ROZHOVOR

Byl název Hands Dance dílem okamžiku?

Naopak, dlouho jsme hledali přiléhavý název. Padaly varianty jako Barevné sukně, které měly odkazovat k našemu typickému oblečení, ve kterém jsme vystupovali, nebo Ruky Hore či Sign Sing, ale ty se bohužel ukázaly jako již obsazené. Až někoho napadl právě název Hands Dance, ale kdo to byl, to si teď nevybavíme. Název byl ale přijat jednomyslně.

Veroniko, pro TKN v dubnu 2020 jsi uvedla, že Hands Dance vzniklo vlastně z Tvého podnětu – inspirovalo Tě vystoupení jedné skupiny z USA se znakovanými písničkami. V té době tu již bylo uskupení Tichá hudba, vy jste se však rozhodli jít jinou cestou. Jak a čím se váš projev odlišoval od Tiché hudby?

Hudba měla na mě odmala vliv. Snažila jsem se hudbu poslouchat a s ní rozumět textům, které se v ní „odehrávaly“. Nerozuměla jsem samozřejmě všemu, ale určité útržky jsem byla schopná vnímat. Intuitivně jsem hledala způsob, jak tuto propast překlenout, takže když se objevila Tichá hudba, říkala jsem si hurá. Ale ukázalo se, že se s ní nemohu identifikovat. Projev Tiché hudby byl samozřejmě krásný, plný klasifikátorů, specifických znaků, mimiky a pohybu, ale s minimem znaků. Byl to umělecký projev ve znakovém jazyce se vším všudy. Já ale chtěla mít před sebou příběh odvyprávěný znakovým jazykem, a přesto blízký českému jazyku. Hands Dance tuto mezeru vyplnilo. Radka měla zkušenosti s uměleckým tlumočením už z JAMU a v ten rok, kdy vznikla skupina Hands Dance, spolu s Danielou v Kavárně u Žambocha již několik písní tlumočila. DANIELA: Naše tlumočení hudby či písní se snaží ve všech směrech respektovat znakový jazyk a zároveň nám umožňuje jistou volnost. Můžeme například vystoupit ze znakovacího prostoru, který se zásadně podílí na gramatice znakového jazyka, protože text písně či její vyznění to přímo vyžaduje. A pokud to nebrání porozumění, ba naopak to pomáhá „posluchačům“ pochopit, prožít píseň, tak… je to skvělé! Při překladu písní často narážíme na rozdíly v gramatice češtiny a českého znakového jazyka. Příklad: ve znakovém jazyce musí být slovosled AUTO–ČERVENÉ, ale pokud cítíme, že by to narušilo rytmus tlumočení písně, tak to pozměníme na ČERVENÉ–AUTO. Význam je zachován; posluchači budou vědět, že jde o auto červené barvy. Takže ano, v určitém ohledu pravidla gramatiky ČZJ nedodržujeme zcela striktně, ale to je přece umění – vše je dovoleno a to je krásné. Zdůrazňuji však, že ctíme znakový jazyk, takže nezacházíme do extrému, co se týče nějaké totální svobody projevu. Platí, že srozumitelnost hudby či písně je pro nás prioritou.

Hands Dance nejc ˇaste ˇji uvidíte v jejich typickém oblečení tvorˇeném černým svr ˇskem a barevnýmí kalhotami nebo sukne ˇmi.

Setkali jste se s negativními ohlasy ze strany neslyšících na váš způsob pojetí tlumočení?

