KULTURNÍ OKÉNKO

Umění De’VIA:

Cesta neslyšící malířky Nancy Rourke může jít příkladem

TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO A OBRAZY: deaf-art.org, www.nancyrourke.com, archiv Nancy Rourke

Vloni na sklonku měsíce listopadu se mi poštěstilo setkat se během studijní stáže ve Slezském muzeu v polských Katowicích s neslyšící americkou malířkou NANCY ROURKE. Bylo to setkání více než inspirativní a zanechalo ve mně hluboký dojem. Nastartovalo mé úvahy o tom, jak se mohu i já rozvíjet ve vlastním výtvarném umění. Jakou zprávu mohu jeho prostřednictvím předat dál, a to jak dovnitř komunity Neslyšících, tak i většinové společnosti u nás – tedy slyšícím. A jakou zprávu mohu předat dalším generacím, kteří se od nás učí a skrze umění se mohou i o nás touto cestou dozvědět více? Jen tak se mohou vyvarovat počinů, které nám Neslyšícím ztěžují život.

NANCY ROURKE:

V mých výtvarných pracích reflektuji směry jako je umění rezistence (odporu), afirmace (potvrzení) a liberace (osvobození). V roce 2009 jsem se začala více zajímat o specifika kultury Neslyšících a začala si pohrávat s novými nápady díky přečtení knihy Dr. Paddyho Ladda „Understanding Deaf Culture: In Search of Deafhood“. Právě tehdy jsem se rozhodla věnovat se umění, které se zaměřuje na životní zážitky Neslyšících. Za své typické barvy, které od té doby používám, jsem si zvolila primární barvy – tj. červenou, žlutou a modrou, protože toto omezené spektrum používaných barev je pro mě jakousi výzvou. Chtěla jsem, aby diváci poznali, kdo jsem, právě pomocí těchto tří barev. Každá barva nese svůj význam, který promítám do různých symbolů a motivů. ČERVENÁ znamená zmocnění. ŽLUTÁ znamená naději a světlo, které Neslyšící potřebují, aby viděli jeden na druhého při komunikaci. MODRÁ znamená audismus. Cítila jsem, že právě tyto prvky umocňují umění pro společnost Neslyšících a slyšících. Svým uměním dělám i politické prohlášení. Mým cílem je vzdělávat většinovou společnost a probudit povědomí o minoritě Neslyšících. Toto téma zasluhuje pozornost, neboť většinová společnost disponuje málem informací o Neslyšících a i v dnešní době je skutečně pozadu.

V mé tvorbě mne ovlivnili malíři Jean Michel Basquiat a Jacob Lawrence, kteří se zabývali hnutím za občanská práva. V odbojovém umění moje dílo ukazuje masku benevolence (shovívavosti), lingvistické kontroverze (výměny názorů), oralismus, mainstreaming (začleňování se do většinové společnosti), genetické inženýrství, komunikační bariéry, kolonialismus (systém a politika vykořisťování), paternalismus (ochranářský přístup), audismus (forma diskriminace zaměřená na neslyšící) a boj s identitou. V umění afirmace mé výtvarné výtvory ukazují zmocnění, ASL (americký znakový jazyk), kulturu Neslyšících, identitu, přijetí, historii Neslyšících a Deafhood. Maluji, jak byli Neslyšící po léta ovládáni převážně audistickým prostředím. Snažím se vylíčit, jak moc byli Neslyšící poddajní a mnoho let trpěli, zejména když Aristoteles (384–322 př. n. l.) prohlásil: „Ti, kteří se narodí neslyšící, budou také všichni neschopni myšlení.“ Cítím, že je důležité, aby diváci viděli, jaká jsou naše lidská práva. Diskriminace kolem nás je až příliš a to je právě to, co chci vyjádřit svými obrazy.

Nancy Rourke se narodila a vyrostla v San Diegu v USA. Její otec byl domorodý Američan z rezervace Mesa Grande Band misijních Indiánů národu Kumeyaay. Není též bez zajímavosti, že prarodiče Nancy z matčiny strany pochází dokonce z Čech. Její matka byla jejich dvanácté dítě a narodila se již v USA.

Že Nancy neslyší, se zjistilo až v jejích 6 letech. Předtím a po celý její život se umění stalo jejím primárním způsobem vyjadřování. Navštěvovala orální školu v běžném prostředí. Americký znakový jazyk (ASL) se naučila až během studií na vysoké škole v institutu RIT/NTID v Rochesteru. Nancy získala titul BFA (Bachelor of Fine Arts) v oboru Grafický design a malba na RIT v roce 1982 a titul MFA (Master of Fine Arts) v oboru Počítačové grafiky a malby o 4 roky později tamtéž.

