UNIE 7-8/2017 by casopisunie

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú. 7–8/2017 • roč. XXI 45 Kč

str. 9

str. 22

Deafland 2017: Filmový festival neslyšících

Rozhovor s Náznakem

str. 16

Deaflympiáda 2017 v Turecku:

Čtyři medaile pro ČR!

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, Je poněkud větrné léto, přesto věřím, že si ho náležitě užíváte – dovolená, prázdniny, tábor. Čas, kdy jsme přírodě bližší a kdy můžeme poznávat sebe sama, a tím rozvíjet sebelásku, o které v tomto čísle Kristina Pánková Kratochvílová píše v rubrice Koutek psychologie. Snažíme se přispívat novými tématy, jak z kulturní, tak i sportovní oblasti. V minulém úvodníku jsem přislíbila rozhovor z festivalu Deafland, s režiséry Lukášem Novákem a Marcelem Krištofovičem, a tady jej také máte. Letos v létě se v tureckém Samsunu koná další ročník deaflympijských her. Naše redaktorka Monika Ťuláková se snažila do UNIE zprostředkovat úžasné okamžiky z prostředí deaflympiády. Myslíte, že o šíření informací o světě neslyšících ve většinové společnosti se starají jenom organizace pro neslyšící? Rádi vás vyvedeme z omylu. Jednou takovou iniciativou je velice sympatický projekt nazvaný NáZNAK. Náznak vedou dvě aktivní mladé ženy, Anna Pulkertová

(roz. Pogranová) a Lucie Přibylová, které redaktorka Lenka Hejlová vyzpovídala. Při rozhovoru s nimi jsme se dozvěděly leccos o cestě Náznaku za dosavadními úspěchy a o pronikání Anny a Lucie do kultury neslyšících. Je radost vidět, že se takové osobnosti věnují světu neslyšících, a že se tak děje se vzájemnou vstřícností. P. S. Na zadní straně časopisu najdete indiánské piktogramy. Zkuste se dovtípit, co asi znamenají. 

Příjemné počtení vám přeje

Lucie Sedláčková Půlpánová šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Irena Maňáková

Monika Ťuláková

Lenka Hejlová

Ivana Hay Tetauerová

Kristina Pánková Kratochvílová

Kristýna Kučerová

Lucie Štefková

Milena Brožová

Eva Kastnerová

Martin Jarůšek

Petr Pánek

časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

OBSAH

Obsah 4

ČUN/ČMUN PRAHA

ČUN/ČMUN BRNO

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

ČUN/ČMUN LIBEREC

ČUN/ČMUN OSTRAVA

Z DOMOVA

ZE SVĚTA

DEAFLYMPIÁDA 2017

Mohlo by vás zajímat…

Školení přepisovatelů

Letní škola s Pevností

Rozhovor s cestovatelem Petrem Zbožínkem

V TURECKU 20

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN: LUDMILA SCHINÁGLOVÁ

ROZHOVOR: LUCIE PŘIBYLOVÁ, ANNA PULKERTOVÁ JAK NA ZNAK?

PSYCHOLOGIE: SEBELÁSKA JE ZÁKLADEM

Můžete si nás předplatit

SPOKOJENOSTI

Roční předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

SPORT

Kde nás v síti najdete…

KALENDÁRIUM

JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

BARBORA HERZÁNOVÁ

ISSUU www.issuu.com/casopisunie WEB www.cun.cz FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN PRAHA

ŠKOLENÍ PŘEPISOVATELŮ TEXT A FOTO:

Tomáš Portych

prostorách České unie neslyšících v Dlouhé ulici se opět uskutečnilo každoroční školení přepisovatelů Centra zprostředkování simultánního přepisu. Zúčastnilo se jej celkem jedenáct pracovníků. Tato akce slouží především k zaškolování nových přepisovatelů. Těm stávajícím pomáhá rozšiřovat jejich povědomí o technických možnostech této sociální služby. Během těchto školení také dochází k posilování spolupráce mezi Centrem zprostředkování simultánního přepisu jako sociální službou České unie neslyšících a firmou Transkript, která poskytuje online přepis neslyšícím po celé republice pomocí aplikace eScribeDroid. Za Tran-

skript se školení zúčastnili tři nevidomí přepisovatelé a pomohli tak ukázat, jak skupina osob se zrakovým postižením může pracovat pro osoby neslyšící. Pevně věříme, že se tyto akce budou opakovat i v dalších letech se stejným úspěchem.

HOREČKA KOLEM ŽLUTÉHO KOVU TEXT:

Kamila Spěváková / FOTO: Václav Petrus

an Václav Petrus, vedoucí turistického klubu při ČMUN Praha, si jednou se zájmem přečetl vyvěšený letáček o prohlídce štoly se zlatorudnými ložisky nazvané Josef. Zaujala jej informace, že zlato je nejméně rizikovou formou majetku, a že v dnešní době se valí na lidi nová ekonomická krize. Rozhodl se tak pozvat neslyšící turisty na vědeckou a informativní prohlídku podzemí. Skupina se sešla na Smíchovském nádraží a vyjela autobusem směr „Borotice, Rozcestí Smilovice“ na Příbramsku. Zbytek trasy absol-

časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

vovala pěšky k paralelním vstupům do štoly „Josef“, nacházející se na území obce Chotilsko, zhruba 50 km jižně od Prahy. Štola „Josef“ nabízí návštěvníkům tři okruhy: Čelina, Mokrsko a Podzemní kaverna. Naši neslyšící absolvovali okruh Čelina, dlouhý 800 m. Čekala je odborná prohlídka o historii a současnosti zlatonosné oblasti Psí hory, o využití štoly pro výuku studentů a o výzkumných projektech v ní. Mimo jiné nahlédli i do zpřístupněné kaverny – podzemního prostoru o objemu 10 000 m3 s vynikající akustikou. Neslyšící vnímali nejen ukázku reprodukované hudby pomocí vibrace, ale prohlédli si i nasvětlené zlatonosné křemenné žíly. Vřelý dík patří slečně Marušce Černé v roli dobrovolnice za tlumočení ve znakovém jazyce a paní průvodkyni za odborný výklad. Bližší informace o štole „Josef“ – viz níže uvedený link na odkaz: https://cs.wikipedia. org/wiki/%C5%A0tola_Josef_(Chotilsko)

ČUN/ČMUN BRNO

CHAMELEON OPTIMUS TEXT A FOTO:

Ondřej Jeřábek

ne 10. května nás navštívil velmi netradiční host jménem Optimus, je to chameleon jemenský, jenž se nám přišel ukázat v celé své kráse. Samozřejmě přišel v doprovodu svých chovatelů, kteří si zároveň připravili přednášku týkající se života chameleonů. Klienti se dozvěděli spoustu informací o jeho životních podmínkách, chovu a zejména o jeho dokonalé stavbě těla,

která je stále předmětem zkoumání biologů-zoologů. Optimus se během přednášky promenádoval mezi všemi klienty, kteří si jej chovali a dokonce se s ním fotili. Přednáška se protáhla takovým způsobem, že i samotný Optimus závěrem již usínal a neměl síly. Radost z tohoto setkání byla velká, jak ze strany klientů, tak ze strany samotného Optima :-)

„FOOD NOT BOMBS“ TEXT A FOTO:

Kateřina Kynclová

lenové celosvětového hnutí Food Not Bombs dne 16. května přišli mezi nás a seznámili nás se svými principy, kterými jsou antimilitarismus, boj proti plýtvání jídlem a veganské principy. Jejich heslem je, že „Jídlo je právo, nikoli výsada“. V Brně spolupracují s dalším hnutím Paběrkování po brněnsku, kteří po domluvě s farmáři zachraňují přebytky z polí a společně vaří veganská jídla, která každou sobotu rozdávají na Moravském náměstí. Účastníci se dle svých názorů rozdělili na dvě poloviny, které měly diskutovat. Po vzájemné diskusi se postupně stíraly rozdíly a všichni se nakonec shodli, že je dobře, že lidé mají možnost se bezplatně najíst, a že plýtvání jídlem je jeden velký ožehavý problém.

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

DEN DĚTÍ, OTCŮ A SVOBODNÝCH TEXT:

Martina Latíková / FOTO: archív ČUN Kroměříž

ne 2. června jsme slavili Den dětí. Bylo fantastické vidět, jak moc se děti při soutěžích snažily. V rámci soutěžní tomboly mnozí vyhráli balíčky od našich sponzorů. Tímto děkujeme firmám AVON Cosmetics, spol. s r.o., Tesco Stores ČR, a.s. a Peugeot Česká Republika, s.r.o.

Nezapomněli jsme ani na tatínky, kteří dostali balíčky převážně od sponzora DF Partner s.r.o, a to produkty značky Sheron na péči o svá auta. Také svobodní si užili spoustu zábavy a byli odměněni balíčky od již zmíněných sponzorů Avon a Tesco.

