UNIE 9-10/2019 by casopisunie

dvouměsíčník České unie neslyšících, z.ú. 9–10/2019 • roč. XXIII • 45 Kč

Tým Signslate: Měníme svět neslyšících

editorial Lucie Wagner šéfredaktorka UNIE

SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ KLUBU USHER KDY

26. září 2019 (čtvrtek)

Od 16:00 hod. KDE

V PROSTORÁCH ČMUN, p. s. Praha (malý sál) DLOUHÁ 37, PRAHA 1

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, v minulém čísle se s vámi rozloučila Lucie Sedláčková Půlpánová, které bych chtěla poděkovat za předání štafety. Jmenuji se Lucie Wagner a byla jsem vedením redakce jmenována na pozici šéfredaktorky časopisu Unie. Bude mi ctí dále pokračovat v posilování vědomí nejen o existenci hrdé komunity neslyšících, nýbrž i o jejich úspěších ve sportu, vzdělání a dalších oblastech a také o jejich přínosu pro nás ostatní. Zmínila jsem přínos pro nás ostatní. Co si pod tím slovním spojením vybavíte? Někdo podání pomocné ruky ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebuje, někdo jiný osvětu, v dnešní době to jsou také různé moderní technické pomůcky a v neposlední řadě mobilní vychytávky či aplikace. Naše redaktorka Lenka Hejlová vás v tomto čísle seznámí s týmem Signslate, který již nějakou dobu pracuje na zajímavém projektu – mobilní aplikaci Signslate. O tom, že se nejedná o žádné domácí počítačové pokusy, svědčí podpora tohoto startupu Nadací Vodafone. 17. listopad 1989. V hlavě mi běží myšlenky neskutečnou rychlostí, snažím si je utřídit a vzpomenout si. Který den to tehdy byl? Kde jsem já sama v ten den byla? Kolik let mi vlastně bylo? Jen odpovědí na poslední otázku jsem si jistá. Navštěvovala jsem tehdy 3. třídu základní školy v Ledči nad Sázavou a vzhledem k tomu, že byl pátek, předpokládám, že jsem byla pilnou žačkou. A vy? Pamatujete si na ten den, který spustil pomalu se blížící lavinu plnou změn? Tak pojďme spolu zalistovat časopisem…

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

PŘEDSTAVÍ SE VÁM · VEDOUCÍ KLUBU USHER Barbora Flusserová

PŘIJĎTE S NÁMI SLAVIT!

Exkurze do České televize v Brně Využijte jedinečné příležitosti nahlédnout s námi do prostor České televize. Naši zaměstnanci nebo spolupracovníci budou vašimi průvodci. Kdy: 10. října 2019 Čas: 8:30 Kde: tramvajová zastávka Novolíšeňská (spoj č.8) Tlumočení do českého znakového jazyka zajištěno. Svůj zájem hlaste vedoucí České unie neslyšících Brno – Bc. Ivaně Toulové na emailu: ivana.toulova@ cun.cz, případně zaměstnancům ČUN Brno.

obsah

Finský zázrak

Anketa: Listopad 1989

Neslyšící optik

O finském školním vzdělávacím systému vypráví Petr Pánek.

Ptali jsme se neslyšících, co dělali v osudný den 17. 11. 1989.

Neslyšící Petr Novotný o tom, jak zvládá být optikem a optometristou.

str. 7

str. 11

str. 24

Můžete si nás předplatit

Kde na síti nás najdete

Roční tištěné předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

WEB www.cun.cz

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

• 9–10/2019, roč. XXIII Časopis pro všechny neslyšící občany

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová, Barbora Flusserová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Lucie Štefková překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová figuranti: Eva Kastnerová, Eva Sattler externí spolupracovníci: Petr Pánek • jazyková korektura: Jana Servusová redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně a zadní cover: Johana Kratochvílová grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o. Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802

Část týmu pražské redakce při práci na novém vydání časopisu.

Vydáno za podpory:

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN

Zlatá svatba manželů Mašínov ých Text: Petr Pánek / Foto: Petr Pánek a archiv manželů Mašínových

praha

14. září 2019 oslaví svou zlatou svatbu, tedy 50 let v manželství, manželé Pavel a Alojzia Mašínovi. Zajímavostí je, že měli svatbu dvakrát: civilní obřad na úřadě 14. srpna 1969 a o měsíc později, 14. září 1969, církevní sňatek v kostele – na přání nevěstiny nevlastní maminky. Dlouholetým členům ČUN Praha přejeme do dalších let mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti!

Za starými řemesly Text: Markéta Kolínská / Foto: Veronika Pekárová, Inka Slavíková

Dne 7. srpna 2019 praha se uskutečnila exkurze neslyšících do Centra řemesel a bylinné zahrady Botanicus, které se nachází v Ostré u Lysé nad Labem. Z Masarykova nádraží vyrazilo vlakem do Ostré 19 neslyšících v doprovodu pracovníků ČUN Praha. Akce byla součástí projektu Poznávejme kulturu a krásu ČR s neslyšícími. Nejprve se uskutečnila prohlídka s průvodcem, poté následoval volný program, kdy si neslyšící mohli prohlédnout celou vesnici a vyzkoušet si jednotlivá řemesla jako výrobu svíček, výrobu mýdla, rýžování zlata a jiné. Za povšimnutí stály také zahrady, ve kterých je možné vidět hospodářská zvířata, arboretum, byliny a koření a další zajímavé rostliny. I přes velmi teplé počasí, které vydrželo celý den, se akce vydařila.

Kurzy ČZJ

l ibe r ec

Text a foto: Lucie Romancová

Během uplynulého školního roku 2018/2019 probíhaly v prostorách České unie neslyšících v Liberci kurzy českého znakového jazyka v modulech 1 – začátečníci a 2 – mírně pokročilí. Český znakový jazyk se s naším lektorem učila i dvanáctičlenná skupinka asistentů a pedagogů ze Základní a mateřské školy logopedické v Liberci. Kurzů se dohromady zúčastnilo 27 studentů – všichni úspěšně vykonali závěrečné zkoušky a mohou se těšit ze získaného osvědčení a ze znalostí, které nyní mohou využít v pracovním či soukromém životě. Od září 2019 chystáme otevření tří modulů: začátečníci, mírně pokročilí a pokročilí. Doufáme, že se přihlásí dostatek zájemců a budeme moci otevřít všechny tři moduly. Lektoři se již pilně připravují a my vás srdečně zveme, přijďte a přihlaste se! Těšíme se na vás!

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

ČUN/ČMUN

Léto na zámcích Text a foto: Monika Ťuláková

Českomoravská unie neslyšících z.s., pobočný spolek Praha pořádala psychorehabilitační pobyt pro účastníky se sluchovým postižením. Akce se konala ve dnech 18.–25. srpna 2019 v Novém Městě nad Metují. Týdenního pobytu se zúčastnilo 22 osob, vedoucí František Šmolík a lektorka Monika Ťuláková. Účastníci absolvovali různé výlety, například prohlídku novoměstského zámku, dále zámků v Opočně, Náchodě, Ratibořicích, v muzeu F. L. Věka – F. V. Heka v Dobrušce, v hospitalu Kuks, krásné vyhlídky a túry kolem Nového Města. V týdnu probíhaly cvičení a překlady článků z časopisu Unie do znakového jazyka. Konec pobytu byl zakončen kvízovou soutěží o znalostech zdejšího regionu.

z d om ova

Pražský post-surdopedický den Foto: Nemocnice Na Homolce / připravila: Lenka Hejlová

Dne 11. října 2019 se uskuteční od 8:00 do 16:30 hodin v Kongresovém centru nemocnice Na Homolce Pražský post-surdopedický den. Tématem konference bude vzdělávání lidí se sluchovým postižením, jak neslyšících, tak i nedoslýchavých nebo ohluchlých, či také lidí s kochleárním implantátem, a to napříč všemi vzdělávacími stupni českého školského systému. Přednášet budou odborníci zabývající se touto problematikou. Sledujte facebookovou stránku Pražský post-surdopedický den.

Česká unie neslyšících

Z d om ova připravila: Lenka Hejlová

Červencová dobrodružství SUKI Text a foto: Marína Štíbranyi

nů vypravila do anglického Leedsu na European Friendship Week, což je akce pořádaná organizacemi The Ear Foundation a EuroCIu. Jejím cílem je navzájem seznámit mladé uživatele kochleárního implantátu z celé Evropy. Cizí jazyk, nové prostředí a noví lidé nám občas dali zabrat. Byla to velká výzva, která nás ale všechny posunula dál.

Od 13. do 20. července 2019 jsme my, členové SUKI (Spolek uživatelů kochleárního implantátu), jeli již potřetí na tábor – na krásnou Šumavu, kde jsme prožili prima pobyt. Počasí nám vyšlo na jedničku, a tak jsme trávili spoustu času venku. V letošním roce se děti staly studenty Akademie Superhrdinů – osvojovaly si různé nové superschopnosti a pomáhaly superhrdinům ochraňovat Akademii před hrozícím zlem, které se jí snažilo zmocnit. Zlo bylo nakonec společným úsilím přemoženo a my se už těšíme na další rok. Jaké dobrodružství nás asi čeká příště? V týdnu od 21. do 27. července 2019 se pětičlenná skupinka našich čle-

Potkani na táboře Text a foto: Nikola Novotná

Ve dnech 4.–14. července 2019 se u Vlachovy Lhoty konal tábor neslyšícího skautského oddílu Potkani, kterého se zúčastnilo čtrnáct skautů a početný tým vedoucích. Letošním tématem bylo přežití ve světě po apokalypse. K místu táboření se ale skauti nedostali hned – jejich tábořiště bylo cílem pořádného úvodního puťáku (turistická výprava, pozn. red.). Při hrách v lese i na louce se děti naučily různé dovednosti, jakými jsou vaření na ohni nebo ruční práce. Nechybělo samozřejmě ani plnění bobříků, skautská symbolika a kamarádství. V horkých dnech jsme zašli i na koupaliště. Tábor se všem moc líbil. Oddíl neslyšících skautů Potkani i letos přijímá nové členy ve věku 6 až 11 let. Pokud máte zájem o další informace, napište nám na e-mail potkani53@skaut.cz. Budeme se na vás těšit!

