UNIE 5-6/2017 by casopisunie

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú. 5–6/2017 • roč. XXI 45 Kč

str. 10 Premiéra představení: Alenka v říši divů

str. 22 O projektu Pro dědu a babičku

Pavlína Spilková nová prezidentka ASNEP

V ASNEPu mi chybí celistvost a jednota str. 20

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, zprávy či události týkající se menšiny Neslyšících i v širším okruhu nás různě těší. Co nás například v poslední době potěšilo? Nejspíše zvolení nové prezidentky ASNEPu, Pavlíny Spilkové – je žena a je neslyšící. To ukazuje, že dnešní společnost neslyšících se dostává na jistou úroveň, kde se jejich píle a vzdělávání začíná uplatňovat. V této Unii proto přinášíme rozhovor s Pavlínou Spilkovou, matkou dvou malých dětí. Pavlína nás zavede do tajů fungování systému a práce v ASNEPu. Setkali jste se s termínem Coda – Deaf? Kdo ne, má zde možnost se s ním v tomto čísle seznámit, upozorňujeme, že se jedná zatím jen o neoficiální termín. Rozhodně je to téma zajímavé k zamyšlení! Dále si všímáme nově vzniklých projektů, které se týkají lidí i s jiným typem zdravotního postižení. Jeden takový projekt se jmenuje Pro dědu a babičku a rozhovor s jeho „stvořiteli“ přinášíme na stranách 22 až 25. V uplynulých dvou měsících se udály dvě větší kulturní akce neslyšících pro neslyšící – v Brně byla uvedena premiéra představení Alenka v říši divů a nedávno proběhl Druhý roč-

ník filmového festivalu Deafland. V tomto čísle si můžete přečíst o přípravě představení Alenka v říši divů s Radkou Kulichovou. Co se týče Deaflandu, přiblížíme jej vám v příštím letním čísle UNIE formou rozhovorů se dvěma vítězi festivalu: Lukášem Novákem, oceněným v kategoriích Nejlepší režisér a Nejlepší scénář, a Marcelem Krištofovičem, který obdržel Zvláštní cenu poroty za film Game Over. V čísle opět najdete Koutek psychologie, tentokráte s tématem Deprese, opět s příkladovou ukázkou ze života. Závěrem vás čeká nová rubrika, a to Kalendárium Neslyšících! Poskytne vám přehled nejdůležitějších událostí proběhlých před dávnými časy v měsících květnu a červnu. Tímto bychom rádi poděkovali Petrovi Pánkovi, který nám poskytl historicky cenné fotky ilustrující aktéry oněch událostí Kalendária.

Příjemné počtení vám přeje

Lucie Sedláčková Půlpánová

šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Kristýna Kučerová

Irena Maňáková

časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

Monika Ťuláková

Lenka Hejlová

Ivana Hay Tetauerová

Kristina Pánková Kratochvílová

Lucie Štefková

Milena Brožová

Eva Kastnerová

Martin Jarůšek

OBSAH

Obsah 4

ČUN/ČMUN PRAHA

ČUN/ČMUN BRNO

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

ČUN/ČMUN LIBEREC

ČUN/ČMUN OSTRAVA

Z DOMOVA

ZE SVĚTA

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN:

Mohlo by vás zajímat…

Pracovníci SAS ČUN Praha se představují

Frontrunners v Dánsku

MIROSLAV HANZLÍČEK 20

ROZHOVOR: PAVLÍNA SPILKOVÁ MEZI LIDMI SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM JE MALÉ POVĚDOMÍ O ASNEPU

PROJEKT „PRO DĚDU A BABIČKU” ROZHOVOR

26 KOUTEK PSYCHOLOGIE:

Deprese – nemoc naší duše

S MICHAELEM HÖSCHLEM O UNIKÁTNÍM PROJEKTU 26

PSYCHOLOGIE: DEPRESE – NEMOC NAŠÍ DUŠE?

SPORT

KALENDÁRIUM

JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

PETR ZBOŽÍNEK

Můžete si nás předplatit Roční předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: Monika Ťuláková (predplatne@cun.cz)

Kde nás v síti najdete… ISSUU www.issuu.com/casopisunie WEB www.cun.cz FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN PRAHA

PRACOVNÍCI AKTIVIT SAS ČUN PRAHA SE PŘEDSTAVUJÍ TEXT:

Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Michael Trousil

Sociálně aktivizační služba (SAS) pro osoby se zdravotním postižením a seniory funguje v České unii neslyšících Praha již od roku 2006. Časopis UNIE je zde i od toho, aby vás informoval o dění v České unii neslyšících – proto bych vás touto cestou přes vedoucí SAS Praha, Moniku Pailovou, ráda seznámila s pracovníky a aktivitami, které SAS Praha nabízí. Takto postupně svým čtenářům představíme všechny oblastní organizace ČUN.

Povězte nám prosím něco také o sobě.

Monika: „Jsem slyšící a pocházím z malého městečka Litoměřice. K práci v ČUN jsem se dostala náhodou, když jsem chodila na kurzy znakovky tady v ČUN Praha k Lence Richterové. Zrovna zde hledali někoho do SAS. To byla pro mne příležitost, protože se mi znakový jazyk moc líbil a já jsem chtěla již začít pracovat v oboru, který studuji.“ František: „Po příušnicích prodělaných v dětství jsem těžce nedoslýchavý. Pocházím z Plzeňska z malé vesnice a do České unie neslyšíMoniko, prosím, představíš našim cích jsem se dostal v roce 2000 jako člen ČUN čtenářům UNIE stručně Sociálně Brno v době mých studií na Masarykově uniaktivizační službu v ČUN Praha? verzitě a stal jsem se jedním z revizorů ústřeKlienti a zájemci o naši sociálně aktivizační služdí ČUN. Po ukončení školy mne život zavedl do bu nás najdou na adrese Dlouhá 729/37, Praha ČUN Praha v roli sociálního pracovní1 (poblíž zastávky metra Náměstí reka, kde pracuji dodnes.” publiky či tramvajové zastávky DlouKatka: „Jsem slyšící. Od narození há třída). Službu poskytujeme každý žiji v Praze, a tak mám k ní velmi silden od 10 do 18 hodin. Ambulantní ný vztah, nedokážu si představit, že služby v ČUN Praha jsou v úterky bych bydlela někde jinde. V České unii a čtvrtky od 10 do 18 hodin, kde nás neslyšících jsem začala pracovat loni mohou neslyšící zájemci zastihnout. v prosinci, zpočátku na malý úvazek Terénní služby jsou na objednávku MONIKA a od března pracuji již na plný úvapředem ze strany klienta a spočívají zek.“ v podpoře klienta v jeho přirozeném prostředí tam, kde potřebuje. Klienti se na nás obracejí z nejrůznějších důMáte v rodině někoho vodů, ať už z těch jednodušších nebo sluchově postiženého? závažnějších. Pokud byste o někom František: „V mé rodině nikdo kromě věděli, nebojte se ho k nám poslat mne není neslyšící.“ či nás navštívit, určitě nekoušeme Monika: „Nemám, všichni mí přía rádi vás uvidíme :-). Pokud by pobuzní jsou slyšící.“ FRANTIŠEK moc v našich silách nebyla, vynasnaKatka: „Ne, v naší rodině nikdo se žili bychom se najít jiné řešení nebo sluchovým postižením není.“ vyhledat jinou návaznou službu, která by pomohla řešit situaci. Náš tým Znali jste předtím nějaké tvoří neslyšící lektoři jednotlivých neslyšící? Kde jste se poprvé skupinových aktivit, v přímé práci učili ČZJ? s klientem jsme v kanceláři celkem tři František: „Jako male dítě školou pracovníci – já, Monika Pailová, Franpovinné jsem vídal TKN a tam jsem tišek Šmolík a Kateřina Záhorská. viděl poprvé tlumočníka českého KATKA

časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

ČUN/ČMUN PRAHA

Stále studujete nebo máte školu již za sebou?

František: „Vysokoškolské magisterské studium Sociální politiky a sociální práce jsem uzavřel v roce 2005. Pak jsem se toulal po světě, až jsem nakonec v dubnu roku 2008 nastoupil do ČUN Praha jako sociální pracovník.“ Monika: „V současné době dokončuji obor sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.“ Katka: „V minulosti jsem studovala obor Čeština v komunikaci neslyšících, který jsem ani po úspěšné obhajobě bakalářské práce nedokončila, ale přesto mě nepřešla chuť studovat, a tak jsem nyní dálkovou studentkou oboru Speciální pedagogika – vychovatelství.“ znakového jazyka v okénku dole v rohu obrazovky. Docela mě to zaujalo a říkal jsem si, že bych jej chtěl také umět. S neslyšícími jsem se poprvé ve svém životě potkal po střední škole v Plzni. Přihlásil jsem se do kurzů znakového jazyka ve Spolku neslyšících Plzeň. Pamatuji si velmi dobře paní prezidentku SNN ČR, Miladu Smutnou, která mě do světa neslyšících uvedla. Další mou zastávkou po ukončení studií v Plzni se stalo Brno, kde jsem začal chodit do České unie neslyšících a seznámil se s mladou generací neslyšících.“ Monika: „Vůbec ne. V rodném městě jsem neslyšícího nikdy nepotkala. To až tady v Praze. Koukala jsem na nějaký pořad v České televizi a viděla v rohu tlumočníka. Představovala jsem si tenkrát, o čem asi tak může mluvit. Nakonec to vzbudilo mou zvědavost a přihlásila jsem se do kurzu znakovky v ČUN v Praze. Minulý rok jsem pokračovala v Pevnosti.“ Katka: „Český znakový jazyk se mi líbil již jako malé holčičce předškolačce, pamatuji si, jak jsem se koukala na televizi, kde byl v rohu dole tlumočník do českého znakového jazyka a já ho napodobovala :-). S vlastním znakovým jazykem a jeho mluvčími jsem se setkala až na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, oboru Čeština v komunikaci neslyšících, kde jsem se tváří v tvář setkala s neslyšícími a také se poprvé začala učit český znakový jazyk.“

Nabídka služby SAS Praha je pestrá – od individuálních konzultací po skupinové aktivity. K dispozici pro neslyšící uživatele jsou zde kurzy vedené neslyšícími lektory: • Každý týden kurz počítačů (lektor Martin Ťulák) • Každý týden kurzy anglického jazyka pro začátečníky a pro pokročilé (lektorka Mgr. et Bc. Ivana Hay Tetauerová) • 1x za 14 dní kurz českého jazyka – Čtení nás baví (lektorka Mgr. Lenka Kučabová) • 1x za 14 dní klub neslyšících maminek (vede Monika Pailová, Mgr. Monika Ťuláková) • 1x za 14 dní cvičení pro maminky s dětmi a cvičení pro seniory (lektorka Mgr. Monika Ťuláková) • 1x měsíčně kurz finanční gramotnosti – Mo je peněženka (lektor Mgr. František Šmolík) • Přednášky na různá témata (pravidelně např. RNDr. Josef Brožík, Bc. Petr Pánek) Pokud byste měli o jakoukoliv výše uvedenou aktivitu zájem, neváhejte a SAS v ČUN Praha navštivte osobně nebo kontaktuje na e-mail: praha@cun.cz anebo SMS či na Whatsapp na čísle 725 865 823.