LETECKY DO BULHARSKA TEXT:

Martina Latíková / FOTO: archív ČUN Kroměříž

polovině června jsme letěli do Bulharska. Ubytováni jsme byli v městečku Nesebar na Slunečném pobřeží a užívali si teplo, moře, relax a all inclusive stravu, což nás nutilo být v baru, kdykoli se nám zachtělo. Zažili jsme nejen luxus a přepych, ale i nádherné památky v tureckém Istanbulu, kam jsme se vydali na fakultativní výlet. Též jsme zažili di-

časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

vokou jízdu v terénním off-roadu, kdy se řidič nebál šlápnout na plyn. Ukázal nám, jak chráněný je národní park Strandža na hranicích s Tureckem, který je sice nádherný, ale i nebezpečný. Báječně jsme si odpočinuli a vrátili jsme se plní optimismu. Těšíme se na další pobyt v srpnu, kdy nás čekají Velké Karlovice ve Zlínském kraji.

ČUN/ČMUN LIBEREC

DVEŘE DOKOŘÁN TEXT:

Renata Šedivá / FOTO: Alena Borysewiczová, Barbora Zacho

příležitosti otevření nových prostor ČUN Liberec jsme 3. května pořádali pořádali Den otevřených dveří (DOD) pro veřejnost. Kromě neslyšících se DOD zúčastnili zástupci různých organizací, škol a jiní naši příznivci. Po slavnostním uvítání se návštěvníci mohli naučit základní znaky českého znakového jazyka, zhlédnout prezentaci fotek z historie ČUN, prohlédnout si výsta-

NA VÝŠINĚ TEXT:

Renata Šedivá / FOTO: Alena Borysewiczová

vu kompenzačních pomůcek pana Hostonského a odnést si hezký zážitek z vystoupení sluchově postižených dětí. Každý návštěvník se podepsal do kroniky ČUN a odnesl si malý dárek, který pro tuto příležitost vyrobily ženy v kroužku tvoření. Bylo to příjemně strávené odpoledne s bohatým občerstvením a slavnostním dortem, který vytvořila naše členka, Kateřina Moravcová.

VE ZNAMENÍ FILMU TEXT:

Renata Šedivá / FOTO: archív ČUN Liberec

a liberecké Výšině jsme dne 13. května společně oslavili Svátek matek. Neslyšící odjeli z centra města do Bedřichova, odkud vyrazili procházkou na Výšinu. Tam je čekal milý průvodce, kuchař i nájemce v jedné osobě. Neslyšící dostali za úkol spočítat správný počet schodů až nahoru na rozhlednu. Kdo schody spočítal správně, dostal zmrzlinový pohár. Po zajímavé prohlídce čekal všechny dobrý oběd.

libereckých exteriérech i interiérech natáčí poslední dobou zahraniční filmové produkce. A my se dne 17. května vydali na komentovanou prohlídku radnice, která nás seznámila s natáčecí historií v jejích prostorách. Naše organizace využívá spolupráci s městským informačním centrem v Liberci pravidelně, a i tak nás překvapilo, že město vydalo tiskovou zprávu z této akce a zmínilo se o nás i na webu města Liberec: www.liberec.cz/cz/obcan/aktuality/zpravy-z-mesta/ po-stopach-filmu-se-vydavaji-neslysici.html Za to mu děkujeme!

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN OSTRAVA

BAMBULOVÉ PŘÍŠERKY TEXT:

Zuzana Juřinová / FOTO: Stanislava Bartáková

e spolupráci se SSK Vítkovice Deaf jsme dne 26. května pořádali Den dětí. Tvořivý kroužek vedla Zuzana Juřinová a Stanislava Bartáková ze ČUN Ostrava. Děti měly za úkol vyrobit z barevných vln tzv. bambulové příšerky, které zvládly na jedničku a které si dokonce pojmenovaly. Děkujeme všem a zejména SSK Vítkovice Deaf za hezkou spolupráci.

HÁDEJ, KDO JSEM? TEXT:

Zuzana Juřinová / FOTO: archív ČUN Ostrava

etos se dne 23. června na půdě křesťanského sboru v Ostravě-Třebovicích již podruhé konala párty pro studenty českého znakového jazyka a pro naše neslyšící členy. Šlo o jedinečnou příležitost, kdy si obě strany mohly „popovídat“ v neformálním duchu. Byl připraven pestrý program pro velké i malé včetně pohoštění a grilování. Bylo pro nás příjemným překvapením, že se do akce přihlásilo více neslyšících než loni. Celkem nás

časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

návštěvou poctilo asi 40 slyšících a neslyšících lidí, což je pěkné číslo! Se Stanislavou Bartákovou jsme předvedli krátkou názornou ukázku básně v českém znakovém jazyce. Chtěli bychom poděkovat manželům Krzystkovým, kolegyním, S. Bartákové a I. Přibilové, všem „věčným“ studentům, přátelům za skvělou spolupráci a příjemnou atmosféru párty.

Z DOMOVA

Deafland 2017: Filmový festival neslyšících TEXT:

Irena Maňáková / ROZHOVOR: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Markéta Maradová

Filmový festival vznikl za pomoci programové nabídky od O2 SMART UP pro mladé, kde byla možnost se naučit, jak realizovat vlastní projekt do všech detailů. Účast ředitelky festivalu, Veroniky Mikulové, v tomto programu dala vzniknout Deaflandu a vůbec nové tradici pro neslyšící, jak již napovídá v pořadí druhý ročník. Přihlášené filmy musely být srozumitelZleva: Lubomír Žmolík, Emil Sagula, Lukáš Novák, né i pro slyšícího diváka. Bylo velmi zajímavé Petr Brandl (film Trauma) sledovat, jak se s tím neslyšící tvůrci poprali, samozřejmě s výjimkou zvukové složky. Do soutěže se přihlásilo dvanáct různých snímků, od krátkých spotů až po dvoudílné filmy. My jsme zpovídali Lukáše Nováka (spolu s Emilem Sagulou získal cenu Nejlepší režisér 2017) a Marcela Krištofoviče (Speciální ocenění, 2017).

Jak vznikl nápad na filmový scénář? A vůbec, jak to celé vzniklo?

Lukáš: Když jsem byl malý, vždy jsme si s Emilem (Sagula, pozn. red.) po škole vyprávěli filmy a vymýšleli si scénáře. Tak vlastně vznikl podnět pro to, abychom něco spolu vytvořili. Chtěli jsme něco na téma bolesti, smutku, poválečného traumatu. A nyní se náš sen stal skutečností. Marcel: Jsme parta, která spolu hraje florbal. Nápad uskutečnit nějaký film se zrodil teprve před třemi měsíci. Věděl jsem o tomto festivalu, vloni se na něm umístili Pražáci, Slováci. Říkal jsem si, co Brňáci? Měli bychom také něco udělat. Scénář jsem v hlavě nosil již poměrně del-

ší dobu, pouze jsem si jej podle potřeby upravil, aby byl realizovatelný.

Podle čeho jste vybírali herce? Typologie byla velmi přesná…

Tým z filmu Trauma

Ceny Deaflandu

Lukáš: Jak víš, svět neslyšících je malý, takže známe vzájemně svou povahu a víme, kdo jak vypadá. Celkem jsme dali dohromady cca 40 osob a udělali kamerové zkoušky. Vloni již někteří hráli v mém filmu Tajemný ochránce, což byl film s notnou dávkou fantazie. Tím, že si někteří prošli spoluprací se mnou, přihlásili se sami jako zájemci. O výběr herců nebyla tedy nouze.

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Organizační tým Deaflandu. Zleva: Gabriela Pecová, Monika Goldefusová, Veronika Mikulová, Markéta Kunášková, Julia Kulda Hroch.

Marcel: Typy lidí jsem si vybral poměrně snadno. Díval jsem se na své spoluhráče a pěkně mi zapadli na Itala a Rusa. Na Američana mi ale nikdo nepasoval, a tak jsem jednoduše nasadil Čecha.