V roce 2009 se Nancy po dlouhé kariéře grafičky pro různé korporace rozhodla stát se profesionálním umělcem na plný úvazek se zaměřením na umění o životních zážitcích Neslyšících, známé jako Deaf View/Image Art = De’VIA (psali jsme v UNII 3-4 2021 – je to umění, které zkoumá a vyjadřuje svým prostřednictvím zážitky Neslyšících z kulturního a lingvistického hlediska). Nepřetržitě pracuje na rozvoji neslyšících umělců a na podpoře hlubšího, autentického a revolučního porozumění tomu, co to znamená být Neslyšící.

Nancy Rourke je nyní mezinárodně známá neslyšící umělkyně a aktivistka. Jako profesionální umělkyně na plný úvazek se velmi angažuje v začlenění uměleckého kurikula De'VIA pro neslyšící děti. Organizuje řadu uměleckých pobytů na školách pro neslyšící po celé zemi, kde vyučuje a tvoří umění za použití jejího vlastního uměleckého stylu – rourkeismu. Je to De'VIA styl, inspirovaný jejími pracemi a pozoruhodný používáním výrazných základních barev, jež vyjadřují afirmaci (souhlas), resistenci (odpor) a liberaci (osvobození) v tématech týkajících se životních zážitků Neslyšících. Nancy nabízí De'VIA směru útočiště, pořádá umělecké výstavy pro neslyšící umělce a zvyšuje povědomí o Neslyšících prostřednictvím umění. Ilustrovala tři dětské knihy o umění Neslyšících. V současné době žije v Coloradu, USA.

Nancy byla do Slezského muzea v polských Katowicích pozvána proto, aby zde přednesla pro polské neslyšící umělce přednášku o jejím životě umělkyně, a také proto, aby představila umělecký směr De’VIA. Ve Slezském muzeu pracují také neslyšící. Neslyšící kurátor Michal Justycki prohlásil, jak je hrdý na to, že muzeum jako první v Evropě mělo tu čest zakoupit tři obrazy od Nancy Rourke, které budou vystaveny na celonárodní polské výstavě neslyšících umělců s názvem Głusza (umění Neslyšících), která bude mít vernisáž ve Slezském muzeu letos v červnu, pokud to podmínky pandemie dovolí.

No to Eugenics / Ne eugenice (olej na plátně, 2012) Eugenika = využívání principů genetiky a dědičnosti ke zlepšení lidské rasy

Obraz je ze série „Right to Be Deaf“ (Právo na to být Neslyšící). Tento obraz pojednává o tom, co se děje v nemocnicích s novopečenými rodiči a dětmi ve věku 6 týdnů až 18 měsíců. Odkazuje tak i na kochleární implantát, který je implantován blízko mozku dítěte. V USA probíhá experiment s kmenovými buňkami na neslyšících dětech. Modrá ruka značí „doktory“ s latexovou rukavicí a s „modrou páskou“. Modrá páska odkazuje na „masku benevolence“.

Kulturně Neslyšící stojí nalevo a znakuje „NE“ rodičům a doktorům. Rodič se dívá na neslyšící dítě, není si jistý a neví, zda se rozhoduje pro osud svého neslyšícího dítěte správně. Jinak řečeno: „Dělám pro své dítě to nejlepší“, „Chci, aby mé dítě bylo normální“. Doktor mu říká: „Odstraňuji hluchotu." Neslyšící osoba vlevo říká: „Tohle svému dítěti nedělejte. Vaše dítě má plné právo být neslyšící. Nechte své dítě naučit se nejprve americký znakový jazyk a angličtinu.“

Tento obraz je z pohledu Neslyšících o tom, jak vidí problémy, které se dějí v nemocnici. Vliv včasné detekce sluchu vynechává možnosti, které by mohly pomoci, a poskytly tak novým rodičům na výběr z návrhů, co je pro neslyšící dítě nejlepší. To zahrnuje například výuku kultury Neslyšících a znakového jazyka. Hluchota není nemoc. Nemocnice a audiologové postrádají informace o americkém znakovém jazyce/angličtině, které jsou pro neslyšící děti velmi přínosné.