Česká pošta přístupnější lidem se SP Foto: Česká pošta, s.p.

Pilotní projekt přístrojů – komunikátorů pro nedoslýchavé a ohluchlé – umístěných na pobočkách České pošty měl mezi lidmi se sluchovým postižením velký úspěch, proto byly od července 2019 komunikátory umístěny na vybraných deseti poštách po celé České republice. Zprávu o tomto úspěchu přinesla například Česká televize v Událostech v regionech (Brno) dne 11. července v čase od 8:18, kde si komunikátor na vlastní kůži vyzkoušela Iveta Melichar z Brněnského spolku neslyšících.

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

Seznam pošt s komunikátory: • Praha 1, Jindřišská 909/14, 110 00 Praha 1 – Nové Město • Praha 82, Burešova 1663/3, 182 00 Praha 82 – Kobylisy • Praha 28, Karlovo náměstí 2097/10, 128 00, Praha 2 • Ostrava 2, Wattova 1046/19, 70200, Ostrava • Brno 2, Nádražní 118/7, 602 00, Brno – Město • Domažlice 1, Msgre. B. Staška 71, 344 01, Domažlice

• Plzeň 1, Solní 260, 301 00, Plzeň – Město • Hradec Králové 2, Zamenhofova 915/2, 500 02, Hradec Králové • Most 1, Moskevská 5, 434 01, Most • Olomouc 10, Foerstrova 717/21, 770 10, Olomouc

Z e s v ě ta

Škola není kostel Text: Petr Pánek / Foto: Petr Pánek a Daniel Pražák

Finsko je známé svými jezery, úspěšným hokejem, telefony Nokia nebo vodkou Finlandia. Věděli jste ale, že Finsko má podle Světového ekonomického fóra také nejlepší vzdělávací systém na světě?

organizací Učitel naživo, z.ú., jsem na týden navštívil Finsko a zúčastnil se exkurze po finském vzdělávacím zázraku. Finsko je 4x větší než Česko, ale má jen poloviční počet obyvatel. Třetina z nich má vysokoškolské vzdělání. Do školství investovalo Finsko za posledních 30 let nejvíce peněz ze všech států Evropy. Výsledek? Žádné testy, žádné známky, žádné domácí úkoly, žádné rozvrhy, žádné předměty, škola od 9 hodin a – děti se do ní těší.

vednost efektivně pracovat s informacemi. Předměty jsou velice propojené a zaměřené na dovednosti 21. století. Žáci pracují týmově, učí se veřejně komunikovat, prezentovat své myšlenky, pracují s videi, píšou eseje. Navzájem se hodnotí a podporují ke svému dobru. Atmosféra je zároveň neformální a uvolněná. Děti mají dlouhé přestávky, které tráví pohybem venku, a to i během zimy.

Finsko v pozici vizionáře

Nejdůležitější je pro Finy rovnost a přístupnost vzdělání pro všechny, včetně dětí imigrantů. Téměř 100% všech finských škol je státních, výuka na nich je zdarma a žáci dostávají obědy, svačiny a všechny školní pomůcky zdarma. Vysokoškoláci dostávají mnoho stipendií, která jim pokrývají životní náklady během studia. Školy mají od ministerstva školství vysokou míru důvěry, osnovy si vytvářejí samy, nemají tu školní inspekci. Školy navzájem spolupracují a sdílejí svá know-how.

Ve výuce pracují děti už od první třídy s analytickým myšlením, modelují pomocí robotiky možné scénáře, co se může stát v různých situacích. Inovativní technologie jsou součástí výuky. Experti odhadují, že až 40 % pracovních pozic do 20 let zanikne, ale přitom až 65 % pracovních míst, která budou potřebná v roce 2040, ještě nebylo vymyšleno. Proto mají finské děti už od první třídy předměty jako je robotika či kreativita. Příklad? Pomocí počítačové hry Minecraft si děti třeba samy staví lidské oko. Je to mnohem efektivnější, než když se to samé snaží zapamatovat z učebnice.

Jiný model výuky

Vzdělávání neslyšících

Finské děti se učí, jak se mají učit, ne jak napsat dobře test. Důležitá je do-

Reforma školství v roce 1990 snížila počet speciálních škol. V současné

Rovnost a důvěra

době je ve Finsku pět speciálních škol, které žákům a studentům se sluchovým postižením poskytují komplexní vzdělání. Podle profesorky Marjatty Takala z Univerzity Oulu do nich ve školním roce 2010/2011 chodilo 420 žáků se sluchovým postižením, což je 0,07% všech školou povinných žáků ve Finsku. Tři čtvrtiny žáků se sluchovým postižením však chodí do školy hlavního vzdělávacího proudu. Zde mohou využívat služby tlumočníka či speciálního pedagoga, jenž pracuje v každé škole. Finské děti se sluchovým postižením a jejich rodiče mají možnost si vybrat mezi inkluzí, školou pro žáky se sluchovým postižením nebo speciální třídou při škole hlavního proudu. Velmi rychle přibývá dětí s kochleárním implantátem. Kaisa Alanne z Finské asociace neslyšících mi na kongresu WFD řekla, že v posledních letech je ve Finsku silný trend umisťovat žáky se sluchovým postižením do škol hlavního proudu. Žáků speciálních škol bude podle ní i nadále ubývat. Zdroje: Učitel naživo, z.ú.; Katja Elo, radní pro vzdělávání, Tuusula; Marjatta Takala, University of Oulu; Kaisa Alanne, Finská asociace neslyšících, Helsinky; rozhovor s Kati Tiainenovou, aktuálně.cz dne 9. 3. 2019

Česká unie neslyšících

z e s v ě ta

Paris, I love you

Text: Kristina Pánková Kratochvílová Foto: Kristina Pánková Kratochvílová, Petr Pánek, archivy CODA, CDY, WASLI, WFD

Hlavní město Francie Paříž je díky silné tradici znakového jazyka pomyslným evropským centrem neslyšících. Letos v červenci se jich sem sjely tisíce na významné akce, jež spojoval znakový jazyk. Největší z nich byl pětidenní kongres WFD (Světová federace neslyšících). V červenci se zde sešlo přes 2536 lidí ze 137 zemí. Slavnostní zahájení 18. kongresu WFD sledovalo přes 2000 návštěvníků. Velký aplaus sklidilo představení „Paris, I love you“ se 60 neslyšícími herci.

↑ Bez české účasti se odehrála nejvýznamnější tlumočnická akce – konference WASLI (Světové asociace tlumočníků znakového jazyka), na které přednášeli slyšící i neslyšící odborníci. Novým prezidentem WASLI se po Debře Russell stal Christopher Stone z Velké Británie.

↑ Přednáška hluchoslepé účastnice. Asistent jí tlumočí dotazy. Hluchoslepých účastníků s asistenty/tlumočníky byly na kongresu desítky. Hladký průběh celé akce zajišťovalo devadesát dobrovolníků, kteří zde strávili 21594 hodin času, poslali 137 tisíc zpráv a nachodili 1 224 000 kroků.

← Kemp WFDYS v Paříži byl určen mladým neslyšícím ve věku 18–30 let. Zúčastnili se jej tři Češi: Jan Šimůnek, Marie Mašláňová a Jiří Goldefus.

← Slyšící potomci neslyšících rodičů se setkali na konferenci CODALOVE. Českou republiku zastupovali Karel Redlich, Monika Boháčková, Veronika Myslivcová (není na fotografii) a Alena Borysewiczová.

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

↑ Nejstarší školu pro neslyšící na světě založil roku 1760 Abbé de l‘Eppé. Stojí hned vedle slavné univerzity Sorbonna. Svými budovami, dvěma velkými nádvořími a ještě větší zahradou je největší ve Francii. Je zde MŠ, ZŠ a SŠ (mj. obor zubní technik). Jeden neslyšící učitel poskytuje na půl úvazku prohlídky i v MZS, jelikož sem jezdí neslyšící z celého světa.

„Právo na znakový jazyk pro všechny“

↑ Před kongresem WFD se konala valná hromada WFD, na které byl zvolen nový výbor i prezident. Colina Allena vystřídal Joseph Murray (USA). Hlavním cílem WFD je politické působení a vyjednávání ve prospěch práv neslyšících.

z e s v ě ta

← Účastníci z České republiky: Radek Červinka, Kristina Pánková Kratochvílová, Martin Novák, Veronika Skohoutilová a Petr Pánek (zástupci SNN Pavel Šturm a Šárka Prokopiusová se z finančních důvodů zúčastnili pouze valné hromady).

Během závěrečného ceremoniálu WFD byla zveřejněna charta za práva znakového jazyka pro všechny. Můžete ji podpořit svým podpisem a jejím šířením ve svém okolí. Text a video je zde: http://wfdeaf.org/charter

↓ Přes 100 posterů (tj. plakátů) přinášelo informace o různých výzkumech, organizacích atd. Radek Červinka prezentoval hradeckou školu pro sluchově postižené, jeho poster zaujal i prezidentku Gallaudetovy univerzity Robertu „Bobbi“ Cordano.

Zeptali jsme se Čechů: Co vás nejvíc zaujalo na kongresu WFD? Veronika Skohoutilová Výborný byl příspěvek o neslyšících Romech, což je menšina v menšině, sama mám mezi nimi kamarády… Dozvěděli jsme se tři znaky pro Romy a jejich odlišné významy. Dále se mi moc líbíla prezentace o jedné škole v Anglii. V jedné budově jsou třídy pro neslyšící i pro slyšící. Výuku mají neslyšící a slyšící zvlášť, ale přestávky, obědy, soutěže a další aktivity jsou společné. Mezi dětmi tak dochází k přirozeným interakcím. Slyšící děti mají kurzy britského znakového jazyka, velká část personálu ovládá aspoň základy.

Radek Červinka Nadchla mě prezentace o bilingvální škole v Japonsku, která funguje podobně jako naše škola v Hradci Králové. Její žáci zde dokonce vystoupili s projevem v ZJ. Ještě bych zmínil dvě přednášky o rané péči: Američanky představily program LEAD-K, jehož cílem je snížit riziko bezjazyčí. Novozélanďané měli přednášku o službě pro rodiny First Signs. Nenechal jsem si také ujít svého oblíbeného přednášejícího, profesora Rathmanna z Německa, bojovníka za práva znakového jazyka. Všechny tři jeho příspěvky byly skvělé.

