UNIE 3-4/2017 by casopisunie

dvouměsíčník České unie neslyšících, z. ú. 3–4/2017 • roč. XXI 45 Kč

str. 16

str. 23

Rozhovor s neslyšícím seniorem Pavlem Hlůžkem

Nová série: Koutek Psychologie!

Studenti ČNES

VÍTE, str. 20

co zkoumáme? Nevíte? Přijďte a uvidíte!

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících,

nejprve bych vás ráda přivítala slovy, že si vá žím důvěry těch, kteří mi nabídli převzít vedení časopisu Unie. Říká se, že jaký redaktorský tým je, takový je/bude časopis. Tuto práci jsem ráda převzala s vědomím, že stávající redaktorský tým má elán a dlouhodobý cíl, který se mi líbil. Zhruba před rokem nastoupila Unie k opětov nému vzkříšení, byť v elektronické podobě, a já bych ráda navázala na její tradici. Naším zámě rem je postupné přidávání nových neotřelých témat do Unie na její dobře započaté cestě, a to při zachování její současné podoby. V tomto jarním čísle si můžete přečíst repor táž zaznamenanou přímo na půdě Filozofické fakulty v Praze. Je o studentech a jejich před nášce Víte, co vše zkoumáme? Tito studenti, zvláště slyšící, si mohli vyzkoušet novou věc, a to přednášet o odborném tématu čistě ve znakovém jazyce (!). Je též dobré všímat si starších neslyšících, kteří během svého života zažili mnohé, pro to jsme do Unie zařadili nový seriál Rozhovory s neslyšícími seniory; nejen z Prahy, ale z celé ČR. Například v prvním rozhovoru s panem Hlůžkem se dozvíme, jak to tenkrát vypadalo v začátcích pražské ČUN. Svědectvím mohou být i znovunalezené staré fotografie. Petr Pá nek se s námi ochotně podělil o raritní snímky zachycující průběh stavby školy pro neslyšící v Radlicích v jejím samém počátku.

V minulém čísle jsme informovali, že tým Deaf Friendly navázal spolupráci s organizací Člověk v tísni a přeložil do ČZJ podstatné materiály tý kající se festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Festival jsme navštívili a v příštím čísle vám přineseme rozhovor s Marianou Chytilovou, koordinátorkou festivalu, včetně několika fotek z „místa činu“. Podívejte se i na rubriku Ze světa – najdete zde přehled nadcházejících kulturních festivalů i akcí, které se budou konat v létě. Kdo nám nejčastěji pomáhá v těžších chvil kách? Obvykle to jsou nejbližší přátelé, rodina, ale i může to být také ten, kdo možná lépe rozu mí lidské duši – psycholog. V tomto čísle nabízí me první ze série krátkých článků s praktický mi ukázkami, jak řešit náročné životní situace. Jejich autorem je neslyšící psycholožka Kristina Pánková Kratochvílová. PS: Jak jste si možná všimli, na obálce je již cena časopisu UNIE. Novinkou je, ze si ode dne ška můžete objednávat UNII i v tistěné podobě! V případě zájmu se prosím obracejte na Moniku Ťulákovou.

Příjemné počtení vám přeje

Lucie Sedláčková Půlpánová

šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Monika Ťuláková

Lenka Hejlová

Ivana Hay Tetauerová

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

Kristýna Kučerová

Irena Maňáková

Lucie Štefková

Kristina Pánková

Kratochvílová

OBSAH

Obsah 4

ČUN/ČMUN PRAHA

ČUN/ČMUN BRNO

ČUN/ČMUN BRNO, LIBEREC

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

ČUN/ČMUN OSTRAVA

Z DOMOVA

ZE SVĚTA

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN:

Mohlo by vás zajímat…

90 let založení ústavu Výmolova

Neslyšící senioři v ČUN: Pavel Hlůžek

Jeden den neslyšícího Jana Stadlerová

PAVEL HLŮŽEK 20

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ: JAK SE ZKOUMÁ ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK

PSYCHOLOGIE: MAJÍ NESLYŠÍCÍ VÍC PSYCHICKÝCH PROBLÉMŮ?

SPORT

• 3–4/2017, roč. XXI ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z. ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 e-mail: redakce@cun.cz šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová vedoucí redakce: Monika Ťuláková redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková externí spolupracovníci: Kristýna Kučerová jazyková korektura: Lucie Štefková redakční fotograf: Martin Jarůšek grafický design, sazba: Johana Kratochvílová Registrace: MKČR 13987 • ISSN 2464-7802

Můžete si nás předplatit Roční předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: Monika Ťuláková (predplatne@cun.cz)

Kde nás v síti najdete… ISSUU WEB www.issuu.com/casopisunie www.cun.cz FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN PRAHA

90 LET VÝMOLOVA ÚSTAVU TEXT: Petr

Pánek / FOTO: archív autora

e čtvrtek 9. února 2017 od 17 hodin proběh la v klubovně ČUN Praha přednáška o histo rii školy pro sluchově postižené v Praze 5 Rad licích. Přišlo na ni přes 60 lidí, z toho i několik studentů z FF UK. Škola v Radlicích byla postavena v letech 1925–1926 jako První český ústav pro hlucho němé, neboť se jednalo o první školu u nás, která byla státní a kde se vyučovalo jen česky. Všechny ostatní ústavy pro hluchoněmé v ČSR byly buď soukromé, církevní nebo charitativní a mluvilo se na nich německy. Ústav už fungoval deset let, byl založen v r. 1916 Spolkem pro vzdělávání hluchoněmých. Během deseti let se škola několikrát stěhova la a to i mimo Prahu (na zámek Dolní Lukavice u Plzně). Teprve v r. 1926 našla škola důstojné sídlo v Radlicích, kde ji najdeme dodnes. V roce 1930 byl ústav pře jmenován na Výmolův ústav pro hluchoněmé. Jméno dostal po

svém zakladateli, prof. MUDr. Karlu Výmolovi, ušním lékaři. V r. 1948 byla po něm přejmenová na také ulice (do té doby Bystřinova). Výmolův ústav byl první školou pro neslyšící, postave nou od založení Československa v r. 1918. V době první republiky byl Výmolův ústav velmi moderní školou s podporou ministerstva školství. Během 100leté historie školy se v jejím čele vystřídalo zatím 9 ředitelů, z toho 3 ženy. I ve 21. století patří SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Radlicích k tomu nejlepšímu, co vzdělávání neslyšících u nás nabízí.

PRVNÍ KLUB MAMINEK LETOS TEXT: Monika Pailová, vedoucí SAS ČUN Praha / FOTO: archív ČUN Praha

ačátkem března začal v tomto roce opět Klub neslyšících maminek v prostorách YMCA v Haštalské ulici. Do klubu za vítala starší neslyšící paní Klaudie Podlešáková, která debato vala s maminkami o životě neslyšících za války, zatímco děti mohly vyrábět jarní obrázek s motivem bledule. Nově před klu bem mají maminky možnost cvičit spolu s dětmi. Toto cvičení je vždy zdarma od 9:45–10:45, ale je třeba se předem přihlásit na emailovou adresu: monika.tulakova@cun.cz. Cvičení pro maminky s dětmi je vždy 1x14 dní, střídá se spolu s cvičením pro seniory, které je od 10:30-11:30. Termíny klubu maminek: 11. 5., 25. 5., 8. 6. 2017 Maminky, přijďte k nám, budeme se na vás těšit!

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

ČUN/ČMUN PRAHA

PRAHA NEZNÁMÁ – BRANICKÉ SKÁLY A OKOLÍ TEXT:

Kamila Spěváková / FOTO: Jiří Pelant, člen Klubu turistů

lub turistů při ČMUN, p. s. Praha, pod vede ním pana Václava Petruse podnikl v únoru (12. 2.) zajímavou akci „Branické skály a okolí“. Turistické činnosti se zúčastnilo 25 lidí. Ze startu vyšli z autobusové zastávky „Dobeška“. Šli podél Janouškovy luxusní vily, která nese název po lobbistovi Romanu Ja nouškovi a návrh po architektovi Radanu Hu báčkovi, divadla „Dobeška a Studia „Dobeška“ až k chráněnému území „Branické skály“ s le soparkem „Dobeška“ včetně nádherné vyhlíd ky na Vltavu, bývalého lomu s těžbou vápence a bývalých vápenek, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Dle pověsti býval u této skály hrad a je zde ukryt poklad. Za dru hé světové války zde vybudovala německá ar máda několik štol pro umístění podzemní továr ny, chráněné proti bombardování. Společnost „Nautilus“ usiluje o zpřístupnění podzemních chodeb veřejnosti a umístění expozice o historii objektu. Toto místo zůstává zatím neznámé. Po cca hodině turisté opustili přírodní památ ku, vrátili se k autobusu a pokračovali v jízdě k zastávce „Dvorce“, odtud šli pěšky do klidné ho areálu a na koupaliště „Žluté lázně“, nachá zejícího se na pravém břehu Vltavy. Prohlédli bývalé říční lázně zrekonstruované a zmoderni zované díky povodním v roce 2002 a navštívili MiniZOO.

