Jbulletin .
.
.
.
.
.
Václav Vančura první český biskup po Janu Amosovi Komenském
Sedmičky v životě Jednoty bratrské Díky ze Sierra Leone
1/2017
GT – NADŠENÍ NESTAČÍ
V říjnu 2016 proběhlo každoroční setkání mladých z celé Jednoty bratrské, tentokrát v novém prostředí novoměstského J-campu. Ubytování v chatkách, teplé jídlo, skoro by se mohlo na první pohled zdát, že si mladí užívali výtečného servisu a společné podzimní dovolené. Na jednu stranu ano, novoměstským patří velký dík za to, jak se o nás všechny starali. Jenže GT, to není jenom o stravě a ubytování, vždy jde o něco víc. Každý den byl nadupaný programem, od čtvrtka do soboty, od rána do večera. Společně jsme odhalovali zápasy, kterým čelíme každý den. Společně jsme načítali život apoštola Jana Marka, který to také neměl jednoduché, abychom nakonec mohli každý sám za sebe uznat, že nadšení pro věc, pro Krista, pro dělání dobrého… prostě nestačí. Nakopne nás, ale nevydrží. Vyprchá. Zmizí a přijde pohodlnost, lenost, sebestřednost. Jak ven z tohoto kolotoče? Skrze vydanost, zlomenost, skrze pokoru a poslušnost. Co to pro nás „GTčáky“ znamená v praxi? Třeba to, že si na společném setkávání neužíváme jen naservírované jídlo, program a slovo, ale přiložíme také svoje ruce k dílu. Vykopeme drenáž, odvozíme kupu hlíny, vyžneme nálety v parku, uklidíme v kempu, pomůžeme ve městě i na sborech. Protože musíme? Ne, protože víme, že i když se nám do některých věcí nechce, má cenu je poddávat Duchu a hledat v nich Jeho pokoru. Aneb (nadpis prostě řekne vše), naší ani žádné jiné generaci „Nadšení nestačí“. Vašek a Gabča, Dobruška Galerii fotografií si můžete prohlédnout na webu JB.
Konference Jednoty bratrské 2016 I když již nějaký ten čas uběhl, připomeňme si krátce celocírkevní konferenci, na které jsme se sešli v listopadu minulého roku. Cílem jejího poselství, pojmenovaného jako „Efekt domino“, bylo zachytit důležitý fakt, který je typický pro Boží jednání s člověkem – a to, že Bůh je Bohem generací, otcovství a synovství. Je ten, jehož způsobem práce je odvíjet svůj příběh jako červenou nit napříč dějinami a přenášet je z jednoho pokolení na druhé. Předávat štafetu – tak by se dalo říci jednoduše. Celé dějiny jsou jednou dlouhou řetězovou reakcí, ve které Bůh skrze něčí život ovlivňuje život někoho dalšího. Během dvou dnů jsme se dívali na tento Boží příběh od Abrahama přes jeho potomky k Ježíši, prvotní církvi a poté k církvi, která se stala světově rozšířenou, až do dnešních dnů. A podobným způsobem jsme se podívali také do jedné z podkapitol příběhu Božího lidu – do historie Jednoty bratrské. Znovu a znovu jsme viděli onen Boží pohyb, který spustil On sám. Jako jedinečný a místy neuvěřitelný živý dominový efekt postupuje neochvějně dějinami světa a vyvolává řetězovou reakci, kterou nikdo nemůže zastavit. Naší jedinou touhou je z tohoto řetězu nikdy nevypadnout, nevytvořit slepé rameno, které vyčerpá samo sebe, ale vždy být těmi, kteří se nechají pokorně použít právě tehdy a právě tam, kde to Bůh naplánoval.
Ohlas na konferenci Tento víkend byla v Liberci konference a mluvilo se tam o pokoře, že je důležitý být pokorný a žít Kristův život. A nevadí, že děláme chyby, důležitý je být pokorný a vydaný Kristu Ježíši. Ježíš je pokorný, my
na to nemáme, musíme nechat Ježíše, aby žil skrze nás. A čeho si cením na konferenci, je to, že si můžu popovídat s přáteli, který nevidím každý den. A povzbuzuje mě, když se sdílíme a můžeme se za sebe modlit navzájem, z toho jsem měla radost. A co mě ještě potěšilo, že ti, kdo tam mluvili, tak se dost otevřeli, a na tom mi došlo, že jsme jedna velká rodina
a že se můžeme za sebe navzájem modlit. No prostě to nemá chybu. Děkuji moc týmu, co připravuje celocírkevní konferenci, mám vás moc ráda a fandím vám! Vaše Maruška Zajíčková Galerii fotografií si můžete prohlédnout na webu JB.
Domek v Kunvaldu, místo vzniku Jednoty bratrské
Místo, kde býval starý sbor Jednoty bratrské v Přerově
SEDMIČKY v historii JB 1457 (560 let): Vznik Jednoty bratrské. Památeční den této události byl stanoven na 1. března. 1467 (550 let): V Jednotě došlo k zásadní události – ustanovení vlastních kněží, čímž se Jednota stala nezávislou církví. Krok to byl revoluční a velice odvážný, bratři k němu přistoupili s velikou bázní a pokorou, s přesvědčením, že pro ně není jiná možnost.
13. září 1507 (510 let): Zemřel Prokop z Jindřichova Hradce, někdy nazývaný také Prokop Bakalář, člen Úzké rady Jednoty s titulem sudí. Zažil přelomovou dobu na konci 15. století, kdy se Jednota začala více otevírat vůči světu. On sám byl zastáncem tohoto směru, společně s Lukášem Pražským a dalšími. Kvůli vyostřenému sporu dokonce na čas svou funkci v Úzké radě složil. Později však byl znovu zvolen, aby jakožto sudí Jednoty uvedl církev do jejího nového období.
23. února 1517 (500 let): V Přerově zemřel biskup Tůma z Přelouče, jeden ze zakladatelů Jednoty bratrské a jeden z prvních tří bratrských kněží, zvolených losem v r. 1467. Působil hlavně v Přerově, z něhož udělal klíčovou bratrskou základnu na Moravě. Zažil různé fáze názorového vývoje Jednoty, třeba spor o vztah Jednoty k vnějšímu světu a světské moci, a přestože ne vždy jeho názory zvítězily, byl doživotně věrným obhájcem Jednoty v mnoha polemikách.
