V roce 1386 spojil sňatek polské královny a litevského velkoknížete obrovská území mezi Vartou a Dněprem. Svazek obou zemí byl definitivně stvrzen podpisem tzv. lublinské unie v roce 1569 Vzniklý stát nesl jméno Republika (Rzeczpospolita) obou národů, nicméně realita byla ještě mnohem pestřejší. Vedle Poláků a Litevců tu žili pravoslavní obyvatelé dnešní Ukrajiny a Běloruska, Arméni, Karaimové, muslimští Tataři či protestanti jak z řad polské šlechty a měšťanů, tak rodiny přicházející z Německa, Skotska či Holandska
V roce 1573 přijal šlechtický sněm tzv. varšavskou konfederaci, která každého budoucího panovníka zavazovala k dodržování náboženských svobod Ačkoli se konfederace nevztahovala na nekřesťanská náboženství, území Rzeczpospolité se stalo domovem největší židovské komunity v Evropě a duchovním i kulturním centrem aškenázské diaspory.
↑ Mapa Rzeczpospolité, 1603 / Biblioteka Uniwersytetu Warszawskiego, Varšava
Pokud by Hospodin nedal Židům Polsko jako útočiště, osud Izraele byl by věru nesnesitelný.
Rabín Moše Isserles
↑ Varšavská konfederace / archiv revue Mówią Wieki
←
Ve 14. a 15. století opustily západní Evropu tisíce Židů. Někteří utíkali před pogromy, jiní hledali lepší životní podmínky. Mnozí z nich se usadili v polsko-litevském státu, kde se mohli těšit relativnímu bezpečí a svobodě. Svědectvím o tom je i legenda o příchodu Židů do Polska.
I viděl Izrael, že útisk a pronásledování stále narůstá, zlo vládne a neštěstí se vrší na neštětí tak, že již nedokáže odolávat svým nepřátelům. Vyšel tedy na rozcestí a tázal se, kterou cestou se dáti, aby nalezl pokoj Tu z nebe spadl lístek papíru: „Jdi do Polska!“
Vydali se tedy do Polska, složili králi darem celou horu zlata a král je přijal s veškerými poctami A Bůh byl s nimi a způsobil, že v očích krále a knížat nalezli milost. Král jim dovolil usídlit se ve všech provinciích země, pracovat a podle pravidel své víry sloužit svému Bohu, vybírat své rabíny i soudce Chránil je před nepřáteli a pronásledováním.
Jsou tací, kteří věří, že sám název země má posvátný původ v jazyce Izraelově. Protože tak pravil Izrael, když dorazili na místo: „Po-lin,“ což znamená: „Zde spočiň.“ A chápali to takto: zde spočineme, než Bůh znovu shromáždí rozptýlený lid izraelský.
Tak to vyprávěli naši otcové a my tuto tradici přijímáme.
Šmuel
První zprávy o příchodu Židů do Polska pocházejí z 11. století, kdy se zde usadila početná skupina z Prahy. V dalších staletích jejich počet v důsledku migrace ze západní Evropy dále narůstal a v roce 1600 žilo na území Rzeczpospolité přibližně 100 000 Židů, což představovalo asi 1 % populace. Židům byla postupně od 13. století udělována řada privilegií, která jim zaručovala svobodu pohybu a právo podnikat. Za „zlatý věk“ se pak označuje období 16. a první poloviny 17. století, kdy židovská komunita v Rzeczpospolité zaznamenala velký rozmach koncem 16. století dosáhl počet židovských obcí tří stovek.
Židé tvořili v polsko-litevském státu takzvaný pátý stav vedle šlechty, duchovenstva, měšťanstva a poddaných. Díky příznivé společenské a politické situaci se rozvíjelo židovské školství a vzdělanost, knihtisk i samospráva
Království polské toť: ráj pro Židy, peklo pro poddané, očistec pro měšťany, vláda služebníků.
