Inzlin prosinec 2019

ZDARMA 10.000 ks měsíčně

ROZ H OVO R Y & I N S P I R AC E & T I P Y

PROSINEC 2019

Foto: archív ŠKWOR

Největší hvězdy 25. ročníku KAMÍNKA KEMP 2020 odhalují pořadatelé v těchto dnech

ARAKAIN, TŘI SESTRY, ŠKWOR, NO NAME a další kapely vystoupí na třídenních pivních slavnostech na Kamínce u Roštína více na str. 44

PDF verze na www.inzlin.info

27. 6.

I L A K

1 2 G I M

E Ž Í L S E Ž Ý K R O H WOHNOUT Č Á K FAST FOOD PO ORCHESTRA

Nejvýhodněji koupíte do 31. 12. na

www.lazoplazofest.cz

5+1

Vesnice Na konci vesnice je rybník.

U něj koliba v rekonstrukci, kterou hlídá bělostný pes.

Nad rybníkem se tyčí stromy, ze kterých vítr sype listy.

foto: Filip Machač

Čtvrt rybníka pokrývá jejich koberec. Pes leží, vyhřívá se na slunkem ozářené zemi. Když mě uvidí, začne štěkat. Zklidním ho posunkem. Vedle rybníka stojí chata, na jejíž zahradě Rejža se ženou zrovna pořádají pozdní oběd. V údolí se pálí listí (bílý dým se line vzhůru). Tady jsem trávil léta – potápěl se a četl Rychlé šípy, později Aldouse Huxleyho. Černá veverka probíhá mezi zežloutlými stromy z větve na větev jako komiksový hrdina. U větší mezery na chviličku zaváhá. Hop! Neomylně se zachytí kýženého stromu a bez oslav pokračuje dál. Vypadá to jako zázrak, Netrpí postranními myšlenkami, žádnou minulostí ani budoucností. Vzpomínky nepozorovaně pasují do kulis. Listy v hejnu vibrují, pomalu se snášejí.

Nic není nesnesitelné, holý strom ve středu to ví. Můj tmavomodrý vůz netrpělivě čeká, až ho zase nastartuju. Zvykli jsme si na zázraky možností. Jsme vyvolení. Nebe protíná bílou čarou a strašidelným hukotem dopravák. Nějací lidi někam daleko nutně musí. Nebo spíš můžou, a tak musí. Tady dole se nezdá, že by bylo cokoli potřeba. Potůček se zurčivě vlévá do nádrže. Je neděle, padla. Kola ekonomiky se roztočí až zítra. Koláč nadívaných potřeb. Nabídka, poptávka, přetvářka. Sbíhají se sliny. Jsme silní a vlivní. Ale co je vně, je nedosažitelné. Zdá se to na dosah. Občas se zdá, jako bys to už už držel za pačes, ale byl to jen příčes. V ruce ti zůstal suvenýr, trapná atrapa. „Dobrý den,“ zdraví mě hlídač koliby a zapaluje si cigáro. Sedím mu na zahrádce. Hladí bělostného psa, který slastně kňučí. „Dobrý den,“ vzhlédnu od papíru. Pochvalně přikyvuje. Možná si myslí, že o něm píšu zprávu. Po cestě jde mladá matka s malou dcerou. „Pojď, Sofi, ať tam nespadneš, pojď tady. Pojď honem, ať nespadneš.“ Ticho po pěšině ruší jen praskání listů, které na své poslední cestě narážejí do spodních pater stromů. Svlékám se.

To dám. Nemusím se osmělovat, rybník klouže, rovnou tam spadnu. Je to ledové, udělám pár temp a zase se vracím. Ještě okamžik a zůstal bych navždy mlád. Jsem rád, že jsem rád, když se sápu na břeh. Nahý pod nahým stromem, znovuzrozený jako vždycky, když se člověk překoná. Je mi jedno, jestli mě někdo vidí.

Je mi jedno, jestli mě někdo slyší. Dřív jsem vždycky strnul studem, když se někdo vynořil. Studím, ale taju. Ve městě člověk neslyší ten hlas života v sobě. Spása je uvnitř. U lesa sbírám bedle. Moc bedlivě, mám jich moc. Nemám už, kam je dát. Musím je schraňovat. Z vesnice kokrhá kokot. Zvuk otravný a stimulující zároveň.

Místo je magické, manické shluky pýchavek a bouda s opřeným obdélníkem skla v životní velikosti. Shlédnu se v něm. Jeden vědec tvrdí, že to, že se nedá projít zdí, je jen konsensus kolektivního vědomí. Atomy jsou prý ve skutečnosti prázdné a pravda je jen to, čemu věříme. Přemýšlím v roští, kontempluju. Tady a teď je to zrovna dobrý, ale stačí to? Les pomalu začíná dýchat chlad.

Všechno jde jak na drátkách, jak na houbách. Všechno jde, když se chce. Ono to chce. Já se chci. Rekontaktovat. Být solární kolektor, ne baron.

Na Rejžově zahradě vidím sedět jeho dceru. V manickém létě po prváku jsem ji vzal za ruku. Byl jsem tu uvězněný kvůli reparátu z deskriptivní geometrie. Chytil jsem ji za ruku, nic víc. Pro mě to bylo hodně, mně stačí málo. Aspoň v tu chvíli. Na vzpomínku je to málo.

Co stačí v přítomnosti, nestačí v budoucnosti. Žít naplno znamená tvořit minulost – vystupovat z komfortní zóny, tvořit vzpomínky.

Vzpomínka pak reprezentuje celou éru, jinak zbydou jen nesouvisející díly. Kafe a cigára a dešifrované reliéfy skal. Nakonec to není Rejžova dcera, ale žena. „Dobrý den,“ pozdravím. „Dobrý den.“ Je ráda, že proběhla tahle výměna. Já taky. Sedla jako prdel na hrnec.

Slunko zapadá za les. Jen zalez. Kolibán zatopil v krbu a baví se se psem. Den hasne. To mi vždycky udělá dobře kdekoli, ale tady to mám jen pro sebe. Nikde žádné pohledy. Rezavý plot ohraničuje hřiště, ze kterého chytám poslední slunce. Uskladním houby do auta. Šikovně, aby nepřišly k újmě. Sedám si za volant a jedu mezi ně. Lidi. Koberec listů na hladině se rozpadl na desítky ostrůvků.

Těším se. Ta moje společenskost je masochismus nejhrubšího zrna. Usmívám se. Jedu rychle, jako by mi život nebyl milý. Miluju je. Vběhne mi tam černá veverka. Ubrzdím to. Na kopci vyjedu z lesa. Slunce stojí těsně nad obzorem jako krvavá mandarinka.

Adam El Chaar

inZlin prosinec 2019

3

Okem čtyřicátníka

Konec pro nový začátek!

12 měsíců. 365 dní. 8 760 hodin. 525 600 minut.

Kde jste?

Opět jste mi unikly mezi prsty.

I přesto, že mnohokrát se mi podařilo váš sprint zpomalit. Úchvatnou chvíli pozastavit.

Dříve jsem si myslel, že čas uniká rychle, protože moc pracuji.

Později jsem si uvědomil, že čas spěchá i ve chvílích tichých údivů, vnímání a naplnění.

Vzpomněl jsem si na školu. Tu základní. Čas jako by se tehdy nehnul. V určitých předmětech. Co nezajímá, zpomaluje?

Na jaro hledal jsem lásku a našel sebepoznání.

Maličká mi včera napsala: „Vše, co se děje, děje se, abychom se dozvěděli něco o sobě a to je děsivé… Jak je Vesmír pro nás, o nás, kolem nás, vně nás, vedle nás…“ V tom jaru našel jsem něhu, blízkost, bezpečí a touhu vlastnit.

Chtěl jsem umřít křehkostí objevování dechu a tichého, radostného tlukotu srdce. ALE, to slovo VLASTNIT! To vše pokazilo. Vlastnit ze strachu, že o tu krásu přijdu. Přišel jsem. Zabil jsem nás dříve, než jsme mohli rozkvést. Magnolie v květu. Život krásy na chvíli. Výjimečné chvíli. I přesto jsem vyběhl alespoň tři poschodí bez nádechu v mrakodrapu svého vnitřního naplnění.

Léto patřilo slunci, moři, větru, kopcům a jihu. Myšlenky se urovnaly. Kůže napnula. Duše naplnila po okraj. A ve spirále vlastních posunů mě výtah vyvezl alespoň o pět poschodí výše k sobě samému, poznání a možná i karmě, jež je nutné naplnit. Chtěl jsem umřít v Řecku. Stát se mořskou pěnou. Naplněn a šťastný. Jen tak je možné zastavit čas.

Podzim přinesl okouzlení Prahou. Divadlem. Přátelé tam. Umění.

Hovory o tvůrčí práci a otevřené názory, které obohatí. Divadlo není mrtvé. Praha je osvobozujícím předměstím Vídně.

Jsou věci, které v sobě nezměním. I když se je snažím obrušovat, zjemňovat jako hroty. Především kvůli sobě. A nezmůže na tom ani věta, která mi přišla jednou v noci: „Měj nás rád i s našimi chybami. Abychom ti mohli naslouchat.“ Dnes už přece víme, že omluvitelné není úplně všechno. Například komunisté tehdy před 30 lety měli být potrestáni. Jako výstraha. Jako důsledek. Myslím, že bychom nebyli tam, kde jsme dnes. Pravda a láska totiž nikdy nezvítězí. Ale je nutné se o to snažit. I přesto, že velký básník Holan už v roce 1962 v Noci s Hamletem napsal: „Žijeme jen a jen v přeludech. A přece jsme prochvíváni úzkostí, že ani ty nám nezůstanou - nebo že nám zůstanou navždycky.“ V důsledku toho, podzim nabídl mou omluvu mým žákům za to, že moje generace i generace nad námi dovolila dostat nás až sem, ve své samolibosti a nepochopení slova SVOBODA. Ale nevím, zda to stačí. Omluvit se. Také uvědomění, že největší trest Čechů je neschopnost dialogu a touha po moci. Že ať bude vládnout inZlin - zlínský lifestylový & kulturní magazín vydání: 12/2019, datum vydání: 2.12. 2019 ve Zlíně provozovna: Tř. T. Bati 5267, 760 01 Zlín náklad: 10.000 ks, periodicita: měsíčně, neprodejné Vydavatel: Ing. Zbyněk Trvaj, Nerudova 1208, 763 61 Napajedla IČ: 61406554, reg. č. MK: ČR E 14351 REDAKCE: redakce@inzlin.info INZERCE: inzerce@inzlin.info, tel.: 736 688 018

4

poskytovatel internetového připojení

www.inzlin.info

kdokoliv, bude to vždy stejné. Už se to nenaučíme. Chce to někol i k desetiletí, ale tolik času asi nemáme.

Hodnota SVOBODY - Ve zdravém pojetí může tato hodnota představovat potřebu volnosti, která se však projevuje chápáním okolí a akceptováním zodpovědnosti a povinností, které jsou vždy ruku v ruce spojené se svobodou. Lidé v nezdravém pojetí této hodnoty mohou na jedné straně svobodu vyžadovat, na druhé se však zříkat odpovědnosti, případně ji přesouvat na někoho nebo něco jiného. A v extrémně nezdravém případě stoupenci této hodnoty mohou uplatňovat principy anarchie, tedy „vše je dovoleno“ a „ať si každý poradí sám, jak umí“.

Byl to rok okouzlení, vášně, mých obdivuhodných studentů, duchovna, izolace od lidí, tvůrčího psaní, nádechů v Řecku, řečtiny, odchodu milované paní Stehlíkové, iluzí, příjezdu mého bratra z Francie, naslouchání, myšlenek, spousty slov, řeči těla, zrychleného dechu, naplňujícího ticha, cest, víry a zklamání, usmíření, fascinace, omluv a zítřka, který vždy něco přinese. Plnosti v naplnění. A hovorů s Bohem a sebou samým. Děkuji v hluboké pokoře za ten skvělý rok. Přesto jedna přidrzlá výtka.

Pane, vím, a stojím při tom uvědomění v chladu zapadajícího slunce, doufajíc, že nasaji trochu jihu a tepla do svého těla, studený vítr se honí kolem mě, vím, že jsem často lásku zaměňoval s chtíčem, že okouzlení dával jsem hodnotu vesmírných kleneb, že k samotné lásce choval jsem se jako k levné couře...

Proto mě trestáš? Ach, bože můj, pro stále mladistvou touhu se sápat, pro neutuchající odvahu nechránit se, riskovat a dávat se hned a zcela? Pro přímost a snahu necuknout?

Nechci se jen zrcadlit, podmrazovat jako zimní slunce dusící se smogem. Má láska nemůže vyústit v děti, ale v lásku, velkou jako Vesmír, život sám. Jistěže komplikovanou. Láska ústící v děti je cesta rozmnožovacích pudů. Výsledkem lásky nejsou děti.

Nesmířím se!!! Láska má vyšší hodnotu než zachovat zde pro příště trocha svého genu! Výsledkem lásky je osvobozující let, sdílení, smích a kus cesty v naplnění. Ale ne otrocké vlastnictví, strach ze samoty, zbabělost změny, pohodlnost nebo lhostejné dnes tě miluji, zítra už ne!

Proč chceš, abych všechno ve svém životě dělil? Podle zákoutí mé duše?! Tohle jsou mé naplňující cesty, tohle má zábavná práce a tohle přátelé jednou za čas a tohle chvíle na lásku? Nepropojuješ mě stejně jako mé hlasivky, Pane.

Mám pořád pocit, že žádáš oběť, vždy něco za něco! Ale to Ty jsi mi řekl, že realitu vlastního života si tvoříme sami. To ty jsi mě naučil samostatnosti a stát vždy proti stádu. Vzdávat se lidí, nemít fixaci na nic, abych si uchoval vnitřní svobodu a dokázal rozlišovat. To ty mě pneš k hledání nových cest, možností. To ty mi odepíráš pohodlnost, zapařenost stád a nadřazenost věku.

Nejsem schopen lásky, jsem schopen se jen sápat? Dychtivě

a lačně jak novicky na vycházce mimo zdi klášterů? Nejsem hoden lásky?!! Nebo nejsem pro ni dost silný?!

Je to trest za mou občasnou nepokoru, to, že se občas nudím s lidmi, že nejsem sentimentální a nežiji vzpomínkami, že jsi mě naučil vybírat si a nechtít, co je lehké vzít si???!

Chybí mi slunce, nekonečné modré hladiny moří a obloha plná hvězd, v šeru Středozemě nutíš mě myslet na středověk, tmu a slabost.

Cesty vlastních posunů do všehomíra uvědomění jsou nejtěžší zkoušky, které mi dáváš, Pane. Ale díky za ně. K tématu se bezpochyby vrátíme, Pane, jdu se okouzlovat kouzlem Vánoc a rozzářit, rozjiskřit své oči jako v dětství.

Ta něha zastavuje dech a závrať cítím v okamžiku, když přitiskne se, tulí, můj Pane, duše má pak v mžiku, zpívá si, chvěje, tisíc slastných vzlyků.

A oči, Bože můj, ty oči s hloubkou oceánů, v nich ztrácím se a padám k nebi,

Myslím, že tohle je dospělost.

Takže další meta zdolána. Uf. Díky Bohu.

a sladká ústa, vůně, šíje…

Jak krásně je mi, to mé srdce bije.

Přeji Vám cesty, moji milí, co vždycky někam vedou. A odbočky do neznámých míst, které jsou mnohdy naplňující víc, než přímost dálnice, jež člověka ukolébá. A hlavně zdraví, bez něhož žít se nedá. A duši, co se raduje, je hravá. A smích, co křídla k nadhledu nám dává. A také schopnost lásku dát, ne ji jen žádat, či si na ni hrát. A ještě odvahu k risku, i kdyby skončili jsme s hlavou v písku, to pro ten skok, akční, spontánní, kdy v letu zapomněli jsme mávat křídly z té krásy v leku.

Láska závoj rozprostírá, ta láska, co zdála se, že není, ona se jen na mě plaše dívá a já mám křídla v náhlém naplnění.

S Vámi Váš Petr Nýdrle

inZlin prosinec 2019

5

INSPIRACE

Tipy na zimní drinky, které vás zahřejí i povznesou Zimní čas mění naše chutě nejen co se týče jídla, ale i pití. Kromě toho, že si častěji dopřáváme hutnějších polévky či tučnější a sytější jídla, přicházejí „do kurzu“ také dostatečně horké drinky.

Načerpejte inspiraci od Tomáše Petra, šéfa zlínského Baru 1931, který najdete v Bistrotéce Valachy ve zlínském Obchodní domě.

Tomášovy tipy se jistě budou hodit pro domácí silvestrovskou oslavu či jinou příležitost. Vše si totiž můžete snadno namíchat sami. „S klesajícími teplotami pravidelně vzrůstá zájem o horké míchané nápoje. Dřív Češi znali většinou jen grog, svařák nebo punč z červeného vína. Dnes jsou znalosti a tím pádem i požadavky našich hostů mnohem sofistikovanější,“ popisuje Tomáš Petr, jenž sbíral barmanské zkušenosti na zaoceánských lodích i v prestižních britských barech a Baru 1931 šéfuje od letošního léta.

Dýňový punč Kdo by neznal punč? „Byl známý již v 17. století v Indii, odkud byl dovezen do Anglie a pak do Evropy. Pro větší společnost se servíruje ve velkých nádobách, tzv. bowls. Základem bývá buď víno, rum, gin, vodka nebo třeba brandy. Vše je vždy doplněno ovocem nebo ovocným džusem a perlivým vínem. U našich hostů patří mezi nejoblíbenější Dýňový punč. Za jeho nenapodobitelnou a lahodnou chutí se skrývá vyvážená kombinace několika jedinečných ingrediencí – vodky, likérů, dýňového pyré a džusu,“ prozrazuje Tomáš Petr.