Túru zakončili návštěvou oblíbeného plavec kého stadionu v Podolí se zajímavou, parabolic ky zaklenutou střechou, navrženou architek tem Richardem Podzemným. Byl postaven na místě bývalé cementárny, která zde těžila ma teriál z nedalekých lomů. Na tříhodinovém pose zení u kávy v Plavecké restauraci turisté nejen vyslechli Petrusovo vyprávění o historii Podol ské plovárny, ale i pěkně si užívali. Tato akce byla pro neslyšící velmi poučná.

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN BRNO

DOMESTIKOVANÁ ZVÍŘATA

ROZHOVOR VEDLA A TEXT NAPSALA:

Irena Maňáková

nie neslyšících Brno zařadila do programu na březen přednášku ve znakovém jazyce s ná zvem Domestikovaná zvířata. Konala se 2. břez na 2017 v 17 hodin v prostorách Kavárny u Žam bocha a zúčastnilo se jí 40 osob. Přednášejícím byl Bc. Martin Kulda, který svým projevem zau jal publikum natolik, že s ním zúčastnění velmi ochotně spolupracovali a vznikla velmi příjemná diskusní atmosféra po celou dobu akce. Spoustu zajímavých a nových informací mohli neslyšící shlédnout i na videoprojekci. Vel kou zajímavostí byl dokonce on-line přenos dat, který se týkal spotřeby masa. Na internetu je k dispozici webová stránka, kde běží počítadlo s aktuálními údaji, kolik zvířat je právě zabíjeno pro potravinářský průmysl. Po skončení programu jsem se rozhodla, že Martina trochu vyzpovídám a přinesu vám po drobnější informace. Martine, přednáška se ti dneska moc povedla a byla velmi inspirativní nejen pro mě. Zajímají mě tvoje pocity z dnešní akce, která skončila před malou chvilkou. Děkuji. Pocity jsem měl intenzívnější než z minu lých přednášek. Cítil jsem z publika velký zájem a lidé byli překvapení z takového množství zají mavých informací. Měl jsem radost, že je moje přednáška opravdu zaujala. Jejich zpětná vazba mi dala velmi hodně.

Všimla jsem si, že tvojí doménou jsou zvířata. Kdy jsi pocítil, že tě zajímají a proč? Zjistil jsem, že lidé jsou vesměs stejní po vizu ální stránce, samozřejmě každý má jinou pova hu a jiný charakter. U zvířat mě zaujala jejich rozmanitost druhů (podle tvaru hlavy, obličeje apod.). Když mi bylo sedm, znal jsem skoro sto čtyřicet názvů různých zvířat. Začal jsem se zajímat a hledat další informa ce v knížkách, tehdy to byla jediná dostupná média. Poznával jsem nové a další druhy, kte ré jsem i velmi rád kreslil. Největším přínosem pro mě byla návštěva ZOO a tato láska platí do dnes. Když mám špatnou náladu, tak pro mě je největší relaxací návštěva ZOO. Jsou to pro mě duševní lázně. Jaké jsou tvoje další plány? Moje plány v minulých letech vždy souvisely se zvířaty, protože mě zajímalo, v jakém prostředí se pohybují. Od toho se pak odvíjely moje ces ty do zahraničí. V současnosti se zaměřuji na svoji bakalářskou práci. Tématika mé bakalářské práce se právě zaměřuje na oblíbená zvířata a chtěl bych své znalosti a lásku přenést nesly šícím dětem takovou formou, aby jim plně poro zuměly.

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

ČUN/ČMUN BRNO | ČUN/ČMUN LIBEREC

NOVÍ PRACOVNÍCI SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍCH SLUŽEB (SAS) TEXT:

E. Kučerová, K. Kynclová / FOTO: osobní archív

Jmenuji se Eva Kučerová, jsem od narození neslyšící. Studo vala jsem na vysoké škole sociální pedagogiku ve vol ném čase, školu jsem zakon čila jako bakalář. Nyní pracuji tři roky v Brně v ČUN jako lek torka znakového jazyka a nově jako sociální pracovnice. Učím ČZJ, 2. a 3. modul. Od ledna se mi navýšil poměr a působím jako sociální pra covnice. Pomáhám klientům v nejrůznějších ži votních situacích a řeším s nimi různé záležitos ti. Mohou mě zastihnout na pracovním e-mailu: eva.kucerova@cun.cz a domluvit si se mnou schůzku přímo v kanceláři nebo mimo ni.

VÝŠLAP DO BÍLOVICKÝCH LESŮ

kce pořádané ČUN Brno se zúčastnila sku pinka patnácti turistů, počasí přálo a svíti lo sluníčko. Okolní příroda se skvěla v celé své bílé zimní kráse. V Bílovicích nad Svita vou byla možnost se poklonit památce básníkovi Stanislavu Kostkovi Neumannovi. Básní kovi, který v těchto nádher ných lesích stvořil známou

AKCE ČUN LIBEREC V letošním únoru se naše organizace zúčastnila vyhlášení „Kulturního počinu roku 2016“ s pro jektem tlumočeného divadelní ho představení – inscenace Podivný případ se psem (s tlumo čením do českého znakového jazyka) – Divadlo F. X. Šaldy a Česká unie neslyšících. Na vyhlášení v prostorech radnice

Jmenuji se Kateřina Kynclová a jsem nová sociální pracov nice v SAS Brno. Vystudo vala jsem sociální patologii a prevenci v Opavě a několik let jsem pracovala v nízkopra hovém zařízení pro děti a mládež tady v Brně. Po pár letech jsem se rozhodla ces tovat. Začala jsem v Manchesteru v Anglii, poté jsem byla na Islandu a Novém Zélandu. Nejvíc mi k srdci přirostl Island, a tak jsem se tam vrátila na více než dva roky. Minulý rok jsem se vrátila domů a žiji v Brně, kde jsem i začátkem února začala pracovat pro ČUN Brno. Začala jsem se učit znakový jazyk, se kterým mi velmi pomáhají mé kolegyně. Mou starostí jsou přednášky pro seniory a nově i tvořivá dílna.

TEXT:

Irena Maňáková / FOTO: archív ČUN Brno

básnickou sbírku KNIHU LESŮ, VOD A STRÁ NÍ. Původně plánovaná 6km trasa se ve finá le prodloužila na 9km. Všichni účastníci byli spokojeni a při zpáteční cestě je od dobré ná lady neodradil ani pochmurný areál bývalé léčebny v Babi cích nad Svitavou, která zde chátrá od roku 2011.

TEXT:

Renata Šedivá, ČUN Liberec

byli přítomni tlumočníci účinkující na představe ní – Kristýna Siková a Roman Vránek. w w w. l i b e r e c . c z /c z /o b c a n / a k t u a l i t y/ z p r a v y - z - m e s t a / liber eck y m - k ultur nim - poci nem-roku-2016-se-stala-nemecko-ceska-vystava-1906-2016. html

Česká unie neslyšících

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ

MORAVSKÝ POHÁR V KARTÁCH TEXT:

Martina Latíková / FOTO: ČUN Kroměříž

ne 11. února proběhl turnaj v kartách opět v pronajatých prostorech Starého pivovaru v Kroměříži, bojovalo se o Moravský pohár, zú častnilo se ho 60 hráčů. I přes tak velký počet naštěstí nedošlo k časové tísni, naopak vše se zvládlo. V jednotlivcích zvítězili: 1. místo Josef Prova lil, 2. místo Bohumil Zelinka a 3. místo Vladimír Charous. V družstvech zvítězili: 1. místo BSN Brno „A“, 2. místo ZSN Zlín a 3. místo ČMUN Kroměříž „A“. Díky dobré atmosféře a náladě hráčů, jsme si užili spoustu zábavy. Na závěr jsme rozdali ceny a spoustu balíčků s dárky, velké poděko vání patří našim sponzorům a to společnosti TESCO a firmě KMOTR.

