dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.
9-10/2020 • roč. XXIV • 49 Kč
POTKANI: ODDÍL NESLYŠÍCÍCH SKAUTŮ SLAVÍ 20 LET str. 10
EDITORIAL LUCIE WAGNER šéfredaktorka UNIE
OBSAH 4 ČUN/ČMUN: PRAHA, LIBEREC 6 30 LET ČUN: NEJISTÁ LÉTA 2011 - 2015 8 Z DOMOVA 10 TÉMA ČÍSLA: JEDNOU SKAUTEM, NAVŽDY SKAUTEM
sice nemám v ruce žádný průzkum, ale tuším, že léto patří k nejoblíbenějším ročním obdobím. U mě to rozhodně platí dvojnásobně. Slunce, teplo, vodní radovánky, různé sportovní aktivity – a nesmím zapomenout na naše děti, jimž dlouhé dny dovolí „lítat“ venku do večera. Letošní léto však bylo odlišné od těch předchozích, kdy jsme bezstarostně plánovali a cestovali. Ano, nic takového nebylo zakázáno ani letos, ale myslím, že i u těch otrlejších z nás se objevil červíček pochybností. Jet–nejet k moři, vypravit–nevypravit děti na tábor, navštívit–nenavštívit kulturní památky… a mohla bych dále pokračovat. Musím se vám k něčemu přiznat. Já, která v dětství hltala všechny foglarovky, s napětím očekávala nové vydání knih a časopisů o Rychlých Šípech, jsem nikdy nebyla na žádném táboře. Zní to neuvěřitelně, ale věřte, že jako dítě Vysočiny jsem se „nalítala“ po zdejších lesích a loukách dost a dost. Ta spousta her, která se rodila v našich hlavách, výletů s rodiči, prarodiči – ne, nemám pocit, že bych byla o něco ochuzena. Jsem však mile překvapena, jaký je dnes o letní tábory stále zájem. Mám radost především z pokračování skautského odkazu, o nějž se hezkou řádku let starají i někteří z nás. Znáte je? Představujeme je na straně 10. Vaše Lucie Wagner
18 ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ: JIŘÍ EICHENBERGER 22 NEVŠEDNÍ ZÁLIBY:
NA PIVO DO MUZEA 26 NESLYŠÍCÍ SENIOŘI: LADISLAVA BUBERLOVÁ 30 PSYCHOKOUTEK: V ZAJETÍ ÚZKOSTI 32 HVĚZDY V NÁS: VÁHY, ŠTÍR 34 SPORT 35 POTREFENĚ
2
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
OBSAH
REDAKCE SE ZPOVÍDÁ
Září – škola začíná. Které předměty jsme milovali a které nesnášeli?
KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie
MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz
• 9–10/2020, roč. XXIV ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY
vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupce šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Eliška Stráníková, Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Barbora Flusserová, Nikola Novotná, Dominik Mac Henzl tým pro zpracování překladů a videí: Eva Kastnerová, Eva Sattler, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Petr Pánek, Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová redakční fotograf: Nikola Novotná foto na titulní straně: Johana Kratochvílová foto na zadní straně: Michael Trousil grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Vydáno za podpory:
Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
3
ČUN/ČMUN
PRAHA
PRO NAŠE ZDRAVÍ
foto: L. Wagner
V červnu se do prostor České unie neslyšících opět vrátil život – především zásluhou přednášek, které si pro posluchače připravila Mgr. Marcela Koťátková. První byla zaměřena na CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc), kterou jsme ještě s ohledem na opatření absolvovali v rouškách. Druhá přednáška, Onemocnění páteře v důsledku věku, přilákala až 22 zájemců a byla věnována našim zádům. Téma páteře, jejích deformit a poučného Desatera školy zad bylo pro všechny podnětem k tomu, aby „se narovnali“. –lw-
POZNÁVEJME KRÁSY V ČR
foto: M. Ťuláková
V rámci projektu Poznávejme krásy kultury ČR s neslyšícími připravila Česká unie neslyšících první tři prohlídky – Invalidovna v pražském Karlíně (15. 7.), Rudolfinum v Praze (29. 7.) a zoopark ve vesnici Zájezd (1. 8.). –mť-
Letiště Václava Havla Praha uspořádalo originální a zábavnou akci Runway Park. Účastníci získali mnoho zajímavých informací nejen z leteckého prostředí a měli možnost vidět ukázky vozidel používaných na letišti, např. gumovače. Runway Park se konal přímo na ruzyňské letištní dráze číslo 22. V neděli 26. 7. s Runway Park spolupracovala Česká unie neslyšících, která se zúčastnila akce se svým prezentačním stánkem. Skupina osob se sluchovým postižením absolvovala komentovanou prohlídku letištních vozidel a letadla; doprovázel je chodící přepisovatel Zdeněk Cincibus. Atmosféra akce byla mimořádná: konala se poblíž letiště a přítomní měli možnost seznámit se s chodem letištního provozu. Všichni byli velmi zaujatí a nadšení. –mť-
4
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
foto: M. Ťuláková, M. Jarůšek
LETIŠTNÍ RUNWAY PARK
ČUN/ČMUN
PRAHA
TÝDEN AKTIVIT V BYSTRÉ
foto: M. Ťuláková
V letošním roce připravila Českomoravská unie neslyšících tradiční psychorehabilitační pobyt pro seniory. V týdnu 14. – 20. 6. se konala akce v městysi Bystré v kraji Vysočina. Skupina 18 neslyšících seniorů byla ubytována v hotelu Bystré. Pobyt vedl F. Šmolík a jeho tým. Na programu byla cvičení s M. Ťulákovou, plavání v bazénu s mořskou solí a večerní diskuse o časopisu Unie. Výprava se zúčastnila mnoha výletů – po Bystré, na rozhlednu Horní les, ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Poslední dva dny účastníci vyrazili na výlety i s tlumočnicí – na hrady Perštejn a Svojanov. Na závěr je naší povinností sdělit členům ČMUN smutnou zprávu, že v polovině pobytu náhle zemřel náš dlouholetý člen Vítězslav Krajdl. Upřímnou soustrast rodině. –mť-
KRUŠNOHORSKÝ POBYT V MARIÁNSKÉ
foto: M. Ťuláková
Pražská organizace Českomoravská unie neslyšících uspořádala další psychorehabilitační pobyt pro rodiny s dětmi. Kvůli koronavirovým opatřením byla kapacita účastníků omezená. Celkem se akce zúčastnilo osm rodin. Pobyt proběhl v penzionu U Rybníka ve vesnici Mariánská poblíž Jáchymova ve dnech 20. - 25. 7. 2020. Rodiny podnikly mnoho výletů: po Božím Daru, kde se nachází Ježíškova cesta, do Karlových Varů, lanovkou na Klínovec a také mnoho procházek v okolí Mariánské. Jeden den byl věnován soutěžím a hrám pro děti. –mťLIBEREC
foto: K. Nováková
NOVINKA Z LIBERCE Od června má liberecká pobočka ČUN novou vedoucí, Alenu Havránkovou. Služby a činnosti pobočky zůstávají beze změny. Program veškerých aktivit naleznete na facebookových stránkách ČUN Liberec. –lw-
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
5
5. díl: 2011–2015
Sáhnout si až na dno… TEXT: Petr Pánek / FOTO: archiv ČUN, Lenky Marxové a Petra Pánka
Po skromných oslavách 20. výročí ČUN se organizace probudila do krizového roku 2011, který skončil odchodem prezidenta Ladislava Bojara a zvolením prezidenta nového – Martina Nováka.
R
oky 2012 až 2015 byly ve znamení nejistot, splácení dluhů nahromaděných za léta 2010 a 2011 včetně rekonstrukce veškerého účetnictví. Vedle finančních problémů docházelo postupně také k organizačnímu zeštíhlení. Z původních 14 oblastních organizací ČUN jich po dvaceti letech zůstaly jen čtyři – Praha, Brno, Kroměříž a Liberec. Přesto šel běžný spolkový život neslyšících dál a ČUN dokázala i v omezených podmínkách uspořádat několik zdařilých akcí, ať už to byla beseda s Tomášem Šolcem o Černobylu v dubnu 2014, nebo letecký poznávací zájezd do Izraele a Palestiny v září 2014. A v roce 2015 mohla důstojně oslavit čtvrtstoletí své existence – například v Praze besedami s herci Tomášem Hanákem, Milanem Šteindlerem a Petrem Kostkou, nebo v Brně s našimi úspěšnými účastníky 18. zimní deaflympiády v Rusku.
Vyvrcholením oslav byly letní piknik pod otevřeným nebem v žižkovské Ohradě, vernisáž výstav historických fotografií v září a především MegaDeaf Party, aneb 25 let jsme se neslyšeli v listopadu. Zájmu se tradičně těšily Mluvící ruce, v té době konané v Rock Café.
Lenka Marxová (členka ČUN Liberec od roku 1992, zaměstnankyně od roku 2014) Členkou liberecké ČUN jsem už 28 let. Ještě rok předtím, v létě 1991, byla založena dívčí skupina DDC – Deaf Dancing Club. To byly pro mě krásné časy, plné zážitků a radosti. Vystupovaly jsme s tancem na různých akcích a zábavách neslyšících, ale i v divadle nejen tady v Liberci.
Od roku 2014 jsem v ČUN Liberec pracovnicí v sociálních službách. Vedu skupinové aktivity jako je cvičení pro seniory, individuální cvičení, výuku různých tanců pro maminky i pro děti ve škole. Vážím si dlouhodobé spolupráce s předsedou Milošem Hostonským, stejně jako s bývalým předsedou Jaroslavem Štajerem, vedoucí pobočky Renatou Šedivou a předsedou sportovců Tomášem Šímou.
Martin Novák (zaměstnancem ČUN je od roku 2010 dodnes) Období 2011–2015 hodnotím jako největší zlom, který Českou unii neslyšících potkal. Není tajemstvím, že jsem v prosinci 2009 odstoupil z funkce předsedy ČUN Praha a současně i viceprezidenta ČUN. Vadilo mi zasahování ústředí do pravomocí předsedy Beseda s hercem Tomášem Hanákem, 4. 3. 2015
Mluvící ruce v Rock Café, 1. 11. 2014
6
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Na akci Pojďte k nám učily Veronika Chladová a Marie Mašláňová znakovat Helenu Vondráčkovou, 21. 6. 2014
a vedoucího Centra sociálních služeb Prahy včetně obcházení problémů a neřešení zásadních věcí. Mého nástupce ve funkci předsedy ČUN Praha, Františka Hlaváčka, čekalo velmi těžké období, kterého se však zhostil velmi diplomaticky. Netušil jsem, že problémy, které ústředí neřešilo dlouhodobě, vyústí v daleko horší situaci, především z důvodu nedostatečného množství projektů pro udržení celé organizace. To mělo za následek vyčerpání rezervních zdrojů, především ČUN Praha (ústředí ČUN nevrátilo peníze vypůjčené z rezervy). Radě ČUN bylo v únoru 2011 z důvodu úspor doporučeno zrušit prostory ústředí ČUN v Havlíčkově ulici a část pracovníků přesunout do ČUN Praha. V druhé polovině roku 2011 se členové dozvěděli podivnou informaci, že byla založena nová organizace, Moravskoslezská unie neslyšících, a všechny sociální služby byly už na ni přeregistrovány, ačkoliv k tomu neměl pan prezident dle stanov pravomoc. V lednu 2012 jsem po odstoupení pana Bojara převzal řízení ČUN na žádost členů Rady ČUN. Museli jsme urgentně řešit spoustu věcí, na účtech ČUN byly nulové částky a hromadily se nám neuhrazené faktury za období 2010 až 2011 včetně mezd. Celou dobu jsme vůbec nevěděli, jak na tom organizace je a zda ji nebudeme muset dát do likvidace. Z toho důvodu vznikla Českomoravská unie neslyšících z.s., kam jsme všechny fyzické členy přesunuli. Až v roce 2015 jsme si pak mohli být jistí, že Česká unie neslyšících, z.ú., je stabilizovaná. Česká unie neslyšících
byla pak následně po odsouhlasení soudem a kontrolách přetransformována ze spolku na ústav a přidělena k Českomoravské unii neslyšících z.s., jako zakladateli.
