inZlin červen 2023 festivaly

INZLIN

2023

OLYMPIC

Vlak, co nikde nestaví! Olympic oslaví šedesát let na Holešovské Regatě rozhovor na str. 3

foto: archiv Holešovské Regaty

Holešovská Regata vpluje tento měsíc už po jedenácté do krásných

prostor zámeckých zahrad v Holešově a nabídne spoustu skvělé muziky i doprovodných aktivit pro celou rodinu!

Vlak, co nikde nestaví! Olympic oslaví šedesát let na Holešovské Regatě

Patrně jenom stěží byste u nás hledali člověka, kterému, ať už jakýmkoliv způsobem, nevstoupil do života legendární Olympic. Během uplynulých šedesáti let zanechala kapela, v jejímž čele stojí zpěvák, kytarista a skladatel Petr Janda, na naší hudební scéně nesmazatelnou stopu, ba co víc – na její bohaté historii můžeme důkladně pozorovat proměny tuzemské rockové muziky.

„Velké plány, které mi hlavou běžely v šedesátých letech, už jsou pryč. Některé jsme si splnili, jiné postupem času vyprchaly. Občas mě sice trápí, jak to všechno uteklo, ale musím uznat, že to bylo krásné,“ ohlíží se za těmi šesti dekádami Olympiku jeho lodivod Petr Janda, který se bude společně se svými kolegy ohlížet také na tradiční Holešovské Regatě, jak jinak než hudebně. Do zahrady holešovského zámku přijede Olympic oslavit své neuvěřitelné jubileum už v sobotu 17. června.

Jak si aktuální koncerty, oslavující šedesát let kapely Olympic, užíváte?

Upřímně vám musím říct, že ačkoliv koncerty odjakživa miluji, tak ty letošní, speciální narozeninové, si užívám obzvlášť. V podstatě jsou to jedny z nejhezčích koncertů za celých těch šedesát let kapely a na každý z nich se opravdu moc těším. Mám radost, že jsme to k té šedesátce dotáhli. Bylo mnoho lidí, kteří absolutně nedoufali, že by se Olympic dalšího kulatého jubilea dožil, někteří si dokonce přáli, abychom skončili, a vidíte, jedeme dál… Vy osobně jste nikdy nezapochyboval, zda Olympic magickou šedesátku oslaví?

Ale to víte, že jsem občas zapochyboval. Hlavou se mi honily různé myšlenky, přece jenom, je mi jedenaosmdesát let. Nicméně možná, že právě s ohledem na můj věk vnímám aktuální období jako jedno z nejhezčích hudebních vůbec a koncerty si tak nějak užívám víc než kdykoliv dřív.

„Muziku miluji, pořád jsem šťastný, když můžu hrát a skládat,“ říká frontman kapely Petr Janda

Dokážete ve zkratce shrnout, jakých těch šedesát let Olympiku bylo?

Shrnu vám to postupně po jednotlivých dekádách. Šedesátá léta byla úžasná, za pochodu jsme se učili a všechno pro nás bylo nové. Něco se nám povedlo, něco méně, avšak co je podstatné, vydali jsme Želvu, což byla zásadní tuzemská rocková deska. Následovala léta sedmdesátá, doba normalizační, která byla hrozná a nám se nedařilo absolutně nic. Naopak osmdesátá léta, ta byla skvělá, zejména proto, že jsme udělali stěžejní desky Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř. Byly jsme na vrcholu, kolem zmíněné trilogie se tenkrát všechno točilo a dá se říct, že má určitý dozvuk ještě dnes. Po revoluci se nám zase na nějakou dobu dařit přestalo. Je to paradox, ale vždycky po úspěšné dekádě přišla dekáda, ve které nám to drhlo. Kolem roku 2000 se to však celkem narovnalo a další silné období nastalo mezi lety 2010 až 2020, kdy jsme oslavili padesát let. Při této velké příležitosti jsme si důkladně připomněli naši tvorbu v rámci programu s názvem Procházka historií, když jsme v Malostranské besedě postupně naživo zahráli všechna doposud vydaná studiová alba Olympiku. Musím uznat, že to bylo něco výjimečného. Bohužel, právě v této dekádě nás postihla i tragická ztráta našeho bubeníka Milana „Ferdy“ Peroutky, na kterého pořád s úctou vzpomínáme.

Čím si vysvětlujete skutečnost, že jste opravdu vlakem, který nikdy definitivně nezastavil?

On jednou zastavil, a to v době, kdy jsme slavili třicet let na scéně. Po vyprodaném koncertě v pražské Lucerně jsme to na začátku devadesátých let zabalili a rok a půl jsme nehráli. Nebylo to snadné období. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, nějak jsem neměl z ničeho radost, a to až do doby, než jsem se odhodlal, že své spoluhráče znovu oslovím a zkusíme to opět nakopnout. Přiznávám ale, že jsem se bál, absolutně jsem netušil, zda se nám ten vlak podaří rozjet. Zvládli jsme to, a právě od této chvíle v něm zase sedíme. Myslím, že až smrt nás z něho vyhodí…

Které z těch uplynulých období byste si dal s chutí znovu?

Kdy jste se cítil hudebně opravdu nejvíc naplněný?

Určitě bych si dal znovu šedesátky anebo taky osmdesátky, kdy mi bylo okolo čtyřiceti let a pořád jsem si připadal jako mladý kluk. Přijde mi, že určitou mladistvou energii v sobě máte pořád, že vás nikdy neopustil potřebný tah na branku. A možná, že i právě díky tomu se Olympic nikdy nestal karikaturou sebe sama.

Je legrační, že vždycky, když jdu na pódium, tak se směji. Mně je na něm tak strašně dobře, to si ani nedovedete představit. Těší mě, že se stále nemusím do ničeho nutit. Kdyby tomu tak nebylo a musel jsem se v hlavě přemlouvat, abych šel vystupovat, tak bych se na koncertování pravděpodobně vykašlal a v poklidu si užíval důchod, nicméně ta moje radost z vystupování je prostě nekonečná. Samozřejmě, že je způsobena i tím, že zaplaťpánbu nemám žádné zdravotní problémy a taky, že mám skvělou rodinu, kterou miluji, a která mi dodává potřebnou energii. Na druhou stranu nepopírám, že mě občas trápí, jak to všechno uteklo… Vybavíte si znovu ten okamžik, kdy jste se stali slavnými a uznávanými a publikum vám z ničeho nic leželo u nohou?

Vůbec se to nedá porovnávat se současnou dobou. Šedesátá léta jsme prožívali pod rouškou bolševismu a jakákoliv sláva v podstatě nepřicházela v úvahu. Úspěchu se dostávalo akorát všelijakým úderníkům a představitelům strany a vlády. Muzikanti obecně

v oblibě příliš nebyli. Celkem přesně tehdejší dobu vykresluje jedna z mých vzpomínek… Povídejte.