↓ Příští kongres WFD se bude konat roku 2023 na jihokorejském ostrově Jeju. ↑ Účastníci mohli ve třech sálech zhlédnout na sto přednášek, které byly rozděleny do čtyř sekcí: Vzdělávání neslyšících, Zdraví, Zaměstnanost, Znakový jazyk. Většinu témat spojovalo motto kongresu: Sign language rights for all (Právo na znakový jazyk pro všechny). Jazyky kongresu byly francouzský znakový jazyk, mezinárodní znakový systém (MZS), mluvená angličtina a francouzština. Abstrakty přednášek (stručná shrnutí obsahu, pozn. red.) najdete na www.wfdcongress2019. org

Česká unie neslyšících

z e s v ě ta

Za mrknutím oka do Remeše Text a foto: Ivana Hay Tetauerová / INTERVIEW: Lucie Sedláčková Půlpánová a Ivana Hay Tetauerová

Společné foto českých neslyšících

Ve dnech 4.–7. července 2019 se konal v pořadí již devátý ročník mezinárodního uměleckého festivalu neslyšících Clin d’Oeil (v překladu „mrknutí oka“). Tento festival umění a kultury ve znakovém jazyce se koná tradičně každé dva roky ve francouzské Remeši již od roku 2003. Součet letošních návštěvníků festivalu za čtyři dny čítá přes 20 tisíc.

estival organizuje asociace neslyšících CinéSourds, jejímž posláním je objevování znakového jazyka v celé jeho kulturní rozmanitosti a uměleckých formách. Na festivalu byly dvě vnitřní sekce. První byla budova La Comédie de Reims, kde se konala divadelní představení a zahajovací a závěrečný ceremoniál spolu s oceněními. Druhou bylo kulturní centrum Saint -Exupéry, kde byly kinosály a kde se též konaly i vzdělávací a umělecké workshopy pro neslyšící i CODA děti a mládež ve věku 6 až 17 let. Na své si přišli návštěvníci i venku – v tzv. vesničce „Village“, kde se konala různá vystoupení, divadlo a koncerty a kde vystoupilo mnoho známých umělců z řad neslyšících. Večer se zde všich-

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

ni mohli společně setkávat na Deaf Party. Byla tu vyhrazena i sekce pro stánky organizací neslyšících a neslyšící umělce z celého světa, kteří zde vystavovali a prodávali svá díla. Všechny sekce byly těsně vedle sebe, takže se návštěvníci mohli pohodlně přemísťovat z místa na místo dle svého programu. Filmová sekce měla šest soutěžních kategorií: Nejlepší režisér, Nejlepší film, Nejlepší animace nebo 3D film, Nejlepší herec a nejlepší herečka, Nejlepší film vytvořený mládeží. Do soutěžní kategorie Best Youth Film byl nominován i náš český krátký film s názvem Bad Girl s tematikou školní šikany, který natočily neslyšící děti ze ZŠ pro SP v Praze-Radlicích v rámci Multimediální tvůrčí dílny (MTD). Na festivalu v Remeši jej zastupovala čtrnáctiletá Tamara Zúdorová, která film také režírovala. Ačkoliv film ve své kategorii nezískal první cenu jako letos na jaře na filmovém festivalu neslyšících v anglickém Wolverhamptonu, byla už

jeho nominace do zmíněné kategorie sama o sobě velkým úspěchem. Během festivalu se nám podařilo vyzpovídat i zakladatele a ředitele festivalu Davida de Keyzera: „Festival jsem založil v roce 2003 v Remeši, protože jsem zde také vedl organizaci CinéSourds a měl tu zázemí. Je to klidnější místo než velká Paříž, a přece dobře dostupné. Neslyšící si tuto lokalitu pochvalují a svědčí o tom i nárůst návštěvnosti každé dva roky. NaŘeditel festivalu rodil jsem se a vyrůsDavid de Keyzer tal v Paříži, baví mne vše kolem divadla a filmu. Kdysi jsem navštívil Gallaudetovu univerzitu v USA a tam mne napadla myšlenka zorganizování mezinárodního uměleckého festivalu neslyšících. Mou pracovní náplní v mé neziskové organizaci je právě jeho pořádání. Příští rok máme v plánu „sesterský festival“ Oiol, který se bude konat v areálu Gallaudetu ve Washingtonu DC. Chceme, aby i neslyšící na vzdáleném kontinentě měli přístup k umění neslyšících a aby nemuseli čekat dlouhé dva roky, pokud se chtějí kulturně vyžít.“ Další, tentokrát jubilejní 10. ročník festivalu Clin d’Oeil se uskuteční v červenci 2021.

A n k e ta

Co jste dělali 17. listopadu 1989? Text: Petr Pánek, Monika Ťuláková a Milena Brožová Foto: autoři

anketa

Snad všichni dříve narození si dobře pamatují, co dělali v pátek 17. listopadu 1989. Ten den odpoledne vyšli studenti pražských vysokých škol do ulic, aby si připomněli 50 let od uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. Studenti potom z Albertova pokračovali přes Vyšehrad dolů na Národní třídu, aby vyjádřili svou nespokojenost se situací v zemi.

istopad 1989 je v myslích 15 milionů obyvatel dnes už neexistujícího Československa zapsán jako sametová revoluce, která otevřela v celé střední a východní Evropě brány demokracii. V pondělí 20. listopadu 1989 demonstrovalo v Praze už 500 000 lidí a v sobotu 25. na Letné až 800 000 lidí, kteří vyjádřili podporu Občanskému fóru. V pondělí 27. listopadu se v celém Československu konala generální stávka, o den později oznámila KSČ, že se vzdává moci, a 29. prosince byl prezidentem republiky zvolen Václav Havel. Položili jsme některým našim čtenářům tuto otázku: Co jste dělali 17. listopadu 1989?

Jindřiška Nováková (tehdy 37 roků)

Blanka Štěpánková (tehdy 40 roků)

V pátek 17. listopadu odpoledne jsem byla se svým mužem Ladislavem na Václaváku nakupovat pro něj nové sako. Blížila se totiž plesová sezóna. Viděli jsme tam davy lidí, mnozí z nich cinkali klíči. Šli směrem k Národní třídě. Po nákupu saka jsme se na část cesty přidali do průvodu. Manžel měl klíče, tak s nimi zvonil také. Přesný důvod zvonění jsme však neznali. Doma nás ještě ten den večer navštívil švagr, aby u nás přespal, protože byl v Národním divadle. Vyprávěl, kolik lidí bylo venku a že všude je plno policistů se psy. V dalších dnech jsme i s dcerou Radkou několikrát jeli do centra, dívali se na plakáty a sledovali, co se děje. Vzpomínám, jak jsem jí vyprávěla o sebeupálení Jana Palacha v roce 1969. 

Průvodu studentů se osobně účastnil se spolužáky můj starší syn Martin, bylo mu tehdy 15 let a studoval na střední průmyslovce. Navíc jsme tehdy bydleli poblíž Národní třídy, v Černé ulici. Na Národní třídě ho do nového kabátu, který jsme krátce předtím koupili v Maďarsku, kousnul policejní vlčák a kabát mu natrhl. Naštěstí se Martinovi nic nestalo a utekl domů. Už byla tma. Já v té době pracovala jako švadlena pro Všeobecnou fakultní nemocnici. Hned po víkendu, 20. listopadu, nám naše mistrová v práci řekla, že po obědě půjdeme společně na Václavák a musíme si s sebou vzít klíče. A tak jsme šly. Bylo tam už plno lidí. Neměla jsem moc informací a všechno jsem se dozvídala až postupně. O týden později jsem oslavila 40 roků. 

Česká unie neslyšících

A n k e ta

Eva Marková (tehdy 11 roků)

Ivana Plíšková (tehdy 22 let)

Jiří Eichler (tehdy 41 roků)

Chodila jsem do 4. třídy v Ječné a vůbec jsem to nevnímala. Ten den v pátek mě vyzvedával z internátu táta a jeli jsme domů do Mezna vlakem. Do Mezna jsme obvykle přijížděli kolem páté hodiny odpolední, ale tentokrát ne, protože jsme se ještě stavili v Praze u naší příbuzné. Domů jsme tak přišli až večer. Mamce se hodně ulevilo! Řekla nám, co slyšela o protestu studentů. To jsme s tátou vůbec nevěděli. Více jsem se o pochodu studentů 17. listopadu a jejich střetu s StB dozvěděla až v pondělí ve škole v Ječné. Tady jsem také poprvé slyšela jméno Václava Havla a Občanské fórum. Studenti gymnázia v Ječné měli pak v týdnu volno, ale nás dětí na ZŠ se to netýkalo. A tak jedinou změnou pro mě bylo, že jsme učitelce už nesměli říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko. :-) 

V ten pátek jsme s mým manželem a dalšími třemi lidmi z Plzeňska (pan Zahradník a manželé Reichlovi) jeli na výlet do Německa. Hned ve Stodě (obec vzdálená zhruba dvacet km na jih od Plzně) nám upadl výfuk u mercedesu. Museli jsme ho nechat narychlo opravit a pak se vydali do Německa. Na hranicích jsme neměli žádné problémy, zastavili jsme se v Chamu pro videopřehrávač a pokračovali do Mnichova, který na mě působil jako zjevení. Tehdy v českých obchodech bylo na pultech jen pár věcí, za to v Německu se regály prohýbaly pod takovými krásnými věcmi. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Za sošku Mikuláše jsme ještě tehdy platili markami. Od neslyšícího kamaráda z bývalé DDR jsme se dozvěděli, že u nás studenti stávkují. Nechtěli jsme tomu věřit. Nemohla jsme tu noc usnout, protože mě hodně rozrušila informace o tom, co se u nás děje. V neděli po návratu domů jsme venku nic zvláštního nepozorovali. Ale v televizi se o stávce hodně mluvilo a mí rodiče mi to i potvrdili. Nechápala jsem, o co jde. V Plzni se o týden později svolávala demonstrace, v práci – tiskárně Typos – se mě ptali, zda chci jít. Nešla jsem, protože jsem nevěděla proč. Ale můj manžel byl na plzeňském náměstí Republiky „cinkat klíči“. Informace jsme dostávali v klubu pro neslyšící. Uvolnění atmosféry bylo znát, například dříve vzácné ovoce bylo brzy normálně dostupné. Nelíbí se mi ale, co se děje teď. Na oslavu asi půjdu, →