Členové ČUN Brno při komentované prohlídce „Neznámé Brno“, 1. 6. 2015
Turistika se tradičně těší zájmu neslyšících, zde výlet (2015) do rodiště bývalého předsedy vlády Jana Malypetra. Víte, kde jsou Klobuky?
František Šmolík (v ČUN Praha pracuje od roku 2008 dodnes) S prací pro ČUN jsem měl zkušenost již od roku 2002, kdy mě tehdejší prezident – Jiří Dachovský – přijal na práci hlavního revizora ústředí ČUN. Po čtyřech letech práce jsem pak na 14 měsíců odjel do Anglie jako au-pair. Na začátku jsme se v oblasti sociálních služeb spíše hledali a zjišťovali jsme, čím se přesně budeme zabývat. Reagovali jsme na konkrétní požadavky klientů. V době krize onoho roku 2011 bylo zrušeno ústředí ČUN v Havlíčkově ulici a většina nábytku se stěhovala do malé klubovny v Dlouhé. Do roku 2011 jsme navíc seděli všichni, sociální pracovníci i tlumočníci, pohromadě v jedné kanceláři. V letech 2010–2011 skončilo v ČUN několik pracovníků – ekonomka Radka Počtová, tajemnice Jana Slováčková a účetní Alena Adamcová. Byla to doba velkých změn.
Mými kolegy v Centru sociálních služeb byli Ota Pačesová, Karel Zajíček a Regina Poláková. Naším vedoucím byl do roku 2009 Martin Novák, poté Barbora Harvánková. Po dvou letech ji vystřídala Petra Čížková (Smetanová). Tlumočníci měli službu jenom dva dny v týdnu, v té době tu tlumočily Anežka Růžičková a Jitka Kubištová. Až v letech 2012–2013 se situace stabilizovala, Martin Novák podal nové projekty a nabírali se noví lidé – Michael Trousil, Barbora Herzánová a vedoucí tlumočnického týmu Lucie Klabanová. Tlumočnická služba se rozšířila na celý týden a nastoupily tlumočnice Dana Tučková (Prellová), Barbora Fodorová a Klára Herčíková. Mohli jsme si už dovolit pořádat také zajímavé akce pro veřejnost. Rád vzpomínám na dvě z nich, obě jsme pořádali v červnu 2014 – „Poznejte nás“ a „Pojďte k nám“, kde za velkého zájmu vrcholila soutěž „Hledáme tiché talenty“. Hostem byla Helena Vondráčková. Novinkou toho roku byly naše vlastní facebookové stránky a různé propagační materiály, včetně jednotných modrých triček a mikin.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
7
Z D OMOVA
Připravily: Lenka Hejlová a Lucie Sedláčková Půlpánová
XXVII. ročník Ceny VVOZP Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením (VVZOP) vyhlašuje ocenění za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení a fotografickou soutěž na téma Společně napříč generacemi. Publicistické práce jsou rozděleny do tří kategorií: televizní, rozhlasové a tiskové. Přihlásit lze dílo publikované od 1. října 2019 do 30. září 2020. Ve všech kategoriích mohou být i díla uveřejněná prostřednictvím internetu. Díla se přihlašují do 30. září 2020. Do fotografické soutěže mohou být přihlášeny takové fotografie, které nejlépe poukazují na soužití mezi generacemi ve vazbě na zdravotní postižení, na solidaritu, vzájemnou pomoc a interakci. Soutěžní fotografie lze přihlašovat do 15. října 2020. Přihlásit se mohou profesionálové i amatéři z České republiky. Více zde: https://www.vlada.cz/assets/ppov/vvozp/aktuality/Propozice-Cena-VVOZP-2020.pdf
11. června 2020 se konalo zasedání ASNEP, v jehož rámci proběhly volby prezidenta a členů Rady. Dosavadní prezidentka Pavlína Spilková poděkovala všem za veškeré nasazení a aktivity během uplynulých tří let. Novým prezidentem ASNEP se stal Jindřich Mikulík, za víceprezidenta byl zvolen Vlastimil Chlumský. Radu ASNEP tvoří Milan Fritz a Lucie Sedláčková Půlpánová, třetím členem je Pavlína Spilková, která do Rady přešla z pozice prezidentky. V čele revizní komise bude na Radu dohlížet Marie Mašláňová. 1
2
4
5
3
6
zdroj: ASNEP, z.s
zdroj: pixabay.com
má novou radu
1 Jindřich Mikulík, 2 Milan Fritz, 3 Pavlína Spilková, 4 Vlastimil Chlumský, 5 Lucie Sedláčková Půlpánová, 6 Marie Mašláňová
Nedostatek internetových videopořadů, kde hlavním jazykem je český znakový jazyk, ponoukl neslyšící influencerku Marii Mašláňovou k založení vlastního pořadu pod názvem Mašle Média, ve kterém se věnuje novinkám či zajímavostem ze světa českých a zahraničních neslyšících nebo populárně-naučným tématům z oblasti lingvistiky znakových jazyků apod. Mariin pořad můžete vidět na facebookové stránce Mašle Média a na Instagramu pod profilem @masle_media.
8
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
zdroj: archiv Marie Mašláňové,Vojtěch Haluška (logo)
Neslyšící influencerka
Z D OMOVA
Festival o porodu a rodičovství Každoročně v květnu se v Praze pořádá festival Světový týden respektu k porodu, určený především těhotným ženám, maminkám se staršími dětmi nebo i ženám zajímajícím se o seberozvoj. Jedna neslyšící maminka nechala pro festival zfilmovat svůj dokument o domácím porodu a zařídila tlumočení pro neslyšící snad i do příštích let. Letos mají neslyšící možnost navštívit tři tlumočené přednášky. Kvůli opatřením souvisejícím s koronavirem se festival koná až v podzimním termínu 5.–11. října 2020.
zdroj: Facebook
Od 23. září 2020 mají všechny subjekty státní správy povinnost opatřovat videa a zvukové soubory na svých internetových stránkách titulky (platnost příslušné části nového zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti). V návaznosti na tuto problematiku proběhla 2. září 2020 tisková konference (Ne)přístupnost audiovizuálního obsahu pro osoby se sluchovým postiženým na webech státní správy, kterou zahájili Martin Novák (ČUN) a Šárka Prokopiusová (SNN) projevem o svých zkušenostech s (ne) dostupností skrytých titulků (ST) nebo překladů do ČZJ. Slova se chopil i Ondřej Klimeš z Newton Technologies, který představil výsledky analýzy dostupnosti ST v rámci kampaně #titulkujeme; pouze necelá pětina webů s videobsahem má příspěvky opatřené titulky pro neslyšící a nedoslýchavé. Závěrem pořadatelé oznámili zrušení termínu Konference INSPO – s ohledem na aktuální pandemickou situaci se říjnový termín přesouvá na sobotu 10. dubna 2021.
zdroj: Hnutí za aktivní mateřství, z.s.
Zákon o přístupnosti informací
zdroj: Stanislav Čihák
T-Mobile a nový tarif pro neslyšící Čeští neslyšící využívající služeb operátora T-Mobile mají od 1. července 2020 možnost přejít na jiný tarif. Původní zvýhodněný Tarif T 30 HIT dnem 30. 6. 2020 skončil, nově mohou neslyšící a jejich rodiny přejít na zvýhodněný tarif, jehož novinkou jsou například datové balíčky o maximu 20 GB (Neomezeně SD), 50 GB (Neomezeně HD) a Neomezeně MAX. U těchto balíčků nedojde při překročení datového limitu k vypnutí dat, nýbrž data běží nadále se sníženou rychlostí. Více na facebookové stránce Zvýhodněný program neslyšící.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
9
R E P O R TÁ Ž
TEXT: Milena Brožová, Nikola Novotná / FOTO: Johana Kratochvílová, Nikola Novotná, archiv Potkanů
Rád si hraju na vojáky
Na světě je 60 milionů skautů. V Junákovi, jak se české skautské hnutí nazývá, se nachází 2203 oddílů s celkovým počtem 67 959 registrovaných skautů a skautek. Jediným oddílem pro neslyšící skauty jsou Potkani (53. oddíl se sídlem v Praze).
V
ětšinu programu tvoří výlety v přírodě a hry, které jsou koncipované tak, aby rozvíjely osobnost skautů. Za každou hrou či programem se skrývá nějaký cíl. Skauti i skautky vyrůstají ve skupinách s dětmi stejného věku, starší skauti později začínají pomáhat vedoucím s programem pro mladší členy. Tím se naučí spolupracovat, přizpůsobit se kolektivu, ale i vyjádřit svůj názor a prosadit se při vedení družin. Často pak pokračují v dobrých vztazích s kamarády i v pozdějším věku. Dobrovolní vedoucí musí projít kvalifikačními i zdravotnickými kurzy.
ODDÍL POTKANI Oddíl Potkani vznikl na podzim 2000 z inciativy neslyšící Lucie Sedláčkové Půlpánové (Cvrček) a slyšící Aleny Dvořákové (Tin). Jméno pro oddíl bylo inspirováno domácím mazlíčkem tehdejších skautíků. Většina z nich měla právě potkana. První tábor Potkanů se uskutečnil v roce 2001. Za dvacet let prošlo oddílem 120 skautů a skautek. V současné době mají Potkani 31 členů a 13 vedoucích.
Skauti se dělí do skupin podle věku: ● benjamínci: <6 let ● světlušky a vlčata: 7-10 let ● skauti a skautky: 11-15 let ● roveři a rangers: 16-20 let ● činovníci: 20< ● oldskauti (člověk, který už nevede): 25<
Jednou skautem, 10
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
foto: Johana Kratochvílová
R E P O R TÁ Ž
CO JE SKAUTING? ● zážitky a dobrodružství ● rozvoj osobnosti a samostatnosti ● pomoc jiným ● poznávání přírody ● parta kamarádů a spolupráce ● rozvoj tvořivosti a fyzické zdatnosti
NAVŽDY SKAUTEM ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
11
R E P O R TÁ Ž
Trocha „potkaní“ historie Naše tábory
Potkaní družinovka
Koupené stezky
Potkani mají vlastní nováčkovské stezky (viz foto). Skaut nováček poznává svůj oddíl a chodí na družinovky a výpravy, plní stezku, a když zůstane, dostane na vánoční nadílce nebo na táboře u slavnostního ohně další stupeň stezky a šátek.
12
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
P
rvní nápad vzešel od Cvrčka, která během dospívání propadla čtení „foglarovek“. A jak tomu bývá, byla to i shoda okolností. Cvrček se setkala s Tin, aby probraly výuku znakového jazyka, a zmínila se, že by ráda vedla neslyšící skauty. První klubovna byla pronajatá od TJ Slavoj nedaleko metra Hloubětín. Později Cvrček a Tin zapojily Tiška (Františka Půlpána) a ještě jednoho slyšícího skauta, který měl na starosti finance. Všichni zkoušeli zapojit i slyšící děti, ale moc to nefungovalo – v oddíle se tvořily dvě oddělené skupiny slyšících a neslyšících skautů. Vyjednali tedy i tlumočníka českého znakového jazyka – Radku Starou (Faltínovou) alias Murmu. Po nějaké době se při předávání skautských myšlenek zaměřili jen na neslyšící děti.