Lukáš: Během natáčení se samozřejmě naskytly chybičky, chyby jsou i ve filmu. Tím se zkrátka učíme. Mým cílem při natáčení je, aby neslyšící diváci ze začátku museli nad dějem trochu přemýšlet, aby se sami v průběhu děje dovtípili, o co jde. Doufám, že budeme pro další neslyšící inspirací, Výsledky že se najdou noví nadšenci, filmového festivalu kteří nebudou zahálet a také Deafland 2017 se pustí do výroby filmů. Příští rok to chci opět zkusit. Marcel: Já hlavně to, že byNejlepší herečka 2017: chom měli začít dřív (smích). Sandra Bovkunová Určitě je dobré, že festival Nejlepší herec 2017: existuje a motivuje nás tak Petr Brandl k produkci filmů. Důležité je, Nejlepší kameraman aby slyšící i neslyšící viděli, 2017: že si filmy dokážeme vyrobit Kamil Panský v praxi. Chceme, aby konkurence neslyšících filmařů Nejlepší režisér 2017: rostla. Jen tak se budeme ve Lukáš Novák filmové tvorbě moci zdokoa Emil Sagula nalovat. Speciální ocenění 2017: Film Game over Děkuji vám moc za (režie: Marcel Krištofovič) příjemný rozhovor

Co bylo nejtěžší?

Lukáš: Druhá část filmu – když jsme natáčeli, bylo na place připraveno asi 24 lidí. Čekali tři hodiny, než natočíme v lese scénu, kterou jsme pořád museli opakovat. Na některé z nich přišla řada až odpoledne. Zbývalo nám ještě poslední natočení scén, a to již byly nervy a psychika; natáčení jsme tehdy dokončili až v jednu ráno. V noci jsme měli problém se světlem, takže jsme používali motor auta. Vše se nám nakonec povedlo. Nyní víme, jak si takovéto věci můžeme příště lépe zorganizovat, zkoordinovat, aby lidé zbytečně dlouho nečekali apod. Marcel: Nejtěžší byl asi střih, měli jsme na něj extrémně krátkou dobu, asi deset dní. Neustále jsme něco opravovali, dodělávali atd. Stříhal Tomáš Zbavitel, který se tak zároveň i učil. Bylo těžké upravit barvu, nesměli jsme zapomínat na doplňky…

Cena diváka: Film Trauma od Lukáše Nováka a Emila Saguly

Jaké jste si z natáčení vzali ponaučení či zkušenosti pro příští tvorbu? Redaktorky UNIE s Marcelem Krištofovičem.

10 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

a budeme se těšit na vaše další režijní úspěchy!

Z DOMOVA

Tichý svět otevřel novou kancelář v Brně TEXT:

Irena Maňáková / FOTO: Ilona Kašpárková

ezisková organizace Tichý svět v České republice pomáhá neslyšícím již jedenáct let. Centrála sídlí v Praze a po celé republice působí deset poboček. Po dvou letech působení se brněnské pobočce podařilo letos na jaře otevřít kancelář s působností pro celý Jihomoravský kraj, do které mohou jedinci se sluchovým postižením osobně zajít. Cílem pobočky je pomoci klientům při hledání práce či najít pracovní uplatnění pro čerstvé absolventy škol. Dne 22. května se zde uskutečnila velmi zajímavá, netradiční akce, hodina pole dance, které se zúčastnilo sedm žen. Ohlasy byly velké a o pokračování úspěchu se postarala akce jumpingu. Na podzim jsou již naplánovány další akce, které by měly oslovit co nejširší klientelu. Máme se na co těšit!

Deaf Friendly zveřejnilo nové překlady

TEXT:

Lucie Břinková

rozšíření Deaf Friendly naleznete nově přeložená témata pro pojišťovnu OZP. Ve znakovém jazyce tak můžete zhlédnout, jaké preventivní programy nabízí pojišťovna OZP pro děti, těhotné maminky i pro dospělé, např. k očkování nebo k systému kreditů a odměn pro klienty OZP. Stáhněte si zdarma Deaf Friendly rozšíření (v Chrome Storu) a podívejte se. Nově jsme pro vás připravili soutěž. Podívejte se na překlad tématu Kredit pro novorozence ve výši až 1300Kč a dejte nám vědět, jak se jmenuje samotný překladatel. Pokud odpovíte správně a budete vylosováni, můžete se přijít podívat, jak vypadá naše práce.

V červnu 2017 jste nás mohli také potkat na Avon Pochodu, kde naši tlumočníci tlumočili program na pódiu i ve stáncích, kde se řešila především prevence rakoviny prsu. Video v čzj zde: https://youtu.be/fvIl4BH4AYU

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Letní škola s Pevností

TEXT:

Lucie Stanovská / FOTO: Lenka Králíková

e dnech 1.–6. července 2017 se v Hradci Králové konala již tradiční Letní škola s Pevností. Zúčastnili se jí studenti, tlumočníci, rodiče i děti. Pro všechny byl připraven bohatý program. V dopoledních i odpoledních hodinách probíhala výuka českého znakového jazyka, poté naši studenti s lektory vyráželi na každodenní výlety po Hradci Králové a okolí. Navštívili například rozhlednu Milíř či Bílou věž a centrum města. Součástí Letní školy byl také speciální intenzivní kurz pro tlumočníky českého znakového jazyka, který absolvovalo deset účastníků. Na své si přišly samozřejmě i děti. Zatímco se jejich rodiče učili v kurzu, děti společně s vychovatelkami jezdily na výlety, chodily na procházky či hrály různé hry. Poslední večer byla pro všechny připravena hra Kurňa, co to je a také stolní deskové hry. Zázemím nám po celou dobu byla VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Hradci Králové ve Štefánikově ulici, která nám poskytla prostor pro výuku i pro ubytování účastníků. Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na vás opět na Letní škole s Pevností 2018!

Hry bez hranic pro neslyšící TEXT A FOTO:

Lena Marx

e Starém Městě u Uherského Hradiště se 10. června 2017 konaly letos již sedmé tradiční Hry bez hranic. Organizátoři z 3DIMENZE připravili pro neslyšící různé soutěže, které byly skvělé a nápadité. Her se zúčastnilo celkem devět týmů po třech hráčích. Za Liberec se poprvé dostavily dva týmy, Liberec A a Liberec B. Nejlepším týmem se stali Tři moravští mušketýři, druhou příčku obsadil překvapivě ženský tým Liberec A a třetí místo obsadil tým Bumaco. Program zajistili organizátoři Mirka Tylová a Martin Kulda.

12 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

Z DOMOVA

e m j e v á n z Po ltury ČR s neslyšícími krásy ku

Organizuje středisko SAS Ostrava

LANDEK PARK V OSTRAVĚ Termín: předpokládaný datum 30. 9. 2017 Čas: 10:00 Sraz: zastávka Hlučínská, nebo přímo na místě Landek Park

ASTROVYCHÁZKA Termíny: 14. 9. 2017 od 15:00 - 17:00 Procházka od Pohořelce přes Malou Stranu na Staré Město Sraz: 14:45 u tram zastávky Pohořelec

HRAD ŠTRAMBERK Termín: 7. 10. 2017, sobota Čas: 8:00 - 9:00 Sraz: Štramberk na vlakovém nádraží

Organizuje středisko SAS Liberec

Organizuje středisko SAS Brno

Filmová historie neslyšících

KDY: v pondělí 18. 9., 16. 10., 20. 11. a 18. 12. 2017, vždy 17:00-18:30 KDE: velký sál ČUN (Dlouhá 37, Praha 1) KDO: Bc. Petr Pánek Budeme pokračovat v promítání dosud málo známých archivních filmů ze života českých neslyšících. Filmy jsou doplněny titulky s komentářem. Ladislav Resl, Josef Suchý, Boris Masník, Bohumil Bažil, Jaroslav Dědič, Václav Macháček a Josef Bezemek natáčeli téměř 70 let spolkový život pražských neslyšících. Společně zavzpomínáme na doby dávno minulé, od 50. do 80. let 20. století. Pro více informací: monika.pailova@cun.cz

Organizuje středisko CZSP ČUN Praha

PROHLÍDKA - „ PO STOPÁCH ŽIDŮ“ Termín: 29. 6. 2017 od 16:00 - 18:00 Sraz: 15:45 před infocentrem Liberec

ZÁMEK MILOTICE Termín: 8. 9. 2017 Čas: 10 - 14 hod Sraz: ÚAN Zvonařka v čase 8:30

PROHLÍDKA - KRAJSKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA Termín: 7. 11. 2017 Čas: 15:30 - 17:00 Sraz: 15.15 před KVKLI

LEDNICKO – VALTICKÝ AREÁL Termín: 13. 10. 2017 Čas: 10 - 16 Sraz: Brno hlavní nádraží v čase 9:10

PROHLÍDKA - ZÁZEMÍ DIVADLA F. X. ŠALDY Termín: 27. 11. 2017 Čas: 14:00 - 16:00 Sraz: 13.45 před divadlem F. X. Šaldy

Organizuje středisko SAS Praha

SKANZEN LIDOVÉ ARCHITEKTURY V ZUBRNICÍCH Termín: 26. 8. 2017 Čas: celý den Sraz: 8:00 na hlavním nádraží u pokladen

Organizuje středisko SAS Praha DŮL SKALKA V MNÍŠKU POD BRDY Termín: 12. 8. 2017 Čas: 14:00 - 17:00 Sraz: Praha, Smíchovské nádraží 12:10 Na všech akcích bude zajištěné tlumočení do/z českého znakového jazyka a simultánní přepis mluvené češtiny. Projekt je finančně podpořen dotací Ministerstva kultury ČR

Těšíme se na vás! SAS ČUN Praha

Česká unie neslyšících

ZE SVĚTA

Spacák je základ Lucie Sedláčková Půlpánová / TEXT NAPSALA/PŘELOŽILA: Milena Brožová FOTO: osobní archív Petra Zbožínka ROZHOVOR PŘIPRAVILA:

Protože je letní číslo a lidé se v tu dobu často a rádi vydávají poznávat nová zákoutí světa, tak jsme zpovídali i neslyšící cestovatele. Jedním z nich je Petr Zbožínek, který nám poradil, co si určitě vzít s sebou na cestu a jak se předem připravit.