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

ČUN/ČMUN OSTRAVA

KARNEVAL DĚTÍ TEXT:

Stanislava Bartáková / FOTO: archív ČUN Ostrava

sobotu 18. února 2017 se konal „Dětský karneval“ v klubu SSK Vítkovice Deaf. Ko legyně Stanislava Bartáková z ČUN Ostrava spolupracovala s organizátorkou Marcelou Hyklovou. Dětský karneval začínal v 15 hodin a zúčastnilo se ho celkem deset dětí, slyšících i neslyšících. Celkem se přihlásilo asi třicet lidí. Každý měl zajímavou masku, kostým či různé legrační čepice nebo paruky. Stanislava Bar táková byla převlečena za „Růžového ježka“ a byla hereckým šaškem večera pro děti. Růžo vý ježek měl s sebou malý kufřík. V kufříku měl

schované legrační věci jako bublifuk (bez bub linek), kelímek bez jídla, různé hry, s kterými si zkrátka neuměl moc hrát. Byl to takový nepo vedený šašek. Růžový ježek si zahrál s dětmi míčové hry, skládali z papíru žáby, malovali ob rázek apod. V 18:00 hodin večer se konalo loso vání pro všechny věkové kategorie. Po losování byla výborná večeře, kterou měl na starost ne slyšící pan Hartoš a paní Lechová. Poté rodiče vzali své spokojené děti domů a ostatní si ještě užívali zábavu do večera.

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Konference odhalila tajemství znakového jazyka Společnost Tichý svět uspořádala 21. února u příležitosti Mezinárodního dne mateřského jazyka odbornou konferenci Tajemství znakového jazyka. O klíčové roli znakového jazyka při výchově a vzdělávání neslyšících dětí hovořili odborníci na danou problematiku, rodiče mající zkušenost s výchovou neslyšícího dítěte i samotní neslyšící. TEXT:

Lucie Křesťanová (redakčně kráceno a upraveno) / FOTO: archív Tichého světa

editelka Centra pro dětský sluch Tamtam Jana Fenclová představila služby, které Centrum nabízí rodinám se sluchově postižený mi dětmi v ČR. Ročně se na něj obrátí cca 500 až 600 rodin a 2000 individuálních klientů. Využívají zde například službu rané péče, so ciálně aktivizační programy a odborné poraden ství. Jana Fenclová zdůraznila, že 97 procent dětí se sluchovým postižením se rodí slyšícím rodičům, kteří se většinou ve svém životě nese tkali s neslyšícím člověkem, a jejich informace o sluchovém postižení jsou tedy prakticky nu lové. Nulovou zkušenost měla i paní Marie Klime šová. Tato maminka vychovala tři biologické slyšící děti a jedno neslyšící dítě z dětského do mova. Na konferenci vyprávěla o hledání způso bu komunikace s osvojeným synkem, který ve věku čtyř let nebyl schopen ukázat, ani říct je diné slovo, neboť se mu před pěstounskou péčí nikdo nevěnoval. „Tvářil se jako pecka," vzpomíná na těžké za čátky paní Marie. S manželem ihned nastoupili

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

Věra Novotná vypráví o výchově svých neslyšících dcer...

na intenzivní kurzy základů znakového jazyka, aby mohli začít s komunikací. S podporou zna kového jazyka chlapec během půl roku pobytu v pěstounské rodině vyslovil 13 slov a dove dl jich ukázat 178. Rodiče si psali pěstounský deník, kde svoje zkušenosti uchovávali. Nyní je chlapci 17 let, mluví i znakuje. Půjde studovat na kuchaře. Věra Novotná, neslyšící maminka, vzpomí nala na výchovu dvou nedoslýchavých dcer. Od počátku důvěřovala svému mateřskému in stinktu a neřídila se předem danými postupy. „Neexistuje jediná správná cesta," tvrdí. Ona na děti mluvila i znakovala. Její dcery jsou nyní již dospělé a vyrostly z nich sebevědomé a samo statné mladé ženy. Konference se uskutečnila v Novoměstské radnici v Praze za přítomnosti šesti desítek účastníků. Program byl tlumočen do znakového jazyka. Záštitu nad konferencí převzalo MŠMT ČR a starostka městské části Praha 2, Mgr. Ja na Černochová.

Z DOMOVA

Deaf Friendly

TEXT:

Lucie Břinková / FOTO: archív Deaf Friendly

březnu se díky tlumočníkům a překladate lům z Deaf Friendly otevřel Neslyšícím festi val Jeden svět. Jedná se o celorepublikový fes tival zabývající se lidskými právy. Pro Neslyšící byly tlumočené společenské události a besedy s tvůrci filmu. Také informace, které jsou obsa ženy na webu festivalu Jeden svět, byly přelo ženy do českého znakového jazyka. Podívejte se do Deaf Friendly rozšíření nebo na stránky festivalu. Další veřejnou akcí, která bude letos díky Deaf Friendly tlumočená do českého zna kového jazyka, a na kterou se můžete těšit, bude AVON pochod. Poprvé ve své historii byl zpřístupněn Neslyšícím v loňském roce – pro gram na startu i v cíli byl tlumočen přímo z pó dia do českého znakového jazyka, a tak tomu bude i letos. Tím se díky AVONu odstartovala osvěta o problematice rakoviny prsu mezi ne slyšící ženy. V průběhu roku se pak v osvětě po kračovalo. Díky spolupráci Deaf Friendly s Alian

cí žen s rakovinou měli Neslyšící na vybraných akcích možnost navštívit stánky, ve kterých proškolené edukátorky s tlumočníkem názorně vysvětlují, jak provádět preventivní samovyšet ření prsou. Dále byl pomocí QR kódu přeložen letáček se základními informacemi souvisejícími s rakovinou prsu a jedna z videoinstruktáží o ra kovině prsu byla obohacena o překlad do české ho znakového jazyka. Text v ČZJ: https://vimeo.com/207784991/ a3d19e1609

Pavlína Spilková prezidentkou ASNEPu

Autorské čtení neslyšící básnířky

TEXT:

Regina Poláková, tajemnice ASNEP,

(z čzj přeložila a napsala L. Sedláčková Půlpánová) FOTO:

archív ČT

editelem ASNEPu byl od roku 2013 až do le tošního února neslyšící Petr Vysuček. Letos mu však vypršel mandát a následně proběhla v únoru volba nového prezidenta a i viceprezi denta. Volili řádní zástupci ze sedmi členských organizací. Viceprezidentem byl zvolen Petr Vy suček, zatímco funkce prezidenta zůstala neobsazená. Další volba prezidenta ASNEPu se proto konala ještě dne 1. března 2017, kdy jako jediná kandidátka byla zvolena neslyší cí Pavlína Spilková. Od 2. břez na 2017 má tedy ASNEP novou prezidentku.

TEXT A FOTO:

Irena Maňáková

utorské čtení básnické sbír ky Elišky Vyorálkové, nazva né „KAPIČKY TICHA“, se konalo 1. prosince 2016 v knihkupectví Řehoře Samsy, v pasáži U No váka, ve Vodičkově ulici v Praze. V prvorepub likovém prostředí obklopeném knihami jsme nejprve měli možnost poslechnout si nejen ušima, ale i očima nádherný přednes několika básní paní LIBBY MAGALI, kterou tlumočila Mo nika Kleisnerová. Tento nevšední zážitek byl zakončen slavnostním křtem básnické sbírky již zmíněné Elišky Vyorálkové, která dlou há léta tvoří a i publikuje. Dokonce má na svém kontě představení, kde byla její bá seň ztvárněna studenty JAMU.