Ani ne, nebo si toho přinejmenším nejsme vědomi. Ale to, že se někomu nemusí líbit náš projev, je naprosto v pořádku. Nemůžeme se líbit všem. VERONIKA: Vzpomněla jsem si teď na Amber Galloway Gallego, nedoslýchavou tlumočnici z USA, která tlumočila na Colours of Ostrava v roce 2018. Pro ni bylo naše pojetí tlumočení neobvyklé, v USA probíhá tento typ tlumočení jinak. Dle Amber má totiž tlumočník jen stát na místě, dodržovat znakovací prostor a svojí přítomností „nepřebíjet“ zpěváka či skupinu, které tlumočí. Ale Amber nám vyjádřila podporu s tím, že našemu přístupu fandí. RADKA: Právě Amber – a to souvisí s předchozí otázkou – to tlumočí tak, že například artikuluje zvuk bicích včetně jejich rytmu a do toho rukama zaznakuje BICÍ. Tichá hudba zas třeba nepřetlumočí fakt, že do hry vstoupil ten či onen hudební nástroj. My se snažíme najít ten zlatý střed. Na Colours of Ostrava jsme s Marcelem připravovali Gipsy Tango od Gipsy.cz (Marcel přikyvuje). Oba jsme s ohledem na píseň cítili, že by bylo dobré ukázat taneční prvek z tanga v ten moment, kdy zní jen hudba (Radka předvádí pohyb trupem s ikonickým držením rukou). Proč jen stát? Chtěli jsme, aby posluchač měl z toho co největší požitek, aby souzněl s hudbou a textem se vším všudy. Takže využíváme i prostor, který máme na jevišti k dispozici. MARCEL: Přesně, snažíme předat posluchačům mezikulturní přesah navíc, takže naše vystoupení obnášejí kostýmy nebo si úvodem vypomůžeme scénkou, kterou přiblížíme dotyčnou píseň, například scénku z filmu. Tím posluchačům ve zkratce připomeneme příběh písně nebo to, čím je známá, slavná. (Veronika znakuje šál a meč). Tady Veronika připomíná, že do tlumočení písně I have nothing z filmu Osobní strážce jsme přidali typický pohyb, kterým meč rozřízne šál (Veronika přikyvuje); tím odkazujeme na onu slavnou scénu, ve které Kevin Costner na šále demonstruje ostří meče (šlo o katanu, japonský samurajský meč, pozn. redakce). Posluchač si řekne, no jasně, to je z TOHO filmu, už vím, o co jde. DANIELA: Jsou samozřejmě situace, kdy to zcela nejde. Například oficiální příležitosti jako jsou vyhlašování cen, slavnostní večery apod. Tam jsme oblečeni v černé a naše tlumočení uzpůsobíme formálnímu vyznění akce. Jinak jsme obvykle v černých svršcích a barevných kalhotách nebo sukních. To je naše „poznávací znamení“.

Podle čeho se rozhodujete, kdo jaký song vezme? Na Facebooku jste uvedli, že k fenomenálnímu hlasu Evy Pilarové, kterým zpívala Čardáš, je nutné pohybové nadání…

VERONIKA: Někdy je text písně náhodou doslova „šitý na míru“ jednomu z nás, takže ten si tu píseň vezme. V ostatních případech se spravedlivě rozdělíme, nebo se každý přihlásíme o píseň atd. Právě Marcel je v naší skupině jediný, kdo se hlásí na tlumočení písní s tematikou mužství, alfa samce, například bondovky ☺.

MARCEL: Michal Gábor se totálně vžil do role Freddieho Mercuryho při tlumočení písně The Show Must Go On, čemuž přizpůsobil vše. Během přípravy na tlumočení této písně se Michal inspiroval videoklipem a kopíroval pohyby Freddieho; snažil se zprostředkovat píseň se vším všudy. DANIELA: Občas se stane, že když posloucháme písničku, tak nám okamžitě vystane na mysli, kdo z nás by se na to hodil, vzhledem, chováním, jak se pohybuje, tím, co má rád atd. ☺ Ale ne vždy to jde, stává se, že ten a ta nemají čas, tak nakonec zůstanou třeba jen čtyři, kteří mohou tlumočit.

Marcel má rád pomalé písne ˇ a ve ˇtˇsinou tlumočí písne ˇs tématem lásky mezi muz ˇ em a z ˇ enou

Takže od toho se odvíjí rozhodnutí, kdo a kolik vás bude tlumočit? Leckteré písně totiž tlumočíte všichni….