Pověz nám, prosím, něco o sobě:

Jmenuji se Petr Zbožínek. Vyrůstal jsem v malé vesnici Spytihněv, základní školu jsem navštěvoval v Kyjově. Poté jsem studoval na střední škole ve Valašském Meziříčí, obor Elektrikář. Přihlásil jsem se i na vysokou školu, ale tu jsem nakonec nedokončil. Přestěhoval jsem se do Prahy, kde jsem čtyři měsíce pracoval jako „uklízeč“ na letišti, k tomu jsem si přidal práci elektrikáře. Nyní pracuji v jedné ostravské firmě jako elektrikář.

Na dva měsíce jsi odjel do Filipín. Proč zrovna tam? Kde jsi vzal inspiraci?

Chtěl jsem poznávat chudé země nebo země s bohatou historií. Uvažoval jsem o Africe, Jižní Americe a Asii. Nejvíce mne však lákala východní Evropa s její kulturou. Nakonec jsem se zaměřil na Asii a Čínu. Dalším velkým plusem byla i cenově dostupná letenka. Také jsem věděl, že na Filipínách moc neslyšících cestovatelů nebylo. Proto má volba padla právě na Filipíny.

Co je vše potřeba zařídit, než odletíš do Filipín?

14 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

Tak určitě velmi důležité je mít platný pas minimálně půl roku po návštěvě destinace a k tomu mít pojištění. Dále vízum a s ním zajištěné ubytování alespoň pro první den pobytu. Pro zbývající dny můžeš ubytování řešit až na místě. A pak něco málo k jídlu. Já si bral jen sušené maso, chtěl jsem mít co nejlehčí batoh, protože jsem letěl a nechtěl platit navíc za bagáž.

Povedlo se ti potkat s neslyšícími z Filipín?

Po přistání jsem našel příspěvek na FCB, kam píší neslyšící z celého světa. U hostelu, kde jsem byl ubytovaný, byla poznámka, že ten den je tam ubytován neslyšící kluk z Filipín. Zkontaktoval jsem jej, ale nijak nereagoval. Zkusil jsem tedy zkontaktovat jeho přátele, a to se povedlo. Chtěl jsem se zúčastnit setkání neslyšících v Manile, kvůli tomu jsem si tam prodloužil pobyt. Díky tomuto setkání jsem mohl přes získané kontakty cestovat po Filipínách. Komunikoval jsem s Filipínci převážně v mezinárodním znakovém systému (MZS). Mladí neslyšící umí částečně MZS, takže jsme se domlouvali takto. Našli se

ZE SVĚTA

Co bylo zajímavé, na Filipínách jsem se přestal bát přejít přes frekventovanou silnici. U nás v ČR se stále bojím. Jak jinak popsat Filipíny? Atmosféra je prostě jiná. Lidé tam jsou usměvaví. Před odletem jsem byl strašen historkami, že na Filipínách dochází k únosům. Ale to se týká spíše jižní části zvané Mindanao.

Po tvých zkušenostech v cestování již víš, co si vzít s sebou určitě. Poraď nám, prosím. i tací, kteří se ani nesnažili, byli zaražení. Je to o lidech, záleží, zda se chtějí domluvit, či nikoliv.

Byl jsi téměř dva měsíce na ostrově. Na jaké zážitky nejvíce vzpomínáš?

Tak určitě spacák. Na Filipínách v hotelech i hostelech mají slabé deky a někde i úplně chybí. Dále letní bundu pro cestování nočním dálkovým autobusem, protože tam bývá hodně puštěná klimatizace, a pro chlad venku. A průvodce po Filipínách také, v něm najdeš doporučené cíle i spojení k nim.

To bylo cca po měsíci mého pobytu na Filipínách, kdy jsem přišel na setkání s neslyšícími z různých pěti států, kteří mne tam pozvali. Během dvou, tří dnů jsem si hezky popovídal s jedním neslyšícím Američanem o jeho kultuře, která se liší od té naší, ale názory jsme přesto měli stejné. Velmi často jsem potkával zajímavé páry, například jeden muž byl Američan a jeho paní byla mladá Filipínka.

POZVÁN

LESICO

3. Mezinárodní kongres učitelů a lektorů znakového jazyka TÉMA:

Profesionalita a kvalita učitelů znakového jazyka

Kdy: 13.–15. října 2017 Švýcarsko, Basel Více informací viz: www.lesico2017.com

POZVÁN

3. Mezinárodní konference Světové federace neslyšících (WFD) TÉMA:

Plná inkluze se znakovým jazykem Kdy: 8.–10. listopadu 2017 Maďarsko, Budapešť Více informací viz: http://wfdbudapest2017.com/

Česká unie neslyšících

ZE SVĚTA

V pořadí 23. ročník letní deaflympiády se konal ve dnech 18.–30. 7. 2017 v tureckém Samsunu. Celkem dvacet českých sportovců soutěžilo v osmi disciplínách: tenis, stolní tenis, atletika, orientační běh, sportovní střelba, plážový volejbal, bowling a cyklistika.

DEAFLYMPIÁDA 2017 V TURECKU 16 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

ZE SVĚTA

TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: Martin Malý, fotomaly.cz

eská republika získala čtyři cenné kovy. Nejúspěšnějšími sportovci české výpravy se stali tenista Jaroslav Šmédek, atletka Lenka Matoušková, střelec Marek Bartošek a hráčka bowlingu Kateřina Janošcová. Teprve patnáctiletý Jaroslav Šmédek, který ve finále tenisového zápasu porazil ekvádorského soupeře za stavu 2 : 0, získal svoji první zlatou medaili. Lenka Matoušková vytvořila

deaflympijský rekord v hodu diskem a získala tak zlato. Marek Bartošek se umístil na třetím místě v kategorii vzduchovka na 10 metrů a získal bronz. Taktéž bronzovou medaili obdržela hráčka bowlingu Kateřina Janošcová. Celková umístění všech sportovců s jejich sportovními výkony můžete vidět zde: http:// deaflympics2017.org/

Česká unie neslyšících

ZE SVĚTA

18 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

ZE SVĚTA

Česká reprezentace 2017: Atletika

• Lenka Matoušková (hod diskem; 47,95 m – zlato) • Jakub Nosek (skok do dálky)

Plážový volejbal

• Ivana Votípková, Oldřiška Žídková, Václav Boček, Jan Žídek

Sportovní střelba

• Marek Bartošek (180,2 bodů; vzduchovka – 10 metrů – bronz)

Stolní tenis

• Jaroslav Helus • Michal Kratochvíl • Roman Matouš

Bowling

• Kateřina Janošcová (v kategorii Masters – bronz) • Kateřina Klofáčová • Lenka Kučabová • Pavlína Maléřová • Dáša Vohryzková

Orientační běh

• Anna Formánková

Tenis

• Jaroslav Šmédek (dvouhra; výhra 2:0 na dva sety 6:1, 7:5 – zlato) • Vít Procházka

Horské kolo

• Roman Dohnal • David Studýnka

Česká unie neslyšících

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI Z ČUN

Nebraňte se kontaktu se slyšícími… TEXT:

Irena Maňáková / FOTO: archív L. Schináglové

Paní Ludmilu Schináglovou již znám od svého dětství, kdy jsem s rodiči navštěvovala Domov neslyšících v Brně ve Vodově, kde nyní sídlí Stacionář denních služeb. V současné době paní Ludmila pravidelně dochází na kurz Čtení pro neslyšící seniory, pod záštitou ČUN Brno, který vede Lucie Štefková. Jsem moc ráda, že tu spolu sedíme a povídáme si. Vím, že máš velmi zajímavý životní příběh. Můžeš nám říct jak to všechno začalo? Můžeš nám o něm povyprávět? Narodila jsem se jako slyšící do slyšící rodiny, měla jsem mladšího bratra. Žili jsme na venkově v brněnských Ivanovicích. Tatínek byl v obecním zastupitelstvu, maminka v domácnosti.. Začala druhá světová válka a tatínek musel odjet na dva roky na frontu. Po návratu z fronty zřejmě přivezl nějaký bacil, neboť jsem onemocněla zánětem mozkových blan a skončila jsem na dlouhou dobu v nemocnici. Nikdy nezapomenu na velmi silný okamžik po návratu z nemocnice. Mám ten obraz stále před očima, jak se to odehrálo. Měla jsem spoustu slyšících kamarádů; tehdy všichni přišli

Na výletě s manželem v Jeseníkách

20 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

za mnou a mluvili na mě. Já jen smutně stála a byla jsem bezradná, neboť jsem již neslyšela.

