Kaliopi Chamonikola: Madona z Kremnice a její nizozemské souvislosti
8. Petrus Christus: Oplakávání. Kolem poloviny 15. století. Metropolitan Museum of Art, New York. Foto: archiv autorky
ských výjevech Narození (dítě je již v momentě narození zobrazeno jako oběť – další vývoj na těchto věcech založil dogma transsubstanciace a kult Božího těla). Pozoruhodné jsou zvláště výjevy v jesličkách které, jak jsme již naznačili, někdy přebírají formu oltářního sarkofágu. Zvláštní pozornost má v této souvislosti také dítě v tématu Epifanie, které je již od raného středověku spojováno s eucharistií.30 Nedávno byl kult svátosti označen jako jeden z hlavních důvodů hojnosti výskytu těchto témat právě ve starém nizozemském malířství (rozpoznání Boha v podobě dítěte odpovídá rozpoznání Krista v podobě hostie).31 Na Kremnické Madoně je dítě s rouškou zobrazeno způsobem, který přebírá a soustřeďuje postupně různé významy a metaforické úrovně tak, jak je tehdejší divák byl schopen vnímat.32 Sinanoglu při sledování eucharistického pojetí Krista-dítěte ve středověké tradici konstatuje, že zvláště pro nevzdělaného středově-
kého diváka muselo být toto „analogizování“, významové zmnožování, důležitým předpokladem pro fungování takovýchto zobrazení, které jsou „zakódovány eucharistickým slovníkem“.33 Je velmi pravděpodobné,
na: Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. In: Průzkumy památek, 1999, s. 117-123. Autorce děkuji za tuto informaci i za laskavé upozornění na její text. 30 SCHLIE 2002 (cit. v pozn. 29) např. dítě posazené na bílé roušce na klíně Marie na výjevu Klanění tzv. Columba-retáblu Rogiera van der Weyden v Mnichově interpretuje jako symbolizaci oltáře a pod. 31 SMEYERS, Maurits: The Living Bread. Dirk Bouts and the Last Supper. In: Dirk Bouts (ca. 1410–1475) een Vlaams primitief te Leuven. Ed. Maurits SMEYERS. Leuven 1998, s. 35-58. 32 BELTING 1981 (cit. v pozn. 6), s. 106. 33 K tomu viz: SCHLIE 2002 (cit. v pozn. 29), s. 110 s příslušnými odkazy.
272