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN BRNO

SEBEOBRANA S TAMAROU

TEXT A FOTO:

Ondřej Jeřábek a Jaroslava Struhařová

ozvala jsem Tamaru Bjalkovou, aby vedla již druhý kurz na téma „Sebeobrana“ protože o Tamaře je známo, že se sebeobranou zabývá jak ve svém studijním, tak i ve volném čase. Tamara je asi jediná žena se sluchovým postižením (ovládá český znakový jazyk) v České republice, která se věnuje sebeobraně. Málo neslyšících má nějaké informace o praktikách či zásadách sebeobrany v případě napadení útočníkem, a proto je velmi pozitivní, že se Tamara snaží předat své dovednosti dalším neslyšícím. Tamara nám se svým pomocníkem názorně předvedla a ukázala různé situace při napadení útočníkem včetně toho, jak se v těchto situacích zachovat. Všichni klienti si mohli navozené situace prakticky vyzkoušet. Tamara nám dokonce předvedla, jak se bránit v případě, že útočník má střelnou zbraň (použili jsme rekvizity). Nakonec jsme se dozvěděli, jaké pomůcky k sebeobraně či k útoku si pořídit a kde se vůbec dají koupit. Klienti byli velmi nadšení a domů odcházeli s nově nabytými dovednostmi a informacemi.

O KÁVĚ

ne 3. května 2017 proběhla již druhá přednáška na téma „Káva“, kterou vedla Bc. Gabriela Pecová. Stále více se ukazuje, že spousta lidí přemýšlí o kávě spíše v zakořeněných předsudcích, např. „káva je pro naše tělo nezdravá“, „mezi zrnkovou a instantní kávou není moc velký rozdíl“ apod. Tohle potvrdili také účastníci přednášky. Přednáška se ze začátku věnovala krátce historickým vývojem kávy a jejím procesem výroby. Velká část přednášky byla věnována především vysvětlením rozdílu mezi dvěma typy kávy „Arabica“ a „Robusta“ a také pozitivních účinků kávy a její správné přípravy. Velká část účastníků přednášky se podivovala nad bohatými možnostmi využití kávy. Třeba, že si lze vytvo-

časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

TEXT:

Ondřej Jeřábek / FOTO: Jaroslava Struhařová

řit z kávové sedliny pleťovou masku, která má mnohdy pozitivnější účinky než předražené krémy z obchodu. Někteří si pleťovou masku dokonce vyzkoušeli přímo během přednášky.

ČUN/ČMUN BRNO/KROMĚŘÍŽ

PRACOVNÍCI AKTIVIT SAS ČUN BRNO SE PŘEDSTAVUJÍ ONDŘEJ JEŘÁBEK

tuduji magisterský obor Speciální pedagogika se specializací Surdopedie se znakovým jazykem na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzitě v Brně a nedávno jsem složil státní zkoušky na Pedagogické fakultě. Do ČUN Brno jsem nastoupil koncem března letošního roku, protože se zajímám o kulturu neslyšících a neustále se chci zlepšovat ve znakovém jazyce. Pracuji zde jako pracovník v sociálních službách, kde pomáhám s denními záležitostmi a vedu kurz pohybových cvičení. Práce s klienty pro mne znamená další zkušenost a neocenitelnou praxi. Přál bych si, aby komunita Neslyšících v dnešní urychlené době držela více pospolu, a především aby jednotlivé organizace pro Neslyšící (a že jich není zrovna málo) mezi sebou co nejvíce spolupracovaly a podporovaly se navzájem ve svých projektech a činnostech. Během svého studia jsem si stále více všímal faktu, že je mezi některými organizacemi zby-

ČUN KROMĚŘÍŽ

tečná rivalita. Přece jenom komunita Neslyšících není nijak extrémně početná, a právě soudržnost a vzájemný respekt je něco, co by mělo komunitu Neslyšících nejvíce prezentovat.

TEXT:

Martina Latíková / FOTO: ČUN Kroměříž

JARNÍ VINNÝ SKLÍPEK

PŘEDNÁŠKA O VELIKONOCÍCH

Dne 11. března 2017 jsme navštívili sklípek ve Velkých Pavlovicích v počtu 12 lidí, proběhla klasická degustace, tak jak jsme zvyklí, ochutnali jsme 18 vzorků mladého vína a skvělé domácí speciality. Vinař se nám perfektně věnoval a dokonce se naučil i pár znaků znakového jazyka. Pro velký úspěch chystáme příští rok comeback.

Dne 31. března 2017 proběhla přednáška o Velikonocích, v přednášce zaznělo, jak to bylo kdysi podle Starého zákona v Bibli, z čeho vznikl název Velikonoce, jaké tradiční prvky se dochovaly, a jaké jsou moderní trendy doby, které nesouvisejí s historií. Přednášku vedla paní Irena Bušová.

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN LIBEREC

REJ PIRÁTŮ A VÍL TEXT A FOTO:

Lena Marx

ne 17. března 2017 se pořádal v ČUN Liberec karneval pro děti. Účast předčila naše očekávání, přišlo celkem 20 dětí. Ty se proměnily na piráty, vílu, klauna… prostě nádhera! A jako obvykle nechyběla přehlídka masek a týmové hry. Za odměnu děti dostaly různé druhy cukrovinek. Nechyběla ani malá „kavárnička“, kde si mohli rodiče odpočinout a dát si kávu nebo čaj. Chtěli bychom poděkovat všem dětem a rodičům za velmi příjemně strávené páteční odpoledne a za jejich usměvavé tváře.

DRÁTKOVÁNÍ

CVIČENÍ PRO SENIORY

6. dubna 2017

11. dubna 2017

Přišlo jaro a tak se maminky rozhodly, že začnou tvořit něco nového – a to drátkování. Pro všechny to byla nová zkušenost, s chutí se pustily do ohýbání měděných drátků a zkrášlování, například svícnu nebo kamínků.

Tento den jsme připravili první hodinové cvičení pro seniory, kteří si chtějí udržet svou kondičku. Pravidelné cvičení bude vždy jednou v týdnu. Senioři si tak mohou vyzkoušet cviky jak protahovací, posilovací, tak cviky ve stoji, sedu i lehu. Důležité je, aby všichni, nejen senioři ale i mladší generace cviky zvládli a měli ze cvičení radost i dobrý pocit. TEXT A FOTO:

VÝROBA KVĚTŮ Z ORGANZY 20. dubna 2017

Na „VELKÝ DEN“ slavnostního otevření jsme připravili výrobu kytiček z organzy. Z různých barev se vyrobilo několik malých i větších kytiček vhodných jak k výzdobě stolů, tak k dekoraci záclon nebo k dozdobení sponek do vlasů.

časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

Lena Marx

ČUN/ČMUN OSTRAVA

TIBETSKÁ KOSMETIKA Stanislava Bartáková, Irena Přibilová (přeloženo z ČZJ) FOTO: Stanislava Bartáková TEXT:

a pátek 31. března 2017 jsme pozvali neslyšící Martinu Zemanovou a její slyšící kolegyni, spolupracují se společností TianDe. Představili kolekci přírodní kosmetiky z Tibetu, která je vyráběná tradiční čínskou medicínou (od krému až po šampóny). Přednášku ochotně přetlumočila Zuzana Pavelková. Přípravu chlebíčků, nápojů a celkovou organizaci měli na starosti Stanislava Bartáková a Irena Přibilová.

NESLYŠÍCÍ UMĚLKYNĚ Zuzana Juřinová FOTO: archiv Z. Juřinové TEXT:

ne 1. března 2017 se konala vernisáž maleb a ilustrací nedoslýchavé malířky Zuzany Juřinové v místní knihovně. Výstava měla několik témat. Ilustrace „VZPOMÍNKY“, „TROLLOVÉ“, malby „PŘÍRODY“ a „MÉ MODRO-ŽLUTÉ OBDOBÍ“. Malířka pozvala neslyšící umělkyni a tanečnici Michaelu Kosiecovou, která předvedla improvizovaný tanec z obrazů „MÉ MODRO-ŽLUTÉ OBDOBÍ“. Taneční vystoupení bylo doprovázeno klavírní hudbou a sklidilo velký úspěch. Vernisáž byla ve velmi příjemném duchu. Slyšící hosté měli možnost poznat svět neslyšících a přitom obdivovat obrazy.

ŽENY SOBĚ TEXT:

Marcela Hyklová / FOTO: Zuzana Juřinová

SK Vítkovice DEAF ve spolupráci ČUN Ostrava uspořádaly tradiční oslavu k Mezinárodnímu dni žen dne 18. března 2017 v klubu SSK Vítkovice na ulici S. K. Neumanna v Ostravě. Zúčastnilo se jej čtyřiačtyřicet krásných žen. Během akce byly rozdány dárečky k MDŽ pro členky SSK Vítkovice a ČUN Ostrava. Probíhala atraktivní soutěž, například pamětní hra, naučné hry, tombola. Smály jsme se a bavily se až do pozdního večera.

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Alenka v říši znaků TEXT:

Irena Maňáková / AUTOR FOTOGRAFIÍ: Petr Chodura

remiéra představení Alenka v říši znaků v brněnském Buranteatru se konala ve středu 8. března 2017 o půl osmé večer. Inscenace na motivy Alenky v říši divů Lewise Carolla v dramatizaci Sabiny Machačové byla experimentálně tlumočena; byly použity čtyři jazykové prostředky: český znakový jazyk, znakovaná čeština, český jazyk a umělecké tlumočení. Za vznik představení vděčíme Radce Kulichové a jejímu specifickému výzkumu na doktorském studiu na DIFA JAMU, jež závěrem poznamenala: „Premiéra byla fantastická. Bylo to vyvrcholení poměrně dlouhého a náročného zkoušení. Reakce diváků byly pozitivní, což nás velice těší. Diváci oceňovali naši snahu o vytvoření inscenace srozumitelné pro slyšící i neslyšící publikum. Největší odměnou pro mě jsou právě pochvalné a oceňující ohlasy diváků. Těší nás

10 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

hlavně pozitivní reakce neslyšících diváků, protože právě pro ně jsme chtěli inscenaci vytvořit.“ Radku Kulichovou jsme po představení tak trochu vyzpovídali. Rozhovor najdete na FCB stránkách Časopis UNIE.