V roce 1966 jsem se ženil, a ačkoliv jsem se už mohl pyšnit nejenom slavným hitem Dej mi víc své lásky, ale také rozpracovanou deskou Želva, tak jsem neměl peníze na svatební šaty. Abych se mohl oženit, musel jsem si půjčit tři tisíce korun. Takže asi takhle to vypadalo, když jsme se stali slavnou kapelou. Na druhou stranu, mládí a vlastně celý rozpuk toho rockového života u nás jsme si užívali, to zase ano – pořád vidím, jak jsme například poprvé nocovali na hotelu, nebo jak jsme postupně poznávali města napříč celým Československem, to bylo něco úžasného a každému bych to přál zažít.

Jak se zasloužený úspěch promítl do vašeho osobního života?

Musel jste si na popularitu zvykat?

Víte, já jsem si na slávu nikdy příliš nepotrpěl. Mám rád muziku, miluji jeviště a kytaru, a jsem šťastný, když můžu hrát a skládat, ale popularitu beru jako takové, řekněme, nutné zlo. Nerad se na sebe dokonce i dívám, ať už po ránu v zrcadle nebo třeba v televizi. Jde to tak nějak mimo mě.

Dokážete říct, co vám Olympic do života dal a co vám naopak vzal?

Olympic je můj život, takže mi dal vlastně všechno. Dal mi radost, štěstí, životní uspokojení, bohatství v mnoha ohledech, peníze, a taky tu zmiňovanou popularitu. A myslím, že mi nevzal nic. Vychoval jsem pět dětí, měl jsem tři manželky, dneska žiji v harmonickém vztahu, takže si nemůžu stěžovat…

Kapela vydala celkem dvacet tři studiových alb, kdy zatím posledním počinem jsou Kaťata, proto mě zajímá, kde berete neustálou skladatelskou inspiraci? Je těžké, nevykrádat se a neopakovat?

Na to, abych se nevykrádal, si dávám obrovský pozor. Složil jsem zhruba tisíc písní a nějakých sedm set jsem vydal, ať už v jakékoliv podobě, ale zatím se mi nestalo, že by přišel nějaký kritik s tím, že jsem se vykradl. Vím, že u jedné písně se o to kdysi trošku otírali, ale při tom zmíněném množství je to v podstatě zanedbatelné. Výhodou je, že všechno, co jsem kdy složil, si vesměs pamatuji, takže když tvořím a už se mi zdá, že vzniká něco, co jsem u sebe slyšel, tak od toho dávám raději ruce pryč. Momentálně skládám materiál na další novou desku, kterou bychom chtěli natočit koncem roku a přiznám se vám, že mi to moc nejde. Šeredně se v tom plácám, každý motiv mi něco připomíná a nějak cítím, že to prostě není ono. Myslím, že to ještě bude dřina…

Máte nějaký sen, který byste si s kapelou ještě rád splnil? Velké plány, které mi hlavou běžely v šedesátých letech, už jsou pryč. Některé jsme si splnili, jiné postupem času vyprchaly. Měl jsem například přání, aby se Olympic stal světovou kapelou, což se koneckonců klidně mohlo přihodit, kdybychom se v roce 1968 z Francie nevrátili zpátky do vlasti, ale vydali se do Londýna a začali tvořit muziku v britském prostředí. Kdoví, co by s námi bylo, kdybychom nezačínali v totalitě, která nám – stejně jako mnoha dalším kapelám – neumožnila pořádně vycestovat. Všichni víme, že železná opona byla pro tuzemskou rockovou muziku smrtící, ale s tím už nic nenaděláme. Takže co bych si ještě přál? Aby se ales-

poň jedna z našich písniček stala světovým hitem. Třeba někdo nějakou vyhrabe a do světa jí pomůže.

V červnu se představíte na tradiční Holešovské Regatě – na co se můžou vaši příznivci těšit? Jak bude váš narozeninový festivalový koncert v zahradě holešovského zámku vypadat?

Předně musím říct, že Holešovskou Regatu máme rádi, protože je to festival s historií a koná se v opravdu krásném prostředí. Vracíme se na něho, tuším, po šesti letech a pro naše příznivce máme připravený hodinový program, v rámci kterého samozřejmě zazní poctivý průřez těmi šedesáti lety Olympiku s tím, že prostor dostanou i písničky nové, a to ze zatím poslední desky Kaťata, kterou máme rádi.

Mimochodem, co ve vás Zlínsko jako takové evokuje?

Jelikož moje první žena byla přímo ze Zlína, tak mám k tomuto kraji opravdu vřelý vztah. U své moravské rodiny jsem strávil spoustu času, tudíž jsem měl možnost Zlín důkladně poznat. Je to krásné město plné stromů a zeleně, v podstatě něčím opravdu výjimečné. Mám radost, že ho ještě nikdo nezkazil, že v něm ten baťovský duch přetrvává. Mimochodem, ve Zlíně je i nádherné Kongresové centrum od architektky Evy Jiřičné, ve kterém pravidelně a rádi hráváme.

Co byste na závěr vzkázal všem čtenářům magazínu inZlin?

Aby se určitě přišli podívat, jak to Olympiku hraje, protože to stojí za to.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Foto: archiv Holešovské Regaty, Matěj Třešňák

JAKÁ BUDE JEDENÁCTÁ HOLEŠOVSKÁ REGATA?

JEŠTE VÍC MUZIKY

Letos v zahradách vyroste vedle hlavního podia ještě podium B, díky kterému si budete vychutnávat nálož skvělé muziky bez zbytečných prostojů.

JEDENÁCTÁ PŘEHLÍDKA PLAVIDEL

Jedenáctý ročník festivalu nabídne i jedenáctou přehlídku netradičních plavidel. A s jistotou můžeme říci, že i letos to bude parádní podívaná!

OBLÍBENÝ PŘEJEZD LÁVKY

Už teď jsme zvědaví, kolika z vás se letos podaří pokořit 24m dlouhou holešovskou vodní lávku. Budeš mezi nimi i ty? Přihlásit se můžeš v den konání soutěže, tj. v sobotu od 14hod. Krom obdivu přihlížejících tě čeká i peněžitá výhra.

AKTIVITY PRO DĚTI

Jsme rodinný festival a myslíme i na naše malé návštěvníky. Dětmi oblíbené atrakce, jako skákací hrady, jízda na poníkovi, výtvarné a sportovní aktivity nebo aquazorbing jsou tradičně zdarma.

VÝSTAVY V ZÁMKU HOLEŠOV

Během festivalu můžete v holešovském zámku navštívit některou z probíhajících výstav: Nástropní malby/Cesta za tajemstvím neznámých mistrů, Temné postavy evropské historie nebo Valaši a Valašsko, a to s festivalovou 50% slevou!

STANOVÁ LOUKA

I letos u nás můžete stanovat zdarma. Stanová louka se nachází hned za branou festivalového areálu v těsném sousedství místního koupaliště, které poskytuje sociální zázemí, bufet nebo kryté posezení.