Spis T
Tůmy Přeloučského z roku 1517
Biskup Jan Roh (asi 1487-1547)
11. února 1547 (470 let): V Mladé Boleslavi zemřel přední biskup Jednoty bratrské Jan Roh. Po určitou dobu byl podporovatelem sblížení Jednoty s luterstvím, postupem času však od této myšlenky odstoupil. Zasloužil se o revizi bratrské konfese či vydání několika kancionálů, mimo jiné prvního českého notovaného. Působil v Mladé Boleslavi, kde je také pochován. 5. října 1547 (470 let): Ferdinand I. obnovil svatojakubský mandát z roku 1508, který nutil bratry k vystěhování z Čech. Nutno říci, že projevu této královské nelibosti předcházelo v Jednotě období příklonu k luterství a větší angažovanosti v politickém životě. Způsobilo to jednak vnitřní duchovní nejistotu a zadruhé pohoršení u vladaře. Poslední kapkou byla bratrská účast v
1627 - Ferdinand II. s dvorním trpaslíkem
odboji roku 1547. Po vydání mandátu odešla většina bratří na Moravu, což však pomohlo k duchovní konsolidaci a obnově. Přestože král prosazoval perzekuci bratří, šlechta se k tomuto pokynu stavěla spíše liknavě, jelikož si bratří cenila pro jejich pracovitost. 10. května 1627 (390 let): Ferdinandem II. bylo vydáno obnovené zřízení zemské, které mimo jiné prohlásilo za jediné náboženství v zemi katolické. Kdo by mandát neuposlechl, byl by počítán za vlastizrádce. Pro české nekatolické stavy vyšel posledního července ještě jeden Ferdinandův mandát, který jim na rozdíl od poddaného lidu dával „milostivou možnost volby“ – do půl roku buď přestoupit ke katolictví, nebo se vystěhovat. Ferdinand II. dokázal to, co se
Obnovené zřízení zemské
před 80 lety jeho jmenovci podařilo jen zčásti: do emigrace odešlo odhadem 200 tisíc lidí (tehdejší zhruba pětina všech obyvatel) a Jednota bratrská na území Českých zemí zanikla. 4. března 1717 (300 let): Narodil se Jan Theofil Elsner, biskup polské větve Jednoty bratrské. V genealogii bratrských biskupů ho nenajdeme, protože tato polská větev splynula s kalvinistickou církví nepropojenou na obnovenou JB. Jednotě bratrské ovšem prokázal velikou službu – stal se vydavatelem starobratrských spisů, které se pak šířily mezi její duchovní potomky v exilu i doma. „Elsnerovy“ bible, kancionály, publikace, katechismus a mnohé další pomohly zachovat dědictví JB, spisy J. A. Komenského, které bychom jinak neznali, a v neposlední řadě samotnou češtinu.
Hrob prvního afrického misionáře Georga Schmidta
Úzká rada JB ve 20. letech: bratři Mikuláštík, Vančura a Schiller
1727 (290 let): Rok počítaný jako počátek obnovení Jednoty bratrské. Významnými událostmi v tomto procesu se stalo přednesení tzv. obecného zřízení v exulantské kolonii Ochranově, studium Komenského řádů původní Jednoty a následné sepsání statutů pro celé společenství, čímž začaly ustávat jeho vnitřní spory. Památného 13. srpna poté došlo při Večeři Páně k duchovní obnově, což přineslo smíření, potvrdilo nově nalezenou identitu celé komunity a odstartovalo novou etapu dějin Jednoty bratrské. Přirozeným důsledkem bylo také založení nepřetržité modlitební stráže. 9. července 1737 (280 let): Do Kapska přijel Georg Schmidt, první bratrský misionář v Jižní
Africe. Narodil se v moravském Kunvaldu (dnešní Kunín) a v 17 letech tajně odešel do Ochranova, ve 26 letech se pak nechal vyslat na africkou misii. Jeho službě mezi domorodci se dařilo zdárně, ovšem protivenství ze strany holandské reformované církve i kolonistů nakonec jeho práci znemožnilo a Schmidt se musel v roce 1743 vrátit zpět. Bratři se sice do Afriky vrátili až roku 1789, ale odkaz Schmidtovy práce přesto nalezli stále živý. 4. září 1847 (170 let): Zemřel František Vladislav Hek (Jiráskův „F. L. Věk“), národní buditel, spisovatel, publicista a skladatel. Narodil se v Dobrušce, část života strávil také v Herrnhutu, kde pomáhal bratřím s překlady
Vilém Hartwig s manželkou
českých bratrských textů do němčiny. Hek bývá také nazýván prvním novočeským satirikem. Roku 1820 uveřejnil své nejznámější dílo Veliký pátek, ve kterém ostře kritizoval dobrušské maloměstské poměry, například epigramem s názvem „Čím větší vůl, tím více titulů“. Za to byl žalován a souzen, což nakonec vedlo ke konfiskaci celého nákladu knihy. Léto 1857 (160 let): V Ochranově zasedal generální synod světové Jednoty bratrské, který učinil zásadní rozhodnutí. Decentralizoval správu církve, do té doby vykonávanou z Herrnhutu, a umožnil vznik tří samostatných provincií: evropské, britské a americké.
Josef Mikuláštík s rodinou
6. ledna 1857 (160 let): V Čáslavi se narodil první biskup české obnovené Jednoty bratrské Václav Vančura. Více viz článek v tomto čísle. 4. června 1867 (150 let): V Horní Čermné byl založen první sirotčinec Jednoty bratrské. Vilém Hartwig, který tuto práci započal, byl původně cestujícím kazatelem. Bůh pro něj měl ale jiný plán, péči o opuštěné děti, kterých bylo po pruskorakouské válce víc než dost. I přes počáteční nevraživost okolí se Hartwigovi a jeho manželce nakonec pro toto dílo Jednoty podařilo získat sympatie i důvěru. Krom Čermné posléze vznikly ještě dva další bratrské sirotčince.
