NESLYŠÍCÍ UMĚLEC

Tři roky jsem sbíral odvahu

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová FOTO: Mac Dominik Henzl a jeho archiv

Maci, jak vznikl nápad napsat knihu?

Začalo to před čtyřmi lety, kdy jsem chtěl začít nový život a přestěhoval jsem se do Anglie. Čekalo mě tam hodně dobrodružství a zážitků. Změnilo se mi myšlení. Chtěl jsem si to všechno zaznamenávat ve formě videí v ČZJ, jenže jsem měl problémy s telefonem. Tak jsem si postřehy začal psát a to mě postupně bavilo čím dál více. Po půl roce v Anglii jsem se rozhodl vrátit zpět do ČR. Mezitím jsem měl napsaných asi sto stránek a kamarádi, kterým jsem to dával číst, mě povzbuzovali, ať píšu dál. A tak jsem psal.

Jak dlouhá cesta uplynula mezi psaním a vydáním?

Tři roky jsem sbíral odvahu k vydání knihy. Neustále jsem váhal. Dokonce jsem zkoušel trhat lístky květin, aby mi daly správnou odpověď.

Mac Dominik Henzl je neslyšící umělec, herec a také náš kolega v redakci Unie. Celý loňský rok jste se na našich stránkách setkávali s jeho oblíbeným sloupkem Potrefeně. Čerpal v něm i ze své chystané autobiografické knihy Fuchsie – pohádka z 21. století, která spatřila světlo světa koncem loňského roku.

Je těžké vydat knihu?

Měl jsem volnost, psal jsem bez jakéhokoli vnějšího tlaku. Díky tomu mě to bavilo a šlo hladce. Normálně mě psaní nebaví, dodnes ani nechápu, jak jsem Fuchsii mohl napsat. Samotné psaní mi zabralo celkem asi čtyři měsíce, ale cesta k vydání knihy byla mnohem delší. Nebylo to jednoduché, protože jsem skoro všechno zařizoval sám. Například korektury češtiny trvaly půl roku…

Nebylo by jednodušší oslovit nějaké nakladatelství?

Jako neznámému autorovi by mi knihu asi nikdo nevydal. Nejdřív jsem zkusil crowdfunding (forma financování projektů, na které se lidé skládají a po dosažení celkové částky si za to mohou

MAC DOMINIK HENZL (28)

• Neslyšící umělec a herec pocházející ze slyšící rodiny.

• Chodil na kurzy herectví k Radce Stupkové; hrál v divadle se slyšícími.

• Ve volném čase píše a natáčí videa, ve kterých také hraje.

• Jeho film Nebezpečné přání vyhrál cenu diváků na filmovém festivalu Deafland, kde získal i několik cen – například ocenění pro nejlepšího herce.

• Se slyšící umělkyní Alžbětou

Bačíkovou získali za videoklip „Setkání“ prestižní Cenu

Jindřicha Chalupeckého 2018 v kategorii Cena diváků.

• Vystupuje i v Bačíkové videoinstalaci „DJ“ (2020), která vychází z knihy Fuchsie a byla k vidění na mezinárodní výstavě Hotel Beethoven v Bruselu.

• V ČUN má na starost zejména překlady do ČZJ.

• IG: machenzl, Fb: Mac Dominik

Henzl vybrat odměnu, pozn. redakce), ale nevyšlo to. Tak jsem se rozhodl, že sen si splním a knihu si vydám sám.

Co vše obnáší vydat knihu?

Je toho opravdu hodně. Obálku mi dělal neslyšící grafik Petr Brandl. Obrázek fuchsie na titulní stranu jsem si musel zakoupit a Petr Brandl jej následně upravil. Vybral jsem si a zakoupil takový font, který by vyhovoval co největší skupině čtenářů. Ke knize jsem musel zakoupit ISBN (identifikační číslo pro knihy, musí ho mít každá kniha určená pro veřejnost, pozn. redakce). Kdybych chtěl, aby se moje kniha dostala do všech knihoven, musela by splňovat mnohem více podmínek, jako jsou normované okraje, možnosti tisku apod., což by bylo podstatně dražší. Takto se povinný výtisk mé knihy dostává jen do sedmi knihoven. Dalším problémem byla jména osob v textu. Chtěl jsem použít skutečná jména, s těmi vymyšlenými by to nebylo ono. Nechal jsem si vypracovat smlouvu pro souhlas k užití jména v knize a dal ji podepsat všem, o kterých píšu.

Chtěli po tobě, abys jim ukázal text?

Ne, věřili mi s tím, že se nechají překvapit. Jen dva lidé mi neodpověděli, tak jsem jejich jména změnil. Ještě krátce před zveřejněním jsem odstranil některé pasáže, ale pořád platí, že je to můj příběh a můj pohled. Mým cílem nebylo nikomu ublížit.

Tisk Fuchsie sis také zajistil sám?

Ano. Knihu jsem vydal vlastním nákladem. Všechno jsem financoval sám, takže jsem musel být opatrný. Proces zahrnoval mnoho různých poplatků, do toho jsem si musel všechno sám zjišťovat a vykomunikovat. E-mailová komunikace kolem toho všeho byla náročná; slyšící jen zvednou telefon a je to.

Jaký pocit jsi měl, když jsi knihu konečně držel v ruce?

Věřil jsem sice, že to klapne, ale i tak jsem tomu nemohl uvěřit. Jako kdybych měl v ruce jinou knihu, a ne tu svoji.

Jakému čtenáři je kniha určená a proč by si ji měl přečíst?

Kniha je pro všechny, i pro slyšící. Každý si v ní může najít to svoje. Je o tom, jak jsem se přestěhoval do Anglie a jak jsem změnil své myšlení. Píšu v ní i o andělech, duchovní energii a dalších věcech, které se mi staly.

Jsi důkazem, že i neslyšícímu člověku se může splnit sen vydat svou knihu.

Jděte si za svým snem. Jsou různé cesty, jak toho dosáhnout. Při psaní horší čeština nevadí, i já mám problémy s gramatikou, hlavně se správnými tvary slov, ale od toho je tu jazyková korektura. Neslyšící také mohou místo psaní vytvářet videa s projevem v ČZJ a nechat si je do češtiny přepsat.

Fuchsie je pojmenovaná podle oblíbené květiny Macova dědečka. Autor v ní čtivou a vtipnou formou popisuje své zážitky nejen z Anglie. Kromě každodenních situací, které přináší sám život, obsahuje kniha i vzpomínky na dětství a hlubší úvahy o smyslu života. Rozhodně není jen pro neslyšící. Je pro každého, kdo hledá inspiraci a odvahu pro jakoukoli životní změnu.