V pátek sedmnáctého jsem jel v poledne se svým trabantem z Rumburka do Prahy vyzvednout ze smíchovské školy své děti Milana (9) a Sandru (7). Pak jsme odpoledne jeli zpět na sever. O demonstraci studentů jsem se dozvěděl o víkendu od své mámy, když jsme ji navštívili. Měl jsem pak obavy o svou práci, protože státní podnik Rukov, kde jsem pracoval, měl problémy a začal propouštět. Byl jsem zrovna na neschopence. Naštěstí si mě tam ještě několik let nechali. V pondělí ráno jsem zase vezl děti ráno do Prahy, tentokrát autobusem. Celé dopoledne jsem se procházel po centru. Na Václaváku a v jeho okolí mě zaujaly protikomunistické plakáty, vyvěšené na výlohách obchodů. Ale hlavně hodně trabantů a wartburgů zaparkovaných na Malé Straně, když východní Němci čekali u západoněmecké ambasády na vízum. Domů jsem si z Prahy přivezl kulatou placku s nápisem OF. Moje manželka Karin pocházela z Halle v NDR. S otevřením hranic v roce 1990 jsme pak mohli navštívit i její příbuzné v západním Německu. Naše první cesta vedla na jaře 1990 vlakem přes Prahu a Cheb do Regensburgu, kde na nás už čekal s autem švagr. 

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

→ i když si myslím, že k velké změně v politice nedošlo. 

A n k e ta

Monika Rakušanová, (tehdy 9 let), Jiří (tehdy 40 let) Monika: Vím, že mi bylo 9 let, ale moc si sametovou revoluci nevybavuju. Informace jsem získávala od rodičů, učitelů a z televize. Byla demonstrace, zúčastnilo se hodně studentů. Vnímala jsem, že se začíná jiný život. Například jsme nemuseli říkat soudružko nebo soudruhu a začali pedagogy oslovovat paní učitelko, pane učiteli. Pociťovala jsem, že máme víc volna, že jsme mohli cestovat do zahraničí a taky se dozvědět, co se děje ve světě. Otec Jiří: Dne 17. listopadu toho roku při demonstraci studentů policie obklíčila studenty, nepouštěla je do jiných ulic a tlačila je na Václavák, aby je mohli zmlátit. A mlátili surově a zranili třeba studenta Šmída. Po akci byla schůze OF a vlády komunistů. Společně pak oznámili výměnu vlády ČSSR – 75 % funkcí ale obsadili komunisté, což OF neuznalo a žádalo, aby vláda byla bez komunistů. Prezident Husák abdikoval na funkci prezidenta a ÚV KSČ se vzdala řízení státu. Parlament pak odhlasoval postavení KSČ mimo zákon. Komunisté padli a přešli do opozice. Pak byl zvolen prezidentem Václav Havel. Po dlouhém období od roku 1948 až do konce listopadu 1989 komunisté padli. To byl konec komunistů a konečně jsme mohli dýchat demokraticky. Hlavním překvapením pro mě bylo, že studenti opravdu začali bojovat. 

Václav Smrž (tehdy 16 let)

Pavel Hlůžek (tehdy 46 roků)

Revoluci roku 1989 si pamatuji velmi dobře. Nebyl jsem na demonstraci hned 17. listopadu, šel jsem až na tu v pondělí 20. listopadu. Ještě předtím, v říjnu roku 1988 (dvacet let po okupaci), jsem měl ale jinou zajímavou příhodu. Revizoři v metru kontrolovali, v Praze bylo cítit napětí, že se něco děje. Už během roku se občas vyskytly nějaké nepokoje, malé spory, malé stávky. Šel jsem sám na Václavské náměstí, ulice byla skoro liduprázdná. U sochy svatého Václava byl ale dav lidí. Mně bylo divné, proč tam ti lidé stojí. Protlačil jsem se mezi nimi ven z davu a přede mnou akorát zastavila „vojenská“ hasičská stříkačka s vodou a namířil na mě. Ti lidé mě ale zatáhli zpět do davu a vozidlo odjelo. Uvědomil jsem si, že se něco děje. Ve stejném roce, to jsem byl v prvním ročníku, projelo kolem nás cestou z tanečních auto VB (policie, pozn. red.). Jeden neslyšící ukázal na něj sprosté gesto. Auto si nás ale nevšimlo a pokračovalo dál v jízdě. Za ním ale přijelo druhé auto – a to nás načapalo. Příslušníci z VB toho neslyšícího zatkli a ten se hned vymlouval a ukázal průkaz ZTP. Naštěstí ho pak pustili a odjeli. O rok později jsem se o události 17. listopadu hned nedozvěděl – až z televize, kde se o revoluci vysílaly spousty zpráv. V pondělí 20. listopadu jsem se stávky zúčastnil s kamarády, asi po škole. Lidé vytáhli klíče, cinkali s nimi a my jsme nerozuměli ničemu, co tam vykládali, napodobovali jsme ostatní, vytáhli jsme taky klíče. Na →

Ten den jsem právě popíjel kávu a ví no v kavárně Evropa na Václavském náměstí. Byl jsem tam s dalšími přáteli. Už byla skoro tma, když jsme vycházeli. Chtěl jsem dojít pěšky na Národní třídu a jet jako obvykle tramvají 22 domů. Kamarád mě ale přemluvil, ať s ním popojedu z Můstku metrem. A tak jsem kvůli tomu zmeškal revoluci… O demonstraci studentů a zásahu StB na Národní třídě jsem se dozvěděl až druhý den. Dodnes mě to trochu mrzí, mohl jsem to vidět na vlastní oči. Nenechal jsem si ale ujít obrovskou demonstraci o týden později na přeplněném Václavském náměstí. V sobotu odpoledne jsem byl s neslyšícími kamarády na fotbale na Spartě a pak jsme jeli hned z Letné na Václavák. Protlačil jsem se až k Melantrichu, odkud mluvil Václav Havel a zpívala Marta Kubišová. 

→ dálku jsem viděl Havla a Dubčeka a další slavné osobnosti na balkóně. Cítili jsme se osvobození. Že se jednalo o budoucnosti, na to jsem nemyslel, protože jsem byl mladý, na učňáku, a v té době mě politika ještě nezajímala. Já jsem nikdy neslyšel jméno Havel. V pondělí se nás jeden student ze čtvrťáku ptal, jestli Havla známe. My jsme vůbec o něm nevěděli a on nám řekl, že jsme blbci. Učitelé a mistr nás ovšem varovali, abychom nechodili do centra. 

Česká unie neslyšících

T é m a č í s l a : S i g n s l at e

Od zapomenutého PIN Text: Lenka Hejlová Foto: Johana Kratochvílová, archiv Signslate

Kterýkoli tlumočník z České republiky k dispozici online ve vašem mobilu, kdykoli a kdekoli. Služba vyhledávající tlumočníka, který v daném čase nabízí okamžité online tlumočení pro neslyšící, v České republice k dispozici dosud nebyla. Až Robert Jungmann a jeho tým dali myšlence jakéhosi „tlumočníka do kapsy“ reálnou podobu – aplikaci Signslate (ze spojení SIGN – znak a transLATE – překlad). Úskalí jejího zrodu přiblížili Vojtěch Mrózek, Lukáš Jandus Murín a Robert Jungmann.

U nás online tlumočení již existuje. Projekt Signslate však přichází s něčím novým. Jak se vlastně myšlenka „tlumočníka do kapsy“ zrodila? Vojta: Impulsem byla životní zkušenost Roberta Jungmanna, kterému přes Facetime zavolal neslyšící kamarád, protože ztratil PIN ke kartě a tuto situaci bylo třeba řešit s bankou. Odtud byl krůček k nápadu, který dostal reálnou podobu na brněnském hackathonu v listopadu 2017. Signslate má neslyšícímu uživateli ČZJ usnadnit komunikaci se slyšícím světem. Čím se liší od stávajících online tlumočnických služeb?

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

Vojtěch: Signslate nabízí neslyšícím služby online tlumočníků z celé České republiky na jedno kliknutí – vyhledá tlumočníky, kteří momentálně nabízejí své online tlumočnické služby, spojí se s nimi a nabídne je neslyšícímu uživateli. Je tu podobnost se službou Uber, protože jsme se jí i skutečně inspirovali – Signslate je vlastně takový tlumočnický uber. Výhodou Signslate pro tlumočníky je to, že nemusí za tlumočením cestovat nebo sedět během své pracovní doby v kanceláři. Lukáš: Odlišnost Signslate spočívá také v tom, že neslyšící a slyšící účastníci dané komunikace musí být v daném okamžiku na stejném místě a mít před sebou stejný displej, aby

T é m a č í s l a : S i g n s l at e

k unikátní aplikaci tlumočník viděl na oba dva. Tlumočník tedy nemusí vytáčet telefonní číslo na slyšícího, kterého bude tlumočit. V praxi se dá Signslate například využít na tlumočení na úřadech, kdy neslyšící a úředník jsou v jedné místnosti, totéž u lékaře, v bance atd. Vaše aplikace je tedy určená primárně jen uživatelům českého znakového jazyka? Lukáš: Zatím ano. Do budoucna plánujeme Signslate rozšířit do zahraničí pro neslyšící uživatele jiných národních znakových jazyků (každý stát ve světě má svůj znakový jazyk, pozn. red.). Na brněnském hackathonu jste myšlenku rozvinuli do podoby softwarového projektu, že? Vojtěch: Přesně tak. Na hackathon v Brně, kde přihlášené týmy měly intenzivně pracovat na zadaném softwarovém projektu, jeli jako tým Lukáš Jandus Murín, Jan Matějka a Robert Jungmann – ten chtěl na hackathonu tuto myšlenku realizovat do podoby mobilní aplikace. Já jsem se připojil o měsíc později. Brněnského hackathonu se zúčastnilo včetně nás šest týmů; my jsme z něj vzešli jako vítězové.