9. května 1907 (110 let): Obnovení sboru v Mladé Boleslavi. Po dlouhé odmlce tím bylo navázáno na předbělohorskou dobu, ve které byla Boleslav s působením bratří neodmyslitelně spjata. Prvním kazatelem sboru se stal pozdější biskup JB Václav Vančura. 17. července 1927 (90 let): Položení základního kamene k modlitebně v Dobřívě. Ta byla slavnostně otevřena téhož roku na výročí vzniku Československa. 3. června 1937 (80 let): Zemřel Josef Mikuláštík, první kazatel bratrského sboru v Ústí nad Orlicí. Kvůli Božímu povolání do východních Čech se vzdal své touhy jít na misii a od roku 1886 v Ústí věrně sloužil 22 let. S pokorou
Delegáti z Tanzanie na synodu 1967 v Potštejně
překonával tvrdost katolického města a nakonec získal mnoho přátel, mimo jiné i spisovatele Aloise Jiráska. Díky Mikuláštíkovi má dodnes ústecký sbor historickou budovu staré Jednoty, kterou se mu podařilo zakoupit v roce 1901. Léto 1957 (60 let): Česká Jednota bratrská byla na generálním synodu UF v americkém Bethlehemu prohlášena samostatnou provincií světové Jednoty. V pořadí pátou. Léto 1967 (50 let): V Potštejně se konal generální synod Unitas Fratrum, poprvé a zatím naposledy v Čechách. Bylo to možné, protože politické poměry v tehdejší ČSSR byly až do roku 1968 uvolněnější. Delegáti synodu poprvé navštívili zemi otců.
Václav Vančura
první český biskup po Janu Amosovi V lednu letošního roku uplyne 160 let od narození jedné z nejvýraznějších postav české Jednoty bratrské navrácené po dlouhých staletích exilu zpět do své domoviny. Je jí Václav Vančura, jehož služba zanechala v paměti Jednoty nesmazatelnou stopu. A nejde zdaleka jen o to, že se skrze jeho osobu opět do Čech vrátil biskupský úřad. Václav Vančura se narodil 6. ledna 1857 v rodinné usedlosti na dohled od čáslavských věžiček a střech. Jeho rodina byla „odjakživa“ evangelická, a to jak ve skrytu, tak oficiálně, podle toho, co daná doba umožňovala. Otec byl reformovaného vyznání, matka luterského, ale podle všeho ve Vančurových dřímalo také dědictví Jednoty bratrské. V rodině se po generace předávalo, že Vančurové jsou potomci Vančurů z Řehnic,
šlechticů, z nichž někteří se po roce 1530 stali členy Jednoty bratrské. A pokud je to pravda, pak bratrské kořeny rodu sahaly opravdu hodně hluboko. Toto spojení je ověřené pouze ústní tradicí, ovšem událost, kdy byl Václavův praděd Jan Vančura kvůli horlivému rozšiřování Písma Svatého a podle dalších zpráv také „pro víru Beránkovu“ vyhnán ze svého statku v Čáslavi, ta už je jistým faktem. V předbělohorských dobách býval
Václav Vančura jako mladý učitel v Horní Čermné
v blízkých Krchlebech bratrský sbor, a tak „víra Beránkova“ mohla do rodiny prorůst právě z podhoubí tohoto kraje. Byť samotní bratři po roce 1620 z Čáslavska a Kutnohorska zmizeli, není náhoda, že tu po celá staletí žilo nemálo tajných evangelíků. Včetně Vančurových. Ať už se rod Vančurů s bratrskou vírou setkal v minulosti kdekoli, my budeme mluvit o době, ve které podivuhodně ožila v nejednom z jeho potomků.
Neočekávaná cesta Václav a jeho sourozenci byli vychováváni v opravdové a přísné
zbožnosti, kterou ve Václavově případě ještě vyživil jeho učitel na evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, Jan Karafiát – kazatel a autor Broučků. Jejich přátelství zůstalo celoživotní, jméno Jana Karafiáta padlo dokonce i v posledním kázání Václava Vančury coby 95letého starce. Po maturitě zůstal Václav ještě dva roky v rodném městě jako učitel na evangelické škole, v roce 1877 ale nastal čas k odchodu. Vančura ve svých 20 letech přijal místo řídícího učitele v Horní Čermné, což byla právě ta Čermná, kde měla Jednota bratrská svůj první sirotčinec. A skrze tuto službu
a skrze přátelství s Vilémem Hartwigem, který sirotčinec založil, se Václav Vančura začal s Jednotou bratrskou důvěrně seznamovat. Další, s kým se zde důvěrně seznámil, byla Anna Marková, dcera evangelisty reformované církve, která se stala Vančurovou životní láskou a poté manželkou na celých 72 let! Kupodivu, Anna byla dalším člověkem ve Václavově okolí spojeným s Jednotou bratrskou, měla totiž za sebou výchovu na bratrských ústavech v Německu. Těžko to byla jen náhoda, stejně jako to, že Václavova sestra Anna našla své místo jako „tetinka“ v bratrském dívčím sirotčinci
Manželé Vančurovi s dcerami a zeti
v Potštejně a starší bratr Antonín se na pozvání Eugena Schmidta, tehdejší výrazné postavy Jednoty bratrské, stal v roce 1885 pomocným kazatelem v Dubé u České Lípy. Poté sloužil jako správce sboru Jednoty a horlivý misionář havířů v Duchcově (zatímco jeho syn Jiří Mahen zde navazoval kontakty se stoupenci anarchistického hnutí) a nakonec zemřel v Herrnhutu, kde je také pochován. Tyto i další vnější a vnitřní podněty postupně ve Václavovi Vančurovi působily bližší a bližší vztah k Jednotě, až se v roce 1893 sám stal jejím členem. Podle bratrského kazatele Miroslava Plecháče „to nebylo bez vnitřního zápasu, že se muž vychovávaný v duchu reformovaném přiklonil k tropu bratrskému.“ Václav Vančura nejen, že vstoupil do Jednoty bratrské, ale také složil svou učitelskou profesi a vydal se naplno sloužit církvi. Jeho první kroky byly navlas stejné jako jeho bratra Antonína – stal se na výzvu Eugena Schmidta pomocným kazatelem v Dubé. A stejně jako jeho bratr se hned od počátku vrhl do evangelizační práce: Bílina, Podmokly, Duchcov… to byla jeho místa.
