Rozhovor s Jaromírem Hrazdirou

Člen KCÚ, člen Disciplinární komise KCÚ, člen KDP ČR. Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu ČZU v Praze. Pracovní zkušenosti s vedením účetnictví a řešením daňových otázek ve fi rmách Tesco Stores ČR, a.s, FORD MOTOR COMPANY, s.r.o. Věnuje se poskytování daňových a účetních služeb i pro malé a střední podnikatelské subjekty a neziskové organizace. Popularizuje daně a účetnictví v rámci přednáškové činnosti na středních školách.

Asi začnu klasickou otázkou, co Vás přivedlo k účetnictví?

Tak to se dalo čekat. Je to jednoduché – mám velmi rád čísla. A baví mě, když něco znamenají, něco zobrazují a dokážou něco říct. Velmi rád čtu informace v nich schované. Ale, ač to bude znít možná úsměvně, k tomu co dělám mě přivedla má roztržitost. Když jsem si na vysoké škole hledal brigádu, spletl jsem si dveře a zamířil místo na nábor lidí do provozu na personální oddělení centrální kanceláře jedné fi rmy. Detaily rád povyprávím zájemcům na nějaké vícedenní akci Komory.

Od kdy jste v KCÚ a jaký je Váš pohled zpět na celou etapu?

Tak, a teď se musím podívat do počítače. Do systému certifi kace jsem vstoupil v době, kdy byl ještě stupeň Účetní asistent – to bylo v roce 2004. Stupeň Bilanční účetní jsem pak získal v roce 2006. Vstup do Komory mi přišel jako samozřejmost. Musím ale přiznat, že ze začátku jsem neměl ani žádný konkrétní důvod. Prostě mi to tak přišlo správné. To je ale podle mě jedna z věcí, která by se měla změnit. Pokud se někdo rozhodne vstoupit do systému certifi kace, už v té době by měl vlastně vědět, že vstoupit do Komory chce a vědět hlavně proč. Já jsem své „proč“ našel později. Bylo jím to, že jsem v Komoře poznal skvělé lidi, se kterými si kromě

výměny odborných informací mohu prostě i jen tak popovídat. A také jsem poznal hodně zajímavých míst, kam pak stálo za to zajet i opakovaně s rodinou. Také dostupnost informací prostřednictvím Komory, vzdělávání, zajímavých nabídek – prostě řady věcí. Takže z toho z počátku jen pocitového vstupu do Komory se stalo něco, co začalo dávat následně hlubší smysl. Doufám, že i do budoucna to bude stejně tak fajn.

Vy jste také daňovým poradcem – čím jste vlastně víc – účetním nebo daňařem? Co je Vám bližší?

To je ale záludná otázka. Já bych si přál být obojím a mám pocit, že v obojím se mám pořád co učit. Ale nespojuji to. Vnímám ty role vlastně odděleně. Zatímco účetního chápu jako člověka, který zpracovává a poskytuje informace pro celou řadu uživatelů – dovolte mi malou propagaci na defi nici účetnictví, kterou mám rád a kterou jsem použil při jedné z posledních Snídaní s KCÚ, čímž na tyto akce zvu všechny členy Komory, někdy ji ještě zopakuji – a vlastně jeho úlohou je být poradcem pro podnikatele, nositelem ekonomické informace, analytikem pro rozhodování, prostě pravou rukou majitele, investora... Daňového poradce naopak chápu jako specialistu, který na práci účetního navazuje, potřebuje, aby tento odvedl vysoce profesionální práci a řeší v rámci zákona co nejoptimálnějším způsobem pro svého klienta jeho daňové záležitosti, platby daní, daňová přiznání – prostě vztah klienta ke státu. Obě ty úlohy jsou důležité, vlastně samostatné, ale úzce na sebe navazující a měly by být i úzce spolupracující. A z logiky jejich náročnosti a obsáhlosti je skvělé, pokud je člověk účetním i daňařem, umí ty oblasti správně propojit. Na sobě však vnímám, že být takto univerzální znamená i to, že některé problémy umím jen identifi kovat a na správná řešení se musím zeptat kolegů, kteří jsou v dané oblasti opravdovými specialisty a ne universály. To je takové moje vnitřní dělení.

Hodně se v poslední době mluví o digitalizaci účetnictví. Jak vnímáte Vy osobně tento vliv, v čem vidíte úskalí a případné slabiny nebo benefi ty?

Někdy mám pocit, že té digitalizace je kolem nás až moc. Je to hodně módní téma. Byl jsem i na několika konferencích a seminářích na toto téma. Já to vnímám trošku po svém. Neumím si svět a svoji práci bez moderních technologií představit. Pamatuji papírové výstupy, ze kterých se čísla kamsi přepisovala, papírová přiznání, fronty na poštách – to vše je pryč. Elektronická komunikace při správném použití šetří neuvěřitelně času. Mít dokumenty v přehledných datových složkách je lepší, než mít kolem sebe desítky šanonů. Zajištění oběhu účetního dokladu elektronickou cestou šetří čas i náklady. Digitalizace šetří nekvalifi kovanou administrativní práci. Elektronická výměna datových vět místo posílání faktur nahradí nudnou manuální práci.