SKVĚLÁ ATMOSFÉRA

Jedinečnou atmosféru našeho festivalu vytváří nejen skvělý program, ale především nádherné prostředí zámeckých zahrad a vy!

WWW.HOLESOVSKAREGATA.CZ

Vstupenky v sítích Ticketportal a goOut.

Zlín ožije v červnu velkým festivalem

23. – 25. června 2023

Tři dny, čtyři zóny a stovky hudebníků, pouličních umělců, tanečníků a komunit, které mají co nabídnout. To vše přinese multižánrový rodinný festival Zlín žije, který opanuje zlínský veřejný prostor o víkendu 23. - 25. června. Vstup na celý program je volný.

Zámek Zlín

Hlavní stage u zlínského zámku bude patřit velkým koncertním zážitkům v podání hudebních legend - přijedou například kapely Buty, AG Flek, Mňága a Žďorp nebo Hrubá hudba. Pozvání přijal také raper MajkSpirit, devítinásobná držitelka hudebního Anděla LenkaDusilová nebo elektronický mág DJVentolin. Svůj hudební cirkus s prvky balkánské dechovky ve Zlíně rozbalí parta punkových klaunů CircusProblem. Na návrat do rodného města se těší i charismatická zpěvačka Dasha, která vystoupí s kapelou F-dur Jazzband. Výjimečnou atmosféru zahajovacího festivalového večera v pátek 23. 6. umocní Cirkus trochu jinak se svým magickými pouličními novocirkusovými prvky. Festivalový kabátek na víkend oblékne i samotná historická budova s číslem popisným 1. „Ve spolupráci se zlínským fotografem a výtvarníkem Josefem Řezníčkem, vystupujícím pod pseudonymem Jsf Abb, chystáme pro návštěvníky na průčelí zámku malé

vizuální překvapení,“ prozradila ředitelka pořádající městské příspěvkové organizace Živý Zlín, Jana Kubáčová. Akci pořádá pro statutární město Zlín příspěvková organizace Živý Zlín.

Mňága a Žďorp

Circus Problem

Lenka Dusilová Band

Buty

Park Komenského

Místem setkávání, poznávání, tvoření, pouličního umění, her a relaxace bude Park Komenského. „Celý Zlín se v parku zhmotní na jednom místě, obzvlášť v sobotu 24. 6. Poznáte místní umělce i komunity, ochutnáte lokální dobroty a chybět nebude ani pestrý program na pódiu, které bude většinu času patřit mladým talentům ze zlínských ZUŠek, pouličním muzikantům a tanečním souborům,“ upřesnila Jana Kubáčová. O velké večerní koncerty však nepřijde ani tato rodinná zóna. Vystoupí například rock-crossover Hluchý Dovrat, legendární zlínská kapela Tokyo, pop-rockoví JoeCockerForever nebo česko–bosenská kapela NoBarriers, v jejímž repertoáru má své místo jak vlastní tvorba, tak cover verze světových hitů.

Ve spolupráci s brněnským studiem multimediálních architektů Visuálové v parku vyroste také nepřehlédnutelná čtrnáct metrů široká chilloutzóna s lehátky. Její atraktivitu umocní večerní nasvícení a podkresová hudba.

Harfy, planety i skákací boty. To své najde každý

Od tvoření, přes sportovní aktivity až po harfový workshop – během festivalu Zlín žije se v parku Komenského představí barevná paleta zlínských komunit. Nejnabitější bude sobota 24. 6., kdy vyroste v parku stánků a stanovišť nejvíc, několik desítek. Na co všechno se můžou návštěvníci těšit? Mobilní pobočku v parku vybuduje např. Krajská knihovna Františka Bartoše. Hvězdárna Valašské Meziříčí přiveze obří nafukovací planety. Hudební workshopy nabídnou Muzihrátky nebo ZUŠ Morava, která přiveze do parku harfy. Hlavně děti se budou moci vyřádit na skákacích botách, koloběžkách, trampolínkách nebo během cirkusového workshopu. A ti nejšikovnější neodejdoou domů z prázdnou – ve spolupráci s tiskárnou Graspo, Mojí dílnou, Hravýma rukama nebo Novou Akropolí se bude tvořit. Chybět nebude ani pouliční umění – na vystoupení se těší buskeři, divadelníci i kadeřníci.

A bude toho mnohem víc! Celý program najdete na www.kulturazlin.cz.

Scéna v parku Komenského

HLUCHÝ DOVRAT NO BARRIERS

Náměstí Míru

Živo bude i na náměstí Míru. V sobotu 24. 6. bude celé patřit hercům Městského divadla Zlín, kteří se pro tento večer stanou zpěváky a muzikanty a ještě těsně před koncem své divadelní sezóny roztančí a rozezpívají Zlín.

Nedělní program 25. 6. se odehraje pod taktovkou zlínského nadačního fondu Credo, který od 15.00 zve na další ročník akce s názvem Milované město Zlín. Kromě prezentace zlínských neziskových organizací a církví bude připraven i zábavný program.

Vystoupí například historická skupina Calata, Michal z kouzelné školky nebo písničkář PavelHelan. Poslední den festivalu uzavře program na náměstí požehnání městu.

Pod Lípou

Zlínský Woodstock. I tak by se dala popsat beatová scéna v parčíku vedle Hospůdky Pod Lípou, která připomene kultovní zlínské kapely, geniální hudebníky, nesmrtelné songy a mimořádnou zlínskou rockovou tradici. Návštěvníci se mohou těšit na BluesStation, Kačes & Kochta Country expres, Creedence Clearwater Revival (revival Zlín), kapelu Tendence, LosPerdidos, Black Heaven, O 18 měsíců později, Včelařovo jazzové trio, Září, Prales, Street Crew nebo BlueNight. Průvodcem pro tuto scénu nejpovolanějším bude muzikant a kytarista PetrVítek

Více na www.kulturazlin.cz

herci Městského divadla Zlín Los Perdidos

Kačes & Kochta Country expres

Září

Velký prostor na festivalu Zlín žije, který se uskuteční ve dnech 23. až 25. června, dostala mimo jiné i zlínská hudební scéna. Návštěvníci ji najdou v parku u hospůdky Pod Lípou a dramaturgicky ji pro Živý Zlín zaštítil Petr Vítek, ostřílený kytarista, zpěvák a taky znalec místního hudebního podhoubí.

„Snažil jsem se, aby na tom pomyslném hudebním dortu bylo hned několik vrstev. Naštěstí je z čeho vybírat, takže z loňského programu se nám opakuje pouze jedna jediná kapela. Myslím, že na své si přijde každý,“ říká v rozhovoru frontman seskupení Cestující Hudba a majitel vyhlášeného Hudebního kutlochu.

Prozraď, jak vlastně vnímáš současnou zlínskou hudební scénu?