Opravdu to musel být silný zážitek pro tak malé děvčátko. Jak jsi to měla se školní docházkou? Chodila jsi také mezi slyšící děti? Mezi slyšící děti jsem chodila v rámci mateřské školy a první třídy. V sedmi letech jsem ohluchla a do slyšící školy jsem se vrátit nemohla. Maminka mi pak našla školu pro neslyšící v Ivančicích, kam jsem ve svých devíti letech nastoupila opět do první třídy. Neuměla jsem znakový jazyk, ani česky mluvit; v naší rodině se totiž mluvilo německy. Vše jsem se musela znovu naučit, ale jelikož jsem se velmi dobře učila, rychle jsem ztrátu dohnala a postoupila jsem do vyšších ročníků. Mluvila jsi německy… Co to pro tebe po válce znamenalo? Naše rodina byla česko-německá a poválečný odsun Němců se nás dotkl. Naše rodina se totiž rozdělila. Otec s babičkou, jeho maminkou, byli tehdy doma, když přijel nákladní vůz a odvezl oba pryč, do Německa. Já s maminkou a batrem jsme byli v tu dobu u druhé babičky, maminčiny matky, a pomáhali jsme na poli. Když jsme se vrátili domů, našli jsme dům

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI Z ČUN

prázdný, zcela bez nábytku. Mysleli jsme si, že nábytek si tatínek odvezl s sebou. Později jsme se dozvědeli, že si nic nevzal, nýbrž všechno nám ukradli lidé.

A setkávala jsi se s ostatními neslyšícími? My, ženy, jsme se pravidelně potkávaly v Klubu žen. Ten jsem založila spolu s panem Lumírem Gracou a dlouhá léta jsem jej vedla. Jeho Jak to dopadlo s vaší členky jsem si pečlivě vyrodinou po rozdělení, vídali bírala (úsměv na tváři paní jste se? Ludmily). Věděla jsem, která Otec napsal mamince dopis, žena je na co šikovná…. Paní že celá rodina může za ním Vaňková uměla plést a háčpřijet a odstěhovat se. Makovat, paní Prokajová šít Rané dětství s bratrem minka nechtěla, že se prý různé kostýmy. Potom jsem narodila tady v Čechách, a že tu má svoji celou se vedení ze zdravotních důvodů musela vzdát rodinu. Tak jsme tu všichni s maminkou zůstali a kroužek se posléze rozpadl. a tatínek si pak v Německu založil novou rodinu. Pamatuji si, že když mi bylo 18 let, tatínek naTvůj manžel byl nedoslýchavý. Neprozradila psal, že se mohu za ním odstěhovat. Maminka bys nám, jak jste se seznámili? to ale nedovolila. Zůstala jsem tady v Česku, ale S manželem jsme se seznámili na hlavním nájezdila jsem na návštěvy za tatínkem a jeho rodraží v Brně. Viděla jsem, jak se tam baví (znadinou do Německa. kují) neznámí neslyšící, tak jsem se k nim připojila a záhy jsme si vyměnili adresy. Můj muž Alois Vrátím se opět k tvojí školní docházce mezi Schinágl byl fotbalový reprezentant, brankář neslyšícími, na co nejraději vzpomínáš? a zúčastnil se několika deaflympiád a mistrovNikdy nezapomenu na velmi výborného pana ství. učitele Kouřila, který mi poradil, ať stále mluvím nahlas nejen mezi slyšícími, bez ohledu na stav Pravidelně se zúčastňuješ různých kurzů hlasivek. Věděl velice dobře, že neslyšící mezi i kurzu Češtiny pro seniory, je to tvůj další sebou vůbec nemluví nahlas a mnohdy jim hlakoníček? sivky tzv. zakrní nepoužíváním. Na tuto radu Doporučuji všem starším neslyšícím, aby se velmi často myslím a snažím se jí držet. věnovali tzv. studiu třetí generace. Nejde o to, chlubit se znalostmi, ale udržet si stále svou Čím ses chtěla vyučit, co by tě bývalo bavilo svěžest a funkční mysl. A též doporučuji všem dělat? neslyšícím nebránit se kontaktu se slyšícími. Chtěla jsem se po skončení školní docházky vyučit se šperkařkou. Velmi mě to bavilo a přála jsem si to. Bohužel maminka měla na to jiný názor, a tak jsem se vyučila švadlenou. A u toho jsi zůstala? Ano, pracovala jsem celý život jako švadlena. Mám jednu krásnou vzpomínku z mládí, kdy jsem pracovala v salónu šitých oděvů. Potřebovali někoho, kdo by vyzkoušel, jak mu oděv padne, a mě si vybrali jako manekýnku.

Klub žen

Česká unie neslyšících

ROZHOVOR

Jak na znak?

22 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

ROZHOVOR

S Lucií Přibylovou a Annou Pulkertovou (roz. Pogranovou) o založení NáZNAKu, který se snaží bourat bariér mezi slyšícími a neslyšícími, o předsudcích a o unikátním konceptu NÁZNAKu, kde si můžete objednat zážitkové hry založené na vnímání z pohledu neslyšícího. Lenka Hejlová FOTO: Martin Jarůšek a archív A. P. a L. P.

S Aničkou jsme pak přemýšlely, jak lidem ukázat, jaké to je být neslyšící. Dát jim možnost vyzkoušet si stav „neslyšení“ a změnit své chování k neslyšícím lidem. Kdyby si o tom jen přečetli, nemělo by to takový efekt.

Náznak. Zdánlivě přímočarý název, ale skrývá v sobě mnohoznačnost… OBĚ: Název vychází z toho, že je možné vnímat svět jinak, že je možné jej objevovat z jiné perspektivy, a to z perspektivy neslyšícího. Líbí se nám, že neslyšící vnímají svět vizuálně, což je nám hodně blízké, protože se obě věnujeme umění, které je celé postaveno na vizualitě.

TEXT:

Jak jste se, jako slyšící, přiblížily světu neslyšících? ANNA: V rámci programu Erasmus v zahraničí jsem absolvovala třífázový projekt, kdy jsme byli v Německu a na Maltě. Projekt se jmenoval Listen to the Silence a byli tam jak slyšící, tak i neslyšící. Tam jsem se na problematiku bariér podívala z druhé strany; na vlastní kůži jsem pocítila, jaké je to nikomu nerozumět. Kolem mě všichni znakovali a já nevěděla, o čem „si povídají“, tehdy jsem neuměla znakový jazyk. Slyšící často neví, jak s neslyšícími komunikovat, často neví, co to je být neslyšící a jaké to s sebou nese různé překážky v běžném životě. Záhy, co jsem objevila výzvu v podobě soutěže Social Impact Award, mě napadlo, jakým způsobem ty světy propojovat. Tehdy jsem se potkala s Luckou a začaly jsme o tom hodně mluvit. Společně jsme i ten svět poznávaly, a tak se zrodil NÁZNAK. LUCIE: Má zkušenost je tak trochu jiná. Pro mě silným momentem, který byl i okamžikem prozření, byla Neviditelná výstava. Tam jsem si zažila, jaké to je vnímat svět jinak; jako člověk, který nevidí. Byl to tak silný zážitek, že jsem jej opravdu hodně dlouhou dobu vstřebávala. Tehdy jsem si uvědomila handicapy jako takové.