Maska benevolence (olej na plátně, 2011) Obraz je o knize autora Harlana Lanea s názvem Pod maskou benevolence. Poukazuje na situaci ve třídě, kde je neslyšící student v integraci se slyšícími studenty. Slyšící studenti předstírají, že jsou „přátelé“ neslyšícího studenta, ale neslyšící student dobře ví, že tomu tak není, a necítí se mezi nimi dobře. Neslyšící student znakuje „STOP“, „Už dost“. Modrá páska je symbol, který Nancy používá na mnoha obrazech, a je negativním symbolem audismu, útlaku, symbolem „přeškrtnutí“, svázání, uvěznění a masky. Betty G. Miller (olej na plátně, 2011) Na obrazu je Betty G. Miller, „Matka De'VIA“ (1934–2012). Byla jednou ze spoluzakladatelů umělecké kolonie pro neslyšící umělce s názvem Spectrum v Texasu v 70. letech 20. století. Hnutí De'VIA bylo poprvé založeno v roce 1989 na festivalu Deaf Way I. ve Washingtonu, DC. Byla jednou z osmi neslyšících umělců, kteří podepsali Manifest.

Understanding Deaf Culture / Porozumění kultuře Neslyšících (olej na plátně, 2012) Tento obraz znázorňuje skupinu neslyšících, sedících kolem stolu s velkou lampou. Diskutují o knize „Understanding Deaf Culture: In Search of Deafhood“, kterou napsal Dr. Paddy Ladd. Pod stolem je neslyšící pes s obojkem s nápisem „Neslyšící pes, umím ASL“. Na stěně je zarámovaný obraz Laurenta Clerca. Je to jeden z prvních obrazů pojednávajících o kultuře Neslyšících, který Nancy vytvořila v roce 2010. Paddy Ladd (olej na plátně, 2012) Portrét k příležitosti 60. narozenin (únor 2012) Dr. Paddyho Ladda, který je autorem knihy Understanding Deaf Culture: In Search of Deafhood. Je též autorem pojmu „Deafhood“.

Zdroj: deaf‑art.org, www.nancyrourke.com

NANCY ROURKE:

„Chtěla jsem namalovat obrazy o Neslyšících, kteří přežili holocaust během druhé světové války, protože je to důležité zahrnout též do historie Neslyšících. Myslím, že lidé by ocenili, kdyby viděli tato díla jako poselství, aby si vždy pamatovali přeživší a znali lidská práva a lidskost. Tímto chci vyjádřit uznání lidem, které jsem kontaktovala, a dostala jsem povolení k umělecké tvorbě. Poděkování patří rodině přeživších. Děkuji, že mám tu čest tvořit výtvarné práce o neslyšících, kteří přežili holocaust.“

VÝZNAM SYMBOLŮ NA OBRAZU:

uniforma gestapa nacističtí vojáci

modrá páska jako symbol umlčení

„vyděšení“ ve znakovém jazyce Doris Fedrid a Rose Steinberg Feld (latex na plátně, 2020) Obraz je součástí série Deaf Survivors of the Holocaust (Neslyšící přeživší holocaustu). Slezské muzeum v Katovicích v Polsku tento obraz vloni od Nancy Rourke odkoupilo.

Obraz poukazuje na dva příběhy, první je o Doris Fedrid, přeživší neslyšící z Polska. Druhý je o Rose Steinberg Feld, přeživší neslyšící z Pinsku v Rusku.

V příběhu Doris Fedrid je na obraze pět scén. Doris byla v Tarnopolském ghettu v Polsku, kde pracovala v otrockém pracovním táboře. Ručně prala uniformy gestapa a drhla je ve vaně. Její ruce byly velmi suché a bolestivé. Otec jí dal máslo, aby jejím rukám ulevilo. Měla na sobě oblečení s červeným štítkem, očíslovaným „R-87“ černým inkoustem, a když se svolával nástup, což bylo pro neslyšící nebezpečné, musela být Doris upozorněna znaky od ostatních spoluvězňů, když bylo její jméno vyvoláváno. Znak „teď“ znamenal, že byla vyvolána. Byla z toho vystresovaná. Vzpomínala také na to, že její otec vyřízl díru do podlahy a navrch položil dveře, které přikryl kobercem, a rodina se schovala do sklepa. Když přišli nacisté a procházeli se po domě, Doris se bála a celou dobu mlčela. Schovala se za zeď v koupelně a jeden z nacistických vojáků vešel dovnitř a Doris, přestože byla velmi vyděšená, stála nehybně. Na dalším obrázku se již starší Doris dívá na svou dlaň a vzpomíná na to, jak jí matka kdysi prsty napsala do dlaně „juz nie“ (už ne).

