Jbulletin 1/2018

Jbulletin .

.

.

.

.

.

Misijní konference

Unitas Fratrum v Jižní Africe

C. F. Martin guitars - kytary pro každého Dejme dětem svůj čas!

1/2018

Misijní konference světové Jednoty bratrské 2017 Jak jste už zachytili v Jbulletinu, a pokud ne v něm, tak jistě na plátně během Cekonu 2017, šestičlenná výprava z našich řad se účastnila misijní konference světové Jednoty bratrské (Unitas Fratum). Ta se zhruba na týden sjela do Kapského Města, aby se zabývala bratrskou misií v kontextu 21. století. Každá provincie i misijní provincie UF vyslala své zástupce, dohromady to znamenalo přes 200 lidí. Program byl sestaven velmi pestře: zaprvé z přednášek, které mapovaly historii bratrské

misie, a to včetně období před Bílou horou, zadruhé z workshopů reagujících na konkrétní oblasti současného života JB (namátkou: Ženy v misii, Uprchlíci a Imigranti, Mládež v misii, Efektivní sdílení evangelia, Kontextuální teologie, Chvály a uctívání v Karibiku, Misie ve východoafrickém kontextu nebo třeba Modely udržitelných zdrojů pro podporu misie, který vedl Petr Krásný). Zatřetí byli účastníci rozděleni do menších skupin, kde měli sdílet své osobní vnímání misie a zkušenosti a nakonec

přinést do pléna nějakou výzvu podnětnou pro všechny. Spektrum závěrů bylo široké: podpora mládeže a žen ve službě, vytvoření společné internetové platformy pro sdílení, povzbuzování ke vzájemným návštěvám, doporučení provinciím prostudovat patřičné teologické materiály, rozvíjet finanční soběstačnost, nezištnou službu společnosti, citlivost na potřeby okolí a podobně. Zazněl také apel na to, aby misie začínala především v osobním vztahu s Ježíšem Kristem a v hledání Jeho

Kapské Město - Signal Hil

vůle, ne té naší.

Některé oblasti byly velmi diskutované, probíraly se pohledy na misii v současné post-křesťanské a post- faktické době, polemizovalo se o historické i současné kolonizaci, o multikulturním a multináboženském světě, o misii ve vztahu ke kultuře, o tom, nakolik se evangelizace stává pouze charitativní činností či nakolik se má teologie přizpůsobovat době a další a další... Témat i pohledů bylo opravdu hodně, ne vždy a ve všem panovala shoda.

Jedním z nejdůležitějších faktorů konference byla přítomnost lidí z tolika různých provincií UF. Na vzájemné seznamování a sdílení byl od počátku kladen veliký důraz. Oprávněně, protože mnohé rozhovory byly skutečně ohromně obohacující, ne-li klíčovou složkou celého setkání. Zdaleka

vám nemůžeme předat všechny, už jen pro nedostatek místa i nepřenosnost osobního zážitku, rozhodně se ale vynasnažíme vás neochudit, a naopak přinést užitek nám všem. Dojemné bylo, když jsme se opakovaně setkali s tím, jak sourozenci z jiných provincií

Setkání v bratrském sboru v Bellville

nadšeně vypráví druhým o našem díle v Čechách. Na různých, i nečekaných, stranách jsme tak nacházeli otevřené dveře.

Výraznými momenty týdne byly také dvě chvíle mimo konferenční sály, kdy jsme se mohli blízce setkat jak se současností

Mlýn v Genadendalu z roku 1896, dodnes funkční

jihoafrické Jednoty bratrské, tak s její minulostí. Jednou takovou chvílí byla cesta do Genadendalu, vůbec první misijní stanice v Jižní Africe, která shodou okolností právě letos slaví 180 let od svého založení. Na tomto kouzelném místě jsme se ponořili hluboko do historie a pak odjížděli dojatí Božím dílem, oddaností Jeho tehdejších služebníků a jejich ochotou jít na tak vzdálené místo. O Genadendalu jsme psali v Jbulletinu 3/2013, nechte se pozvat k přečtení. Druhým nezapomenutelným momentem byla nedělní návštěva současné Jednoty – část z nás ji strávila v nejstarším sboru JB v Kapském Městě a druhá část v domovském sboru našeho milého Bellville Moravian brass bandu (viz Jbulletin 2/2016). S nimi jsme strávili úžasný odpočinkový den plný přátelského přijetí a nezištné péče, který zůstane napořád v našich vzpomínkách. Máme za úkol vyřídit ty nejvřelejší pozdravy

všem, kdo se s členy brass bandu v Čechách potkali, a několikrát opakovaná vroucí přání se k nám jednou vrátit.

Také se podařilo splnit zodpovědný úkol a v pořádku předat sbírky, které mezi námi v Čechách během roku probíhaly.

Jednu pro bratrskou školu v Sierra Leone, druhou na pomoc po hurikánech v Karibiku. Celkem jsme mezi sebou nashromáždili 13 700 USD, což je úžasné číslo, a každému z vás dárců patří veliký dík! Suma byla rozdělena na dvě části: 10 000 USD jsme věnovali Karibské provincii a 3 700 USD dostali bratři a sestry na Kubě.

Krom toho jsme také dovezli čtyři diaprojektory pro provincii Tanzanie Rukwa. Převzal si je bratr Emmanuel Sikazwe, aby mohly posloužit při misijní práci ve

vesnicích. Ze všech podarovaných stran přinášíme srdečné díky, které byly vysloveny opakovaně, a to jak soukromě, tak i veřejně.

Takže si je směle přisvojte.

Nakonec, ale zdaleka ne na posledním místě, byla pro nás skvělou zkušeností vzájemnost naší české výpravy. Společné rozhovory, sdílení vjemů, modlitby, společný růst, poznávání jeden druhého i hlubší poznávání Ježíšova jednání, to všechno bereme jako jedinečný dar.

A v tom také patří veliké díky i vám všem, kteří jste nás po celou dobu nesli na modlitbách, vyprošovali ochranu a Boží vedení a zůstávali s námi ve spojení. Díky nastokrát!

A tady se můžete podívat na fotky.

P. Krásný, J. Klas, E. Brožová, J. Čančíková, J. Šeda, D. Nitra

Česká výprava před kostelem v Genadendalu

Pár zpráv ze světového dění Karibik po hurikánech Jedněmi z těch, se kterými jsme na konferenci strávili podstatný čas, byli sourozenci z Karibské provincie: biskup Kingsley Lewis, který kdysi konsekroval Evalda Ruckého a Petra Krásného na biskupy, a pastor Dion Christopher s manželkou.