Po vítězství na hackathonu jsme dostali od Laboratoře Nadace Vodafone nabídku rozvíjet dále náš nápad. Již jako tým Signslate jsme v lednu 2018 vstoupili do „Laboratoře“. Na začátku jsme si prošli tříměsíčním školením, kde jsme se seznámili s problematikou GDPR, se základy PR a marketingu a zejména s tvorbou business plánu – bez toho bychom se nikam nedostali. Na školení jsme si také prohloubili znalosti z oblasti IT, financí a komunikačních dovedností. Během této tříměsíční fáze jsme se setkávali s investory, kteří nám předávali své rady a zkušenosti. V této souvislosti bychom chtěli poděkovat všem, kdo nám pomáhali, zejména Ondřeji Staňkovi a Kristýně Bokajové a celému týmu z Laboratoře Nadace Vodafone. V Laboratoři Nadace Vodafone nebyl ale jen váš tým… Vojtěch: Ne, některé týmy tam už byly, některé nastoupily s námi, např. DeafTravel (psali jsme v UNII 1–2/2019, pozn. red.). Na konci školení bylo z 16 týmů vybráno pět vítězných, které jednotlivě obdržely 150 000 Kč na rozjezd. Zároveň jsme měli za úkol

Česká unie neslyšících

Téma čís sl l a : S iignsl g n s l at te e

Obdržení startovací částky Laboratoří Nadace Vodafone

ještě jednou před investory prezentovat svůj projekt s tím, že jsme museli zužitkovat dovednosti a znalosti nabyté během školení. Peníze, které jsme získali, byly využity na vývoj grafického prototypu, který má investorům ukázat, jak bude fungovat budoucí aplikace. V září 2018 byl prototyp na světě; představili jsme jej poprvé v témže měsíci na Mezinárodním týdnu neslyšících v Praze, poté letos v březnu na INSPO a v červnu na ZnakoFestu. Prototyp jste ukázali investorům – jak na něj reagovali? Vojtěch: Nápad se jim líbil. Na základě jejich zpětné vazby jsme pokračovali dále ve vývoji Signslate, jenže technicky se jedná o velmi náročnou aplikaci – náklady na její výrobu se pohybují v řádu několika milionů korun. Naštěstí Nadace Vodafone nám vyšla vstříc a poskytla nám grant. Robert: V ČR existuje jen několik firem, které umějí vyvíjet aplikace

Jak šel čas se Signslate

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

na bázi videohovorů. Oslovili jsme je a v červnu 2019 vybrali firmu Blueberry/BOOTIQ, která již od července pracuje na vývoji naší aplikace. Vývoj by měl trvat zhruba do poloviny listopadu, poté by mělo následovat testování na nějakém vzorku uživatelů. Máte již představu ohledně průběhu testování? Vojtěch: Máme v plánu k testování přizvat tlumočníky i neslyšící, pro začátek zhruba celkem deset osob. Rozdáme jim chytré telefony s naší

aplikací, aby ji mohli důkladně vyzkoušet. Jak máte v současném týmu rozvržené role? Lukáš: Já jsem programátor a zároveň s Robertem Jungmannem jsme jednatelé. Vojta: Já obstarávám PR a společně tady s Lukášem IT zázemí. Magda Jandusová a Jan Matějka pomáhají s administrativou. Robert: Na vývoji aplikace se podílíme všichni; co se týče její funkcionality, zpětnou vazbu si jednak poskytujeme navzájem, jednak nám ji dávají naši blízcí. Letos v březnu jsme projektu Signslate dali právní formu – zapsaný spolek, takže jsme Signslate, z.s. V této věci nám dost pomohla neslyšící právnička Jana Havlová. Zkouším si tedy představit fungování vaší aplikace. Jakého tlumočníka mi aplikace nabídne? Vojtěch: Po spuštění Signslate se ukáže, kolik online tlumočníků je dostupných. Na displeji se zobrazí jen jedno tlačítko, kterým se klient spojí s tlumočníkem, přičemž si může vybrat tlumočníka nebo tlumočníka–profesionála, čili tlumočníka s mnohaletými zkušenostmi. Poté se zobrazí, kolik je zrovna dostupných tlumočníků/ tlumočníků-profesionálů.

T é m a č í sl a : S ignsl a te

Z čeho jste vycházeli při kategorizaci tlumočníků v rámci cenové sazby? Vojtěch: Měli jsme několikrát jednání s Českou komorou tlumočníků znakového jazyka a s ASNEPem. Posílali jsme neslyšícím dotazníky, odpovědělo jich poměrně dost. Zaslali jsme modifikované dotazníky i tlumočníkům, od nich jsme taktéž získali zpětnou vazbu. Na základě toho všeho jsme se rozhodli pro dvě úrovně cenové sazby – vše se ještě ověří během provozu. V kategorii tlumočníků-profesionálů budou ti tlumočníci, kteří již nějakou dobu prokazatelně působí například jako tlumočníci u soudů, u úředních jednání ve firmách i ve státní správě nebo tlumočí umění

Výhody aplikace Signslate Osoby se sluchovým postižením mají možnost kdykoliv a kdekoliv spojit se s tlumočníkem, který se v daný moment může nacházet třeba na druhé straně republiky, než je sám klient. Postup je relativně jednoduchý a rychlý. Díky tlumočníkům budou mít osoby se sluchovým postižením možnost vyřídit pětiminutový rozhovor bez komunikačních bariér. Navíc se jedná o aplikaci, která tlumočníkům přináší několik benefitů: • možnost práce z jakéhokoliv místa (bez nutnosti cestovat); • sami se rozhodují ohledně své dostupnosti; • získají nové zkušenosti; • budou placeni za svou práci. Tlumočit mohou například matky na mateřské dovolené, případně začínající tlumočníci, kteří chtějí touto formou sbírat nové zkušenosti. V podstatě se jedná o možnost spolupráce pro všechny, kteří se chtějí zapojit do odstraňování komunikačních bariér u osob se sluchovým postižením.

Současný poměr neslyšících uživatelů ZJ na jednoho tlumočníka ve světě

Na hackathonu v roce 2017

Česká unie neslyšících

T é m a č í sl a : S ignsl a te

Lukáš a Vojta, část týmu Signslate

a kulturu. Zkrátka ti, jejichž praxe a odborný kredit se nedají zpochybnit. V aplikaci nebude mapa jako u služby Uber? Lukáš: Ne, to jsme neměli v plánu – pro náš účel to ani nemá smysl, je přeci jedno, z jakého místa je tlumočník připojený a pracuje. Zpátky k uživatelskému rozhraní aplikace. Co se objeví po výběru? Lukáš: Objeví se hlášení o hledání tlumočníka a spojování se s ním. Po spojení nabídne Signslate profil konkrétního tlumočníka s tím, že je vidět jeho profilová fotka, „hvězdičkové“ a číselné hodnocení od 1 do 5 a uvedená cena za tlumočení se sazbou Kč/minutu. Po navázání spojení se tlumočník zobrazí přes celý displej, zatímco klient se vidí v malém okénku vpravo nahoře, jak je zvykem u videohovorů. Robert: Po ukončení tlumočení se zobrazí přehled s údaji o délce tlumočení a jeho ceně s možností ohodnotit průběh tlumočení udělením příslušného počtu hvězdiček. Aplikace samozřejmě zahrnuje spravování účtu, kde je přehled o historii spojení, o čase tlumočení včetně délky jeho trvání a útratě za něj. Najdete zde i informace o aplikaci a možnost jejího doporučení známému apod. Tlumočníci si samozřejmě také zakládají účet, v něm budou mít přehled o délce a výdělku za dané tlumočení. Existuje ve světě aplikace, která nabízí to co vy? Signslate v praxi

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

T é m a č í sl a : S ignsl a te

Jak funguje aplikace Signslate po spuštění...

Lukáš: Ve světě je jich asi 20, u nás bychom s aplikací tohoto typu byli první. Co si od aplikace slibujete? Vojtěch: Pomůže skutečně bořit komunikační bariéry mezi slyšícími a neslyšícími. Domníváme se, že s naší aplikací by neslyšící měli jednodušší a hlavně rychlejší komunikaci se slyšícími. Lukáš: Já bych dodal, že v České republice připadá na jednoho

tlumočníka 143 uživatelů ČZJ! Například ve Finsku je tento poměr osm uživatelů na jednoho tlumočníka. Chceme tento stav změnit – rapidně snížit dosavadní poměr. Mimo to bychom se rádi dostali i na zahraniční trh. Kdy budeme moci využívat aplikaci Signslate? Robert: Tým Signslate plánuje dokončení aplikace do března 2020. Je ale možné, že bude aplikace hotová dřív.

Česká unie neslyšících

N e s ly š í c í s e n i o ř i

Stýská se mi po vandrování Text: Milena Brožová / foto: archiv manželů Novákových, Milena Brožová

Za rok budou slavit stříbrnou svatbu, jsou manželi i přes velký věkový rozdíl již 24 roků. Pojí je velká společná láska k turistice. Oba však letos červnu oslavili dohromady celkem 155 let, a tak už jsou dnes jejich možnosti cestování velmi omezené. Z jejich vyprávění o toulkách a poznávání krás naší vlasti je znát, že se jim po něm hodně stýská.

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

N e s ly š í c í s e n i o ř i

DĚTSTVÍ Václav: Dětství jsem spolu se třemi bratry prožil ve vesnici u Klatov. Nejstarší z nás byl Ludvík, druhý jsem byl já, pak Ota a Jan, který žije i teď v Klatovech. Ludvík a Ota už bohužel nežijí. Mí bratři i rodiče byli slyšící, já jsem se pravděpodobně narodil jako nedoslýchavý a když mí rodiče zjistili, že špatně mluvím a nereaguji na zvuky, začal jsem chodit do školy pro neslyšící. Ludmila: Narodila jsem se jako slyšící. Podle vyprávění mého otce jsem po nešťastném pádu z kočárku přestala slyšet. Vyrůstala jsem se starší slyšící sestrou (bude jí 65 let) na statku v obci Čunín u Prostějova.