Z DOMOVA

Mobilní aplikace pro lepší život neslyšících TEXT:

Lucie Křesťanová / FOTO: archív Tichého světa

ivot bez sluchu je těžký, zejména v oblasti komunikace. Tichá linka v rámci sociální služby tento handicap odstraňuje. Nabízí neslyšícím online textový přepis mluvené řeči či online tlumočení do znakového jazyka. Od 4. května je služba dostupná i uživatelům platforem iOS a Android jako nativní mobilní aplikace. Tichou linku zaštiťuje nezisková organizace Tichý svět a technologicky ji podporuje společnost Tiché spojení. Prostřednictvím této unikátní, velmi přívětivé a uživatelsky přehledné aplikace se neslyšící a nedoslýchaví uživatelé mohou propojit na přepisovatele nebo tlumočníka, a tak si okamžitě, flexibilně a zdarma vyřídit svůj hovor. Tichou linku využívají mimo jiné nemocnice a úřady. Linka je již nyní 24 hodin denně dostupná na stránkách www.tichalinka.cz.

„Aplikace Tichá linka řeší také uložení kontaktů a služeb a jejich příjemné vyhledávání pomocí různých filtrů. Obsahuje i pravidelně aktualizovanou databázi firem spolu s určením lokace na mapě, které mají bezbariérovou obslužnost pro neslyšící a nedoslýchavé,“ sdělil Petr Vlach, ředitel společnosti Tiché spojení.

Praha slyší neslyšící TEXT:

Naďa Hynková Dingová / FOTO: Lucie Rýdlová a Lenka Sagulová

e čtvrtek 13. dubna 2017 proběhl v prostorách obchodního centra Galerie Harfa multižánrový festival Praha slyší neslyšící, jehož cílem byla prezentace kultury českých neslyšících široké veřejnosti. Událost byla součástí 2. ročníku kulturně-vědeckého festivalu Týden diverzity, který pořádala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Festival uspořádali studenti třetího ročníku oboru Čeština v komunikaci neslyšících zaměřující se na oblast tlumočení pod vedením jejich vyučující, Mgr. Nadi Hynkové Dingové ve spolupráci s neslyšícími osobnostmi a organizacemi neslyšících. V dopoledních hodinách byl pro zaměstnance OC Galerie Harfa připraven interaktivní workshop o komunikaci s neslyšícími zákazníky, po jehož absolvování získali příslušné firmy

a obchody ocenění Firma vstřícná k neslyšícím. Odpolední čas od 14 do 18 hodin již patřil široké veřejnosti. Hlavní část programu probíhala na pódiu za účasti neslyšících moderátorů, Anny Pangrácové a Marka Bartoška. Moderátorská dvojice byla doplněna hercem Jaroslavem

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Duškem, jenž vystoupení glosoval. Návštěvníci měli možnost shlédnout ukázky hudby tlumočené do českého znakového jazyka neslyšícími osobnostmi, Veronikou Mikulovou, Andreou Krajčíkovou Kalců a také studenty oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Vystoupili také Sergej Josef Bovkun, Radka Nováková, Petr Vysuček a Jan Wirth, kteří účastníkům přiblížili své životy. Krátké slovo dostala také ředitelka oboru Čeština v komunikaci neslyšících, dr. Andrea Hudáková. Hlavní pódium patřilo také organizacím Česká unie neslyšících, Pevnost, Tichý svět, Znakovky CZ a také oboru Čeština v komunikaci neslyšících, které zde prezentovaly své minikurzy znakového jazyka. Pokud návštěvníky některá z organizací zaujala, měli možnost se zastavit u jejich stánku a v minikurzu pokračovat. Kromě hlavního programu byl pro děti i dospělé připraven bohatý doprovodný program, kde si každý mohl vybrat to, co ho zajímá. Ti nejmenší se mohli zúčastnit interaktivního čtení s Bárou Kosinovou, pohádky O veliké řepě

12 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

s Františkem Půlpánem, navštívit komentované prohlídky Dinoparku pod vedením Jana Šimůnka a Ladislava Světinského či tvořit ve velikonočních dílničkách. Dospělí měli možnost navštívit projekt Živá knihovna, který jim formou rozhovorů umožnil dozvědět se více o životě neslyšících osobností, Zuzany Hájkové, Radky Novákové, Matěje Čipery, Vlastimila Chlumského a Petra Vysučka. Po celou dobu fungoval tematický filmový koutek, kde následně probíhalo čtení pro dospělé s Jaroslavem Duškem. Organizace Náznak lákala na workshop a výstavu zaměřenou na každodenní život neslyšících. Všechny aktivity byly nastaveny tak, aby si je užili jak slyšící, tak neslyšící návštěvníci. Po celou dobu programu byli k dispozici tlumočníci českého znakového jazyka. Celé odpoledne se neslo v příjemné atmosféře, organizátorům se povedlo to, co si vytyčili! Den, kdy se setkali slyšící a neslyšící lidé, tentokrát bez bariér, předsudků a vymezování! Preklad: https://youtu.be/lh5svEd6b1g

Z DOMOVA

Interaktivní pohádka pro neslyšící děti TEXT A FOTO:

Lucie Křesťanová, Tichý svět, o. p. s.

e čtvrtek 27. dubna měly neslyšící děti z mateřské a základní školy v Brně návštěvu. Přijela za nimi autorka dětských knížek, Lucie Křesťanová a četla jim pohádku o neslyšící dalmatince. Herečky Regina a Drahuška Brokovy z Divadla sester Brokových vizualizovaly příběh pomocí hravých dramatických vstupů. Děti zažily krasojízdu v cirkuse, zahrálysi na klauna a pomáhaly čarodějnici namíchat léčivý lektvar. Zapojily se i paní učitelky. Žáčkům čtení i hraní do znakového jazyka tlumočily Radka Kulichová a Veronika Mikulová. Vystoupení proběhlo v rámci projektu Tichého světa Interaktivní pohádka pro neslyšící děti, který podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Má za cíl zprostředkovat

neslyšícím dětem současnou literaturu pro děti. Další vizualizované čtení proběhne ve škole pro neslyšící v Praze Radlicích letos v květnu.

Ve jménu vědy TEXT:

Marie Pangrácová / FOTO: Marie Pangrácová a kolektiv

ne 20.–23. dubna se v Praze konalo první neformální setkání neslyšících studentů, vědců a pracovníků přírodovědných, medicínských, technicko-informačních a matematických oborů. Tohoto setkání se zúčastnilo 27 neslyšících studentů a vědců z osmi evropských zemí – Belgie, Francie, Itálie, Nizozemí, Německa, Velké Británie, Španělska a samozřejmě i z Česka. Iniciátorem tohoto setkání byla Marie Pangrácová, která byla také hlavní organizátorkou. Akce byla uspořádaná ve spolupráci s CDY (neziskovou organizací pro neslyšící děti a mládež vedenou Annou Pangrácovou) a EDSU (Evropská unie neslyšících studentů se zástupkyní

Zoe McWhinney). Prostory na přednášky, diskuze a workshopy nám poskytl Ústav jazyků a komunikace neslyšících Univerzity Karlovy. Bez další podpory ze strany Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Informačního, poradenského a sociálního centra Univerzity Karlovy, Mgr. Marie Doležalové a dobrovolníků z řad neslyšících studentů, CZSUN (Česká studentská unie) a CDY, by nemohla být tato akce uskutečněna. Za to jim všem patří velké DÍKY! Cílem setkání bylo poskytnout uživatelům znakových jazyků (ZJ) z uvedených oborů napříč Evropou možnost seznámit se, sdílet své problémy a podělit se o zkušenosti při jejich překonávání ve VŠ studiu i při vědecké práci, a v neposlední řadě i prezentovat konkrétní výsledky své práce před neslyšícím *mezinárodním* obecenstvem na vědecké úrovni. Nejbližší podobná akce se bude konat 10.–12. srpna v Dánsku, v Kodani (Deaf Academic Conference).

Česká unie neslyšících

ZE SVĚTA

Ze Znakovárny: O CODA lidech V pátek dne 21. dubna se ve Znakovárně konala přednáška na téma Deaf CODA. Přednášela Julia Kulda Hroch, která je sama Deaf CODA – neslyšící dcerou neslyšících rodičů. A co vlastně Deaf CODA znamená?

Ivana Hay Tetauerová FOTO: Lenka Sagulová TEXT:

eaf = neslyšící, CODA = Child Of Deaf Adult = dítě neslyšícího dospělého. S názvem CODA přišla poprvé Američanka Millie Brother v roce 1983. Deaf CODA jsou tedy neslyšící děti neslyšících dospělých (rodičů). Na světě je jich kolem 5–10 %. Julia uvedla příklady, jak se rodí další neslyšící CODA, díky mutaci genu Connexin 26. Tak může nastat situace, že v rodině je neslyšící dítě již 2., 3., 4. generace či dokonce více. Dále se porovnával fakt, jak se rozvíjí děti slyšící, neslyšící a Deaf CODA. U dětí slyšících se vývoj rozvíjí postupně nahoru, u neslyšících je vývoj pomalý do té doby, než dítě získá a naučí se jazyk (většinou znakový jazyk). Oproti těmto dvěma vývojům jde však vývoj dětí Deaf CODA

Konference CODA v Kanadě Kdy: 13.–16. července 2017

rganizace CODA International spolu s CODA v a v okolí kanadského Vancouveru zve na 32. konferenci CODA s názvem With Glowing Hearts, CODA-CAN! Více zde: www.coda-international.org

14 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

postupně nahoru, a ve školním věku se začne vyvíjet velice rychle, dokonce lépe než u slyšících vrstevníků, neboť dostávají přísun informací jak ve školním, tak domácím prostředí. Navíc doma mají možnost zachytit při konverzaci dospělých neslyšících to, co by jako malé vidět neměly :-) Julia též nastínila rozdíly ve vnímání. Například při vyslovení slova AUTO si slyšící děti vybaví TEXT (slovo AUTO), nedoslýchaví si vybaví TEXT (slovo AUTO) a OBRÁZEK auta, neslyšící si vybaví OBRÁZEK auta a Deaf CODA si vybaví dokonce FILM (vyjádření ve znakovém jazyce a samotné auto jedoucí dohromady). Zajímavé. Toto jsou stručné poznatky z přednášky ve Znakovárně. Příště zde proběhne diskuse i s odborníky na téma CODA (slyšící děti neslyšících dospělých-rodičů). Budeme se těšit :-)

ZE SVĚTA

Frontrunners v Dánsku Ivana Hay Tetauerová FOTO: Anna Pangrácová a Josef Valdman TEXT:

Co je to Frontrunners? Na toto téma se ve Znakovárně uskutečnila v pátek dne 7. dubna 2017 půlhodinová přednáška, kterou vedli Anna Pangrácová a Josef Valdman. V březnu tohoto roku se zúčastnili tzv. „Taster week“ (týden na zkoušku) s Frontrunners, aby zakusili, jak se studentům tohoto mezinárodního studijního programu v Dánsku žije, co se učí, o čem diskutují, apod.