Ingredience: vodka, dýňové pyré, Angostura Bitters, cukr, citron, pomerančový džus, horká voda

Irish Coffee

Hot Toddy K drinkům, které získávají na popularitě, patří Hot Toody. Blíží se našemu grogu. Pochází z Irska, kde je oblíbený ve vlhkém nebo chladném počasí, dokonce prý pomáhá chránit před chřipkou a nachlazením. „Něco na tom bude, obsahuje totiž mimo jiné med, citron a zázvor. Není divu, že jedno z pořekadel o něm říká: vitamín C pro zdraví, med pro uklidnění a alkohol pro znecitlivění,“ vysvětluje s úsměvem Tomáš Petr.

Ingredience: irská whiskey, trocha medu, zázvoru, citronu a zimní koření (skořice, hřebíček) 6

A do třetice něco s chutí kávy. „Příběh horkého nápoje s názvem Irish Coffee sahá do roku 1943, kdy jistý Joe Sheridan přemýšlel, jak ve své restauraci na letišti Shannon zpříjemnit čas lidem čekajícím na odlet a přitom je i zahřát. Napadlo ho spojit kvalitní irskou whiskey s výbornou kávou. Nápad se osvědčil: horký nápoj zahřál, povzbudil a hlavně skvěle chutnal. To samé platí i o Irish Coffee, který připravujeme u nás v baru. Stačí jen skvělé espresso, smetana, cukr a především originální irská whiskey. Tato lahodná kombinace chutí je zárukou, že se po ochutnání budete doslova vznášet, a vůbec přitom nemusíte čekat na letišti,“ uzavírá Tomáš Petr.

Ingredience: irská whiskey Powers, cukr, espresso, smetana

foto:Jsf Abb (c)

INSPIRACE

Pro vánoční dárky i za sváteční pohodou zamiřte do Bistrotéky Valachy Bistrotéka Valachy slaví v těchto dnech první rok svého působení na zlínské gastronomické scéně. Jaké akce tu chystají v prosinci? Čím se nechat inspirovat při nákupech pod vánoční stromeček? Přinášíme vám pár aktuálních tipů.

Vánoční dárky a poukazy

Zpestřete si předvánoční sobotu poslechem hitů v akustickém kytarovém podání nového člena barmanského týmu, Mirka Navrátila. Začátek je v 18 hodin. Následuje party v rytmu kubánské muziky a s dárky: za každé tři panáky rumu Legendario Elixir stylový klobouk.

Tip na dárek: kurz vaření

Šnečí speciality (24. 12.)

Vítaným dárkem pro nadšené kuchaře a kuchařky může být poukaz na kurz vaření. Na webu www.bistrovalachy.cz jsou již vypsány termíny pro rok 2020, takže můžete svým blízkým rovnou objednat konkrétní kurz. Na výběr je spousta témat – od thajské, japonské, italské či mexické kuchyně přes úpravu masa a steaků až po pečení čokoládových dezertů, frgálů nebo kvasového chleba.

Prvorepubliková tradice opět ožívá. Přijďte si pochutnat na šnecích, kteří měli i minulých dobách své místo na jídelním stole a to i jako postní pokrm.

Ochutnávkou vybraných šnečích delikates si mezi 10. a 14. hodinou můžete zpříjemnit procházku Zlínem na Štědrý den. Těšit se můžete na: silný hovězí vývar s armagnacem a šneky šneky s omáčkou bordelaise šneky po burgundsku a k tomu skleničku bílého nebo šumivého vína

Sváteční a silvestrovské mísy Plánujete oslavu nebo jinou akci, ke které se hodí studené občerstvení? V Bistrotéce si můžete nově objednat obložené mísy z prvotřídních surovin – s uzeninou, sýry a dalšími pochutinami (u pokladny v obchodě nebo na objednavky@bistrovalachy.cz).

Na vánoční večírek do Baru 1931

8

taci. Samozřejmostí je nabídka vybraných jídel v čele se steaky, burgery a tatarákem.

Hledáte dárek, kterým se zavděčíte náročnému gurmánovi? Přijďte si vybrat z nabídky dárkových balíčků plných vybraných delikates.

Bistrotéka nově nabízí také hodnotové poukazy na 500 nebo 1 000 korun, které může obdarovaný „utratit“ v kterémkoli provozu: na konzumaci, nákup potravin i kurzy vaření.

Chcete před svátky někam vyrazit a posedět s přáteli či kolegy z práce? Pojďte na drink do Baru 1931. Vyzkoušejte nové zimní drink menu, můžete si také objednat oblíbenou rumovou degus-

Akustik Night v Baru 1931 (21. 12.)

Více informací: www.bistrovalachy.cz

30. listopadu – 24. prosince 2019 1HGĚOH

52=69Ì&(1Ì 9É12þ1Ì+2 675208

þWYUWHN 0,.8/Éã $1'ę/ D þ(57, ] %\OQLFH 1HGĚOH

12 1$0(

6WŐHGD

þHVNR ]StYi NROHG\ V 'HQtNHP

1HGĚOH

0,&+$/ +5š=$ V NDSHORX

1HGĚOH

0DUWLQ &+2'Ó5 V NDSHORX 0$&+

– podium

– stan

² QiPĚVWt

– stodola

² SRGORXEt

9 UiPFL GRSURYRGQpKR SURJUDPX MH SUR YiV SŐLSUDYHQD YiQRÿQt VWH]ND „/HWHP YiQRÿQtP VYĚWHP“, YiQRÿQt H[SUHV D NRORWRÿ SUR GĚWL D PŢæHWH VH Y\IRWLW X IRWRVWĚQ RNROR NDäQ\ D YH YiQRÿQt VWRGROH þHNi YiV L WUDGLÿQt MDUPDUN GREUp MtGOR D SLWt

INSPIRACE

Vánoční pošta, bazárek cukroví i šnečí speciality: Nalaďte se na Vánoce v Obchodním domě Obchodní dům Zlín se s příchodem adventu zahalil do sváteční nálady. Kromě vánoční výzdoby můžete nasát atmosféru blížících se svátků také při doprovodných akcích. Udělejte si chvíli čas, přijďte se naladit a odpočinout si od běžných starostí.

Vánoční pošta: pošli dopis Ježíškovi (až do 23. 12.)

Vánoce jsou časem plnění přání, hlavně těch dětských. Vánoční pošta s jejich plněním ochotně pomůže. V „úřadovně“, která je otevřena v obchodní pasáži denně od 10 do 18 hodin, mohou děti i ta nejtajnější přání spolu se svými rodiči či prarodiči napsat či nakreslit do dopisu a pak sledovat, jak dopis po vhození do schránky „odletí“ potrubní poštou rovnou do Ježíškova domečku.

Každý odeslaný dopis může vyhrát některou z 60 atraktivních cen, mj. relaxační pobyty v Resortu Valachy Velké Karlovice, vstupenky do Wellness Horal, dárkové balíčky od Billy, Bistrotéky Valachy, DM drogerie, Jogurtovny a papírnictví Grafit, snídani pro dva či školu vaření v Bistrotéce nebo luxusní povlečení z House Deco&Flowers.

Adventní tvoření v Jogurtovně (1. 12.)

Děti si mohou od 13 do 16 hodin v tvořivé dílně vyrobit vánoční přáníčka scrapbookingovou technikou a dekorace na stromeček z papíru i dřeva. Akce se koná na venkovní zahrádce, která je krytá a vyhřívaná pro každé počasí. Vstup zdarma, možnost občerstvení uvnitř Jogurtovny.

10

vánoční dobroty, nebo je přijde ochutnat a zakoupit. Vystavené výrobky jistě poslouží i jako inspirace všem, kteří se chystají na výrobu cukroví. Bazárek bude probíhat od 14:30 do 17 hodin. Mezi 15. a 17. hodinou navíc do Obchodního domu zavítá Mikuláš se svou družinou a sladkou drobností odmění všechny hodné děti.

Adventní tvoření v Jogurtovně (15. 12.)

Děti mohou od 13 do 16 hodin v tvořivé dílně zdobit perníčky a vyrobit lucerničky či jiné vánoční dekorace. Akce se koná na venkovní zahrádce, která je krytá a vyhřívaná pro každé počasí. Vstup zdarma, možnost občerstvení uvnitř Jogurtovny.

Akustik Night v Baru 1931 (21. 12.)

Přijďte si na chvilku odpočinout od koled, zaposlouchat se do písniček s kytarou v podání nového člena barmanského týmu Mirka Navrátila a ochutnat drinky z nového zimního menu.

Šnečí speciality v Bistrotéce Valachy (24. 12.)

Zpříjemněte si štědrodenní procházku návštěvou Bistrotéky Valachy, ochutnejte speciální nabídku šnečích specialit v duchu prvorepublikové tradice (od 10 do 14 hodin).

Novoroční ohňostroj města Zlín (1. 1.)

Pečeme DOBRO-ty a Mikuláš (7. 12.)

Tradiční akce pořádaná městem Zlín poblíž Obchodního domu.

Sobota 7. prosince bude ve znamení dobročinnosti a pomoci druhým s benefiční akcí Pečeme DOBRO-ty - dobročinným „bazárkem“ vánočního cukroví ve prospěch Střediska rané péče EDUCO Zlín, které pomáhá rodinám se zdravotně postiženými dětmi.

K výtěžku může přispět každý, kdo přinese a věnuje do bazárku své

Náš tip: Pořiďte si v Obchodním domě vánoční dárky pro vaše blízké. Dárkové balíčky i poukazy, to vše naleznete v nabídce prodejen i gastronomických podniků. Otevřeno bude i na Štědrý den.

Více na www.obchodnidum.cz

Adventní Olomouc Vánoční atmosféra Punčová stezka Tradiční řemesla Vánoční trhy Kulturní program Zažijte kouzlo adventu v Olomouci!

Speciální nabídka adventních pobytů od 22. listopadu do 23. prosince 2019.

Třídenní pobyt pro dva již pobyt od 2 990 Kč!

Rezervace a více informací na: www.olomouctravel.cz

tourism.olomouc.eu S akčním modelem

ušetříte

301 814 Kč bez DPH (365 195 Kč s DPH)

Hvězda Vaší rodiny Jeden rád plave, druhý raději jezdí na kole, ale všichni nejraději trávíme čas se svojí rodinou. Vůz Mercedes-Benz vám proto poskytne dostatek prostoru, aby se v něm všichni členové rodiny na společných výpravách cítili pohodlně. A celoročně vám výlety zpříjemní rádio Audio 40 s navigací a vyhřívaná sedadla řidiče a spolujezdce. Pro opravdu komfortní prožitek z jízdy vám nabízíme v tomto balíčku i novou převodovku 9G-TRONIC a parkovací asistent. Více informací na stránkách www.zlin.mercedes-benz.cz.

Akční model* Vito FAMILY (celková cena bez DPH)

799 000 Kč Cena s DPH 966 790 Kč

*Platnost akční nabídky do 31. 12. 2019 nebo do odvolání.

Mercedes-Benz Vito 114 CDI. Kombinovaná spotřeba paliva: 7,4 l/100 km; kombinované emise CO2: 195 g/km (WLTP).

inZlin prosinec 2019

SAMOHÝL MB a.s., třída Tomáše Bati 532, Zlín 11

INSPIRACE Už máte pohromadě všechny vánoční dárky pro vaše blízké? Jestli jste nepřišli na „to pravé“, nezapomeňte, že velmi vítaným dárkem bývá hezký zážitek! Co třeba exotická masáž ve Wellness Horal, romantický víkend ve Spa hotelu Lanterna nebo degustační menu? V Resortu Valachy ve Velkých Karlovicích najdete tipy pro každého.

Wellness den pro zdraví Nejprodávanější dárek z nabídky Resortu Valachy! Není divu.

Celodenní pobyt ve Wellness Horal s masáží a tříchodovým obědem je ideálním časovým i cenovým kompromisem mezi „pouhou“ masáží a vícedenní dovolenou (již od 1 490 Kč), který obdarovanému poskytne hýčkání a zaručený odpočinek.

Pobyt s neomezeným wellness Věnujte víkend nebo i delší pobyt ve vyhlášeném Spa hotelu Lanterna či Wellness hotelu Horal. Ubytování zahrnuje nejen snídani a večeři, ale i neomezený vstup do wellness – tedy vše pro bezstarostné odpočívání, což ocení opravdu každý.

Romantický víkend pro dva Pobyt Romantické hýčkání na 2 či 3 noci ve Spa hotelu Lanterna s neomezeným vstupem do wellness, masáží, beauty ošetřením, snídaní do postele a degustační večeří je ideálním dárkem pro vašeho partnera či partnerku. Dopřát si společný odpočinek, to je úžasný dárek pro oba.

Degustační večeře v Lanterně Zaručené potěšení pro náročné gurmány: to je poukaz na degustační menu v zážitkové restauraci Vyhlídka, v níž se snoubí dokonalé chutě s profesionálním servisem, komorní atmosférou a špičkovou nabídkou vín.

Hodnotové poukazy Pokud si nejste jistí, čím konkrétně byste se zavděčili, zvolte poukaz v nominální hodnotě. Obdarovaný si sám vybere, za co jej utratí.

Více na www.valachy.cz 12

Tipy na akce a pobyty které můžete také věnovat pod stromeček prostřednictvím dárkového poukazu.

18. 1. - Radim Uzel: Veselé příhody z ordinace i soudní síně 26. – 29. 1. – Škola běžeckého lyžování 19. – 22. 3. - Fit pobyt s Hankou Kynychovou Březen, říjen - Běžecká škola Miloše Škorpila 1. 5. - Degustační večer s kurzem etikety Ladislava Špačka 2. 5. – Snídaně s N a Marošem Kramárem 16. 10. – Jan Čenský: První dojem

*OGP GFTUJWBM!BDBEFNZLSPNFSJ[ DPN

INSPIRACE

Tipy na dárky k Vánocům z Památníku

VÁNOČNÍ BENEFIČNÍ KONCERT

V každoročním předvánočním shonu často zapomínáme na to, že Vánoce jsou také svátky radosti a pohody.

Pokud zrovna přemýšlíte, čím udělat pod stromeček radost svým blízkým, inspirujte se našimi zajímavými tipy.

Koncert se bude konat v Kongresovém centru Zlín 15.12.2019 v 16 hodin a vystoupí na něm Dívčí pěvecký sbor Střední pedagogické školy Kroměříž pod vedením sbormistra Jiřího Jablunky.

Tento sbor reprezentuje už řadu let náš region a naši republiku na mnoha domácích i zahraničních soutěžích, kde získal již celou řadu úspěchů a ocenění. Na koncertě zazní skladby klasické, moderní a samozřejmě vánoční. Jako host koncertu vystoupí Cimbálová muzika CIRYL.Přij ďte si s celou rodinou vychutnat nádhernou atmosféru tohoto koncertu v podání talentovaných dívek a naladit se do vánoční atmosféry. Zároveň tím přispět na dobrou věc - pomoc nemocným dětem. Tato charitativní akce je pořádána na podporu Dne pro Zuzanku a celý výtěžek z prodeje lístků bude věnován na Dětskou onkologii.

Předprodej vstupenek v ceně 125 Kč je na pokladnách Golden Apple Cinema a u sbormistra Dívčího pěveckého sboru SPgŠ Kroměříž Jiřího Jablunky. Na místě se budou vstupenky prodávat ho dinu před koncertem. Bližší informace na telefonu 733 127 777.

Nová odborná publikace TESTAMENT – MANIFEST Památník Tomáše Bati, jejímiž editory jsou fotografka Eva Končalová & architekt a autor obnovy Památníku Petr Všetečka. Dvojjazyčná kniha (jazyková mutace ČJ – AJ) představuje příběh fascinující architektonické stavby prostřednictvím textů sedmnácti autor: Libor Stavjaník autorů doplněný historickými i současnými fotografiemi. V podobě této výpravné monografie se vám do rukou dostává podrobná pozvánka k návštěvě vrcholného architektonického díla F. L. Gahury. Zároveň je tento nezaměnitelný artefakt hezkou připomínkou již absolvované prohlídky.

Jako další tip na originální dárek k Vánocům připojujeme zbrusu nový nástěnný kalendář na rok 2020 s velkoformátovými fotografiemi interiéru i exteriéru Památníku. Výjimečná architektonická stavba je zachycena ve všech ročních obdobích.

Autorem technicky dokonalých snímků je Libor Stavjaník.

V naší nabídce naleznete nově také dárkový poukaz na volný vstup do Památníku pro 1 osobu. Ideální řešení pro milovníky netradičních zážitků.

Novou knihu TESTAMENT – MANIFEST Památník Tomáše Bati, nástěnný kalendář i dárkový poukaz lze zakoupit výhradně v infopointu Památníku T. Bati (nám. T. G. Masaryka, 2734).

Více na www.pamatnikbata.eu nebo na Facebooku a Instagramu.

Navštivte Památník také během Vánoc!

SPECIÁLNÍ OTEVÍRACÍ DOBA: 24. 12. - 25. 12. 2019 - ZAVŘENO 26. 12. 2019 - OTEVŘENO 13:00 - 17:00 27. - 29. 12. 2019 - OTEVŘENO 31. 12. 2019 - ZAVŘENO 1. 1. 2020 - ZAVŘENO 14

na podporu Dne pro Zuzanku

Vánoční koncert MAOK 10. prosince 2019 Městské divadlo Zlín, Studio Z, 18:30 h Přijďte se nechat unést jemnými tóny v předvánočním čase a zpestřit si adventní dny kouzelnými tóny Maoka... Martin "Maok" Tesák je slovenský hudebník, multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel scénické hudby a improvizátor, jehož životní součástí a improvizační složkou je snivá, až mysticky laděná hudba, která uzdravuje a inspiruje. www.centrumarkana.cz. Rezervace a prodej vstupenek v předprodeji na tel: 577 636 207, 737 227 856.

