to fajn, je to protest proti válce ve Vietnamu. Původně to mělo být ve městě Woodstock, ale tam nás odmítli, tak co kdybychom to udělali u tebe?“ A Max řekl, že by to šlo. Tak našel své místo festival s podtitulem Výstava pro vodnáře: tři dny hudby a míru neboli Hudební a umělecký veletrh Woodstock (jak stojí na oficiálních plakátech tohoto festivalu). První myšlenka hudebního festivalu Woodstock se zrodila v hlavě Michaela Langa, hudebního promotéra z amerického západního pobřeží, který pořádal menší festivaly s kapacitou maximálně pro pětadvacet tisíc lidí. Ten si řekl, že by bylo fajn, kdyby mohl udělat hudební akci, která by představovala protest proti právě probíhající válce ve Vietnamu, a že by zároveň bylo dobré spojit a shromáždit většinu příslušníků – tehdy v plném proudu rozjetého – hnutí Hippies. Přivzal k sobě svého dobrého kamaráda Artieho Kornfelda a producenty Robertse a Rosenmana a společně se shodli na tom, že festival udělají pro maximálně sto osmdesát tisíc květinových dětí – a i to jim přišlo jako přehnaně moc! Na festival se prodával lístek v předprodeji za osmnáct amerických dolarů a počítalo se s tím, že na místě prodají lístek za čtyřiadvacet. V předprodeji se prodal předpokládaný počet sto osmdesáti tisíc vstupenek a festival mohl začít. Kdybyste však dne 15. srpna chtěli projet kolem malého města Bethel, s největší pravděpodobností by se vám to nepodařilo. Celá oblast byla totiž naprosto ucpaná obřím a nečekaným přívalem květinových dětí. Na místo jich podle odhadů dorazilo kolem sedmi set tisíc. Policie se celou situaci snažila zvládnout a nějakým způsobem zkoordinovat, a tak někteří lidé poslechli a vrátili se zpátky tam, odkud přijeli, a na festivalu nakonec zůstalo „jen“ něco kolem čtyř set tisíc lidí. Tedy mnohem víc, než s kolika se předem počítalo. Pořadatelé nevěděli, co si mají počít, na takovou masu totiž nebyli připraveni – a to ani v nejmenším. Vyhlásili tedy, že všichni jsou vítáni a že vstup je zdarma. Ovšem hygienické podmínky byly naprosto katastrofální a navíc ještě během festivalu značně pršelo, takže se z místa, kde se odehrával, brzy stala jakási podivná bažina. Je k podivu, že se až na dvě úmrtí (přejetí traktorem a předávkování drogami) nic příliš vážného nestalo, ba
148 #MENHOUSE
naopak! Během festivalu se dokonce narodila dvě miminka. Je ale pravda, že festival byl pro pořadatele ztrátový, tedy pouze ono samotné konání. Ovšem všichni čtyři si následně spravili chuť na zboží, jež na základě konání legendární hudební události (kterou časopis Rolling Stone zařadil mezi padesát nejdůležitějších momentů hudby) vytvořili a prodávali. Hned po konání festivalu šla do prodeje gramofonová deska s originální festivalovou nahrávkou, po skončení akce se rovněž sestříhal a šel do produkce dokument s názvem Woodstock, který dokonce získal Oscara za nejlepší dokumentární film. Samozřejmostí byly plakáty, různé kousky oblečení a mnoho dalšího. Z festivalu se dokonce stal takový kult, že na místě jeho původního konání bylo později postaveno muzeum. Zajímavostí je, že v průběhu celé akce nebyla nahlášena ani jedna násilnost. Lidé si prostě užívali a v tom bylo to nejsilnější poselství celého festivalu. Vystupující umělci záměrně vybírali taková témata skladeb, která se dotýkala lásky, míru a soužití, čímž demonstrovali svůj boj proti již zmíněné válce ve Vietnamu. Záběry z dokumentárního filmu nám tak nabízejí pohledy na bezbřeze šťastné lidi, kteří jsou plní drog a lásky a tančí jako v transu na dokonalou muziku vyladěnou přesně na jejich, jak by Američané řekli, vibes (neboli vibrace).
Na akci vystupovali legendární umělci, kteří mezi komunitou Hippie byli notoricky více či méně známí. Ať už to byli skvělí The Who, naprosto unášející Santana, geniální Janis Joplin, Jefferson Airplane nebo třeba Joe Cocker, všichni měli na svém vystoupení statisíce diváků. Avšak například Jimi Hendrix, který vystupoval až jako poslední a navíc po dlouhé pauze, takový dav posluchačů neměl. Na poslední vystoupení po třídenním vyčerpávajícím festivalu lásky, míru a hudby se přišlo podívat „pouze“ třicet tisíc. Bylo to však legendární vystoupení trvající celé dvě hodiny, ze kterého je dnes nejznámější Hendrixovo extatické sólo na kytaru s názvem The Star-Spangled Banner (Hvězdami posetý prapor), v němž si za vzor vzal samotnou hymnu Spojených států amerických. Je zřejmé, že hudební festival Woodstock je jedním z nejdůležitějších milníků moderního rock´n´rollu, potažmo moderní hudby. Tehdy měla tato událost na Spojené státy americké obrovský dopad, a to i politický. I když festival Woodstock inspiroval mnohé další festivaly, žádný z nich originál nepřekonal. Originál je zkrátka nepřekonatelný.