Výraznou část společného večera jsme si přirozeně povídali o situaci po zářijových hurikánech. Dion Christopher slouží také jako armádní kaplan, takže řádění živlů prožíval přímo v terénu spolu se svou jednotkou. Díky tomu musel nastoupit pohotovost ještě před první bouří a následujících několik dní, kdy už hurikán zuřil naplno, vůbec netušil, co se děje s jeho rodinou.

Nazval to nejhoršími dny v jeho životě. Nakonec se mu podařilo navázat spojení díky vojákům, co byli v jeho městě.

Dion zažil desítky divokých zážitků, včetně vyprošťování zavalených, zachraňování na poslední chvíli a nacházení mrtvých. Zmíníme třeba vzpomínku na stařenku, z jejíhož domu zbyly jen tři holé stěny bez střechy a postel, na které ležela. Když ji vojáci našli, mysleli si, že je mrtvá. Ale ona byla živá, jen úplně ztuhlá hrůzou, takže nebyla schopná

Předání sbírky pro Karibskou provincii. Vpravo je její předseda Cortroy Jarvis

pohybu. Přišly však i chvíle nečekaného povzbuzení. Třeba, když v nemocnici, na příjmu pro zraněné, Dion náhodou objevil členku Jednoty bratrské. Skrze modlitbu nad jejími nosítky se pak přihlásil další člověk – slepec na vozíčku, který Diona poznal po hlase, jelikož to byl pravidelný posluchač Dionových rozhlasových pořadů. Mohli se tedy modlit i spolu a také s mužem na sousedních nosítkách.

Konkrétních příběhů jsou stovky a tisíce. Situace byla a pořád ještě je zběsilá. I po půl roce jsou na ostrovech stále oblasti

bez elektřiny, vody, odříznuté od civilizace. Školy a úřady byly týdny a měsíce zavřené, někde jsou zřejmě pořád, výrazně poškozená je infrastruktura. To vše se dá časem obnovit, i když bratři Lewis i Christopher se shodují, že to bude proces na roky –například výbor světové misie JB vypravil do Karibiku týmy dobrovolníků hned po katastrofě a jejich diář je plný minimálně do léta. Existuje však i horší důsledek pohromy, a tím je, že mnoho lidí ztratilo perspektivu života. Rozhodli se proto k odchodu do Spojených států, kde chtějí hledat nový

Armando Rusindo a Tania Sanchez přebírají českou pomoc po hurikánech

život. Region opustily již stovky lidí a další stále odcházejí. Týká se to i sborů Jednoty bratrské.

Což ale přináší další problém: s lidskými zdroji, které budou nejen v blízké budoucnosti, ale i v té daleké, chybět. Snížení počtu obyvatel citelně změní nejednu obec a nejeden ostrov Karibiku. Celá katastrofa má tedy mnohem širší důsledky, než by se mohlo zdát. Krom jiného je to ale také veliká výzva pro církev – modlit se a starat se. Oba bratři vnímají toto období shodně: je tu čas, kdy Bůh nejrůznějšími způsoby, a právě i situacemi převyšujícími lidské síly, mluví k lidem a volá je, aby ho hledali.

Kdo ho uslyší? Pokorní…

Kuba, přes překážky stále dál Další, s kým jsme se v Kapském Městě toužili osobně pozdravit, byli zástupci z Kuby. Vzhledem k podobným osudům našich národů k nim cítíme jisté pouto. Jejich situace není po hurikánech tak dramatická jako v Karibiku, přesto jsou za peníze, co jsme jim dali, ohromně vděční a už vědí, jaké bude jejich určení. Bude za ně postaven nový dům pro rodinu pastora na východě Kuby, kteří zůstali bez přístřeší. Dům byl ve špatném stavu už před hurikánem, takže není divu, že nápor živlu nevydržel. Naše sbírka je

odpovědí na starost, kde církev sežene peníze na nový.

Jinak se církev na Kubě vyvíjí moc dobře a Bůh jí žehná.

Donedávna bylo v zemi zakázáno soukromé vlastnictví a podnikání, ale režim v poslední době uznal, že to ekonomiku země táhne ke dnu, a tak v tomto směru uvolnil svoji politiku. Soukromé vlastnictví i nakládání s ním má sice pořád velké mezery a je také pořád zatíženo velkou byrokracií, přesto ale bratři mohli pod hlavičkou své Nadace Armanda Rusinda založit dvě farmy, kde chovají dobytek a pěstují zeleninu. V plánu je také udělat z jedné farmy ubytovací zařízení.

Tím vším církev podporuje své sbory v rozjezdu jejich misijních, komunitních či podnikatelských programů (což často bývají spojené nádoby) nebo své trvale udržitelné projekty v zemědělství. Jedním příkladem za všechny je malý chov koz, který se za tři roky rozrostl natolik, že díky němu mohla být vybudována a vybavena sborová budova i s kuchyní a prostorem pro děti. Pomoc se nese v duchu přísloví „Dej muži rybu a nasytíš ho na den, nauč muže rybařit a nasytíš ho navěky.“ Mezi další projekty patří třeba spolupráce s nemocnicí pro mentálně a fyzicky postižené Jagüey Grande Hospital. Na podzim kubánská JB oslavila 20. výročí a v lednu byl konsekrován její první biskup Armando Rusindo.

K obojímu jsme za naši provincii poslali srdečnou gratulaci.

Braimovi si prohlížejí dárek od dětí z Chrastavy a přebírají sbírku z Čech

Sierra Leone, radost a vděčnost Samozřejmě jsme se v Africe setkali také s manželi Braimovými, kteří nás již delší dobu vnímají jako své souputníky ve službě v Sierra Leone. Předali jsme jim další finance na podporu školy a celé jejich služby. Byla to již několikátá zásilka ze série sbírek v našich rodinných centrech, dětských klubech a školách. Tentokrát ve výši 1 700 USD. Krom toho jsme Braimovým předali také dárek – obrázkovou koláž od dětí z klubu v Chrastavě. S radostí vám můžeme oznámit, že misie v Sierra Leone vzkvétá a rozvíjí se. Poslední novinkou

je, že škola mohla od pololetí rozběhnout stupně „senior high“ (zhruba naše střední školství), takže děti mohou po základním vzdělání pokračovat ještě dál. Peníze na platy učitelů by sice měl dávat stát, ale jelikož je nemá, bude učitele zatím platit škola sama. Také vznikly nové sbory v dalších vesnicích a v blízkém výhledu je i začátek provozu vlastní misijní a osvětové radiostanice. Je skvělé, že se na postupu tohoto díla můžeme podílet i my!

Jménem Braimových vám tedy předáváme přátelské pozdravení, vřelé díky a upřímnou vděčnost, které posílají v následujícím dopisu: Sborům v Čechách, posíláme Vám své díky ve

Zde je jejich poděkování

jménu našeho Pána a vrchního staršího, Ježíše Krista. Je to privilegium, před kterým oba stojíme v pokoře, že nás Bůh uznal za hodné toho, abychom mu sloužili v Sierra Leone.

