M i l e n a B a r t l ová : M o d u s h u m i l i s . Záhada malířského st ylu tzv. krakovské š koly
2. a-b Košice. Dóm sv. Alžběty. Křídlo Oltáře sv. Antonína (sv. Štěpán a sv. Vavřinec). Celek a detail. Foto: Fotoarchív SNG Bratislava – R. Kedro
řazením skupiny do let kolem poloviny 15. století a do následujícího desetiletí. Při takovém časovém zařazení zřetelně vystupuje specifické postavení tzv. krakovské malířské školy v standardním modelu vývoje středoevropského malířství. Vezmeme-li v úvahu charakter vídeňského či mnichovského malířství poloviny 15. století či datum 1447 zapsané na polyptychu sv. Barbory z Vratislavi (Wrocław, Breslau), pak v celé širší krakovské skupině pozorujeme jakousi oblast tradicionalizující či retrográdní odchylky stylového vývoje. Jednoduché vysvětlení tzv. stylovým opožděním východních oblastí zde neobstojí. V Uhrách a na Slovensku nalézáme ze stejné doby kolem poloviny 15. století a po ní malby napojené na aktuální vratislavské i vídeňské umění, ovlivněné už realismem – mám na mysli skupinu kolem epitafu Heinricha Cholenpergera, datovaného rovněž rokem 1447.17 Přímo na Spiš byl snad už po polovině století importován norimberský obraz Smrti Panny Marie ze Spišského Štvrtku (Csütortökhely, Donnersmarkt) od tzv. Mistra Tucherova oltáře18 a bezpečnou znalost stylu vídeňské dílny, v níž vznikl tzv. menší Al-
brechtův oltář, musíme předpokládat u autora vnitřní strany oltářního křídla z Radačova. Znamená to jediné: retrográdní stylová poloha představuje vědomou volbu z dostupných alternativ. Mluvíme-li o volbě, mluvíme o lidech, nikoli o neosobních kategoriích stylu, směru, vlivu apod. Chceme-li se ptát po okolnostech a důvodech jejich volby, musíme postupovat dvojím směrem a zkoumat jednak samotné malíře, jednak objednavatele. Ze strany výtvarníků musíme prozkoumat tradici jednotlivých center umělecké produkce, kde se malíři učili. Výtvarný kontext, do něhož naše skupina patří, je překvapivě rozsáhlý. Těsnější souvislost s počátkem pokorného stylu, než jakou nabízí vlastní krakovská tradice krásného slohu, vidíme v malířství Vratislavi 40. let 15. století. Za dnešního stavu zachování a poznání (přesněji řečeno před důkladnějším průzkumem zásahů z 19. století) se jako nejbližší formální zdroj stylu ústřední skupiny krakovské školy jeví narativní triptych sv. Hedviky, vzniklý ve 17 18
170
BARTLOVÁ 2003 (cit. v pozn. 5), s. 704, vyobrazení na s. 265. Ibidem, s. 701.