Nástup do oddílu Nováček musí splnit nováčkovské zkoušky do určité doby. Každá věková kategorie má svou zkoušku. Vlčata a světlušky dostávají žlutý šátek, skauti a skautky a všichni starší hnědý šátek.
R E P O R TÁ Ž
Lucie Sedláčková Půlpánová Cvrček
František Půlpán Tišek
PRVNÍ VEDOUCÍ POTKANŮ V OBDOBÍ 2000-2013
fot o:J oh an
aK
rat
och
víl
ov
á
Alena Dvořáková Tin
ODDÍLOVÁ ČINNOST POTKANŮ: 1 × za 14 dní na družinovkách (= schůzkách) zatím pouze v Praze (v budoucnu snad i v Brně a Hradci Králové), kde se hrají hry a plní se zadané úkoly 1 × za měsíc víkendová výprava, spojená s pobytem v přírodě (sjíždění řek, lezení po skalách a umělých stěnách, v létě putovní akce, kdy si vše s sebou nesou a spí pod širým nebem) 1 × za rok čtrnáctidenní letní tábor Oblíbené sezení u ohně
První Potkani
1. Co pro tebe znamená být skautem/skautkou? Tin: Závazek žít poctivý a užitečný život. Skauting přináší skvělou možnost si v dětském věku v malém kolektivu ověřit, co obecně platná pravidla přinášejí do společnosti. Nesu si v sobě vděčnost a závazek vůči těm, kteří mi v tom byli vzorem. Cvrček: Způsob života a plnohodnotné trávení času. Dává mi možnost trávit čas v přírodě, poznávat nová místa a lidi. Dělat něco pro skauty mělo a má smysl. Se skauty zahodím všední starosti a stačí mi jen troška jídla a pár věcí. Ráda na období se skauty vzpomínám a vidím výsledky naší práce. To je hezké. Tišek: Dává mi možnost naučit se novým věcem, které se zdají být složité. Je hodně spjatý s přírodou, jejím poznáváním, zkoumáním, soužitím a její ochranou. Umožňuje navazování nových přátelství. 2. Jak vznikla tvá přezdívka? Tin: Z jedné sázky, když jsem byla malá skautka. Odkazuje na nikotin, což je ironie, protože jsem nikdy nekouřila a nemám zápach z cigaret ráda. Cvrček: Převzala jsem ji z doby, kdy jsem chodila na základní škole na pantomimu. V představení Broučci jsem hrála cvrčka. U skautů se tato má přezdívka ujala. Tišek: Vznikla už v době turistického oddílu, což vlastně byl „utajený“ skaut. Volávalo se na mě „Fran-Tišku“ a já reagoval zejména na druhou část jména „Tišku“. Také jsem byl sám neslyšící mezi slyšícími a moc jsem se do hovoru nezapojoval a byl jsem tichý. 3. Byli jste u začátku vzniku oddílu Potkani, co bylo nejtěžší? Tin: Pro mě chodit včas na schůzky. :-) Celý začátek byl těžký, pro nás, kteří se učili vést oddíl, i pro děti, které musely počkat, až se to naučíme. Naštěstí to ani jedna strana nevzdala a výsledkem je oddíl, který už funguje víc než dvacet let, a především přátelství, která mezi námi vznikla. Cvrček: Dát novým malým neslyšícím skautům řád a upoutat jejich pozornost. Děti někam neustále odbíhaly, nemohli jsme je hlasem přivolat zpět a neustále jsme za nimi běhali. První půlrok byl opravdu náročný, ale časem se to zaběhlo. Skauti se naučili, že nejdříve mají naslouchat, a pak se vrhnout na akci, po níž následuje hodnocení. Tišek: Nejtěžší bylo pro mě rozdělit čas, kterého je vždy málo, mezi rodinu a skauty. Obecně začátky byly složité, děti byly nepozorné, rušily, ale pak jsme se zaběhli. Chtělo to hodně trpělivosti, času a energie a nejedny nervy (usmívá se). Hodně tomu pomohl vzor – spolupráce s Irskem na skautském táboře. Děti viděly, že mají pomáhat, dávat pozor. Od té doby se začaly zapojovat a pomáhat.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
13
R E P O R TÁ Ž
Skautské tradice: Každý oddíl má své vlastní zvyky. Ale většina z nich dodržuje tyto společné zvyky: • oslava Dne skautů, který připadá na 24. duben (svátek sv. Jiří, patrona skautů); • střediskové výpravy – 1 x za rok společná výprava pro celé středisko; • dávání přezdívek = skautských jmen. Jména se dávají podle typických vlastností či situace. U Potkanů ji ještě všichni nemají; • skautský pozdrav podáním levé ruky (světlušky, vlčata, skautky i skauti po celém světě si potřásají levou rukou, protože je blíž k srdci – symbol lásky a přátelství. Aby bylo toto přátelství ještě pevnější, vždy do sebe zaklesnou malíčky); • nošení kroje a šátku, kromě toho nosí vlastní oddílová trička a mikiny; • lov bobříků a plnění skautských stezek (plnění výzev a úkolů podle věkových kategorií); • táborový nástup spojený se vztyčením vlajky na stožár. Na rozdíl od jiných oddílů ale používají verzi Junácké hymny a večerky v českém znakovém jazyce; • loučení se v kruhu.
První nášivka Potkanů na kroj od Radky Staré
Aktuální logo Potkanů, které namaloval Oříšek. Inspiroval se nášivkou od R. Staré.
Důležitost ruky u skautů: Zvednutí pravé ruky – dlaní vpřed a zdvižena k rameni (palec překrývá malíček – symbolika rytířské zásady, kdy silnější chrání slabšího), ukazováček, prostředníček a prsteníček vyjadřují tři body skautského slibu: • při vztyčování a snímání státní vlajky na táboře; • při zpívání hymny; • při skládání slibu či podobných slavnostních aktech • při setkání s jiným skauty. U světlušek a vlčat dva vztyčené prsty připomínají slib a zákon.
foto: Nikola Novotná
Oblíbené hry Potkanů:
14
Táborový nástup
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Bitva o vlajku. Dva týmy mají v lese každý svoje území a na své straně vlajku, kterou chrání. Úkolem obou skupin je získat vlajku protivníka a přinést ji. Nesmí se však nechat chytit. Pokud se jich protihráč dotkne, musí se vrátit ke své vlajce pro nový život. Cíl hry: spolupráce, logika a pohyb. Šifry – morseovka. Posílání zpráv i na dálku. Cíl hry: procvičování paměti, postřehu a i českého jazyka u neslyšících skautů. Záchod. Podobná hře „Mrazík“. Chytač se snaží dotknout všech hráčů. Když se někoho dotkne, ten musí pokrčit nohy a natáhnout pravou ruku směrem od boku. Spoluhráči ho mohou vrátit do hry tak, že si na něj „sednou“ (jako na záchod) a jeho nataženou rukou pohnou dolů, „spláchnou“. Cíl hry: pohyb, postřeh a zábava.
R E P O R TÁ Ž
– dodnes (Ježi, Žiry a Křeček).
Marie Pangrácová (Ježi) 1. Být jednou z těch, kteří se snaží udělat ze světa lepší místo pro všechny lidi, zvířata a další přírodní výtvory. :-) 2. Vděčím za ni svému mistrovskému převleku ježibaby při jednom táborovém úkolu – nikdo mě nemohl poznat! Protože jsem ale dívka, ne baba, je mojí přezdívkou jen „Ježi“. Také znak pro „Ježi” vznikl asi na základě mé obliby popichovat, zejména v hledání nedostatků v pravidlech a následném protestu. 3. To je tajemství! Asi nejsilnější byl zážitek, kdy se naše skupina při honbě za pokladem od draka zasekla na ostrově. Spustil se silný liják a my jsme se schoulili i s drakem pod jedním kusem látky. Povídali jsme si a hřáli jeden druhého, až nás slunko zachránilo. Odměnou za naši trpělivost byla nádherná duha. Pak jsme se vrátili bezpečně lodí do tábora.
foto: Nikola Novotná
Nikola Novotná (Žiry) 1. Být ve skvělé partě, zažívat spolu dobrodružství a spoustu dalších věcí. 2. Jsem vysoká a pihatá, tak mi začali říkat Žirafa, ale “fa” se mi nelíbilo, tak jen Žiry. 3. Není možné vybrat jeden zážitek. Je jich strašně moc! Tábory, puťáky, voda, večerní rituály atd. Vzpomínám na výpravu „survival“ (= boj o přežití) v mých patnácti letech. Popisovat ji nebudu, připravuji ji i pro naše rovery. :-)
Potkani ve světě 2006 mezinárodní tábor v Irsku 2008 mezinárodní tábor v Česku (pořadatelé Potkani) 2009 mezinárodní tábor ve Finsku Táborů se zúčastnili skauti z Finska, Belgie, Švýcarska, Anglie, Holandska, Irska a Česka.
Jan Semerád (Křeček) 1. Že se vždycky budu mít na koho spolehnout a vzájemnou podporu. 2. Na jednom z mých prvních táborů s oddílem byly k snídani chleby s marmeládou a už docházely. Měl jsem zrovna hlad, tak jsem si do pusy cpal střídavě dva krajíce, prostě jsem je „křečkoval“. 3.Těžko říct, za necelých 19 let v oddíle bylo těch zážitků hodně. Vedle skvělé party na vůdcovském kurzu a jeho absolvování to asi bylo složení mého činovnického slibu ve zvonici v Hradci Králové. Také nezapomenutelný noční únos, který předcházel složení mého skautského slibu. Dostal jsem totiž špatnou mapu a do tábora jsem se vrátil až těsně před budíčkem.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
foto: Johana Kratochvílová
1. Co pro tebe znamená být skautem/skautkou? 2. Jak vznikla tvá přezdívka? 3. Podělíš se s námi o nejsilnější zážitek ze skauta?
foto: Johana Kratochvílová
Puťák se koná před táborem. Jde o jednodenní či i vícedenní výlety pěšky s batohy na zádech. Vše (oblečení a jídlo) si neseme. Cílem je spaní v přírodě, trénování orientace v mapě, vaření a uvědomění si důležitosti přírody pro nás.
Vedoucí oddílu od 2014
foto: Johana Kratochvílová
foto: Johana Kratochvílová
Pod skautské středisko Arcus, které je právnickou osobou, spadají dohromady čtyři oddíly – včetně oddílu Potkanů.
15
R E P O R TÁ Ž
Další vedoucí: 1. Co pro tebe znamená být skautem/skautkou? 2. Jak vznikla tvá přezdívka? 3. Podělíš se o nejsilnější moment ze skautu?