Víme, že je to On, ten Jediný, kdo je schopen dělat svoji práci v naší zemi. A Vaše partnerství v tom všem je pro nás dalším ujištěním, že jsme opravdu tam, kde máme být. Vážíme si toho, že jste naši službu uznali za hodnou Vaší podpory. A že jsme společně církví, Jeho tělem, které naplňuje to veliké poslání jít a šířit evangelium a Jeho lásku. Ještě jednou Vám, bratři a sestry, děkujeme za veškeré dary v posledních dvou letech. Mohamed i já budeme dál s pomocí Ducha Svatého a v Jeho vedení dělat to nejlepší,

Vlevo: bratrský sbor v indickém Leh. Vpravo: naléhavá prosba o modlitby za Indii

co umíme, abychom tady na zemi budovali Jeho království.

Vaši sourozenci v Kristu Safiatu a Mohamed Braima Mysleme na Sierra Leone také v souvislosti s tím, že tam právě vrcholí prezidentské volby.

Výsledky s sebou mohou přinést napětí v celé zemi a nepokoje, které mohou skončit všelijak. Žehnejme lidem v Sierra Leone pokorou, a to od těch v moci postavených až k těm nejposlednějším.

Indie, země temna Jednou z nejsilnějších chvil konference byla ta, kdy vystoupili sourozenci z Indie, aby vyprávěli o životě církve ve své zemi. Indie je země

s mnoho tisíc let starou civilizací, země historických i moderních budov, ale také slumů a neuvěřitelné chudoby.

Země plná paradoxů, kde ve stejné dopravní zácpě potkáte nejnovější modely aut a volská spřežení nebo lidové léčitele a zaříkávače vedle moderních medicínských klinik. Na jednu stranu se říká, že Indie je jedna z povstávajících ekonomických velmocí, podle dalších měřítek patří mezi nejchudší země světa s 10. nejhoršími parametry rozvoje. Indie se proslavila svým mírovým hnutím M. K. Gándhího za právo a svobodu, ale přitom v ní narůstá nenávist a eskaluje násilí, zejména proti nehinduistům. Křesťané (krom nich i muslimové) nemají v některých státech Indie

právo žít a 31. prosinec roku 2021 byl dokonce vyhlášen jako „poslední den křesťanství a islámu“ – tedy něco jako limit, po kterém už v zemi nikdo takový nemá být.

Samotná JB do Indie přišla v roce 1760. Podmínky byly ale dost komplikované, jak politicky, tak především z hlediska podnebí a životních podmínek.

Bratry úplně zaskočilo klima a nemoci, takže po 40 letech práce jich desítky zemřely a počet obrácených se dal spočítat na prstech jedné ruky.

I na tom je vidět, jak silnou pozici má v této zemi duch smrti. Misie pak byla ukončena.

Bratři se přesto nevzdali a do Indie se vrátili v roce 1857.

V současnosti je v Indii 8 moravských sborů, v plánu je

založení dalších 7.

Být křesťanem v Indii nebylo nikdy jednoduché, ale podle slov našich přátel je teď situace nebezpečnější, než kdy předtím (připomeňme si i další sourozence ze sousedního Nepálu, kteří z bezpečnostních důvodů používají nepravá jména). K moci se dostala protikřesťanská vláda, objevila se spousta protikřesťanských hnutí a obecně celá společnost tento postoj sdílí. Křesťané jsou pronásledováni, lynčováni, zabíjeni, a to denně, veřejně, za dozoru policie a bez ohledu na věk nebo pohlaví. Konkrétně těmto našim sourozencům již vypálili sbor a několik přátel ubili k smrti. Říkají, že být pastorem v Indii je jako podepsat si svůj vlastní ortel smrti, ale přesto s klidným úsměvem vyznávají: „Nestydíme se za Ježíše a nebudeme se skrývat. Naším vyznáním jsou verše z 2. Kor 4: 8–11, a jestli máme umřít, pak to bude naše koruna slávy.“ Pokud si v tomto kontextu vybavíme nadšené západní „hledače osvícení“, kteří do Indie houfně jezdí objevit mír v duši, máme tu jeden z nejpříšernějších paradoxů současného světa…

Situace v Indii je opravdu děsivá a naši sourozenci nás potřebují.

Prosíme tedy každého z vás, abyste dopřáli sluchu žádosti, kterou nám kladli na srdce, když odjížděli: „Neprosíme vás o modlitbu, ale o trvalé modlitby. Vytrvalé modlitby, to je to jediné, co může pomoci naší duchovně temné zemi.“

Jeden ze sborů Jednoty bratrské v Nikaragui

Nikaragua a Honduras v napětí Modlitby potřebují také tyto dvě sousedící země, které se dlouhodobě pohybují na samé hranici hned několika násilných konfliktů. V obou je nestabilní politická situace hrozící kolapsem demokracie, což vyvolává masové protesty, jejichž výsledkem jsou desítky mrtvých. S tím je spojena nefunkčnost justice, policie i armády, korupce v moci postavených, a tím pádem násilí a anarchie mezi obyvateli.

Přetrvává také nepřátelství mezi původními obyvateli (potomky domorodců) a pozdějšími

příchozími. V neposlední řadě je velikým problémem také nebývale rozkvetlý obchod s drogami, které tudy putují z Jižní Ameriky do Severní.

Násilí se samozřejmě nevyhýbá našim sborům, které v Hondurasu a Nikaragui jsou.

V Nikaragui některé z nich zažívají útoky kvůli etnické příslušnosti, v Hondurasu zase došlo k vraždě jednoho z bratrských pastorů, jeho dcery a tří vnoučat. Vrah byl jejich příbuzný, mladý muž závislý na drogách. Prosíme, modlete se proti smrti, nenávisti, mamonu a vzpouře, které se v oblasti snaží vládnout, také za ochranu našich sourozenců, a především za pokání pro oba národy.

Na návštěvě v Pilawě Górnej

Z DOMOVA NÁVŠTĚVA V PIŁAWĚ GÓRNEJ Hned z kraje nového roku 2018 navštívilo několik zástupců Jednoty bratrské Piławu Górnou, kde spolupracujeme na přípravě oslav u příležitosti výročí vzniku tohoto městečka.

Na stránkách města se k tomu píše: „…Nebyla to jediná návštěva, kterou Jednota bratrská v letošním roce plánuje. Budování oficiálních partnerských vztahů s naším městem je spojeno s 275. výročím vzniku osady Gnadenfrei, události, která před třemi stoletími ovlivnila rozvoj Piławy Górnej a hospodářsky oživila celý region. Náboženská obec, která začala fungovat v místě dnešní Piławy Górnej

13. ledna 1743, svým životem dokazovala svou víru. Přispěla k rozkvětu například kamenictví, tkalcovství a později i textilního průmyslu. Hierarchie hodnot vyznávaných bratry našla svůj odraz i v architektonickém uspořádání osady, které se zachovalo prakticky v nezměněném stavu až dodnes.