Velice pozitivně. Vždycky říkám, že ačkoliv jsme na Zlínsku trošku hození bokem, jsme svým způsobem takovou music of Seattle. Můžeme se pochlubit silným zastoupením snad ve všech hudebních žánrech – máme tady metal, rap, country, jazz, rock i folk – ta platforma je značně široká a co je podstatné, vyrostli na ní opravdu špičkoví muzikanti. Vrátíme-li se v čase, tak můžeme zmínit Felixe Slováčka, trumpetistu Pavla Husičku nebo písničkáře Wabiho Daňka, avšak opomenout nesmíme ani o poznání mladší generaci,

kterou zastupují kupříkladu kytarista Matěj Morávek, působící v Teamu nebo v kapele Vlasty Redla, či bubeník Petr Ptáček, mimo jiné aktuálně hrající s AG Flekem a B-Side Bandem. Zkrátka, vždycky jsme měli muzikanty, kteří se dostali do prvotřídních tuzemských kapel, což mi dělá radost. A napadá mě ještě jedna zajímavost…

Sem s ní.

Jelikož je Zlín v podstatě uměle vybudovaným městem, tak mu vždycky tak nějak chyběl folklór v pravém slova smyslu. Je dobře, že pomyslný folklórní prapor tady držel vynikající etnograf Karel Pavlištík, ale když ses přece jenom podíval dál – na Valašsko nebo na Slovácko, tak jsi pochopil, že tamním končinám se v tomto směru nemůžeme rovnat. Tam to byla vždycky úplně jiná liga. I z toho důvodu jsme vzhlíželi k personám, jako byli Jarmila Šuláková nebo Jožka Severin. Dostává se začínajícím muzikantům na Zlínsku dostatečné hudební péče?

Dostává. Všechno se odvíjí od výborných kvalifikovaných učitelů, které tady zaplaťpánbu máme na mnoha školách, nejenom ve Zlíně, ale i v jeho okolí, ať už v Malenovicích, Otrokovicích nebo Luhačovicích. Jenom kvalitní učitelé můžou nabízet kvalitní výuku, díky které jejich žáci získají to nejdůležitější, a sice správné základy.

„Hudební platforma na Zlínsku je opravdu široká a co je podstatné, vyrostli na ní špičkoví muzikanti,“

říká zkušený kytarista Petr Vítek

Je to stejné jako ve sportu – když budeš špatně držet tenisovou raketu, nebudeš vyhrávat. Je důležité, aby začínající muzikanti uměli správně uchopit svůj nástroj, protože pokud tomu tak není, dřív nebo později je to zastaví. Odnaučování špatných návyků je složité a já osobně se domnívám, že individuální výuku mezi žákem a učitelem nedovede nic nahradit, protože každý začínající muzikant je jiný. Všiml jsem si, že pokud vyučující vidí u svých žáků opravdový zájem a nadšení, tak se pro něho rozdají.

Koneckonců, moc dobře víš, o čem mluvíš, vždy jsi sám odchoval spoustu talentovaných muzikantů.

Utíká to, co si budeme povídat. Kluci, kteří za mnou ještě nedávno chodili s aktovkou nebo pytlíkem na zádech, jsou dnes velcí potetovaní borci, hrající ve skvělých kapelách. Hezkým příkladem je třeba Martin Dufek, který ke mně chodil opravdu jako malý chlapec a nyní s radostí sleduji, jak se mu daří v jeho pražské skupině Realita.

Pěkně jsi mi nahrál. Jak je to na Zlínsku s mladými kapelami?

Vznikají tady stále nová a zajímavá uskupení?

Určitě ano, ale vždycky záleží na tom, jaký si ve výsledku zvolí směr. Buďto se můžou vrhnout na převzatý repertoár – jak já říkám, naučí se určitou látku a s tou pak jezdí bavit lidi – anebo se můžou vydat cestou vlastní tvorby, která však není snadná a je jasné, že ne každá kapela na ni má. V podstatě obdivuji každého začínajícího muzikanta, který se pro autorskou cestu rozhodne, protože v tu chvíli se stává originálním. Jakmile jenom přebíráš známé písničky a zvykneš si na to, ačkoliv neříkám, že je to špatně, budeš si později těžce vytvářet vlastní hudební identitu. Velkou výhodou dnešní doby je skutečnost, že si můžeš v podstatě kdykoliv a velmi jednoduše nahrát vlastní písničku a zavěsit ji na internet s tím, že při troše štěstí někoho osloví. V podstatě se klidně může stát, že úplně neznámá kapela díky nejrůznějším sociálním sítím zaujme doslova přes noc. Na druhou stranu, není to trošku dvousečné? Nehrozí, že nahraješ výbornou písničku, dáš ji na internet, ale téměř nikdo si jí nevšimne, protože na ni v tom moři nahrávek ani nenarazí? Od toho jsou tady pak nejrůznější hudební soutěže. Vypíchnul bych v tomto případě skupinu Září, která je pěkným příkladem toho, že dokázala nahrát vlastní muziku podtrženou kvalitními videoklipy,

ale taky se nebála jít do soutěží, díky kterým se dostala dál a získala potřebný impulz do další činnosti. A přišli bychom na spoustu dalších kapel, kterým soutěže velmi pomohly. Je důležité si taky uvědomit, že každá kapela nemůže být na pomyslném vrcholu. Opět si nyní vypomůžu sportovní rétorikou – představ si soutěžní tabulku, ve které se pozice jednotlivých týmů postupem času mění, podle toho, jak se jim zrovna daří. Stejné je to u kapel, u kterých záleží na tom, na kolik je jejich tvorba zajímavá a kolik aktuálně oslovila fanoušků. V loňském roce dorazila na zlínský festival, konající se v rámci oslav 700 let města Zlína, kapela Vosolit! z Telče, která si tady během svého hodinového koncertu vytvořila neuvěřitelný fanklub, až jsem z toho byl překvapený a šel jsem se kluků zeptat, kdy se plánují přestěhovat do Zlína. Jejich energie se krásně potkala s energií přítomného publika a všechno do sebe skvěle zapadlo. Stačí, když se podíváš na všechny tuzemské áčkové kapely – co je v jejich případě silnou stránkou?

To, že ji okamžitě člověk rozpozná?

Přesně tak. Tuzemská špička je okamžitě rozpoznatelná, ať už po hlase, po frázování nebo po zvuku. Okamžitě poznáš, když v rádiu spustí Chinaski, stejně jako poznáš, když hraje Kryštof nebo Mňága a Žďorp. Tyto kapely v sobě mají originalitu, která okamžitě zaujme, a měly by ji hledat všichni začínající muzikanti.

Jak moc se hudební scéna na Zlínsku změnila, srovnáš-li ji s obdobím, kdy jsi na ní začínal ty?

Rozhodně došlo k mnohem většímu žánrovému rozpětí a taky k propojování nejrůznějších hudebních stylů. Je to vlastně určitý celosvětový fenomén. Najednou není nic neobvyklého, když určité etno prvky přichází dejme tomu do rocku nebo do metalu a tvoří se nové fúze, které si nachází své hráče i posluchače. Navíc je úžasné, že dneska můžeš komunikovat s muzikantem, ať už je odkudkoliv, klidně i z Dominikánské republiky, a můžete si navzájem předávat zkušenosti. To za nás samozřejmě taky nebylo.