Byly a stále tu jsou již nějaké projekty založené na bourání bariér, například Chodící lidé. Čím se od nich liší koncept NÁZNAKu? ANNA: Nám se to, co dělají Chodící lidé, hrozně líbí! Je to věc, která s naší myšlenkou koresponduje, ale s tím rozdílem, že Chodící lidé neprobíhají kontinuálně. Vždy to mají nárazově na různých místech, tím se Chodící lidé od nás liší. My se snažíme, aby naše „služby“ byly v nabídce pořád, zaměřujeme se nejen na veřejnost, ale i na firmy, kterým poskytujeme například teambuildingy či workshopy, kde si zaměstnanci se svými manažery mohou vyzkoušet vcítit se do pocitů nebo i mysli neslyšících. Snažíme se, aby firmy byly opravdu tzv. deaf friendly, čili otevřené neslyšícím; nebály se neslyšící zaměstnat, či komunikovat s nimi, když je potkají například na přepážce. LUCIE: Přesně tak, chtěly bychom, aby se lidé u toho poznávání i bavili, něco si zažili, zatímco je interaktivně zapojujeme. Když děláme workshopy nebo zážitkové hry, tak jsme rády, když se lidé zasmějí či se jinak baví. Protože když jim ukážeme něco vtipného, daleko lépe si to zapamatují. Děláte i osvětové akce, například přednášky ve školách. Jak si vás zájemci nacházejí? ANNA: Hodně nám dala i výhra v soutěži So cial Impact Award, tam se nám vytvořila první dobrá základna lidí, kteří pomohli naši myšlenku

Česká unie neslyšících

ROZHOVOR

šířit dále. To bylo v září 2016. Myslím, že od začátku máme velké štěstí. Opravdu od začátku nás oslovují firmy, školy, školky samy od sebe. Máme zájemce i z řad majitelů kaváren a moc nás to těší. Jako NÁZNAK jsme se celý ten rok rozvíjely, vychytávaly mouchy a zjišťovaly jsme, co na lidi působí, co je bude bavit a co jim předat. Přes ten rok jsme hledaly lidi, kteří s námi budou pracovat. Myslím si, že jsme v té fázi, kdy lidé oslovují sami nás, nikoli my je, jak jsme se původně domnívaly. LUCIE: Lidé nás potkávají na akcích a doporučují nás dál. Máme krásnou zpětnou vazbu, dává nám signál, že naše činnost má smysl a že lidé mají chuť NÁZNAK doporučovat dál. V podstatě je to řetězová reakce, lidé si projdou workshopem a poté to předávají dále.

LUCIE: Je to pro ně velmi zajímavé, vždy jsou překvapeni tím, že to odezírání vůbec není jednoduché. Spousta si jich představuje, že když otvíráme ústa, že se toho spoustu dá odezřít. Poté, co si to vyzkouší, si najednou uvědomí, že to není až taková legrace. Naučí se s námi prstovou abecedu, vyzkouší si komunikovat bez pomoci slov a poté nám říkají: „My jsme toho tolik chtěli říct a uvažovali jsme, jak to zjednodušit, pomocí gest, mimiky, různých znaků tak, abychom to druhému mohli sdě lit…“ Máme opravdu hezké pozitivní reakce ohledně prolomení těchto bariér. ANNA: My asi nemůžeme nasimulovat, jaké to je celý den být neslyšící, jaké to je dostávat se do různých situací. Snažíme se spíše předávat ten pocit, do jakých situací se neslyšící člověk může dostat. Pracujeme i s pomůckami jako je světelný zvonek nebo vibrační budík, aby si lidé uvědomili, že i obyčejné vstávání z postele může být jiné, když je člověk neslyšící. Když dítě pláče v postýlce, je možné využít světelného zvonku. Takové dennodenní situace neslyšících se jim snažíme ukázat.

Je celkem těžké „nasimulovat“ stav sluchové vady. Vady jsou různého typu… ANNA: Jako slyšící slyšíme všechno, i vnitřní stavy. Takže ano, bylo hodně těžké to vymyslet, ale myslím, že za ten půlrok jsme dospěly do fáze, že to jde, byť ne úplně. Máme v repertoáru různé simulace, kdy si můžeme nasimulovat některé vady sluchu. Hledaly jsme sluchátka, Stala se během toho nějaká konkrétní která těsní co nejvíce. Našly jsme nějaká, která situace, která vás pobavila či na vás byla neuvěřitelně drahá, takže jsme se rozhodly zapůsobila? pro jinou variantu. Je pravdou, že dnes ta sluANNA: Nedávno nám jeden účastník psal, že chátka již ani nevyrábí. Dozvěděly jsme se toje na vrcholu blaha, protože se zrovna pobavil tiž, že je vyráběli za socialismu a dnes je neděs neslyšící. Sice jí jen „řekl“ ahoj, děkuji, prolají z bezpečnostních důvodů, protože lidé musí sím, ale měl radost, že došlo k nějakému poroslyšet požární hlášení nebo alarm, což se tehdy zumění. Ta radost byla oboustranná; neslyšící tolik neřešilo. Místo toho máme sluchátka, která slečna měla radost, že on něco umí zaznakose používají na letišti, a ta zatím stačí. vat, a naopak on měl radost, že došlo k tomu LUCIE: Ta sluchátka, o ktečástečnému porozumění. NáZNAK rých si povídáme, simulují To jsou pro nás hezké mobariéru jako takovou, ale ne menty. Iniciativa / společensky prospěšsamotnou podstatu dané LUCIE: Co se týče dětí, jezný projekt Lucie Přibylové a Anny sluchové vady. Tady jde o to, díme jak do mateřinek, tak Pulkertové. Jeho cílem je pomoci aby si lidé uvědomili, že ani i do základních škol a na k lepší integraci neslyšících, přiodezírání nestačí. gymnázia. Se studenty na spět ke vzájemnému porozumění gymnáziích jsme sluchátka a k rozbití předsudků a strachu Jak vypadají reakce lidí, použily, s mladšími dětmi z komunikace s neslyšícími. Více kteří si vyzkoušeli vaše jsme se snažily hrát spíše o NÁZNAKu na www.naznak.cz interakce? různé hry, tichou poštu na-

24 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

ROZHOVOR

příklad. Učily jsme je různé znaky, často na bázi vizuálních podnětů; z toho byly úplně nadšené! Jednou nám psal učitel z jisté střední školy, kde jsme měly přednášku, kterou on organizoval, že po té hodině a půl, kterou jsme tam strávily, si studenti na chodbách znakují. Byl překvapený, že si toho tolik zapamatovali a že se snaží znakovat. Efekt byl ten, že ty děti si to pamatovaly zřejmě díky vtipu a našemu nadšení, a o to raději používaly „znakovku“.

Jak vůbec probíhá realizace zakázky? ANNA: Záleží na tom, co si firma vybere. Máme workshopy, o kterých jsme mluvily, máme interaktivní přednášky a zážitkovou hru. Teď jsme dělaly velkou akci pro jednu nadnárodní kosmetickou firmu, kde jsme zaměstnancům představovaly, jak funguje naše ucho, jaké jsou formy sluchového postižení atd. Firmy nás osloví s jejich požadavky a společně s nimi zkonzultujeme jejich představy. Někdy nechávají vše na nás včetně výběru tématu. Důležitý je počet účastníků/klientů. Na poslední akci jsme měly až 200 lidí! Když jsou menší zakázky, tak to vedeme samy dvě. Když jsou větší zakázky a potřebujeme výpomoc, spolupracujeme například se studenty z oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě UK. LUCIE: Koncept zážitkového balíčku jsme vymýšlely během soutěže Social Impact Award. Tam jsme si uvědomily, že by bylo dobré zeptat se také lidí, co je zajímá, než abychom si samy vymýšlely různé situace. Dělaly jsme i průzkum na sociálních médiích a na školách. Kolem stovky lidí nám psalo, že by je zajímalo, jak neslyšící chodí nakupovat, jak prožívají večer na diskotéce, jaký mají vztah k hudebním nástrojům či jak vnímají hudbu. Poté jsme to konzultovaly s několika neslyšícími a vybraly jsme z toho to, co šlo zrealizovat. Které to jsou? ANNA: Například máme vibrace hudby, lidé si mohou vyzkoušet, jaké je to neslyšet, zatímco

jim vibruje podlaha u reprobeden. Představujeme tak lidem situaci, kudy se v lidském těle šíří zvuk, ukazujeme jim u toho také sluchátka s kostním vedením, která lidi velmi baví.

Na začátku jste zmiňovaly, že učíte znaky. Ovládáte tedy znakový jazyk?! ANNA: Já se učila od února 2016 ve Znakovkách Honzy Wirtha s tím, že jsem byla na tom Erasmu, kde nás učili přímo neslyšící. Tam to bylo intenzivní, protože tu byla touha po po-

rozumění. Poté jsem několik měsíců chodila ke známé neslyšící. Jenže, „znakovka“ je věc, která je složitá a teď nemáme tolik času, kolik bychom chtěly. Takže bych neřekla, že plynně ovládám znakový jazyk, ale snažím se, baví mě to. Na přednáškách „artikulujeme“ základní znaky, a když se nás zeptají na jiné znaky, tak většinou umíme odpovědět. Ale velký kus cesty máme ještě před sebou. LUCIE: Já se také začala učit až letos, ale souhlasím s tím, co říká Anička: Ty základní znaky se člověk musí naučit rychle a pro použití do kurzů jsou těmi, které potřebujeme. Ale velký kus cesty rozhodně před sebou máme. Není to tak jednoduché, ale těším se, až se to naučím, protože pak na sebe budeme moci znakovat i na velmi hlučných místech. :-)

Česká unie neslyšících

PSYCHOLOGIE

TEXT:

SERIÁL Koute psycholokg ie

Kristina Pánková Kratochvílová

ILUSTRACE:

Ivana Hay Tetauerová

Sebeláska je základem spokojenosti Máte sami sebe rádi? V minulé Unii jsem vám slíbila, že tématem tohoto čísla bude sebeláska. Proč zrovna sebeláska? Kdo četl rozhovor s neslyšícím Thomasem o depresi, možná si vzpomene, že Thomasovi v boji s depresí pomohla právě sebeláska.