Co je to Frontrunners?

Frontrunners je devítiměsíční vzdělávací program pro neslyšící z celého světa, který má za sebou již úspěšné dvanáctileté fungování. V současné době bude brzy končit Frontrunners 12, kde je momentálně 9 účastníků z různých zemí.

Co je to Taster week?

Taster week znamená ukázkový týden na zkoušku, zorganizovaný proto, aby se jej mohli zúčastnit potenciální zájemci o program Frontrunners – tj. mladí neslyšící z celého světa. Více info viz http://frontrunners.dk/taster-week/

Jaké jsou jejich cíle a z čeho se skládají jejich 3 moduly?

První modul s názvem KULTURA probíhá od září do půli prosince a sestává z výuky předmětů jako je Deaf Studies, kultura a historie Neslyšících, dále projektový management, komunikace, vůdcovství, média. Druhý modul je dlouhý

dva měsíce (od půlky prosince do půlky února) – v této době většina studentů jezdí na Vánoce domů (pokud to mají blízko) a potom jsou měsíc či déle na jakési praxi, kdy studenti zakusí práci ve své zemi nebo zemi svého výběru (záleží na jejich finanční situaci), aby využili své poznatky i v praxi a naučili se tak s teorií pracovat. Třetí modul s názvem JAZYK probíhá od půlky února do konce května a sestává z předmětů jako je obecná lingvistika, lingvistika znakových jazyků, bilingvismus, dále sociální podnikání, umění Neslyšících, literatura o znakových jazycích, a opět vůdcovství a média.

Kdo všechno se může přihlásit a jak?

Přihlásit se mohou všichni neslyšící mezi 18-30 lety (lze i více). Přihlásit se je možno na webových stránkách Frontrunners. Pokud byste měli zájem o bližší informace o tomto projektu, jeho ceně a možnostech, které studijní program nabízí, můžete zkontaktovat přes Facebook Veroniku Skohoutilovou, první neslyšící Češku, která se studijního programu zúčastnila, nebo se podívat na http://frontrunners.dk/.

Poslání Frontrunners:

We exist. Existujeme. Neslyšící lidé vždy existovali a budou vždy existovat. We believe. Věříme. Neslyšící lidé jsou součástí světové lidské rozmanitosti a tak to má být. We do. Konáme. Usilujeme o posílení naší existence a o to, abychom byli součástí globální lidské rozmanitosti.

Česká unie neslyšících

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

16 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

Kdybych mohl, byl bych zase sazečem Milena Brožová FOTO: archív Miroslava Hanzlíčka TEXT:

Rodilého Plzeňáka Miroslava Hanzlíčka znám od vidění a i z vyprávění mé maminky, která s ním nějaký čas pracovala. Jako neslyšící sazeč pracoval v tiskárně. Pan Hanzlíček je již nějakou dobu vdovec. Při zmínce o své milované práci a rodině mu během rozhovoru jinak smutné oči zářily. Pane Hanzlíčku, prozraďte mi něco o sobě? Jsem v důchodu a jsem již vdovec. V mých 22 letech jsem se oženil s mou neslyšící paní Martou z Karolinky. Byli jsme spolu 34 let. Mám dvě děti – syna Miroslava a dceru Jitku. Je mezi nimi šest let rozdíl. Syn pokračoval v mých šlépějích a vyučil se sazečem. Potom se ale rozhodl tlumočit pro neslyšící. Dcera po gymnáziu studovala na Slovensku žurnalistiku, ale vyhodili ji ze školy, protože tvrdila, že Plzeň osvobodili Američané. Slováci tehdy žili v domnění, že to byli Rusové. Mám také vnuka Aleška a vnučku Kristýnu. A dvě pravnoučata. Přes třicet let mám přítelkyni v Brně, navštěvujeme se často, ale ani jeden se nechceme vzdát svého města. Jste neslyšící od narození? Narodil jsem se jako slyšící, ale v šesti měsících jsem dostal zánět středního ucha a ohluchnul jsem. Od té doby jsem nic neslyšel. V šestnácti letech, když jsem jel s dědečkem na ORL do Prahy, mi řekli, že mám hodně ucpaný zvuko-

vod, ale bubínky mám v pořádku. Když jsem totiž dostal zánět středního ucha, doktor v Plzni nepropíchl uši, protože se to tenkrát nedělalo. Teď je nová metoda, kdy se uši propíchnou a zánět vyteče. Kdoví, možná bych i slyšel. Můj syn a dcera také museli opakovaně po zánětu středního ucha na propíchnutí. A jsou slyšící. V naší celé rodině jsem jedině já neslyšící.

Máte sourozence? A jak jste s rodiči komunikoval? S rodiči jsme mluvili, neuměli znakový jazyk. Já žil ve světě slyšících. A také díky němu jsem se ve třinácti letech dostal do skauta. Chodil tam můj o tři roky mladší bratr, já ho pořád hlídal a bál jsem se o něho. Od vedoucího skautu jsem dostal nabídku, abych se k nim připojil. A jsem za to moc rád. Byl jsem tam tři roky a říkám, že to bylo jako na vojně. Díky nim jsem takový, jaký jsem. Všichni kolem mě brali jako slyšícího. Se skauty jsem se dostal i na tábor. I na noční hlídky jsem musel sám a slyšící kamarádi mi vyprá-

Česká unie neslyšících

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

věli, jak je strašidelné poslouchat soví houkání. Báli se, já ne. Mně spíše strašily stíny, které vytvářel měsíc. (usmívá se)

To jsou hezké vzpomínky. Kam jste chodil do školy? Tady kousek (na rohu ul. 17. listopadu a nám. Míru, bývalé ORL, pozn. red.) v Plzni. Když mi byli čtyři roky, babička doporučila mé mamince, abych šel do školy pro neslyšící.

tiskárny, také díky kontaktu od pana učitele a pracoval jsem tam rok a půl. Když pak přišlo psaní z Prahy, že nemám učební smlouvu se soukromou školou a že se nepovoluje, abych ve studiu v této formě pokračoval, musel jsem tedy jít do velkopodniku, kde byl ředitelem pán, který neměl rád neslyšící. Nechtěl mě vzít, proto dal podmínku, že mě můj mistr musí dva měsíce bedlivě sledovat, a kdyby se vyskytla sebemenší chybička, měl jsem skončit.

Do školy, ne do školky? Jak to dopadlo? Ano, do školy. Tenkrát Zůstal jsem a praconebyly mateřské školy. val jsem tam pak dlouBydleli jsme kousek od ho. Můj mistr mi nařídil, ústavu a tehdy řediteať svou práci položím lem byl pan Bednařík. na stůl a on ji pokaždé Když se můj nástup do zkontroloval. Zjistil tak, školy projednával, říkal, že svou práci opravdu že se doporučuje od pěti odvádím dobře a bez let, ale že to přesto zkuchyb. Víte, já jsem praSe synem Mirkem a dcerou Jitkou síme a po 14 dnech, kdy coval rád a poctivě. nebyly se mnou žádné problémy, jsem byl přijat. A později během těch dvou měsíců si mé práce A tak jsem začal chodit do školy v mých čtyvšimli i dělníci u strojů a říkali, že jsem nejlepší řech letech! sazeč. A chtěli jen mě. To se doneslo k řediteli. A ten souhlasil s tím, že se vyzkouší, jak obstojím v odpolední směně přímo ve výrobě. Po Páni, to je neuvěřitelné. A jak výuka týdnu po naprosté spokojenosti všech stran, pokračovala? jsem začal pracovat s dělníky. To se nepodařilo V mých jedenácti letech mí spolužáci skončili žádnému mému slyšícímu spolužákovi. školní docházku a odešli. Já jsem musel kvůli svému nízkému věku poslední ročník – 8. třídu – opakovat. Dokonce dvakrát! Nutili mě ještě jít To jste byl jako jediný neslyšící učeň ve v mých třinácti letech, ale to jsem rezolutně odslyšícím kolektivu? mítl. Ano, mě práce opravdu naplňovala. Bavila. Nebál jsem se ani cizích jazyků – dokázal jsem podle předlohy nasázet text v azbuce, franTo se nedivím. couzštině a jiných jazycích. Přitom jazyky moc Tehdy bylo ve školském řádu, že se školní doneumím. Troufl jsem si i na knihu. A pracoval cházka nesmí ukončit dříve než ve čtrnácti lejsem bezchybně. tech. Ale já jsem si prosadil, že budu chodit do Později, když přišli noví učňové, tak jsem učení. Chtěl jsem být krejčím, protože jsem jim rád radil a pomáhal. Mistr mi říkal, že se uměl šít panenky, s tím však nesouhlasil dědedo toho nemám plést, ale mně to nedalo. Rád ček. Truhlář jako druhá varianta taktéž kvůli bajsem dával své zkušenosti dál. bičce neprošla. Další povolání jsem tedy nechal V mých sedmačtyřiceti jsem se propracoval již na dospělých. A tak jsem se dostal na sazena místo mistra a můj mistr odešel pracovat če, nevěděl jsem, co to přesně obnáší, ale soudo kanceláře. hlasil jsem. Dostal jsem se tedy do soukromé