Můžeš přiblížit, jak vlastně ty tvoje hudební začátky vypadaly?

Jakou jsi měl v rámci muziky prvotní motivaci?

Měl jsem velké štěstí, že jsem se s muzikou setkal už coby malý kluk, když jsem někdy v deseti letech nastoupil do folklórního souboru Vonička. Právě tam jsem udělal svoje první hudební krůčky, které mě ovlivnily, stejně jako mě významně ovlivnilo rodinné prostředí, protože u nás doma se odjakživa zpívalo. Bylo to něco krásného, proto pořád říkám, jak je důležité, aby si rodiče se svými dětmi zpívali a hlavně, aby jim umožnili veškerou muziku nasávat. Dalším štěstím bylo, že jsem měl starší kamarády, skvělé muzikanty, díky kterým jsem se dostal k písničkám, které nejsou slyšet v rádiu, ať už od Vladimíra Merty, Oldřicha Janoty, Marsyas nebo ETC… Z této muziky jsem byl úplně vedle, všechno se mi v hlavě

zvláštně přeskládalo a cítil jsem, že tohle je přesně to pravé. Nemluvě o tom, že v osmdesátých letech, kdy jsem hudebně dospíval, začala folková éra, která byla neuvěřitelně silná.

Ortodoxně trampská Porta se díky nově nastupující generaci stala folkovou záležitostí, což se bluegrassovým bardům pochopitelně nelíbilo, ale nedalo se to jaksi zastavit.

V té době jsi měl, pokud se nepletu, kapelu WC Folk, které potřebná originalita nechyběla.

Ano, zakládali jsme ji společně s Mirkem Kuklou a dnešním houslistou Fleretu Standou Bartošíkem. Dařilo se nám, dokonce i na okresní úrovni Porty, ovšem z Brna jsme už dál nepostoupili, protože tamní porota si pohlídala, aby postoupili místní kapely. Zajímavé však bylo, že jako jedna z mála soutěžících kapel jsme tenkrát přidávali další písničku. Všechno skončilo v okamžiku, kdy Mirek emigroval a Standa odešel na vojnu. Karty se zamíchaly a každý z nás si pak našel jinou cestu.

Následně jsi ještě prošel mnoha kapelami, než ses usadil v Cestující Hudbě, se kterou koncertuješ do dnešních dnů. Které období pro tebe bylo muzikantsky nejvíc naplňující?

Určitě to folkové. Ačkoliv hrajeme s Cestující Hudbou převážně rockovou muziku, pořád se cítím jako folkař. Stále ve mně rezonuje muzika s kvalitními texty a perfektními aranžemi, na které jsem vyrostl.

Je i tohle jeden z důvodů, proč jsi nedávno založil uskupení Folkmen, se kterým odkazujete na hudbu z časů starých bítníků, bluesmanů a folkových trubadúrů?

Přiznám se, že ono to přišlo tak nějak samo. Vždycky jsem nechá-

val věci volně plynout, stejně jako jsem vždycky vyhledával hudební dialog. Když se objevili lidé, se kterými to stálo za to a bavilo nás, scházet se v garáži, tak jsme do toho šli. Podobně je tomu právě i u seskupení Folkmen. Každý z muzikantů, kteří kapelu tvoří, je jiný, každého baví odlišná muzika, ale ve výsledku jsme rádi, když můžeme společně hrát a fungovat.

Kromě toho, že se muzice aktivně věnuješ, tak se také dlouhodobě podílíš na pořádání nejrůznějších hudebních akcí.

Už za pár dní proběhne multižánrový festival Zlín žije, jehož jedna ze scén, nacházející se Pod Lípou, jde dramaturgicky za tebou. Podle čeho jsi její program sestavoval? Snažil jsem se, aby na tom pomyslném hudebním dortu bylo hned několik vrstev. Naštěstí je z čeho vybírat, takže z loňského programu se nám opakuje pouze jedna jediná kapela, a to hardrockové Tendence. Jinak se můžeme těšit například na revivalovou kapelu Creedence Clearwater Revival, Včelařovo jazzové trio, které hraje swing čtyřicátých a padesátých let, nebo vtipné muzikantské duo Kačes a Kochta, které hraje vlastní autorské věci v Country Expresu, a přijede také legendární Blues Station s dechovou sekcí, ska-punkový Los Perdidos i blackmetalová kapela Black Heaven. Troufám si tvrdit, že scéna Pod Lípou bude mít opravdu široký záběr a na své si přijde snad každý.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Foto: Vítek Šmahel a archiv kulturního a kreativního centra Živý Zlín

Zažij hudební festival s koupačkou!

To opravdové léto začíná 23. a 24. června na Lážo Plážo Festu. Přijď se přesvědčit, že otrokovický Štěrkáč je ultimátně to nejlepší místo, kde můžeš pořádat hudební festival!

Jen si to představ: Ležíš na pláži, posloucháš Medial Banana, usrkáváš drink a připadáš si jako v Karibiku. Pak s kámoši trošku zazlobíš v kotli Horkýže Slíže a hned po koncertě skočíš do Štěrkáče. Budeš si připadat trošku trapně, ale neodoláš a prubneš epesní dětské hřiště. Respekt si získáš zpátky pár koši na streetbasketu nebo smečemi na beachvolejbalu. Ve street food zóně si nedokážeš vybrat, takže ochutnáš radši všechno. Ještě se nějak doplazíš ke stejdži, protože o nejmonstróznější show Rybiček 48 prostě nemůžeš přijít. A pokud to nepřeženeš s drinky, budeš mít parádní vzpomínky.

Vypsaná fiXa bude na Lážo Plážo Festu rozdávat kusy radosti

Vyšplhala nejvýš po Žebříku a přiletěl k ní Anděl. Řeč je o Vypsané fiXe, která se letos stala skupinou roku, a to rovnou dvakrát. Nejslavnější kapela ze San Piega zahraje na otrokovickém Lážo Plážo Festu v sobotu 24. června a rozhodně nepřijede s prázdnou – na Štěrkáč s sebou přiveze oceňovanou desku Kusy radosti.

„Myslím si, že je to dobré album. V rámci naší diskografie bych ho poslal hodně dopředu, možná až do první trojky. Celkově si myslím, že jednou z našich předností je to, že jsme nikdy nevydali slabou desku,“ říká v rozhovoru Márdi, kytarista, textař a skladatel nepřehlédnutelné pardubické partičky, která započala své originální hudební tažení v roce 1994.

Jak s odstupem času hodnotíte úspěch v podobě získané Ceny Anděl v kategorii skupina roku?