Herec Gustav Řezníček opět zavzpomíná na Jiřího Bulise Zlínský herec Gustav Řezníček i letos zavzpomíná ve svém hudebním představení „… v srdci navěky“ na brněnského skladatele Jiřího Bulise. Jeho emotivní šansonové písně, prostoupené temně melancholickou poetickou linkou, připomene za klavírního doprovodu Richarda Dvořáka a spolupráce kolegyně Tamary Kotrbové a žákyní literárně dramatického oboru ZUŠ Otrokovice Lucie Judasové nebo Natali Grechové v Dílně Městského divadla Zlín, v neděli 29. 12. 2019 v 17 hodin. „Hudba Jiřího Bulise je známá nejen z inscenací HaDivadla a filmů Juraje Jakubiska.

Tradicí uvádění mého hudebního počinu bych chtěl, 26 let po Bulisově tragické smrti, navázat na jeho pravidelné subtilní vánoční koncerty sestavené převážně ze skladeb z alba Tiché písně…,“ říká Gustav Řezníček, který se se svým představením v minulosti představil i v Praze a v Brně. „Rád bych pozval diváky v tomto emotivním čase na příjemné posezení u vína, kávy nebo čaje a zamyšlení se nad tím, co je v životě důležité.“ Vstupenky lze zakoupit v pokladně nebo na webu zlínského divadla.

ROZHOVOR

"Je nutné podívat se na vlastní dítě v momentě, kdy je šťastné," říká ředitel Dětského centra Zlín Mgr. Marek Mikláš.

Vždy je pro mne velkým štěstím potkat se s člověkem, kterého si můžu vážit. Obdiv k onomu člověku pak bývá o to větší, když jeho práce, vnímání, empatie nebo intelekt přesahuje běžný standart dnešní doby. Ba co víc, kdy jej práce baví a ke všemu to není ledajaká práce. Pomáhat bližnímu považuji za základ lidskosti.

Pomáhat člověku v tísni za snad až andělskou předurčenost.

A pomáhat, aniž bych na sebe okatě strhával reflektory zájmu za přirozenou pokoru. Pomoc by totiž nikdy neměla být okázalá.

Ano, je to aktivita, která se občas objeví u každého z nás, kdy potřebujeme pohladit ego a dokázat sobě i světu, že jsme něco udělali smysluplného nebo kdy máme potřebu vykoupit se za nějaký ten životní, morální přešlap. Pracovat s lidmi, jež to vskutku potřebují, je náročné. Něco málo o tom vím. Sám jsem spolupracoval pár let s dětským domovem a mentálně postiženými klienty Slunečnice. Ale lidi, kteří se této práci věnují dlouhodobě a cíleně, v hluboké pokoře obdivuji. Mají mnohdy víc než my. Nezpochybnitelné naplnění a smysl svého bytí.

Nedávno jsem měl štěstí popovídat si s ředitelem Dětského centra Zlín na Burešově, panem Markem Miklášem. Část našeho rozhovoru Vám předkládám, neboť kdy nejlépe otevřít srdce naslouchání než v tento vánoční čas.

16

Jak se to přihodí, že se člověk stane ředitelem dětského centra?

Vývojem. Ze studenta speciální pedagogiky, přes otrkávání se v systému pomáhání lidem - ať už dětem, osobám na pomezí chudoby, práce s lidmi ve školství nebo určitého typu postižení – až se to na konci nějak sejde, že člověk získá spoustu dovedností komunikačních a reprezentačních v tom, že dostane možnost vést Dětské centrum Zlín. A jde si zatím. Vytvoří koncepci, zajímá se o problematiku. Tady se v počátku jednalo o zdravotnickou organizaci směřující k uzavření. Jelikož kojenecký ústav – správně řečeno Dětský domov do tří let skončil a tak se hledalo další využití potenciálu organizace. Byla to velká výzva a možnost zajímavé práce. Jednalo se o to najít nové, chybějící věci v systému.

Což jsem považoval za skvělou věc k tomu se do toho pustit.

Takže to byl váš nápad vytvořit nové Dětské centrum?

Stojí za tím náš zřizovatel Zlínský kraj - primárně. Tomu se podařilo ve spolupráci s jinými subjekty a podporou celého systému minimalizovat umísťování dětí do tří let do ústavní péče. V našem kraji máme pěstouny, rozvětvenější rodiny a celková skladba obyvatelstva je u nás tak příznivější. Jelikož jsme organizace Zlínského kraje, tak ti se rozhodli ne zavřít, ale dát nám šanci. A náš tým vytvořil koncepci.

Kde se v člověku bere ta empatie a touha pomáhat?

Je to věc, která člověka naplňuje a dělá ho šťastným. Tady pracujeme s nejtěžšími případy, co si člověk dovede představit. Jedná se o úmrtí v rodině, o násilí v rodině, o velké komunikační problémy, rozvody, může tam být zneužívání, týrání dětí, velké krize, kterýma ti lidé procházejí. Člověk, který je na dně, málokdy najde někoho, kdo je mu schopen pomoci. A my se snažíme být k dispozici, přítomní v okamžiku, kdy to nejvíce potřebují. Principem všech našich služeb je, abychom u rodin byli v co nejkratším čase.

Někdy se to daří v řádech hodin. V takových případech, kdy jsme u člověka včas, dostáváme okamžitou zpětnou vazbu, že to co děláme, má význam a smysl.

Měl jste šťastné dětství?

Otázka je, co je šťastné dětství?

Tedy jinak. Bylo Vaše dětství hezké?

Měl jsem šťastné dětství. Tím ale nemyslím nekomplikované.

Nicméně šťastné. Protože přesto všechno – přes mé obtíže, bouřlivější období, i naše rodina zažívala nějaké krize - ten výstup vždycky můžu nazvat štěstím. Prostě mě to posunulo, posílilo do stavu, kdy teď vím, že díky tomu jsem schopen dělat to, co dělám a žít to, co žiji - mít rodinu a práci, která mě baví.

Jak se stane, že společnost potřebuje dětské centrum?

Vznikla spousta zákonů a nastavily se jasné dlouhodobé služby.

Přesto jsou v systému vždy mezery, kterými propadávají lidé, kteří vlastně nenajdou tu správnou službu pro tu danou situaci.

inZlin prosinec 2019

17

Troufám si říci, že se v Dětském centru snažíme jít takovou cestu, aby těch slepých zón bylo minimum. Aspoň co se týče tématu rodiny. Nebo práce s dětmi. Jsme dostupná a okamžitá pomoc. Člověk se zlomenou nohou si může zavolat záchranku. Stejně tak si člověk v krizi může zavolat do dětského centra. Dětské centrum může zareagovat teď.

Jak je možné, že v současné době tolik rodin neví jak žít a potřebuje pomoc? Podobné věci musely přece řešit rodiny i dříve. Jak to, že tak moc nevíme a potřebujeme kouče a lidi, kteří na otázku JAK řeknou TAK? Je to přece absurdní. Nedokážeme problémy řešit, jsme zbabělejší, nebo věci dříve vzdáváme? Čím to je, že rodiny tak tápou?

Nezastávám úplně názor, že by se to měnilo nebo zhoršovalo. Je to jen otevřenější téma. Víc se o tom diskutuje, mluví a více se v tom nimrá. Dříve lidé chodili do kina nebo na koncert. To byla jediná zábava. Ale málo kdo šel na přednášku, jak „správně komunikovat v rodině“, což dnes dělá hodně rodičů. Chodí na populární přednášky za lidmi, kteří mají nějaké recepty jak komunikovat, vést život, být šťastný. A díky tomu je to daleko více otevřené téma.

Nevede nás právě tohle ale k nejistotě? Čím víc názorů přijímáš, jednodušeji se ztratíš.

Nejistotu to rozhodně zvyšuje. Daleko více má člověk potřebu se hodnotit. Jako rodič. Jestli dělá nebo nedělá chyby. To dříve nebylo. To je pravda. Nebo to nebylo v takové míře. Ale co se týče krizových situací, nemyslím si, že by bylo horší.

Jaký je dnes největší problém rodin?

Shazování viny jeden na druhého.

Tedy nezodpovědnost?

Je to bohužel mnohem komplikovanější téma.

Mně nedávno jedna starší dáma řekla, že dříve se rodiče báli, že je děti nebudou poslouchat, dnes se bojí, že je nebudou mít rádi. Takže jim mnohdy dovolí úplně vše. Je to rychlostí doby? Je ještě vůbec rodina základem společnosti?

Rozhodně ano. Rodina je základ společnosti. Když se dříve rodič rozhodoval jak vychovávat, tak stál na křižovatce a tušil, že existují dvě, možná tři cesty. Teď rodič nachází tisíc cest. Vydá se jednou, pak se zase vrátí, protože chce jít jinou. A tak pořád dokola. Velká řada cest může mít za výsledek šťastné dítě, ale rodiče neudrží tu cestu, nedotáhnou to do konce a tím pádem se dítě cítí nejisté.

To pak vůbec neví, kudy se má vydat. Vlastně neustále experimentují. To vytváří nejistotu i v rodičích, protože se velmi snaží dostát tomu, co je teď in.

Dá se zobecnit, jaké jsou dnešní děti?

Primárně je svazujeme. Velké množství dětí se bojí být dítětem.

Hrát si, experimentovat, nemuset být ještě dospělý. Což je změna oproti minulosti. Děti si hravost, dětskost, bezstarostnost udržely mnohem déle než teď.

Mám pocit, že si v naší zemi vytvořili lidé ze svých dětí ikony.

Jako by se děsili, že nemají jinou hodnotu než to, že budou dobrou matkou či otcem. A tím pádem lpí jenom na tom dítěti bez vlastního života. Co to způsobuje? Čím to je?

Opět se vracíme k nejistotě. Jestli jsem nejistý tím vším, co se děje kolem mě, tak hledám něco, co můžu chytit do rukou a formovat si to dle své představy, mít to pod kontrolou. To, co je na mně závislé, což je to dítě, můžu formovat tak, jak já chci a tím pádem nejsem v takovém ohrožení z těch okolních nejistot. Protože teď mám tu jistotu, že své dítě vymodeluji tak, jak si představuji.

18

Dítě nemá možnost říct: „Děkuji, nechci“ - protože tu biologickou vazbu nemá šanci zpřetrhat. Ano, ono se mi může cuknout v pubertě a ještě později utéct, ale pořád je to moje dítě a do té doby jsem ho formoval, jak já jsem chtěl. O to razantnější jsou to pak krize, ať už na straně dětí či rodičů.

Co je nutné tedy změnit? Musíme to prožít, aby to další generace zvládaly lépe nebo už nebudou mít šanci? Co je potřeba, aby to bylo lepší?

Podívat se na vlastní dítě v momentě, kdy je šťastné. A u toho vydržet. Hodně jsme si navykli reagovat na dítě jen v momentě, kdy něco potřebuje anebo něco dělá špatně. Ale velmi málo rodičů si užívá a vnímá situace, kdy ho dítě nepotřebuje. Rodič si řekne: „Teď mám volno“. Což je pravda, ale to jsou ty okamžiky, kdy to člověku neuvěřitelně dodává energii, protože vidí své dítě šťastné.

Může se v té chvíli soustředit na svůj vlastní pocit štěstí, protože je sám se sebou. Je to paradox. Já nepotřebuji v té chvíli dítě a ono mě. A tím pádem máme čas být spokojení oba a neřešit nic.

Může víc rodin tápat v rodičovství i tím, že naši prarodiče nás už tolik neučí, nepomáhají nám?

Určitě je to o posunu odchodu do důchodu, to každopádně. Já ale zase kolem sebe až tolik nefungujících prarodičů nevidím. Myslím, že se to nezpřetrhalo.

Jací lidé využívají vašich služeb?

Ohrožené děti a jejich rodiny. Buď je to dítě v situaci, kdy je ohroženo na zdraví, životě nebo ve vývoji anebo to může být přenesený negativní dopad. Dítě má vše, co potřebuje, ale například odejde někdo z jeho blízkých, rodiče se rozvádí, někdo z blízkých má psychické obtíže a spoustu dalších situací. Tím pádem se klientem stává onen rodič nebo jiná, dítěti blízká osoba.

Vy jste schopni se věnovat i rodičům?

Ano, často je to hlavní část naší práce. Máme tři služby a každá se zaměřuje na trochu jiné případy. Někdy se jedná o pomoc v akutní krizi, jindy jde o zvyšování samostatnosti a jindy zase o podporu při návratu dítěte zpět do rodiny.

Je vůbec možné pomoci rodině zvenčí?

Určitě ano. Ale je zde neuvěřitelné množství faktorů. Velký posun je například v tom, že nemusí přicházet za námi. Naši terénní pracovníci jezdí do rodin. Jsme tedy schopni pomoci mnohem cíleněji. Kdybych měl vyprávět člověku, co má dělat v reálném světě a vysvětloval bych mu to v mé kanceláři, tak to bude komplikovanější nejen pro něj, aby vše správně pochopil, ale i pro mne, jelikož se mohu jen domnívat, jak to vlastně u nich doma doopravdy vypadá.

Neděláte lidi příliš závislé na sobě samých? Není pro ně jednodušší, že vy rozhodnete o jejich vlastním životě?

My za ně nepřebíráme jejich zodpovědnost, my je podporujeme, aby si našli svou cestu k vlastnímu rozhodnutí.

Jaká je tedy úspěšnost?

Jsme schopni vidět, že dochází k pozitivní změně tady a teď, ale jen těžko jsme schopni předvídat, co bude dál.

Omlouvám se za ten drzý dotaz, ale nehrajete si příliš na Bohy?

Každý náš pracovník ví, že není všemocný, a že ani nemá recept na každou situaci. Snaží se podpořit daného člověka v nalezení a posílení jeho silných stránek. A taky se snažíme působit krátkodobě, například ve službě Krizová pomoc stačí spoustě klientů jen jedno hodinové setkání.

Ještě mě zajímá, nabývám přesvědčení, že současná společnost není dospělá. Jako bychom se báli dospět. A rozhodovat.

O svém životě, dětech… proto potřebujeme tolik jiných lidí, kteří nám pomůžou. Je tomu tak?

Dřív přerod z dítěte do dospělého trval daleko kratší čas.

Paradoxně. V 18 už byly mnohdy rodiče. Teď vytváříme dospěláky v osmi letech, ale od rodičů odchází až po třicítce.

Jací lidé v Dětském centru pracují?

Všichni pracovníci mají nějakou školu vztahující se k pomoci lidem.

Vystudovali zdravotní školu, psychologii, speciální pedagogiku nebo jsou sociálními pracovníky. Paleta je opravdu pestrá. Jsou to lidé, kteří se umí rozhodovat. A každý z nich se v podstatě stále rozhoduje i v tom, zda zde bude pracovat nebo ne. Na to kladu důraz. Musíme umět pomoci a nesmí nás to ničit. Zde jsou opravdu velmi těžké případy. Je nutné ustát jakoukoliv situaci. Je nutná profesionalita. Pak se zavřou dveře a někteří z nás si potřebují zanadávat, pobrečet si nebo prostě jen chvíli na uklidnění.

To je důležité. Lidé, co zde pracují, musí vědět, že se můžou rozhodnout. Abychom udrželi kvalitu.

Jak odpočíváte?

Práce nám dává smysl, to je hlavní zdroj. Odpočinek bývá ryze individuální, dle zájmů každého z nás. Také je důležitá pevná půda pod nohama v osobním životě a humor, který zde máme. Důvěra jednoho v druhého.

Poslední dvě osobní otázky, prosím. Čeho si lidé nevšímají?

Lidé si nevšímají štěstí.

A teď dokončete větu. Svět by byl ještě krásnější kdyby…

Svět by byl hezčí, kdyby lidé nacházeli krásu v přítomnosti.

Děkuji za rozhovor.

Petr Nýdrle

Dětské centrum Zlín poskytuje pomoc a podporu dětem a jejich rodinám v situacích, které ohrožují vývoj či zdraví dítěte.

Nabízí tři základní služby: 1.) ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI VYŽADUJÍCÍ OKAMŽITOU POMOC poskytuje dočasný pobyt dětem do věku 18 let, o které se momentálně nemůže nebo neumí postarat vlastní rodina. Kapacita služby je 11 lůžek.

2.) SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY PRO RODINY S DĚTMI poskytují podporu rodinám, které se ocitly v tíživé životní situaci, jako je např. ztráta bydlení, obtíže s hospodařením či zadlužením, hledání zaměstnání, komunikační problémy… Služba klade důraz na aktivní spolupráci nejen s blízkými osobami dítěte, ale i s dalšími odborníky, kteří jsou s danou rodinou v kontaktu a mohou svým vlivem přispět ke zlepšení situace rodiny. Jedná se tak o intenzivní podporu celého systému rodiny a jeho aktivizaci.

3.) KRIZOVÁ POMOC je určena dítěti do 18ti let v krizi a jemu osobám blízkým, členům rodiny v krizi. Mezi cíle patří emoční podpora, zorientování se v náročné životní situaci, plánování nejbližších kroků směřujících k řešení momentální krizové situace a minimalizace rizik a negativních dopadů.

Více na www.dczlin.cz nebo na Facebooku či Instagramu Dětské centrum Zlín uvítá pomoc jak finanční, tak i materiální v podobě školních pomůcek, sportovního vybavení aj. Bližší informace u ředitele Mgr. Marka Mikláše; dczlin@dczlin.cz inZlin prosinec 2019

Maminky z Azylového domu šijí látkové pytlíky na potraviny, aby se jejich děti měly lépe Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s. zahájil kampaň s názvem Šijeme a žijeme lépe. Na portálu Darujme.cz od 4. listopadu 2019 můžete podpořit maminky ubytované v azylovém domě a jako poděkování obdržíte látkové pytlíky na potraviny. Výtěžek bude použit na nový šicí stroj a další vybavení šicí dílny Azylového domu pro ženy a matky s dětmi. Kampaň potrvá do 13. prosince 2019. Vybrané množství pytlíků obdržíte poštou, v balíčku naleznete také poděkování s vánočním přáním od dětí.

O probíhající kampani informovala Petra Trčálková, vedoucí PR a marketingu: „Dlouhodobě se věnujeme otázce hospodaření s penězi u maminek, které využívají služeb Azylového domu pro ženy a matky s dětmi. Většinou se jedná o maminky s nízkými příjmy.