Na konci ledna Piławu Górnou navštívili současní zástupci této komunity. Biskup Evald Rucký s pomocníkem Petrem

Pospíšilem a předsedou Nadace Moravských bratří Josefem Šedou měli se zástupci piławské samosprávy dlouhý rozhovor.

Společně se starostkou Zuzanou Bielawskou vytvořili plán aktivit při oslavách výročí.

V červnu v Piławě Górnej proběhne mezinárodní výstava věnovaná Moravským bratřím.

Vernisáž bude doprovázet odhalení pamětních desek a speciální konference v kulturním domě. Městský úřad také plánuje vydat sbírku konferenčních materiálů. Při příležitosti návštěvy si hosté prohlédli Piławu Górnou.

Byli ohromeni množstvím zachovaných objektů.

Městský úřad v Piławě Górnej bude průběžně informovat o aktivitách spojených s 275. výročím vzniku osady Moravských bratří.

jednotlivých částí. Slovy Petra Krásného bylo setkání efektivní a neslo se v duchu rozumného a uvážlivého rozhodování.

KONFERENCE ASOCIACE COMENIANA 2018: Na začátku února se v Liberci konala konference Asociace Comeniana pro pracovníky mateřských, rodinných, mládežnických i seniorských center a klubů a pro pracovníky ve školství. Pro ty, kdo by to ještě nevěděli, Asociace Comeniana

je organizace Jednoty bratrské, která sdružuje veškeré její aktivity v sociální a vzdělávací sféře (více na webu www.comeniana.cz).

Program konference začínal společným pátečním večerem, kde se mluvilo o směřování rodinné a sociální sféry u nás i v zahraničí, o aktuálních problémech v této oblasti, a především o roli Asociace Comeniana i Jednoty bratrské v těchto výzvách. Součástí bylo také představení kampaně „Dejme dětem svůj čas“, jejímž cílem je povzbudit dospělé členy rodiny k tomu, aby darovali svým dětem jeden z nejdůležitějších vkladů do života – smysluplně

JEDNÁNÍ UNITY MISSION AND DEVELOPEMENT BOARD Od 5. do 8. února se sešel ke svému jednání Unity Mission and Developement Board (Výbor světové JB pro misii a rozvoj).

Jednání v historickém bratrském městě Winston-Salemu v Severní Karolíně se účastnil také náš biskup Petr Krásný. Výbor je synodem Unitas Fratrum (světové JB) pověřen k detailnímu rozboru a rozhodování ohledně hospodaření UF i jejích

Právě se domlouvá workshop „Služba mladým"

Jolana Krásná, předsedkyně Asociace Comeniana, mluví k účastníkům konference

strávený společný čas. Následující den probíhal formou workshopů pro jednotlivé skupiny zvlášť: Mateřská, rodinná a komunitní centra, Práce s mládeží, Služba seniorům a Učitelé. Byl to prostor pro vzájemné sdílení, modlitby, vyučování na aktuální a praktická témata. Hostem semináře pro službu seniorům byla MUDr. Tereza Dvořáková, která promluvila na téma Péče o stárnoucí a nemocné.

MUDr. Dvořáková se řadí mezi zakladatele tzv. hospicového hnutí v České republice. V roce 1992 založila sdružení, které je dnes provozovatelem hospice Dobrého pastýře v Čerčanech.

Třináct let prosazovala myšlenky důstojné péče o nevyléčitelně nemocné v jejich domácím

prostředí, zorganizovala stavbu lůžkového zařízení, které má být nabídkou tam, kde domácí péče není možná.

Celá konference byla opět zakončena společným setkáním.

Propojováním jednotlivých složek totiž vzniká ucelená platforma pro službu všem generacím, která odráží fakt, že i ve společnosti či rodině nežijí věkové skupiny odděleně, ale sdílejí život dohromady. Účast na letošní konferenci se zastavila na čísle 304.

PASTORÁLNÍ KONFERENCE Konference pro správce sboru a další klíčové pracovníky církve proběhla od 8. do

10. března v Novém Městě pod Smrkem. Jako obvykle se zabývala ohlédnutím za uplynulým obdobím a aktuálními otázkami našeho církevního života. Teologickým tématem pro toto setkání bylo vyučování o proroctví v novosmluvním pojetí a jeho kontextu v současnosti. Bez čeho by se pastorálka neobešla, je samozřejmě čas na sdílení a modlitby za konkrétní potřeby jednotlivců, sborů i církve jako celku. Na první část setkání pak navázala druhá (což už je také tradice), zaměřená především na praktické otázky fungování sborů, na informování a poradenství v konkrétních oblastech, třeba legislativní, ekonomické, personální a tak dále.

INZERÁT Křesťanská škola BRÁNA v Nové Pace hledá do nově otevřených prostor flexibilní učitele 2. stupně (ČJ, Fyz, Bio, Zem), kteří žijí Krista.

Kontakt: zsbrana@gmail.com

Asociace Comeniana, což je organizace Jednoty bratrské, která zastřešuje všechny naše sociální a pedagogické aktivity, letos přišla s kampaní, jejíž název je už sám osobě jasnou výzvou: Dejme dětem svůj čas! Chceme tak pozvednout prestiž rodičovství uprostřed doby, ve které se těžiště lidského života stále více přesouvá do materiální roviny.

Na klíčovou úlohu mateřství a otcovství se stále více zapomíná a zdá se, jako by nejpodstatnější potřeby dítěte byly také materiální.

PROČ?

Psychologové se shodují v tom, že nejpodstatnější pro lidský život jsou první roky života, kdy si dítě potřebuje vytvořit bezpečnou a pevnou citovou vazbu, k matce především, a že rodina celkově je nesmírně důležitá pro vybudování osobnosti a vlastní identity. V dnešní době jsme svědky okolností, které rodinu ohrožují. Rozvod se týká téměř každé druhé rodiny. Školní děti tráví s rodiči stále méně času a dospívající, ač jsou materiálně zabezpečeni lépe než kdy předtím, trpí krizí identity. Alarmujícím jevem je, že znatelně přibylo sebepoškozování a sebevražd mladých lidí.

PRO KOHO?

Touto kampaní chceme pozvednout roli rodičů, prarodičů a širší rodiny. Úloha rodiny je v dnešním světě klíčová a je výsadou rodiny položit další generaci zdravý základ, a tím ji vybavit na smysluplný život. Připravme své děti na budoucnost tím, že je provedeme dětstvím a dospíváním a nepřenecháme svoji roli předčasně nikomu jinému.