Máme z toho v kapele radost a dodalo nám to pozitivní energii. Je dobré, alespoň jednou za život, něco vyhrát…

se frontman kapely Márdi

Co vám okamžitě blesklo hlavou, když vaši kapelu během slavnostního večera vyhlásili?

Já osobně jsem byl v šoku. Navíc tato kategorie byla vyhlášena jako úplně první, takže jsem byl v šoku o to víc. Prostě to přišlo hned. První, co mi blesklo hlavou bylo, abych, na nikoho nezapomněl s poděkováním, vždyť ta cena nepatří jenom nám, čtyřem muzikantům, ale patří i lidem z našeho týmu.

Na hudební scéně se pohybujete úctyhodných devětadvacet let. Dá se říct, že Cena Anděl, stejně jako úspěch v tradiční anketě Žebřík, je jakési zúročení vaší dosavadní poctivé práce?

Ano, určitě se to tak dá říct. Ale stejně tak se dá říct, že byl zcela výjimečně popřen citát mého oblíbeného hrdiny Duda z filmu Big Lebowski, který v něm říká, že flákači vždycky prohrajou. My teda zabrat umíme, ale ve své podstatě jsme z určitého pohledu celkem líná kapela. V čem je dneska Vypsaná fiXa jiná, srovnáme-li ji s tou z druhé poloviny devadesátých let?

„Složit písničku je v mém případě mnohem jednodušší než třeba smontovat velkou trampolínu pro děti,“ usmívá

Líp hrajeme a hůř vypadáme. S jakými cíli jste kapelu v roce 1994 zakládali? Po čem jste tenkrát snili a toužili?

V roce 1994 bylo v Pardubicích asi padesát kapel a věř, že mít v té době kapelu, bylo nejvíc cool. Bylo to podobné, jako být nyní influencerem, youtuberem nebo tiktokerem. Naše ambice nebyly žádné, chtěli jsme spolu jenom pařit a kapela byla určitým stmelovacím bodem toho, proč pařit. Jediný náš zájem se točil kolem jediného, a sice jestli budeme mít nějaké peníze na večer, případně, kde budeme machrovat před holkami, že naše kapela je nejlepší. Bylo nám spolu dobře a trávili jsme společně všechen volný čas.

Dokážeš říct, co vás katapultovalo mezi tuzemskou klubovou špičku? Kdy přišel zásadní zlom ve vašem hudebním tažení? Šlo to postupně a zásadních bodů vidím víc. Po dvou letech přišel první manažer Ladis, který nám dokázal zařídit koncerty a my jsme začali jezdit hrát i mimo naše město. Hráli jsme čím dál víc, a hlavně jsme se to trochu naučili. V roce 2001 jsme podepsali smlouvu u velké firmy a vydali první desku Brutální všechno. V roce 2003 si nás pod křídla vzala agentura Ameba, přišla naše současná manažerka Dydla a začali na nás chodit lidi v mnohem větších počtech, což vyvrcholilo v roce 2007, kdy jsme vyprodali Lucernu. V roce 2008 jsme si založili vlastní label, který vede náš první manažer, a všechno zvládáme sami. Zkrátka, cestu jste si poctivě vyšlapali. Jak říká naše manažerka: „Pojďme bod po bodu…“ A můj osobní zlom vidím v okamžiku, kdy jsem poprvé dokázal vylézt na pódium. Ono to totiž není úplně jednoduché.

V loňském roce jste vydali desku s názvem Kusy radosti, o které se psalo, že „Vypsaná fiXa chytla další dech a nahrála velice slušnou kolekci s garážovějším a punkovějším zvukem, se vší melancholií, syrovostí a energií.“ Jak těžké je po tolika letech tvořit, a přitom se jakkoliv nevykrádat?

Složit písničku je v mém případě mnohem jednodušší než třeba smontovat velkou trampolínu pro děti. S tím mi nikdo pomáhat nemusí a vždycky mi to jde. Vůbec to není těžké – chce se to jenom soustředit na texty a každý den si zahrát na kytaru, což taky dělám, protože mě to baví. Skládat hudbu je úplně v pohodě, ale s texty je to těžší. Avšak moment, kdy se to prolomí a já vím, o čem to bude a jak to napíšu, je neuvěřitelný a krásný. Vykrást se nemůžu, protože celou dobu skládám jednu písničku stejně jako každý, ale snažím se to vždycky udělat trochu jinak. Bez dobré produkce by to samozřejmě bylo mnohem náročnější. Naštěstí máme produkci

dobrou, a to díky Ondrovi Ježkovi a Dušanu Neuwerthovi, takže se někdy stane, že ve studiu zazní věta: „Takových písní už máš hodně, pojďme zkusit něco jiného...“

Stejně tak se v jedné z recenzí psalo, že „po textařské stránce je Márdi stále ve formě a jeho osobitý rukopis má svou nezaměnitelnou poetiku nekonečného, i když ne vždy veselého mládí.“ Kde bereš neustálou inspiraci?

Rozhlížím se, vnímám, sbírám a posílám sám sobě sms, abych to nezapomněl.

Mezi vaše nejpovedenější desky patří Fenomén a Klenot, které byly dokonce nominovány na Cenu Anděl v kategorii album roku. Kam osobně řadíš v rámci vaší pestré diskografie právě Kusy radosti?

Myslím si, že je to dobrá deska. V rámci naší diskografie bych ji poslal hodně dopředu, možná až do první trojky, ale celkově si myslím, že jedna z našich předností je to, že jsme nikdy nevydali slabou desku.

Počítám, že poctivý průřez celou vaší tvorbou samozřejmě zazní i na blížících se letních festivalech. Jak se na ně těšíte? Co na nich máte rádi?

Je tam hodně lidí, silnější aparát a čerstvý vzduch. Jedna z letních zastávek bude taky na červnovém Lážo Plážo Festu v Otrokovicích na Zlínsku. Jaký máte k tomuto regionu vztah? Zažili jste tady něco výjimečného?

Zlín je pro nás důležitý. Naše současná manažerka se na nás byla poprvé podívat se svojí tehdejší agenturou právě ve Zlíně, aby zjistila, jak fungujeme v jiném regionu než v tom našem domácím. Tenkrát jsme hráli v klubu Golem a bylo vyprodáno, což nám pomohlo k tomu, že si nás nakonec vzali. Byl to magický koncert. Lidi kolem a v okolí umí skvěle řádit, takže na Zlínsku hrajeme rádi. Pojďme na závěr trošku nalákat čtenáře – poslední váhavce, proč by měli přijít na Lážo Plážo, respektive konkrétně na Vypsanou fiXu?

Zveme všechny, hrajeme dobře a dodáme energii každému, kdo přijde do kotle. Mimochodem, už jsme na tomto festivalu jednou byli – koná se v moc pěkném areálu, kde zelená vládne a určitě nám bude i tentokrát svítit slunce. Takže, milí čtenáři, vězte, že vytančíte chmury a pak se svalíte do trávy. Všechno vygraduje večer a svět bude dobré místo na existenci. Starosti budete brát s „lážo plážo“ klidem a všechny „lážo plážo“ vyřešíte. Nezbývá, než si rovnou koupit lístek!