Ano, ne všichni v den vystoupení mají čas. A někdy je píseň tak složitá na zapamatování, že je lepší se o ni „podělit“ s kolegou. Když je píseň samotná koncipována jako duet, tak samozřejmě tlumočíme ve dvou. Často chceme zefektivnit tlumočení písně; dle toho se rozhodujeme, kolik z nás ji bude tlumočit. Do songu z bondovky jsme se zapojili tři: tlumočil jen Marcel a během písně se vedle něj objevily dvě z nás – pro dokreslení atmosféry Jamese Bonda jako svůdníka. A všichni jsme se sešli například u tlumočení Romano Hip Hop od Gipsy.cz, kde jsme tančili společně, jelikož se jednalo o finální píseň celého koncertu, takže jsme u toho chtěli být všichni.

Ráno jedu dál (Karel Gott), vystoupení v rámci oslavy 5. výročí skupiny

Jako uskupení slyšících a neslyšících umělců se podílíte na tvorbě výhradně společně. Jak probíhá nácvik jedné písně, zejména jej vnímá neslyšící část skupiny?

VERONIKA: Je to Radka, kdo vytelefonuje zakázky, zařizuje vše kolem nich, jedná vždy s organizátory akce, případně s manažerem interpreta, nebo i se samotným zpěvákem. Proces následně obnáší zjištění repertoáru s dodáním nahrávek písní a textů k nim. S organizátory se domlouvají všechny organizační věci od zvukové zkoušky na místě až po finanční odměnu. Někdy si to na starost vezmou i Daniela s Markétou, ale ponejvíce je to Radka. My neslyšící si nad svým textem sedneme se slyšícím protějškem a spolu uděláme hlubší analýzu textu a připravíme překlad, přičemž si navzájem děláme supervizi. Když se neshodneme, zavoláme si neslyšícího kolegu. Když ten souhlasí s mým překladem, tak to slyšící akceptují. ☺

A někdy je text písně tak nejednoznačný, že je třeba skupinové diskuze, abychom se dobrali nejlepšího výsledku. Já sama jsem schopna vnímat někdy samotnou píseň a text k ní, takže celkem samostatně tlumočím, ale většinou se spoléhám na slyšícího parťáka, který stojí vedle mě – mírně vepředu, stále v mém zorném poli. Díky tomu mám pořád tu kontrolu, že tlumočím správně. Při tlumočení naživo se také mohu spolehnout na nápovědu od slyšících kolegů, kteří sedí v hledišti vepředu u jeviště (slyšící tlumočníci fungují jako našeptávači, čili „nahazovači”, snaží se, aby nebyli vidět a neupoutávali na sebe pozornost, pozn. redakce). DANIELA: Často to bývá Radka, kdo volá manažerovi skupiny či umělce s prosbou o výklad písně. Když se nedovoláme, nespojíme, tak je to opravdu na nás, abychom se poprali

Marcel Krištofovič – Yesterday (The Beatles), foto z videkolipu

s výkladem a následným překladem a tlumočením. Vtipné je, že kolikrát se napřemýšlíme „zbytečně“. Ptáme se umělce, jak to myslel, a on nám odpoví, že vlastně nijak, že to byl pouhý nápad bez hlubšího významu. A my jsme si nad tím celou dobu lámali hlavu ☺ RADKA: Moji neslyšící kolegové se ale také dovedou sladit s rytmem písně. Marcel tolikrát nazkoušel a opakoval píseň Trezor od Karla Gotta, že ji dodnes dokáže kdykoli na požádání předvést, aniž by vypadl z rytmu.

Má cit pro určitý typ hudby, což se odráží v situacích, kdy se rozhodujeme, kdo z nás si vybere jakou píseň. Příklad: někdy musíme znakování přizpůsobit složitějšímu rytmu písně, takže díky nácviku písně Yesterday Marcel ví, že ve sloce Why she had to go, I don't know, she wouldn't say (= Proč musela odejít, nevím, nechtěla říci) musí nejdříve artikulovat pomalu a pak náhle zrychlit, aby stíhal tempo hudby a nebyl „mimo“. MARCEL: Nejdříve si nastuduji samotný text, bez hudby. Při zkoušení s hudbou mi slyšící kolegyně potleskem dlaní znázorňují rytmus, kdy poznám, o jak pomalou či rychlou píseň jde. Když „ujíždím“, kolegyně mě upozorní a já zpomalím nebo zrychlím. Během tréninku vychytáváme tyto záludnosti, viz to, jak Radka zmiňuje u Yesterday, kde musím artikulaci „Proč“ zpomalit a poslední „mi říci““ zrychleně, abych stíhal do rytmu. To všechno jsou drobnosti, které se podílejí na dokonalosti tlumočení, a já si je musím zapamatovat, jako neslyšící si to musím vyloženě natrénovat.