Vojta Kovařovic (Oříšek) 1. Být součástí skvělé party, se kterou jsem se hodně naučil. 2. Ze znaku pro "oříšek", který jsem používal už před skautem, a také pro mou tvrdohlavost. 3. V oddíle jsem zažil hodně silných momentů, ale nezapomenutelný je můj první táborový oheň a závěr vůdcovského kurzu. Petr Zbožínek (Zbóža) 1. Dobrou partu lidí, hry v přírodě a její poznávání formou hry. 2. Vznikla již na základní škole zkrácením mého příjmení. Proč ses ke skautům přidal až v dospělosti? Nikde není napsáno, že se skaut musí navštěvovat od malička. Chtěl jsem být skautem tak jako mé sestry, ale nemohl jsem, protože jsem byl na internátě. Až po mnoha letech jsem začal Potkanům pomáhat a hlásal jsem, že jsem zálesák. A ejhle, teď už jsem skaut :-) Bára Fodorová 1. Být součástí úžasného skautského společenství otevřeně smýšlejících lidí, kteří sdílí stejné hodnoty, kterým záleží na li-
16
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
dech a na světě a kteří chtějí být dobrými vzory pro mladší generace a všestranně je rozvíjet. Pro mě je skauting hodně o přijetí a sounáležitosti a o nevyčerpatelných možnostech rozvoje a inspirace. 2. Já zatím na svoji přezdívku stále čekám. Dá se ale říct, že určitým způsobem je mojí přezdívkou už můj jmenný znak – „ta upovídaná“. :-) 3. Těch je mnoho, ale vyberu krásný a silný okamžik z loňského tábora. U závěrečného slavnostního ohně skládal Ježek, jedno z vlčat, svůj vlčácký slib. Pozorovala jsem jeho soustředění při znakování slibu a poté jeho radost a hrdost v očích, když se mu to povedlo. Celý oddíl mu pak potřesením levice gratuloval, všichni to s ním prožívali. Jan Panský (Frodo) 1. Znamená pro mě sloužit Pravdě a Lásce. Asi to zní trapně, že tady cituji začátek skautského slibu, ale vnímám to tak. Nebát se pravdy nebo boje za pravdu, být upřímný v lásce a milovat svou zemi. Krom toho skaut pro mě znamená i přátelství (v podstatě druhou rodinu), poznání a pokoru. 2. To si moc nevybavuji, říkali mi tak někteří spolužáci již na střední škole. 3. Je těžké vybrat jen jeden. V roce 2018 jsme s malými vlčaty a světluškami šli na dvoudenní puťák. Hned na začátku pochodu začalo pršet, podle staré mapy jsme šli po velmi zarostlé cestě plné trní, která nemilosrdně trhala naše igelitové pláštěnky. Děti z prvního fňukání přep-
nuly na objevování, najednou byla pro ně vše výzva. Jednu chvíli se silně rozpršelo a úplně jsme zmokli, včetně našeho oblečení v batozích. Neměli jsme nic suchého, museli jsme dokonce náš puťák přerušit. Karolína Nováková (Želva) 1. Pro mě skaut znamená čest a smysl života. Také poznávání svých limitů, nedostatků, které můžeme napravit, vylepšovat. V Junáku procházíš různými funkcemi, od dobrovolníka až k náčelníkovi. A poznáš, co vše obnáší. 2. Tu už mám z mého dětství, kdy jsem neustále nosila klobouček a na výpravách jsem chodila pomalým tempem. 3. Ano, mám moment, kdy jsem si uvědomila, že děti v oddílu rychle vyrostly a dospěly. Mário Červinka (Lotřík) 1. Soužití s přírodou, spolupráci a trávení času s lidmi, se kterými mi je dobře a kteří jsou jako má „druhá“ rodina. 2. Jsem provokatér, dodnes rád provokuji, hlavně děti. 3. Když mi bylo asi 14, byli jsme na výpravě, běžkovali jsme a já jsem zjistil, že jsme na zamrzlém jezeře. Byl jsem z toho nadšený
R E P O R TÁ Ž
Děti odpovídaly na otázky: 1. Jak dlouho jsi u skautů? 2. Co se ti u skautů líbí? 3. Která výprava nebo táborový program se ti nejvíc líbily? 4. Chtěl/a bys něco do budoucna se skauty zažít?
Amálie Melkusová (Indiánka – světluška) 1. Tři roky. 2. Táta mě zpočátku musel přemlouvat, abych chodila – a nakonec chodím dodnes. Líbí se mi tam, s kamarády si povídáme a hrajeme. Líbí se mi, že i se mnou zatočí. :-) 3. Všechny! 4. Společně jít plavat a spát v lese. Jít opět na puťák, bylo to super. Ondřej Šůna (Ježek – vlče) 1. Čtyři roky. 2. Je vždycky zábava, s kamarády si povídáme, a i se pereme. :-) 3. Táborová hra Apokalypsa a noční stezky odvahy. Mou oblíbenou hrou je záchod. 4. Moc bych chtěl navštívit zahraničí, třeba Slovensko, Rakousko, nebo jet klidně někam hodně daleko a potkat
tam další neslyšící skauty. Ještě jsme takhle nikde nebyli. Ondřej Červenka (Moucha – vlče) 1. Dva roky. 2. Setkávání s kamarády, je s nimi zábava. 3. Líbí se mi tábory, ten poslední tábor byl super, jak jsme hráli na „přeživší“. A nejvíc se mi líbila hra na sbírání papírků v lese, kdy nás vedoucí nesměli chytit. Anebo jak jsme museli najít zbraně a vykopat je! Taky mám rád vánoční nadílky, kde je hodně jídla, dárků a zábavy. 4. Chtěl bych jet autobusem, vlakem nebo letět společně do zahraničí na setkání skautů. Můj starší bratr takto byl v Americe. Jolana Půlpánová (Pajda – skautka) 1. Letos to bude už devátým rokem. 2. Nejde na to odpovědět. Jsou to spíše lidé, kteří jsou jeho součástí, bez nich by ty zážitky ani nebyly. Ale nejraději mám
tábory, střediskovky a vánoční výpravy. 3. Určitě, chtěla bych se zúčastnit velkých skautských akcí po celé ČR a s naším oddílem bych chtěla jet někam třeba do hor. Stela Skýpalová (rangers) 1. V červnu to budou čerstvě dva roky. Ale necítím to takto, mám pocit, že jsem tam dlouho. 2. Líbí se mi, jak se skauti umí radovat z maličkostí. Úsměvy jim vždycky úplně rozzáří obličeje. 3. Nejvíce se mi líbila večerní atmosféra při rituálu, kdy jsem se stala skautkou. Cítila jsem, že vím, kým opravdu jsem. 4. Úplně všechno! Z každé výpravy si odnesu nové věci a krásné vzpomínky na spoustu zábavy.
„Buď připraven“ Baví tě skauting a práce s dětmi? Máš rád přírodu a umíš znakový jazyk? Je ti 16 až 25 let? Přidej se k nám jako oddílový vedoucí! Kontakty níže: Kontakty: Facebook: 53. skautský oddíl neslyšících Potkani E-mail: potkani53@skaut.cz
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
17
Ú S P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í
„Změna v jídlech zvyšuje chuť.“ Pietro Aretino
JIŘÍ EICHENBERGER je jeden z mála nedoslýchavých podnikatelů v oboru gastronomie. Podniká v restauraci, která se jmenuje „Na Staré“ a leží v malé obci Rudná u Prahy. Pracuje na třech pozicích. Dělá kuchaře, číšníka a provozovatele.
TEXT: Eliška Stráníková FOTO: Nikola Novotná
a Eliška Stráníková
18
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Knedlo-vepřo-zelo a k tomu pořádné pivo s nadýchanou pěnou
Ú S P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í
Kdy jste začal s podnikáním v restauraci? Tahle restaurace není mojí první. V roce 2011 jsem měl tady v obci Rudná v podnájmu malý tenisový klub a vedle klubu jsme měli tenisový kurt, kam si chodili místní zahrát. Byl to takový malý klub s menším výběrem jídla. To byl začátek mého podnikání a díky němu jsem se hodně věcí naučil. Po dvou letech jsem ale musel tenisový klub uzavřít. Důvodem bylo, že nájemce ukončil smlouvu nájemníkovi, a tím pádem i mně jako podnájemníkovi. Uvažoval jsem potom o větší restauraci.
Takže jste neváhal, hledal jiné místo a založil větší restauraci? Ano, začal jsem hledat jiné místo tady v Rudné. Našel jsem tuto hodně starou hospodu, která byla akorát k pronajmutí. Byla to ta nejobyčejnější hospoda, pilo se tu hodně piva a konzumovalo málo jídla, a hlavně ty prostory tady byly šíleně zakouřené. Když jsem se sem přišel podívat, bylo to tady v hodně špatném stavu. Vůbec se mi do toho nechtělo. Bylo to těžké rozhodování, jestli do tohoto podniku investovat. Nakonec jsem vynaložil částečně prostředky
„Nejvíc mají lidé rádi smažený sýr a hranolky, potom hotovky a také pořádný steak z krkovičky.“
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
19
Ú S P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í
Restaurace „Na Staré“ je Jirkovým druhým domovem
z vlastních kapes a částečně mi pomohl dotací jistý pivovar. Nakonec jsem ale do toho šel, i když to bylo riziko.
JIŘÍ EICHENBERGER Je mi 44 let. Chodil jsem na základní školu v Ječné. Po ukončení základního vzdělání jsem studoval SOU – obor kuchař-číšník v Klánovicích. Jsem ženatý od roku 2001 a s manželkou máme jednoho syna. Ve volném čase rád relaxuji v přírodě s rodinou a se psy. Rád cestuji a poznávám různá místa ve světě, také rád navštěvuji kino a mám rád společnost. Pokud mi to čas dovolí, tak zajdu za kamarády na pivo a na pokec. Občas zajdu na dobré jídlo do jiné restaurace, abych si občas vychutnal pohoštění v restauraci i ze strany zákazníka.
20
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Po rekonstrukci se ale jistě provoz restaurace rozběhl dobře? Bohužel ne, byl to běh na dlouhou trať. V pohostinství je podnikání úplně jiné než třeba ve stavebnictví. Šlo o správné nastavení nabídky, aby odpovídala poptávce. Dále bylo potřeba obstát v konkurenci. Řekl bych, že až teprve před třemi lety se mně podařilo dobře zvýšit zisk. Snažil jsem se přizpůsobit lidem tak, aby jim moje vaření chutnalo. Věděl jsem, že taková cesta bude na dlouho. Krůček po krůčku jsem svá jídla vylepšoval a upravoval. Pořádal jsem akce, abych přilákal víc lidí. Potom v době, kdy začal platit zákaz kouření v restauraci, jsem pomalu sestavil menu s větším důrazem na jídlo a menším na pití. Je to prostě o péči o zákazníka. Spokojení lidé dělají dobrou reklamu. Uvažoval jste někdy o tom, pozvat přísného mistra Pohlreicha? Ne, neuvažoval – on je úplně jiný svět. V dnešní době je důležitá propagace. Jak se vy snažíte nalákat zákazníky? Informace poskytuji na naší webové stránce a také na Facebooku – např. že si můžou u nás objednat místnost na vel-
kou oslavu narozenin, svatby, promoce či firemní akce. Někdy vytvářím i letáky. Vidím, že od začátku zastáváte několik profesí. Nehledal jste dalšího kuchaře nebo pomocníka do kuchyně? Bohužel z důvodu omezených financí pracuji v kuchyni jen já. Zaměstnanci nejsou levní, máme tři servírky a jednoho číšníka na práci na dohodu. Když jsem restauraci otevřel, tak jsem i obsluhoval. Časem jsem se přesunul jen do kuchyně a tam už jsem zůstal. Pomáhají Vám zaměstnanci v kuchyni? Ne, rád vařím sám. Jen pomocná síla mi pomáhá s přípravou. Který pokrm nejraději vaříte? Asi všechno, spíše mi jde o to, aby to lidem opravdu chutnalo. Jak jste zvládal omezení během koronavirového období? Musel jsem hodně přemýšlet a snažit se náročnou situaci zvládnout, aby restaurace nezkrachovala. První týden byla restaurace zavřená, ale říkal jsem si, že prostě musím fungovat dál. Naštěstí bylo povoleno prodávat přes okno, tak jsem se rozhodl toho využít. Informoval jsem přes Facebook a na webových stránkách, že si lidé můžou pomocí SMS objednávat obědy, a pak je i s nápoji v kelímku vydával přes okénko.