Nabízíme jim práci v šicí dílně. Za odměnu ze šití mohou maminky dětem pořídit například pomůcky do školy. Maminky zvládají stříhání, šití, entlování, navlékání šňůrky a žehlení již ušitého pytlíku.“ Látkové pytlíčky výborně poslouží při nakupování. Lze do nich vkládat ovoce, zeleninu či jiné druhy potravin. Opakovaným používáním chráníme naši přírodu, lze je prát a jsou 25x30cm veliké.

Své šicí dovednosti mohla uplatnit také maminka sedmi dětí, paní Jana: „Nabídka šití látkových pytlíků přišla v pravou chvíli. Těším se, že za utrženou odměnu budu moci udělat dětem na Vánoce radost.“ www.azylovydum.cz Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o. p. s. je nezisková organizace založená v roce 2002 se sídlem ve Vsetíně působící ve Zlínském kraji. Nabízí tři druhy sociálních služeb pro znevýhodněné rodiny. První služba je pobytová, jedná se o ubytování pro maminky s dětmi a samostatné ženy. Druhá služba je terénní, jedná se o sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi. Třetí službou je poradenství, zahrnující mediaci, rodinné a právní poradenství, služby psychologa a pomoc se sepsáním návrhu na osobní oddlužení.

19

ROZHOVOR

„Vyhnat z hlavy myšlenky na fotbal je v podstatě nemožné,“ říká Zdeněk Grygera, generální manažer zlínského fotbalového klubu a bývalý reprezentační obránce Už téměř pět let stojí ve vedení zlínského fotbalového klubu Zdeněk Grygera.

Bývalý reprezentační obránce, který sbíral cenné zkušenosti během angažmá v Ajaxu nebo v Juventusu, aktuálně vykonává funkci generálního manažera a do své práce je „zapálený“ stejně jako v dobách, kdy střežil prostor před bránou a zatápěl útočícím soupeřům.

Zdeněk Grygera fotbalem dennodenně žije a práce manažera ho maximálně naplňuje. „Coby manažer potkáváte široké spektrum lidí a nejste stále na jednom a tom samém místě. To je mi sympatické. Rád totiž cestuji a poznávám nové,“ říká v rozhovoru rodák z Přílep u Holešova.

Kolik hodin denně vám „sebere“ fotbal?

Dvacet čtyři! (smích) Fotbal je pro nás tak trochu nemoc a tím pádem myšlenky na něj z hlavy tak lehce nevyženeme. Přiznám se, že si v podstatě nepamatuji den, kdy bych si na fotbal aspoň ne20

vzpomněl. Během sezóny je to v podstatě nemožné. Valí se na vás zápasy, což je vždy jakési vyvrcholení toho daného pracovního týdne, během kterého se děje celá řada nejrůznější věcí, plánování, příprav a samozřejmě i tréninků.

A když vám sezóna skončí?

Tak v ten moment začínáte uvažovat o všemožných změnách týkajících se sezóny další. Na programu dne jsou veškeré změny v hracím kádru, nebo kontrolování smluv s tím, že přemýšlíte, kterému hráči ji například prodloužit a se kterým hráčem bude lepší se

rozloučit… Všechny tyto změny se pochopitelně odvíjí od předešlých výsledků a konečného umístění. Shrnu-li to, tak fotbal je pro mě skutečně dennodenní záležitost.

Když jste v roce 2012 ukončil hráčskou kariéru, měl jste jasno, kudy vaše další kroky povedou?

Samozřejmě, že jsem si v určité fázi hráčské kariéry říkal, co budu dělat, až ten konec přijde, ale měl jsem jasno v tom, že bych u fotbalu rád zůstal. Avšak nikoliv jako trenér. Spíš mě lákala pozice manažera, nejspíš i proto, že během angažmá v Itálii jsem tento svět, ve kterém je nutné neustále jednat a cokoliv řešit s lidmi, pořádně poznal. To, že se mi podařilo se manažerem stát, je ale věc druhá. Určitě jsem to dopředu nijak naplánované neměl.

A měl jste nějaký záložní plán, kdybyste přece jen u fotbalu, ať už z jakéhokoliv důvodu, nezůstal?

Celou svou kariéru, téměř až do poslední sezóny, jsem byl přesvědčený o tom, že jednou budu mít svoji vlastní restauraci. Odjakživa jsem k tomuto kroku tíhnul, ta představa se mi dlouhé roky líbila. Ovšem nakonec jsem to všechno přehodnotil, ta doba je přece jenom už někde jinde…

Vraťme se ještě k tomu trénování. Od bývalého reprezentačního obránce se zahraničními zkušenostmi bych čekal, že bude rád své bohaté a cenné poznatky předávat.

Kdyby měl být každý bývalý fotbalista trenérem, tak by to bylo neúnosné, to by vlastně ani nešlo. Je dobře, že se v této činnosti najde jenom někdo. A jak už jsem říkal, mě osobně hodně ovlivnilo působení v Itálii, kde za námi vždycky přišlo vedení, mělo na sobě oblek a řešilo s námi veškeré ty strategické věci. Bylo mi to syminZlin prosinec 2019

patické, nejen z toho důvodu, že coby manažer potkáváte široké spektrum lidí a nejste stále na jednom a tom samém místě. Trenér je v podstatě stále na stadionu, ať už ve své kanceláři nebo na hřišti, což mě úplně neláká. Já rád cestuji a poznávám nové.

Od roku 2015 jste ve vedení zlínského klubu.

Jak k vaší spolupráci došlo?

Už v době, kdy jsem se dával dohromady skrz zranění, která zapříčinila můj konec kariéry, jsem se jezdil do Zlína na fotbal dívat.

Tehdy se tady hrála druhá liga a já jsem s tehdejším ředitelem navázal první kontakt. Po nějakém čase jsem dostal nabídku, na kterou jsem kývl. Tak nějak se mi dostalo možnosti dělat to, o čem jsem si myslel, že by mě mohlo bavit, tak proč to nezkusit, že jo?

Ještě v té sezóně, ve které jsem nastoupil, se nám podařilo postoupit zpět do nejvyšší ligy a najednou mě to tak semlelo, že nebylo úniku… (úsměv) Už jste řekl, čím je pro vás manažerská práce lákavá, ale dokážete popsat, v čem je taky nelehká? Jaká jsou její úskalí? Čemu jste se musel například dlouze učit?

Je známo, že člověk se učí pořád, a to samozřejmě platí i v této profesi. Musím dělat určitá rozhodnutí, která se odvíjí od daných výsledků, avšak snažím se za žádných okolností nešířit paniku, zároveň ale ani nebýt jakkoliv přehnaně spokojený. Období se totiž střídají, chvilku je dobře, pak je zase hůř, a člověk se nesmí nechat semlet. Je nutné vždycky najít určitou rovnováhu. Když se nedaří, je logické, že mě to sžírá víc, lépe řečeno jinak, než hráče. Ti se totiž soustředí pouze na svůj výkon. Ovšem my, co jsme ve vedení,

21

musíme nést odpovědnost za celý klub a hlavně musíme najít vždy tu nejlepší možnou cestu.

Jste přísný manažer?

Myslím si, že nejsem. Jsem spíš zásadový a potrpím si na věcech, které by se měly plnit. Díky zkušenostem ze zahraničí rozhodně nejsem zastáncem jakýchkoliv pokut, vždyť pokaždé se dá najít nějaké jiné řešení a vždycky se dá daný problém rozebrat a vykomunikovat.

Pojďme nepatrně zpátky v čase. Jak jste snášel konec hráčské kariéry, který vám zapříčinilo svalové zranění?

Víte, to moje zranění se postupně dostalo do takové fáze, že už jsem v určitou chvíli neviděl vůbec žádné světlo na konci tunelu.

Jednou za mnou do Anglie přiletěl můj agent, sedli jsme si, já jsem mu důkladně popsal, jak na tom zdravotně jsem, a taky mu oznámil své konečné rozhodnutí, načež mi řekl, že jsem se rozhodl správně, že to tak prostě má být. Druhý den jsem svůj konec oficiálně ohlásil na vedení klubu a musím říct, že v ten moment se mi strašně ulevilo. Bral jsem to tak, že něco skončilo, ale stejně tak něco nového začne.

To jste se s tím vypořádal pěkně. Ne každý sportovec by to vzal tak pozitivně…

Jelikož to nepřišlo ze dne na den, tak jsem na to byl v podstatě připravený. Pokud sportujete na vrcholné úrovni, tak je každý další rok po třicítce jakýmsi bonusem. Vždyť si uvědomte, kolik toho od mládí odtrénujete, odehrajete a nacestujete. Vezměte si, co ve velmi zběsilém sledu prožijete. Během několika let jsem ušel pořádný kus cesty – ze Zlína do Prahy, přes Amsterodam a Juven22

tus, až do Fulhamu, do čehož přišla rodina, nároďák nebo Liga mistrů – byl to kolotoč, který byl sakra rychlý a mnohdy i fakt náročný. Nicméně nebudu zapírat, hlava ještě chvíli hrát chtěla, ale tělo se už dohromady nedalo…

Vraťme se v čase ještě dál, a to na úplný začátek vaše kariéry.

Jak se podaří mladému hráči, který má za sebou sezónu ve Zlíně a dva roky v Drnovicích, podepsat smlouvu s pražskou Spartou?

Je to zajímavé... Když se na to po letech zpětně dívám, tak musím říct, že se to všechno vyvíjelo tak nějak přirozeně a člověk nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. V té době mě zastupoval pan Nehoda, který se znal s mými rodiči, a přišel za mnou s tím, že o mě mají zájem Drnovice, které ve své době hráli v lize celkem vysoko. Bylo mi osmnáct, nebylo to daleko od domova, tak jsem to vzal. Další krůček, že jo? Dva roky jsem hrál stabilně, do toho taky nastupoval v mládežnických reprezentacích, dal jsem nějaké góly a ono se to prostě rozkřiklo. Najednou mi ležely na stole nabídky dvě, a to jak od Sparty, tak od Slavie. Rozhodl jsem se pro prvně jmenovaný klub a udělal dobře, protože se Spartou jsem získal dva mistrovské tituly, zahrál si Ligu mistrů i Evropský pohár a otevřel si dveře do mužské reprezentace.

Angažmá ve Spartě pro vás bylo asi klíčové, co se dalšího kariérního růstu týče, mám pravdu?

Myslím si, že jo, ale na druhou stranu, celá moje kariéra měla pozvolnou a vzestupnou tendenci. Nedělal jsem žádné obrovské a nepřirozené kroky, ale opravdu jsem stoupal krůček po krůčku.

Přirozeně… (úsměv)

Zkrátka, nikdo vám cestičku nevyšlapal.

Přesně tak. Vždycky jsem měl obrovskou podporu v rodičích, ale všechna důležitá rozhodnutí jsem si začal dělat velmi brzy sám.

Byl jsem soběstačný, za což jsem rád, protože mi to dalo hodně nejenom do sportovního života, ale také do života osobního.

Po odchodu ze Sparty už to šlo ráz na ráz. Přišla vaše zahraniční kapitola, ve které jste postupně vystřídal Ajax, Juventus a Fulham. Na které období vzpomínáte nejraději?

Těžko se dá vypíchnout jenom jedno… (zamyslí se) Neuvěřitelný byl například přechod ze Sparty do Ajaxu, protože to byl fakt vstup do nového a nepoznaného světa. Najednou jsem hrál fotbal za klub, na který chodí padesát tisíc lidí. Stejně tak byl ale neskutečný následný přestup do Juventusu, do týmu, o kterém jsem od dětství snil. Vždyť když jsem byl s rodiči coby žák na dovolené v Itálii, tak první věc, kterou jsem si koupil, byl dres Juventusu Turín.

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budu oblékat skutečný dres tohoto klubu, tak se tomu budu smát. Zpětně ale můžu hrdě říct, že jsem si splnil svůj dávný a velký sen. To byl zřejmě skutečný vrchol mé hráčské kariéry.

Fotbalisté na vrcholné úrovni se těší velké přízně fanoušků.

Pro řadu z nich jsou hrdinové. Jak jste tuto změnu, a zájem o vaši osobu vnímal vy?

V mládí jsem si to užíval a bral to jako součást toho, co dělám.

Největší boom jsem prožil pochopitelně v Itálii, kde je fotbalista pro fanoušky modla, se kterou prostě musí na ulici prohodit pár slov. Tam jsem si uvědomil, jak velký vliv fotbal má a jakých privilegií se hráčům dostává, v podstatě všude máte dveře otevřené.

Vždycky jsem se ale snažil být pokorný, slušný a určitě jsem své slávy nijak nezneužíval. Díky fotbalu sice můžete dokázat hodně, ale nikdy by to člověka nemělo změnit…

Co si budeme povídat, život fotbalisty, jakým jste byl vy, často vypadá jako pohádka. Lidé vidí, že máte úspěch, peníze i slávu. Přesto to s sebou musí nést i určité stinné stránky.

Samozřejmě. Všichni vidí to, co mi teď jmenujete, ale málokdo vidí také to, co se za tím vším skrývá. Od dětského věku jsem dojížděl do Zlína na tréninky, a tenkrát nebyly v každé rodině dvě auta, jako je tomu dnes, takže jsem vstával okolo šesté hodiny na autobus a vracel se domů někdy v sedm večer. O volném času nebyla řeč, protože mimo školu jsem v podstatě pořád trénoval. A i v pozdějším věku to bylo náročné, ať už si vezmete veškeré přesuny v rámci klubového působení, nebo minimum soukromí v rozmezí od dvaceti do třiceti let, kdy jsem měl kariéru naplno rozběhlou. Vzpomínám si, že když jsem přijel poprvé do Ajaxu, tak jsem ani neuměl řeč. Najednou jsem seděl na pokoji a byl úplně sám. V cizí zemi, v cizím městě. Co s tím? Musíte se adaptovat, zároveň je na vás ale obrovský tlak. Takže za tím vším pozitivním je rozhodně obrovské úsilí a dřina.

Opomenout nesmíme ani vaši reprezentační stopu. Dá se přiřadit k tomu splněnému snu na klubové úrovni i to, že jste měl tu čest obléknout národní dres?

Rozhodně! Je to naprosto nepředstavitelný pocit, když na sobě máte reprezentační dres, na stadionu zní národní hymna a v hledišti sedí vaše rodina. V tu chvíli si člověk uvědomí strašně moc.

Nikdy na ty zápasy v rámci mistrovství Evropy nebo mistrovství světa nezapomenu. Bylo to něco krásného. To byly přesně ty chvíle, kdy jsem si hrdě řekl „ano, kvůli tomuto momentu jsem to všechno dělal“. inZlin prosinec 2019

Máte nějaké plány a sny, co se práce týče, nebo jste momentálně spokojený ve Zlíně a výrazně dopředu se nedíváte?

Dívat se nějak výrazně dopředu nejde… Fotbal ve Zlíně mě opravdu zaměstnává den co den a ačkoliv si občas i nepatrně připustím, že bych s ním mohl skončit, tak to stejně naplánovat nedokážu, protože to není tak jednoduché. Vlastně jsem neplánoval nikdy, ani jako hráč. Žil jsem přítomností, a když nějaká nová situace nastala, tak jsem jí čelil.

V letošním roce slaví zlínský fotbal úctyhodných sto let.

Co to ve vás evokuje?

Když byl ten jubilejní zápas proti pražské Slavii, do kterého jsme nastoupili ve výročních retro dresech, tak jsem hráčům říkal, že s odstupem času na to budeme všichni s radostí vzpomínat, protože je velmi vzácné, že u tohoto historického okamžiku můžeme být. Já osobně jsem šťastný, že jsem tyto velké oslavy prožil a rád bych poděkoval všem, co se na nich podílejí. Byly a stále ještě jsou důstojné a krásné. (úsměv) Kde byste jednou fotbalový Zlín rád viděl?

Určitě stabilně v první lize a v horní polovině tabulky. Zasloužil by si to a není to nemožné. Vždyť to není tak dávno, co jsme si zahráli Evropskou ligu. A můžu říct, že ještě v době, kdy jsem do klubu nastupoval, to byla pro téměř všechny naprosto nepředstavitelná meta. Podařilo se a já věřím, že se to časem může podařit zase.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz) Foto: Archiv klubu FC Fastav Zlín

23

INSPIRACE

tým Draculino Zlín

náš jiujiteiro na závodech

Domnik Haška

Brazilské Jiu Jitsu konečně ve Zlíně !

Pro všechny milovníky bojových sportů se ve Zlíně otevřel gym, kde se konečně vyučuje brazilské jiu-jitsu BJJ, GRAPPLING a nově MMA. Gym vede Radek Spáčil – fialový pás BJJ, zkušený jiujiteiro, právoplatný člen velké rodiny Draculino.

24

BJJ

MMA

Brazilské Jiu Jitsu je způsob boje na zemi bez použití úderů a kopů, namísto toho se klade důraz na kontrolu oponenta, páky a škrcení. BJJ v našem chápání je kompletní bojový systém zahrnující takedowny (porazy na zem – judo, zápas) a sebeobranu.

Díky své téměř nekonečné škále technik a jejich kombinací si BJJ vysloužilo přezdívku „lidské šachy“.

Tréninky jsou rovnoměrně rozděleny mezi tréninky v gi (kimono) a tréninky nogi - GRAPPLING. Lze trénovat oba styly nebo se specializovat pouze na jeden z nich… Obojí má své vlastní kouzlo. V gi je mnohem více možnosti útoků, je zde propracovanější obrana a hra je pomalejší. V nogi je díky absenci úchopů za oděv kladen důraz na dynamiku a útoky na nohy.

Nezáleží příliš ani tak na fyzické síle bojovníka jako na jeho technické zdatnosti a taktickému myšlení, což otevírá tréninky BJJ pro všechny, bez rozdílu pohlaví či věku.

Nově jsme zařadili tréninky MMA pod vedením zkušeného závodníka a trenéra Dominika Hašky, vicemistra České republiky MMA v bantamové váze.