Asi píchnu do vosího hnízda, když řeknu, že mě moc nebaví vytěžování faktur. To je pro mě slepá ulička. Proč nevyužíváme třeba formát ISDOC pro datovou výměnu – naše účetní programy ho umí. Proč máme faktury vytěžovat, když by bylo lepší si je rovnou posílat v datovém formátu. Myslím, že je tu dlouhá cesta. Vidím příležitost v tom, ukázat – třeba i na akcích Komory – jak konkrétně ta jedna faktura je vystavena, doručena, zadána, schválena, zaplacena; jaké technologie lze použít a kolik času to ušetří a hlavně, kolik takový celý proces stojí. Děsí mě ale situace, kdy jsem se setkal s vyjádřením, že vlastně se vše dá automatizovat a doklady bude účtovat stroj. S tím zásadně nesouhlasím. Jsem přesvědčen o tom, že kvalifi kovanou práci za účetního odborníka žádný program nenahradí. Jen kvalifi kovaný odborník dokáže pro správné vykázání, pro správné poskytnutí výstupní informace, rozlišit, jakou že ekonomickou realitu ta která transakce reprezentuje, jak má být zpracována, jak zaúčtována, jak vykázána. Jedna a tatáž činnost může přeci pro různé fi rmy a dokonce i pro různé etapy životního cyklu fi rmy znamenat úplně jinou ekonomickou podstatu. A toto rozlišit a posoudit podle mě dokáže jen člověk.

Takže digitalizace určitě ano, zbavme se toho, co nemá přidanou hodnotu, co umí stroj lépe a rychleji, ale o to více dbejme na svoje vzdělání, abychom mohli dělat tu odbornou práci, která

se vlastně od účetních žádá – účtovat tak, aby výstupní informace měla smysl, přidanou hodnotu a posloužila rozhodování.

Jak vnímáte svoji úlohu v komisi? Jaká je úloha komisí v Komoře obecně?

Komora má ve svých orgánech řadu komisí. Nechci tady mluvit o každé z nich moc dlouho. Tu defi novanou úlohu najdou naši členové v našich komorových stanovách. Základem toho, aby účetní měli kvalitní samosprávu, je, aby měli i kvalitní orgány. Komise jsou v mých očích garantem takové kvalitní samosprávy. Myslím si, že řada jejich výstupů či činností by mohla být nabídnuta i Svazu účetních jako pomoc při správě účetní profese obecně. Například etický kodex, který vypracovala Etická komise, by měl být vidět v každé profesní kanceláři. Je poradním orgánem pro řešení obecných etických otázek vztahujících se k naší účetní profesi. Dozorčí komise, to je záruka pro členy Komory, že dění ve vedení Komory a hospodaření s prostředky odpovídá nejen platným právním předpisům, ale i té nadstandardní složce – naší účetní profesní cti. A na závěr „moje“ komise – disciplinární. No kdo jiný by měl být disciplinovaný, než účetní. Vlastně bych si přál, aby tato komise neměla vůbec žádnou práci, nemusela nic řešit. Ale důležitá pro samosprávu účetní profese, pro posouzení a zajištění toho, aby účetní byly opravdu profesionální a aby naši klienti věděli, že pokud mají nějaké pochybnosti o práci svého účetního, mají se kam obrátit. Těmi pochybnostmi o práci myslím to, zda jejich účetní plní řádně standardy pro poskytování účetních služeb, zda se chová jako profesionál. A zároveň dbá na to, aby certifi kovaní účetní plnili své povinnosti vůči Komoře. Rozhodně ale neposuzujeme správnost účetních postupů, řešení atd. Každá z komisí má podle mě v té hierarchii své nezastupitelné místo.

Účastnil jste se jednání s ISCÚ a Rady SÚ, jak vnímáte aktuální situaci a vývoj do budoucna?

V tomto bulletinu najdete článek, na kterém jsem se podílel, který se této otázce věnuje. Je u něj i takový obrázek, naznačující vzájemné vazby jednotlivých dílčích částí. Za mě je nesmírně důležité, že je nastartován komunikační proces, že je zde shoda na vzájemné provázanosti a potřebě (či snad vůli) spolupráce. Ta vzájemná spolupráce v rámci trojúhelníku KCÚ, SÚ, ICSÚ, ta mi v minulosti dost chyběla. Byla zde řada objektivních důvodů, proč tomu tak bylo. Doufám, že ty jsou opravdu minulostí a vnímám velmi vstřícný přístup zástupců všech zúčastněných stran k nalezení „modus operandi“ vzájemné spolupráce. A to je skvělé, protože podle mě si máme navzájem co nabídnout. Prvním krokem je to, abychom si začali navzájem sdílet informace a spolupracovali na společných projektech.

Kdybyste měl vypíchnout něco opravdu zajímavého pro naše členy, co bylo zmíněno na Radě SÚ, co by to bylo?

Lenko, dáváte mi strašně těžké otázky. Tam toho bylo řečeno hodně. Jak z toho mám vybrat jednu věc? Ale ano, jedna mě napadá. Týká se defi nice toho, co může v rámci své živnosti dělat účetní. On je to sice takový letitý spor s daňovými poradci, nicméně se Svazu účetních podařilo do defi nice účetní profese prosadit i to, aby účetní mohli pracovat na daňových přiznáních a to tím způsobem, že je v defi nici živnosti výslovně uvedeno, že účetní mohou vést ostatní evidence pro daňové účely. To je nezbytná podmínka toho, aby se tato činnost dala pokrýt i profesním pojištěním. A je to určitě dobrý bod. Malá fi rma nebo drobný živnostník s prostým a jednoduchým podnikáním opravdu nepotřebuje daňového poradce. Je pak na účetním, aby věděl, kam až jeho schopnosti sahají, co zvládne, a kde bude potřebovat pomoc odborníka v dané oblasti. Myslím, že to je dobrý a pro účetní cenný posun.

Je něco, co byste chtěl říct závěrem?

Určitě – chtěl bych pozvat členy Komory na náš každoroční komorový sněm, protože právě tam bychom měli říct, co od Komory očekáváme, co potřebujeme, co má pro nás řešit a kam má směřovat, aby se nám líbila ještě více, než nyní.

Děkuji velmi za rozhovor! Lenka Dvořáková