18 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

To je úctyhodná kariéra. Jak To je šikovný. Asi jste se jste komunikoval se svými i pobavili. Sama to znám. kolegy? Jaké máte zájmy? Já umím odezírat, domluvím Když jsem byl zdravý, hrál se. Když pan ředitel viděl, jak jsem fotbal, volejbal, ping pong jsem šikovný a nabídl mi funka šachy. Rekreačně i badminci mistra, přidělil mi slyšícího ton a tenis. Také jsem měl zaúředníka na telefonáty, abych hrádku, o kterou jsem se rád mohl fungovat jako mistr. Mí staral. Měli jsme ji s bratrem spolupracovníci na mě volali na půl, teď už nemám sílu, Hanzelko, Hanzelko. Rád na ně a tak jsem ji dal dceři. A dříve vzpomínám. (Byl velmi oblíbemě hodně bavilo psát kroniky. Pan Hanzlíček ný, ke svým životním jubileím Když jsem chodil s bratrem do jako mladý skaut dostával krásná ručně vypraskauta, psal jsem kroniku. Tu covaná přání s vtipnými básněmi, poz. red.) Byli ale zabavila při domovní prohlídce tehdejší polijsme skvělá parta. Bohužel mnozí již zemřeli. cie (Pohled skautů se neslučoval s názory totalitní vlády, a proto ho několikrát i zakázala, pozn. red.). Když byl skautský oddíl obnovený, a byla Vidím, že jste měl svou práci hodně rád… možnost, chodili můj syn i dcera do skauta. A kaAno, hodně. V práci jsme spolu s kolegy založdému z nich jsem psal kroniku, kterou mají dožili šachový klub v Plzni, jmenoval se Košutka, dnes u sebe jako památku. a hráli jsme šachy. Byl jsem přes dvacet let kronikářem klubu (ukazuje mi své kroniky). Později, když mi zemřela manželka, jsem funkci vzdal. Dnes je móda mít věci v retrostylu, na co nikdy nezapomenete? A jak žijete dnes? Co děláte? Jé, kdyby to šlo, rád bych se vrátil do práce do tiskárny. Tam byla skvělá parta a na to dodnes No, skoro nic. Nic mě nebaví, nemám na nic porád vzpomínám. myšlení. Jezdím hodně po doktorech. Chtěl bych umřít, víte. Já mám za sebou bohatý život, jsem spokojený. Šestadvacet let jsem byl i předsedou Jak vnímáte možnosti studia a cestovaní Plzeňského spolku neslyšících, který teď vede pro neslyšící dnes? Kdybyste měl možnost můj syn. Pracuje tam i má studovat za současných vnučka Kristýna Voříšková ja podmínek, co by Vás bavilo? ko sociální pracovnice. Čím byste se stal? Nestěžuji si, kdybych mohl, budu zase sazečem, i když práOdkud se syn i vnučka naučili ce sazeče není, protože ji naznakový jazyk? hradily stroje. Kdyby to šlo, rád Sami od sebe. Odkoukali komubych se vrátil do práce. To byla nikaci s mou paní, když jsme má práce. Díky dědečkovi jsem ukazovali a zároveň i mluvili. našel ve své práci uplatnění Tak se to naučila i má vnučka. a opravdu mě práce bavila. A dnes jsem byl u syna na obědě a můj syn znakoval se svou dcerou a můj pravnuk to Tento rozhovor se mohl sledoval a napodoboval je. Asi uskutečnit zásluhou Kristýny se to také brzy naučí. (usmívá Voříškové, které patří mé se) velké díky. Spokojený sazeč v práci

Česká unie neslyšících

ROZHOVOR

Mezi lidmi se sluchovým postižením je malé povědomí o ASNEPu

Milena Brožová FOTO: Martin Jarůšek TEXT:

Jak to bývá, lidé, společnost, ale i vedení v organizacích se mění. Letos se po rezignaci Mgr. Petra Vysučka na post prezidenta ASNEPu (ASNEP – Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, z. s., poz. red.) řešily volby, ze kterých vzešel nový prezident, resp. prezidentka. ASNEP, jenž byl založen roku 1992, má na starost různé organizace pracující pro občany České republiky se ztrátou sluchu. Hlavním cílem je poskytnout svým členům, kteří pracují pro sluchově postižené lidi nebo jejich rodiče, možnost pravidelných setkání, během kterých se řešily aktuální otázky, podněty a problémy.

d roku 2014 je ASNEP evidován jako zapsaný spolek a sdružuje zástupce různých organizací, kteří se scházejí pravidelně jednou za měsíc. Hlavou spolku je prezident, který má pod sebou viceprezidenta. V současné době má ASNEP devět řádných členů, šest přidružených a dva čestné členy. Velmi podstatnou součástí ASNEPu, z.s. je revizní komise, která kontroluje jeho hospodaření. Podle aktuálních potřeb může prezident ASNEPu sestavit komise, které se zabývají současnými otázkami a problémy. K dnešnímu datu funguje pět komisí, asi nejznámější je Legislativní komise (LK), Komise pro skryté titulky (KST) a Expertní komise pro řešení otázek tlumočení pro neslyšící (EKOTN). Dalšími jsou Expertní komise pro otázky vzdělávání (EKOV) a nejnovější – Expertní komise pro sociální práci (EKSP). K velkým úspěchům ASNEPu, z. s. patří prosazení zákona o znakové řeči a jeho novely o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých. Díky nim člověk se ztrátou sluchu může komunikovat ve svém mateřském jazyce a má právo být i v něm vzděláván. Dalšími nemalými vítězstvími jsou již povinně titulkované české filmy na DVD nosičích a v roce 2000 prosazení pořadu Zprávy ve znakovém jazyce do vysílání ČT 2. O osm let později se navíc podvedlo zrealizovat novou verzi „Zpráv v českém znakovém jazyce“, kde již pracují proškolení neslyšící moderátoři. Mimo jiné se ASNEP spolupodílel na zavedení a zlepšení skrytých titulků po právní i funkční stránce

20 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

nejen ve veřejnoprávní televizi, ale i na komerčních stanicích. V současné době ASNEP, z. s. řeší odstranění komunikačních bariér v hromadných dopravních prostředcích a v budovách, které navštěvují občané. Taktéž poskytuje sociální služby, protože v současné době je tlumočení z a do českého znakového jazyka chápáno podle zákona jako sociální služba. Jak jsem se zmínila v úvodu, od dubna letošního roku má ASNEP novou prezidentku, je jí Pavlína Spilková. Požádala jsem ji o kratičký rozhovor.

Pavlíno, gratuluji ke zvolení do důležité funkce. Proč ses rozhodla se přihlásit? Možná to víš, jsem místopředsedkyní spolku Jablíčko dětem (poz. red.: Spolek, který založili roku 2010 neslyšící zájemci a je určen rodičům a dětem se sluchovým postižením komunikujícími ve znakovém jazyce.). A já jako jeho zástupce jsem se účastnila zasedání ASNEPu, a proto o jeho důležité činnosti vím. Měla jsem v plánu se nejdříve dostat do rady, abych poznala, jak ASNEP funguje zevnitř. A později po získání zkušeností a informací jsem chtěla kandidovat na místo prezidentky. Ale situace v ASNEPu tomu chtěla jinak. V únoru mi byla po prvních neúspěšných volbách nabídnuta kandidatura na prezidentku, po delším uvažování jsem ji přijala. A byla jsem zvolena. Vím, že mám málo zkušeností a že mě čeká hodně nových věcí, ale ráda se mnohým věcem naučím za pochodu.

ROZHOVOR

Co očekáváš od svého nástupu? Jinými slovy, co bys chtěla změnit? Co jsem měla možnost vysledovat, chybí mi celistvost, jednota. Petr Vysuček činnost ASNEPu směřoval více k politice. Já bych chtěla propojit všechny informace, organizace, firmy, které mají společnou cílovou skupinu, a to jsou sluchově postižení lidé, myslím tím nejen neslyšící, ale i nedoslýchaví, ohluchlí jedinci a uživatelé kochleárního implantátu. Čeká nás náročný rok plný práce, ale musí se to udělat. A také se chci zaměřit na změnu a úpravu stávajících nevyhovujících webových stránek. Jaká negativa vidíš na současném ASNEPu? Asi malé povědomí o něm mezi nejen sluchově postiženými lidmi, ale i mezi širší veřejností.

Dobře, to je možné. Zkus prosím stručně říci, co může ASNEP zájemcům se sluchovým postižením poskytnout? V podstatě odpověď na jakoukoliv otázku. Jak víš, ASNEP má pět komisí, ve kterých pracují lidé jak slyšící, tak i neslyšící. Jsou to zkušení odborníci. Můžeš se mě zeptat třeba na titulky, nebo na tlumočníky, na výchovu a vzdělávání apod. Můžeš poslat email, nebo videosoubor ve znakovém jazyce (kontakty viz www.asnep. cz/kontakty-kontakty/) a já posoudím Tvůj dotaz a předám ho k řešení jedné z našich komisí, podle toho, čeho se dotaz týká. Dotaz se může týkat i nějaké konkrétní organizace a já ji pak mohu podobně jako komisi kontaktovat. Aha, tak to je zajímavé. A dovol mi poslední otázku, možná trošku osobní. Sama jsi říkala, že jsi místopředsedkyní, a vím, že jsi maminkou na plný úvazek dvou dětí, Toníčka (7 let) a Anetky (2 roky a 2 měsíce). Jak toto budeš všechno zvládat? No, bude to náročné, protože v současné době vedle práce editorky v České televizi, pracuji i ve Svazu neslyšících a nedoslýchavých, kde vedu letní tábory. Mám na starosti taktéž příměstský tábor v Centru pro neslyšící a nedoslýchavé pro Prahu a Středočeský kraj, o. p. s. Obě aktivity mi v srpnu letošního roku skončí, a tím pádem i má práce pro výše zmíněné organizace. Pak se budu ASNEPu a editorování v ČT věnovat na plný úvazek. Práci se mi zatím daří skloubit dobře, ale to také díky mé rodině – mým rodičům a sestře, kteří mi obětavě pomáhají s výchovou a hlídáním mých dětí. Bez nich bych to nezvládla. Jim patří velké díky. Pavlíno, děkuji za milý rozhovor a přeji Ti hodně dobrých nápadů a hodně energie k boji za nás, lidi se ztrátou sluchu.

Česká unie neslyšících

PROJEKT

Proč by měli zůstávat TEXT:

Lenka Hejlová Foto: archív ReTired, s.r.o.