Ano, doba je složitá: klade na rodiče množství nároků a zároveň uvádí do tlaku, že co člověk nestihne v mládí, to uteče navždy. Mnohem méně je však připomínáno, že to platí právě pro naše rodiny – pokud se našim dětem odcizíme v jejich dětství, v jejich dospělosti to již nedoženeme.

A naopak, veškerý zájem, který svým dětem dáme nyní, se nám později bohatě vrátí v jejich zájmu o nás.

Vedle toho máme i zodpovědnost vůči budoucím generacím – jedině citově vyrovnaní jedinci se schopností vnímat potřeby druhých mohou vytvářet zdravou společnost.

Každý den dáváme vklad do banky vzpomínek našich dětí. Charles R. Swindoll

Abyste byli zítra ve vzpomínkách svých dětí, musíte být dnes v jejich přítomnosti. Anonym

JAK?

Dejme dětem sami sebe – svou pozornost a zájem, který je mnohem přínosnější, než ty nejlepší konzumní zážitky. Každý lidský život je příběh. Kdo píše příběhy našich dětí? Instituce, chůva, kroužky, internet, parta na ulici nebo počítač? Nenechme se připravit o možnost být těmi, kdo jim pomáhají objevit svět, vysvětlují, pomáhají a jsou jim nablízku. Nenechme se nahradit nikým jiným, ale dejme dětem svůj čas. V rámci kampaně budou ve všech centrech Asociace Comeniana probíhat přednášky, kurzy rodičovství, besedy a akce pro rodiny zaměřené na výchovu, posílení a stmelení rodinného života. Zároveň jsou naše centra místem, která kontinuálně poskytují prostor pro jedinečný čas strávený s dětmi. Mateřská, rodinná a komunitní centra jsou tu právě proto. Těm, kdo jsou na výchovu sami nebo se dostanou do těžkostí, pomáháme najít vhodnou sociální a odbornou pomoc. Všechny generace jsou vítány, věříme, že právě propojování generací vytváří pevný tmel rodin i společnosti.

Předávání životních zkušeností napříč generacemi je mnohem lepší a efektivnější než honba za informacemi v neosobním a přeplněném světě internetu a časopisů.

SPOLU?

Pojďme se podpořit navzájem! Pojďme shromáždit reálné příběhy našich rodin a navzájem se povzbudit v tom, jaké poklady jsme objevili ve společném času stráveném s našimi nejbližšími. Na e-mail info@comeniana.cz můžeme psát, co nového jsme zažili, co překvapivého jsme zjistili, co dobrého ze společného času jsme získali. Jednotlivé příběhy budeme (s vaším souhlasem a anonymně) zveřejňovat na webu www.comeniana.cz, a vytvoříme tak vlastní „kroniku“ opravdového života.

Vaše přítomnost je mnohem víc, než pouhé „být tam”. Malcom Forbes

Budova C. F. Martin and Co. v Nazarethu. Společnost zde sídlí dodnes. Foto: Joseph Brent

C. F. Martin – otec americké kytary Existuje skupina lidí, která se při vyslovení jména Frederick Martin zatetelí radostí.

Pravda, víc je jich po světě, ale v Čechách se najdou také. Dost napínání – jsou to kytaristé. Věřte nebo ne, Frederick Martin je dnes nejznámějším jménem spojovaným s bratrskou hudební produkcí.

Martinův rodný dům

zkušeností získal ale také srdce jeho dcery, harfenistky a zpěvačky Lucie Ottilie, kterou si v roce 1825 vzal. Po návratu do Saska začal Friedrich Martin stavět svoje vlastní kytary.

Ocitnul se tím ovšem v samém nitru nečekané patálie: už nějakou dobu eskalovaly boje mezi cechem nábytkářů a houslařů o to, kdo má nebo nemá nárok kytary vyrábět! Návratem vynikajícího řemeslníka Martina se spory ještě přiostřily. Když se pak dostaly až před soud, řekl si Friedrich Martin, že už toho má dost. V září 1833 emigroval i s manželkou a dvěma dětmi do New Yorku a své umění si odnesl s sebou.

v zadním traktu domu kytary a v přední části je pak i s dalšími hudebninami prodával (a krom toho také všechno možné, od beden vína po dětské oblečení). Podařilo se mu rozběhnout docela obstojnou živnost a také se z Friedricha stát americkým Frederickem. Potíž

Ani stoly, ani skříně Poslední lednový den roku 1796 se do dlouhé linie výrobců nábytku v saském Markneukirchenu narodil Christian Friedrich Martin. Všechny děti v Martinově rodině měly jako výraz křesťanské víry první jméno Christian nebo Christiana, a tak se pro jejich běžné rozlišování používala druhá jména – v tomto případě tedy Friedrich. Otec byl nejen znamenitý nábytkář, ale uměl také vyrábět na svou dobu ne zcela běžný nástroj. Kytaru.

Friedrichovi se zalíbila víc než skříně a stoly. Takže není divu, že se dal do učení k proslulému vídeňskému výrobci kytar Johannovi Georgu Staufferovi, mistrovi svého oboru a staviteli nástrojů podle vlastních inovátorských návrhů. Friedrich opustil Staufferovu dílnu po 14 letech (tehdy už z pozice mistra), aby získal další zkušenosti u vídeňského stavitele harf Karla Kühla. Kromě

Frederick a Ottillia Martinovi

Nový svět, Nový York V nejznámějším městě Nového světa si C. F. Martin otevřel dílnu a obchod s hudebními nástroji na ulici Hudson Street, dnešním Manhattanu, což tehdy byla rychle se rozvíjející čtvrt plná obchodníků a řemeslníků. Za pomoci saského přítele Heinricha Schatze vyráběl

Jedna z raných kytar podle Staufferova vzoru: hlava zakončená vlnovkou s kovovými ladicími kolíčky, všemi po jedné straně, výrazně vyklenutý hruškovitý tvar, dlouhý krk, zaoblená záda a hmatník u rezonančního otvoru seříznutý šikmo. Později začal Frederick Martin umisťovat ladicí kolíčky po obou stranách hlavy (a styl s kolíčky na stejné straně si musel počkat zase až do roku 1948, kdy jej vzkřísil Leo Fender na své kytaře Telecaster).

Kytara Elvise Presleyho, vyrobená firmou Martin přímo pro něj, celá v koženém potahu.