Naplno ve službě O dva roky později přišlo další povolání: založit sbor v Mladé Boleslavi, což bylo pro Jednotu bratrskou z historického hlediska velice významné místo. Boleslav byla od konce 15. století až do bitvy na Bílé hoře jedním z nejdůležitějších bratrských center. Sídlili zde biskupové (třeba Jan Blahoslav, Jan Augusta, Jan Roh nebo Matouš Konečný), odehrávala se zde významná setkání, vycházela odtud většina bratrské agendy, psaly se odtud dopisy do všech směrů, fungovala tu tiskárna a bylo zde centrum bratrského Vančurův závazek z roku 1872 k výkonu učitelské profese. Slib, který nemohl dodržet
Václav Vančura se syny Václavem a Bohumilem
školství, stojí tu také největší bratrský chrám své doby… Působení Jednoty výrazně utvářelo život města a ovlivňovalo celé široké okolí. Do té doby, než bratři v roce 1620 museli odejít. Obnovit práci v Mladé Boleslavi bylo samozřejmě vroucí přání celé Jednoty bratrské poté, co se ve druhé polovině 19. století směla vrátit do své vlasti. Tím, kdo měl roku 1895 pohřbené dědictví znovu vykopat, byl právě Václav Vančura. A ukázalo se, že to byla dobrá volba. Vančura byl vydaným Božím služebníkem se srdcem otevřeným pro misii i pastoraci. Skromné začátky v malé modlitebně Vančurovic domu se postupně změnily ve shromáždění stále většího okruhu posluchačů, až bylo potřeba
postavit úplně novou budovu. Otevřena byla 8. října 1899 v Blahoslavově ulici a sbor (který byl jako sbor ustanoven roku 1907) se v ní schází dodnes. Václav Vančura se ale nezajímal jen o své stádečko. Najdeme u něj stejný rys, jako měli „otcové“ Jednoty před ním – zájem o široké okolí a souvislosti, a podobné způsoby, kterými jej projevoval – misii, vyučování, pastoraci a literární činnost. Pomáhal při založení sborů v Nové Pace, Turnově, Železném Brodě, Plavech a dalších místech, jezdil kázat evangelium po celé zemi, vyučoval na mnoha školách, vychovával další spolupracovníky. Promlouval i v katolickém prostředí, jakkoli si jako dítě na katolické škole kvůli evangelické
Anna a Václav Vančurovi v roce 1927
víře užil své. Byl redaktorem Bratrských listů, napsal knihu o dějinách obnovené Jednoty, podílel se na vydání bratrského zpěvníku, z jeho pera vzešlo mnoho misijních traktátů, překládal křesťanskou literaturu, napsal bezpočet pastoračních dopisů. V Boleslavi založil diakonii a při tom všem byl od roku 1909 (do roku 1926) členem Úzké rady Jednoty bratrské, včetně funkce jejího předsedy. Krom toho nepřestával být manželem a otcem početné rodiny. Dva z jeho synů, Bohumil a Václav, jej potom v duchovní službě následovali.
Boží odpočinek Práci ve vedení sboru složil v roce 1930 a jakožto 75letý muž se
S dalšími bratřími na cestě do boleslavského chrámu
odebral na odpočinek do Poděbrad. Za své tam přijal společenství spřáteleného evangelického sboru, dál ale zůstal aktivním členem, služebníkem a autoritou Jednoty bratrské i lidí v jejím okolí. Odpočinek to rozhodně nebyl nečinný, a to ještě netušil, že završení jeho služby ho teprve čeká. Přišlo v roce 1946. Tehdy, po skončení války, dozrál pro českou Jednotu bratrskou čas, aby si po mnoha letech víceméně faktické neexistence zvolila opět svého biskupa. Jan Amos Komenský byl posledním služebníkem tohoto úřadu v Čechách a prvním po této nekonečné době se stal 89letý Václav Vančura. Jednomyslně vybraný na synodu z kraje roku 1946, ordinovaný 20. července ve starobratrském boleslavském chrámu. Slavnostního úkonu se ochotně ujali biskupové C. H. Shaw, G. W. MacLeavy a S. H. Gapp, kteří neváhali podstoupit dlouhou cestu z Anglie a Ameriky, aby podle vlastních slov „vrátili zemi otců to, co jako vzácné dědictví přijali od českých exulantů – úřad biskupský jako nejvyšší úřad v církvi.“ Jakoby symbolická byla přítomnost paní Gerty Kallik-Figulusové z rodiny J. A. Komenského. „Věřímeť, že biskup, kterého jsme 1. března na synodu železnobrodském zvolili, je nejen člověkem podle srdce našeho, požívajícím jak pro své životní dílo i pro svůj věk úcty a vážnosti u všech příslušníků církve, ale že je to muž především podle srdce Božího,“ napsal k tomu tehdy Jindřich Halama st. do bratrského časopisu.