V tomto čísle vám představujeme unikátní projekt „Pro Dědu a Babičku“. Dostalo se nám té cti jako jednomu z prvních periodik v České republice představit jej vám, čtenářům. Na jeho počátku byla myšlenka udělat něco pro seniory a opětovně je začlenit do společnosti skrze zážitky a akce, které by pro ně byly cenově dostupné. Myšlenka patřila samotnému otci projektu, Michalu Höschlovi (33), který ji začal realizovat před osmi lety. Teprve předloni, v roce 2015, začal projekt nabývat reálných rysů, když Michal s Milanem Hélem a Markem Čerjakem založili společnost ReTired, s.r.o. (v překladu „v důchodu“, pozn. redakce), která se stala realizátorem a základem celého projektu Pro Dědu a Babičku. Michale, co bylo prvotním impulsem k vytvoření tohoto v podstatě unikátního projektu? Zcela určitě to byli moji prarodiče a rodiče. Věděl jsem, že by rádi trávili více času společenskými aktivitami, jenže nenašli nic, co by bylo určeno přímo jejich „krevní skupině“. Jejich stáří je svým způsobem začalo limitovat a nebylo to příjemné. Stejný pocit měli i moji známí,

22 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

kamarádi v mém okolí. Pocit pomoci starším ve mně začal o to více sílit. Tak se zrodila myšlenka na projekt „Pro Dědu a Babičku“, který stojí na dlouhodobém, ne-li doživotním poskytování slev či jiných benefitů, ale i možnosti vytvořit jakýsi klub, kam by se mohli chodit bavit se svými vrstevníky. Myslím si, že této generaci máme co vracet – vychovávali nás a připravovali nás na život. Nezaslouží si, aby je stá-

PROJEKT

ří společensky omezovalo, ba naopak, měli by s námi, mladými, být v kontaktu co nejvíce.

Takže projekt Pro Dědu a Babičku tedy cílí jen na seniory? Primárně na tom myšlenka původně stála, ale později jsme se rozhodli cílovou skupinu projektu rozšířit nejen o seniory, ale obecně i o lidi nad 50 let, dále poživatele invalidního důchodu a lidi s průkazkou ZTP. Proč? Jednoznačně jde o lidi ohrožené příjmově, neboť na trhu práce se jim nenaskýtá příliš možností. Proč i jim nevyjít vstříc? Takže projekt Pro Dědu a Babičku je, shrnuto, zacílen na lidi ve věku od 50 let a výše, tedy logicky i na seniory, nebo lidi se zdravotním znevýhodněním, kteří mají přiznán průkaz ZTP nebo alespoň I. stupeň invalidního důchodu. Leckdy tyto kategorie najednou splňuje nejeden jedinec.

doma? Projekt je zaštítěn firmou ReTired s.r.o., kterou jste kvůli tomu založili. Jak mezi sebou fungujete? Já jsem, jak bylo zmíněno, otec myšlenky celého projektu. Podnikám od roku 2001 a po celou dobu si všímám, že naši starší spoluobčané bývají odsunuti na okraj zájmu. Napadlo mě tyto jevy spojit v jedno, jako podnikatel jsem se chtěl podílet na dobré věci. Tehdy jsem si položil otázku, respektive dvě otázky: „Co jim dát či poskytnout? Jak zároveň vytvořit vhodné podnikatelské prostředí?“ Milan s Markem mají také rodiče a prarodiče. Máme společný cíl i "cit" pro pomáhání, proto tvoříme skvělý kolektiv. Každý jsme trochu z jiného těsta a každý do naší firmy přinášíme něco jiného. Projekt je finančně jistě nějak zaštítěn?! Projekt není rozhodně nijak dotován, to byla první zásada, kterou jsme si stanovili: Nevyužívat žádné dotace na provoz samotného pro-

jektu. Netvrdím, že v budoucnu nevyužijeme některé dotační možnosti, ale pouze a jen na konkrétní subprojekty, které budou pomáhat. Ale v celku si na sebe musíme vydělat sami. Projekt v podstatě „živí“ jeho výhody, které poskytujeme našim klientům. Ty spočívají v: obchodu zvaném barter, tedy výměně zboží nebo služeb za totéž mezi námi a obchodními partnery. Obchodním partnerům nabízíme marketingový prostor zdarma a oni nám za to poskytují výhody pro naše zákazníky, držitele našich Věrnostních karet Pro Dědu a Babičku. Čím více bude našich zákazníků, tím zajímavější výhody jim budeme přinášet. Obchod vždy musí být výhodný pro obě strany. V dnešním světě toto pravidlo nějak zaniká, rádi bychom ho oživili. Chceme podnikat a zároveň pomáhat.

Mohli byste se nám představit? Koho si pod ReTired, s.r.o. představit? V současné době jsme na celý chod projektu tři, já a zmínění Milan s Markem. Občas nám pomáhají i naše drahé polovičky. Já mám na starost obchodní stránku, což obnáší například vyjednávání s obchodními partnery, hledání nových příležitostí a rozšiřování povědomí o tom, že jsme. Milan je tzv. back office, hlídá všechny procesy uvnitř firmy, má na starosti náš marketing, hlídá legislativu a pomáhá mi v realizaci obchodní stránky projektu. Marek obstarává IT stránku projektu, vše od našich webových stránek až po tvorbu a spuštění naší mobilní aplikace Pro Dědu a Babičku, kterou plánujeme spustit v druhé polovině tohoto roku. Webové stránky našeho projektu, které najdete na: www.prodeduababicku.cz, jsou tedy jeho dílem. Společně fungujeme jako dobře promazaný stroj. Každý jsme úplně z jiného těsta. Výhodou této naší sestavy je, že vzniká ohromné množství nápadů, který je každý jakoby z jiného směru. Díky tomu dnes přesně víme, kam směřujeme, co budeme přidávat do projektu, kde budeme jedineční a kde pomůžeme naší obrovské komunitě.

Česká unie neslyšících

PROJEKT

él Milan H Jak celý proces registrace do programu bude probíhat? Osoba, která splňuje kritéria, tzn. je ji nad 50 let nebo pobírá invalidní důchod daného stupně, či je držitelem průkazu ZTP, si otevře naše webové stránky, kde si může objednat naší Věrnostní kartu Pro Dědu a Babičku. Přímo na trvalou adresu bydliště jí přijde dopis s věrnostní kartou Pro Dědu a Babičku, dopis bude zasílán doporučeně, což znamená, že svým podpisem na poště podepisuje její převzetí oproti občanskému průkazu. Věrnostní karta je nepřenosná, nebude tedy možno ji jakkoli půjčovat jiné osobě. Následně si může plně užívat všech výhod, které naše karta poskytuje. Účast v projektu mohou jako dárek svým prarodičům nebo rodičům zaplatit jejich děti nebo vnuci, tzn. osoby mimo cílovou skupinu, které jim tímto chtějí udělat radost. Je tedy i vhodným dárkem. A nebojíte se zneužití? Jsou veřejné možnosti, jak ověřit, že daný člověk skutečně existuje – už při jeho registraci. Nehledě k tomu, že si dost těžko vymyslíte rodné číslo, které by existovalo. Tohle se dá snadno ověřit. Ale když to vezmeme l h c na příklaHös Michal du vnuka, který bude chtít zneužít kartu, tak se mu při placení u pokladny může stát, že po něm budou chtít doklad totožnosti, který se musí shodovat s údaji na kartě. A co bude dělat pak? Karta je nepřenosná, daný člen by ji neměl pouštět z ruky. Kartou se prokazuje jen člen sám, nikdo jiný. A do webového rozhraní, které bude jen pro naše zákazníky, se nikdo s falešnou identitou nedostane. Mluvilo se o organizování společenských akcí a padlo zde slovo vzdělávání? Jak by to vypadalo v praxi?

24 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

Držitelé karet nebudou využívat jen výhod nabízených obchodními partnery. Budou mít možnost zúčastnit se našich vlastních vzdělávacích seminářů, rekvalifikačních kurzů, divadelních představení, táborů apod. V plánu máme tzv. mezigenerační tábor, kam by naši zákazníci vzali své rodinné příslušníky – rádi bychom, aby vnuci a děti viděli, jak si jejich pra-/rodiče užívají a ukázali jim, co umí.. Aby viděli, co stáří obnáší, aby si uvědomili, že věk je jen číslo a užívat si lze v každém období života. Aby si řekli, vždyť babička/dědeček byli v mládí to, co my. Chceme, aby se děti přirozenou cestou učily respektu a úctě ke starším lidem i k ostatním lidem obecně. Přebíraly jejich životní zkušenosti a um.

Napadl mě příklad: Neslyšící seniorka chce na takový tábor vzít například slyšící dceru a vnučku. Je zde nejen mezigenerační, ale i komunikační bariéra. Jak toto vyřešíte? Tak ona ta komunikační bariéra existuje i v rámci té mezigenerační. Ale tu dokáže odbourat společně strávený čas, vzájemné pochopení a vžití se do role toho druhého. Musím se přiznat, že určitou odpověď na tuto otázku nemám. Ale jedno vím jistě. Lidé si vždy dokázali poradit, pokud „chtěli“. Věřím, že by našli svoji cestu, jak tuto překážku překonat, která by vyhovovala všem. Důležité je, aby v takovém případě hledali řešení společně, a to nejde bez fyzického kontaktu. Vidíš, lidskou přítomnost nemůže nic a nikdo nahradit. I když žijeme v době všemožných displejů a monitorů, tak pohlazení od mámy nebo od babičky, to jde jen osobně. Jakými prostředky chcete dostat projekt Pro Dědu a Babičku do povědomí? Na začátku především skrze internet, který má jednoznačně největší dosah. Jeho uživatelem je za jisté mladší generace, která je schopna projekt dostat erjak Marek Č

PROJEKT

skutečně až k svým rodičům a prarodičům, potažmo uvědomit si jeho výhody a tím jim tak poskytnout radost a zároveň pomoci dobré myšlence projektu. Statisticky, seniorů je v České republice cca dva miliony – to je sakra obrovské číslo. Tak proč tu myšlenku nepodpořit. Věříme, že naši zákazníci budou spokojeni a sami pak naše dobré jméno rozšíří dál. To je přesně to, co si přejeme. Vytvořit službu, která si své dobré jméno ponese prostřednictvím svých zákazníků. A pro váš časopis – kolik je v ČR lidí se sluchovým postižením?

Odhaduje se půl milionů občanů… Tak vidíš. A to se bavíme jen o skupině lidí se sluchovým postižením… Přidejte k tomu další zdravotní postižení, případně věk a to číslo astronomicky naroste. Na jaké výhody vašich obchodních partnerů se mohou budoucí členové těšit? V současné době máme definitivně domluveno několik obchodních partnerů, z nichž bych zatím jmenoval jen pár: Knihy Dobrovský, kde držitelé karet budou mít 15% slevu na nákup knih. Knihy Dobrovský byla první velká česká společnost, která tomuto projektu dala velkou důvěru. Za to bych jim chtěl zde ještě jednou poděkovat. Další firmou, které jsme vděčni, je AV Car – Peugeot, kde členové budou moci využívat slevu na nákup nového auta v řádech tisíců korun nebo až 25% slevu na nákup náhradních dílů. Vinotéka Slámovka, která má síť vinoték a velmi příjemný vinný bar ve Spálené ulici v Praze, také podpořila myšlenku projektu, členové zde budou moci využívat 10% slevu na veškerý jejich sortiment.