Jde o typ Dreadnought, model s mocným zvukem (u nás někdy mylně zaměňovaná s typem Jumbo). Foto H. Michael

ale byla v tom, že se Martinovým v rušném a neútulném New Yorku nelíbilo. Popravdě, koncem 30. let nebyli daleko od toho, vrátit se zpátky do Evropy. Tou dobou však Martinova manželka náhodou navštívila rodinu Heinricha Schatze, která se z New Yorku odstěhovala do blízkosti bratrského města Nazarethu v Pensylvánii. Bylo to místo natolik jiné, přívětivější a připomínající rodné Sasko, že se v roce 1839 Martinovi přestěhovali na předměstí Nazarethu a vstoupili

do blízkého sboru Jednoty bratrské v Schoenecku.

Bratrské město Martinovo podnikání zde rozkvetlo naplno. Zaprvé proto, že hudba měla v životě Jednoty bratrské velice důležité místo a Moravané hráli téměř neustále. Hudba byla vyučována na školách, v Nazarethu fungovalo bezpočet kapel, pořádalo se mnoho koncertů a každá

domácnost měla klavír. Výrobce a opravář nástrojů měl tedy o práci postaráno. A zadruhé se Martinovi podařilo uvést do americké společnosti dosud nepříliš známý nástroj a zasadit ho do amerických souvislostí. Do dvaceti let od jeho příjezdu již výroba nebyla podnikem jediného člověka a jeho rodiny, ale už tu byla celá firma. Zdárně ustála hospodářské napětí v padesátých letech a časem se jí dařilo tak dobře, že musela rozšiřovat tovární prostory, aby uspokojila

poptávku. V roce 1859 koupila rodina Martinových pozemek přímo v centru Nazarethu, aby zde zřídila nové sídlo včetně výrobních dílen.

Okolo se postupně sestěhovali zaměstnanci i přátelé, kteří měli co dělat s podnikem, a společnost zde sídlí dodnes. Fredericka Martina na začátku 50. let postihla mrtvice, ale on se z ní brzy zotavil a bez jakýchkoli následků rozvíjel své umění ještě dalších 20 let. Už během jeho života se mu poctivá práce v dobrém vracela. Na Martinovu kytaru hrála třeba nejslavnější americká kytaristka druhé poloviny 19. století a vůbec první ženská sólistka, Delores N. De Goñi. Ta se o jeho nástrojích vyslovila jako o „převyšujících jakékoli jiné nástroje

Plakát pro milovníky Martinových kytar

svého druhu, které kdy potkala v této zemi i Evropě, výjimečné pro jejich zvuk, zpracování i ovládání.“ Kytary se prodávaly nejen do celého okolí, ale do mnoha koutů Ameriky. Svůj díl na tom měl třeba i Martinův přítel, významný člen Jednoty bratrské Charles August Zoebisch, který se zabýval dovozem a prodejem hudebních nástrojů, a tak dělal Martinovým kytarám prodejce. Přátelství i fungující obchodní smlouva mezi oběma muži, rodáky ze stejného města a bratry ve víře, přetrvala po celou dobu jejich životů.

Tady cesta nekončí

Obal Elvisova alba s kytarou Martin

Konec pozemských dnů Fredericka Martina přišel v únoru 1873, dva roky po druhém úderu mrtvice, která ho již značně ochromila, ale přesto neodvrátila od občasných pochůzek do dílny. Tam ještě přikládal ruku k dílu, jak jen mu to zdraví dovolovalo. Prosperující

společnost stihl předat Christianu Frederickovi mladšímu, který ji pak odkázal svému synu a ten zase svému a tak dále až do dnešních dnů, kdy je C. F. Martin and Co. v rukách už šesté generace Martinů. V archivu Jednoty bratrské v Bethlehemu je o Christianu Frederickovi Martinovi zapsáno toto: „Náš bratr byl v tom nejlepším slova smyslu jednou z oněch blahoslavených tichých duší. V časech své největší fyzické síly nestrhával pozornost druhých na sebe. I když nemluvil často o duchovních věcech, jeho život ukazoval, že je životem víry pravého Božího dítěte. Boží dům byl jeho radostí. Nikdo nebyl tak poctivý a příkladný ve svých návštěvách církve jako on. Nyní se již v obnovené síle ducha raduje v nebeském společenství a blízkosti svého Pána a Spasitele.“ Přestože se do Jednoty bratrské nenarodil, předal svoji věrnost této církvi i svým potomkům.

Také oni zůstali aktivními členy církve i města Nazarethu a platnou součástí života místní komunity.

Co na tom kusu dřeva je?

Speciální model „Renesance“ vyráběný mezi léty 1843–1852

Kytara z období 1843-48 (materiál: smrk, palisandr, slonovina, perleť)

Pro Martinovu rodinu bylo v prvních letech hlavní, že se jim podařilo překonat krizi, zapustit v Americe kořeny a mít nějakou vyhlídku do budoucnosti. Z pohledu americké hudební historie se však dělo něco víc. Jak již bylo zmíněno, v Americe nebyla tehdy kytara ani příliš známá, ani populární. Byla malá a sloužila hlavně jako doprovodný nástroj. Oproti tomu v Evropě byla na vzestupu éra kytary coby virtuózního nástroje. Své první kousky vyráběl Martin samozřejmě ve Staufferově duchu. Měly svou osobitou konstrukci, jejímž popisem není třeba čtenáře nudit, podstatné je nejvíce to, že zvuk byl typický pro vídeňský styl, což znamená dramatický a výrazný. Důležité bylo Martinovo setkání se španělskou kytarou, která byla stavěná trochu jinak a její zvuk se soustřeďoval spíše na měkké a podmanivé tóny emotivních písní. A protože Frederick Martin hledal vždycky ty nejlepší cesty, začal vyrábět nástroje, ve kterých spojil všechny své dosavadní zkušenosti, inspirace i dobré nápady. Jeho kytary měly dlouhý krk, širší hmatník se spoustou pražců, takže se na nich hráčům daleko lépe pohybovalo i orientovalo. Martin našel ideální tvar a postupně zvětšoval tělo, čímž se z doprovodného nástroje stal sólový, protože kytary už obsáhly daleko větší prostor než dřív. Dokázal spojit rakousko-italskou průraznost a dynamiku zvuku se španělskou barevností a rezonancí tónů – a to je také okamžik, který je nazýván zrozením „pravé americké kytary“.

O konstrukčních zajímavostech Martinových kytar by se dalo mluvit dlouho a málokdo z nás by tomu rozuměl, podstatné je, že ovlivnily tvar a styl všech následujících nástrojů vyráběných od té doby v USA a dodnes jsou měřítkem, podle kterého jsou ostatní

kytary měřeny. Zvuk Martinových kytar je zvonivý, barevný, plný a čistý, mocný i něžný.