Patriarcha Na Václava Vančuru mohl těžko zapomenout kdokoli, kdo se s ním setkal: nejen jeho vzezření patriarchy, ale také jeho vlídnost, laskavost a moudrost byly přitažlivé a vzbuzovaly úctu – a to zdaleka nejen v rámci církve. Kazatel Plecháč na Poslední kázání Vladislava Vančury, 3. 3. 1952 v Nové Pace
Václav Vančura ordinován na biskupa JB
poslední období Vančurova života vzpomíná takto: „Stál již v ústraní, jeho vliv v církvi byl přesto mocný. Podpíral ji svými modlitbami. Byl nad nás, ostatní kazatele, věkem již tak povznesen, že v jeho přítomnosti umlkaly všechny spory jako malicherné. Jeho osobnost stávala se nespornou a dodávala spolu se způsobem jeho života váhy jeho slovům… Spojovala se v něm starozákonní vážnost a přísnost s novozákonní laskavostí a měkkostí, a to tak, že druhé převládalo.“ Až do smrti, která přišla v úctyhodných 95 letech, byl obdivuhodně duchovně, duševně a v rámci možností i fyzicky svěží. Dokázal prý zpaměti řešit složité početní úlohy, cestovat po sborech, sloužit kázáním i pastorací. Ještě necelé tři měsíce před svou smrtí předával svým nástupcům slovo plné Božího zjevení a výzev. V archivu Jednoty bratrské je o Václavu Vančurovi dochováno několik článků jakožto o vzoru
Bratři kazatelé nesou rakev se zesnulým Václavem Vančurou
životosprávy, abstinence a nekuřáctví. Takže se dočteme třeba, že: „Patriarchální vous zvyšoval pak svou bělostí, neposkvrněnou známou kuřáckou žlutostí, čistotu jeho úst, která při něm činila krásným i starodávný zvyk políbení svatých…“ Václav Vančura ale nebyl prvoplánově bojovníkem za abstinenci. On především kázal evangelium a žil způsobem, který byl přirozeným argumentem sám o sobě, takže se u nově obrácených zpravidla zdrženlivý životní styl dostavil sám. Ví se příkladně o případu bratra Ducháčka, obchodníka se smíšeným zbožím ve Velkých Hamrech, který sám došel k tomu, že už nechce prodávat kořalku poté, co slyšel Václava Vančuru mluvit o způsobu života staré Jednoty bratrské. Kořalku i přes protesty sousedů vyhodil. Nutno dodat, že nelitoval a nezchudl. V závěrečných letech svého života prý Václav Vančura často opakoval tento výrok apoštola Pavla: „Stále
nosíme na svém těle umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Jeho život.“ (2. Kor 4/10) Věděl, že vlastní silou člověk nedokáže nic, což také kladl na srdce bratrským kazatelům při své poslední promluvě k nim – aby šli mocí Ducha, a ne svou vlastní, a ozdobili se pokorou jako nejvyšší ctností. Aby byli skutečnými následovníky těch, kteří se vírou a trpělivostí stali dědici Božích zaslíbení (Žd 6/12). Tři měsíce poté, 26. května 1952, svou církev předal dalším generacím a odešel do skutečného věčného odpočinutí. Jeho manželka Anna se k němu připojila 17. července téhož roku. Prameny:
» archiv Jednoty bratrské (životopisy, nekrolog, dopisy, zápisy a kázání Václava Vančury, promluvy a vzpomínky kazatelů a členů JB, Bratrské listy, …) » rodokmen Vančurů a rodinné záznamy » Rucký, Evald: 555 let Jednoty bratrské v datech, Jednota bratrská 2015 » Mahen, Jiří: Mrtvé moře, divadelní hra » web stránky města Duchcova
Náš sbor: Praha
Tomáš Růžčka, správce pražského sboru, s manželkou Kateřinou
Pražský sbor oslavil na podzim 2016 patnáct let. Na podzim roku 2001 jsem začal dojíždět z Frýdlantu v Čechách do Prahy za malou skupinkou lidí, kteří se tam sešli z důvodu studií, práce a podobně a měli zájem o hodnoty a život v Jednotě bratrské. Velkou pomocí nám v té době byl domovský sbor JB Frýdlant, který nás na tuto misi vyslal a od počátku prakticky i modlitebně podporoval. Během těchto let vzniklo v našem sboru několik manželství a rodin, narodilo se několik desítek dětí. Děti, které na počátku sboru byly malé, jsou dnes služebníci, kteří se starají o děti těch, kteří je v nedělce a na táborech vedli jako studenti. Během posledních šesti let z našeho sboru vyšlo pět rodin a jedna dívka, aby podpořili Boží dílo za hranicemi našeho města a v jednom případě i státu (Marvanovi a Jana Krejčíková do Ivančic, Krausovi a Svobodovi do Rokycan, Balcarovi do Sobotky, Šedovi do polské Nové Soli – pozn. red.). Naší touhou je, aby skrze nás mohl Bůh šířit na této zemi svou slávu, jako vody pokrývají moře. K tomu se mu dáváme k dispozici.
V Praze je člověk i sbor jako jehla v kupce sena. Město, ve kterém žije přes milion lidí, nabízí stovky různých aktivit a zábav. Jen ve čtvrti, ve které funguje naše mateřské centrum, se nacházejí čtyři další, odborně vedené s různými specifiky. Chcete dát dítě do školky? Můžete si vybrat, zda preferujete, aby se tam naučilo anglicky, sportovalo, tvořilo, hudebně se vzdělávalo nebo bylo jen tak „v přírodě“. Vše je možné, nic není problém a co vás napadne, to už někdo vymyslel a nabízí. Právě v moři těchto nabídek si uvědomujeme, jak důležité jsou osobní vztahy mezi lidmi, a na ně v Praze moc času nezbývá. Myšlení lidí žijících v Praze i jejich životní styl je úplně odlišný od způsobů a fungování většiny jiných měst v ČR. Právě nepochopení života Pražanů ze
Pracovní výjezd do Nové Soli, srpen 2015
strany lidí žijících mimo metropol a na druhé straně zaujatost svými plány a životním stylem v Praze vytváří v naší zemi zbytečné bariéry mezi „venkovem“ a Prahou. Přes často zmiňovanou aroganci a povýšenost Pražanů si velmi vážím všech, které jsem za tu dobu poznal. Vážím si jejich přátelství, upřímnosti a nasazení
pro Boží věci, které i přes své další povinnosti a závazky osvědčují. Rozdílné myšlení, zvyky i tlaky jsou dány prostě tím, v čem lidé žijí. Většina Pražanů cestuje do práce cca 1 hodinu, aby na osmou nebo devátou byli v práci. Tam pak jsou do 17.00 nebo 18.00, tedy cca 9 hodin, aby
se znovu vydali na hodinovou cestu domů, kam dorazí okolo sedmé (a to mluvíme o těch šťastnějších). Večer na ně čekají různé další povinnosti (kroužky dětí, škola, rodina, úklid…), takže běžně chodí spát okolo půlnoci. Po takovém týdnu se většina lidí snaží o svátcích a víkendech z Prahy vypadnout někam ven
na klidný a neuspěchaný venkov. Nájmy bytů pro rodinu se v naší oblasti pohybují okolo 15 000 Kč, s poplatky tak rodina vydá na bydlení cca 20 000 Kč. A to se nejedná o žádný luxus, za který by museli připlatit víc. Pokud si chtějí byt koupit, musí počítat s cenou ve výši min. 3 milionů na sídlišti, vícečlenná rodina okolo 5 mil. za větší byt. Tyto vysoké náklady na bydlení vedou lidi k tomu, že v práci zůstávají déle nebo mají více zaměstnání, aby vše zvládli financovat. Je tedy celkem pochopitelné, že značná část Pražanů nemá příliš času procházet se po historickém centru Prahy, protože jsou v práci nebo na cestě z ní. Centrum je tak plné turistů a Pražané jsou rádi, když ve svém volném času vyrazí do posilovny, kavárny nebo parku nabrat nové síly. Dá se říci, že mnoho Pražanů je vyčerpaných, užívají léky, navštěvují lékaře nebo se stěhují někam za Prahu, kde mají sice více klidu, ale žijí v satelitním městečku jako návštěvníci hotelu.