Už vás někdy něco vyvedlo z míry při tlumočení písně?

MARCEL: Jednou jsem tlumočil Černý brejle od Michala Hrůzy; bohužel jsem podcenil světelné podmínky v divadle. Vzal jsem si černé brýle, abych jimi dokreslil atmosféru písně. Bohužel na jevišti mi svítily reflektory do očí, takže jsem přes brýle vůbec nic neviděl – ani slyšící tlumočnici v hledišti, která mi „nahazovala” text. Nezbývalo nic jiného, než sundat brýle a jet bez nich. ☺ VERONIKA: Mně se stalo, že mnou tlumočený zpěvák vynechal sloku, čehož jsem si jako neslyšící nevšimla a jela jsem dál podle „své“ naučené struktury. Naštěstí mě zachránil nahazovač, ale musela jsem si honem vzpomenout na sloku, která následovala po té vynechané. • Byla založena na podzim 2014 čtyřmi přáteli a zároveň tlumočníky z/do ČZJ.

• V roce 2020 natočila celkem sedm nových videoklipů ke slavným písním, tlumočených do českého znakového jazyka: Není nutno!, Hrdinský čin, Bohemian Rhapsody, Hit the Road Jack!, Billie Jean,

Yesterday, Tichá noc.

• Tlumočí divadelní představení, samostatná pěvecká vystoupení, hudbu a písně na veřejných společenských akcích nebo na objednávku a pořádá workshopy.

• Realizovaná tlumočení divadelního představení: Přelet nad kukaččím hnízdem ve spolupráci s Divadlem Járy Pokojského nebo společný projekt s brněnským Buranteatrem Alenka v říši znaků.

• Na jevišti vystupovala po boku interpretů: Pokáč, Helena Vondráčková, Hradišťan, Yvetta Simonová, Petra

Černocká či Eva Pilarová.

Spolupracovala s Bohemia

Voice (na natáčení videoklipu Tichá noc) a s brněnskou zpěvačkou Dášou Ubrovou.

• Dne 28. 1. 2021 se objevila na stránkách MF Dnes.

Hands Dance, Petr Kotvald a tanečnice – píseň Mumuland na Neslýchaně zábavném večeru v Kroměříži

MARCEL: Pokud tlumočíme my neslyšící, tak prosíme samotné zpěváky a skupiny, aby se během vystoupení vyhnuli improvizaci, protože by nám to totálně rozhodilo tlumočení. RADKA: Neslyšící kolegové právě nemohou spoléhat na improvizaci, oproti nám slyšícím. Já osobně mám raději připravenou píseň, ale dovedu si s nenadálou situací pomocí improvizace poradit. Zažila jsem to například s Jiřím Pavlicou&Hradišťanem na předávání Ceny Mosty v Brně. Délka mezihry a bubenického sóla byla nečekaně prodlužována, v tu chvíli jsem musela improvizovat.

Písne ˇ ve ˇ spane ˇlˇstine ˇ prˇekládá Radka.

Existuje metafora nebo nějaký slovní obrat, které vám daly zabrat?