Království polské toť: ráj pro Židy, úkryt pro kacíře, prostřený stůl pro cizince, vlast přivandrovalců
satirická báseň, 17 století
↑ Nářek lidí různého stavu nad mrtvým kreditem, cca 1655 Satirický dřevoryt o splácení dluhů zobrazuje mezi zástupci různých povolání také příslušníky etnických skupin Žida a Arména/ Biblioteka Polskiej Akademii Nauk, Krakov
→ Zástupci stavů: polský šlechtic, poddaný a židovský obchodník Jan Piotr Norblin, před 1804 / Biblioteka Uniwersytetu Warszawskiego, Varšava
Podle kronikáře Jana Długosze měla na privilegované postavení polských Židů vliv údajná milenka Kazimíra Velikého: Král Kazimír vzal Židovku jménem Ester, sličnou a půvabnou dívku, za milenku svou a zplodil s ní dva syny Na prosby řečené Ester, milostnice své, daroval Židům v polském království veliké svobody a privilegia…
Jan Długosz: Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae, cca 1450
Tento ústřední orgán židovské samosprávy (hebrejsky Vaad arba aracot) vznikl ve druhé polovině 16. století a fungoval nepřetržitě téměř dvě stě let Reprezentoval všechny Židy a uznávaly ho jak židovské obce, tak státní moc.
Hlavním účelem vzniku této ve své době unikátní instituce bylo zefektivnit výběr daní od židovských obcí Do kompetencí Vaadu patřilo také řešení soudních sporů mezi členy obce, povolování tisku hebrejských knih nebo dohled nad dodržováním náboženských pravidel v každodenním životě.
Sněm čtyř zemí zasedal zpočátku jednou, později dvakrát ročně, nejčastěji v Lublinu a Jarosławi Zasedání většinou probíhala během jarmarků, jež představovaly příležitost k setkání a výměně informací mezi rabíny, kteří byli často zároveň obchodníky
V roce 1623 se kvůli daňovým odlišnostem mezi polským královstvím a litevským velkoknížectvím oddělil samostatný litevský sněm (Vaad medinat Lita)
Studium Tóry a náboženské vzdělání mají v židovské kultuře významné místo. Židé v Polsku proto měli vlastní vzdělávací systém složený z tzv chederů, jimiž procházeli všichni chlapci ve věku 4 13 let, ti nadanější pak pokračovali ve studiu v tzv. ješivách pod vedením rabínů. Zatímco cheder se nacházel v každé obci (a chodili do něj i nemajetní chlapci nebo sirotci), ješivy se soustředily tam, kde působili dobří rabíni.
Nejstarší ješivu na území polského království založil Jakub Polak na přelomu 15. a 16. století v Krakově. Významná byla i ješiva v Lublinu vedená Šalomem Šachnou. V roce 1567 zde byla založena také slavná ješiva Maharšal šul, kam přicházeli studovat Židé z celé Evropy.
V 16. století se Polsko stalo hlavním centrem židovské náboženské vzdělanosti v Evropě Polští rabíni byli autoritou i pro své kolegy z okolních zemí.
← V domě výuky, dřevoryt, 1695 / Wikimedia Commons
← Latinsky psaná učebnice hebrejštiny, 1539 / Bibloteka Narodowa, Varšava
Není třeba důkazu, že nikde mezi rozptýlenými Izraelity nebylo tolik vědění jako v Polsku. V každé obci byla udržována ješiva a rektor téže ješivy dostával stále větší plat, aby mohl pracovat bez starostí a aby učení bylo jeho povoláním. Nebylo domu v celém Polsku, kde by se nestudovala Tóra, a nejednou byli všichni v domě učenci Proto bylo v Polsku tolik mudrců v každé obci
Rabín Natan Ben Moše Hanover, 2 pol 17 století
↑ Józef Oziębłowski: Vzpomínka na Vilno, 1837 / Biblioteka Jagiellońska, Krakov
Koncem 18 století se významným centrem židovské vzdělanosti stal Vilnius, kterému se v jidiš říkalo „litevský Jeruzalém“
K šíření židovské vzdělanosti významně přispěl také rozvoj knihtisku. První polské hebrejské tiskárny vznikly v 16. století v Krakově a Lublinu Mnozí tiskaři předtím působili v Čechách a na Moravě např. bratři Haličové z Prostějova nebo Chaim Schwartz. V dílnách pracovaly také ženy, především jako sazečky Největším úspěchem polských tiskařů bylo vydání kompletní edice tzv. Babylonského a Jeruzalémského talmudu. Krakovské a lublinské tiskárny poškodila hospodářská krize vyvolaná válkami v polovině 17. století. Nedokázaly konkurovat mnohem lepším dílnám v Amsterdamu, Benátkách či Praze Koncem 17 století získala monopolní postavení tiskárna v Żółkwi.