Víkendový výlet na feráty, květen 2015
V tomto tlaku se musíme učit hledat to, k čemu nás Bůh volá, a odkládat to, co se rodí v naší duši – obavy, ambice a vlastní plány. Klíčovým veršem ve všem, co děláme, je tak Židům 4/9–10: „Boží lid má připraven svátek odpočinutí. Dosahuje ho ten, kdo odpočine od svého díla, podobně jako Bůh odpočíval od svého. Dbejme na to, abychom měli podíl na tomto odpočinku a svou neposlušností se jím neminuli.“ Ve sboru dnes pravidelně
Křty na letní sborové dovolené v Rakousku, červenec 2016
funguje pro naše nevěřící přátele rodinné centrum, klub airsoftu pro mládež a turistický klub pro děti, dva dny v týdnu zajišťujeme pro své okolí hlídání dětí a tři dny v týdnu nabízíme jazykové kurzy pro dospělé. Pořádáme různé výrobní dílny, přednášky a společně pracujeme i na výrobě zajímavých produktů ze dřeva, které nabízíme k prodeji. V nedalekých Brdech se nám za poslední dva roky podařilo
vybudovat rekreační zařízení, které začíná sloužit různým skupinám a organizacím, a v Rokycanech společně pracujeme na založení nového sboru. Přes léto pořádáme dětské tábory a i jako dospělí během roku několikrát vyrážíme na různé výlety a výjezdy po Evropě nebo okolí, protože čas strávený spolu mimo běžnou práci je pro nás velkou hodnotou. Největší výzvu pro nás nyní představuje
kompletní rekonstrukce sborového domu v Praze, který rozšiřujeme o několik bytových jednotek a větší zázemí pro sbor. Pravidelně si však každý měsíc na Večeři Páně připomínáme, že při vší této práci můžeme odpočinout od svého díla a nechat ho Kristu. Tato vděčnost nás provází vším, co děláme. Tomáš Růžička, správce sboru
AKTUALITY Z NOVÉ SOLI Zprávy od Josefa a Ivy Šedových, našich misijních služebníků v Polsku jsou aktuálně takové: V prosinci proběhla dvě setkání v bývalé bratrské modlitebně, prvním byl adventní koncert „Bétel bandu“ z Chrastavy, druhým předvánoční setkání s přáteli. Na první setkání dorazilo
(krom Šedových) 30 lidí a na druhé 20. Nešlo přitom o cizí lidi, kteří přijdou a zase odejdou, ale již o přátele, se kterými fungují vztahy po celý rok. Někteří pomáhali s programem pro děti,
Josef Šeda s polskými přáteli na konferenci Jednoty bratrské
jiní třeba s úklidem, další napekli perníčky. Množí se hovory o víře a duchovních otázkách. Šedovi se s několika lidmi pravidelně scházejí k rozhovorům nad Biblí a vzájemnému sbližování. Pepa s Ivou by pro své spřátelené rodiny rádi rozběhli manželské večery, na srdci mají také společné výlety nebo několikadenní výjezd. V květnu plánují zorganizovat v Nové Soli vystoupení Ballet Magnificat. Ředitel místního domu kultury se dokonce rozhodl, že celou akci zaplatí, zbývá tedy jen sál zaplnit (250 míst). Šedovi doufají, že se akci podaří zužitkovat co nejvíc a že ji využijí i další novosolští věřící k pozvání svých přátel, jelikož těch našich přeci jen 250 není. Krom duchovní služby v Nové Soli se Šedovi zabývají také stavbou vlastního domu. V tuto chvíli se zastřešuje, čeká na okna a připojení elektřiny. Pokud bude zima mírná, mohly by v únoru přijít na řadu vnitřní práce. Žehnejme novosolským, aby to byl Ježíš sám, kdo je bude vodit na každém kroku. Ať mají Jeho čerstvou inspiraci, aby věděli, kam napřít své síly a kde je naopak šetřit. Ať je to Boží Duch, který skrze ně mluví k lidem okolo a dává zjevení do konkrétních životů. Ježíš zná polskou duši a ví, co chce v této zemi dělat, a tak vyznávejme, že Nová Sůl i celé Polsko patří Jemu.
ZŠ BRÁNA Vážení přátelé a podporovatelé! Velice mne těší, že vám můžu podat nové zprávy o tom, jak pokračuje stavba školy a jak se vše posouvá k dokončení projektu. Postupně se blížíme k nastěhování, zobytnění a oživení přítomností žáků, kteří už se této události nemohou dočkat. Občas přijdou něco přenosit, pohrabat, vykopat, zamést, vyčistit, natřít a podobně, ale víc to urychlit nemůžou. Také se za dokončení s námi modlí. I někteří naši absolventi nám chodí pomáhat. Některé části stavby ještě vyžadují dost práce i peněz. Přesto neváháme a intenzivně pracujeme, aby vše navazovalo a nic se nezastavilo. V roce 2016 se udělalo hodně práce. Ve většině budovy máme vylité podlahy, omítky, topení, elektro a vodoinstalaci. Začínáme temperovat a vysoušet, děláme dlažby, obklady, natíráme zárubně, malujeme stropy, stěny. Venku jsme provedli mnoho zemních prací, propojili kanalizaci a dešťáky, připravili štěrkový podklad pod malé parkoviště a chodník, postavili opěrnou stěnu z pískovcových kamenů, hlavní
přístupové schodiště. Objednáváme parapetní plechy, dokončujeme zastřešení schodiště, objednáváme schodiště… V budově budeme mít devět učeben po patnácti žácích. Praktická kapacita bude větší, ale chceme pracovat i nadále s dětmi v menších skupinách, abychom udrželi kvalitu. V přízemí bude kuchyň pro mateřskou i základní školu. Hledáme ochotné dárce, kterých se tento projekt dotýká a kteří mají na srdci dobrý růst mladé generace. My sami v této oblasti vidíme velký přínos Brány. Ve spolupráci se sborem Jednoty bratrské, mateřským centrem Studánka, rodinným centrem Céčko a dalšími díly sboru máme možnost zasahovat i rodiče dětí a další spoluobčany a přinášet jim Boží světlo do každodenního života. Pro dokončení celého díla školy nám schází ještě přibližně devět a půl mil. Kč. Jsme vděční za každý, byť malý, příspěvek a podporu.