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Horem Dolem opět v Provodově

říká šéf festivalu Václav Zimmermann

Multižánrový festival pro všechny generace, to je Horem Dolem, konající se v Provodově mezi Zlínem a Luhačovicemi na pomezí Valašska a Slovácka.

Přehlídka hudby, divadla, přednášek a workshopů pro všechny místní i přespolní návštěvníky – s cílem oživit a nabídnout danému místu nemainstreamovou a alternativní kulturu – se tentokrát uskuteční ve dnech 4. až 6. července. Jak bude program 12. ročníku festivalu vypadat? Nejen to prozradil v rozhovoru jeho šéf Václav Zimmermann.

Festival se do Provodova vrací po dvou letech. Co za jeho pauzou stálo?

Potřeba odpočinku a čas na přípravu. Festival pořádáme, protože nás to baví, pro mě osobně je to navíc kontakt s místem, kde jsem vyrůstal – teď pracuji a žiji v Praze. Nikdo z organizátorů není za festival honorovaný a jednou za dva roky je to pro nás tak akorát, aby se nám z pořádání nevytratila radost. Během té pauzy se nám nastřádá i spousta zajímavých nápadů a projektů, takže se nám to pak sestavuje o to lépe.

Horem Dolem je festival tak trochu jiný. V čem vidíš jeho přednosti? Čím je specifický?

Specifický je tím, že je otevřený všem generacím, a to za dobrovolný příspěvek. Nestavíme ploty, nemáme sekuriťáky, zakládáme si na důvěře. Kdo má víc, dá víc, kdo má méně, dá méně. Jde nám hlavně o to, aby se tu všichni cítili dobře. Festival je svůj i v tom –jak už název napovídá – že tvoříme program svobodně a barevně tak, aby se na jednom místě setkala cimbálka s rapem nebo energickým punkem, workshopy s divadlem, začínající s profesionály a tak dále. Festival je specifický taky tím, že na Provodov stahuji aktivní, nadané studenty z DAMU, kde jsem studoval a kde nyní učím. Ti své projekty představují zemitému moravskému publiku a obě strany si to, myslím, docela pochvalují. Jak bude letošní třídenní program vypadat? Na co všechno se můžeme těšit?

S každým ročníkem se snažíme dělat program jiný, každý ročník je originál. Letos návštěvníky čeká více hudby, více workshopů, více programových stanů a sekcí, ale i více stánků s občerstvením. Konkrétně přivítáme třeba uherskohradišťskou rapovou skupinu Bartleby v čele s autorem, textařem a slamistou Ondřejem Hrabalem, pražskou kapelu Holinky, která zahraje klezmer, balkánský, rusínský, ukrajinský, ruský a romský folklór, nebo pánské sdružení Muzička z Bratislavy s jejich netradičním, syrovým a jak sami

říkají „zgýčovaným“ pojetím folklóru. Dále tu bude sólový projekt Met.Blues Novozélanďana Rhyse Braddocka a sbor nejen studentů DAMU Veselé chvíle svými hlasivkami rozezní místní krajinu na nové amfiteátrové stagi. Z workshopů nabídneme dialogické jednání, divadlo fórum, hlasovku a zpěv, divadelní improvizaci, tanec nebo výtvarný kurz pro nejmladší. Ale především lákáme na pohodovou atmosféru malého nemainstreamového festivalu, který se odehrává na louce za malebnou vesnicí s dech beroucími výhledy.

Podle jakého klíče vlastně dramaturgii festivalu tvoříte? Autorství. Kreativita. Nadšení. To jsou stavební kameny Horem Dolem. Ale taky odvaha. Občas si s Matějem Košárkem, kamarádem a spoluzakladatelem festivalu, povídáme o tom, jak festival koncipovat a kam ho směřovat. Tuhle mi Matěj nadšeně říkal, že by ho bavila představa, kdybychom dotáhli klavír někam do lesa a kdyby na něj někdo hrál ve fraku Rachmaninova. Nápad se mi hodně líbil, tak jsme našli prostor kousek od festivalového městečka, kde by to šlo uskutečnit. Pak jsem náhodou narazil na kapelu Delioù, kterou tvoří česká houslistka Jitka Malczyk a bretaňská harfistka Célestine Doedens, a na klavír jsme zapomněli. Holky s tímto místem nadšeně souhlasily a my se těšíme, že zde i s ozvěnou našich luk a lesů vykouzlí, jak se říká, nevšední hudební zážitek. Zkrátka dramaturgii děláme trochu odvážně, neli šíleně, aby nás to bavilo a aby v tom byl i nějaký přesah. Sluší se říct a poděkovat za to, že s dramaturgií a technickým zázemím nám pomáhá i spolek Zlínský Zvěřinec pod vedením Jana Tomšů. Najde se nějaký opravdu zajímavý interpret či projekt, který jsi díky uplynulým ročníkům objevil?

Celá řada, ale hlavně musím zmínit zdejší Dechovou hudbu Provodovjané, která tu pokřtila s výtvarníkem Františkem Skálou album Pojď se mnou, děvče mé. Mimochodem, letos spolu vystoupí i na filmovém festivalu v Karlových Varech, tomu říkám Provodov ve světě a svět na Provodově. Rádi vzpomínáme na kapelu Pitocha nebo Tygroo, které publikum nechtělo pustit z pódia. Já osobně mám ale nejraději, když se diváci a muzikanti setkávají u ohně a společně improvizují. Vzniká tak něco, co vychází z přítomné atmosféry a chuti se společně, tvůrčím způsobem setkat a prožít něco, na co se hned tak nezapomene. A pro tyto okamžiky má smysl náš festival dělat.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Foto: Archiv festivalu Horem Dolem

„Dramaturgii děláme trochu odvážně, ne-li šíleně, aby nás to bavilo a aby v tom byl i nějaký přesah,“

Clive Bunker: bubeník slavných

Jethro Tull v klubu Mír!

Na začátku léta přijede do Uherského Hradiště bubeník slavných Jethro Tull! Angličan Clive Bunker tu v sobotu 24. 6. od 20:30 vystoupí v klubu Mír se speciálním bluesrockovým koncertním programem za doprovodu kapely fenomenálního italského kytaristy a zpěváka Riki Massiniho. Během večera zazní známé, kultovní písně Jethro Tull, autorská tvorba a chybět nebudou ani neuvěřitelně energická bubenická sóla dnes již šestasedmdesátiletého Bunkera! Clive Bunker působil v Jethro Tull v těch nejlepších letech, tedy od jejich počátku až do roku 1971, kdy po čtvrté řadové řadové desce „Aqualung“ kapelu opustil. Je podepsán pod největšími hity kapely jako Locomotive Breath, Aqualung, Bourrée, My Sunday Feeling atd. Následně koncertoval a nahrával s Blodwyn Pig, Jude, Aviator, Jeff Pain, Manfred Mann, Jack Bruce, Gordon Giltrap, Anna Ryder, Steve Hillage, Vikki Clayton, Solstice, Glenn Hughes a Jerry Donahue. Na sólové album

„Awakening“ (1998) se znovu umělecky spojil s Ianem Andersonem a Martinem Barre. Vstupenky na koncert získáte na webu www.mkuh.cz, pokladně kina Hvězda nebo v klubu Mír. V předprodeji přijdou jen na 350 Kč.

