Spolu v bublinách Češi o Polácích, Poláci o Češích: superhrdinové v komiksu Češi a Poláci slaví sto let svých moderních států. Bylo to dramatické, heroické i tragické století, ve kterém se oba národy potýkaly s nacistickou okupací i komunistickou totalitou, ale také se ve stejném okamžiku vydaly cestou svobody. Ačkoli jsou si historické osudy Čechů a Poláků velmi blízké, stále se málo známe. Do komiksové soutěže Spolu v bublinách vyhlášené Polským institutem v Praze a Českým centrem ve Varšavě přihlásilo své práce více než šedesát českých a polských autorů — většinou mladých výtvarníků a scenáristů. Češi kreslili o Polácích, Poláci o Češích. Často teprve při této příležitosti objevovali osudy výjimečných sousedů, žen a mužů, jejichž životopisy působí jako scénáře hollywoodských velkofilmů, i když se narodili a zemřeli tady, ve střední Evropě.
Spolu v bublinách 1. místo: 2. místo: 3. místo:
Kateřina Čupová Pavel Kučera Štěpánka Jislová / Ondřej Malina
Čestné ocenění: Kateřina Nováková Marek Rubec & Olga Słowik Terezie Unzeitigová Komise:
Petr Blažek Pavel Kořínek Tomáš Prokůpek Maciej Ruczaj
Razem w komiksie 1. místo: 2. místo: 3. místo:
Artur Biernacki Krzysztof Skory Michał Romański
Čestné ocenění: Roman Gajewski Sylwia Kruczek Tomasz Nguyen-Xuan Karolina Zięba Komise:
Wojciech Birek Aleksandra Cieślak Tomáš Chrobák Paweł Ukielski
Koncepce a příprava výstavy: Polský institut v Praze / Lucie Zakopalová Grafické řešení: studio Datle Výstava vznikla v rámci projektu sPOLeCZně, který v roce 2018 připomíná společné stoleté výročí Polska a Československa.
Pořadatelé:
Za podpory:
Rzeczpospolita Polska Ministerstwo Spraw Zagranicznych
Partneři:
Člověk proti zlu Milada Horáková (1901—1950) se aktivně zapojila do protinacistického odboje. Prošla mučírnami gestapa, koncentračními tábory v Terezíně a Dachau, a výslechy StB. V inscenovaném politickém monstrprocesu byla jako jediná žena po roce 1948 popravena, ačkoli se na její obranu postavily světové osobnosti včetně Alberta Einsteina nebo Eleanory Roosevelt. Irena Sendlerowa (1910—2008) se navzdory trestu smrti, který hrozil každému, kdo v Němci okupovaném Polsku pomáhal Židům, vydávala do střeženého varšavského ghetta. Dovnitř pašovala léky a jídlo, ven malé děti. Údaje o nich schraňovala v zavařovacích sklenicích, které zakopávala na zahradě své přítelkyně, aby je po válce přeživší rodinní příslušníci mohli najít. Za záchranu stovek dětí získala titul Spravedlivá mezi národy. Witold Pilecki (1901—1948) se nechal dobrovolně zavřít do osvětimského koncentračního tábora, aby v něm vybudoval konspirační síť. Byl svědkem proměny původního tábora pro polské vězně na jedno z dějišť holocaustu. Po útěku sepsal jednu z prvních zpráv o táborech smrti. Zúčastnil se varšavského povstání, po válce byl popraven komunisty ve vykonstruovaném procesu.
Milada Horáková
1/4
3/4
Moji nejmilejší, ještě několik slov. / Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj. / Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. / Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď žít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatížené smutkem a jeho dekadencí. / Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! / Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těžkou hodinku matky. Budeš mít teď dvě děti. / Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový život: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče — mám z Tebe radost. / Jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. Jsem úplně klidná a připravená.
Není to tak zlé — jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. / Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem! Znovu opakuji: ten nový, blížící se život mne ohromně vyrovnal. Mám už dohráno opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina — žádná už tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. / Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. / Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. / Neplačte. / Neteskněte moc. / Je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. / Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír.