MMA zápasy jsou dnes právem označovány jako smíšená bojová umění, v originále Mixed Martial Arts (MMA), neboť bojovníci musejí ovládat jak boj v postoji (např. box), zápas v klinči (wrestling), tak i boj na zemi (brazilské jiu-jitsu). Jedná se o fyzicky velmi náročný a tvrdý sport, který je vyhledávaný pro svou reálnost.

Draculino Zlín Kvítková 3687 Zlín www.draculino.cz

Bezva Tip na měsíc prosinec Celosezónní zapůjčení lyžařských a snowboardových kompletů ve Ski Sport Hofman.

Celosezónní půjčení lyž.výbavy je novinkou několika posledních let a za tu dobu každoročně narůstá zájem spokojených zákazníků.

V rámci této služby si na začátku sezóny kompletní lyžařskou výbavu pro vaše dítě vypůjčíte a celou sezónu bez starostí lyžujete.

Neriskujete tak, že vaše dítě z lyží nebo bot rychle vyroste. Nemusíte nic kupovat ani čekat v hlavní sezóně ve frontách horských půjčoven lyží. Po skončení lyž.sezóny vše jednoduše vrátíte a víc se nestaráte. Odpadá starost, co s botami a lyžemi, ze kterých dítě vyrostlo. Navíc neřešíte letní uskladnění.

Lyžařská speciálka SkisportHofman Zlín vám tuto službu nabízí ve svých provozovnách – na ul. Slovenské na Lesní čtvrti i na prodejně na ulici Jateční 523 (u cyklostezsky v budově Železářství Pleca) .

Od 1.října již zahájili novou lyžařskou sezónu a s výběrem vhodných lyží vám odborně poradí. Každoročně přibývají spokojení zákazníci, kteří oceňují především jednoduchost a rychlost.

Majitel speciálky Petr Hofman říká: „ Zájem o celosezónku je rok od roku větší. Každoročně přibývají spokojení zákazníci, kteří hlavně jednoduchost a rychlost. Stačí přijít s občanským průkazem, přivést svoje dítě a o vše ostatní se postaráme my. Doporučíme vhodnou velikost lyží, bot, odborně vyzkoušíme lyž.helmu a odcházíte vybaveni kompletní výbavou na celou sezónu. Navíc celou zápůjčku pořešíte za rozumnou cenu a bez nutnosti skládat vratnou zálohu. Nečekejte na první sníh a přijďte za námi již nyní“.

»

«

Kromě dětských lyž. kompletů nabízí SkisportHofman i k zapůjčení: - Snowboardové komplety (dětské + dospělé) - Dospělé lyžařské komplety (lyže+lyžáky+hole) - TOP dospělé komlety - Lyže samostatně (dětské, dospělé, TOP) - Běžecké komplety pro děti i dospělé - Helmy + brýle - Vaky na lyže atd.

Součástí lyž.speciálky SkisportHofman je i poskytování služby ski-servisu (kompletní servis lyží, snowboardů, montáž sjezdového i běžeckého vázání, jeho seřízení včetně vystavení potvrzení o seřízení pro školní kurzy).

NOVÁ LYŽAŘSKÁ PRODEJNA s plochou 300 m2 lyžařům nabízí : - prodej nových, testovacích i výprodejových lyží, snowboardů a ostatních lyžařských potřeb -kompletní služby SKI - SERVISU -půjčovu veškerého lyžařského vybavení

ul. Jateční 523, Zlín (za Albertem, u cyklostezky, budova Železářství Pleca) Po - Pá 9-12, 13 - 18 h Sobota 9 - 12 h

WWW.SKISPORTHOFMAN.CZ

25

INSPIRACE

CrossFit dobrý trénink na život, jaký je Mezi lidmi, kteří objevili kondiční program zvaný CrossFit, jsou prý i tací, co si podle blízkosti crossfitové tělocvičny vybírají místo své dovolené. Najdou je všemožně po světě, a jelikož jde o fenomén založený na budování kondice a zdatnosti v komunitě, jsou také všude doma.

CrossFit se dá vlastně provozovat úplně všude, i ve volné přírodě.

Není totiž vázaný jen na tělocvičnu neboli box, ve kterém mimochodem nenajdete žádné stroje, zrcadla či jiné obligátní propriety známé z klasických fitcenter. Heslo zní: „Nepotřebujeme žádné stroje. My stroje vytváříme.”

Pestrá baterie CrossFitových cviků je sestavená podle jednotné metodiky a po celém světě využívá stejné principy tréninku. Cílem je naučit se zdravě a dobře hýbat, poznat sám sebe, správně používat své tělo, kompenzovat každodenní práci, rehabilitovat...

Anebo zkrátka změnit to, s čím člověk není v životě spokojen.

A to v dobré partě. „Individuální trénink je možný, ale to, o co v CrossFitu jde, je komunita - společné cvičení i vzájemné sdílení životních zkušeností, 26

postojů a priorit. V našem boxu se všichni známe jménem. Přitom neplatí prakticky žádná věková omezení. Děti i babičky mohou společně cvičit totéž, samozřejmě každý podle svých možností,” říká Honza Hanák hlavní trenér, kterého můžete denně potkat v licencované CrossFitové tělocvičně ve Zlíně - Prštném, na Rybníkách.

Nedávno tam rozjeli také speciální program pro děti. Mladého člověka totiž asi nic lépe nenaučí umění hezky a zdravě vnímat své tělo, koordinovat pohyby, chodit, běhat, dýchat, správně cvičit anebo třeba zvedat těžké předměty, než právě CrossFit. Ale tohle všechno platí i pro dospělé. Zamysleme se - umíme své tělo dobře používat? No leckdy ne... A možná ještě není pozdě cokoliv změnit.

půjčovna lyží v Luhačovicích

CrossFit je specifickým sportem – jehož základem je kondiční a silový program, směřující k rozvoji celkové zdatnosti, kondice a odolnosti člověka. Malé procento jeho vyznavačů se mu věnuje i na závodní úrovni. Mezi nimi nechybí ani Honza Hanák, který se stal prvním českým účastníkem jednoho z podniků série senctionel event, jakési kvalifikace na světový šampionát. Vybral si kvalifikační závody v Číně. „Jen tak bych se nejspíš do Číny nevypravil, ale za CrossFitem ano.

Eventu se zúčastnili nejlepší světoví atleti, organizace byla na fantastické úrovni. Závod jsem spojil s výletem za kamarády a za poznáním země. V Číně byl zrovna státní svátek a všude byly mraky lidí. Jen na lanovku pod Čínskou zdí jsme čekali přes tři hodiny.

Přitom jsem tam měl pocit naprostého bezpečí. Lidé se chovali přátelsky, a co chvíli žádali o společnou fotografii,” svěřuje se Honza se svými zážitky a těm, kteří cítí odhodlání něco udělat se svou kondicí anebo životem, vzkazuje: „Rádi přivítáme aktivní sportovce, kteří chápou význam všestranného rozvoje, sportovní veterány, kteří už mají kariéru za sebou anebo naprosté začátečníky. Na míru šitý program sestavíme třeba pro hasiče, vojáky, profesionální sportovce a vůbec pro všechny, kteří chtějí posílit svou zdatnost a odolnost.

Pomůžeme lidem po úrazu, nemoci anebo lidem, kteří se právě cítí tak trochu na dně. Vždycky společně najdeme způsob jak dál.”

3I^R«Q« XZ«Ĭ ^R«Q³LS YQëPGI

CrossFit Zlín Prštné, Rybníky IX 326 www.crossfitzlin.com inZlin prosinec 2019

27

14|15 BAťůV INSTITUT PřIPRAVUJE

ROZUM VERSUS CIT: ZLÍNSKÝ PRŮMYSLOVÝ DESIGN 1918 – 1958

Sádrový model automobilu Tatra 603 od Zdeňka Kováře, 1954, KGVUZ

Už jste navštívili výstavu CZECH MADE WESTERN? Pokud hledáte zajímavý program v době adventu i vánočních svátků, určitě si najděte čas na výstavu Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, která nabízí dětem i dospělým pohled na fenomén Divokého západu u nás v srdci Evropy.

Téma westernu se prolíná naší kulturou řadou oblastí od literatury, výtvarného umění, hudby a filmu a zasahuje až k různým řemeslům 28

Nová výstava pořádaná Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně se zaměřuje na historii designu ve Zlíně od vzniku samostatného Československa do závěru 50. let. Dominantní osu představuje historie baťovské Školy umění (1939–1949), na jejíž půdě vznikla během války jedna z ikon zlínského designu – revolverový soustruh MAS R50 podle návrhu sochaře Vincence Makovského. Kontinuitu vlivu Školy umění v období po druhé světové válce udržoval zejména Zdeněk Kovář, jeden z jejích prvních absolventů a zakladatel designérské pedagogiky v Československu, prostřednictvím činnosti oboru tvarování strojů a nástrojů, založeného v roce 1947.

Právě jeho osobnosti je věnována významná část výstavy, představující okolnosti vzniku specializovaného ateliéru, průkopnickou práci na poli ergonomického tvarování rukojetí nástrojů, stejně jako složitý vývoj od 40. let až do roku 1958, kdy slavil zlínský design významný úspěch na Světové výstavě v Bruselu. Výstavní projekt je realizován ve spolupráci s Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Národním technickým muzeem v Praze.

Výstava se koná v 1. podlaží budovy 14 od 11. prosince do 23. února 2020 a zahájena bude vernisáží v úterý 10. prosince od 17 hodin.

Více informací na www.galeriezlin.cz nebo www.14-15.cz

a profesím. I když byl vždy považován za pokleslý žánr, po řadu desetiletí představoval jeden z mála možných úniků z reality totalitního režimu k zapovězeným a nedostupným reáliím a hodnotám Ameriky. Až po nástupu demokracie se mohly aktivity tohoto žánru naplno rozvinout a vznikla řada chovatelských a sportovních klubů, rančů nebo westernových městeček. V Česku tak vznikla velmi silná komunita navázaná na tento styl, která kdysi vysmívanou zábavu přetvořila ve významnou profesní i volnočasovou aktivitu.

Výstava představuje českou westernovou scénu a seznamuje veřejnost s otiskem, jenž fenomén amerického Západu zanechal v českém prostředí. Výstava trvá do 26. ledna 2020.

Více informací na www.muzeum-zlin.cz a www.14-15.cz

ROZUM VERSUS CIT: ZLÍNSKÝ PRŮMYSLOVÝ DESIGN 1918–1958 11. 12. 2019 – 1. 3. 2020

4 ESPW² NPEFM BVUPNPCJMV 5BUSB PE ;EFīLB ,PW ĜF ,(76;

14|15 BAťůV INSTITUT PřIPRAVUJE

MIMOŘÁDNÝ EXPONÁT VE SBÍRCE MUZEA Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně v rámci výstavy Zlín Gottwaldov - Zlín aktuálně představuje zřejmě nejvýznamnější archeologický nález poslední doby. Jde o hliněnou sošku zobrazující stylizovanou mužskou postavu s drobným bronzovým korálkem na hrudi, která vešla ve známost jako „kvítkovický Venouš“. Úsměvný název nijak nezlehčuje význam, jaký tato drobná plastika z mladší doby bronzové má, naopak odkazuje na ikonickou věstonickou Venuši. V rámci střední Evropy k „Venoušovi“ totiž neexistuje žádná analogie. Soška byla objevena v roce 2018 při záchranném výzkumu obchvatu Otrokovic na sídlišti kultury popelnicových polí, kde odpočívala zhruba tři tisíce let. Do sbírek Muzea přibyla po odborném zpracování v roce letošním a je k vidění jako součást uvedené výstavy až do 26. ledna 2020.

Více informací na www.muzeum-zlin.cz a www.14-15.cz

Soška „kvítkovického Venouše“ z archeologické sbírky MJVM

Pavla Malinová - Vztahotvary Výraznou osobnost současné české mladé malby představí nová výstava v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, jejíž zahájení se uskuteční v úterý 3. prosince v 17h. Obrazům Pavly Malinové (*1985, Vsetín) z let 2016 až 2018 často dominují légerovsky poetické figury, zasazené do emotivních světů, plných ambivalentních symbolů, fyzického i duševního napětí. Styl malby je, aniž by cokoliv ztratil na své aktuálnosti, ovlivněn modernismem i archaickými kulturami. Autorka pracuje s bohatou barevností.

Užitím pastózních přechodů i kombinací různých textur podtrhuje silnou vizualitu a ve výsledku i specifickou vnitřní duchovnost svých děl. Pavla Malinová je absolventkou Fakulty umění Ostravské univerzity v ateliéru malby II Františka Kowolowského. Vystavovala v řadě českých i zahraničních galeriích. Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2019) a laureátkou ceny Rudolfa Schlattauera (2013). Výstava je otevřena od 4. prosince do 16. února.

Více informací na www.galeriezlin.cz nebo www.14-15.cz

30

Pavla Malinová, Power, 2018, komb. technika, plátno, 145 x 180 cm

OPTIKOU SOCHAŘE Galerie OPTIKA ZLÍN, od 12.12. 2019 do 13.03. 2020

VÝSTAVY

MICHAL GABRIEL

V BARVĚ A STRUKTUŘE GVCh - Galerie Václava Chada, od 12.12. 2019 do 13.03. 2020

Michael GABRIEL (1960) po dlouho řadu let má své nezastupitelné místo v současném sochařském světě. V jeho dílech se kloubí klasický a tradiční sochařský pohled s rovinou experimentální, novátorskou a objevitelskou. Používá moderní a často nejaktuálnější sochařská media nebo vlastí originální techniku ořechových struktur zalitých v laminátu. Socha v jeho pojetí zůstává vždy sochou, forma je trvalá, napovídá, že byla tvořena na věčnost. Jeho sochy jsou příběhem samy o sobě, vypovídají o světě, který autor sestavuje jako mozaiku z jednotlivých soch, které se spojují v celky a nabývají vlastnosti sousoší, a přesto autorova díla můžeme chápat jako solitérní díla, vnímat je individuálně, tak jak nám to umožní naše svobodná mysl. V návaznosti na předcházející programy galerií (Nikl, Skála, členové Tvrdohlavých, FFZ Niklův koncept, Orbis Pictus) je důvodem, proč je autor osloven k uspořádaní výstavy ve zlínském zámku Galerii Václava Chada a Galerii Optika. Kurátor Leoš Lang.

MAX LEIß /D/

Figuare

do 28. 12. 2019, Galerie Kabinet T. / 12. tovární budova, Zlín / Otevřeno: út – pá 14:00 – 18:00

VÁNOČNÍ PROVOZ 27. a 28. 12. /14:00 – 18:00 , Max Leiß / 1982, Bonn / aktuálně pracuje na dvou řadách uměleckých děl. Pro výstavu v galerii Kabinet T. kontinuálně vznikají sochy, které odkazují na tvary funkčních předmětů každodenního života a vytvářejí v procesu sochařského zpracování nezávislé objekty. Přes jejich abstraktní vyznění, tkví jejich kořeny v reálném světě. Vyvolávají asociace viděného nebo užitého, evokují funkčnost. V této zpětné návaznosti na užité objekty hrají podstatnou roli zvolené materiály a formy. Stejně důležité se jeví umístění objektů mezi sebou a v prostoru. Nově vzniká soubor pod názvem Formlabor / Laboratoř tvarů. Z fotogramů, které byly vyrobeny pomocí geometrických šablon, vznikly digitálním zpracováním, kombinováním a konečně také opakovaným osvětlením filmu mnohodílné série digitálních velko a maloformátových analogových kopií, které ukazují jak grafickou i tak prostorovou řeč tvarů, vymodelovaných ze hry světla a stínů. www.kabinett.cz

Elsa Rauerová: Spirit & Opportunity Do 6. 1. 2020 Galerie Komnata, Zlín (zastávka MHD Zahradnická)

Instalace má s nadhledem a ironií představit divákům možnou vizi budoucnosti, ve které bude lidstvo bojovat s nedostatkem vodních zdrojů. Navazuje na zjištění jednoho ze dvou robotických návštěvníků Marsu, Spirit a Opportunity. Nálezy dokládající dřívější přítomnost vody, přináší naději nejen pro obyčejného žíznivého smrtelníka, ale především pro nadnárodní koncerny profitující z průmyslu závislého na oné vodě. Vzhledem k mechanismům současné společnosti je možné představit si, že prvními dobyvateli a uchvatiteli zdrojů na Marsu by byly právě mocné společnosti. Paradox boje o novou planetu bez dřívějších ohledů na tu domovskou, má být tragikomickým políčkem do tváře spotřebitelů. www.galeriekomnata.cz

56. ČIN /videoinstalace/ St 18. 12., 18:00, GAG Galerie Garáž Zlín Můžete vidět videa autorů, kteří vystavovali v Galerii Garáž a v Galerii Komnata ve Zlíně. Večer proběhne i formou komentované prohlídky a představeny budou minibrožury z výstavní činnosti obou míst. www.galeriegaraz.cz

31

MD ZLÍN

Být, či nebýt?

Na posledním Hamletovi ano!

Shakespearův Hamlet bývá označován jako hra zásadních otázek a odpovědí. Jak vydržet „kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid?“ Jak žít? Proč žít? Být, či nebýt? V Městském divadle Zlín na ně budou hledat odpovědi naposledy 10. prosince v 17.00 ve Velkém sále. Zlínského Hamleta v podání mladého Matěje Štrunce čeká derniéra. Režie Zdeněk Dušek.

Divadlo se rozloučí s Moskyty Patříte k těm, co věří, že největší silou ve vesmíru je láska? Pak si rozhodně nenechte ujít derniéru science komedie Moskyti 20. prosince v 17.00 ve Velkém sále Městského divadla Zlín. Ve hře současné britské dramatičky Lucy Kirkwood se mimo jiné dozvíte, že láska je až na dvacátém místě žebříčku, až za gravitací a vteřinovým lepidlem… V hlavních rolích se naposledy představí Tamara Kotrbová, Marta Bačíková a Milena Marcilisová. Režie Petr Štindl.