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Malé ohlednutí za Znakovárnou TEXT:

Lucie Sedláčková Půlpánová / FOTO: archív Jana Wirtha

Je tomu už rok, co jsme vám v prvním elektronickém čísle UNIE 1–2/2016 přinesli rozhovor s Janem Wirthem o Znakovárně. Pojďme si zrekapitulovat, jak se za ten rok Znakovárně vedlo… Tehdy tady všechno začínalo rovnou velkým tématem O životě a smrti. Během následujících období jsi měl „velké“ náměty, které byly úspěšně přijímány. Která z nich neslyšící nejvíce zaujala? Během roku 2016 jsme měli celkem 11 témat. Největší zájem podle počtu hlasů neslyšících byl o téma Láska a vztah, poté O životě a smrti. V letošním roce máme již páteční přednášky plné a na podzim očekáváme dva vzácné hosty z cizích zemí. Nechte se překvapit. Ale zaručuji vám, že to bude hodně zajímavé. Domníváš se, že Znakovárna nějakým způsobem ovlivňuje neslyšící komunitu? Při přednášce vedeme panelové diskuse, to mne vždycky obohacuje: jejich názory jsou ně kdy i překvapivé, včetně jejich odlišných pohle

dů na danou věc. Díky tomu si stále uvědomuji, že neslyšící často nemají dost informací, a tak si je vyměňujeme a zamýšlíme se nad nimi.. Jestli má Znakovárna vliv na ne slyšící komunitu? Myslím si, že ur čitě ano. Vždycky po skončení be sedy ve Znakovárně si ještě někam sedneme a dále se na toto započaté téma z besedy bavíme. Podněcuje nás to k hlubší debatě. A to, myslím, rozvíjí u neslyšících jejich pohledy a názory. Často je to „nakopává“ k jejich dalším životním cestám. Na příklad moje vegetariánství mnohé inspirovalo, mnozí se dozvěděli, že jsou různé přístupy k životním sty lům. Již teď se těším na setkávání v tomto roce s vámi na besedách u mě ve Znakovárně :) Děkuji za minirozhovor a za Unii ti přeji vše dobré a mnoho inspirací do života tvého i jiných.

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

Festival Jeden svět letos oslovil publikum s různými hendikepy TEXT:

Tisková zpráva (redakčně kráceno a upraveno) / FOTO: archív festivalu Jeden svět

Praze se uskutečnil od 6. do 15. března Jeden svět, festival dokumentárních filmů o lidských právech. Část programu se otevřela i nevidomým a slabozrakým, neslyšícím a nedoslýchavým a publiku s mentálním postiže ním a s omezením hybnosti. Stal se tak prvním festivalem v České republice, který systema ticky odstraňuje bariéry, jimž čelí různé skupi ny publika. Mezi námi žije přibližně půl milionu lidí se slu chovým postižením, z toho 15 tisíc těch, kteří se s vadou sluchu narodili, a skoro 8 tisíc zcela neslyšících, jejichž mateřštinou je český zna kový jazyk. Ti jsou odkázáni na tlumočení nebo na speciální titulky. Ani jedno u kulturních akcí v České republice zatím není samozřejmostí. „Většina velkých festivalů u nás bohužel nenabízí tlumočení, pro neslyšící je tak obtížné účastnit se kulturního života ve stejné míře jako u běžných návštěvníků,“ sdělila Zuzana Hájková, překladatelka do českého znakového

jazyka. „Neslyšící nechodí do kina na české filmy jen proto, že nenabízejí titulky. Tím jsme vlastně odstrčeni od české kultury a to je velká škoda. Proto většina z nás miluje americké nebo cizí filmy,“ doplňuje. Do znakového jazyka byl tak tlumočen za hajovací ceremoniál festivalu v kině Lucerna i slavnostní předání lidskoprávní ceny Homo Homini v Pražské křižovatce včetně hudebních částí programu. V českém znakovém jazyce diváci a divačky sledovali i jednu z panelových debat po dokumentárních filmech opatřených speciálními titulky. Ty vznikly ve spolupráci se zástupci skupiny neslyšících a nedoslýcha vých k filmům Děti online, Normální autistický film, Dobrý pošťák, Dil Lejlá, Vidět hlasy. „Hendikep nevzniká na straně člověka s postižením, ale na straně společnosti, která vytváří bariéry,“ připomněla Mariana Chytilová, koordinátorka festivalu. Více informací k festi valu v českém znakovém jazyce zde

Co nás čeká na jaře 2017 II. SETKÁNÍ NESLYŠÍCÍCH KATOLÍKŮ Z EVROPY 12. 5. - 15. 5. 2017

PRAHA

Česká unie neslyšících

Z DOMOVA

Společný maturitní ples v Hradci Králové TEXT:

Monika Nováková, maturantka (z čzj přeložila a napsala Lucie Sedláčková)

tudenti posledních ročníků oborů Reprodukč ní grafika pro média a nástavbového oboru Podnikání pořádali společně maturitní ples. Mís tem plesu byly vybrány Pardubice nejen kvůli cenově přístupnému sálu, ale i kvůli dopravnímu spojení, neboť sem se mohli zejména vlakem do stat všichni z různých koutů republiky. Spolupráce studentů obou oborů byla sice poněkud obtížnější, ale šlo to. Výsledkem byla úžasná atmosféra, hojná účast neslyšících i mnohých nečekaných hostů. Třeba učitelé se rádi viděli s bývalými absolventy. Dlouho nás nenapadal námět na maturitní představení, pro tože jsme věděli, že na pódium se skoro nikdo nebude dívat. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se převlékli do policejních uniforem a cho dili mezi lidi – takové živé divadlo. Zlatým hřebem večera bylo vytvoření foto koutku, kam se návštěvníci chodili hojně fotit. Takže na nudu u nás na plese opravdu nebyl čas. Chtěla bych vám všem poděkovat za vaši skvělou hojnou účast!

Clona, z. s. slaví 10 let

oni v prosinci bylo sdružení Zavři uši, o. s. přejmenováno na spolek Clona. Spolek zabývající se osvětou fotogra fického umění letos slaví deset let exi stence. V prosinci 2016 členové přivítali křtem kalendář na rok 2017. Kalendář je z fotografií nasnímaných členy sdruže ní. Vybrány byly podle jednotlivých ka tegorií a fotografických žánrů. Výtěžek z prodeje bude použit na akce spolku. Pro výroční rok 2017 připravuje Clona několik překvapení. Jedno překvapení se již uskutečnilo v sobotu 4. března, tím byl kurz focení pro začá tečníky, kteří vlastnili fotoaparát, ale nevěděli,

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

TEXT:

Marie Basovníková

jak například správně používat manu ální režimy (M, A, S a P). Tuto záhadu účastníci společně s lektory – členy Clony – rozluštili. Také se naučili poro zumět nastavení clony a citlivosti ISO – jen správným nastavením mohou vzni kat krásné záběry. Kurzu se zúčastnilo 15 lidí různých věkových kategorií. Kurz proběhl v prostorách České unie nesly šících v Praze, za což jí děkujeme. Clonu můžete sledovat na Facebooku: https://www.facebook.com/Clona-zs-247442 428534/?fref=ts

TEXTY:

Ivana Hay Tetauerová

ZE SVĚTA

Deaffest 2017 ve Velké Británii 12.–14. května 2017

eaffest je filmový a umělecký festival neslyšících, jenž se koná každoročně v ang lickém Wolverhamptonu. Deaffest podporuje a rozvíjí talenty neslyšících začínajících i zkuše ných filmařů a umělců z Velké Británie i z celé ho světa. Každoroční festival je přehlídkou fil mů a dokumentů od britských i mezinárodních neslyšících tvůrců. Na festivalu se budou konat výstavy, semináře, workshopy, zábava a všich ni jsou srdečně zváni, aby mohli vzájemně sdí

let svůj zájem o filmy a umění a navazovat nové kontakty. Festival se letos bude konat již pod vanácté. Proběhne udílení filmových cen na galavečeru – Film Awards Gala, který se koná jednou za dva roky, zároveň s promítáním filmů z celého světa spolu s nabitým programem do provodných akcí a seminářů. Do 17. 4. 2017 jsou ceny vstupenek nižší, pro bližší informace na vštivte webové stránky festivalu. Zdroj: https://deaffest.co.uk/

Festival Clin d´Oeil ve Francii 6.–9. července 2017

d roku 2003 každé dva roky organizuje Ciné Sourds umělecký festival znakového jazyka Clin d‘Oeil, jenž je mezinárodním festivalem umění ve znakovém jazyce. Posláním sdružení je představit znakový jazyk v celé jeho rozma nitosti v uměleckých formách. Letos se tento festival koná již poosmé. Jsou nabízeny různé programy: divadelní vystoupení, pouliční umě ní, kinematografie, zpěv ve znakovém jazyce tak jako výstava všech typů vizuálního umění (kresba, malba, módní design, šperky, fotogra fie, sochařství, atd.) včetně firemních stánků (komunikace, služby, literatura, atd.). Festival nabízí souběžně i jiné programy: • Dílny v „Mini Clin d‘Oeil“, ve kterých proběh ne vzdělávací a umělecký program pro děti

a mládež ve věku 6-17 let (včetně před stavení přizpůsobených pro mladé diváky a workshopy s odborníky). • Setkání a diskuse s odborníky na různá té mata (např. o kině, divadlu, apod.), toto bude přístupné i pro veřejnost. • Prohlídky s průvodcem ve znakovém jazy ce, kdy se návštěvníci podívají do sklepů a domů, kde se vyrábělo šampaňské, nebo do katedrály královského města Reims, aby se návštěvníci mohli seznámit i se zdejší his torií města. Do 1. 5. 2017 jsou ceny vstupenek nižší, pro bližší informace viz www festivalu. Zdroj: http://www.clin-doeil.eu/eng/