Zleva bratři Ludvík, já, Ota a Jan

ŠKOLA A ZAMĚSTNÁNÍ Václav: Základní školu jsem absolvoval mezi neslyšícími v Plzni. Vyučil jsem se krejčím na SOU pro neslyšící v Radlicích. Pracoval jsem dlouho ve Škodě Plzeň jako kalič (tepelně zpracovává ocel a neželezné kovy v tavicích pecích, pozn. red.). V 65 letech jsem šel do důchodu. Ludmila: Na základní školu jsem chodila mezi neslyšící ve Valašském Meziříčí. Krátce jsem pracovala v Konicích, ale pak jsem měla zdravotní problémy. Václav: Z dětství si moc nevybavuji, ale dvě silné vzpomínky mi přece jen v paměti zůstaly. Jednou k nám do vsi přijeli němečtí vojáci a já jsem musel jako všichni ostatní hajlovat. Jako hodně malý jsem nechápal, proč musím tu ruku takto zvedat. Nelíbilo se mi to. Vojáci si toho všimli a hodně se na mě zlobili. Když zjistili, že neslyším, tak mi bylo naštěstí odpuštěno. Pamatuji si, jak byli všichni vystrašení a dospělí mě nutili do hajlování. Jejich vysvětlení, že by mě mohli Němci zabít, mě vystrašilo. Další silnou vzpomínku z období války mám z lesa. Chtěl jsem se v lese schovat před vojáky, doběhl jsem do lesa a zjistil jsem, že je tam spousta hrobů. Byl jsem vyděšený a nechápal jsem, co se děje.

šívání, háčkování, pletení), ale nemám na tento svůj koníček bohužel moc času, starám se hodně o manžela a také mám problém s očima a páteří.

CO ŘÍKAJÍ O SOBĚ Václav v plzeňské Škodě

MLÁDÍ Václav: Zlobí mě teď hodně noha, kterou jsem si v mládí zranil. To jsem ještě nebyl s Ludmilou. V lese jsem skočil ze srázu a dopadl jsem na hřebíky, kterých jsem si předtím nevšiml. Dodnes mám trvalé následky. Jsem smutný, že se už nemohu dál toulat a poznávat přírodu.

SEZNÁMENÍ Ludmila: Seznámili jsme se roku 1993 a za dva roky jsme se vzali. Na svatební cestě jsme byli ve Španělsku. Vzpomínáme hlavně na Barcelonu, kde je krásná katedrála Sagrada Família. Ji nak já opravdu miluji ruční práce (vy-

Václav: Jsem docela líný, ale vždycky jsem se rád toulal. Hodně jsem toho procestoval. Byl jsem tak namátkou ve Francii, Holandsku, Rakousku, Německu. V Čechách se mi hodně líbilo. Ty jsem skoro celé procestoval – Čechy, Moravu, Slezsko. Byl jsem i na Podkarpatské Rusi (ukazuje na obrázek). Ludmila: Václav je výtvarně nadaný, když ještě mohl, maloval obrazy. Zaměřoval se na přírodu, krajinu, zámky a rodný dům. Obrazy tady na zdech jsou jeho výtvory.

PŘEDSEDNICTVÍ V SKN PLZEŇ Od roku 1950 jsem byl tajemníkem v „Sokolu hluchoněmých Plzeň“, později jsem se stal jeho předsedou (v letech 1959–1987). Poté jsem byl ještě nějakou dobu jeho místopřed-

Česká unie neslyšících

N e s ly š í c í s e n i o ř i

Novomanželé Novákovi s farářem a tlumočníkem.

Dnešní doba podobným aktivitám moc nepomáhá, mladí nemají zájem a mě to velmi mrzí.

TURISTIKA

sedou. O tři roky později jsem skončil s organizováním programu pro turisty a chtěl jsem, aby moji práci převzali mladí nadšenci. V organizování akcí pro neslyšící jsem býval hodně aktivní, za komunismu to vše ale bylo snazší a lidé se více scházeli. Měli jsme opravdu nabitý program.

Václav: Opravdu mi turistika chybí. Nejvíce se mi líbilo ve Švýcarsku a z naší vlasti pak oblast Šumavy. Rád jsem se toulal po lesích v hraničním pásmu. Vzpomínám, jak jsem ještě za války chtěl projít hranice s Německem. Ale tehdy to bylo zakázané, poslali mě, ať se raději jdu toulat na hranice s Polskem. Na Šumavu jsem se vrátil až po otevření hranic.

Mapka mých toulek po hranicích.

Namaloval i svůj rodný dům…

Ludmila: Mně se líbí všude, ale nejvíce asi také na Šumavě. Teď už ale na turistiku nechodím, starám se o manžela. Ráda bych se k ní ovšem zase někdy vrátila. Líbí se mi to poznávaní přírody, přírodních útvarů jako např. skal. Zajímají mě také hrady a zámky. Ráda bych se podívala na Čertovy hlavy, ty jsem ještě neviděla. Můj muž je již dvacet let držitelem Čestného odznaku Vojty Náprstka – viz vedlejší strana (toto ocenění uděluje Český klub turistů a dostávají ho lidé za dlouholetou práci pro turistiku. Pan Novák ho dostal za svůj přínos české turistice a její rozvoj; pozn. red.) .

STŘÍPKY VZPOMÍNEK Václav: Byl jsem v Americe, bylo tam opravdu hodně neslyšících. (Ludmi-

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

N e s ly š í c í s e n i o ř i

Pro mě nebylo důležité množství kilometrů, ale to, že jsem se mohl toulat a poznávat kraje.

la říká, že o tom neví, ale možná si to prý spletl s Moskvou; pozn. red.) Bohužel fotky nejsou. Škoda, že se nemohu podělit o více fotek, bydleli jsme předtím na Slovanech a měl jsem opravdu mnoho fotek. Bohužel sousedé nás vytopili a o větší část z nich jsem přišel. Nejlepší jídlo měli v Maďarsku, rád vzpomínám na jejich guláše a omáčky. To bylo něco! (usmívá se a svítí mu oči) To není jako třeba ve Francii, tam jsme měli třeba škeble či něco takového, a to nebylo dobré. V mládí jsem nejvíce za den ušel sto kilometrů. Kolik jsem ušel kilometrů celkem, to neumím říct. Pro mě počet kilometrů nebyl podstatný, pro mě bylo důležitější poznávání okolí, lidí a prostředí. Nikdy jsem neměl auto kvůli své hluchotě. (V té době bylo běžné, že neslyšící nesměli řídit; pozn. red.) Proto jsem si toulky a turistiku zamiloval.

Ludmila Nováková (roz. Janečková) • • • •

22. 6. 1957 Konice u Prostějova Bezdětná Vzdělání: základní škola Koníčky: turistika, ruční práce (háčkování a pletení)

Děkuji za spolupráci Lídě Baškové.

Václav Novák • 22. 6. 1926 Vacovy u Klatov • První ženou byla Marie, podruhé je ženatý s Ludmilou • Tři děti: Václav, Jitka a Jan; sedm vnoučat, a 11 pravnoučat • Vzdělání: učební obor krejčí (Praha-Radlice) • Koníčky: turistika a malování obrazů (krajina, příroda a domy)

Česká unie neslyšících

Ús p ě š n í n e s ly š í c í

Založit firmu bylo před lety jednodušší

Text: Lucie Štefková Foto: archiv Petra Novotného

Jako osoba, která nosí brýle již od dětství, jsem velmi uvítala zprávu, že se do Brna přistěhoval neslyšící optik. Později zde dokonce založil firmu, jež nese jeho jméno. Petr Novotný je sympatický muž s příjemným vystupováním a přestože neslyší, ničeho se nebojí a má správného podnikatelského ducha. Petře, jak dlouho již působí tvoje firma Optika Novotný? Firmu jsem založil v roce 2010, za rok už bude mít výročí deset let. Tak to opravdu gratuluji. Čím tě vlastně zaujala optika? V posledním ročníku základní školy v Ostravě jsem vybíral z široké nabídky oborů jak pro neslyšící, tak i pro slyšící. A do oka mi padla optika. Připadala mi jako zajímavý obor, a tak jsem se přihlásil.

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

Takže jsi chodil na běžnou střední školu mezi slyšící? Jak jsi to tam zvládal, měl jsi tlumočníka? Tlumočníka jsem neměl, pomáhal mi spolužák, který látku zapisoval přes kopírák, já jsem jen sledoval učitele. Bylo to samozřejmě náročné, ale studium včetně nástavby v oboru Podnikání jsem nakonec zvládl. A jaké byly tvé další kroky po studiu? Nejprve jsem pracoval v lékárně jako

pomocník, po dvou letech jsem si našel zaměstnání v Brně jako optik. Pracoval jsem ve čtyřech pobočkách, tři byly v Brně a jedna v Ostravě. Byla to dobrá zkušenost, naučil jsem se ovládat různé přístroje v laboratoři, pracovat s klienty a získával jsem další znalosti. Kdy tě napadla myšlenka založit firmu a jaké byly její začátky? Po pětileté praxi v optice jsem se chtěl osamostatnit. Nejprve jsem musel

Ús p ě š n í n e s ly š í c í

vyhledat vhodné prostory – musely splňovat celou řadu podmínek, jako například dostupnost MHD, blízkost centra, viditelné umístění… Důležité je také, zda jsou vedle prodejny i další obchody, které pomohou přitáhnout další klientelu. Nejprve jsem pracoval sám, občas mi vypomáhaly brigádnice. Postupně jsem pak rozšiřoval služby, dnes zaměstnávám tři pracovníky. Nesmím zapomenout to, že se začátky mi pomáhala i moje žena Marta, která navrhovala grafiku vizitek, letáčků, plakátů, dárkových poukazů a přispěla dalšími nápady. Za to jí chci moc poděkovat. To je úžasné, ty jako neslyšící zaměstnavatel zaměstnáváš tři slyšící pracovníky. Jak funguje mezi vámi komunikace a jaké jsou vaše role v prodejně? Komunikace mezi námi probíhá v mluveném jazyce, umím dobře odezírat a slušně mluvím. Jsem ochotný promluvu opakovat, pokud mi někdo neporozumí. Slyšící zaměstnanci se hlavně věnují zákazníkům, vyřizují telefonáty, objednávky a základní administrativu. Já se věnuji neslyšícím klientům, ovládám znakový jazyk. Jinak pracuji převážně v laboratoři při výrobě a opravách brýlí. Také na mě připadne většina papírování, vy-

řizování v pojišťovnách, na úřadech, připravuji dokumentaci pro účetní a další. Mimo to občas přednáším v klubech pro neslyšící o optice, případně jim poradím. Pravidelně jezdím na celosvětovou výstavu ve Francii, kde získávám informace o nové moderní technice a vědomosti v oboru optiky a optometrie. Právě výstava v Paříži a její krásný design je pro mne vždycky velkým zážitkem. Seznámil jsem se tam také se zahraničními obchodníky, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Všimla jsem si, že tvoje optika provozuje i e-shop. Co všechno tedy nabízíte a jaké další služby poskytujete? Ano, vlastním internetový obchod – nejčastěji v něm prodáváme kontaktní čočky, roztoky a doplňky. Často posíláme balíčky, proto jsme také od letošního roku rozšířili své služby a zřídili jsme pobočku Zásilkovny, kde posíláme a přijímáme balíky z různých e-shopů. Přibylo nám tím dost každodenní práce, zájem je velký. Pilně spolupracujeme se slevovým portálem www.slevomat.cz, přijímáme dárkové benefity jako Sodexo a další. Občas nás pozlobí systém, např. viry, fungování IT, ale to k tomu patří.