Restaurace Kasta v Ruzyni nabídne 10% na veškerou konzumaci, taktéž divadlo Broadway, kde vstupenky na jakékoli představení budou zahrnovat 10% při nákupu. Veronika Hájková – osobní poradce, tahle úžasná mladá dáma už pomohla tolika lidem. Sám jsem jedním z nich. A to jak po zdravotní, tak psychické stránce. V jednání jsou samozřejmě další společnosti, i spolky a sdružení. V plánu máme samozřejmě oslovit i komunitní centra pracující s cílovými skupinami. Aktuální seznam part nerů je vždy na našich webových stránkách www.prodeduababicku.cz nebo na našem Instagramu.

Je v současnosti na světě identický projekt? Nemýlím se tedy, že Pro Dědu a Babičku je unikátní? V České republice rozhodně ne, ale vlastně nevím o žádném takovém projektu. Abych byl upřímný, jistou inspirací je americký stát Florida – to je doslova ráj pro seniory. Od přístupu v chování, služeb až po společenské zázemí. Víceméně Florida je seniorským státem, kam se na stáří stěhují lidé z celých Spojených států. Jednou bych rád něco podobného udělal i u nás, ale to se bavíme o opravdu delším horizontu . Budeme se vyvíjet a růst s tím, jak naši myšlenku bude veřejnost „kupovat“. Náš projekt je tak trošku „Národ sobě“. Někde v sobě vím, že tento projekt bude opravdu velmi úspěšný a naši zákazníci budou spokojení. Ti, kdo ještě nejsou v naší cílové skupině, tam skončí za pár let. Svým způsobem tedy všichni můžeme přispět k tomu, aby byl co nejúspěšnější a přinesl nám tolik výhod, kolik bude možné.

Česká unie neslyšících

PSYCHOLOGIE

TEXT:

SERIÁL Koute psycholokg ie

Kristina Pánková Kratochvílová

ILUSTRACE:

Ivana Hay Tetauerová

Deprese – nemoc naší duše Vzduch voní létem. Relax u vody, výlety, teplé večery u táboráku… Jenže ani letní dny nejsou vždy prozářené sluncem. Chtěli bychom být šťastní, ale někdy nám to nejde. A protože od smutku není daleko k "depce", bude naším letním tématem deprese. Nenechte si ujít zajímavý rozhovor s neslyšícím mužem o jeho vlastní zkušenosti s tímto onemocněním.

e přirozené občas zažívat špatnou náladu nebo smutek. Když se nás drží příliš dlouho a nedokážeme se přemoct k žádné činnosti, je to příznak opravdové deprese. Může to postihnout každého. Člověk je úplně bez energie, může špatně spát a trpět nechutenstvím. Objevují se i nepříjemné nutkavé myšlenky, úzkost a někdy i myšlenky na sebevraždu. Je to nesnesitelné, nemáte to pod kontrolou. V tom spočívá nebezpečí deprese – kdo se cítí hodně špatně, může vnímat sebevraždu jako jediné řešení. Proto je důležité svou „depku“ řešit hned na počátku, aby neměla příležitost propuknout ještě více. U lehké deprese se člověk cítí špatně, ale chodí do práce a zvládá každodenní povinnosti. Naopak ten, kdo má těžkou depresi, někdy nezvládne ani vstát a jít do práce. Těžší deprese je onemocnění, které je potřeba léčit za pomoci odborníků jako jsou psycholog a psychoterapeut, případně psychiatr (lékař). Efektivní způsob, jak se cítit lépe, je psychoterapie. Terapeut by vás neměl do ničeho nutit, nemusíte mluvit, o čem nechcete. Je důležité najít si terapeuta (a případně i tlumočníka), jehož způsob práce vám bude vyhovovat – někdy se to nepodaří napoprvé. Bohužel jen velmi málo psychologů/terapeutů umí znakovat. Nebojte se léků, někdy to nejde bez nich. Těžká deprese oslabuje mozek a antidepresiva ho léčí. Vytvářejí v mozku rovnováhu látek, které potřebujeme pro pocity štěstí a spokojenosti. Trvá tak dva týdny, než začnou účinkovat, a neměly by se vysazovat bez vědomí lékaře. Předepisuje je psychiatr, případně i obvodní lékař. Vyplatí se najít si takového psychiatra, který si

26 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

udělá čas na rozhovor – to mu pomůže lépe porozumět vašim problémům a vybrat nejvhodnější léky na míru pro vás. Nezapomínejme na to, že léky neodstraní příčiny depresí, pouze potlačují příznaky. Proto by se měly kombinovat s terapií.

Tipy, co můžeme udělat sami pro to, abychom se cítili lépe (a nejen při boji s depresí)

• Uvědomit si, co ve svém životě potřebuji změnit, a začít s tím. Hned. Nehledat důvody, proč to nejde. Už samotná ZMĚNA léčí. Pokud mi to nejde, může mi s tím pomoct terapeut. • Pečovat o vztahy s lidmi kolem sebe. Setkávat se. Umět říct si o pomoc v rodině a mezi přáteli. Svěřit se někomu blízkému se svými pocity, případně si o nich psát deník, nepotlačovat emoce v sobě. • Zajímat se o sebepoznání a zdravý životní styl. Na facebooku/youtube se dají najít i videa, kde se znakuje (převážně ze zahraničí). • Hýčkat se, pečovat o sebe, dělat si radost. Zkuste třeba tohle: Každý den si zapíšu/vyfotím tři věci, které mi dnes udělaly radost. • Omezovat stres. Naučit se odpočívat a vypnout – k tomu jsou dobré relaxační techniky. Omezit technologie – mobil, internet, televizi. Zklidní a vyčistí to hlavu. • Žít zdravě – procházky v přírodě, pravidelný sport, dostatek spánku, strava podporující produkci serotoninu (látka, která řídí naši náladu) – např. oříšky a semínka, oleje s omega-3 mastnými kyselinami, hlávkové zelí, ovesné vločky.

PSYCHOLOGIE

Mějte rádi sami sebe

Thomas (42) je od narození neslyšící a žije v Berlíně. Thomas rád běhá a vloni si splnil sen – běžel půlmaraton v New Yorku. Říká, že kdyby neměl deprese, možná by vůbec nezačal běhat.

Jak jsi poznal, že máš depresi? Přicházelo to plíživě, až mi bylo opravdu hodně špatně. Měl jsem nepříjemné nutkavé myšlenky o životě a o svém vztahu, také jsem trpěl nepříjemnými úzkostmi. Na začátku mě nenapadlo, že je to deprese. Došlo mi to až za několik měsíců. Jednoho krásného dne jsem šel na procházku do parku. Pomyslel jsem si, že je krásně a já bych si mohl užívat života a mít se dobře, ale přesto mám špatnou náladu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není normální, že je to deprese. Co jsi dělal potom? Vyhledal jsi nějakou pomoc? Ne. Moje expřítelkyně pro mě vyhledala pomoc. Já jsem nejdřív nechtěl, ale cítil jsem se stále hůře. Pak jsem musel uznat, že to bez pomoci nezvládnu. Už jsem nebyl schopný ovládat svoje myšlenky a tak. A jakou pomoc jsi vyhledal? Začal jsem chodit na terapii k nedoslýchavé psychoterapeutce, která uměla znakovat. Byl jsem hrozně rád, že s ní mohu komunikovat ve svém jazyce. Předtím jsem byl u jiného terapeuta, který neovládal znakový jazyk, nebylo to ono. Víš, co mohlo depresi u tebe způsobit? Jedním z důvodů bylo podlě mě to, že jsem byl maminčin mazánek. Nebyl jsem úplně samostatný, nechával jsem se od ní nevědomě opečovávat. Ala samozřejmě to byl jen jeden z mnoha důvodů.

Přinesla deprese do tvého života i něco pozitivního? I deprese může být pozitivní, protože se člověk může z ní něco naučit. Je to jako takové poselství, i když trochu temné. Když máš depresi, stojí před tebou spousta zavřených dveří. Ty je můžeš otevřít a učit se do nich vejít. Pracovat na svých problémech, i když máš strach. Strach je jako dveře ke svobodě. Bral jsi léky? Terapeutka mi říkala, že léky nepotřebuju, protože mi zabírá terapie. Také mi pomáhala sebeterapie. Naštěstí jsem měl mírnější formu deprese, zvládal jsem chodit do práce. V Německu nabízí několik klinik terapeutickou léčbu pro neslyšící, která trvá i několik týdnů. Já jsem to nevyužil. U své terapeutky jsem byl naposledy před pěti lety. Daří se mi dobře. Takže ses deprese úplně zbavil? Deprese se může kdykoli vrátit, i když je člověk vyléčený. Je důležité umět s ní žít. I mně se několikrát krátce vrátila. Zůstal jsem klidný. Přijal jsem, že to tak je, a pracoval jsem na tom, co jsem se naučil. A co děláš pro to, aby ti bylo dobře? Staráš se nějak o svoje tělo a duši? Na radu terapeutky jsem začal se sportem, chodím do fitka a běhat. To mi pomáhá. Když jsem poprvé četl slovo „sebeláska“, ptal jsem se sám sebe, co to znamená. Hodně jsem si o tom pak vyhledával v knihách i na internetu a vzdělával jsem se. Mít rád sám sebe je dobré pro duši, je to základ života. Tématem příštího čísla bude SEBELÁSKA. Co si pod tím představujete? A je pro vás sebeláska důležitá? Napište nám! Můžete se s námi podělit i o vaše zkušenosti s depresí, klidně anonymně. Rádi vaše zkušenosti a názory zveřejníme.

Česká unie neslyšících

SPORT STRÁNKU PŘIPRAVILA:

Volejbal

FOTO:

Roman Kaut

Futsal

Monika Ťuláková

FOTO:

Jiří Kolíska

Slováci první ve volejbalovém turnaji smíšených družstev

Kolíska a Ťulák trenéry budoucí reprezentace futsalu

portovní oddíl volejbalu SKN Brno pořádal mezinárodní volejbalový turnaj smíšených družstev, v pořadí jde již o 23. ročník. Volejbalová utkání se odehrála v sobotu 22. dubna 2017 v hale Vysoké školy veterinární v Brně. Výsledky z volejbalové soutěže: 1. SK NEKO Bratislava, 2. SKN Brno „A“, 3. SK Olympia Praha SPS „A“, 4. Unprofessional, 5. SKN Brno „B“, 6. SK Olympia Praha SPS „B“, 7. SportNes Ostrava, 8. Amatérské Brno venkov, 9. Gottwaldov, 10. Unie neslyšících Brno.

e dnech 20.–23. dubna 2017 se konalo soustředění ve futsalu a kopané pro budoucí reprezentanty žactva. Sportovní příprava se odehrála v Kladně. Zúčastnilo se 15 chlapců ve věku od 10 do 16 let. Celou akci měli na starosti trenéři Jiří Kolíska a Martin Ťulák. Cílem soustředění byl sportovní rozvoj mládeže, zdokonalení dovedností v technice s míčem a zlepšení sportovního výkonu. Letos budou vybraní žáci nominovaní do reprezentace ve futsalu a kopané.

