeba jednat hned. Malé krůčky v těchto případech nejsou vhodné, chce to okamžitou změnu. Týká se to např. těchto situací: •

Závislost na drogách, alkoholu, automatech: Přestat s užíváním, jít se léčit, odvykací programy (detox).

•

Deprese, sebevražedné sklony, úzkosti a další nepříjemné psychické stavy: Vyhledat odbornou pomoc (psychiatr, krizová pomoc, nemocnice) a začít se léčit.

•

Domácí násilí (i na dětech): Ihned odejít (pokud je kam), vyhledat podporu a pomoc.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Barevná typologie

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: pexels.com, cz.123rf.com

Světlé léto

Tmavý podzim

Teplé jaro

Chladné léto

Teplý podzim

Světlé jaro

Tlumené světlé léto

Tlumený světlý podzim

Tlumené jaro

Tlumené tmavé léto

Tlumený tmavý podzim

Chladná zima

Tmavá zima

Tlumená tmavá zima

Kontrastní zima

Ilustrace: Petra Tůmová

Kontrastní jaro

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Teplé jaro

Zdroj: pexels.com

Tmavost: střední až světlá Barevná teplota: velmi teplá Čistota: střední Ženy teplého jarního typu působí zlatavým dojmem. Barva jejich očí může být jakákoli: zelená, modrá, hnědá, šedá, oříšková. Odstín jejich pleti je vždy výrazně teplý čili zlatavý nebo nažloutlý a často je tato pleť poseta pihami. Ve vlasech se objevují teplé odlesky: zlatá, měděná, zlato-měděná, měděno-plavá, jahodová. Barevnost těchto žen je teplá a svěží, a proto tyto ženy nejvíce vyniknou právě v teplých, čistých barvách. Vhodné barvy: zlatohnědá, barva velbloudí srsti (camel), azurově modrá, červeno-fialová, lososová, broskvová, korálově červená, sytě žlutá nebo jablečně zelená Nevhodné barvy: výrazně chladné, tlumené, tmavé a těžké odstíny barev Neutrální barvy: koňaková, smetanová, hnědá, teplá hnědá, khaki, béžová, petrolejově modrá, námořnická modř Představitelky teplého jara: Anna Geislerová, Jitka Schneiderová, Nicole Kidman, Cynthia Nixon

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro ženy typu teplé jaro

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Světlé jaro

Zdroj: cz.123rf.com

Tmavost: velmi světlá Barevná teplota: neutrální až mírně teplá Čistota: střední Pro ženy typu světlé jaro je charakteristická lehkost jejich zabarvení – vyzařují světlost a svěžest. Mají světlé oči, vlasy a světlou pokožku. Barva jejich očí je nejčastěji světle modrá, hnědá či zelená (může být i oříšková nebo šedá). Přirozený odstín vlasů se pohybuje od blond až po hnědou. Pleť není ani výrazně teplá, ani výrazně chladná; má spíše neutrální podtón s mírně teplým nádechem. Ženy tohoto typu nejlépe vyniknou v jemně pastelových barvách, které obsahují špetku teplých pigmentů. Vhodné barvy: camel, žlutozelená, vodní odstíny modré, šeříková, lososová, kakaově hnědá Nevhodné barvy: příliš těžké, tmavé barvy nebo výrazně chladné barvy Neutrální barvy: šedohnědá, středně tmavě šedá, jemně bílá, středně tmavá až světlá námořnická modrá Představitelky světlého jara: Petra Hřebíčková, Aneta Krejčíková, Kate Hudson, Meryl Streep

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro ženy typu světlé jaro

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Tmavost: světlé až středně tmavé barvy Barevná teplota: neutrální až mírně teplá Čistota: vysoká tlumenost (= nízký kontrast) Od světlého jara se tento typ liší mírou jasnosti, světlosti, které světlé jaro snese ve vyšší míře než tlumené jaro. Tvář žen tohoto typu není ani výrazně teplá, ani výrazně chladná, naopak působí neutrálně s nádechem mírně teplého odstínu. Pro tento typ je typická jemnost čili tlumenost zabarvení. Žena tlumeného jarního typu vypadá skvěle v jemně teplých, avšak ne úplně čistých barvách. Oči těchto žen mohou být zelené, hnědé, šedé, oříškové, anebo jsou mixem uvedených barev (zelenomodrá, šedozelená apod.). Barva vlasů se pohybuje v odstínech blond až hnědé. Vhodné barvy: jemná lososová, hráškově zelená, medově žlutá, kakaová, jemná teplá růžová Nevhodné barvy: těžké, tmavé nebo ostré, křiklavé barvy či výrazně chladné barvy Neutrální barvy: hnědá, antracitová, tlumená námořnická modř, růžovo-hnědá, kakaová, tlumená bílá, béžová, kachní modř Představitelky tlumeného jara: Markéta Častvaj (Plánková), Jana Plodková, Emma Thompson, Cate Blanchett

Zdroj: cz.123rf.com

Tlumené jaro Je důležité pamatovat si, že pro tlumené typy je typické, že působí lehce matně – čistota barvy pleti, vlasů a očí není výrazná a nedochází zde k žádnému vzájemnému kontrastu. Tlumeným typům proto nejvíce sluší tlumené barvy – barvy s příměsí šedivé čili barvy, na které se díváte jakoby přes kouřovou clonu.

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro ženy typu tlumené jaro

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ČASOPIS UNIE 3–4/2021 ročník XXV

UNIE 3-4/2021

Articles inside

NESLYŠÍCÍ UMĚLEC

REPORTÁŽ

ČUN/ČMUN: POZVÁNKY NA AKTIVITY