Pohledem pana Novotného • Dnes jsou v módě retro brýle, tedy výrazné plastové brýle. • Jsem také distributorem svojí značky brýlí Novotný. • Pomáháme také lidem třetího světa – posíláme hromady brýlí do Afriky. • Změnily se zákony, vyhlášky, pravidla, administrativa je tak náročnější. • Děláme marketingový průzkum v oblasti trhu a zákazníků a díky tomu mohu odstranit nedostatky a svoji firmu posunout dále.

Česká unie neslyšících

Ús p ě š n í n e s ly š í c í

Letos zahajujeme spolupráci se slovenským slevovým portálem zlevomat.sk. Také jsem už několikrát sponzoroval a sponzoruji některé akce nejen pro neslyšící.

Petr Novotný

Jaké brýle nejvíce vyhledávají tvoji klienti? Co je dnes v módě? Dnes to jsou hlavně retro brýle, výrazné obroučky, nejčastěji plastové. Zkoušel jsme jeden čas prodávat i značkové brýle, ale setkal jsem se s neúspěchem. Naše prodejna je trošku z dosahu centra a naše klientela drahé značky neo-

Narodil se v Ostravě jako jediný neslyšící do slyšící rodiny. Vychodil základní školu pro sluchově postižené v Ostravě, poté navštěvoval Integrovanou střední školu, obor Optik, a nástavbový maturitní obor Podnikání. Po pětileté praxi založil v roce 2010 firmu Optika Novotný, která působí v Brně. Sedm let je ženatý, s manželkou jsou ale spolu celkem již 17 let a mají spolu úžasnou pětiletou dcerku Klárku. Jeho manželka Marta je vystudovaná grafička a občas mu s firmou vypomáhá. Miluje přírodu, vždycky ho nabije novou energií, a rád chodí na túry. cení. Nejvíce k nám chodí lidé středního věku. Jsem vděčný za naši věrnou, pravidelnou klientelu. Co považuješ za svoje největší úspěchy? Za úspěch považuji to, že moje firma má dobré jméno. Zpočátku to lehké nebylo, chodilo málo zákazníků, časem se ale jejich počet zvyšoval. Úspěchem je i spolupráce se Slevomatem, máme tam od zákazníků spoustu výborných hodnocení. Také jsem distributorem svojí značky brýlí Novotný, které jsem sám navrhl pro velkoobchodní prodej. Prodávali jsme je do optik v České republice, to byl velký úspěch.

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

Ús p ě š n í n e s ly š í c í

Také pomáháme lidem třetího světa, posíláme hromady nepotřebných brýlí do Afriky. V životě jsou vzestupy i pády, stejně to tak je i s podniky. Zažil jsi někdy krizi ve firmě? Samozřejmě, s překážkami se potýká každá firma a ani já nejsem výjimkou. Změnily se zákony, vyhlášky a pravidla. Zavedlo se například povinné kontrolní hlášení, EET, elektronická komunikace a elektronické podpisy, to všechno zatěžuje administrativu. Také chodím pravidelně na Živnostenskou komoru českých očních optiků a na zdravotnické semináře, kde se dozvídám například o metodách, motivaci, změnách v úhradách, právních úpravách, obchodní strategii a mnoho dalších. Podnikatel musí vše vědět, aby byl případně schopný a připravený řešit nenadálé nepříjemné situace. Založit a provozovat firmu tehdy před deseti lety bylo opravdu jednodušší než nyní. Tvé další vize? Snil jsem o založení další pobočky nebo společnosti zabývající se investováním do různých oborů, ale bylo to velmi časově náročné. Proto jsem od toho upustil a raději se věnuji rodině. V budově, kde sídlíme, právě probíhá rozsáhlá rekonstrukce, tak toho vy-

užiji a k výročí 10 let fungování optiky si nadělím modernizaci prodejny. Mám svoji práci velmi rád a rád se v tomto oboru nadále vzdělávám. Také bych rád pro neslyšící zájemce připravil pravidelný cyklus přednášek o podnikání. Vidím, že na sobě stále pracuješ a posouváš svoje mantinely. Ano, rád se vzdělávám a rozšiřuji si své obzory z oblasti marketingu, podnikání, ekonomiky a dalších souvisejících a pro mě užitečných témat. Dělám marketingový průzkum v oblasti trhu a zákazníků. Díky těmto poznatkům lze odstranit nedostatky a posunout firmu dál od konkurence, která se podobných chyb dopouští. Nejsi odtud, jak ses do Brna dostal? Brno se mi vždycky líbilo a našel jsem si tu dívku, která se později stala mojí ženou. Dnes spolu vychováváme pětiletou dcerku Klárinku. Klárka se mnou ráda chodí do optiky, zkouší brýle, dokonce i dioptrické brýle sama nosí. Svěřila se mi, že by chtěla také pracovat v optice jako já, tak uvidíme, co nám čas přinese…

Dnešní doba přinesla v podnikání hromadu změn, je třeba se hodně učit a bojovat.

Práce Ti jistě zabere spoustu Tvého času, jak se odreagováváš ve volném čase? Věnuji se aktivně turistice, rád s rodinou jezdím do Rakouska či Německa. Také občas jezdím na kole a lyžuji. Nejvíce se ale odreaguji s rodinou. Chtěl bys něco vzkázat začínajícím neslyšícím podnikatelům? Dnešní doba přinesla v podnikání hromadu změn, je třeba se hodně učit a bojovat. Rád bych jim vzkázal, aby následovali svůj sen a nevzdávali to.

Česká unie neslyšících

k o utek psych o l o gie

Text: Kristina Pánková Kratochvílová

seriál Koute psycholokgie

ilustrace: Ivana Hay Tetauerová

Hola, škola volá! Ve škole strávíme velkou část dětství. Škola a zážitky z ní ovlivňují náš další život. Jako rodiče si přejeme, aby se našim dětem ve škole líbilo a těšily se do ní. Neměli bychom je tedy strašit „Jen počkej, až půjdeš do školy!“. Co ještě můžeme udělat, aby se dětem ve škole dařilo?

Připravené dítě lépe zvládne vstup do školy Povinná školní docházka začíná v 6 letech věku. Každé dítě se však vyvíjí jiným tempem. Pro vstup do školy jsou důležité různé oblasti, uvedu to nejdůležitější: • připravenost na psaní, čtení, počítání: grafomotorika (připravenost ruky pro psaní), zrakové vnímání a u slyšících dětí i sluchové (skládání puzzle, hledání rozdílů, pozná hlásky ve slovech…), výslovnost (logopedie je důležitá i pro slyšící děti!), logické myšlení • fungování v kolektivu: sociální zralost, schopnost se soustředit, samostatnost (zvládá konflikty nebo být bez maminky, poslechne učitelku…)

Odklad není žádná ostuda Pokud si nejste jistí, jestli je dítě připravené na školu, poraďte se s odborníky. Řeknou vám také, co můžete doma procvičovat. Se slyšícím dítětem můžete zajít do pedagogicko-psychologické poradny (PPP), pro neslyšící a nedoslýchavé jsou speciálně pedagogická centra (SPC) pro

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

sluchově postižené. O odklad školní docházky musí požádat rodiče – k žádosti je potřeba přiložit dva odborné posudky (jeden od PPP nebo SPC, druhý od pediatra nebo klinického psychologa). Pokud byl vašemu dítěti doporučen odklad školní docházky, je dobré to respektovat. Není kam spěchat. Nástup do školy o rok později většinou dětem hodně pomůže.

Výběr základní školy Nevyhovuje vám škola v blízkosti vašeho bydliště? Můžete vybrat jinou. Nejlepší je podívat se do různých škol a srovnávat. Roste nabídka „alternativních“ škol a tříd. Další možností je individuální vzdělávání. Dítě musí být zapsáno v ZŠ, ale nechodí tam. Učí se doma nebo v „neoficiální“ komunitní škole, skupině… A co rodiče neslyšících a nedoslýchavých dětí? Mají i oni na výběr? Ano, mají. Tři rodiny mají neslyšící dítě (se sluchadly) ve školním věku a nechtějí ho dát na internát. První rodina dala dítě do běžné školy, kde má asistenta. Druhá rodina se přestěhovala do města, kde je škola pro sluchově postižené. Třetí rodina se rozhodla pro domácí vzdělávání – dítě se učí doma s maminkou a s jinými dětmi se setkává na kroužcích. Bohužel nabídka škol a školek pro sluchově postižené není moc pestrá. Lesní školka? Montessori třídy? Gymnázium s výukou v ČZJ? Bohužel, máte smůlu. Rodiče však mohou společně bojovat za další možnosti vzdělávání svých dětí. Možná se jim podaří změnit situaci k lepšímu. Například pražská školka Pipan vznikla už

k o utek psych o l o gie

před 25 lety na popud aktivních rodičů neslyšících dětí (odtud i název Pipan – Pičmanovi a Pangrácovi), kteří si pro ně přáli vzdělávání ve znakovém jazyce.