Ú S P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í
znamená, že polovinu zaplatí stát a třeba 30 procent majitel a 20 procent nájemník. Uvidíme. Co si lidé objednávají nejradši? Nejvíc mají lidé rádi smažený sýr a hranolky, potom hotovky a také pořádný steak z krkovičky a fazolové lusky se slaninou a s cibulkou. Také si hodně objednávají salát s grilovaným hermelínem a s brusinkami. Často dělám jednorázové menu a speciality, třeba pořádný hamburger, lososa na rozmarýnu s bramborovým pyré apod.
Správně načepované pivo je základ
Koukám, že jste v kuchyni aktivní. Doma taky vaříte? Vařím jenom v restauraci, doma pak už jen padnu do postele a spím, ale samozřejmě, že vezmu ženě z restaurace něco na zub. :-) Chtěl jste už někdy během těch devíti let tohle náročné podnikání prostě ukončit? Ano, hodněkrát, ale zamyslel jsem se nad tím, kolik jsem do toho už investoval, kolik jsem si vytvořil závazků, tak za každou cenu bojuju dál. Jen bych chtěl více volna, abych si odpočinul. Co byste z vašich zkušeností doporučil začínajícím neslyšícím podnikatelům? Neslyšící, kteří zvažují podnikání v pohostinství, musí být fakt dobří a rozumět oboru a všemu, co souvisí s podnikáním v restauraci. Je to tvrdá práce. Hlavně musíte mít trpělivost a být přísný.
Co Vám běželo v hlavě v ten den, kdy začalo první uzavření kvůli koronaviru? Doufal jsem, že to bude krátkodobé, nakonec to ale bylo na docela dlouhou dobu. Upřímně, vůbec jsem nevěděl, co bude dál, ale hlavně jsem myslel na to, jakým způsobem to udělat, aby restaurace pořád fungovala. Čemu jste věnoval pozornost během nouzového stavu? Hlavně jsem hlídal finance, abych mohl zaplatit služby. Doteď to nemám vyřešené s nájmem, neboť čekáme, až vláda schválí, jestli platba bude rozdělena, to
Skvělý recept od Jirky Eichenbergera Ingredience: (Množství si určete sami podle chuti a velikosti nádoby.) česnek, nové koření, slunečnicový olej, hermelín, cibule, čerstvá feferonka, bobkový list, celý pepř Podle chuti: sůl, mletá paprika, chilli Postup přípravy: Všechny hermelíny rozpůlíme podélně. Vnitřky posypeme hojně cibulí a chilli. V mističce smícháme česnek a trochu soli, touto směsí potíráme taktéž vnitřek hermelínů, feferonky nakrájené na kolečka a cibuli na proužky pokládáme na česnek. Potom hermelíny přiklopíme a trochu zmáčkneme, aby se ve sklenici nerozpojily. Vhodnou nádobu, ve které budou hermelíny zrát, naplníme asi ze čtvrtiny olejem a přidáme část koření, nakrájenou cibuli a feferonky. Do nádoby dáme 2-3 hermelíny, dolijeme olej a zase přidáme trochu koření, feferonky a cibuli. Takto opakujeme, dokud nejsou všechny hermelíny ponořené v oleji spolu s ostatními ingrediencemi. Naplněnou sklenicí pořádně zatřeseme, aby vyprchal přebytečný vzduch a koření se promísilo s olejem. Hermelíny uložíme na tmavé místo s pokojovou teplotou. Jednou denně jimi zatřeseme a zase uložíme. Necháváme je takto zrát asi 2 týdny, ale ne déle než 6 týdnů. Po dvou týdnech můžeme ochutnat a jsou-li zralé, skladujeme je v ledničce. Nakládané hermelíny doporučuji podávat s čerstvým chlebem a vychlazeným pivem.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
21
NEVŠEDNÍ ZÁLIBY
NA PIVO
do muzea Někdo sbírá poštovní známky nebo starožitnosti, jiný zase pivní láhve a vše, co souvisí s pivem. Jihočeský patriot JAN ADAMÍK má jednu z největších sbírek pivních láhví v republice. V jeho muzeu piva jsou láhve se zubrem, bažantem i s Hitlerem…
TEXT: Petr Pánek FOTO: Nikola Novotná
22
a Petr Šindler
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
S
lavošovice je malá vesnice na půli cesty mezi Českými Budějovicemi a Třeboní. Žije v ní pár desítek občanů a jedním z nich je i mladý muž Jan Adamík. V osmnácti začal sbírat pivní láhve českých pivovarů a zanedlouho svou sbírku systematicky rozšířil i o láhve světových pivovarů. Doma ve sklepě ani později ve stodole mu na ně ale už nestačilo místo, a tak si v rodných Slavošovicích založil Malé Muzeum Piva. Dnes je největším muzeem svého druhu v jižních Čechách. Neslyšící Honza v něm vystavuje sbírku pivních láhví z celého světa. Psali o něm v novinách, v Tichých zprávách, objevil se i v jedné reportáži Deaf Travel. Ale postupně… Pivní láhve sbírá Honza od roku 2001, kdy mu bylo 13. „Líbil se mi tvar i zajímavá barevná etiketa,“ vzpomíná. Začal sbírat láhve a plechovky, později svůj zájem rozšířil o další předměty, které souvisí s pivem. Proto v jeho muzeu uvidíte také pivní tácky, zátky a uzávěry, otvíráky nebo džbánky a půllitry na pivo. Jenom počet pivních láhví už překročil tři tisíce! V jeho sbírce pivních láhví mě zaujala piva italského pivovaru Birra dalla storia s etiketou Adolfa Hitlera. Dostal se k nim stejně jako k většině ostatních – přes internet nebo osobně. Co ho zaujme, to si objedná. Pivo s chutí vypije, láhev vypláchne a vystaví. A kolik taková objednávka přes internet stojí? Obvykle cenu piva plus poštovné. Zámořská piva jsou ale už drahá, dodává Honza.
Pozná se jihočeský patriot
Vozíš si láhve s pivem také z dovolené v zahraničí? Ano, samozřejmě. :-) V tom mi pomáhají i kamarádi a rodina, především moje švagrová z Prahy. Zmíněný italský pivovar vydal před časem pivo v edici Der Kamerad s různými etiketami Adolfa Hitlera, které vyvolaly poprask. Do láhví se ale stáčí i piva s obrázkem Lenina nebo Che Guevary. Máš je? Zatím ne. V jeho galerii amerických piv uvidíte i nejpopulárnější americké pivo – bostonský ležák Samuel Adams. V muzeu uvidíte piva především z celé Evropy. Má i vybraná piva z USA, Kanady, Austrálie, většiny asijských zemí,
NEVŠEDNÍ ZÁLIBY
Majitel muzea Jan Adamík
JAN ADAMÍK V ČÍSLECH 19 tolik let jeho muzeum piva ve Slavošovicích funguje 33 tolik mu je let, narodil se v roce 1987 v Českých Budějovicích 2009 úspěšně absolvoval SOU v Hradci Králové, obor truhlář 2016 v tom roce se ve svých 29 letech oženil 3000 tolik pivních láhví a suvenýrů v jeho muzeu uvidíte
Pohled kamaráda Petra Šindlera z Jindřichova Hradce: „S Honzou se znám od roku 2017. Začalo to tím, že jsem se o něm náhodou dozvěděl z článku v Tichých zprávách. Docela mě to zaujalo, protože jeho pivní muzeum sídlí jen 8 km od naší chaty u Českých Budějovic, a také proto, že mám podobnou menší soukromou rodinnou sbírku. A to sbírku starých pivních láhví a dalších pivních věcí z jižních Čech a z Vysočiny. Ve sbírce mám například nejstarší pivní jindřichohradeckou láhev z konce 19. století, jichž je v celé republice jen několik kusů. Z velké části jsem sbírku zdědil po otci, já se ve sbírání snažím pokračovat a sbírku rozšiřovat. Honzu jsem navštívil asi dva měsíce po vydání článku a v muzeu mě nadchlo obrovské množství pivních láhví a dalších věcí z celého světa. Honzovi jsem věnoval už spoustu pivních láhví a plechovek, vloni z dovolené v Rumunsku jsem mu přivezl asi 20 místních láhví a plechovek. Zajímavý byl náš omyl se 30 let starou láhví od piva z Číny. Dostal jsem ji od majitele z podnájmu, tvrdil, že to je čínské pivo. Když to Honza zkoumal, zjistil, že to je rýžová omáčka. :-) Fandím mu a líbí se mi jeho nadšení, že se pustil do takového muzea. Myslím, že patří právem k největším v ČR, co se týče pivních láhví s etiketami.“ ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
23
NEVŠEDNÍ ZÁLIBY
ale i Brazílie nebo Jihoafrické republiky. Chybí mu naopak ještě většina piv z Afriky a Jižní Ameriky. Rád by měl i některé vzácné exempláře, třeba z amerického pivovaru Stone, který jednu sérii stáčel do modrých láhví. Něco jako modrý Mauritius mezi známkami. :-) A co česká piva? Mám skoro všechny české značky, až na současné pivní láhve některých mikropivovarů.
MALÉ MUZEUM PIVA
● otevřeno denně od dubna do listopadu, 17–20 hodin ● možno domluvit si individuální prohlídku ● Jan Adamík bydlí hned naproti, stačí napsat SMS zprávu ● kontakt na muzeum je na www.pivodaj.webgarden.cz ● vstupné je dobrovolné
V pražském Braníku vznikl před pár lety jeden takový mikropivovar, jmenuje se Moucha. Máš třeba láhve od něj? Tuto značku bohužel zatím nemám… Honza sbírá nejen současná piva, ale i historické láhve. Skromně dodává, že těch zatím moc nemá. Ceněné jsou však jeho exponáty z první republiky a Rakouska-Uherska. Specializuje se hlavně na česká piva po roce 1990. Sleduje vývoj českých piv – láhve, loga, etikety, pivní tácky – jak se změnila za posledních 30 let. Kromě láhví samozřejmě sbírá také plechovky od piv a další pivní suvenýry. Pro návštěvníky Slavošovic chystá ve vybraných dnech, nejčastěji v pátek a v sobotu, ochutnávky pivních speciálů předních evropských pivovarů. Tvé muzeum piva se dostalo i na wikipedii, pod heslem Slavošovice. Jak tě místní lidé podporují? Velmi dobře, všichni se tu známe. Od obecního úřadu jsem už v roce 2006 dostal k pronájmu bývalý koloniál tady na návsi, za symbolickou cenu 1 500 Kč za rok. Hodně mi pomohla má babička, která to s úřadem vyjednala. Měsíčně ještě platím elektřinu.
Italský pivovar Birra dalla storia se svou edicí Der Kamerad vyvolal kontroverze
24
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
noručně. Letos v létě jsem se pustil do větší rekonstrukce muzea. Potřeboval jsem ho rozšířit, současný prostor už byl malý. Přitom jsem muzeum už dvakrát předělával – vloni a v roce 2017. Co tě dnes živí? Muzeum piva asi ne… Druhým rokem pracuji pro německou firmu Zambelli-technik, spol. s r.o., v jedné autodílně pro ni montuju dveře do aut. Obsluhuji tam na lince CNC robotické rameno. Předtím jsem rok a půl vyráběl autopumpy pro firmu Bosch.
A jak se na tvůj koníček dívá manželka?:-) Také mě v tom podporuje. V srpnu se nám narodilo miminko, tak jsem musel svůj volný čas více rozdělit.
Chodí sem kromě Čechů i cizinci? Ano, tedy před koronavirem – nejvíc Holanďani, na druhém místě Němci, pak Rakušané.