Novou budovu bychom rádi otevřeli od září 2017 a spojili tak tuto událost s oslavou 10. výročí vzniku školy (je neuvěřitelné, jak rychle to uběhlo). Na dokončení máme tedy přibližně 9 měsíců. Jako těhotenství. Věříme, že se porod podaří. Můžete-li, prosím, podpořte nějakou konkrétní věc v naší škole, zveme vás do spolupráce. Přikládáme orientační seznam našich potřeb. Pokud vás bude nějaká položka zajímat, obraťte se na mne a rád vám vše upřesním a vysvětlím souvislosti. Děkujeme všem podporovatelům!!! Bohdan Čančík, správce Sboru JB v Nové Pace Zřizovatelem Brány je Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace, Kollárova 456, 509 01 Nová Paka. IČ 47477610, sbor@jbnp.cz, www.jbnp.cz, tel.: 732266847. Sbor je majitelem nové budovy a stavitelem. Číslo účtu pro stavbu školy: 2400072926/2010
Seznam potřeb a plánovaných prací v ZŠ Brána: rekonstrukce původní střechy / zateplení půdních prostor / elektroinstalace / omítky vnitřní / topení / obkladačky techn. prostor / podlahové konstrukce / podlahové krytiny a dlažby / sanitární vybavení / hlavní schodiště / malý výtah na potraviny kuchyň / vzduchotechnika kuchyň / vzduchotechnika učebny / vzduchotechnika požární a ostatní / dveře interiérové / požární okna / mobilní stěna / venkovní žaluzie / akustické podhledy v učebnách / světlovody / gastronomické vybavení kuchyně / odlučovač tuků / vnitřní zábradlí a zábrádlí u balkonů / zábradlí na terase / terasová dlažba vč. terčů / vnější zateplení budovy / fasáda / pochozí sklo, strop pece / venkovní dlažba a zpevněné plochy / výmalba všech prostor a drobné úpravy
ZE SVĚTA HAITI:
Na ostrově postiženém na podzim loňského roku hurikánem Mathew stále probíhá usilovná práce. Působí v nich i naši bratři z Board of World Mission, kteří pomáhají fyzickými i finančními prostředky. Budova sboru Jednoty bratrské v Grand‘Anse byla hurikánem zničena stejně jako většina domovů
členů sboru. Jak místní lidé, tak dobrovolníci, kteří pomáhají vše vrátit do normálního stavu, potřebují mnoho sil. Žehnejme Haiťanům také tím, aby se od nejrůznějších forem okultismu obrátili k živému Bohu a svěřili svoji zemi Jemu namísto kouzlům, zaříkávání a démonům. Také vyřizujeme pozdravy od našich bratří z Kuby a východního pobřeží Severní Karolíny a Floridy a jejich díky za to, že jsme na ně během řádění hurikánu mysleli. Díky Boží
milosti přečkali bouři v pořádku a jim osobně nezpůsobila žádnou újmu.
NEPÁL:
Jednota bratrská v Nepálu konečně získala pozemek, kde bude moci postavit novou budovu sboru místo té, která byla zničena zemětřesením. Koupě půdy je pro bratry historickým okamžikem, jelikož to bude poprvé, kdy budou v Nepálu mít něco skutečně
vlastního. Společenství by dále rádo rozšířilo svou základní školu ještě o stupně střední školy. Uvolňujme pro ně v modlitbách povolení ze strany úřadů, které nejsou církvi v Nepálu příznivě nakloněny.
USA:
Členové sboru Jednoty bratrské v Yorku (Pensylvánie) společně s historiky právě vydávají knihu o Stephenu Morganovi Smithovi, pastorovi tohoto sboru z dob americké války za nezávislost, prvním (a zřejmě i jediném) bratrském armádním kaplanovi a vynálezci, který se během života stal významným výrobcem elektrických vodních turbín a jedním z hybatelů průmyslové revoluce. Článek této zajímavé osobnosti si můžete přečíst v Jbulletinu 2/2015
své práce na ostrově. Za tu dobu zažila mnohé zázraky: uvolnění v politické atmosféře země, oficiální uznání ze strany státu a utěšený rozkvět své služby. Nadpřirozenou Boží práci je možné sledovat i v nečekaném založení misie v Ekvádoru – Kuba vyslala do Ekvádoru skupinu inženýrů. Jeden z nich byl Moravan a než se jeho pracovní mise splnila, vznikl skrze něj sbor.
UNITAS FRATRUM: KUBA:
Letos na jaře oslaví kubánská Jednota bratrská 20 let od počátku
Od 6. do 14. února se v surinamském hlavním městě Paramaribu koná jednání teologické komise světové Jednoty bratrské, která bude projednávat množství
témat, třeba míru autority a pravomocí UF, vztah mezi Unity synodem a jednotlivými provinciemi, směr vzdělávání a misie v rámci UF, roli církve na veřejnosti, postoj ohledně charismatických darů a mnoho dalších. Jednání komise se zúčastní také náš biskup Jan Klas.
SÚDÁN:
Soud nad Petrem Jaškem, misionářem a humanitárním pracovníkem, proběhl 29. ledna. Petr byl neprávem odsouzen za špionáž a protistátní činnost k odnětí svobody na 20 let. Česká diplomacie bude usilovat o zrušení rozsudku. Prosíme, modlete se.