V_houští

Festival rychlé a pomalé hudby

15.7.2023 v remízku nedaleko Lukova u Zlín

5. ročník slavnosti přespolního a domácího současného umění v remízku nedaleko Lukova u Zlína. V houští se letos vynoří přední umělci současné československé scény, lokální poklady a čerstvé proudy. Fvck_kult a Post-hudba přivezou své čerstvé desky (roku) a Rainer, François Svalis s Lukášem Palánem vytvoří sety přímo pro festival. Shallov, Opuka a Lambblood nás vezmou na společnou cestu zvukovou krajinou, Nanashi do Japonska a Vanda Kavková na Slovácko bez žuder. Bližší info na www.zverine.cz

Festivalu malých pivovarů

17. 6 .2023 nádvoří Nového Kláštera v Napajedlích

Už osmý ročník Festivalu malých pivovarů se uskuteční v sobotu 17.6. od 16. hodin na nádvoří Nového Kláštera v Napajedlích . Svá piva a pivní speciály představí výborné regionální pivovary. Na pódiu opět čekejte živelné kapely, které podpoří atmosféru festivalového odpoledne a večera. Zahraje Hluchý Dovrat, Street crew a Metallica Revival Litovel. Chybět nebude hlasování o nej pivovar, pivní soutěže a ani aktivity pro děti.

Více na www.kknapajedla.cz

Luhovaný Vincent

Dovolená ve Zlínském kraji?

Navštivte 13. ročník Luhovaného Vincenta

Odpočinek má mnoho podob a každý ho prožívá jinak. Multižánrový festival Luhovaný Vincent se tématu Dovolená jako stav mysli bude věnovat ve dnech 22. – 25. června v srdci Luhačovic. Ve čtyřech nabitých dnech se na téma dovolené návštěvníci budou moci podívat hned z několika úhlů pohledu a procítit ho skrze umělecká ztvárnění v mnoha podobách, za hudebních, filmových, zvukových či literárních doprovodů.

Kompletní program najdete na webu Luhovaného Vincenta. luhovanyvincent.cz

13. – 16. července 2023, VIZOVICE, areál likérky R. Jelínek Mezinárodní rockový open-air MASTERSOFROCK si za uplynulých 18 let poctivě vybudoval pozici jednoho z největších a nejoblíbenějších kulturních akcí u nás. Letos se ve dnech

13. – 16. 7. 2023 uskuteční už 19. ročník tohoto skvělého festivalu a opět v důvěrně známém a všemi tolik oblíbeném prostředí likérky R. Jelínek ve VIZOVICÍCH Mezi doposud potvrzené účinkující patří: WITHIN TEMPTATION, AMON AMARTH, EUROPE –40th Anniversary of debut album „Europe“, KREATOR, THE HU, AIRBOURNE, SOULFLY, ELUVEITIE, TARJA, SONATA ARCTICA, PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - plays Motörhead, ORDEN OGAN, BATTLE BEAST, FREEDOM CALL, FEUERSCHWANZ, CREMATORY, BLOODBOUND, LEGION OF THE DAMNED, THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, LORD OF THE LOST…a řada dalších. Nejčerstvější info najdete vždy na www.mastersofrock.cz.

27. 10. 2023 - ZLÍN, Masters of Rock Café

Olda Říha, mozek, srdce a duše slavných KATAPULT slaví 60 let na scéně (1963 – 2023), a to už je obrovský důvod k oslavě! Olda se s tím nějak nepáře…postavil zbrusu kapelu, vydal novou desku „Nostalgia“ (vyšla v dubnu) a naplánoval stejnojmenné velké výroční turné! Chlapský rock´n´roll se vrací a není to žádné uplakané vzpomínání na mládí! Nový KATAPULT se vším všudy dorazí 27. října i do ZLÍNA, Masters of Rock Café a každý pravý rockový srdcař by si tohle určitě nenechal ujít! Po celou kariéru neopustil KATAPULT jednoduchý a chytlavý rock plný energie a radosti ze života a takový bude i velký návrat obnovených KATAPULT vedeného ikonou českého rocku a velkým letošním oslavencem, Oldou Říhou! 27. října, ZLÍN, Masters of Rock Café!

22. 9. 2023 – ZLÍN, Masters of Rock Café

A je tady nová výzva! Metaloví bojovníci připravte se! Čeká vás nezapomenutelný hudební zážitek! Trpasličí mistři heavy-metalu WIND ROSE vyrazí na podzim na velmi očekávané, své první headline tour a jedna jejich zastávka patří také vám, fanoušci v ČR! 22. září 2023 dorazí do ZLÍNA, Masters of Rock Café! WIND ROSE vám přivezou zcela nový setlist, akorát tak pro skákání, headbanging a super zábavu! Budete uchváceni z jejich nových trpasličích hymn a živých metalových bitev. Speciálními hosty tohoto epického turné jsou navíc neuvěřitelní ALL FOR METAL z Německa a talentovaná banda

SEVEN KINGDOMS z USA, která se vrací do Evropy po dlouhých 10 letech a společně s WIND ROSE a ALL FOR METAL vytvoří noc, která ve vás zanechá stopy a touhu po metalu na hodně dlouho!

2. 12. 2023 – ZLÍN, sportovní hala Datart

Jednodenní zimní varianta oblíbeného festivalu MASTERS OF ROCK – ZIMNÍ MASTERS OF ROCK se letos uskuteční již po osmnácté! Proběhně v sobotu 2. prosince 2023 ve ZLÍNĚ, v sportovní hale Datart a těšit se můžete na all-star bandu THEDEAD DAISIES, industrial-death rockery DEATHSTARS, tajemnou scifi-gothic bandu PRIEST, belgickou blues-rockovou senzaci BLACK MIRRORS, zajímavou heavy-metalovou kapelu LIVSIN a daší zajímavé bandy. Bude to den plný toho nejlepšího rocku a metalu, plný zábavy a pohody se setkání s přáteli u toho, co mate nejraději. U skvělé rock-metalové muziky! Nenechte si tuto celodenní velkolepou rockovou jízdu ve sportovní hale Datart ujít! ZIMNÍ MASTERS OF ROCK 2023! Vstupenky, za super cenu, platnou do konce srpna, jsou v prodeji!

Vstupenky zakoupíte osobně v klubu Masters of Rock Café na Čepkově

a online na webech www.mastersofrock.cz či www.pragokoncert.com.