Jsi vyučený truhlář. Pivní láhve ve svém muzeu vystavuješ na dřevěných regálech. To je tvoje práce? Ano, poličky a regály, na kterých exponáty stojí, jsem si vyrobil vlast-
Dříve se tvé muzeum jmenovalo Malé Muzeum Piva, zůstane jeho název? Ne, po rekonstrukci a rozšíření se bude jmenovat Slavošovické muzeum piva a dostane i nové logo.
NEVŠEDNÍ ZÁLIBY
ZAJÍMAVÁ PIVA
PIWO GRZANE – polské horké pivo, do kterého se přidává voňavé svařákové koření a med nebo vaječný likér BEER FLOAT – americké pivo, do něhož se hodí kopeček zmrzliny RAHA – africké pivo vařené z banánů PÊCHE – osvěžují belgické broskvové pivo ŠAMP – strakonické lahvové pivo, do kterého se přidávají šampaňské kvasinky
Sbírá také pivní zátky
Příští rok oslaví Honzovo muzeum piva 20 let. Jak mi prozradil, na rok 2021 plánuje pro veřejnost točit pivní speciály a nějakou zábavu s hudbou. Těšit se můžou i neslyšící, chce pro ně připravit aspoň jednu speciální akci. Přestože se pivo a sbírání pivních láhví stalo jeho celoživotní vášní, nepovažuje se za klasického pivaře. „Pivo mi chutná, ale nic víc, ani ho zatím sám nevařím.“
PIVNÍ REKORDMANI
Německé pivo Duff se dostalo i do amerického seriálu Simpsonovi
Největší sbírky pivních etiket u nás mají Antonín Tupý z Ústí nad Labem a Jiří Kozel z Ostravy – oba shodně přes 430 000 druhů etiket z celého světa. Největší sbírku starých pivních láhví (vyrobeno do roku 1945) u nás má Jiří Drvola z Příbrami – má jich 9 000.
Japonsko a USA vedle sebe
Unikátní sbírku starých pivních láhví má Stanislav Poisl ze Kdyně – specializuje se na pivovary západních Čech a Šumavu, má i největší sbírku z bývalých knížecích a hraběcích pivovarů, celkem přes 1 500 láhví.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
25
N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I
Laduš, jak jí říkají přátelé, zná především nejstarší generace neslyšících. Ti mladší možná z knížky Tichý přístav duše, kde vyšly její básně, nebo ze stránek časopisu Gong. LADISLAVA BUBERLOVÁ je velmi zajímavou dámou, která za 85 let prožila bohatý život.
TEXT: Petr Pánek FOTO: Petr Pánek a archiv Ladislavy
Buberlové
SKAUTKOU NAVŽDY K
dyž jsem jí blahopřál k životnímu jubileu, trávila svůj čas v domově s pečovatelskou službou. Po loňském úrazu se rehabilituje v jednom z pražských domovů pro seniory. Přitom se živě zajímá o vše, co se doma i ve světě děje, dočetla knihu Mozek a jeho duše od Františka Koukolíka.
26
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Laduš, jak trávíš svůj čas v době koronaviru, když jsou návštěvy omezené? Hodně čtu, sleduji zprávy a vzpomínám. Pamatuji si tě ještě z 90. let, kdy jsi spolu se svým manželem, Vladimírem Buberlem, učila znakový jazyk v ČUN v Havlíčkově ulici v Praze. Rád na tu dobu vzpomínám. Na co ale vzpomínáš nejraději ty? Třeba na své dětství a lidi, které jsem potkávala. Měla jsem moc ráda svého kmotra Josefa Balouna. To byl velmi
pozoruhodný a přitom skromný člověk a velký vlastenec. Francouzský legionář. V bitvě u Arrasu v květnu 1915 byl těžce raněn, o rok později u Verdunu znovu. Po válce dostal řadu vyznamenání za statečnost. Za první republiky bydlel v krásném bytě v Neklanově ulici na Vyšehradě. Často jsme za ním s tatínkem chodili na návštěvu, měl mého tátu rád jako vlastního syna. Všude v bytě měl i za
N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I
protektorátu vystavené fotky prezidentů Masaryka a Beneše, portrét Jana Masaryka a různé diplomy. Po Únoru 1948 ho komunisté několikrát vyšetřovali a nakonec vystěhovali z prosluněného bytu do studeného sklepního bytu bez oken, kde byla tma a vlhko. Nebyla tam elektřina ani topení, tak si tam svítil petrolejovou lampou – přitom už mu bylo 80 roků. Moji rodiče s tím nemohli nic dělat, sami byli komunisty velmi postiženi. Pocty se mu dostalo až po pádu komunismu, pohřben je na vyšehradském Slavíně. Slyšel jsem od Vládi Buberleho, že pocházíš ze sportovní a cukrářské rodiny, to je zajímavá kombinace. Jak to bylo? Hodně jsem v dětství navštěvovala také svého dědečka, Richarda Brabce. Ten byl zase jedním ze zakladatelů fotbalové Slavie.
Vážně? Vím, že tvůj muž byl vášnivým slávistou. Tak to si vybral správnou ženu. Dědeček byl u toho, když byla Slavie v roce 1892 založena. Jako posluchač vysoké školy spolu s dalšími studenty založil spolek ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia). Věnovali se hlavně cyklistice, teprve o tři roky později byl založen fotbalový oddíl SK Slavia, který se stal nástupcem ACOS. Dědeček byl výborným cyklistou, později jezdil i jako divák na všechny olympiády, včetně té berlínské v srpnu 1936. Byl to velmi noblesní pán, vždy nosil na malíčku briliantový prsten. Vlastnil krásnou velkou hospodu s klenutými stropy na Malé Straně, v místě pod Starými zámeckými schody. K dědečkovi jsem zase často chodívala s maminkou. Když v zimě napadlo hodně sněhu, měla jsem na sobě kožíšek, na nohou válenky,
LADISLAVA BUBERLOVÁ
1935 – rok narození 1946–1951 – členka katolického skautu 1956 – svatba s Vladimírem Buberlem, v manželském svazku strávili 53 let Básně L. Buberlové vyšly knižně ve sbornících Večery pod lampou (1991) a Tichý přístav duše (1995). V časopisu Gong jí vyšly fejetony Elektronický tlumočník a Neslyšící a panelák.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
27
N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I
ruce zasunula do štuclu a kochala se krásou starých plynových luceren cestou po Starých zámeckých schodech. A jak to bylo s tou cukrárnou? Moji rodiče měli v Praze-Vršovicích cukrárnu. V obchodě jsme měli stále plno lidí. Za protektorátu k nám chodili jak němečtí vojáci, důstojníci, tak na začátku i Židé s Davidovou hvězdou. Ti vždy mamince, která prodávala, říkali: „Ještě jsme tady, tak jsme přišli na dortíček“. Tatínek, Ladislav Nechoďdoma, byl vyhlášený cukrář, vlastní cukrárnu měl od roku 1927. V letní sezóně provozoval pobočky v Karlových Varech, Mariánských Lázních a největší v Luhačovicích. Některé cukrářské recepty, používané dodnes, pocházejí z hlavy mého tatínka. Vyhlášené byly především jeho točené trubičky s krémem, odtud i jejich název kremrole (krém + role), a oříškové pěnové laskonky. Cukrárně se opravdu dařilo, ale pro mě to nebyl jen samý med. Domnívám se, že právě kvůli ní jsem ohluchla.
Ano, četl jsem rozhovor s tebou otištěný v Gongu v roce 2005. Těžko uvěřitelné! Přesto to zřejmě takhle bylo. Maminka mě už jako miminko brala s sebou do cukrářské dílny. Ležela jsem v kočárku uprostřed všech velkých strojů – šlehačů a míchačů, které vydávaly velký rámus. Tento hluk mi postupně ničil sluch, až jsem ve dvou letech přestala úplně slyšet.
I když jsme měli byt hned v prvním patře, maminka mě tam nechtěla nechávat samotnou. Starší sourozence jsem neměla a chůvu si rodiče nemohli dovolit. Rodiče byli plně vytíženi cukrárnou, proto mě už za války v létě posílali na tábory. Na nich se často zpívalo, a tak jsem se naučila zpaměti celou řadu písní, které znám dodnes. Mezi dětmi jsem byla ráda, i když jsem vůbec neslyšela. Cukrová pohádka skončila po roce 1948 s nástupem komunismu. Tehdejší ředitel školy v Ječné, Vlastimil Císař, mi pak ve třídě řekl: „Tvůj tatínek vykořisťoval maminku!“
Ještě jedno zastavení v tvé rodině. Dočetl jsem se, že tvým bratrancem byl básník a literární kritik Antonín Brousek. Byl o pár let starší než já. Každé léto jsme spolu trávili u naší babičky ve Starém Kníně na Příbramsku. Už jako kluk skládal básničky a to bylo mé první setkání s poezií. Když mi bylo asi jedenáct, dal mi dlouhou báseň „Byl jeden Číňánek“, kterou si dodnes pamatuji. Od té doby poezii miluji. Ve škole jsem recitovala básně při různých příležitostech. Později jsem se stala členkou Klubu přátel poezie. Chodila jsem do Divadla Viola na Národní třídě na Radovana Lukavského, kterému jsem pak z první řady dobře odezírala ze rtů. Bratranec Tonda v roce 1969 s manželkou emigroval do Kanady a nebyli jsme pak už v kontaktu, zemřel v roce 2013.
Pamatuji si, že mi Vláďa Buberle někdy vyprávěl o zajímavých neslyšících, kteří byli vašimi rodinnými přáteli – manželé Severovi, Franҫ ç oisovi z Belgie, Fleissigovi… Třeba právě Vítězslav Fleissig byl velmi zajímavým člověkem. Ač neslyšící, byl naším úspěšným malířem obrazů, grafikem a autorem ex libris (umělecké oznámení o majiteli knihy, pozn. redakce). Se svým budoucím manželem jsme Fleissigovy v jejich podolské vilce v první polovině 50. let často navštěvovali. Pan Fleissig byl velmi společenský člověk, povahou však typický umělecký bohém. Jednou se například s neslyšícími vsadil o nějakou věc, a do sázky dal své kapesní tříplášťové zlaté hodinky, které nosil na vestě na zlatém řetízku. Když svou sázku prohrál, slib dodržel. S přáteli se sešel na Karlově mostě a své zlaté hodinky teatrálně hodil do Vltavy… A co nějaké ženské vzory v tvém životě? Nejvíc mě ovlivnila Marie Švábová. To byla má vedoucí dívčího katolického oddílu, kam jsem v letech 1946-1951 chodila. Od jedenácti jsem byla členkou 130. dívčího skautského oddílu na pražském Strahově. Shodou okolností to současně byla i má třídní učitelka ze školy v Ječné, kam jsem přestoupila do páté třídy ze Smíchova. Skautský slib jsem skládala v roce 1946, a to v noci s pravou rukou nataženou přímo nad táborovým ohněm. Slibovou lilii nosím stále u sebe. To, co symbolizují její tři okvětní lístky – povinnost k vyššímu principu, povinnost k sobě, povinnost k druhým – se stalo mým celoživotním ideálem.