Spolehlivým vysvědčením je to, že na ně hraje téměř kdokoli, na koho si v hudebním světě vzpomenete. Namátkou třeba Elvis Presley, Johnny Cash, Bob Dylan, Paul McCartney, Eric Clapton, Joan Baez, Neil Young, Joni Mitchell, Roger Waters, Sting, Ed Sheeran… To zdaleka nejsou všichni. Rockery potěší jména Chrise Cornella, Eddieho Veddera, Kurta Cobaina nebo kapely Coldplay, nás v křesťanských kruzích zase zaujmou Needtobreathe nebo Third Day. „Martinku“ si oblíbil komik Jimmy Fallon a v české kotlině ji budou důvěrně znát trampové. Martinovy kytary se používaly také v populární sérii MTV Unplugged a v Tarantinově filmu Osm hrozných se objevil jeden muzejní exemplář z roku 1870 – pointa je ovšem přímo děsivá: Kurt Russell ji omylem roztřískal, jelikož nebyla včas vyměněna za kopii… Časopisem Rieder´s Digest byly Martinovy kytary zařazeny mezi „100 amerických nej“ a slovy Metropolitního muzea v New Yorku se firma „stala jednou z nejvíce vlivných společností v hudebním průmyslu na světě.“ PS: Že sláva nestoupla firmě Martin guitars do hlavy, se ukázalo třeba i tehdy, když nám zcela zdarma a ochotně poskytli fotografie k tomuto článku.

Srdečně děkujeme!

Pohled do nitra současné kytary Martin

C. F. Martin Guitars and Co. / Nolla Reed Knouse: The Music of the Moravian Church in America, University Rochester Press, 2008 / Wikipedia, heslo C. F. Martin / Peter Hodgson: The man behind Martin guitars – Christian Frederick Martin sr., Ardenton’s music Co. Blog, 2013 / BBC: How Martin guitars became an American Stradivarius / The Immigrant Entrepreneurship – German-American Business Biographies / The Metropolitan Museum of Art, New York / Greg G. Weber: Elvis played here, časopis Arrive 2013 / Builders of the early 19th century, web Early Romantic Guitar / Robert Corwin: X Marks the Spot, web Vintage Martin / Web www.earlymartin.com / Philip F. Gura: C. F. Martin & His Guitars 1796-1873, UNC Press Books, 2003

Náš sbor:

Česká Lípa

V procházce po sborech Jednoty bratrské se tentokrát podíváme do České Lípy, která má kořeny hned v druhém nejstarším sboru Jednoty, v 19. století obnovené ve své domovině.

Nechte si o jeho historii i současnosti povědět od správce Miroslava Boše:

Dubá: Bratrské sirotčince na počátku 20. století

Manželé Bošovi na akci „Poděkování paní starostky za práci ve prospěch města Česká Lípa" v prosinci 2015

Foto Mgr. Eva Markgrafová

Míro, tak můžeš začít od začátku…

V květnu 1872 vzniká v nedaleké Dubé sbor obnovené Jednoty bratrské, tehdy druhý v pořadí hned po Potštejně. Od roku 1889 zde začal práci se sirotky bratr Eugen Schmidt.

Netrvalo dlouho a dubský sbor měl vedle domu, ve kterém dnes sídlí Diakonie Dubá, také dva další objekty.

Chlapecký a dívčí sirotčinec.

Po druhé světové válce dubský sbor

takřka zanikl a v roce 1950 vzniká sbor nový, českolipský.

I když měli bratři a sestry tehdy vlastní modlitebnu, nebyl sbor od roku 1957 obsazen a kazatelé sem po dlouhá léta dojížděli z okolí. Po revoluci v roce 1989 došlo k obratu. Do sboru přišlo mnoho nově obrácených lidí.

V devadesátých letech tu bylo více jak sto členů.

Kdy přišel na řadu tvůj začátek jako správce sboru?

Já jsem se s rodinou přistěhoval do České Lípy v roce 2002.

Přišli jsme z potštejnského sboru, konkrétně z Dobrušky. Českolipské společenství procházelo vážnou krizí a za čtyři roky, kdy předcházející události stále doznívaly, jsme se v neděli scházeli už jen v sedmi. Následně ještě odešli manželé Skaličtí, protože Petr dostal povolání stát se správcem sboru v Chocni.

Tady bych chtěl povzbudit ty, kdo prožívají těžké začátky na novém místě. Z pohledu „viditelných“ jistot to byla zoufalá situace, ale Ježíš začal pomalu realizovat svůj nový plán.

Jaký byl?

Přestali jsme se konečně zabývat sami sebou a začali sloužit dětem. Založili jsme občanské sdružení Krok pro všechny generace a pod jeho hlavičkou jsme zvali děti z azylového domu do volnočasového klubu. Několik let po sobě jsme pro ně pořádali letní příměstský tábor. Od roku 2010 jsme oslovili školy v okrese a nabídli jim akreditované preventivní přednášky. Za pět let

byly těmito programy osloveny stovky dětí a studentů.

Zlom nastal, když se na náš sbor obrátilo několik rodin z nedalekého sboru BJB, které hledaly nový duchovní domov.

Tehdy pro nás začala nová etapa života. Ježíš uzdravil to, co léta trpělo člověčinou a rozdělováním. Spojil dvě různorodé skupiny, aby stvořil něco nového – své tělo v České Lípě. A vlastně ještě mnohem víc: na Českolipsku, protože většina členů sboru nebydlí přímo v Lípě, ale v okolí.

V současné době provozujeme Rodinné centrum Zahrádka, doprovázíme pěstounské rodiny v rámci pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, chystáme se organizovat případové konference pro rodiny v krizi, v zimním období pořádáme Cestománie a provozujeme sociální službu Diakonie Dubá. Na podzim 2017 jsme poprvé pořádali kurz Manželské večery a v lednu 2018 jsme začali s Kurzy Alfa. Jeden běh je ve večerních hodinách a druhý dopoledne přímo v RC Zahrádka. Jsme vděční, že můžeme lidi, kteří navštěvují naše akce, pozvat přímo k prameni.

Co je pro váš sbor typické?

Typickým znakem pro náš sbor je regionální dosah. Jak už jsem zmínil, bydlí většina členů sboru v okolí. Nový Bor-Janov, Prácheň, Cvikov, Stružnice, Horní Libchava.

Leží nám na srdci také Dubá, kam čas od času jezdíme do Diakonie.

Bereme to jako Boží záměr. Jsme

Sborový dům v Dubé. Dnes slouží hendikepovaným při návratu do samostatného života

solí celému okresu, ne jen městu České Lípě.

Co vnímám jako jedinečné, je péče o opuštěné děti.