2/4
4/4
Artur Biernacki
Opřete se o vše, co Vás chce a může podržet. Žijte, žijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde časem také o svou bolest — buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. / Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička, Boženka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. / Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. / Bude to ještě bolet chvíli, ale pak už stále méně a méně. / Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne. / Jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se něčím obrazím. / Nejsem bezradná a zoufalá — nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné. / A přeci počítám už jen minuty.
Chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem./ Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. Ptáci už se probouzejí, začíná svítat. / Jdu s hlavou vztyčenou. Musí se umět i prohrát. To není hanba. / I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. / V boji se padá. / A co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! / Jsem jen a jen Vaše / Milada
Milada Horáková
1/4
3/4
Jmenuji se Milada / Dobrý den / Narodila jsem se a vyrostla ve svobodné zemi… / Nejnovější zprávy! / Všechno se změnilo, když vypukla válka… / Zatklo mě gestapo….
To lidé se na mě vrhli jako vlci… / Rozsudek byl dopředu známý… / Odsuzuje se k… / Trestu smrti
2/4
4/4
Karolina Zięba
Nesouhlasila jsem s tehdejším režimem… / A proto jsem byla poslána… / Kam nás to vezou? Pomoc! / Kde to jsme? / …do Terezína / Americká armáda naštěstí tábor osvobodila… / Svoboda netrvala moc dlouho…/ Demokracie je důležitá… / Komunistická vláda moji činnost sledovala a obvinila mě… / Zatknout a postavit před soud / Provedu
Provazem… / Neplačte. Neteskněte moc… / Je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. / Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. / Sbohem
Irena Sendlerowa
1/4
2/4
3/4
4/4
Štěpánka Jislová
Irena Sendlerowa
1/3
3/3
2/3
Μarek Rubec & Olga Słowik
Witold Pilecki
Kateřina Čupová
1/4
2/4
3/4
4/4
Společná naděje, společná deziluze Ryszard Siwiec (1909—1968), otec pěti dětí a účastník odboje za druhé světové války. Odmítl učit podle komunistických osnov a raději se živil jako účetní. 8. září 1968 se zapálil na Stadionu Desetiletí během masových oslav dožínek na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Na následky popálenin zemřel. Jeho čin se komunistické policii podařilo utajit. Jan Palach (1948—1969), student pražské Filozofické fakulty chtěl svým činem především vyburcovat spoluobčany v době postupující normalizace a všeobecné rezignace po sovětské okupaci. 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí polil benzínem a zapálil. Průvodu, který se uskutečnil 20. ledna, den po jeho smrti, se zúčastnily desítky tisíc lidí. Také pohřeb se proměnil ve velkou protestní demonstraci.
Ryszard Siwiec
Pavel KuÄ?era
1/4
2/4
3/4
4/4
Jan Palach
1/4
Plamen naděje
3/4
Podpis: / Pochodeň č. 1
Libiš, Československo — 15. ledna 1969 / Protože Bůh povolal k sobě z tohoto světa našeho bratra, svěřujeme ho Boží milosti a jeho tělo ukládáme do Boží země. / S nadějí na zmrtvýchvstání k věčnému životu skrze našeho Pána Ježíše Krista. Neboť prach jsi a v prach se obrátíš. Ježíš Kristus tě vzkřísí, až přijde v den poslední. Amen! / Skromný, ale hezký obřad. Tvého strýčka by jistě potěšilo, že sis udělal čas a přijel jsi na jeho pohřeb. / Nezůstaneš doma aspoň pár dní, Jendo? / Promiň, mami, ale bohužel nemůžu. Čekají mě důležité… úkoly. Zítra brzy ráno jedu do Prahy. / Další den — Všetaty / Odjezd!
Krzysztof Skory
2/4
4/4
Studentské koleje — Spořilov, Praha / „Vzhledem k tomu, že naše národy se octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa... “ / „Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.“ / „Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.“ / „Naše požadavky jsou: 1) okamžité zrušení cenzury 2) zákaz rozšiřování Zpráv.“ / „Jak viděno, naše požadavky nejsou přemrštěné, spíše naopak.“ / „Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969… / …vzplanou další pochodně.“
Václavské náměstí, Praha — dnes / Myslíš, že to bylo opravdu nezbytné? / Nevím, jestli to bylo nezbytné, dokážeme to vůbec posoudit? Ale myslím, že na světě jsou takové okamžiky, které vyžadují nejvyšší oběť.