Letní Deaflympiáda v Turecku 18.–30. července 2017

pořadí již 23. letní Deaflympiáda začne za hajovacím ceremoniálem dne 18. 7. a bude slavnostně ukončena 30. 7. Všechny sportovní soutěže se uskuteční ve dnech 19.–30. červen ce. Podle předběžných přihlášek je do 23. letní Deaflympiády zapojeno 73 zemí. Her se zúčast

ní kolem 6000 účastníků. Přibližně 4500 z těch to účastníků jsou samotní sportovci, kteří se zúčastní 21 sportů. Místem konání letošní Dea flympiády je město Samsun, má přes 300 000 obyvatel a nachází se na pobřeží Černého moře. Zdroj: http://www.2017deaflympics.com/

Česká unie neslyšících

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

Pavel Hlůžek vzpomíná nad dobovou fotkou z výboru ČUN

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

Líbí se mi rozšíření služeb ČUN pro neslyšící Ivana Hay Tetauerová FOTO: Michael Trousil a archív Pavla Hlůžka TEXT:

Pavel Hlůžek je sympatický třiasedmdesátiletý neslyšící pán, kterého každé pondělí vyučuji angličtinu. Navzdory svému věku je velmi bystrý a angličtině se výborně učí i vedle svých o generace mladších kolegů. Klobouk dolů. Nedalo mi to a zvědavost mne přemohla; chtěla jsem se o tomto členu České unie neslyšících dozvědět více. Pane Hlůžku, pověděl byste nám něco o sobě? Narodil jsem se v roce 1943, 25. května v Praze u Apolináře. Ale brzy nato jsme přesídlili na vesnici nedaleko Klatov. Maminka se vdala za nového tatínka a měla s ním další dvě děti, moji sestru a bratra. Všichni jsme byli slyšící. Avšak když mi byly dva roky a půl, dostal jsem zánět středouší, což se na mém sluchu bohužel podepsalo. Pamatuji si, že jsem musel být v Klatovech v nemocnici asi 14 dní. Ale světe div se, v nemocnici se mi líbilo. Měli jsme tam dobrou stravu, byly tam ostatní děti… Obrečel jsem návrat domů (smích). Když mi byly čtyři roky, dali mne do tehdejšího ústavu pro hluchoněmé v Plzni, kde jsem byl na internátě. To bylo v září roku 1947. Docházka tam byla do 5. třídy, proto jsem musel poté přestoupit na druhý stupeň – přešel jsem pak do ZŠ v Holečkově ulici v Praze na Smíchově. Tam jsem dokončil druhý stu-

peň do osmé třídy, poté jsem se tamtéž vyučil zámečníkem. Během dětství jsem žil převážně u babičky ve vesnici Dolní Nivy u Sokolova, mezi Němci – Sudety. Byl jsem tam šťastnější než u rodičů.

Byl někdo z Vaší rodiny neslyšící? Celá naše rodina byla slyšící, ale čirou náhodou můj vzdálený příbuzný byl také neslyšící. Potkávali jsme se při příležitosti rodinných oslav a sešlostech, kde jsme spolu vesele znakovali mezi ostatními slyšícími. Pak samozřejmě na zábavách pro neslyšící a svého času též v Plzni a v Praze při našich studiích, byli jsme v podobném věku. Byla to velká náhoda. Jaké byly a jsou Vaše zájmy a záliby? Co jste v mládí rád dělával? Velice rád jsem sportoval, vlastně jsem se vě-

Česká unie neslyšících

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

mých, kteří utekli za komunismu noval univerzálně všem sportům jako za hranice, přiletěli sem dokonce jsou například atletika, fotbal – hrál i z Kanady a bylo to hezké setkání. jsem jako pravé křídlo, stolní tenis, Pořídil jsem tam hodně fotografií plavání, volejbal, apod. Ze zdravotních a také jsem jimi přispíval do Gongu. důvodů kvůli kolenu jsem postupně Dalším takovým dobrodružstvím přestal, ale zato jsem se pak začal bylo cestování vlakem po západvěnovat střelbě – když jsem se začal ní Evropě – jel jsem přes západní učit v 18 letech řídit auto, dostal jsem Německo, Holandsko, Belgii, Angse do autoklubu neslyšících, kde jsem lii, Wales, Skotsko, Severní Irsko, se právě dozvěděl o tomto sportu. Na kole jako fotograf ve Švédsku, v době konání a zpět přes Francii, Švýcarsko Trénoval jsem s neslyšícími a závody letní Deaflympiády a opět západní Německo. V dnešní jsme měli jak s neslyšícími, tak i se slyv Malmö (rok 1973) době je toto vše téměř samozřejšícími. Moc mě to bavilo, umístil jsem mostí, pro mne to však bylo něco velkolepého, se na pěkném 2. místě na mistrovství ČSSR nezážitkuplného… Také jsem chvíli cestoval na slyšících ve střelbě. Bylo nás cca deset neslyšímotorce, a dokonce jsem se chvíli rovněž věcích, co jsme spolu trénovali, a mám z té doby noval divadlu – s neslyšícími jsme jednou hráli dost zážitků. Byl to klub sportovní střelby neslyněmohru na téma Jiráskovy Lucerny. V dnešní šících ve Svazarmu a já jsem byl nějakou dobu době se nebojím počítačů, díky kurzům v ČUN jeho náčelníkem. Také si vzpomínám, jak jednou chodím na AJ a učil jsem se základy práce na v březnu byla soutěž ve střelbě „Velká cena MePC, a tak si leccos na internetu sám i přečtu taz“, což byly celodenní závody v libovolné maa učím se používat novou techniku. Baví mne lorážce na střelnici v Praze – Kobylisích a bylo četba, vzdělávání, v mládí jsem rád chodíval –10 stupňů pod nulou! Museli jsme to na té střeli do kina, a také mne zajímaly koňské dostihy, nici vydržet :-) Předloni jsem se také jel podívat chodíval jsem na ně v Praze ve Velké Chuchli… do Plzně na mistrovství Evropy neslyšících ve střelbě, kde soutěžil Marek Bartošek, stejně jako já tenkrát na M ČSSR ve střelbě, které se konaKde jste vlastně pracoval? A jak jste se poprvé lo shodou okolností též v Plzni. Takže vzpomínky dostal do České unie neslyšících? byly spjaty i s tímto místem :-) Po vyučení jsem dostal spolu s několika mými Kromě sportu jsem také rád fotil a cestoval. neslyšícími spolužáky nabídku práce od firmy Sám jsem se vydal vlakem například přes NěTesla – rok jsme byli ubytovaní v hotelu a pramecko a Dánsko do Švédska, kde se konala covali jsme na Žižkově v gramofonových závoDeaflympiáda v Malmö. Tenkrát ještě Dánsko dech. Poté jsem pracoval v Tesla na Hloubětíně, nespojoval most se Švédskem, tam se jelo lodí. celkem osm let. V roce 1969 jsem začal praPotkal jsem tam hodně svých přátel a znácovat jako frézář a soustružník v továrně SVA v Holešovicích, tam jsme vyráběli autodíly. I zde nás bylo několik neslyšících. Pak v roce 1993 jsem začal být činný v České unii neslyšících Praha jako pokladník, účetní, údržbář, též jsem vypomáhal jako lektor s výukou na PC a ČZJ. V roce 2000 jsem v ČUN založil klub šipek, který funguje dodnes. Dříve byly přednášky a akce pro neslyšící konány v Rybné ulici, protože nebylo na ně místo. Ústředí ČUN bylo v Havlíčkově ulici a dvě naše místnosti byly v Dlouhé ulici. Mladý Pavel v továrně SVA Praha, kde pracoval jako frézář a soustružník Nebylo to od sebe daleko, ale neprakticky roz-

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI V ČUN

troušené. Nyní je to lepší, je to vše dostupné na jednom místě. Líbí se mi rozšíření zdejších služeb pro neslyšící jako tlumočnické služby, zapisovatelské služby, různé kurzy, kluby, bufet, kde si neslyšící mohou dát malé občerstvení… Stále sem velmi rád chodím, jak na kurzy AJ, tak si jen tak popovídat s přáteli.