Pětiletá Laduš s maminkou Jiřinou
Mladá slečna, v deseti letech
28
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Čtyřletá Ladislava Nechoďdomov á
Zmínila jsi katolické skauty. První republika byla zlatým věkem českého skautingu. Čtenáře bude možná zajímat, že Svaz katolických skautů Republiky československé vznikl proto, že původní Baden-Powellův a Svojsíkův skauting inklinoval spí še k protestantským hodnotám, ostatně jako celá první republika. Byli jsme vedeni k lásce k Bohu, přírodě a za vše jsme byli vděčni. Strava po válce byla velmi skromná. Vzpomínám si na deštivé léto roku 1946 na táboře,
N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I
kdy se vařilo hlavně ze záplavy borůvek a hub – houby rostly i ve stanu pod lůžkem. Chtěla jsem získat bobříka odvahy na nočních hlídkách kolem tábora. Moje vedoucí z obavy o mě, když vůbec neslyším, také nespala a nabídla mi, že hlídku vezme za mě. Já se ale nedala, i když jsem se celou noc krčila u stožáru, na krku píšťalku a v ruce sekeru. Bobříka odvahy jsem sice dostala, ale horší to bylo s bobříkem mlčení. Podmínkou bylo 24 hodin nepromluvit ani slovo a to bylo na mou upovídanost moc. Nevydržela jsem to, a tak bobřík mlčení nebyl. Jaká byla tvá skautská přezdívka? Necky. Protože jsem pořád prala v potoce, který protékal táborem. Skauting komunisté zrušili v roce 1950. Jak to dopadlo s Marií Švábovou? Bohužel špatně. I po zákazu jsme se ještě rok tajně scházely v prostorách Strahovského kláštera pod ochranou opata Jarolímka. Jednoho dne roku 1951 jsme se tam tajně sešly, aniž bychom věděly, že to je naposledy. Odkryly jsme velkou kamennou dlažební kostku v podlaze a za zpěvu naší skautské hymny Buď připraven! jsme naši klubovou vlajku ukryly pod dlažbu. Myslím si, že tam je dodnes… Tím jsme těžce zakončily vše, co jsme nade vše milovaly. Zbyla jen silná vzpomínka na překrásná léta ve vzájemném přátelství prožitá ve skautu, jehož ideály spojují svět. Je to už 70 let… Naši vedoucí a mou třídní učitelku Švábovou jsem ten den viděla naposledy. Do školy už druhý den nepřišla. Někdo z vedení školy ji udal komunistům. Měla dva bratry, kteří byli také postiženi komunistickým režimem. Opat Jarolímek, zatčený STB, zemřel ještě v tom roce 1951. Pojďme k něčemu příjemnějšímu. Jak ses seznámila se svým mužem? Jméno Buberle jsem zaslechla několikrát, když jsem v 50. letech přišla mezi neslyšící, ale poznali jsme se až později, na plese, kde jsme se hned po tanci dali do vzájemné debaty, která nebrala konce.
Pak mi od Vládi přišel lístek: „Děvčátko, zvykl jsem si na besedy s Tebou…“. A tak jsme každou sobotu odpoledne chodili do kavárny Mánes na odpolední čaje. K tanci tu hrál orchestr Karla Vlacha. Tancovali jsme a u sklenky vína jsme nadále pokračovali v našich vzájemných debatách. Z mé strany to byl přátelský vztah a ani na mysl mi nepřišlo, že bych si ho mohla vzít. Ale časem jsem si na jeho přítomnost začala zvykat a těšila se na soboty. A pak mě jednoho červencového dne roku 1956 požádal o ruku. Vím o tobě, že jsi velmi ráda tancovala. Chodila jsem v Národním domě na Vinohradech do dvojích tanečních, od svých 16 let. Tančit mě už doma naučil tatínek, často jsme spolu doma tančili waltz. Do tanečních jsem chodila se svou první láskou, studentem medicíny. Možná bychom se i vzali, ale po promoci dostal místo v Semilech a já chtěla zůstat v Praze, protože jsem pracovala v ÚBOKu.
Ve dvaceti už předvádí šaty v Lucerně
Kmotr Josef Baloun, francouzský legionář.
Ta zkratka dnes mladým lidem už nic neříká. Přitom ve své době Ústav bytové a oděvní kultury určoval vkus v socialistickém Československu. Ano. Do Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze Na Příkopě jsem nastoupila v roce 1953, tehdy to byl S manželem ještě národní podnik TexVladimírem Buberlem, tilní tvorba. Kreslila jsem zakladatelem návrhy modelů pro kolekce České unie módních přehlídek. Někteneslyšících ré se konaly i v zahraničí – Lipsko, Helsinky, Budapešť, Káhira. Byl to jediný československý podnik za totality, kteKdyž jsi ještě před rokem žila ve vilce v pražském rý mohl pořádat zahraniční přehlídky. Šeberově, používala jsi počítač, internet? Modely jsem také sama předváděla na Ne, počítač ani internet jsem nikdy nezájezdech po Československu. V ÚBOměla a ani bych ho nechtěla mít, i když Ku jsem pracovala devět let. Když se mi vím, že v dnešní uspěchané době to může narodily dcery Pavla a Gabriela, pracovabýt výhoda. Nemám na to prostě techla jsem z domova. Po nocích jsem kreslila nický mozek. Pro mě je to takové cizí, a chodila odevzdávat návrhy. Hodně mě vzdálené, raději mám osobní kontakt. to bavilo. V letech 1969 až 1991 jsem Jak řekl profesor Tomáš Halík: „Technika pracovala v METĚ, výrobním podniku překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvoSvazu invalidů. řila žádnou blízkost“.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
29
KOUTEK PSYCHOLOGIE
V zajetí úzkosti Úzkosti (úzkostné poruchy) jsou jednou z nejčastějších psychických obtíží dnešní doby. Na vlastní kůži se s nimi setká nejméně jeden člověk z deseti a tento počet stále narůstá (i kvůli koronaviru).
„Obyčejný“ strach, nebo úzkostná porucha? Někdo by nesedl do letadla, někdo má fobii z pavouků, uzavřených prostorů, nemocí atd… Strach a úzkost občas zažívá každý, je to přirozená reakce organismu na nebezpečí. Problém je, když nad tím přestaneme mít kontrolu a nejsme schopni fungovat jako dříve. Například se cítíte, jako kdybyste umírali nebo měli infarkt, a nedokážete třeba ani vstát. Nebo někam dojít. Přitom vám nic nehrozí, je to „jen“ v hlavě. Úzkosti může vyvolat traumatický zážitek, nadměrný stres, prostředí. Roli hrají také geny a typ osobnosti. Spouštěčem může být i nerovnováha chemických látek v mozku.
30
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Úzkosti se mohou stupňovat. Mírné formy někdo zvládá sám a žije běžný život, nejtěžší formy člověka mohou ochromit i na několik měsíců a léčí se v nemocnici.
Nebojte se léků Cítíte se najednou v určitých situacích divně, nepříjemně a pociťujete strach, i když není čeho se bát? Může to být varování, že vám hrozí úzkosti. Zpomalte a soustřeďte se na své tělo a potřeby. Základem je zdravá životospráva (spánek, strava, pohyb) a vyhýbání se stresu. Jak řešit úzkosti? Nejúčinnější je psychoterapie (zejména kognitivně-behaviorální terapie). U silnějších forem je často nejlepší kombinovat terapii s léky.
TEXT: Kristina Pánková
Kratochvílová FOTO: Tero Vesalainen, Shutterstock.com
Je důležité, aby byly dobře zvolené, proto by je měl předepsat psychiatr (praktický lékař jen, když to jinak nejde). V lehčích případech je možné vyzkoušet volně prodejné přípravky nebo nejdříve podpůrné přírodní prostředky (bylinky, Bachovy kapky…). Jan zažíval úzkost v dopravních prostředcích, hlavně v metru, což byl problém kvůli práci. Měl strach, že nezvládne dojíždění, a tak vyhledal terapii. S psycholožkou vytvořili plán. Nejdříve měl jezdit jen jednu zastávku v doprovodu přítelkyně, postupně trasu prodlužovali a za dva měsíce již jezdil do práce bez problémů sám.
KOUTEK PSYCHOLOGIE
GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA (GAD) dlouhodobá nadměrná a nepřiměřená úzkost z něčeho, někdy bez zjevné příčiny. Týká se např. zdraví, rodiny, práce. Provází ji i tělesné projevy jako nadměrná nervozita, špatné soustředění, poruchy spánku… Po narození dítěte se u Dany projevilo nevyspání a předchozí dlouhodobý stres v práci. Naprosto ji ovládly pocity, že se nezvládne o miminko postarat a že se kvůli tomu něco hrozného stane. Uvědomovala si, že její obavy jsou přehnané, ale nemohla se jich zbavit. Když byla tak vyčerpaná, že už nezvládala ani jíst a fungovat v domácnosti, všiml si toho manžel. Vzal si na měsíc volno a postaral se o dítě, také zařídil paní na úklid. Daně pomohly i léky. OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD) se projevuje vtíravými myšlenkami a chováním. Člověk si uvědomuje, že to není normální, ale nedokáže se ovládnout. Kompulze je činnost, kterou člověk vykonává, aby se zbavil nutkavé myšlenky (obsese).
Přehnaný strach z bakterií a virů nutí Marka si neustále mýt ruce a dezinfikovat domácnost. Kdyby mu někdo zabránil v tom, aby si umyl ruce, přemůže ho úzkost.
potíží, vyhýbá se stresu a slabší návaly paniky se naučila zvládat sama. FOBIE je nereálný a přehnaný strach z něčeho. I když víme, že nám skutečné nebezpečí nehrozí, neumíme se strachu zbavit, a tak se jeho příčině vyhýbáme. Existuje několik set různých fobií, nejčastější jsou agorafobie a sociální fobie.
PANICKÁ ATAKA Rozbuší se vám srdce, polije vás studený pot a totálně vás ochromí šílený strach. Pocity intenzivního ohrožení, ztráta kontroly nad sebou. Takto může vypadat záchvat paniky (panická ataka). Dokonce někdy může mít podobné projevy jako infarkt. Trvá většinou do 10 minut. Petra zažila panickou ataku poprvé v nákupním centru. Najednou se jí rozbušilo srdce a dostala hrozný strach, že zkolabuje. Zbledla, polil ji studený pot a musela si lehnout na lavičku, lidé zavolali sanitku. Z nemocnice ji pustili s tím, že je zdravá a její kolaps byl psychického původu. Od té doby se nákupním centrům vyhýbala, ale stále se necítila v pohodě a bála se, že se to bude opakovat. Vyhledala psychiatra, který jí předepsal léky i terapii. Terapie jí pomohla, léky postupně snižovala a po roce je mohla vysadit. Od té doby je bez
AGORAFOBIE – strach z veřejných míst (zejména kde je více lidí) SOCIÁLNÍ FOBIE – strach z kontaktu s jinými lidmi KLAUSTROFOBIE – strach z uzavřených prostor (např. výtah) AICHMOFOBIE – strach z ostrých předmětů (např. jehel) AKROFOBIE – strach z výšek ARACHNOFOBIE – strach z pavouků
TIPY PŘI ZÁCHVATU PANIKY DÝCHEJ ZHLUBOKA A POMALEJI
UZEMNI TĚLO Sedni/lehni si, nebo se něčeho/někoho chyť
NAPÍNEJ A UVOLŇUJ SVALY
UVĚDOM SI, ŽE TO BRZY ODEZNÍ
FYZICKÁ AKTIVITA např. běhání MĚJ U SEBE „PRVNÍ POMOC“ např. tabletka, bonbón, žvýkačka, vůně…
ODPOUTEJ POZORNOST např. videohovorem, hrou v telefonu
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
31
TEXT: Lenka Hejlová, Foto: pixabay.com
HVĚZDY V NÁS
VÁHY (23. 9. – 23. 10.) SLUNCE VE VAHÁCH Úkolem Vah je pečovat o rovnováhu, smiřovat protiklady a dbát o správná měřítka, jak v osobní, tak i v kolektivní rovině. Lidé se silným archetypem Vah přicházejí na svět se silně zakořeněným vědomím MY (kolektivní vědomí) a s vědomím, že smyslem života je setkávání. Tito lidé jsou společensky orientovaní a kladou důraz na pospolitost. Právě proto se u Vah můžeme setkat s tím, že jakékoli rozhodnutí (čili „oddělení“) jim činí problémy. Váhy stejně jako Blíženci nemají rozhodovat, ale naopak spojovat to, co bylo rozbité. Archetypem Slunce ve Vahách je přátelský král-filozof nebo král-umělec. Pokud reálný otec tyto kvality nemá, bude se jeho dítě-Váha zoufale snažit rozjasnit jeho náladu za každou cenu. Lidé se silným archetypem Vah nebo s Venuší ve Vahách jsou velice esteticky založeni, nikdo jiný než oni není schopen vnímat tak silně barvy a formy kolem sebe.
