Galéria – Ročenka SNG 2004–2005
4. Segna: Madona. 2. čtvrtina 14. století. Kress Collection, North Carolina Museum of Art, Raleigh. Foto: archiv autorky
5. Badia a Isola Master: Madona s dítětem. Před polovinou 14. století. Chiesa della Compagnia della Madonna della Grotta, Montecchio. Foto: archiv autorky
uška, do níž Madona Krista po narození zavinula“.18 Závoj tedy vystupuje také ve významu první dětské pleny. To patrně není důvod jediný, i když podstatný. Určitě není třeba připomínat, že středověké obrazy Madon, ale např. také pozdně středověká pašijová ikonografie často ruší naši tradiční představu dějovosti, pohrávají si s principem časovosti a „kombinují diskrétní elementy“, do nichž promítáme své religiózní zkušenosti.19 Proto může být svou povahou výtvarné dílo mnohdy komplexnější než pojmová řeč.20 Pokud bychom se tudíž měli pokusit odpovědět na otázku, o co u Madony z Kremnice jde – přinejmenším v symbolickém (exegetickém) smyslu si troufáme říci, že se jedná o jednu a tutéž textilii, která oproštěna od narativní souvislosti přijímá polyvalentní symbolickou formu. V její výpovědi jsou obsaženy konotace pleny, závoje i pohřební roušky (to, že plína byla vnímána jako prefigurace pohřebního plátna ve vrcholném středověku mimo jiné dokládá ztotožňování vnější podoby jesliček a hrobu) a možná také paramenta.21 V této vizuální podobě je nadčasově a v sémantické komplexitě obsažena minulost, přítomnost i budoucnost, předobraz následného děje, budoucí oběť Kristova.
Téma závoje v zobrazeních Madon našlo v oblasti na sever od Alp mimořádnou odezvu zejména v závěru 15. století a ve své nejběžnější variantě se stalo působivou obrazovou konvencí, která mnohdy překryla, nebo alespoň zastínila jeho Pašijový obsah. Přinejmenším jeden příklad si však v této souvislosti pozornost zaslouží pro své symbolické asociace – je to známá Madona
18
HUBACH 1996 (cit. v pozn. 14), s. 229-230, také pozn. 82-84. CAMILLE, Michael: Mimetic Identification and Passion Devotion in the Later Middle Ages: A Duble-sided Panel by Master Francke. In: The Broken Body. Passion Devotion in Late-Medieval Culture. Eds. Alasdair A. MACDONALD – Herman Nicolas Berhard RIDDERBOS – Rita M. SCHLUSEMANN. Groningen 1998, s. 104. 20 BELTING 1981 (cit. v pozn. 6), s. 109. 21 Ke zmíněným vazbám viz zajímavou studii KÖTZSCHE-BREITENBRUCH, Lieselotte: Windel und Grablinen. In: Jahrbuch für Antike und Christentum, 29, 1986, s. 181-187. K paramentům a jejich symbolice a k liturgické praxi spojené s tělem Krista atd. viz klasickou práci: BRAUN, Joseph: Die liturgischen Paramente in Gegenwart und Vergangenheit. Freiburg im Breisgau 1924, s. 189-190, 205-209. 19
269