Stolní tenis TEXT A FOTO:

Petr Šindler

Kratochvíl, Helus a Dudková vítězi ve stolním tenisu

ne 29. dubna 2017 se konal 61. ročník Mistrovství ČR družstev a jednotlivců ve stolním tenisu pro sluchově postižené. Pořadatelé byli klub SK Olympia Praha SPS a ČSNS pod záštitou MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Turnaj se uskutečnil v pražské hale TTC Elizza na Háji. Po odehrání všech zápasů týmů se na prvním místě umístilo družstvo SKN PLZEŇ „A“ ve složení Kratochvíl Michal a Helus Jaroslav. Za jednotlivce mužů vyhrál mladý hráč Michal Kratochvíl (SKN Plzeň). V ženách první místo získala Renata Dudková (SKN Plzeň).

28 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

SPORT

Badminton TEXT:

Hokej

Lukáš Hošek

FOTO:

archiv fbc: CZECH Deaf Ice Hockey

Lenka Marxová a Jana Havlová zvítězily ve čtyřhře žen

Český tým neslyšících hokejistů poprvé na světovém šampionátu

sobotu dne 29. dubna 2017 se konal mezinárodní turnaj neslyšících v badmintonu v Praze. Pořadatelem byl oddíl SK Olympia Praha SPS. Celkem se turnaje zúčastnilo 20 hráčů (z toho 9 žen a 11 mužů) z České republiky, Slovenska, Rakouska a Dánska. Soutěžilo se v kategoriích: dvouhra žen a mužů, čtyřhra žen a mužů a mix. Ve dvouhře žen zvítězila Katrin Neudolt z Rakouska, která ve finále porazila Janu Havlovou 2:0. Dvouhru mužů vyhrál Peter Vašíček ze Slovenska, který porazil ve finále svého krajana Pavola Dzurova (2:0). Ve čtyřhře žen zvítězily Lenka Marxová a Jana Havlová z ČR. Čtyřhru mužů ovládla dánsko-rakouská dvojice Sondergaard s Tomsovicem. Čtyřhru v mixu vyhrál pár Sondergaard-Zacho (DEN/ČR).

americkém městě Amherst se konalo 3. mistrovství světa v ledním hokeji neslyšících. Akce trvala od 19. do 29. dubna 2017. Na turnaj se přihlásilo 5 mezinárodních týmů, český hokejový tým se zúčastnil světového šampionátu poprvé. Mistrem světa v hokeji neslyšících se staly USA, na 2. místě skončila Kanada, na 3. místě Finsko, 4. místo obsadil Kazachstán a 5. místo Česká republika. Na výsledky se můžete podívat zde: www.2017wdihc.com

Bowling

FOTO:

archív 1. PSKN

Český tým získal dvě umístění

rvní Pražský sportovní klub neslyší cích (I.PSKN) s oddílem bowlingu organizoval velkolepou akci: 3. Mezinárodní turnaj v bowlingu neslyšících, a to ve dnech 3.–6. 5. 2017. Turnaje se odehrály v Bowling Centru „Best Bowling“ v Praze 5 – Zličín. Český tým získal 2 umístění. Tabulky s výsledky zde: http:// prague-deafbowling-en.webnode.cz.

Fotbal

FOTO:

archiv ČSNS

Češi podlehli Španělům

ne 30. 4.–6. 5. 2017 se konala 10. evropská liga ve fotbale neslyšících v Larisse v Řecku. V anglickém jazyce se takto akce nazývá Deaf Champion League Football. Na soutěž se sjely sportovní kluby z každého evropského státu, které se umístily na prvním místě domácího dějiště. Do turnaje se dostal klub SKN Brno. Náš oddíl vyhrál skupinu a postoupil do čtvrtfinále, kde podlehl španělskému týmu 0:5.

Česká unie neslyšících

KALENDÁRIUM

PŘIPRAVIL:

16. 5. 1922

Před 95 roky byl v Praze založen Spolek učitelstva hluchoněmých v Čechách, prvním předsedou byl Jaroslav Pouzar.

18. 5. 1922

Neslyšící přejí neslyšícím Paní Marie Mundoková z Žatce slaví 6. srpna 2017 krásné 75. narozeniny. Hodně pohody a štěstí ke kulatinám přeje Zdeňka Fialová a ZON Louny

Před 95 roky se narodil Mojmír Švábenský, doktor filozofie, brněnský archivář, historik, šachista a trojnásobný mistr světa v šachu ne slyšících (1956 Zakopané, 1965 Malmö a 1968 Budapešť). Přestože byl od dětství velmi těžce nedoslýchavý, byl obdivuhodně jazykově nadaný a ovládal devět cizích ja zyků (němčinu, latinu, francouzštinu, angličtinu, ruštinu, polštinu, španělštinu, holandštinu a italštinu). Od roku 1968 byl generálním tajemníkem Mezinárodní organizace neslyšících šachistů.

18. 5. 1917

Před 100 lety se narodil Josef Hruška, ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Plzni.

28. 5. 1932

Před 85 lety byla ke smíchovskému ústavu připojena První pomocná škola městská pro hluchoněmé. Založena byla před 100 lety (1917), sídlila na Jánském náměstí.

Petr Pánek

30. 5. 1897

Před 120 lety zemřel Václav Josef Wilczek (Vlček), neslyšící učitel na Pražském ústavu pro hluchoněmé a zakladatel Podpůrného spolku hluchoněmých (1868). Pokračovatelem tohoto spolku je dnes Pražský spolek neslyšících.

16. 6. 1987

Před 30 lety byl ve Valašském Meziříčí zřízen nový učební obor pro neslyšící –elektrovýroba.

20. 6. 1922

Před 95 lety zemřel Josef Václav Myslbek, významný český sochař, autor pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Jeho socha „Oddanost“ (ve vídeňském parlamentu) se považuje za umělecké ztvárnění hluchoty. Od r. 1880 trpěl chorobou sluchových nervů, která vedla k úplné hluchotě.

25. 6. 1947

Před 70 lety zemřel Stanislav Pokora, ředitel Moravského zemského ústavu pro hluchoněmé v Ivančicích a předseda Podpůrného spolku hluchoněmých v Ivančicích.

30. 6. 1947

Před 70 roky zanikl Diecézní ústav pro hluchoněmé v Litoměřicích (diecézní = spravovaný biskupem).

30 časopis unie • 5–6/2017, roč. XXI

JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

J eden den na ilipínách M

ěl jsem sraz v Cebu s kamarádkou. Na smluveném srazu se nám podařilo se sejít až asi po dvou hodinách a ona měla s sebou další přátele z Taipeie. Ptala se mne, zdali bych s nimi nechtěl jet brzy ráno asi ve čtyři na Oslob a s partou neslyšících lidí pod mořem šnorchlovat a podívat se na Žraloka obrovského neboli Žraloka velrybího. A potom bychom se šli podívat na canyoning. Odpověděl jsem bez zaváhání: „Ano, jedu s vámi!“ Ráno jsem vstal ve tři hodiny a došel jsem na smluvené místo. Chvilku jsem to hledal a nakonec jsme se setkali. Šli jsme do autopůjčovny a vypůjčili si dodávku. Nasedli jsme a jeli vyzvednout další neslyšící. Nakonec se nás sešlo devět neslyšících z různých koutů světa: tři z města Cebu, jedna ze Singapuru, jeden z Manily, tříčlenná rodina z Taipeie a nakonec já z ČR. Dorazili jsme se do města Oslob, zaplatili jsme vstupné a vypůjčili jsme si šnorchl, brýle a vestu. Nasedli jsme na malou loďku a odpluli kousek dál od břehu. Dostali jsme příkaz, že můžeme jít do vody. Pod vodou jsem viděl obrovského velrybího žraloka – používají ho jako návnadu pro rybáře. Kolem něj plulo hodně turistů a sledova-

JEDEN DEN

lo ho. Vrátili jsme se na břeh NESLYŠÍC a tam potkali dalšího neslyšíÍHO cího Američana. Jeli jsme se podívat na vodopád, poté jsme se přesunuli do další vesnice, v níž pracoval neslyšící průvodce canyoningu. Oblékli jsme vestu i přilbu a před odjezdem jsme se ještě pomodlili a nasedli jsme na motorku. Na jednu motorku se vešli tři lidé. Jeli jsme do kopce a nahoře jsme vystoupili, zaplatili vstupní poplatek do přírody a šli jsme asi půl hodiny, než jsme dorazili k řece. Tam už začalo dobrodružství. Chodili jsme mezi kameny a skákali z různých výšek do vody. Tam šlo o překonání strachu i o zážitek. Jak jsme dorazili do cíle, všichni spěchali do Cebu vrátit auto. Já jsem stál jak kůl v plotě. Zeptal jsem se Američana, zda mohu zde přespat, řekl, že jo a zeptal se neslyšícího průvodce, co má v plánu večer dělat. Průvodce řekl, že by rád šel na pivo. Optal se, zda mohu i já u nich přespat a řekl, že ano. Tak jsme jeli do města vybrat peníze a na večeři. Po večeři zpět k téže vesnici, tam jsme si povídali v mixu různých znakových jazyků a popíjeli pivo. Tak tohle byl můj krásný zážitek, když se zrovna sejdou neslyšící z různých koutů světa s jejich aktivitami. Petr Zbožínek • 5–6/2017, roč. XXI

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • vedoucí redakce: Monika Ťuláková • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová externí spolupracovníci: Kristýna Kučerová • jazyková korektura: Lucie Štefková • redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně: archiv ČT • foto na zadní straně: Klub žen při ČMUN Praha grafický design, sazba: Johana Kratochvílová, signatura.cz, s.r.o. Vychází 6× ročně • Registrace: MKČR 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802

Česká unie neslyšících

Akryl na plátně – ČUN Praha, podzim 2016. Autory jsou neslyšící účastníci výtvarného workshopu, který vedly Monika Pailová a Ivana Hay Tetauerová: Alena Ptáčková, Blanka Štěpánková, Dana Hannibalová, Dagmar Gregorová, Dagmar Berková, Kamila Spěváková, Šárka Jenčová s dětmi, Hana Zedníková, Martin Šimek.