Nejvýznamnějším učencem této doby byl rabín Moše Isserles. Ve své osobě spojil obě tehdejší centra židovské vzdělanosti: Krakov, odkud pocházel a kde působil, a Lublin, kde studoval v Šachnově ješivě Byl zakladatelem a rektorem krakovské ješivy, kam přijížděli studovat Židé z Čech, Slezska, Německa a Uher.
↑ Šulchan aruch, 1565 / z knihy Jewish Encyclopedia, 1901 1906, via Wikimedia Commons
Nejdůležitějším z mnoha Isserlesových děl byla Mapa („Ubrus“) doplněk k halachickému kodexu Šulchan aruch („Prostřený stůl“) od sefardského učence Josefa Kara. Tento spis obsahuje podrobná pravidla, jak žít v souladu s Tórou, přizpůsobená podmínkám v aškenázské diaspoře
← Kniha Šaarej Dura vytištěná v tiskárně Samuela, Ašera a Eljakima Haličových v roce 1534 / Bodleian Library, Oxford
Bratři Haličovi později přijali křest a nadále působili jako tiskaři pod novými jmény Andrzej, Paweł a Jan, avšak židovští zákazníci jejich publikace bojkotovali
Text pod obrazem popisuje, jak procesí nesoucí relikvii Kristova kříže odvrátilo nájezd Chmelnického kozáků v Lublinu
Mnoho obcí bylo vyvražděno a padlo vprostřed muk strašných a hořkých. Z jedněch sedřeli kůži a tělo předhodili psům, jiným usekali ruce a nohy a trup hodili na ulici Jiní dostali tolik ran, že byli blízko smrti, a tak je vyhodili na ulici; nemohouce rychle zemříti, leželi tam v krvi, až vypustili duši.
Kronika Natana Ben Moše Hanovera Jeven mecula, 1653
→ Seznam Židů zavražděných kozáky v Narolu
v roce 1648
/ Biblioteka
Narodowa, Varšava
Ani války druhé poloviny 17 století, ani čím dál vyhraněněji katolický charakter polsko-litevského státu však růst židovské komunity nezastavily. Od konce 17. století se počet židovských obcí i jejich členů dál rychle zvyšoval Vznikl také fenomén tzv. štetlů židovských městeček, která se v následujících staletích stala poznávacím znamením středovýchodní Evropy
Ve srovnání se zbytkem Evropy byla Rzeczpospolita zemí pro Židy poměrně tolerantní. Šlo ovšem o toleranci v původním smyslu slova „strpět“, nikoli „akceptovat“ Mezi křesťanskou většinou a Židy sice vznikaly četné konflikty, v každodenním životě však často převážily oboustranné výhody, které vzájemný styk přinášel. Proto například ve Varšavě navzdory tomu, že zde od roku 1527 platil zákon De non tolerandis Iudeorum v 18. století žila početná židovská komunita Výrazným předělem v dějinách polských Židů bylo kozácké povstání hejtmana Bohdana Chmelnického v polovině 17. století. Vzbouřenci útočili nejen na polskou šlechtu a katolické duchovenstvo, ale i na arménské a židovské obyvatele, kteří se coby obchodníci podle mínění kozáků podíleli na ekonomickém útisku poddaných.
← Vůdce kozáckého povstání hejtman Bohdan Chmelnický / Biblioteka Narodowa, Varšava
↑ Výjev z cyklu zobrazujícího údajnou rituální vraždu křesťanského dítěte / kostel sv. Pavla, Sandoměř
Navzdory oficiálnímu stanovisku katolické církve docházelo k obviňování Židů z unášení křesťanských dětí a používání jejich krve k rituálním účelům
Podle židovské mystické tradice má příchodu Mesiáše předcházet velká katastrofa. Právě tak Židé interpretovali Chmelnického povstání Ve 2 polovině 17 století se proto začaly objevovat náboženské proudy, které se odkláněly od pravidel středověkého rabínského judaismu.