Díky ze Sierra Leone Milí sourozenci, jak víte, loni jsme finančně podporovali bratrskou školu ve vesničce Ngiehun v Sierra Leone. Za 12 měsíců se podařilo vybrat nečekaně velké množství peněz, které postupně putovaly do rukou Safie a Mohameda Braimových. Nejprve ve výši 2 200 a poté 3 500 dolarů. Třetí částka, celkem 18 565 Kč, která byla nasbírána do konce roku 2016, bude k ostatním darům také připojena. Zde si můžete přečíst dopis, který Braimovi ke konci loňského roku poslali všem svým podporovatelům: Drazí bratři a sestry, cítíme se tak, že bychom zpívali: „Počítám tvé požehnání jedno po druhém, vidím, jak veliké věci pro mě Pán udělal.“
nikdy nepomysleli, že jednou budeme mít ve vesnici světlo a tekoucí vodu. Safie tehdy snila o vychlazeném ledovém čaji. A dnes si ho můžeme udělat.
S pohledem na uplynulý rok máme oba se Safie tolik za co děkovat, že ani vyzpívat to nemůže dostatečně vyjádřit, jak moc si ceníme všeho, co Bůh pro nás udělal skrze naše bratry a sestry v Severní Karolíně, Floridě a České republice!
Ve stejnou dobu nás Bůh požehnal také mobilním pokrytím. Jedna africká společnost se rozhodla postavit stožár v blízkosti naší vesnice, takže teď můžeme bez problémů telefonovat z jakéhokoli místa ve vesnici. Se signálem bude nyní možné zařídit ve škole připojení na internet – a právě připojení a zřízení počítačové učebny bylo podmínkou, kterou jsme museli splňovat, abychom mohli rozšířit školu o vyšší stupně středního vzdělávání. Problém
Solární zařízení je již umístěno na střeše školy a vyrábí tolik energie, že to stačí víc než na provoz celé školy. My všichni z Ngiehun jsme za toto požehnání velice vděční. Před deseti lety bychom si se Safie
je nyní vyřešen. Zbývá jediná překážka, a tou je vybavená školní laboratoř. Věříme, že do září, kdy bychom rádi střední školu rozeběhli, nás Bůh nějakými použitými laboratorními pomůckami požehná. Vláda Sierra Leone nám již pro střední školu udělila registraci a dokonce začala pověřovat své kvalifikované, státem placené učitele, aby zde pracovali. Stále ale čekáme na další kroky, které vláda udělá, třeba, že nás vybaví školním nábytkem. Také ještě neschválila školskou radu, která bude mít naši školu na starosti. V tuto chvíli máme okolo 245 žáků. Stále jim zajišťujeme obědy.
Epidemie eboly je již za námi, dodnes ale nebylo osvětleno, jak vlastně vznikla. Mnoho lidí je přesvědčeno, že je za tím člověk – třeba výroba biologické zbraně. Jsme Bohu vděční, že naše tři sbory prospívají a očekáváme, že brzy začneme pracovat v dalších dvou oblastech. Děkujeme Bohu i za to, že náš starý a věrný Land Cruiser z roku 1996 stále jezdí i přes svoje četné malé neduhy. Největším problémem je asi to, že se začal nebezpečně otřásat a my zatím nevíme, jak to spravit. Ve sboru v Mbaoma budeme brzy mít první křty, zúčastní se jich také naše milá přítelkyně Judy Ganz (z Americké jižní provincie – pozn. red.). Očekáváme, že křtěnců bude mnoho. Je toho tolik, za co chceme oba děkovat, a jediné, co můžeme udělat, je žehnat vám, našim přátelům, podporovatelům a modlitebníkům. Náš dík směřuje do USA a České republiky. Bůh vám všem žehnej! Mohamed a Safie Pozn. red.: Pokřtěných bylo nakonec na 7 desítek a na dvou nových místech již vznikly dva sbory. Počet dětí ve škole je dobrý, žel je však o mnoho menší než býval, jelikož velký počet žáků ze spádových oblastí, kde nebyly řádně dodržovány hygienické podmínky, zemřelo na ebolu. Velkým problémem také dál zůstává znásilňování dívek, jejich těhotenství a následný odchod ze školy.
STALO SE Knížka o nálezech z dějin JB v Přerově V roce 2012 byly v Přerově nečekaně objeveny pozůstatky bývalého duchovně-vzdělávacího centra Jednoty bratrské (více se dočtete v Jbulletinu 1/2013 a 2/2016). Archeologické nálezy se tehdy staly velikou událostí. Z pera archeologů a ředitele okresního archivu nyní vyšla knížka, kde autoři shrnují svoje poznatky ze zkoumání tohoto jedinečného místa. Jmenuje se „Přerov – Na Marku, příběh jednoho místa”. Skrze vyprávění autorů i bohatý
obrazový doprovod se doslova dostanete pod povrch tohoto osobitého místa, kde působil i J. A. Komenský a na poslední stránce budete bohatší nejen o nově zjištěná historická fakta, ale také o část nadšení, které objevitelé při své cestě do minulosti zažívali. Součástí publikace je také poutavý popis nalezených mincí i dalších předmětů, jichž vůbec nebylo málo. Publikace představuje symbolickou tečku za několikaletým úsilím opravdově poznat místo, které má svůj pozoruhodný příběh a které si zaslouží naši pozornost. Kniha stojí 150 Kč a je možné ji zakoupit v Městském informačním centru v Přerově. Tel.: 581 587 777, e-mail: mic@kis-prerov.cz
FOTO: GT 2016: Jan Molnár Konference Jednoty bratrské: Daniel Dančevský - www.facefoto.cz Sedmičky v životě Jednoty bratrské: archiv JB Václav Vančura, první český biskup po Janu Amosovi: archiv JB Náš sbor – Praha: archiv sboru JB v Praze Aktuality z Nové Soli: Daniel Dančevský - www.facefoto.cz ZŠ Brána: archiv ZŠ a MŠ Brána Ze světa: AP Photo - Dieu Nalio Chery, Ester Brožová, archiv JB Díky ze Sierra Leone: archiv JB Stalo se: Ester Brožová Na obálce: Vladislav Vančura, první biskup Jednoty bratrské v ČSR, foto: archiv JB
Archeologové Zdeněk Schenk a Jan Mikulík
©2017 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.cz; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.cz; grafická šablona: FS Interactive, sazba a grafická úprava: Lukáš Holas; korektury: Daniela Holasová. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.