Co to vlastně je sebeláska?

Sebeláska znamená: „Mám se rád takový, jaký jsem, i se svými nedostatky a chybami.“ Nejde o to být dokonalý, ale přijmout sám sebe takového, jaký jsem. Není to lehké. Asi neznám nikoho, kdo by se měl rád na 100%. Sebelásce se děti ve škole neučí a v dnešním uspěchaném životě je na ni málo místa. Nejsme zvyklí říkat: „Mám se rád“, tudíž hodně z nás nemá naplněnu sebelásku. Není to nic tragického, důležité je však uvědomit si to a snažit se to zlepšit.

Jak se utváří sebeláska?

Úplně nejdůležitější je to, jak nás v dětství přijímají naši rodiče. Vliv mají i další lidé kolem nás a také například škola. Základem sebelásky je bezvýhradná láska rodičů k dítěti. Když mají rodiče rádi dítě takové jaké je. Hodně dětí bohužel zažívá, že rodiče jim dávají najevo lásku jen tehdy, když splní jejich očekávání. Tito lidé pak v životě mohou mít problém mít se rádi takoví, jací jsou. Když nám totiž v dětství rodiče nebo jiní blízcí lidé často říkají: „Nejsi dost dobrý…“, „Neumíš to a to…“, „Tohle ty nezvládneš…“, vede to k tomu, že tomu sami začneme věřit. Negativní pocity vůči sobě vedou k nízkému sebevědomí. Člověk nedělá věci podle sebe, ale tak, jak to očekává jeho okolí… Jenže to zákonitě vede k tomu, že pak nemůže být se sebou spokojený, ani být opravdu šťastný. Pocit „Nejsem dokonalý“ může vést k tomu, že nemám rád své tělo. Typickým důsledkem toho jsou různé projevy jako například agrese, uzavření se do sebe, pocity napětí nebo vykořeněnosti („nepatřím nikam“), smutek, neuro-

26 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

tické projevy, sebepoškozování, úzkosti a další jiné psychické obtíže… Negativní vliv tohoto pocitu se může projevit bolestí nebo nemocí těla. Tomu se říká so matizace (od latinského soma = tělo). Člověka něco trápí v duši a následně se trápení projeví na jeho těle nějakým onemocněním nebo bolestí části těla.

Je sebeláska sobecká?

Ne. Rozdíl mezi sebeláskou a sobectvím je ten, že sebeláska znamená mít rád i druhé lidi. Sobec se stará jen o sebe.

Je sobecké pečovat i o sebe, ne pouze o své blízké?

Není. Protože když budeme zapomínat na sebe, brzy se vyčerpáme a budeme mít méně energie na lidi kolem sebe.

Nyní vám přináším čtyři minipříběhy ze života:

1. Neslyšící mladá žena se narodila slyšícím rodičům, kteří na ni měli vysoké nároky. Chtěli, aby se naučila dobře mluvit a uplatnila se ve slyšící společnosti; nerespektovali její potřebu komunikace ve znakovém jazyce. Ona se snažila splnit jejich nároky, ale bylo to pro ni těžké. Nedodělala vysokou školu. Všechny neúspěchy sváděla na svoji sluchovou vadu a trápila se. I když měla hezkou postavu, nebyla s ní spokojená a chtěla zhubnout. Držela různé diety a nakonec onemocněla mentální anorexií. 2. Jistí slyšící rodiče svoji těžce nedoslýchavou dceru nikdy nechválili a neustále se

PSYCHOLOGIE

obávali, že kvůli sluchovému postižení nenajde práci. Práci sice našla, ale není v ní spokojená. Má pocit, že jako slyšící by vydělávala mnohem více a vůbec by měla lepší život. Neustále kritizuje své okolí a všechno vidí negativně. Za to, že je nešťastná, může podle ní manžel a špatná práce. Nepřipustí si, že problém je v ní. 3. Neslyšící muž byl odmalička na internátě. Po rodičích se mu nejdříve hodně stýskalo, ale postupně se odcizili. Neměli si co říct. Tak začal chodit do hospody a pít. Když se napil, cítil se lépe. Neměl se rád a útěchu našel v alkoholu. Věděl, že si ničí tělo, ale bylo mu to jedno. 4. Nedoslýchavá žena nemůže najít partnera. Doma se o její sluchové vadě nikdy moc nemluvilo a ve škole (chodila do běžné školy) se jí děti posmívaly; necítila se tam dobře. Stále se stydí za sluchadla a má problém říct slyšícím lidem, že špatně slyší. Raději předstírá, že rozumí. Chtěla by slyšícího přítele, neslyšící a nedoslýchaví muži pro ni nejsou dost dobří. Je stále sama a trápí se, že nemůže najít toho pravého.

Všimli jste si, že všichni čtyři mají problém se sebeláskou?

Podle mých zkušeností je nedostatek sebelásky u neslyšících (podobně jako psychické obtíže, které můžou souviset s chybějící sebeláskou) častější než u slyšících. Začíná to již u malých dětí po zjištění sluchové vady. Slyšící rodiče se často nevyrovnají s tím, že jejich dítě neslyší, a odráží se to na vzájemném vztahu. Záleží i na tom, jak si dítě poradí s barié rami ve slyšící společnosti. Naštěstí dnes už není tolik malých dětí na internátě, protože od-

loučení od rodičů je škodlivé. Na druhou stranu je zase více dětí v integraci, kde mohou zažívat pocity „Nejsem dost dobrý, nezvládám to…“. Neslyšící děti neslyšících rodičů mají většinou tu výhodu, že jejich rodiče je berou takové, jaké jsou. Ukazují jim, že být neslyšící je normální a učí je i sebevědomému fungování ve slyšícím světě. Proto je důležité podporovat DEAF GAIN – názor, že „Být neslyšící je vlastně výhoda“!

A NA ZÁVĚR TIPY, jak se dá posílit sebeláska:

• Je to tvůj život, vezmi ho do svých rukou! Ale jak? Jednoduše udělej to, co cítíš, že je třeba. • Najdi si čas pro rozhovor sám se sebou. Stačí každý den pár minut. • Nauč se převádět negativní myšlenky na pozitivní. I v duchu. • Pečuj o sebe – o své tělo i svou duši. Dělej si radost. • Zkus dělat víc to, co opravdu chceš, bez ohle du na ostatní! Klidně proveď nějaký bláznivý nápad ;-) • Začni si plnit své sny. Všechno jde, když se chce! • Je důležité umět odpouštět, uleví se ti. pokud máš pocit křivdy k rodičům, může pomoct, když na to budeš nahlížet tak, že jednali vzhledem k okolnostem tak, jak nejlépe uměli.

A na závěr literatura pro ty, kteří se chtějí dozvědět více: Lucie Kolaříková: Učebnice sebelásky Louise L. Hay: Miluj svůj život

Česká unie neslyšících

SPORT

Atletika

STRÁNKU PŘIPRAVILA:

Monika Ťuláková

FOTO:

Vendula Panská

FOTO:

Monika Ťuláková

Neslyšící atleti z celé ČR se sjeli na mistrovství istrovství ČR v atletice neslyšících se konalo celou sobotu 20. května 2017 na atletickém stadionu v Olomouci. Celou akci vedl sportovní klub SportNES Ostrava ve spolupráci s Centrum APA při FTK UP Olomouc a AK Olomouc. Navzdory chladnému počasí si atletičtí nadšenci z celé republiky s chutí zazávodili. Výsledky můžete vidět na webových stránkách: http://www.csns-atletika.wz.cz/

Minikopaná Žáci z I. PSKN zvítězili

sobotu 27. května 2017 uspořádal opět sportovní klub SportNES Ostrava ve spolupráci s STK ČSNS sportovní dění v Ostravě, a to mistrovství ČR žactva v minikopané. Přihlásily se tři týmy hráčů ve věku 16 let a méně, kteří hráli s každým, a to nadvakrát. Zvítězili žáci z klubu I.PSKN, 2. místo získal klub SK Olympia SPS a na 3. místě se umístil domácí klub SportNES Ostrava.