Jan Palach
1/4
3/4
Pochodeň č. 1 Oheň je výsledkem prudké oxidace. / V literatuře je symbolem vyhlazení, zničení, nenávisti, trestu, utrpení… 16. 1. 1969 / …ale také mučednictví, očištění, víry, naděje, lásky nebo oběti… / V Bibli je plamen součástí teofanie, tedy zjevení božstva. / Když se Bůh zjevoval lidstvu, často se v tom okamžiku… …objevoval oheň. / Pod horou Sinaj byl Mojžíš svědkem neobvyklé události:
Vždyť je to ještě dítě… / To je hrozný smrad. / Jeho kůže… / Kde je doktor? / Nemůžu se na to dívat. / Něco drží v ruce… / Umírá… / Panebože, udělejte někdo něco! / Pomoc už je na cestě. / Sakra, kde je ten doktor? / Tak mladý… / Mladý člověk se upálil na protest proti ozbrojené agresi namířené proti českému národu… / …stav zraněného není znám. Okupace mezitím pokračuje… / 20letá oběť. Popáleniny na více než 80 % těla / 19. 1. 1969 / Nemůžeme tu tak nečinně stát! Musíme něco udělat! / Zbyněk má pravdu.
Tomasz Nguyen-Xuan
2/4
„Keř v ohni hoří, ale není jím stráven.“ / Kniha Exodus, kapitola třetí, verš druhý. / Zbyňku, proč nedáváš pozor? / Co je to za křik? / Pane profesore… / Pomoc! / Panebože… / Ježíšikriste! Zavolejte doktora!
4/4
Jendo, odpočívej v pokoji. / Pochodeň č. 1 / Konec
Jan Palach
1/3
3/3
Sylwia Kruczek
2/3
Hrdinky bez patosu Věra Čáslavská (1942—2016), nejúspěšnější česká gymnastka. Na svou poslední olympiádu v Mexiku letěla po 21. srpnu 1968 z již okupovaného Československa. Světoznámé se stalo její gesto, kdy na stupních vítězů sklonila hlavu při sovětské hymně. Protože neodvolala svůj podpis pod protestním manifestem Dva tisíce slov, komunistický režim ji následujících dvacet let šikanoval a znemožnil jí další působení ve sportu, živila se pak mimo jiné jako uklízečka. Anna Walentynowicz (1929—2010) pocházela z velmi chudých poměrů, v dětství ztratila oba rodiče. Dlouhá léta pracovala v gdaňských loděnicích jako dělnice. Neústupně požadovala dodržování práv ostatních zaměstnanců. Když měla být těsně před důchodem za svoji nepřizpůsobivost propuštěna, její kolegové se za ni postavili. Následující stávky vedly v roce 1980 až ke vzniku nezávislého odborového hnutí Solidarita.
Věra Čáslavská
1/4
3/4
Praha, 1968. Invaze vojsk Varšavské smlouvy / Co to je?
Michał Romański
2/4
4/4
Mexiko, 1968. Letní olympijské hry / Věra Čáslavská byla československá gymnastka, která vyhrála jedenáct olympijských medailí. Během OH v Mexiku sklonila na stupních vítězů vedle reprezentantky SSSR hlavu během sovětské hymny na protest proti okupaci Československa. Po návratu domů byla za toto gesto šikanována komunistickými úřady. Po roce 1989 byla poradkyní Václava Havla.
Věra Čáslavská
1/3
Věra. Tichá hrdinka
3/3
…člověk dosáhne všeho. / Nepřítel padne… / …a jeho impérium se rozpadne.
Naši hrdinku Věru pronásledoval komunismus od dětství. / Ve snu. / I ve skutečnosti. / Ale naše Věra byla vždycky statečná.
Věra Čáslavská — výjimečná česká gymnastka, jeden ze symbolů Pražského jara, byla za protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy řadu let pronásledována.
Roman Gajewski
2/3
A tvrdou dřinou… / …s odhodláním… / …a díky talentu…
Anna Walentynowicz
1/2
2/2
Kateล ina Novรกkovรก
Anna Walentynowicz
1/4
2/4
3/4
4/4
Ondřej Malina
Anna Walentynowicz
1/4
2/4
3/4
4/4
Terezie Unzeitigovรก