Mimořádná repríza Jednou budem dál pro Václava Havla Mimořádnou reprízu satirické hudební revue Jednou budem dál věnuje Městské divadlo Zlín památce Václava Havla. Na program ji divadelníci zařadili v předvečer výročí jeho úmrtí 17. prosince v 19.00 ve Velkém sále. „Ohlédněte se s námi za nedávnou minulostí, do období posledních třiceti let, v němž jsme se mnohdy cítili jako Alenka v říši divů,“ zve šéfka úseku vnějších vztahů divadla Blanka Kovandová. V roli Václava Havla se představí Zdeněk Lambor. Scénář a režie Petr Michálek. www.divadlozlin.cz

Nová kniha Samet v divadle mapuje revoluční listopadové dny roku 1989 v Gottwaldově Nedávno byla ve zlínském divadle slavnostně pokřtěna nová kniha Jakuba Malovaného s názvem Samet v divadle, která ma32

puje listopadové události roku 1989 v tehdejším Gottwaldově.

Kmotry publikace se stali ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek a Stanislav Devátý, advokát, politik, bývalý disident a signatář Charty 77.

Kniha Samet v divadle vypráví příběh sametové revoluce ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově. Příběh, jenž je seskládán z autentických dokumentů a dobových materiálů, které třicet let schraňoval a ve svém osobním archivu opečovával herec Divadla pracujících - dnešního Městského divadla Zlín - důležitá osobnost listopadových událostí, Rostislav Marek. Dále z rozhovorů s respondenty, rovněž členy stávkového výboru a Občanského fóra Ivana Kaliny, Jany Kafkové, Jaroslava a Heleny Čermákových a mnohých dalších, kteří větší či menší vzpomínkou rozvíjeli bohatou revoluční dějovou linku. Tato velmi pestrá mozaika osobních zážitků a upomínek činí publikaci zcela výjimečnou. Z divadla na náměstí a zase zpátky, i tak by se ve stručnosti dalo popsat dějiště tohoto dramatického vyprávění. Součástí publikace je i samostatná kapitola reflektující změny v dramaturgii, v uměleckém i ideovém směřování divadla a rozsáhlá fotogalerie obsahující také skeny uvedených autentických dokumentů z listopadu 1989.

Knihu si můžete zakoupit v Městském divadle Zlín nebo v Muzeu jihovýchodní Moravy.

AGENTURA SEPTEMBER uvádí

VZPOURA NEVĚST Sobota 28. prosince 2019 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín

Komediální příběh o předsvatebním hledání sebeúcty napsaný ženami nejen o ženách a nejen pro ženy.

Hrají: Daniela Šinkorová, Zuzana Slavíková, Kateřina Macháčková, Lída Rašilovová, Miluše Bittnerová / Vendula Fialová, Michaela Sejnová / Natálie Tichánková, Richard Trsťan.

NEREZ & LUCIA Úterý 6. února 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín Turné znovuobnovené skupiny Nerez, tentokrát pod názvem NEREZ & LUCIA, také ve Zlíně! Zazní naživo písně z nového alba i slavné skladby, které kapela Nerez hrála naposledy před čtvrt stoletím se Zuzanou Navarovou.

Zazní písně: Do posledního dechu, Kytička, Já s tebou žít nebudu, Tisíc dnů mezi námi…

Hrají a zpívají: Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský, Lucia Šoralová, Grégoire Brun, David Lomič a Robert Fischmann.

MILÁČEK ANNA Pátek 14. února 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín

Světově proslulá situační komedie o tom, že není šikovné přivést si domů milence právě, když má váš manžel v ložnici svou přítelkyni. Ledaže…je po ruce obětavá služka Anna, která vtipné i bláznivé situace kočíruje tak, aby vše dobře dopadlo.

Hrají: Martina Hudečková, Saša Rašilov, Linda Rybová, David Prachař a Petra Špalková.

HORSKÁ DRÁHA Úterý 10. března 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín

Komorní komedie o vztazích pro jednu skvělou herečku a jednoho skvělého herce. Nečekané setkání dvou lidí líčí s francouzským vtipem, šarmem a humorem. Když si starší lev salónů přivede do svého luxusního bytu mladší atraktivní dámu, kterou před chvílí potkal v baru, je jasné, že nikoho nečeká nudný večer.

Hrají: Milan Kňažko, Jitka Ježková / Eva Novotná.

34

TŘETÍ PRST NA LEVÉ RUCE Čtvrtek 19. března 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín

Třetí prst na levé ruce je skvěle vystavěné hořkosladké rodinná komedie o blízkosti, bezpodmínečné lásce, tanci a odpuštění.

Neobyčejný příběh obyčejné irské rodiny. Dvě sestry k sobě měly kdysi velmi blízko. Když se setkávají nad krabicí fotografií z dětství a dospívání, dávno zasuté vzpomínky znovu ožívají…

Hrají: Iva Pazderková a Martina Randová.

ZAMILOVANÝ SUKNIČKÁŘ Čtvrtek 2. dubna 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín Bláznivá komedie plná vtipných situací a dialogů od oblíbeného amerického autora.

Hrají: Lukáš Vaculík, Mahulena Bočanová / Adéla Gondíková / Betka Stanková, Martin Zounar / Zbyšek Pantůček, Viktor Limr / Pavel Nečas, Veronika Jeníková / Olga Želenská, Kristýna Kociánová / Hana Kusnjerová / Radka Pavlovčinová, Ivana Andrlová / Pavla Vojáčková.

COMMEDIA DELL‘ ARTE II Čtvrtek 23. dubna 2020 v 19.00 hod.

Malá scéna Zlín

Pokračování veselého a vtipného příběhu, který má základ v oblíbeném žánru italského lidového divadla, plný improvizací a humorných situací.

Hrají: Pavel Liška / Michal Dalecký, Tatiana Vilhelmová Dyková / Gabriela Štefanová, Marek Daniel, Roman Slovák, Tomáš Milostný / Saša Stankov, Gabriela Štefanová / Andrea Marečková.

LADY OSCAR Neděle 26. dubna 2020 v 19.00 hod.

Městské divadlo Zlín

Komedie o čtyřech kufřících a jedné skvělé komičce podle známého francouzského filmu.

Hrají: Jana Paulová, David Suchařípa, Ladislav Hampl, Denisa Pfauserová / Leontina Hromádková, Jan Kříž, Vendula Fialová, Barbora Vyskočilová / Marie Křížová.

AGENTURA SEPTEMBER Tř. T. Bati 190, Zlín, tel: 576 114 529, agentura@september.cz www.september.cz, www.facebook.com/agenturaseptember 35

ROZHOVOR

„Divadlo je magie,“ říká Tereza Hrabalová, herečka Slováckého divadla v Uherském Hradišti.

Nezávislé zlínské divadlo Malá scéna slaví padesát let a za tu dobu napsalo opravdu pořádný kus historie. V budově s nezaměnitelnou atmosférou, kde původně sídlilo Divadlo pracujících, vznikly desítky nezapomenutelných inscenací a vyrostla taky celá řada osobností. mladých lidí postupně vyrostly pozoruhodné osobnosti, mnohé z nich zůstaly u divadla. Profesionálního. A někdo je lékařem.

A jiný mlékařem. Ale lidé jsou to stále vnitřně bohatí a krásní. Byla mezi nimi i Tereza Hrabalová. Jedna z pastýřů. V kárované košili.

Hustá kudrnatá hříva vlasů jí neposedně tančila kolem hlavy.

Tehdy. Byla éterická. Křehká, čistá, dívčí ženskost jako by přicházela z 20. let minulého století. Dnes už se taková ženskost vídá zřídka. Kultivovanost, šarm a dívka. I přes tu károvanou košili, do které jsem ji na představení oblékl. Vždyť hrála mužskou postavu.

Toho roku odešla na konzervatoř do Brna. Žádná z mých studentek neměla v sobě nikdy tolik ze starých dávných časů, kdy ženy se nestyděly být ženami, muži muži a vzájemná dvornost brala dech.

Je pondělí. Chladné, přesto nádherně slunečné. Procházím se starou Prahou. Turisté mi nevadí. Mám rád ten mumraj a možnost ztratit se v davu. Můj pohled bloudí po starých budovách, stromech barevnějších než malířova paleta, lidech a v duchu si opět potvrzuji, jak mi tohle bloumání městem dělá dobře. To pozorování chvíle, která za okamžik zmizí, aby mohl nastoupit nový okamžik. A je možné, že jde vždy o ten jeden jediný mžik.

Celou dobu přemýšlím, jak začít. Jak vám zprostředkovat a přiblížit. Pokusím se o to. Po svém. Snad se nebudete zlobit. Neumím to jinak. Kéž byste si teď se mnou otevřeli víno, uvařili čaj nebo kávu a zastavili se při tom čtení. Mimo čas a prostor. Ať se lépe vnímá. Taková ta chvíle příběhů, kdy se za dávných časů lidé potkávali v jedné místnosti u ohně a vyprávěli si. Už jen proto, že noc byla delší než den a co jiného dělat v zimních měsících?

Musím se vrátit do dávné minulosti. Píše se rok 2010 a se svými studenty zkoušíme Vánoční hru. Je to spíš o tom, jak se dějiny nemění a lidstvo tím spíš ne. Nepoučitelně. Hráli jsme to tehdy až do jara pod názvem Cesta hvězdy. Z té tehdejší skupiny 36

Narodila ses v listopadu. Myslíš, že tě nějak ovlivnila melancholie podzimu?

Myslím, že mě ovlivňuje to, že jsem střelec. Melancholie podzimu je krásná, ale podzim mi není tak blízký. Mám ráda léto. Jsem teplý člověk (smích), ráda se vyhřívám.

Co se ti vybaví, když se řekne dětství?

Letní prázdniny u babičky, která mě naučila plavat. S ní mám hodně spojených vzpomínek. A také čas strávený se sestřenicí, se kterou jsme vyrůstaly.

Pamatuješ si na první vzpomínku z dětství?

Rozvod. Je to hloupé, ale je to první vzpomínka. Měla jsem tři roky a naši se rozváděli, což si pamatuji velmi silně. Hlavně přes maminčiny emoce, které se sice snažila nedávat najevo, ale přesto je na mě přenesla.

Měla jsi v dětství své oblíbené místo, kde ti bylo dobře?

Od malička jsem ráda chodila ven. Hrála jsem si většinou sama.

Neměla jsem nikdy moc kamarádů…

Jak to?

Kolem mě nebylo tolik dětí. Vždy jsem měla pocit, že jsou buď moc malé, nebo moc velké. Takže jsem mezi ně nezapadala. Měla jsem jen sestřenici u babičky a bratrance, který byl starší než my holky.

Ten už si s námi moc nehrál, ale s tou sestřenkou jsme byly hodně spojené.

Máš nějaké místo dnes?

Ráda si chodím sednout k řece Moravě a jen tak přemýšlet. Vodu obecně mám moc ráda. Čím jsi chtěla být jako malá?

Chtěla jsem být Popelka z filmu „Tři oříšky pro Popelku“. Ptala jsem se maminky, jak to můžu udělat. Maminka mi vysvětlila, jak funguje herectví, a že člověk musí vystudovat nějakou školu. Vlastně jsem tedy chtěla být herečkou. (smích) Takto ses rozhodla pro herectví? Že sis přála být Popelkou?

Ano. (smích) Chtěla jsem být Popelkou. Já jsem se na tu pohádku dívala pořád.

Co ti na divadle, herectví přišlo v dětství kouzelné?

Hravost samotná. Že mohu být neustále někým jiným. Že můžu oblékat spoustu krásných šatů. Babička mi dokonce ušila kostým na Popelku. To byl nejkrásnější dárek na Vánoce. A v nich jsem doma pořád tancovala (smích), v tom svém světě. Křeslo bylo můj kůň Jurášek. Pro mne to tehdy, v šesti letech, hodně znamenalo. (úsměv) Jak vnímáš divadlo, herectví nyní?

Magie je tam neustále. Ale dnes tam spatřuji i něco hlubšího.

Já každou svou roli vnímám jako vnitřní očistu. Nebo vnitřní práci na sobě. Mně většinou přijde role do období života, kdy prožívám něco podobného jako postava, kterou mám hrát.

Jaký byl odchod v patnácti letech na konzervatoř? Byla to velká změna?

Měla jsem obrovský strach, že nebudu stačit jiným studentům.

Já byla šťastná, že jsem se tam dostala, ale strach, že nebudu tak dobrá, jak si třeba mysleli profesoři, kteří mě vybrali, byl silný. Moc jsem si nevěřila. A také jsem se bála, jestli vůbec herecky vyrostu.

A splnilo studium očekávání?

Zkušenosti z jeviště nejsou přenosné do školy, nejde to srovnat.

Ale ve čtvrtém ročníku mi hodně dalo setkání s režisérem Grossmanem. Měla jsem hrát matku ve Skleněném zvěřinci. Ve dvaceti letech. Říkala jsem režisérovi: „Romane, já to přece nemůžu hrát, padesátiletou paní. Nemám zkušenosti.“ Hodně mi důvěřoval, vysvětloval. Nakonec jsem roli matky milovala. Bylo mi v ní moc dobře.

Jaký jste byli ročník na konzervatoři? inZlin prosinec 2019

Měli jsme se moc rádi. Bylo nás jenom pět. Každý profesor na nás měl tím pádem hodně času. Bylo to intimnější. To mi vyhovovalo.

Nikdy jsi nelitovala, že ses dala na herectví?

Ne. Je to můj život. Nemůžu dělat nic jiného. Nebo můžu, ale nebudu v tom dobrá. Lépe řečeno – nebudu se cítit tak dobře.

Od Terezina odchodu na konzervatoř uběhlo pár let. Opět jaro, velmi emoční tehdy, myslím. Uzavíral jsem další cyklus v sobě. Bylo nutné opouštět a vydat se na cestu vpřed. Nemám rád klid stojatých českých rybníků. Mám rád pohyb a vášně moře. Někdy to však není jednoduché vykročit a pustit je, zbavit se všeho, co tíží a brzdí.

Ať už jsou to lidé nebo věci. A v tom chaotickém čase se Tereza ozvala. Začalo se hovořit o jejím angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Potkali jsme se. Já vyčerpaný, ona nebesky kultivovaná, dospěle uvědomělá, voňavě ženská. Myslím, že to také bylo pod vlivem tehdejší její absolventské role. Už v tak mladém věku dokázala věrohodně ztvárnit matku Amandu v nádherné hře T. Williamse „Skleněný zvěřinec.“ Vím to, neboť jsem to viděl.

Vsákla tu o desítky let starší ženskou plnou ironie, lásky, zklamání do sebe a ještě jí byla plná. Rozumná, distingovaná. Jako by přicházela ze 40. – 50. let minulého století. Připadal jsem si vedle ní nepatřičně. Neurotický, chaotický, rádoby venkovský umělec. Já.

Tehdy jsem si říkal, že potkání nepřichází v pravou chvíli. Bylo nutné řešit spoustu věcí. Především v sobě. Od té doby se změnilo všechno. Začal jsem cestovat po Evropě a za divadlem vyjíždět mimo Zlín. Jako kdysi. Abych si uvědomil, že Zlín není pupkem světa. A už vůbec ne toho kulturního. Při těch divadelních výletech, objevil jsem Terezu v Chicagu a Lese. Kousek odsud. V Uherském Hradišti. A… konečně jsem viděl Terezu zase hrát. Bez falše.

37

Pravdivě. Živoucí. Udělalo mi to radost. Sledovat jak svou roli tvoří, jak na jevišti dýchá, jak otvírá cesty emoci i mysli, té její i mé, kde má hranice a kam až může jít. Tohle mě velmi baví pozorovat na hercích, kteří se o sebe nebojí a riskují na jevišti sebe sama.

Co ti dělá radost?

Rodina a aktuálně můj pes. Obecně jsem takový psí typ. A když se sejdeme s tatínkem a se všemi mými sourozenci ze všech koutů republiky. (smích) Což je fajn, konečně se vidíme a můžeme spolu strávit nějaký čas. To je pro mne nejvíc.

Z čeho ti bývá smutno?

Je toho hodně. Většinou z lidských osudů. Teď se dívám na filmy o první a druhé světové válce. O válkách i hodně čtu. Některé věci jsem ani nevěděla. Dotýká se mě i utrpení lidí. Také bývám smutná z křivdy.

Věříš na lásku?

Ano. A co je láska podle tebe?

Láska je podle mne mnoho starostí. (smích) Ve smyslu ten vztah někam dotáhnout. Často to je velké trápení, hodně o pochopení a toleranci. Láska je těžká práce. Ale pokud si můžu říct: „Stojí mi to za to“ – tak jde o lásku.

Co se ti líbí na mužích?

Nevím, zda to dokážu říct konkrétně. Já nikdy neměla pocit, že se mi líbí jenom muži. Já vždy v někom našla osobní kouzlo, které na mě vyzařovalo a asi mi bylo jedno, jestli je to muž nebo žena.

Ale na mužích? Možná častěji jednají hlavou než my ženy, když je to zapotřebí. Ti starší jsou klidnější a rozvážnější. Ale není to pokaždé o věku, záleží kolik a jaké zkušenosti mají. Co můžou předat. Mě na nich vždy přitahoval vnitřní klid.

Co se ti líbí na ženách?

Emoce. Ženy jsou krásné, otevřené bytosti, pokud jsou v souladu.

Mám ráda přirozenost ženy, když působí něžně a na nic si nehraje.

38

Když se nesnaží být přehnaně dokonalá. Když je uvolněná a sama sebou.

Co ti divadlo dává?

Zkušenosti. Osobní růst. Už to, že jsem v divadle, má pro mě velkou cenu. Rostu díky rolím sama v sobě duchovně. Opravdu se posouvám já, Tereza, ne jako nějaká postava. Snažím se vzít si z každé role něco pro sebe a pak, v určitých životních situacích si to spojím s tou postavou a řeknu si: „Aha, tohle už znám z jeviště“. Je to neskutečně propojený svět – divadlo, osobní prožitek a to, co se mi děje.