V příběhu Rose Steinberg Feld je na obraze šest scén. Rose byla během války ve Francii. Gestapo přišlo do domu manželů Maxe a Rose, když právě kojila svou holčičku Ester. Vojáci zaklepali na dveře a vyděsili ji. Odvezli Maxe do Camp Beuve LaRolanda v Paříži ve Francii, kde pro Rose namaloval obrázek tábora na pohlednici. Později byl poslán do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, odkud se nikdy nevrátil. Maxovi přátelé, nežidovský pár neslyšících Marcel a Marcelle DeManyovi se postarali o Ester a uchovali všechny Maxovy a Roseiny fotografie, šperky a další věci v kufru. Rose pracovala v továrně na kožešiny a vyráběla uniformy pro vojáky. Dostávala jen pět jehel denně. Zlomila čtyři jehly a měla poslední jehlu. Kdyby se zlomila pátá jehla, byla by zabita.

nacističtí vojáci klepou na dveře

malba kasáren v Beaune-la-Rolande od Maxe Felda

„teď“ ve znakovém jazyce

Max Feld v koncentračním táboře Auschwitz - Birkenau francouzské slovo Juif znamená „žid“

polské slovo „už ne“ pátá šicí jehla

čtyři zlomené jehly Marcel a Marcelle DeMany

Feldovy fotografie a drobné věci

PŘIPRAVIL: Jan Šimůnek / FOTO: Pavla Černá (bowling), webové stránky csns-sport.cz (futsal)

MČR v bowlingu

Kdy: 30. a 31. října 2021 Pořadatel: ČSNS – STK bowling Kde: Best Bowling Zličín, Praha

Muži Muži: 1. Karasz Radim (Vítkovice) 2. Brandejský Karel (SKN Brno) 3. Pavelka Zdeněk (SKN Brno) 3. Blasczyk Filip (SKN Plzeň)

Dvojice muži: 1. Jungmann Jiří + Pavelka Zdeněk (SKN Brno) 2. Marouš Martin + Hošek Petr (I.PSKN Praha) 3. Sůva Jan + Vohryzka Jaromír (I.PSKN Praha) 3. Findejs Robin + Kalina Roman (SKN Plzeň)

Dvojice žen: 1. Černá Pavla + Vohryzková Dáša (I.PSKN Praha) 2. Javůrková Nikol + Mimrová Linda (SKN Plzeň) 3. Blabolilová Martina + Koppová Martina (I.PSKN Praha) 3. Pařízková Jaroslava + Urbanová Drahuše (SKN Plzeň)

Cenu za nejvyšší nához převzali Klofáčová Kateřina (SKN Brno) a Brandejský Karel (SKN Brno).

Pozn. redakce: Soutěžící ve všech kategoriích na 3. místech měli vyrovnané výsledky. Duely o 3. a 4. místo už neproběhly.

Ženy

Dvojice žen

Dvojice muži

MČR neslyšících ve futsalu žáků a juniorů (1. kolo)

Umístění – žáci:

1. místo: I.PSKN Praha 2. místo: BSKN Č. Budějovice 3. místo: SSK Vítkovice 4. místo: SKN H. Králové (tým Hradce se nezúčastnil z důvodu nařízení karantény) Kdy: 29. a 30. ledna 2022 2. kolo se bude konat na podzim 2022 v Praze. Pořadatel: SSK Vítkovice Kde: Sportovní hala TJ Ostrava

Umístění – junioři:

1. místo: SSK Vítkovice 2. místo: I.PSKN Praha 3. místo: SKN H. Králové 4. místo: SK Olympia Praha

I.PSKN Praha

BSKN Č. Budějovice

SKN H. Králové SSK Vítkovice

I.PSKN Praha

SK Olympia Praha

SSK Vítkovice

Nancy Rourke: Heart: „Make Art Not War“ Srdce: „Tvořte umění, ne válku“ Malba na skicáku - akvarel a inkoust (2022)

Nancy k namalování obrazu inspirovali Shepard Fairey a Bob and Roberta Smith (pseudonym umělce Patricka Brilla). Shepard Fairey je americký umělec, který citát "Make Art Not War" využil ve svém umění, stejně jako Bob and Roberta Smith. Nancy se inspirovala tímto citátem, protože cítila, že válka musí být zastavena. Dělat umění pomáhá lidem z deprese. Srdce znázorňuje Nancy podporu válkou zasažené Ukrajině. V prstové abecedě z amerického znakového jazyka je zde znázorněn citát: M-A-K-E A-R-T N-O-T W-A-R.