Z u z a n a V š et e č ková – D a l i b o r P r i x : O h l a s l evo č sk ý c h m o r a l i t v Kos t e l e s v. B e n e d i k t a v Kost e l c i u K r n ova
1. Kostelec (dnes Krnov–Kostelec). Kostel sv. Benedikta, cyklus Sedmi skutků milosrdenství na jižní stěně presbytáře – Nasycení a napojení hladových a žíznivých, nástěnná malba. Kolem 1450. Foto: Z. Všetečková
věkého presbytáře v letech 2000–2003, vedený Michalem Zezulou, prokázal, že dochovanému zděnému presbytáři nepředcházela starší stavba, nicméně kostel byl vybudován v prostoru se starší sídelní tradicí, dokumentovanou nečetnými keramickými fragmenty patrně už z 9. – 10. století.9 Na základě analogií snad můžeme usuzovat, že již od počátku byl zaklenut také chórový čtverec před apsidou. Dosavadní prohlídky stavby a průzkumy však o tom prozatím nepřinesly nezvratný důkaz. Obdélná loď, jejíž rozsah dokládá plán přestavby kostela od stavitele Michaela Clementa z roku 1767,10 měla být podle literatury krytá plochým stropem.11 Tato dedukce vycházela z údaje, který poznamenal v tzv. děkanské matrice z roku 1672 krnovský děkan a farář Cornelius Ottweiler.12 Ovšem v podkroví kostela se na původním východním štítě středověké lodi nad pozdně barokní klenbou presbytáře dochovalo mohutné půlkruhové vystupující klenební čelo, vyzděné nepochybně současně se stavbou kostela. K tomuto klenebnímu čelu přísluší otisk strmé nižší sedlové střechy, původně kryté šindelem (otisky krajních šindelů v maltě vyšších částí štítu jsou dochované). Mezi východní zdí lodi se štítem a kamennými bočními zdmi bývalého presbytáře jsou dilatační spáry prozrazující, že nejméně koru-
části původní lodi, po přestavbě v letech 1769–1772 funkčně proměněné v presbytář pozdně barokního kostela. 9 Nejstarší slovanská keramika se nacházela v cca 10 cm mocné vrstvě (č. 114) nasedající přímo na podloží, viz ZEZULA, Michal: Krnov–Kostelec (okr. Bruntál). In: Přehled archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku za rok 2003. Brno (v tisku); za laskavou možnost prostudovat rukopis pro tisk a ochotné opakované seznámení s postupem archeologického výzkumu a jeho výsledky srdečně děkujeme Michalu Zezulovi z Opavy. Veškeré podrobnější údaje o archeologických zjištěních a souvislostech čerpáme od něj. 10 Státní okresní archiv Bruntál, fond: Děkanský úřad Krnov, inv. č. 35. Plán publikoval GRŮZA 1999 (cit. v pozn. 1), s. 82. 11 KÖNIGER, Ernst: Das Schicksal Jägerndorfs während des bayerischen Erbfolgekrieges 1778–1779. In: Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, 16, 1921, s. 1-82, zde s. 81; SCHULIG, Heinrich: Ein Heimatbuch für die Bezirke Jägerndorf und Olbersdorf. Troppau 1923, s. 657; PRIX, Dalibor: Příspěvek ke středověkým dějinám minoritského kláštera v Krnově. In: Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické, 42, 1993, s. 97-110, zde na s. 103; PRIX 1998 (cit. v pozn. 7), s. 93-94; GORYCZKOVÁ – GRŮZA 1999 (cit. v pozn. 1), s. 54; SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. Praha 1999, s. 219-220; GRŮZA 1999 (cit. v pozn. 1), s. 81; PRIX, Dalibor: Středověký kostel Panny Marie v Bohuchvalovách (dnes sv. Matouše v Boguchwałowie, Polsko). Příspěvek k poznání moravských vlivů
110