Nová třída Nejdůležitější (alespoň na 1. stupni) je třídní učitel. Komunikujte s ním, využívejte různých možností – tlumočník, e-mail, online tlumočení i přepis… Dejte mu základní informace o neslyšících a znakovém jazyku. Můžete upozornit na specifika u vašeho dítěte (např. že čeština je pro něj až druhým jazykem po ČZJ). Osvědčuje se ve škole/třídě, kterou navštěvuje CODA (slyšící dítě neslyšících rodičů), uspořádat přednášku/ workshop o neslyšících. Pořádají je různé organizace neslyšících, někdy učitel uspořádá besedu přímo s rodičem. Pomůže to všem – třída získá informace a dítě nebude mít pocit, že má „divné“ rodiče. Pokud je na některé škole více CODA dětí, je to skvělé. Neslyšící rodiče ani CODA děti nejsou osamocení a učitelé mají více informací.

Jak na domácí úkoly? Postupně veďte dítě k zodpovědnosti, aby si úkoly dělalo samo. Co když bude odmítat připravovat se do školy? Pak pocítí následky – např. horší známka, omezení počítače atd… Můžete se poradit s třídním učitelem, jaké jsou možnosti řešení. Neslyšící maminka pomáhala své dceři s úkoly jen do třetí třídy. Pak už to na ni bylo moc těžké. Dceři se rychle zhoršil prospěch, protože nebyla zvyklá se učit sama. Ani maminku, ani dceru nenapadlo poprosit paní učitelku o pomoc ani využít další možnosti – např. doučování.

Komunikace se školou Choďte na schůzky do školy vy, rodiče. Nenechávejte slyšící příbuzné, aby řešili školní záležitosti za vás. Pak nebudete mít přehled a nebudete se ve škole cítit dobře, protože tam nebudete nikoho znát. Když budete chodit sami (s tlumočníkem i bez), bude to

možná občas náročnější, ale postupně si všichni zvyknete. Učitel na jedné brněnské ZŠ ovládal znakový jazyk, protože měl neslyšící dceru. Náhodou měl ve své třídě žáka, jehož rodiče byli neslyšící. Učitel to však nevěděl a ani rodiče netušili, že synův třídní umí znakovat. Na všechny třídní schůzky totiž chodila slyšící babička. Důvod? Rodiče se styděli, že by si museli objednávat tlumočníka, tak to nechávali na ní.

Jak řešit nespokojenost se školou? Když se vám ve škole něco nelíbí, nemlčte. Máte právo to řešit a chtít nápravu. Samozřejmě s rozumem. Je problém opravdu na straně školy a ne třeba v tom, že vaše dítě je nevychované? Jaký je postup při řešení problémů se školou? Nejdřív komunikujte se třídním učitelem. Kdyby to nepomohlo, obraťte se na ředitele školy. Když se ani pak nic nezmění a nebudete spokojení s postupem školy, můžete se obrátit na školní inspekci (ČŠI). Někdy je nejlepším řešením změna třídy nebo školy. Jen pozor na to, aby se tam problémy neopakovaly.

Lucie Sedláčková Půlpánová: „Jak jsme vybírali školu“ Syn Jonáš chodil do lesní školky a chtěli jsme, aby další vzdělávání na ni navazovalo. Líbila se nám waldorfská škola, ale tam přijímali přednostně děti ze spádové oblasti. Zapsali jsme ho do menší vesnické školy ve Slapech, která na nás celkově působila dobře, např. se tam snaží s dětmi hodně vyrábět. Skoro na konci léta jsem se na Facebooku dozvěděla, že se bude otvírat nová komunitní škola Lipka v Mníšku pod Brdy, tak jsme tam syna honem přihlásili. Rozhodly tři důvody: je to blízko, šli tam i Jonáškovi kamarádi ze školky a hlavně se nám líbí způsob výuky. Někdy jsou celé dopoledne venku. Učí se v blocích – v pondělí a úterý se věnují matematice a češtině, ostatní dny mají výtvarku, angličtinu, hrají divadlo… V pátky jezdí na výlety a exkurze.

Česká unie neslyšících

EKO

Pralesy – plíce naší Země Text: Lucie Štefková, Eva Kastnerová / Foto: Lucie Štefková

Neustále kolem sebe slyšíme o tom, jak je důležité chránit lesy, pralesy. Od různých ekologických organizací přichází mnoho varování před kácením pralesů a další. Proč vlastně? Pojďme se tomu podívat blíže na zoubek. Les versus prales

Co všechno se tedy může stát, pokud se, teoreticky řečeno, vykácí deštné pralesy? Podle ekologů čelíme ohromné ekologické katastrofě. Odlesňování způsobuje především: • masivní vymírání živočichů, to znamená úbytek zdroje potravy, lékařských a průmyslových rostlin • globální oteplování – při hoření pralesů se zachytí teplo, které způsobí stupňové oteplení atmosféry, a to způsobí zvýšení mořské hladiny a posunutí klimatických zón • narušení ekologického cyklu, pralesy regulují cyklus vody, jejich narušení může způsobit extrémy v klimatických změnách, například sucha, záplavy, eroze půdy, náplavy. Náplavy mohou zničit zásobárny pitné vody. Vše se vším souvisí. • zmizení kultury žijících v pralesech – v Brazílii bylo v první polovině 20. století bylo vyhubeno 87 indiánských národů! Kam se vytratil respekt k jiným kulturám?

Nejprve si vysvětlíme rozdíl mezi lesem a pralesem. Les je rostlinným a živočišným systémem. Jde o velký ekosystém, který je nenahraditelný pro celou zemi. Zadržuje a vodu, nalézají v něm domov nejrůznější zvířata, tvoří kyslík a zabraňuje případné erozi půdy. Je třeba mít na paměti, že lesy neslouží jen lidem. Naopak lidé by měli lesu sloužit. Zato prales je les, který je člověkem zatím nedotčený, čili žije svým životem volně bez jeho zásahů. Má původní rostlinné složení, přirozený vývoj porostu a faunu (živočichy). V mírném pásmu se zachovalo pralesů málo, v tropických oblastech kolem rovníku najdeme rozsáhlé deštné pralesy.

Význam tropických deštných lesů/ pralesů Tyto pralesy mají mnoho označení: „plíce Země“, „klenoty Země“ či „největší lékárna světa“. Důvody: • jsou zdroji přírodních léčiv • polovina užívaných léků prochází právě z tropických deštných pralesů • ročně pojmou dvě miliardy tun oxidu uhličitého a vyrobí pětinu produkce kyslíku na Zemi

Problematika kácení deštných pralesů Nedávno mi padl do očí titulek: Za měsíc vykáceli čtyři Prahy. Prezident rekordním tempem drancuje amazonský prales. Abychom si to ujasnili, z pralesů jsou známé ty největší, Amazonský deštný prales v Jižní Americe, Konžský deštný prales v Africe a pralesy na poloostrovech Přední a Zadní Indie. Existují další, menší pralesy v Kari-

časopis unie • 9–10/2019 • ročník XXIII

biku nebo na Pacifiku. Amazonský deštný prales se rozkládá na území devíti států, šedesát procent plochy patří Brazílii. Bohužel, jak jsme četli v titulku, brazilská vláda ke svému pralesu nepřistupuje zrovna s pokorou. Statistiky uvádí, že loni se v tropických oblastech odlesnilo 12 milionů hektarů, což je velikost třiceti fotbalových hřišť. A číslo může narůstat. No, nezní to hrůzně?

A jaké jsou důvody odlesňování, ptáte se určitě … Samozřejmě jde o byznys, tedy o zisk. Peníze jsou stále mocným lákadlem. Jde například o obchodování s dřevem, přitom dřevo se ale prodává velmi levně, dále chov dobytka, příprava půdy pro zemědělství, těžba nerostů a další. Zajímavá je také informace na portálu seznam.cz o tom, že lesy jsou káceny kvůli neochotě Evropanů používat recyklované ubrousky, papírové kapesníky či toaletní papíry. Každý rok se de facto spláchne do záchodu nebo vyhodí 270 tisíc stromů. Zdá se, že ekologických dopadů je hodně. Máme tedy se nad čím zamýšlet.

s p o rt připravila: Monika Ťuláková

INTERNATIONAL MIX CHALLENGE CUP v Japonsku

5. Mistrovství světa neslyšících v badmintonu

Akce: mezinárodní volejbalový turnaj neslyšících (v mixu – 3 muži a 3 ženy) Kdy: 27. dubna 2019 Kde: Ósaka, Japonsko Výsledky: tým SKN Brno – 4. místo z 16 týmů

Kdy: 11.–22. července 2019 Kde: Taipei, Tchaj-wan Účast: Jana Havlová – 6. místo Jana Havlová

tým SKN Brno

II. Mistrovství Evropy v šachu neslyšících mužů XXIV. Evropský pohár klubů v šachu neslyšících VII. Mistrovství OPEN ICCD v šachu neslyšících žen Kdy: 15.–21. července 2019 Kde: Lvov, Ukrajina Účastníci: • Mistrovství Evropy mužů: Milan Orság – 2. místo • Kluby: I. PSKN Praha – Jaroslav Schmid, Jiří Císař (kapitán), Anna Rývová a Martin Benovič – 9. místo z 14 klubů • OPEN ICCD žen: Eva Borovičková – 4. místo

Česká výprava

10. Mistrovství Evropy neslyšících v atletice Kdy: 21.–28. července 2019 Kde: Bochum, Německo Účastníci: Lenka Matoušková – 1. místo v hodu diskem, Jakub Nosek – 2. místo v hodu oštěpem J.Vacek, O. Franěk, E.Čížek, B.Auředníková, K.Körgerová Lenka Matoušková

Jakub Nosek

Česká unie neslyšících

Nezapomenu na fronty tr abantů a wartburgů na Malé Straně, když vých odní Němci čekali u západoněmecké ambasá dy na vízum…

e Jedinou změnou pro mě bylo, že jsm učitelce už nesměli říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko… Uvědomil jsem si, že se něco děje…

Mému synovi na Náro třídě policejní vlčá dní k natrhl nový kabát…

Z fotbalu jsem rovnou jel na zaplněný Václavák… S manželem jsme šli v pátek 17. 11. 1989 s davem lidí, kteří zvonili klíči…

Konečně jsme mohli dýchat demokraticky…

O pár týdnů později se uv olnily hranice a my tak mohli volně cestovat…