VERONIKA: Pro mě jednoznačně Mumuland od Petra Kotvalda. To je případ písně, kdy se řídím pocitem, celkovým kontextem písně. Mumuland je o jakémsi ráji, kde ženy jsou mumu a muži jsou mumumu. Je to abstraktní název a text vůbec, že se přímo nabízelo vymyslet si vlastní, nové znaky. Pro Mumuland jsem si vyRobert Milič a Veronika myslela tento (artikuluje znak, kterým

Slámová znakují mísí znak ŠTĚSTÍ a pohybem odkazuje Mumuland ke znaku SVĚT). RADKA: To samé jsme zažili při překladu básně Žvahlav z divadelního představení Alenka v říši znaků. Byla to výzva, protože báseň Žvahlav je sama o sobě nesmyslná báseň. A Veronika s Marcelem dostali při překladu dost zabrat, ale nakonec se s tím poprali. Mumuland byla oproti tomu hračka ☺

NESLYŠÍCÍ: Michal Gábor, Petra Gluchová, Marcel Krištofovič, Robert Milič, Veronika Slámová SLYŠÍCÍ: Daniela Cincibus Vacková, Michaela Kolčáková Sivčáková, Radka Kulichová, Markéta Sobotková

DANIELA CINCIBUS VACKOVÁ

Nejraději má: růžovou barvu Nejoblíbenější píseň: I Have Nothing (Whitney Houston)

MICHAL GÁBOR

Nejraději má: sport

Nejoblíbenější píseň:

Žigulik (Gipsy.cz)

PETRA GLUCHOVÁ

Nejraději má: plavání Nejoblíbenější píseň: Non je ne regrette rien (Edith Piaf)

MICHAELA KOLČÁKOVÁ SIVČÁKOVÁ

Nejraději má: procházky Nejoblíbenější píseň: Neuč slunce hřát (Helena Vondráčková)

MARCEL KRIŠTOFOVIČ

Nejraději má: filmy

Nejoblíbenější píseň:

Yesterday (The Beatles), What a Wonderful World (Louis Armstrong)

RADKA KULICHOVÁ

Nejraději má: pobyt v přírodě a relax na chalupě Nejoblíbenější píseň: Petěrburg (Jaromír Nohavica), Johny (Hana Křížková)

ROBERT MILIČ

Nejraději má: turistiku

Nejoblíbenější píseň:

Jako James Bond (Karel Gott)

VERONIKA SLÁMOVÁ

Nejraději má: Kit Kat

Nejoblíbenější píseň:

Whisky, to je moje gusto (Yvetta Simonová), Champs Elysées (ZAZ)

MARKÉTA SOBOTKOVÁ

Nejraději má: spánek Nejoblíbenější píseň: Romano Hip Hop (Gipsy.cz), Money, Money, Money (ABBA)

Naslouchej svému tělu

TEXT: Eliška Stráníková a Jarda Milich FOTO: Jan Vašek, FOODISM360

A DŮVĚŘUJ MU

4

V minulém čísle jsme popsali význam a dělení sacharidů. V tomto článku Jarda představí konkrétní zdroje prospěšných sacharidů, které vám pomohou udržet se ve formě.

JAKÉ SACHARIDY JÍST?

✓ Doporučuji přes den jíst co nejvíce komplexních sacharidů = polysacharidů. Pokud jste aktivní sportovec, budou pro vás komplexní sacharidy výborným celodenním palivem – váš výkon bude vyšší, a tím pádem lepší. Pokud nesportujete nebo se málo hýbete, je lepší ve výživě sacharidů ubrat. Zbytkové sacharidy se totiž mohou přeměňovat v tuky. ✓ Když člověk sportuje nebo chce být fit po celý den, měl by si vybírat nejkvalitnější zdroje komplexních sacharidů. Ty jsou lehce stravitelné, a přitom dodávají energii po celý den a pomáhají udržet stálou hladinu cukru v krvi. Zdrojem komplexních sacharidů jsou především rýže, brambory, těstoviny, obiloviny,

ovesné vločky, celozrnné (žitné) pečivo.

✓ Jednoduché cukry = monosacharidy bychom měli vyhledávat v ovoci nebo v medu. Obsahují sice cukry, ale zároveň i další potřebné živiny pro tělo. Jsou to dobré zdroje na okamžité doplnění energie po náročném tréninku nebo náročné činnosti. Jsou ale i tací, kteří si dají čokoládu nebo sladkost. 