Pověděl byste nám nějakou vzpomínkovou historku z Vašich zážitků z České unie neslyšících? Když jsem jako lektor učil ČZJ, chodil k nám do kurzu jeden slyšící pán, který shodou okolností měl stejné příjmení jako já – Hlůžek. Pozval nás na Tchaj-ťi, což je tradiční čínské umění – jakýsi systém meditace v pohybu, vhodný pro jakýkoliv věk. Má příznivý vliv na zdraví a pracuje s celkovou koordinací propojením mysli a těla. S kolegyní Gábinou Houdkovou jsme tam šli, v té době to bylo oproti dnešku opravdu levné. Někteří z kurzu odpadli, já jsem v něm však vydržel, jak mne to cvičení opravdu uchvátilo – pomohlo mi od bolestí, ulevilo se mi (ukazuje mi s vážnou tváří různá cvičení). Je to také o trpělivosti a soustředěnosti. Jak vnímáte nynější dobu oproti minulé? Máte pocit, že je nyní doba pro neslyšící lepší? Určitě – co se týče osvěty, zákonu o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob a skrytých titulků. Možností psát si SMS, používat počítače – internet, Skype… Kdysi jsem chodil k Jiřímu Dachovskému do kurzu PC, a díky tomu jej také umím docela používat, alespoň internet. Bez této znalosti bych byl v dnešní době asi ztracený… (směje se) Vím, že velmi dobře ovládáte češtinu, což se u neslyšících hned tak nevidí. Jak jste toho dosáhl? Také vím, že umíte německy a jak vidím,

V ČUN Praha Pavel Hlůžek založil klub šipek

nezaostáváte i za angličtinou. Jak jste to vzhledem k Vašim možnostem jako neslyšící dokázal? Moc rád jsem četl, když jsem studoval na učilišti, vyučoval mne Jaroslav Paur angličtinu. Zjistil jsem, že se ji mohu dobře naučit paradoxně z učebnice češtiny pro cizince, která byla psaná v anglickém jazyce. Tím jsem si vlastně opakoval zároveň i češtinu. Také jsem měl výborného kamaráda v Německu, kam jsem rád jezdíval, a i díky tomu jsem se naučil německy – nejlépe se člověk naučí v praxi než biflováním ve škole. Kamarád nyní už nežije, moc rád na tu dobu vzpomínám. Jsem samouk a baví mě to, rád si čtu články z oblasti vzdělávání na internetu a pokouším se číst i anglické texty na webových stránkách. Jsem rád, že časopis Unie opět vychází, byť v elektronické verzi. Jen bych v něm raději viděl více komiksů, a rozhovorů třeba se známými herci… Mou oblíbenou knížkou jsou Obrázky z českých dějin a pověstí od ilustrátora Jiřího Kalouska, myslím, že obrázky nebo fotografie jsou pro neslyšící nejpřitažlivější, zajímavější. Moc bych byl rád, pokud by v Unii bylo vice článků takového typu.

23.–25. září 1963 / Mistrovství ČSSR neslyšících ve střelbě v Plzni. Pavel Hlůžek se umístil na 2. místě v libovolné malorážce. Na 1. místě se umístil Jaroslav Dědič, na 3. místě Marie Bajzová.

Děkuji mockrát za Váš čas a příjemný rozhovor s Vámi :-) Přeji Vám ať se Vám nadále daří a užíváte si našich služeb, které v ČUN poskytujeme :-)

Česká unie neslyšících

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

ý k s e č á m u o k z e s k a J V sobotu dne 11. února 2017 studenti z oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě uspořádali zajímavou přednášku: Víte, co zkoumáme? Nevíte? Přijďte a uvidíte! Tato přednáška zahrnovala různá témata z oblasti lingvistiky znakového jazyka, tlumočení a pedagogiky, a to především z vybraných bakalářských i diplomových prací. Vybraná témata vznikala během volitelného semináře Přednášky z Deaf Studies pro veřejnost v minulém zimním semestru. Tento seminář vedla Mgr. Radka Nováková a témata vybírala společně se studenty. Jak mi pak Radka (sama absolventka oboru CNES) pověděla, nechtěla nechat pěkné absolventské práce ležet ladem. A právě proto uspořádala tuto přednášku.

Jaká byla témata přednášek? Kdo jsou studenti, kteří přednášeli v českém znakovém jazyce? ŽOFIE NEDBALOVÁ studentka 1. ročníku navazujícího magisterského studia Témata představila rovnou dvě: • Jak si malé děti osvojují (český) znakový jazyk? Autorky: Anna Hronová a Barbora Fodorová.

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

Žofie mluvila o srovnávání vývoje jazyka mezi slyšícím a neslyšícím dítětem. V mnohém se vývoj sho doval, jen u neslyšícího dítěte se první znak objevil asi v 8. až 10. měsíci, kdežto slyšící dítě řeklo své první slovo až kolem prvního roku.

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

znakový jazyk Právě proto je trendem učit znakovat také slyšící děti skrze tzv. baby signs. • Metafora v českém znakovém jazyce Autorka: Lucie Šůchová Žofie zde ilustrovala jeden příklad metafory (metafora je přenesení významu jedné věci na druhou na základě věcné, obrazové podobnosti, pozn. redakce). O uvedeném příkla du se rozhovořila s přítomnými neslyšícími. Příklady: VYHRÁT x PROHRÁT nebo KA RIÉRA X BANKROT. Rozdíly v těchto meta forických znacích spočívají v pohybu. Pohyb směrem nahoru značí úspěch, pozitivum (NAHORU), naopak pohyb dolů neú spěch (DOLŮ).

ŠÁRKA TEICHMANOVÁ studentka 2. ročníku bakalářského studia V českém znakovém jazyce hovořila o tématu Bilingvální vzdělání neslyší-

TEXT:

Lucie Sedláčková Půlpánová FOTO: Martin Jarůšek

cích u nás (autorka Martina Nováková). Uvedla, jaké jsou typy a druhy bilingválního vzdělávání a jaké jsou ideální podmínky pro jejich pl nění, např. ve škole zaměstnanci včet ně uklízeček ovládají znakový jazyk, či se na škole vyučuje předmět His torie neslyšících. Zajímavost: Pod mínky ideálního bilingválního vzdě lávání u nás plní jen jedna ze 14 škol v ČR.

Česká unie neslyšících

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

JAN BLÁHA student 2. ročníku bakalářského studia Jan Bláha se uvedl s tématem Integrace vs. Inkluze (autor ka Veronika Jungová). Vysvětlil, jaký je mezi tě mito pojmy rozdíl, aby vzápětí povyprávěl o vý zkumu zaměřených na tyto okruhy: Jak je to v současnosti s neslyšícími? Je pro ně vhodnější integrace, nebo spíš inkluze? Jaké jsou přednosti a nevýhody daných systémů? KRISTÝNA SIKOVÁ studentka 3. ročníku navazujícího magisterského studia Seznámila přítomné s dvěma tématy: • Krátkodobá paměť (autorka Lenka Vaněčko vá). Z výzkumu zaměřeného na ob last tlumočení, kterým se tato práce zabývala, se zjistilo, že pokud tlumočník proje vu dobře rozumí, zvládne zapamatovat si maximálně čtyři jednotky (v případě, že je sdělení nesrozumitelné, či mu nerozumí, zapamatuje si pouze dvě jednotky). Pro zajíma vost: Člověk si běžně dokáže zapamatovat sedm až devět jednotek. Na místě jsme si mohli vyzkoušet test za měřený na prostorovou složku paměti. Na projektoru nám promítli obrázek: čtverec slo ženy z čtverců, po kterých se postupně po souval modře vyznačený bod. Naším úkolem bylo zapamatovat si, od kterého čtverce kte rým směrem se posouval tento bod. • Chyby v procesu tlumočení (autor ka Vendula Šantrůčková). Jaké jsou nejčastější chyby tlumoč níků při tlumočení? V závěru práce, kterou nám představi la Kristýna Siková, vyšlo na jevo, že nejčastější chyby jsou: přeřeky ve znaku následujícím po právě

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

artikulovaném znaku, „koktavosti“ a v delších prodlevách mezi artikulovanými znaky.