Prvním z nich bylo učení Šabtaje Cvi (1626 1676), který působil v Osmanské říši Prohlašoval se za mesiáše. Turecké úřady ho přinutily přestoupit na islám, Šabtajovi stoupenci však věřili, že i to byla součást jeho záměru Jeho učení později poskytlo živnou půdu pro vznik frankismu. Ve stejné době vznikl také chasidismus, který se vůči němu naopak vymezoval.
↑
Zakladatel chasidismu Izrael ben Eliezer zvaný Baal Šem Tov (1700 1760) cestoval po městech a vesnicích v Podolí, léčil nemoci, snímal zakletí a uzdravoval slepce. Jeho život je opředen mnoha legendami. Hlásal, že Boha je třeba uctívat moudře a radostně, těšit se z darů života a odmítat askezi Modlitbu spojoval s extatickým tancem, který podle něj přibližoval věřící k Bohu. Chasidismus se dále rozvíjel i po jeho smrti a jako jediný z uvedených proudů přetrval až dodnes
↑ Městečko Międzyboż, kde působil Baal Šem Tov, centrum vzniku chasidismu / Biblioteka Uniwersytetu Łódzkiego, Lodž
↓ Gaon z Vilna, 1915 / Wikimedia Commons
Elijahu ben Šlomo Zalman zvaný Gaon, rabín a učenec z Vilniusu, byl hlavním odpůrcem chasidismu
←
Baal Šem Tov léčil nemocné pomocí talismanů, modliteb i dobových lékařských metod, například přikládáním pijavic / U. S. National Library of Medicine, Bethesda
↑
Jakub Lejbovič Frank (1726 1791) se narodil v Podolí na dnešní Ukrajině, ale mládí prožil v Turecku, kde studoval kabalu u následovníků mystika Šabtaje Cvi Později se pohyboval mezi Rzeczpospolitou a Osmanskou říší, třináct let strávil v internaci v klášteře na Jasné Hoře v Čenstochové Po osvobození opustil vlast a dalších třináct let prožil v Brně a Vídni. Na sklonku života se usídlil v německém Offenbachu. Všude ho provázela skupina jeho stoupenců i spory s pravověrnými Židy Frankovo učení vycházelo z judaismu, ale odmítalo Talmud i autoritu rabínů. Obsahovalo prvky blízké křesťanství a Frank, který se prohlašoval za mesiáše, tvrdil, že cesta k poznání pravého Boha vede právě tudy. V roce 1759 proto s tisícovkou svých stoupenců přijal křest. Díky tomu se těšil podpoře autorit katolické církve, které to pokládaly za úspěšný začátek christianizace Židů. Pro Franka to však byla jen etapa během svého života byl také muslimem.
Po Frankově smrti se sekta brzy rozpadla, její členové přestoupili na katolicismus a splynuli s polskou společností.
↑
↑
Zde
← Misionářský
Většina památek z období polsko-litevského státu byla stejně jako další projevy židovské kultury zničena během 2. světové války,jížpadlazaoběťtakénaprostávětšina židovských obyvatel země Některé stavby a další památky se přesto zachovaly, a díky tomu je možné se i dnes vydat po stopách někdejších obyvatel dávné Rzeczpospolité. Mezi zachovanými památkami převažují zděné synagogy z různých období, následující soudobé architektonické trendy. Kromě těchto památek příběh Židů na území Rzeczpospolité nejdůkladněji mapuje stálá expozice varšavského Muzea dějin polských Židů Polin.
↓ Rekonstrukce malovaného stropu synagogy v Gwoźdzci ze 17 století ve varšavském muzeu Polin / Magdalena Starowieyska, Dariusz Golik, Muzeum Historii Żydów Polskich Polin, Varšava
← Synagoga v Gwoźdzci Dřevěné synagogy byly velmi rozšířené, žádná z nich se však do dnešní doby nezachovala / Tel Aviv Museum of Art, Tel Aviv
↑↑ Zygmunt Vogel: Interiér synagogy v Łańcutu, cca 1797 / Biblioteka Uniwersytetu Warszawskiego, Varšava
↑ Dnešní podoba polychromovaného interiéru barokní synagogy v Łańcutu, postavené v roce 1761 / Małgorzata Płoszaj, Wirtualny Sztetl
→ Stará synagoga v Krakově, jedna z nejstarších zachovaných synagog v Polsku, postavená v 15 století Její současná podoba obsahuje prvky gotiky a renesance / Krzysztof Bielawski, Wirtualny Sztetl