Venuše ve Vahách je nejsilnější spojení, neboť vládcem Vah je Venuše. Tento archetyp ztělesňuje žena-milenka, lehkonohá kurtizána, elegantní, šarmantní a inspirující žena, zkrátka řecká bohyně krásy Afrodita. Muže s Venuší ve Vahách přitahuje právě tento typ ženy. Stinnou stránkou vztahu dvou lidí mající Venuši ve Vahách je úporné lpění na harmonii a neschopnost říci zdravé NE (strach zkazit „krásno“).
ASCENDENT VE VAHÁCH
MARS VE VAHÁCH
• Ascendent vyváženosti • Lidé s ASC ve Vahách usilují o dokonalý vztah → pokud ale něco neodpovídá jejich představám, dokáží být kritičtí → mohou partnera nutit přijmout své stanovisko. • Lidé s ASC ve Vahách se snaží objektivně a správně vyhodnotit vše → častá snaha brát v úvahu i stanoviska a názory druhých → vede k ochromení, což se projevuje jako váhavost nebo nerozhodnost.
matka byla hezká, přátelská a usměvavá. Pokud matka o sebe nepečuje se vším všudy, může jí to mít za zlé. Tyto děti mají v sobě cit pro harmonii/disharmonii a velmi brzy vycítí, že mezi rodiči to „skřípe“. Lidé s Lunou ve Vahách jsou ti, kteří při stěhování postaví na okno v novém bytě nejprve vázu a až pak rozestaví nábytek.
VENUŠE VE VAHÁCH
Západ slunce v Toskánku je energií Vah…
Mars ve Vahách je přátelský bojovník, který „bojuje“ za harmonii a proti nespravedlnosti. Používá zbraně jako diplomacie, vlídnost a úsměv. Archetypem Marse ve Vahách je přátelský, šarmantní, inspirativní a oduševnělý „věčně mladý“ chlapec – tzv. puer aeternus. Tento typ muže, který se postará o hezké inspirativní chvíle a pak zas někam zmizí, přitahuje ženu s Marsem ve Vahách.
Archetyp bohyně Afrodíty
LUNA VE VAHÁCH Dítě s Lunou ve Vahách touží přijít do světa plného harmonie. Je to takové malé hippie, které se směje na své okolí a přátelí se s každým. Touží, aby jeho
Archetyp „puer aeternus“
POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ VAH:
Luna ve Vahách je malé hippie
32
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
Paridův soud: Řecký mýtus o trojském princi Paridovi, který musel rozsoudit, která ze tří bohyň (Héra, Athéna a Afrodita) je nejkrásnější. Paris po dlouhém váhání zvolil Afroditu, která mu slíbila za manželku nejkrásnější ženu světa, princeznu Helenu Trojskou. Krása ženy byla pro Parida mnohem lákavější odměnou než sláva a bohatství. Sněhurka: Pohádkou se prolíná motiv krásy a žárlivosti (matky na dceru) a dilema, zda dcera může být krásnější než matka.
HVĚZDY V NÁS
ŠTÍR (24. 10. – 22. 11.) SLUNCE VE ŠTÍRU Žádné jiné znamení nemá k tématu umírání a smrti tak blízko jako Štír. Vládcem Štíra je planeta Pluto symbolizující proces proměny. V dávných dobách byl Pluto/Hádés bohem podsvětí, staří Řekové a Římané jej uctívali stejně jako nejvyššího boha Dia. Nástup křesťanství a tisíciletý proces potlačování podsvětních božstev zapříčinil to, že zacházení s „temnými“ energiemi pro nás představuje problém. Současný hodnotový systém nás totiž učí, že vše z podsvětí je zavrženíhodné a zlé. Děti se Sluncem ve Štíru potřebují otce krále-čaroděje. Zvláště pro dcery se Sluncem ve Štíru je otázka vyrovnání se se sexualitou vůči vlastnímu otci obtížná, proto v dospělosti mohou tíhnout k mocným vlivným mužům, kteří jim povědomě nahánějí strach (archetyp temného čaroděje). Sám Sigmund Freud, který měl ascendent ve Štíru, toho o oidipovském komplexu napsal opravdu hodně.
ASCENDENT VE ŠTÍRU • Ascendent regenerace • Lidé s ASC ve Štíru potřebují bojovat proti nějaké temné či ničivé síle → ta se může projevit jako žárlivost, závist nebo touha po moci. • Lidé s ASC ve Štíru jsou výborní pátrači. Nespokojí se s tím, co je pod povrchem → díky pradávnému smyslu pro intuici dovedou odstranit příčinu problému.
LUNA VE ŠTÍRU Pro děti s touto Lunou má dokonalá matka obraz dobré čarodějky, léčitelky. Od narození touží poznat vše zakázané a zajímají se o vše tajemné. Ideální matka pro takové děti je ta, která beze studu hovoří o zrození, smrti a sexu a po dobu dospívání mu je intimní rádkyní. Muže s Lunou ve
Touha poznat vše zakázané…
Štíru mohou v dospělosti přitahovat ženy-čarodějky zabývající se tajemnem; možná proto, že v sobě nevyřešili vztah s matkou (efekt dominantní čarodějnice).
VENUŠE VE ŠTÍRU Venuše ve Štíru je temná a nebezpečná bohyně vládnoucí milostnými kouzly, jako např. kouzelnice Kirké
Štír snadno pronikne do hlubin bytí…
nebo Médea, obě z řeckých bájí. Muži s Venuší ve Štíru jsou k těmto ženám osudově přitahováni; často jim propadnou a nechají se například zruinovat nebo dovést na pokraj existence. Stinnou stránkou tohoto aspektu je záliba v problémech, sado-maso psychohrách a přivlastňování si partnera.
MARS VE ŠTÍRU Mars ve Štíru je temný čaroděj, který umí léčit, zacházet se zbraní a rozumí milostným kouzlům, ale také dokáže zabíjet a ničit. Muži s tímto Marsem jsou lovci pohybující se na ostří hrany, nervové vzrušení a vypětí je pro ně velmi důležité. Ženy, které mají Mars ve Štíru, vyhledávají „nebezpečné muže“, zažívají s nimi totiž příjemnou směs strachu a vzrušení. V negativním případě je mohou přitahovat násilničtí muži.
Archetyp mocné čarodějky
Archetyp temného čaroděje
POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ ŠTÍRA: Paní Truda: Německá pohádka bratří Grimmů o děvčátku, které doplatilo na svou nemístnou zvědavost a bylo proměněno v bukové poleno, kterým si čarodějnice Truda zatopila. Poselství: Kdo se do temnot vydá příliš mladý nebo moc zvědavý, dopadne špatně. O krásné Vasilise: Ruská pohádka o dívce sloužící u Baby Jagy. Na rozdíl od děvčátka z výše uvedené pohádky věděla Vasilisa, na co se raději neptat. Poselství: Některé dveře je lepší nechat zamčené.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
33
SPORT
Žáci z I.PSKN obhájili
SKN Brno
Akce: Mistrovství ČR v malé kopané neslyšících žactva Kdy: 13. 6. 2020 Kde: hřiště SK Ostrava Lhotka Pořadatel: SSK Vítkovice Výsledky: 1. I. PSKN Praha, 2. SKN Hradec Králové a 3. SSK Vítkovice SSK Vítkovice
Kultovní bikemaraton Akce: Bikemaratón Drásal České spořitelny Kdy: 4. 7. 2020 Kde: Holešov Trasa: 58 km Výsledky: Jan Čapek - na 7. místě v kategorii a celkově 51., Pavel Pastrnek - ve své věkové kategorii se umístil na 3. místě a celkově 41., David Studýnka - na 17. místě v kategorii a celkově 76., a František Kocourek na 22. místě v kategorii a celkově 103. Odkaz: https://sportsoft.cz/OfficialResults/2020/20200704_kpz_drasal_B_ABS.pdf?202007.04.06.58
I. PSKN PRAHA
SKN HK SSK Vítkovice
Letní Deaflympiáda v Brazílii v roce 2021 Letní deaflympijské hry se budou konat ve městě Caxias do Sul na jihu Brazílie ve dnech 5. - 21. 12. 2021.
34
ČASOPIS UNIE • 9–10/2020 • ročník XXIV
I. PSKN Praha
Vítkovice a třetí pokus Akce: Mistrovství ČR v malé kopané neslyšících juniorů do 23 let Kdy: 14. 6. 2020 Kde: hřiště SK Ostrava Lhotka Pořadatel: SSK Vítkovice Výsledky: 1. SKN Brno, 2. SSK Vítkovice a 3. I. PSKN Praha • SKN Brno - I. PSKN Praha (4:1) • SSK Vítkovice - SKN Brno (1:2) • I. PSKN Praha - SSK Vítkovice (4:6)
ZRUŠENO
POTREFENĚ
Raději být nahý! TEXT: Dominik Mac Henzl KOMIKS: Ivana Hay Tetauerová
V
pražském divadle Royal jsme měli premiéru divadelní hry Nežárli! Hrál jsem se slyšícími, pro neslyšící diváky jsme zajistili tlumočnici českého znakového jazyka.
Moje šikovná lektorka Radka Stupková mě sice v rámci příprav učila jevištní mluvu, nicméně v mém hlase je a bude přízvuk prostě znát. Do poslední chvíle jsem se věnoval studiu svého scénáře. A nejen svého, ale i ostatních kolegů, abych během vystoupení v případě nutnosti mohl pohotově reagovat. Protože jestli je něco nejhorší, tak je to výpadek části textu z paměti. Ten pocit, kdy na vás diváci zírají a vy mlčíte, se rovná pocitu popravy. Prvních 20 minut hry běželo jako po másle, ale neslyšící byli netrpěliví, kdy přijde velká hvězda Dominik Mac Henzl na scénu. Tři minuty po mém nástupu jsme hráli bez výraznějších problémů a pak… nastalo „kolektivní“ okno. Nikdo nemluvil, stáli jsme jak idioti a dívali se zoufale na sebe, kdože z nás si vzpomene na scénář. Byla to celá věčnost, kdy jsme na sebe zírali a trapnost celé situace maskovali smíchem. Já… já jsem chtěl zdrhnout. Nastoupit do prvního letadla a letět na neznámý ostrov. Propadnout se do země. Vypařit se do hvězdného prostoru a nebýt. Náhlé osvícení. Napadlo mě zaimprovizovat: „ A kde budeme bydlet my?“ Tato pitomoučká věta měla magický účinek. Ostatní se probudili a přidali se ke mně, načež během pěti minut jsme jeli podle scénáře. I když mně osobně se to zdálo delší. Po skončení jsem se od režisérky dozvěděl, že ten výpadek trval jen 30 sekund. A nikdo nic nepoznal. 30 sekund! Já myslel, že nejmíň 5 minut! Z celého zážitku jsem si odnesl jedno: Raději být nahý před diváky než mít výpadek paměti!
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
35