JAN ŠIMŮNEK student 2. ročníku bakalářského studia Vybíral z více prací, které spojovalo téma „iden tity“: • Identita nedoslýchavých lidí (autorka Pavlí na Havelková). Nedoslýchaví často cítí, že nepatří nikam. Patří do skupiny slyšících, protože se s nimi lépe domluví než s neslyšící mi? Přestože poté bývají unavení z neustálého odezírání? Či mezi ne slyšící, ke kterým rádi utíkají, neboť si s nimi mohou popovídat zna kovým jazykem (jestliže ho ovládají či se mu později přiučí) a odpočinou si u toho. Kam tedy vlastně patří? • Identita lidí s kochleárním implantátem (au torka Veronika Čulíková). Skupina lidí dlouhodobě hledající svoji osob nost. Proč? Jsou téměř slyšící, protože lépe slyší zvuky než neslyšící a většina nedoslý chavých, byť ne všechny zvuky. Jsou tedy neslyšící? Když k tomu připočtěme fakt, že v situaci, kdy implantát nepoužívají, neslyší?! Jak to tedy je? • Identita českých neslyšících Romů (autorka Josefína Kalousová). Předmětem práce, kterou Josefína Kalouso vá představila, byla skutečnost, zda se iden tita Neslyšících Romů více přiklání k Romům (etnicky) nebo k Neslyšícím (kulturně). Zá věry řekly jednoznačně, že neslyšící Ro mové často nevědí, že existuje jistá romská menšina a kultura. Fakt, že jsou vlastně Romové, často zjistí až ve škole, kde je spolu žáci označují za Romy. Přes to všechno neslyšící Romové dá vají přednost kultuře Neslyší cích.

PSYCHOLOGIE

Kristina Pánková Kratochvílová FOTO: osobní archív Kristiny Pánkové Kratochvílové ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová TEXT:

SERIÁL Koute psycholokg ie

Foto: Jaroslav Klein

Mají neslyšící víc psychických problémů? Tímto číslem pro vás zařazujeme rubriku Psychologie, kterou vás bude provázet vystudovaná neslyšící psycholožka, Kristina Pánková Kratochvílová. Kristina nám k tomu řekla: „Časopis Unie je moje srdeční záležitost. Dalo by se říct, že jsem se díky němu seznámila se svým mužem, který byl tehdy šéfredaktorem. Líbily se mi jeho články i on sám na fotce u úvodníku. Brzy došlo i na osobní seznámení na akci ČUN, kterou organizoval, a letos jsme spolu už patnáctým rokem. Takže když jsem dostala od redakce Unie nabídku, jestli bych nechtěla psát články o psychologii, neodmítla jsem. A teď tu jsem s prvním dílem. :-) Chtěla bych, aby moje články byly pro vás čtenáře nejen zábavné, ale i inspirující. Aby si v nich každý našel to, co potřebuje a mohl třeba i udělat krůček ke spokojenějšímu životu.“

lovo psychologie může vzbuzovat zájem, ale i obavy. Vím o lidech, kteří toto slo vo nemají rádi. Třeba zrovna teď čtou tento článek a říkají si, nová rubrika o psychologii v Unii? A proč zrovna psychologie? K čemu to bude? Není to zbytečné? Ráda bych vás pře svědčila o tom, že ne. Připravila jsem si takový malý kvíz. K otázce máte tři možnosti odpovědí: a), b) a c). Přečtěte si otázku a vyberte odpověď, která je podle vás správná. Až pak čtěte dál. Připraveni? Tak, jde me na to.

Kvíz: Je mezi neslyšícími lidmi větší výskyt různých psychických problémů než v celkové populaci?

a) ANO, JE. Většina neslyšících dětí se rodí sly šícím rodičům, kteří se s tím těžko smiřují, komunikace a vztahy v rodině nejsou ideální. Naráží na komunikačními bariéry a diskrimi naci, mají méně možností uplatnění. To vše

představuje velký stres, který může vést až k psychickým problémům. b) NE, NENÍ. Neslyšící lidé totiž žijí v tichu, kte ré je chrání před nástrahami života v dnešní době. Dostává se k nim méně informací z oko lí, z médií atd. Díky tomu žijí více v klidu. Drží pohromadě, mají svůj jazyk a svou kulturu, takže mají méně psychických problémů než slyšící. c) ANI ANO, ANI NE. JE TO STEJNÉ. Slyšící lidé i neslyšící lidé mají různé problémy a život ní těžkosti, neslyšící na tom celkově nejsou hůře. V něčem to mají těžší, ale umí si s tím poradit. Psychické problémy se u nich vysky tují ve stejné míře jako u slyšících. Hotovo? Správná odpověď je....co myslíte? Bod mají ti, kteří vybrali a). To, že neslyšící častěji zažívají různé psy chické problémy, potvrdily různé výzkumy. Pro zajímavost, vybavuji si, že jsem během studia Česká unie neslyšících

PSYCHOLOGIE

na vysoké škole četla v cizojazyčné literatuře, že u neslyšících se psychické obtíže a poru chy vyskytují až pětkrát častěji. Překvapil mě i další údaj, že každý třetí neslyšící má nějaké psychické obtíže. Berme to však s rezervou. Těžko to jde spočítat přesně a navíc nějaké číslo není důležité. Záleží totiž na úhlu pohledu. Co všechno můžeme považovat za psychické problémy a co ještě ne? Hranice, kdy se jed ná o nepohodu, dočasnou nespokojenost nebo náročné životní období a kdy už o vážnější psy chické problémy/obtíže (jako například depre

NĚCO O MNĚ Narodila jsem se v Berlíně do slyšící rodi ny. Chodila jsem na základní školu a gym názium v Praze-Ječné, se znakovým jazykem jsem přišla více do kontaktu až v šestnácti letech, kdy mě kamarád ka vzala poprvé do klubu neslyšících. Po maturitě jsem vystudovala psychologii a speciální pedagogiku. V současné době jsem téměř na plný úvazek mámou tří báječných dětí Amálky, Vilíka a Toníčka. Předtím jsem pracovala jako psycholož ka v Centru pro dětský sluch a ve škole pro sluchově postižené v Praze-Radlicích. Věnuji se i psychoterapii, prošla jsem psy choterapeutickým výcvikem. Mám psího pomocníka Fida, který je mým asistenč ním signálním psem. Dělám s ním také canisterapii s dětmi se sluchovým a kom binovaným postižením. Volný čas trá vím nejraději na výletech s rodinou nebo u knížky. Jako psycholožka na rodičovské se momentálně nejvíce zajímám o oblast výchovy, vzdělávání a seberozvoje.

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

se, narušená identita, sebepoškozování, neu rotické projevy, různé závislosti atd.), je velmi tenká. Navíc každý člověk má jinou míru psy chické odolnosti. U ohluchlých lidí je to naprosto jasné. Ztráta sluchu je šílená zátěž na psychiku, u které se můžou objevit deprese atd. U lidí, kteří neslyší od narození, je to jiné v tom, že tam není ten šok ze ztráty. Bohužel však žijí ve světě slyšících, kde mají jako neslyšící své limity, naráží na ko munikační bariéry, setkávají se s diskrimina cí a podobně. Ale jádro problémů často vzniká v rodině. Pro zdravý psychický vývoj dítěte je nesmírně důležité bezpodmínečné přijetí. Tedy, aby ho rodiče plně přijali takového, jaké je. Pro slyšící rodiče je však velmi těžké přijmout to, že jejich dítě má sluchovou vadu. Někdy si to vů bec nedokážou připustit (a například nechají bez váhání dítěti voperovat KI, aby bylo co nejví ce „normální“), jindy naopak vnímají své dítě až moc jako „postižené“ a méně schopné. Pokud rodiče nedokážou přijmout dítě takové, jaké je, jejich vzájemná vazba bude určitým způsobem narušená. A psychiku dítěte to více nebo méně poznamená na celý život. Třeba tím, že pro něj bude v dospělosti obtížné vytvářet a udržovat zdravé vztahy. Nebo bude mít problémy se svojí identitou a s důvěrou k okolnímu světu.