Co ti divadlo bere? Čas, který bych někdy potřebovala. Pro rodinu nebo sama pro sebe. Vždy, když toho mám moc, onemocním. Ale onemocním tak, že nemůžu vůbec hrát. Vesmír mě dostane do postele násilím a já musím odpočívat. Je to jako s tou láskou. U divadla je někdy dřina věřit, že je to to pravé.

Jak vnímáš začátek každého nového zkoušení?

Je to dárek. Těším se, když otevřeme scénář na první čtené.

Napíšu si na něj své jméno krasopisem, vše si pomaluji a velice vnímám, co říká dramaturg. Protože mě zajímají okolnosti, jak je ta hra napsaná, proč je napsaná, v jakém životním období to autor tvořil. Začátek je pro mne informativní. Snažím se o hře a autorovi získat co nejvíc. Ráda si o tom i vyprávím s kolegy. Hra vždy otvírá srdce.

Kterou fázi zkoušení máš nejraději?

Začátky jsou důležité pro postavu. Mám ale moc ráda generálkový týden. Když si poprvé obléknu kostým. Když si poprvé nalíčím tvář tak, jak má postava vypadat. Když si poprvé nasadím paruku.

To je velmi důležité. Najednou to začne postavu proměňovat.

A také mám ráda ten stres. Kdy opravdu už nezbývá moc času.

Mám ráda i premiérový den. Připravuji dárky pro kolegy, vypisuji zlomvázky a vše směřuje k pomyslnému cíli. Zajímavé je, že to vlastně nikdy není cíl. Premiéra je spíš takový odrazový můstek. Škoda, že diváci vnímají, že premiérou je inscenace hotová.

Měla jsi na divadle někdy pocit štěstí a svobody?

Ano. Někdy, když hraji, si uvědomuji: „Teď jsem tady tak šťastná!

Mezi vámi a v tom co nyní hraji“. To je neuvěřitelná svoboda. Můžu si každý večer obléknout jiné šaty, nalíčit jiný obličej, dát si jinou paruku. Tohle mě na tom asi bude bavit vždy.

Má divadlo v současné době smysl?

Má, ale lidi si to musí uvědomovat. Je to na nich. Všichni jsou dnes zabalení jak do krabice se svým mobilem a všemi elektronickými vymoženostmi a mám dojem, že si neumí ani povídat, natož aby mohli sledovat něčí příběh. Lidé obecně nechtějí v divadle myslet.

A nemůžou se dělat jen hry, které by diváky pobavili.

V den, kdy přišla na náš rozhovor, bylo opět slunečno. Vstoupila do kavárny. Všichni zpozorněli. To je to její charisma a dívčí krása.

Během rozhovoru bylo kouzelné sledovat, jak myšlenkám dává tvar a smysl. Jak je skládá do vět, jako vítr, jako dech nutný k životu.

V rozhodnosti. Žádné zaváhání. Velmi vábivá ženskost ji objímala, smích ji dodával lehkosti a uvolnění a občas nahodilé pohození hlavou, či ruka v její hřívě z ní činila krásnou, rafinovanou šelmu. Často jsme se smáli, mnohdy velmi přesně pojmenovávala své pocity a zkušenosti. Oči jí jiskřily radostí ze života, ať už onen život přináší cokoliv.

V neposlední řadě mě zajímal její pohled na lidi, se kterými pracovala a postavy, které ztvárnila. Je to jedna z nejzajímavějších

vÄ›cĂ­, pokud si chcete udÄ›lat ucelenĂ˝ obrĂĄzek o herci, Ä?i hereÄ?ce, musĂ­te chĂĄpat, jak svĂŠ role, reĹžisĂŠry vnĂ­mĂĄ.

S jakými reŞisÊry se ti nejlÊpe pracuje?

S těmi, co mě nenechají v klidu, a od kterých neodejdu ze zkouťky bez připomínky. Ti, co ze mě chtějí dostat maximum. DůleŞitÊ takÊ je, kdyŞ chåpu, co mi říkají.

NuŞe, budu se na některÊ ptåt. Pan Balåť?

To je velkĂ˝ technik. LpĂ­ na drilu. ÄŒlovÄ›k u nÄ›j musĂ­ na kaĹždĂŠ zkouĹĄce jet na sto procent, aby mu dal maximum. NasazenĂ­ je u nÄ›j opravdu těŞkĂŠ.

Zdeněk Duťek?

ReŞisÊr, který vysvětlí kaŞdou větu. O jednÊ větě je schopný mluvit hodinu. Dåvå hodně připomínek a velmi si lpí na svÊm. Chce herci vysvětlit smysl vět. Zachåzí do historie postavy. Velmi mi takový reŞisÊři vyhovují.

Anna PetrĹželkovĂĄ DavidovĂĄ?

Ta mi ukĂĄzala blĂĄznivost, hravost na jeviĹĄti, kdy se mĹŻĹžeme cĂ­tit jako malĂŠ dÄ›ti a mĹŻĹžeme si pĹ™ece dÄ›lat, co chceme, protoĹže to mĂĄ svĹŻj dĹŻvod. NÄ›kdy jsem s nĂ­ trochu bojovala, neboĹĽ jsem nevÄ›dÄ›la, proÄ? mĂĄm nÄ›kterĂŠ vÄ›ci dÄ›lat. Ale v zĂĄvÄ›ru to vlastnÄ› nevadilo, doĹĄla jsem k tomu prĂĄvÄ› hravostĂ­. Ona hledĂĄ a kouzlĂ­. Hravost a dÄ›tskĂĄ radost na jeviĹĄti.

Zojka MikotovĂĄ?

TichĂĄ a zĂĄroveĹˆ skrytĂĄ ĹĄelma. Pracuje emocemi a neumĂ­ ĂşplnÄ›

vyjådřit, co by chtěla. Ona se snaŞí napojit. Vťe vidí vizuålně v obrazech, nåkresech. U ní se pohneť o metr vpravo, a obraz se jí zhroutí.

Må v sobě velkou poetiku. Jako by neuståle byla malým dítětem.

PojÄ?me se zastavit jeĹĄtÄ› u nÄ›kterĂ˝ch tvĂ˝ch divadelnĂ­ch postav.

Líza – Autista, moje zatracenÊ nervy?

NauÄ?ila jsem se tolik o autismu. TěŞkĂŠ bylo se do toho vcĂ­tit. U zkouĹĄek byla i AlĹžbÄ›ta MichalovĂĄ, kterĂĄ hru napsala, to ona mĂĄ autistickĂŠho bratra. TakĹže jĂĄ jsem hrĂĄla ji. PĹ™enĂĄĹĄela na mÄ› zkuĹĄenosti i pocity. BřímÄ› totiĹž nenĂ­ ani tak na nemocnĂŠm, ale vÄ›tĹĄinou na lidech kolem nÄ›j, kteří o nÄ›ho peÄ?ujĂ­.

Wallis - KrĂĄlova Ĺ™eÄ??

To byla taneÄ?nĂ­ role. ÄŒtyĹ™i tance. Quickstep, wals, charleston, nÄ›meckĂĄ polka. MÄ›li jsme taneÄ?nĂ­ hodiny. NeuvěřitelnÄ› jsem se posunula v tanci. Ani jsem netuĹĄila, jak tancem mĹŻĹžeĹĄ vyjĂĄdĹ™it pocity.

Roxie – Chicago?

VĂĄĹĄnivĂĄ, svĹŻdnĂĄ. Byla jsem velmi nervĂłznĂ­ z podvazkĹŻ. Ale naĹĄtÄ›stĂ­ mĂĄm zrzavou paruku, kterĂĄ mÄ› schovĂĄ a Ä?lovÄ›k se mĂŠnÄ› stydĂ­. V tĂŠto roli jsem se mohla posunout pÄ›vecky i taneÄ?nÄ›.

AxjuĹĄa – Les? NĂĄdhernĂĄ prĂĄce a setkĂĄnĂ­ s kolegou Jirkou Hejcmanem, pĹ™ed kterĂ˝m jsem se dokĂĄzala na jeviĹĄti otevřít. VĹĄechny emoce mohly jĂ­t ven. ÄŒasto jsem plakala. NÄ›kdy to bylo aĹž neĂşnosnĂŠ. NedokĂĄzala jsem se uklidnit. Byla to prĂĄvÄ› ta chvĂ­le, kdy se Ĺživot a divadlo propojovali.

Děkuji za rozhovor Petr Nýdrle

$1*/,Ăż7,1$ ZĂĄpis novĂ˝ch zĂĄjemcĤ do veÄœejnostnĂ­ch kurzĤ!

4

K85=< 352 '263Ä&#x2039;/Ă&#x2C6;.< , 'Ä&#x2039;7, 9ä'< 328=( 678'(17, 9( 7Ä&#x203A;Ă&#x2039;'Ä&#x2039; 9ĂŠ8.$ 1$ 9â(&+ Ă&#x2019;5291Ă&#x2039;&+ 352 9(Ä&#x203A;(-1267 , ),50<

()(.7,91Ă&#x2039; 0(72'$ 9ĂŠ8.< 352 5<&+/ĂŠ 32.52.

NEBOJ SE!

/(.72Ä&#x203A;, &= 8. &$1 $86 RĂ&#x2C6;12 2'32/('1( 1(%2 9(Ă˝(5 R2=0/89Ă&#x2039;0( , 7(%( =.86 72

POUZE

4 STUDENTI !

www.only4.cz ZarĂĄmĂ­ 4077, ZlĂ­n

JazykovĂĄ ĹĄkola

inZlin prosinec 2019

R

tel.: +420 603 545 030 39

RECENZE

Budem jednou dál?

Vyhlásilo-li Městské divadlo Zlín letos Svobodnou sezónu, jistě k tomu bylo na prvním místě motivováno třicátým výročím sametové revoluce. Je proto pochopitelné, že titul, připravený právě k této příležitosti a premiérovaný v předvečer svátku 17. listopadu, byl očekáván jako jistý středobod sezóny. Na jeviště vstoupil s názvem Jednou budem dál, převzatým z folkové písně Spirituál kvintetu, neoficiální hymny revolučních dní na podzim 1989. O pietní poklonu státnímu svátku ovšem nejde, a jistě ji nikdo od Petra Michálka, autora nedávných ostře satirických kabaretů Ovčáček čtveráček a Ovčáček miláček, ani neočekával. To spíš pokus o komplexnější pohled na stav země, jíž bylo dopřáno dlouhých třicet let svobodného vývoje: využila je? Promarnila? Anebo něco mezi tím…?

Petr Michálek je bystrý pozorovatel se smyslem pro groteskní a absurdní rozměr veřejných událostí, které tak či onak spoluutvářely cestu, po níž se naše společnost po roce 1989 vydala a jež nás dovedla k současné vleklé krizi hodnot, v níž pragmatismus vytlačuje ideály, populismus zodpovědné rozvažování a demokracii mocenské ambice oligarchů. V tomto ohledu navazuje nynější inscenací na oba díly Ovčáčka, v širším a propracovanějším záběru, ovšem povaha námětu, dějový půdorys, žánrové uchopení i řešení některých situací prozrazuji tutéž tvůrčí dílnu. Znova je tu inspirativně využito dílo jiného autora (po Zahradní slavnosti a Farmě zvířat v Ovčáčcích je to nyní Carrollova Alenka v říši divů), znovu scénický tvar tíhne ke kabaretní formě ochucené zde muzikálem (škoda však, že textům písní není často rozumět).

To, že poměrně fragmentární sled výstupů a skečů unese bez potíží velkorysou, téměř tříhodinovou stopáž, je dáno příhodnou souhrou několika faktorů. Patří k nim zručné provazování krátkých úseků, někdy velmi působivé (úvodní proměna gratulantů v houf demonstrantů se svíčkami na Národní třídě), ale zásadní je scénografie Jaroslava Čermáka, která plným otevřením jevištní plochy umožnila režii celý ten mumraj s množstvím rychle se střídajících postav vůbec logisticky zorganizovat. Jedná se ale o řešení nejen účelové, ale i metaforicky přiléhavé, neboť mozaikovité a neustále proměnlivé lidské mraveniště, z něhož je každou chvíli akcentován jiný detail, vystihuje překotnou dobu 90. let s jeho dravou a mnohými krajnostmi provázenou metamorfózou československé společnosti. A v stejném smyslu lze rozumět scénickému řešení druhé půle, v níž se přehupujeme přes rok 2000. Dominuje mu zelené plátno, které scénu zjednodušuje a dodává jí jasný řád. Ale jakmile připustíme, že nás to nejspíš zklidnila jednolitá zeleň televizního studia, zaúčinkuje metafora v plné síle: vždyť právě tak nás kolébají a tiší (nebo dle potřeby burcují a straší) média a jejich prostřednictvím ti, jimž patří.

Rozdrobený dramatický tvar svazují i některé souvislejší dějové linky, z nichž příběh Adama a Evy (Matěj Štrunc a Markéta Holcmanová) jako trefná alegorie česko-slovenského rozvodu se brzy vytrácí, a tak je více nosný vývoj Adamova vztahu s matkou (Tamara Kotrbová), zhlouplou obětí mainstreamových trendů porevoluční doby.

Tento drobný civilní příběh je jako kontrast roztodivné palety veřejných kauz důležitý i pro svou přehlednost, které se již méně dostává hlavní postavě Alenky (Kateřina Liďáková). Po vzoru pohádkové hrdinky putuje pro ni nesrozumitelným a bizarním světem uplynu-

40

lého českého třicetiletí, v němž se - ovšem často i pro diváka - ztrácí.

Její vesměs pasivní, udivený postoj (nemalou část děje sleduje například nehybně z koše vysokozdvižné plošiny) ještě znejasňuje občasné splynutí s postavou nešťastné popové zpěvačky Ivety Bartošové. Větší prostor dostává Alenka kromě začátku i v závěru inscenace, poznamenaném výraznou stopou její deziluze promísené bezradností, jak s tím, co viděla, naložit.

Je to hořká tečka kolotoče, z jehož jízdy se docela určitě roztočí hlava. Třeba ze vzpomínky na to, co dávalo ideu a smysl (Václav Havel vystižený Zdeňkem Lamborem), v porovnání s tím, co přišlo potom: V. Klause, M. Zemana a A. Babiše podávají Pavel Vacek, Rostislav Marek a Zdeněk Julina v trefné karikaturní zkratce.

Z některých skvělých řešení, jako je stylizace zatčení Davida Ratha do janáčkovského operního výstupu, bizarní výseče z telenovely, historky o tom, proč z balkónu Melantrichu zpívali společně Karel Gott (Gustav Řezníček) a Karel Kryl (Radovan Král), jasnozřivých slov Ludvíka Vaculíka (Jan leflík) nebo citlivě zakomponovaného úryvku z Havlova Odcházení. Ale třeba i z míst spíš rozpačitých, jakými je sentimentální výstup s romskou dívkou Natálkou nebo zpočátku atakovaná hranice zábavného revivalu (scéna těsně porevolučního zájezdu do Rakouska).

I tak platí, že inscenátoři uvedli sice dílo s podtitulem „český sen“, nepodlehli však lákadlu, že je v něm pro to možné vše.

Je patrné, že z přebohaté nůše námětů, jež by si žádaly předvést, vybírali pečlivě, a obecenstvu nadto poskytli promítanými letopočty vodítko k orientaci v čase. Přesto se možná někdo ztratil. Jako Alenka na filmových záběrech, které inscenaci rámují: vynořuje se z tmy na cestě, neví, odkud přichází a neví, kam jde. I její králík připustí, že možná nastal konec světa, jenom jsme si ho nevšimli…

Z takového snu se asi každý rád probudí.

Anebo z mrákot nevědomí, v nichž toneme, když nám – opět jako Alence – unikají souvislosti. Zlínské Jednou budem dál připomíná souvislosti minulých třiceti let v souladu s Václavem Havlem: „Vytratí-li se vazba mezi tím, kým jsme byli, kým jsme a kým máme být, rozpadá se život do řady nesouvisejících okamžiků“. V tom je přes dílčí neučesanost zřetelná hodnota inscenace, předložené nikoliv k oslavě, nýbrž k poctivé úvaze.

MARCEL SLADKOWSKI

Městské divadlo Zlín – Petr Michálek: Jednou budem dál Texty písní Jan Šotkovský, hudba Zdeněk Král. Scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Zdeněk Nedorost, choreografie Hana Achilles.

Dramaturgie Vladimír Fekar. Režie Petr Michálek.

Premiéra 16. listopadu 2019.

3. 12. | 18 h - KONCERT – ZUŠ HARMONIE - vstup volný 4. 12. | 18 h - KONCERT – ZUŠ JIŽNÍ SVAHY - vstup volný 5. 12. | 18 h - FILIP NERAD – PIVNÍ KRÁLOVSTVÍ BELGIE BESEDA S UVEDENÍM KNIHY

9. 12. | 19 h. SCREAMERS - Vánočení Nová vánočně laděná show známé travesti skupiny.

10. 12. | 19 h. KAREL PLÍHAL - recitál Ojedinělý hudebník, textař a poeta se vrací na koncertní pódia….

15. 12. | 14 - 18 h. SVÁROVANKA Oblíbené taneční odpoledne s kvalitní dechovkou.

16. 12. | 19 h. JAKUB SMOLÍK – vánoční koncert Věčný romantik se svou kapelou a hostujícím dětským sborem v koncertu plném hitů a sváteční atmosféry.

21. 12. | 17 h. VÁNOČNÍ KONCERT ŽPSO Rybova Česká mše vánoční v podání Ženského pěveckého sboru Otrokovice a jeho hostů.