Navazujeme tím na odkaz sboru v Dubé, kde byly ještě před druhou světovou válkou dva sirotčince. Dnes takové zařízení nemáme, ale doprovázíme dvacet sedm pěstounských rodin, které o takové děti pečují. Za opuštění těchto dětí nemůže válka jako v 19. století, ale často drogová

Ze společného výletu sboru a turistického oddílu z Práchně

závislost rodičů. Pak nastupují prarodiče nebo úplně cizí lidé, kteří poskytnou dětem zázemí a místo, kde se mohou cítit bezpečně a jistě.

Tyto rodiny navštěvujeme každé dva měsíce a sdílíme jejich zápasy i radosti. Taky pro ně připravujeme vzdělávací akce, kde mohou zároveň zakusit, že na to všechno nejsou sami.

Rodinné centrum Zahrádka je v současné době přeplněné zájemci o programy. Jsme nuceni omezovat počty těch, kteří by chtěli přijít. Naší vizí není shromažďovat co nejvíce lidí, ale setkávat se na osobní rovině, sdílet osobní život a hodnoty, které do nás vkládá Ježíš. Proto se musejí maminky přihlašovat dopředu a každá může se svým dítkem přijít jen jednou týdně, aby se mohly vystřídat. Jednou měsíčně máme takzvané výchovné okénko, kam si s nimi chodím povídat o rodičovských dovednostech. A od ledna 2018 máme jednou týdně dopolední kurz Alfa. Sem chodí maminky s dětmi, které se zajímají o život z Božího Ducha. Čeho si na svém sboru ceníš?

Opravdu si cením ochoty bratří a sester dojíždět i dvacet kilometrů na sborová shromáždění nebo do rodinného centra, aby pomohli s aktivitami v Kroku. Vážím si jejich ochoty sdílet vizi sboru i vizi celé Jednoty bratrské. To není samozřejmost. Nehrajeme si na supermany, ale víme, že každý z nás je jen částí celku. Bez společného života bychom nedokázali zjevovat Krista.

Jaké je vaše město? Čemu v něm čelíte?

Příměstský tábor 2010

Živý Betlém 2017

Jsou místní otevření, nebo je těžké se jim přiblížit?

Je to běh na dlouhé trati, ale daří se. Jsou desítky rodin, se kterými jsme v pravidelném kontaktu.

Naslouchají tomu, o čem mluvíme. Pozorují náš život. Po více jak pěti letech jsme začali s Alfou a je pár lidí, kteří přišli.

Pro nás je to veliké povzbuzení.

Už roky jsme nezažili něco podobného.

Odpolední půlnoční 24. prosince 2017

Naše město trpí dlouhá léta duchem rozdělení. Nejinak tomu bylo po sametové revoluci i v našem sboru. Cekem třikrát za tu dobu odešla značná část členů. V roce 2009 se stalo něco výjimečného. Ježíš dvojí spojil v jedno a místo rozdělení došlo ke spojení. A nebylo to laciné.

Každý z nás, kdo se účastnil tohoto životadárného procesu, musel vnitřně umřít minulosti a svým představám, aby se mohlo narodit nové tělo. Ve sboru nikomu z nás nic nepatří. Vše je Ježíšovo. V tom se povzbuzujeme a tak bojujeme proti duchu rozdělení.

Jiné je klima ve městě. Dělí se politická hnutí, zájmové skupiny a rozpadají se rodiny.

Roste počet drogově závislých a přibývá opuštěných dětí. Přes to všechno jsme moc rádi, že se nám podařilo vstoupit do užší spolupráce s městem. Ať už je to v oblasti sociálně-právní ochrany dětí nebo v podpoře rodinného centra. Zatím zde ještě nacházíme

lidi, kteří věří v klasický model rodiny a křesťanský základ evropské civilizace. Jdeme proti proudu, když nabádáme maminky k delší mateřské a povzbuzujeme rodiče ke zpevňování hranic ve výchově svých ratolestí.

Pohled do dvora Diakonie a zároveň apartmánu Relax Dubá

V čem byste rádi viděli posun, v čem budete rádi za modlitební podporu?

Leží mi na srdci vzkříšení nedělky. Děti z našich rodin ve sboru odrostly do mládežnického věku a nedělka skončila. Mám za to, že nová generace se rodí v našem rodinném centru. Zatím je to pouze sen, ale modlíme se za to, aby právě z těchto dětí povstala nová generace těch, kteří budou seznamováni s životem vyvěrajícím z Písma.

A pak mám ještě na srdci seniory. V zimním období chodí na Cestománie řada starších lidí, většinou ještě aktivních turistů. Mojí touhou je, aby na půdě sboru vznikl seniorský klub. Na obě zmíněné generace žel nemáme lidské zdroje. Ale Ježíš dělá zázraky. Zveme lidi do Božího království.

Chceš nakonec něco vzkázat čtenářům Jbulletinu?

Rád bych je všechny pozval na dovolenou do našeho apartmánu v Dubé. V okolí je nádherná příroda: hrady, malebná údolíčka mezi skalami, nekonečné lesy a moc pěkné přírodní koupaliště.

CO NÁS ČEKÁ 3.–6. 6. 2018 Synod a manželská pastorální konference Na začátku června se v Harrachově koná zasedání synodu Jednoty bratrské, jako obvykle v rámci třídenní pastorální konference pro klíčové pracovníky církve a jejich manželky.

Významným bodem jednání letos bude volba členů Rady Jednoty

bratrské pro dalších pět let. Synod se dále bude zabývat zprávami o činnosti RJB, o hospodaření církve, zprávami ze sborů, misie, škol a dalších děl, případně se vyjádří k návrhům z oblasti fungování církve. Čas manželské pastorálky bude věnován vyučování o zdravém fungování Těla Kristova v různých úrovních (manželství, vztahy ve sboru, vztahy celé církve).

Červen 2018 Výstava v Piławě Górnej V polovině června proběhne v polském městečku Piława Górna mezinárodní výstava věnovaná Moravským bratřím. Vernisáž bude doprovázet odhalení pamětních desek a speciální konference v kulturním domě. Více se dočtete v tomto časopisu, v rubrice Z domova.

FOTO:

Board of World Mission: Jiřina Čančíková, Ester Brožová / Z domova: Josef Šeda, Daniel Dančevský, Pavla Molnárová, archiv ZŠ Brána Dejme dětem svůj čas: Daniel Dančevský, Tereza Křivková, Daniel Krejčík, Lukáš Holas C. F. Martin: C. F. Martin and Company, Joseph Brent, H. Michael Miley, Ester Brožová / Náš sbor: archiv sboru JB v České Lípě, Mgr. Eva Markgrafová / Poslední stránka: archiv Jednoty bratrské / Na obálce: Muzeum misie v Genadendalu, foto: Ester Brožová Předsednictvo synodu

©2018 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČO: 47475111, www.jbcr.cz; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.cz; grafická šablona: FS Interactive, sazba a grafická úprava: Lukáš Holas; korektury: Daniela Holasová. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.