Fotbal Nymburské mistrovství otbalová soutěž neslyšících (FSN) připravuje každoročně fotbalový turnaj. Ani letošek nebyl výjimkou. Turnaj se konal dne 10. června 2017 ve sportovním centru v Nymburce. Zúčastnila se jej čtyři fotbalová družstva. Každý tým nejdříve odehrál dva zápasy dle slosování. Když tým prohrál, hrál o 3. místo. Když tým vyhrál, postoupil do finále. Mistrem FSN 2017 se stal nakonec tým SKN Brno, na 2. místě byly SKK Vítkovice DEAF, 3. místo obsadil pražský klub I.PSKN. „Bramborové“, 4. místo, si odvezl klub SportNES Ostrava.

28 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

FOTO:

Facebook ČNSN

SPORT

Výročí

FOTO:

Facebook I. PSKN Praha – oddíl fotbalu a futsalu

Klub I. PSKN slaví 95 let od založení

rvní Pražský sportovní klub neslyšících (I. PSKN) uspořádal významnou akci – 95. výročí založení I. PSKN. Své výročí se klub rozhodl oslavit zorganizováním fotbalového utkání spojeného se závěrečnou zábavou, kde se předávala ocenění. Utkání v kategoriích mužů, staré gardy a žen proběhlo v areálu Motorletu na Praze 5 dne 24. června 2017. Výsledky najdete na: http://www.czechdeaffotbal.cz/fotbal. html

Beachvolejbal SKN Brno vítězem Brněnského turnaje

ne 15. července 2017 se v Brně konal 23. ročník Brněnského turnaje v beachvolejbale mužů a žen. Zúčastnilo se jej osm dvojic žen a devět dvojic mužů. Hráči hráli každý s každým do dvou vítězných setů. Přes velmi nepříznivé počasí byly nakonec všechny zápasy odehrány. V kategorii žen se na prvním místě umístily Jitka Dvořáková a Radka Blasczyková ze SKN Brno. V kategorii mužů vyhráli Daniel Mikula a Tomáš Mundok ze SKN Brno. V příštím roce se turnaj bude opět konat, a to v termínu 14. července 2018 na stejném místě.

POZVÁN

JUBILEJNÍ ROČNÍK FESTIVALU MLUVÍCÍ RUCE 2017 Česká unie neslyšících vás srdečně zve na jubilejní, v pořadí již 20. ročník divadelního festivalu neslyšících Mluvící ruce. Bude se konat v sobotu dne 21. října 2017 v Praze. Přesné místo, čas konání a informace o vstupenkách budou upřesněny na www.cun.cz nebo na Facebooku ČUN. Těšíme se na Vás!

Česká unie neslyšících

KALENDÁRIUM

PŘIPRAVIL:

Petr Pánek

1. 7. 1922

Před 95 lety byl zahájen provoz Ústavu pro hluchoněmé v Dolní Lukavici u Plzně. V letech 1922–1926 zde pobývali žáci z Prvního českého ústavu pro hluchoněmé v Praze (po roce 1926 Výmolův ústav v pražských Radlicích). Ředitelem ústavu je v té době Viktor Parma.

2. 7. 1937

Neslyšící přejí neslyšícím Paní Dobroslava Böhmová z Loun slaví 10. 10. 2017 krásné 70. narozeniny. Pan Oldřich Böhm z Loun slaví 16. 11. 2017 krásné 70. narozeniny.

Před 80 lety se narodil Svatopluk Žamboch, dlouholetý předseda Unie neslyšících Brno a přední brněnský neslyšící funkcionář.

11. 7. 1887

Před 130 lety se narodil Eduard Hradil, učitel neslyšících a v letech 1943 –1946 čtvrtý ředitel Zemského ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí.

12. 7. 1902

Před 115 lety se narodil Jan Myška (1902–1970), významný ohluchlý aktivista, sekretář Svazu spolků hluchoněmých a redaktor časopisu Svépomoc hluchoněmých.

srpen 1937

Před 80 lety vznikl Přátelsko-vzdělávací spolek hluchoněmých v Orlové jako první a jediný spolek českých neslyšících na Těšínsku. Předsedou byl Josef Klenk.

18. 8. 1922

Hodně pohody a štěstí ke kulatinám přeje Zdeňka Fialová a ZON Louny.

30 časopis unie • 7–8/2017 • ročník XXI

Před 95 lety byl založen I. Pražský sportovní klub hluchoněmých, náš nejstarší sportovní klub neslyšících. Prvním předsedou byl Jaroslav Říha.

KALENDIARIUM / JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

První ná kup v K A

ouchají mi nervy z neustálého otevírání zásuvek a soustavné debordelizace kuchyně, tak se rozhoduji zajet do IKEY koupit pojistky na zásuvky. Má představa je, že syna dám do dětského koutku, v klidu se najím, dám si kávu a zákusek a odpočinu si, zatímco se dítě vyřádí v koutku, aby bylo později v kočárku spokojené. Nakoupili bychom pak společně potřebné věci plus nějaké ty polštářky, když nemám s sebou manžela, který mi je vždy rozmlouvá.  No a jak to dopadlo? Synek ihned sebral několik hraček, rozbrečel holčičku, sebral chlapečkovi brýle, přivodil hysterický záchvat jiné holčičce a po cca deseti minutách usoudil, že koutek je nuda. A následoval jeho úprk směrem do kuchyňky.

JEDEN DEN

Poté, co jsem jej snad již posté lovila mezi lidmi, zatímNESLYŠÍC co syn se nebezpečně přibliÍHO žoval kuchyni, rozhodla jsem se, že to tak dál nejde. Rozhodla jsem se jít nakupovat s představou, že syn se mnou půjde za ručičku. Pche. Každé chytnutí za ručičku mělo za následek vzteklé válení se po zemi. Pokus narvat dítě do kočárku skončil ještě hůř. Tak jsem s ním v náruči běžela honem do dětského oddělení, že tam dostane do ruky nějakého plyšáčka a bude to. V oddělení byl totiž druhý dětský koutek, který byl prázdný, takže jsem využila toho, že bych si odpočala. Bohužel, syn zkusil všechny atrakce a záhy se vydal do útrob obchodního domu. Běžela jsem za ním s kočárem, ale nakonec jsem to vzdala, neboť mi bylo jasné, že bych jej nedohonila. Potomek nakonec zpomalil a já ho čapla a dostala zoufalý nápad, že bych jej posadila ke stolečku, kde by si kreslil. Syn si však pomaloval pusu, takže ji měl celou zelenou a k tomu začerněné zuby. Došla mi trpělivost, šoupla jsem jej do kočárku s příšerným řevem a rudým obličejem. Uklidnily ho až pohankové křupky. Uf. Rychle pro potřebné věci a domů. A co polštářky? Žádné se nekoupily : -( Barbora Herzánová

• 7–8/2017, roč. XXI

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • vedoucí redakce: Monika Ťuláková • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová externí spolupracovníci: Kristýna Kučerová , Petr Pánek • jazyková korektura: Lucie Štefková • redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně: Martin Malý • foto na zadní straně: autor: Karel Redlich, fotomontáž Johana Kratochvílová grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o. Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802

Česká unie neslyšících

Autor textu Karel Redlich, autor obrázků Tomáš Zvědělík, aneb pozvánka ke čtení časopisu Poselství světa v kruhu, kde vychází seriál o ŘEČI RUKOU.

V dolním kruhu vidíte obrázky zachycující znaky. Co znamenají a jaké je jejich správné pořadí? Kdo chce hádat, může teď…

ak y od středu ven levotoč eme zn ivou t Č spir ní… e š álou e n i z k v n e A ř . n o á m m s poslou pí , je é v o e k p nost ráz Zd b o zna vé ků: VŠICHNI – PŘ ÁTELST VÍ – ŘE ni s Y M á – i Č RU d IÁN D n K i N I O U– li L– DO sa ÍTE s l v y ě m t p y S Ř BŘ j i s t P ě u j i ž E – s o ami Á k J a o – j d had AV net DR Z e. O P

Indiánská znaková řeč je ještě starší než Kryštof Kolumbus a byla používána po celé Severní Americe od východu na západ od severu k jihu slyšícími i neslyšícími indiány. Není založena na mluveném jazyce a nezná žádnou prstovou abecedu. Obsahuje mimiku. Zakladatel lesní ligy moudrosti woodraftu a zakladatel skautingu, a mnozí další ji propagovaly jako mezinárodní řeč pro celé lidstvo. Tak jako neslyšící mají svůj mezinárodní znakový systém, měli indiáni svůj HAND TALK, ŘEČ RUKOU, INDIÁNSKOU ZNAKOVOU ŘEČ, POSUŇKOVOU ŘEČ, lingvisticky řečeno: svůj znakový jazyk.