29. 12. | 19 h. BOEING - BOEING

aneb Tři letušky v Paříži Divadélko R. Brzobohatého uvádí slavnou francouzskou komedii s M. Šimůnkem v hlavní roli.

předprodej tel.: 571 118 103 predprodej@otrokovickabeseda.cz náměstí 3. května 1302, Otrokovice

Filip Nerad – bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Beneluxu a pivní znalec Belgie toho nabízí mnohem víc, nejen čokoládu a hranolky s nepřeberným množstvím omáček. Pro většinu Čechů je ale určitě její nejpřitažlivější stránkou pivo.

Vaří se tam téměř 2000 různých piv, které z Belgie dělají jednu z pivně nejrozmanitějších a nejzajímavějších zemí světa. Prostřednictvím jeho pivního putování zároveň procestujete celou Belgii a poznáte i mnohá její méně známá místa.

Zjistíte, co všechno spojuje známý trapistický klášter Orval s Českem, jak souvisí bruselská kanalizace s unikátními spontánně kvašenými pivy a kde leží belgický Žatec. Dozvíte se také, jak hluboko jsou Belgičané ochotní sáhnout do peněženky, aby se mohli zakousnout do chmelových výhonků, jak se páruje pivo s čokoládou nebo kudy vede první pivovod na světě. To vše je doplněné zajímavými postřehy o Belgii a mnoha fotografiemi. Moderuje Petr Vavrouška Vstupné: 70 Kč, studenti, senioři 30 Kč

11. 12. 2019 – 11. 1. 2020 - Výstava

JOSEF RUSZELÁK POOTEVŘENO DO ŽIVOTA MALÍŘE A GRAFIKA Výběr z mnohaleté tvorby – malba, volná i užitá grafika Vernisáž výstavy ve středu 11. 12. 2019 v 17 hodin Otevřeno: PO-PÁ: 8-12, 13-17, SO: 10-16 (mimo dny 23. 12., 31. 12., 10. 1.)

12. 12. | 18 h - KONCERT – ZUŠ HARMONIEvstup volný 13. 12. | 15 h - Beseda s Josefem Ruszelákem, malířem, grafiem – moderuje Pavla Hradilová

Alternativa (Kolektivní dům), tel.: 604 220 473, 577 018 162 otvírací doba během výstav: Po – Pá: 8 – 12, 13 – 17, So: 10 – 16

Facebook: AlternativaZlín

Vstupné zakoupíte v Městském informačním a turistickém středisku (přízemí radnice) nebo v Alternativě před vystoupením.

4 Tenoři Poprvé ve Zlíně!

Muzikálové gala 6. května v Kongresovém centru.

Vstupenky: 4tenori.cz inZlin prosinec 2019

41

FESTIVAL

DESÁTÁ HOLEŠOVSKÁ REGATA ODTAJNILA HLAVNÍ HVĚZDY Pořadatelé rodinného festivalu Holešovská Regata oznámili hlavní hudební hvězdy, které v Holešově v červnu příštího roku vystoupí na jubilejním desátém ročníku této oblíbené rodinné akce. V průběhu dvoudenního festivalu, který se uskuteční tradičně v zahradách holešovského zámku ve dnech 19. a 20. června 2020, divákům zahrají VOJTĚCH DYK & B-SIDE BAND, ANNA K., MAREK ZTRACENÝ, NO NAME, MŇÁGA & ŽĎORP, LACO DECZI & CELULA NEW YORK, SUPPORT LESBIENS, ČECHOMOR s Filharmonií Bohuslava Martinů a další.

Desáté narozeniny Holešovské Regaty chceme určitě pojmout ještě výjimečněji, než dosavadní ročníky. Co se týče hudebních hvězd, vybírali jsme umělce, kteří měli největší úspěch v uplynulých letech, a malinko do výběru vstupoval i faktor osobních sympatií a vztahů s danými kapelami. Prostě desáté výročí chceme oslavit s těmi, kteří jsou nám blízcí, a navíc potěší i fanoušky, což se nám doufám povedlo,“ uvedl ředitel festivalu Michal Žáček.

Pořadatelé slibují i mnoho překvapení v rámci doprovodného programu festivalu. Na diváky čeká oblíbená přehlídka netradičních plavidel, soutěž v přejezdu vodní lávky, „karaoke stage“ pro zpěvuchtivé diváky a mnoho dalších programových vychytávek. „Ano, i doprovodný program chceme příští ročník pojmout výjimečně. Tak vzniklo třeba podium s karaoke, kde dáme vyniknout talentům z řad návštěvníků festivalu, a v současné době sestavujeme a ladíme další programové „dárečky“. Všechny detaily programu zveřejníme na jaře,“ uvedl Žáček.

Vstupenky na Desátou Holešovskou Regatu budou v prodeji 42

od 1. prosince 2019 v prodejních sítích TICKETPORTAL a GOOUT, do konce roku je bude možné zakoupit za velmi výhodnou předprodejní cenu. Jednodenní vstupenka pro dospělé bude stát v první fázi předprodeje 390 Kč, pro děti od 7 do 15 let pak pouze 190 Kč. Dvoudenní permanentka vyjde na 650 korun pro dospělého, děti zaplatí 300 korun. Od 1. ledna se budou ceny postupně zvyšovat. „I u vstupenek jsme připravili mimořádnou – výroční – nabídku. Protože stále držíme filozofii festivalu “pro celou rodinu“, bude letos už od začátku prosince v prodeji i výhodná rodinná dvoudenní vstupenka pro 2 dospělé a 2 děti do patnácti let. Do konce letošního roku bude stát pouze 1.590 Kč. A protože k nám na festival rodiče s dětmi míří pravidelně, věřím, že tuto zvýhodněnou nabídku ocení,“ dodal za pořadatelský tým Michal Žáček.

Veškeré informace o cenách vstupenek a programu festivalu naleznou zájemci na Facebooku festivalu a na webu www.holesovskaregata.cz.

Silvestr v divadle s komedií obnaženého mužství

31. 12. v 18.00, Velký sál Jednotné vstupné 650 Kč. V ceně je přípitek a raut.

FESTIVAL

Pivní slavnosti

6. – 8. 8. 2020

Cocotte Minute | SKYLINE | GATE Crasher Civilní Obrana | Hanz´s Fvckers | Kosovci | Polygon Rock

KAMÍNKA KEMP 2020 Třídenní nášup pořádně ostré muziky, nejlepšího piva a zábavy se pro vás chystá tradičně na Kamínce u Roštína Permanentky za nejlepší ceny získáte právě teď ve vánočním předprodeji Dvacátý pátý ročník festivalu KAMÍNKA KEMP 2020, který se odehrává v krásné přírodě Chřibských lesů na Kroměřížsku, se uskuteční od 6. do 8. srpna 2020. Nenechte si ujít možnost pořídit si permanentky za nejlepší cenu právě teď ve vánočním předprodeji. Čeká vás třídenní nášup pořádně ostré muziky od dvacítky kapel: ARAKAIN, Tři sestry, Visací zámek, Hanz´s Fvckers, NO NAME, Civilní Obrana, Ivan Mládek a Banjo Band, GATE Crasher, Cocotte Minute, SKYLINE, Mňága a Ždorp, Kosovci, Polygon Rock… A to není vše. Pořadatelé postupně odhalují line-up akce.

Na 5. prosince si nachystali ráznou mikulášskou nadílku. Ohlásí jednoho z největších headlinerů s pořádně pekelným vystoupením. Na Kamínka dorazí kapela ŠKWOR. To bude ostrá jízda! Tak sledujte web www.kaminkakemp.cz a facebook, ať víte o všech 44

novinkách jako první. Mimochodem jaký bude program ve čtvrtek 6. srpna, v den zahajovací, se od pořadatelů teprve dozvíme, v dubnu příštího roku.

Po celé tři festivalové dny bude připravený výběr nejlepšího piva a pivních speciálů od několika desítek pivovarů, jak těch větších, tak také těch regionálních a k tomu výborné jídlo u mnoha stánků v areálu a také v restauraci. Aby vám neuniklo nic z dění na pódiu, a přitom jste si mohli vychutnávat všechny pivní skvosty, můžete vše sledovat na velké LED obrazovce v hospůdce na hřišti, která se nachází jen o kousek výše než hlavní stage.

V doprovodných aktivitách v rekreačním areálu na Kamínce fanoušci opět najdou oblíbený barber shop, airbrush a také parádní fotostěnu pro pořízení super fotek se svými parťáky.

Festivalovou prodejnu umístěnou v kempu nedaleko areálu letos kempaři hodnotili jako skvělou novinku z doplňkových služeb festivalu. Proto ji pořadatelé plánují realizovat znovu i pro další ročník. Otevírací doba kempu bude od středeční osmnácté hodiny do nedělního poledne.

Pokud si pořídíte permanentku na celé tři dny, získáváte jako bonus čtvrteční program zdarma. Vstupenky koupíte pohodlně online přes GoOut či Ticketportal, ale také i v předprodeji v kamenných prodejnách, jejichž seznam je na www.kaminkakemp.cz Tak neváhejte, lupeny jako vánoční dárky jsou nejlepší volbou.

AGENTURA PRAGOKONCERT pĹ&#x2122;ipravuje

Christmas Together

Ave Maria a dalĹĄĂ­ vĂĄnoÄ?nĂ­ pĂ­snÄ&#x203A; a koledy Ĺ vĂ˝carskĂĄ folkmetalovĂĄ druĹžina ELUVEITIE a italĹĄtĂ­ symfonici LACUNA COIL vyråŞí na podporu svĂ˝ch Ä?erstvĂ˝ch alb na velkolepĂŠ turnĂŠ. KeltskĂ˝ kmen ELUVEITIE vydal v dubnu svĂŠ prozatĂ­m nejsilnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ album s nĂĄzvem ÂťAtegnatosÂŤ a tak se chystĂĄ pĹ&#x2122;edstavit toho vĂ˝jimeÄ?nĂŠ dĂ­lo svĂ˝m fanouĹĄkĹŻm na evropskĂŠm turnĂŠ, na kterĂŠm se k nim pĹ&#x2122;ipojujĂ­ italĹĄtĂ­ gotici Lacuna Coil s pĹŻvabnou frontwoman Cristinou Scabbia a ti s sebou pĹ&#x2122;ivezou takĂŠ novinkovou desku ÂťBlack AnimaÂŤ. A to jeĹĄtÄ&#x203A; nenĂ­ vĹĄe, doprovĂĄzet je bude ĹživelnĂĄ formace INFECTED RAIN. Tak si tuto trojici kapel rozhodnÄ&#x203A; nenechte ujĂ­t a pĹ&#x2122;ijÄ?te si tento veÄ?er uŞít 7. prosince do zlĂ­nskĂŠ SportovnĂ­ haly Datart (dĹ&#x2122;Ă­ve hala Euronics).

FinskĂĄ zpÄ&#x203A;vaÄ?ka TARJA TURUNEN si jiĹž tradiÄ?nÄ&#x203A; pro svĂŠ Ä?eskĂŠ fanouĹĄky pĹ&#x2122;ipravila speciĂĄlnĂ­ vĂĄnoÄ?nĂ­ koncerty. Po loĹ&#x2C6;skĂ˝ch naprosto ĂşchvatnĂ˝ch a takĂŠ beznadÄ&#x203A;jnÄ&#x203A; vyprodanĂ˝ch koncertech odehraje Tarja v tomto roce pĹ&#x2122;ed VĂĄnoci hned Ä?tyĹ&#x2122;i vystoupenĂ­ a to 16. prosince ve ZlĂ­nÄ&#x203A; v KongresovĂŠm centru, 17. prosince v Olomouci v kostele Panny Marie SnÄ&#x203A;ĹžnĂŠ, 18. prosince v Hradci KrĂĄlovĂŠ v centru Aldis a 19. prosince v OstravÄ&#x203A; v hale Gong. OkouzlujĂ­cĂ­ zpÄ&#x203A;vaÄ?ka vyråŞí na toto vĂ˝jimeÄ?nĂŠ turnĂŠ poprvĂŠ s novĂ˝m seskupenĂ­m, kterĂŠ tvoĹ&#x2122;Ă­ Guillermo De Medio (klĂĄvesy), Max Lilja (elektrickĂŠ violoncello) a Julian Barrett (kytara) a takĂŠ se zbrusu novĂ˝m programem a zcela novĂ˝m setem oblĂ­benĂ˝ch vĂĄnoÄ?nĂ­ch koled a samozĹ&#x2122;ejmÄ&#x203A; oblĂ­benou pĂ­snĂ­ Ave Maria. Tak si pĹ&#x2122;ijÄ?te uŞít se svĂ˝mi blĂ­zkĂ˝mi tento jedineÄ?nĂ˝ koncert v krĂĄsnĂŠm vĂĄnoÄ?nĂ­m obdobĂ­, bude to neopakovatelnĂ˝ zĂĄĹžitek!

+RVW

5RFNRYĂŹ QiĹ&#x2018;H] QHMYÄ&#x203A;WĂĽt Ä&#x20AC;HVNp OHJHQG\ KDUG KHDY\ EXGH GRSOQÄ&#x203A;Q R XQSOXJJHG SDViç YH NWHUp NDSHOX GRSURYRGt YLRORQFHOORYp GXR

PĂĄtek 13. prosince bude ve ZlĂ­nÄ&#x203A; ve znamenĂ­ neskuteÄ?nĂŠ paĹ&#x2122;by!

Do ZlĂ­na pĹ&#x2122;ijĂ­ĹždĂ­ pivnĂ­ rockovĂ˝ cirkus v podĂĄnĂ­ oblĂ­benĂ˝ch kapel TĹ&#x2DC;I SESTRY a HORKĂ?Ĺ˝E SLĂ?Ĺ˝E. Toto vĂ˝jimeÄ?nĂŠ setkĂĄnĂ­ v rĂĄmci BRATIA A SESTRY TOUR probÄ&#x203A;hne ve zlĂ­nskĂŠ SportovnĂ­ hale Datart (dĹ&#x2122;Ă­ve hala Euronics) a rozhodnÄ&#x203A; se mĂĄte na co tÄ&#x203A;ĹĄit. KaĹždĂĄ z kapel zahraje kompletnĂ­ koncertnĂ­ set s vĂ˝bÄ&#x203A;rem svĂ˝ch nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­ch hitĹŻ. Ä&#x152;ekĂĄ vĂĄs velkĂĄ scĂŠna, svÄ&#x203A;telnĂŠ efekty, preciznĂ­ zvuk, ale hlavnÄ&#x203A; skvÄ&#x203A;lĂŠ pivo a vaĹĄe oblĂ­benĂŠ kapely! Bude to velkĂ˝ veÄ?Ă­rek u kterĂŠho nesmĂ­te chybÄ&#x203A;t.

Vstupenky na tyto koncerty zakoupĂ­te osobnÄ&#x203A; v klubu Masters of Rock CafĂŠ na Ä&#x152;epkovÄ&#x203A; a online na www.mastersofrock.cz.

46

Ä&#x152;eskĂĄ hudebnĂ­ legenda Citron vyråŞí opÄ&#x203A;t po roce opÄ&#x203A;t na turnĂŠ po Ä&#x152;eskĂŠ republice. TentokrĂĄt v rĂĄmci â&#x20AC;&#x153;Supi se slĂŠtajĂ­ Tour 2020â&#x20AC;&#x153; zamĂ­Ĺ&#x2122;Ă­ do 12 mÄ&#x203A;st. PĹŻjde o zcela novĂ˝ koncept vystoupenĂ­ kapely Citron, kterĂ˝ bude obohacen o zajĂ­mavou akustickou pasĂĄĹž!

KlasickĂ˝ hranĂ˝ set s elektrickĂ˝mi kytarami bude z poloviny doplnÄ&#x203A;n o unplugged pasĂĄĹž, ve kterĂŠ Citron doprovodĂ­ violoncellovĂŠ duo.

V kaĹždĂŠm pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; se mĹŻĹžete tÄ&#x203A;ĹĄit na poctivĂ˝ rockovĂ˝ nĂĄĹ&#x2122;ez plnĂ˝ energie! A navĂ­c, tak jak jste jiĹž u turnĂŠ skupiny Citron zvyklĂ­, na kaĹždĂŠho nĂĄvĹĄtÄ&#x203A;vnĂ­ka bude Ä?ekat u vstupu dĂĄrek v podobÄ&#x203A; CD. TentokrĂĄt to bude zbrusu novy singl, kterĂ˝ je pĹ&#x2122;edzvÄ&#x203A;stĂ­ novĂŠho studiovĂŠho alba. Tak si to rozhodnÄ&#x203A; nenechte ujĂ­t a pĹ&#x2122;ijÄ?te 24.dubna do zlĂ­nskĂŠho klubu Masters of Rock CafĂŠ. Citron na tomto turnĂŠ, jako speciĂĄlnĂ­ host, doprovodĂ­ skvÄ&#x203A;lĂĄ slovenskĂĄ symphonic metalovĂĄ parta Symfobia.

Hospůdka pivních speciálů

Prosinec 2019 1.12.

2.12.

3.12.

12.12.

The Catfish (UK) Robert Křesťan & Druhá tráva Robert Křesťan & Druhá tráva

Podjezd & Boston string’s

13. 12. Podjezd & Vacuum Ball 15. 12. AG Flek 16. 12. AG Flek

hudební restaurace Hulínská 2322 767 01 Kroměříž

www.stara-masna.cz

prosinec 2019 7.12.

7.12.

27.12.

28.12.

29.12.

30.12.

Koberec band Blues Station Cestující Hudba Orange

Santana project

Připravujeme:

český tribute Carlose Santany

16.1. Starý Fóry 18.1. Nabílo 23.1. Latin Jazz Night 26.1. Malina Brothers 16.2. Ivo Viktorin trio 20.2. Poutníci - 50 let

Burza CD a vinylů od 12.00 h

14.12. Dark Gamballe

www.sopa.cz

21.12. Project F

www.artzlin.cz

Revival Uriah Heep, Deep Purple

26.12. Štěpánské

Hard & Heavy

AKCE SE KONAJÍ ZA PODPORY SMZ akce pořádá občanské sdružení "ArtZlín"

Kiss revival Začátky všech představení ve 20:30

inZlin prosinec 2019

47