PSYCHOLOGIE / JEDEN DEN NESLYŠÍCÍHO

Na závěr si to ještě ukážeme na dvou příkla dech z praxe (jména jsou změněná): Když byla Alena malá, zjistilo se, že je neslyšící. Pro její slyšící rodiče to byl šok, se kterým se nedokázali vyrovnat. Brali ji jako „nepovedenou“ a více se věnovali její slyšící sestře. Nenaučili se znakový jazyk jejich komunikace s dcerou byla dost omezená a chudá. Protože v raném dětství nebyla naplněna její potřeba bezpečí a důvěry, měla Alena v dospělosti problémy se vztahy. Nebyla schopna důvěřovat ostatním lidem. Svět kolem sebe nedokázala vnímat jako bezpečné a dobré místo. Stále si stěžovala na nepříznivé okolnosti, byla negativní, špatně naladěná a podezíravá vůči svému partnerovi. Je pro ni těžké používat tlumočníka a samostatně si vyřizovat svoje záležitosti. Několikrát se ze stresu zhroutila. Bere léky na „nervy“. Lída měla také slyšící rodiče, ale její situace byla jiná. Hned jak rodiče zjistili, že Lída neslyší, začali se učit znakovat a navazovat kontakty s Neslyšícími, kteří se stali součástí jejich života. Díky tomu ani ostatní příbuzní nebrali Lídu jako postiženou. Ona sama neměla se svojí sluchovou vadou žádný problém. I když nedodělala vysokou školu a byla dlouho nezaměstnaná, psychicky to zvládala dobře. Byla samostatná, stále veselá a v komunitě neslyšících oblíbená. Takže když to shrnu, neslyšící lidé to mohou mít v životě těžší. Často mají méně dobré star tovní podmínky a musí v životě překonávat více překážek. Skvělá zpráva však je, že různé psy chické těžkosti a problémy se dají řešit. Každý, kdo opravdu chce, se může stát vyrovnanějším a šťastnějším člověkem. Ať už vlastními silami anebo za pomoci odborníků. Jak na to? O tom se dozvíte víc v dalších číslech. V této rubrice bych chtěla také odpovídat na vaše dotazy a psát o tématech z oblasti psy chologie, která vás nejvíce zajímají. Pište do redakce, klidně i anonymně nebo pod vymyšle ným jménem. Jméno nebudeme zveřejňovat. Mohu odpovědět i soukromě. Uvítám také, když mi napíšete, co se vám na mém článku líbí nebo nelíbí. Jak se vám čte? Je dost srozumitelný?

Moje stříp ky z dětství

JEDEN DEN

NESLYŠÍC

ÍHO

dyž jsem byla malá, ztrati la jsem ve třech letech sluch a ještě jsem neuměla dobře odezírat. Chodíva la jsem pravidelně s babičkou na hřbitov dávat zemřelým květiny. Zeptala jsem se jí, kde jsou ostatní? Nechápala jsem, jak mohou být po řád schovaní v hrobech. Babička mi ukazovala svým dlouhým ukazováčkem, že jsou v nebi. Asi mi chtěla tím naznačit, že jsou z nich andělé. Na nebi zrovna letělo letadlo. Já pochopila, že všichni stále sem a tam létají, a proto nemohou na zem přistát. Dlouho jsem věřila tomu, ze ti lidé z hřbitova létají všude letadlem a musejí být pořád hodně daleko od nás. :) Jako každému neslyšícímu dítěti se mi moc nechtělo říkat „Ne“, na všechno jsme radši ký vali hlavou, jako kdybychom říkali „Ano“. Když jsme nerozuměli, ptali jsme se: „Co?“ „Prosím?“ a viděli, že lidé se kvůli nedorozumění se snad no rozčilovali, proto naší jedinou obranou pro nás bylo říkat: „Rozumím“, aby byl klid. Jednou jsem si vzala fotku, kde jsem v ní byla já s ma lým lvíčetem v objetí. Udivení slyšící se mě pta li, jestli je lvíček můj. Já jsem je pochopila tak, že se ptají, zdali na fotce jsem já a kývla jsem hlavou. Na další otázky jsem radši kývala hla vou pořád. Uběhlo několik let, až jsem byla vel ká a ptali se mne, co je s mým lvíčkem. Musela jsem všem vysvětlovat, že ten lvíček nebyl můj, ale ze zoologické zahrady v Berlíně a dali mne ho k vyfocení :) Jana Stadlerová

Česká unie neslyšících

SPORT

Squashový turnaj – Olympia CUP 2017 TEXT A FOTO:

Lukáš Hošek

ne 18. února 2017 se uskutečnil squasho vý turnaj OLYMPIA CUP 2017, který pořádal oddíl SK Olympia Praha SPS. Tento turnaj nebyl pouze záležitostí českých hráčů, zúčastnili se ho také tři hráči ze Slovenska. Celkem se jej zú častnilo sedm hráčů. Hrálo se tedy systémem každý s každým ve skupině, přičemž první ze skupiny se pak utkal se čtvrtým ze skupiny v prvním semifinálovém boji a druhý ze skupiny hrál proti třetímu ze sku piny ve druhém semifinálovém boji. Vítězové postupovali do finále a poražení se utkali v boji o 3. místo. V prvním semifinále na sebe narazili reprezentant Slovenska, Cyril Hrablay a domá cí hráč z SK Olympie, Lukáš Hošek. Po výhře 3:1 na sety postoupil do finále Lukáš Hošek. V druhém semifinále se spolu utkali opět slo venský reprezentant Ayo Cruz proti českému hráči Robertovi Pilařovi, kde Slovák Cruz pora

zil našeho hráče Pilaře hladce 3:0 na sety a po stoupil do finále. Hrablay (SVK) hrál o 3. místo s Pilařem a po měrem 3:1 na sety získal bronz. To finále bylo mnohem vyrovnanější a nakonec Lukáš Hošek poměrem 3:2 na sety rozhodl o celkovém vítěz ství nad Slovákem Ayem Cruzem. Hráči na 1.–3. místě obdrželi poháry a další drobné ceny.

5. ročník Pražského poháru v turnaji ve stolním tenisu TEXT A FOTO:

Petr Šindler

sobotu dne 18. února. 2017 se konal turnaj ve stolním tenisu pro sluchově postižené, a to 5. ročník turnaje „Pražský pohár‘‘ pořádaný klubem SK Olympia Praha SPS. Přihlásilo se celkem devět osob (jedna žena a osm mužů). Kategorie žen byla z důvodu níz ké účasti zrušena, proto jediná žena, která tam byla, hrála společně s muži. Hráči byli ze tří klu bů: SKN Plzeň, I. PSKN Praha a SK Olympia Pra ha. Hrálo se systémem každý s každým na tři ví tězné sety v jedné skupině s devíti hráči, kde bylo pořadí jmen seřazeno dle abecedy. Každý hráč odehrál osm zápasů. Po odehrání všech zápasů se potvrdilo, že vyhrál hlavní favorit a reprezentant ČR, Jaro-

časopis unie • 3–4/2017 • ročník XXI

slav Helus z PSKN Plzeň, který obhájil loňské vítězství Pražského poháru z roku 2016. 2. mís to vybojoval hráč z SKN Plzně, Ivo Hůla. A na 3. místě se umístil David Grym z SK Olympia Praha, jenž porazil v tuhém boji 3:2 na sety Zdeňka Bureše z SKN Plzně, který se tak umístil na 4. místě.

SPORT

Mistrovství České republiky v ledním hokeji neslyšících TEXT:

Monika Ťuláková

sobotu 25. února 2017 se konalo Mistrov ství republiky v ledním hokeji neslyšících. Celý turnaj se odehrál v zimním stadionu Koo perativa Aréna. Akce se zúčastnily tři sportov

ní kluby: SKN Plzeň, SKN Hradec Králové a SKN Brno. Zde jsou výsledky: SKN Plzeň – SKN Hra dec Králové 0:4, SKN Hradec Králové – SKN Brno 3:0, SKN Plzeň – SKN Brno 1:7.

Mistrovství ČR v alpském lyžování neslyšících TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: Vendula Panská

istrovství ČR v lyžování opět pořádal za se bou sportovní klub I. PSKN pod ředitelským vedením Markéty Spilkové. Lyžařské závody se konaly ve dvou dnech od 20.–21. března 2017 v Koutech nad Desnou v Jeseníkách. První den

proběhl závod v obřím slalomu a ve druhém dnu slalom. Účastníci byli rozděleni do kategorií: Myšáci, přípravka, předžáci, žáci, žákyně, muži a ženy. I přes oblevy se kvalita sněhu udržela a závodníci zvládli sjet trať.

Česká unie neslyšících

NĚKDY LETÍŠ, NEVÍŠ KAM, A KAM JDU JÁ, TO TI NEŘÍKÁM. LETÍŠ NAD HORY, SLUNCE ZÁŘÍ, DOKUD NÁS NEDOŽENE STÁŘÍ. TAK JEN LEŤ A KŘÍDLY MÁVEJ, TAM KDE MŮŽEŠ, ÚSMĚV DÁVEJ, LEŤ A NECH SE VĚTREM VÉST, NAD MILIÓNY HOR A MĚST…

NIKA