UNIE 3-4/2019 by casopisunie

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú. 3–4/2019 • roč. XXIII • 45 Kč

VERONIKA RAFFLEROVÁ

SAMOVYŠETŘENÍ PRSOU MŮŽE ZACHRÁNIT ŽIVOT str. 12

ZnakoFest v Praze

Prostřílel se na olympiádu

„Hluchoněmý Plánička“ Rostislav Vaněk

Ekokoutek: Permakultura

str. 9

str. 20

str. 24

str. 28

EDITORIAL LUCIE SEDLÁČKOVÁ PŮLPÁNOVÁ šéfredaktorka UNIE

OBSAH 4

ČUN/ČMUN PRAHA, BRNO, LIBEREC, KROMĚŘÍŽ

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, všimli jste si v předchozím čísle, že UNIE má tak trochu nový kabát? Jak se vám líbí? Od ledna vychází v UNII nová rubrika Úspěšní neslyšící. Po prvním rozhovoru s neslyšícími tvůrci projektu DeafTravel pokračujeme dalším rozhovorem, a to s Markem Bartoškem. Z dřívějších čísel víme sice o Markových úspěších ve sportovní střelbě, ale jaká cesta k nim vedla? A na co se Marek připravuje nyní? To všechno se dozvíte v tomto čísle. Jaro je opět tady a s ním proběhl každoroční festival Jeden svět. Akce byla potřetí dobře zorganizovaná i pro neslyšící diváky; nechyběly tlumočené besedy či otitulkované dokumenty. Prohlédněte si web festivalu https://www.jedensvet.cz/2019, kde můžete sledovat videa v českém znakovém jazyce (ČZJ). S jarem přinášíme rozhovor s Veronikou Rafflerovou, kterou mnozí z nás znají nejen jako lektorku ČZJ, ale i jako propagátorku osvěty v oblasti prevence rakoviny prsu, kterou podporuje akce Pochod za zdravá prsa. Akce bude ve spolupráci s Deaf Friendly opět tlumočená do ČZJ. Blíží se svátky jara, Velikonoce, oslavující nový život či vzkříšení. Nabízí se taková myšlenka: Probíráte se svými dětmi téma smrti? Pokud ne a nevíte, jak na to, náš Psychokoutek vám může být průvodcem po tomto citlivém tématu.

Z DOMOVA

ZE SVĚTA

ROZHOVOR ZDRAVÁ PRSA PRO NESLYŠÍCÍ VERONIKA RAFFLEROVÁ

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI: MILAN FRITZ Dědeček byl jako bájný Ikaros

ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ STŘELEC MAREK BARTOŠEK Měj svůj sen a vždy si jdi za ním…

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY „HLUCHONĚMÝ PLÁNIČKA“ ROSTISLAV VANĚK

PSYCHOLOGIE VÁŽNÁ NEMOC NEBO UMÍRÁNÍ: JAK SE S TÍM VYROVNAT?

EKO PERMAKULTURA

Přeji vám radostné vítání jara.

28 2

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

SPORT

OBSAH

SPRAVEDLNOST JE MÝM CÍLEM

DĚDEČEK BYL JAKO MÝTICKÝ IKAROS

JÍT ZA SVÝM SNEM

Minirozhovor s Talilou Lewis, slyšící právničkou a aktivistkou z USA, o právech neslyšících

Milan Fritz vypráví o svém dědečkovi Aloisi Burkotovi

Rozhovor s Markem Bartoškem – nejúspěšnějším neslyšícím sportovním střelcem

str. 11

str. 16

str. 20

MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT

KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE

Roční tištěné předplatné: 210 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

Eva Sattler, Eva Kastnerová a Martin Jarůšek vám přejí veselé Velikonoce.

• 3–4/2019, roč. XXIII ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e-mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Sedláčková Půlpánová • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová • redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Irena Maňáková, Milena Brožová, Barbora Flusserová překladatelka do českého znakového jazyka: Eva Kastnerová figuranti: Eva Kastnerová, Eva Sattler externí spolupracovníci: Petr Pánek • jazyková korektura: Lucie Štefková • redakční fotograf: Martin Jarůšek foto na titulní straně: Martin Jarůšek grafický design, sazba: signatura.cz, s.r.o. Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ČUN/ČMUN

KULTURA NESLYŠÍCÍCH JAKO DÁREK

KLUB TURISTŮ PO DVACETI LETECH

TEXT: Lenka Hejlová

FOTO: Václav Petrus

TEXT: Kamila Spěváková

FOTO: archív ČUN

V sobotu 26. ledna 2019 se Chtěli byste hezkou praktickou tašku, ktekonala velká turistická akce, rá vás posune blíže českému znakovém jakterou na počest 20. výročí zyku? Nebo byste chtěli jejím darováním klubu uspořádal pan Václav udělat radost? Česká unie neslyšících, z.ú., Petrus, současný vedoucí klunabízí bavlněnou tašku s obrázky znaků bu turistů při ČMUN, p. s., českého znakového jazyka od neslyšícího Praha. Do prezenční listiny výtvarníka Michala Trousila. Taška stojí se zapsalo 78 lidí, a to jak 45 Kč a je určena k dlouhodobému nošení. z Prahy, tak i odjinud. K prodeji v omeDopoledne navštívili nezeném počtu na slyšící turisté nejvyhledávanější, a snad i největší trhy v Evropě – pobočkách ČUN, Bleší trhy u Elektry na Praze 9. Po skončení prohlídky a nákupů se z.ú. Příznivci kulvrátili do ČMUN v Dlouhé 37 na odpolední program, který začal tury Neslyšících tématem Trocha historie o klubu ČUN. Poté následovalo poděkování si mohou také zaa předání dárkových předmětů čtyřem bývalým vedoucím a vedoukoupit kalendářík címu současnému. Dvě minuty ticha byly poté věnovány zesnulým s „pohyblivým“ pánům Františkovi Ondráčkovi a Štěpánovi Holubovi. obrázkem, který Vrcholem programu byla velmi zajímavá přednáška O čtyřech neznázorňuje znak slyšících seniorech, kteří procestovali Thajsko, která měla formu televizNESLYŠÍCÍ, a to ní prezentace. Hosty byli tři ze čtyř dobrodruhů, pánové Miloza cenu pouhých slav Štrombach, Vladimír Landa a Jaroslav Schmid. PRAHA 20 Kč. Nezapomnělo se ani na vyhlášení nejpilnějších neslyšících turistů roku 2018 a na losování. Nejpilnější turistkou se stala paní Eva Petrusová, druhým Jan Rzounek a třetím paní Helena Rzounková. První cenu v loterii – batoh – si odnesl pan Jaroslav Schmid, druhou pan Milan Spěvák, který odcházel s turistickými holemi, a třetí paní Květa Hájková, která se mohla pochlubit novou termoskou. PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM Závěrem akce měli turisté možnost prohlédnout si malou výsta25. 2. 2019 – 19.00 I Malé divadlo vu a kroniky. Týden komunikace osob se sluchovým postižením.

TLUMOČENÉ PŘEDSTAVENÍ PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM LIBEREC

TEXT: Kristýna Šimková FOTO: Divadlo F. X. Šaldy

Dne 25. února 2019 proběhla v Malém divadle v Liberci repríza divadelního představení Podivný případ se psem, které bylo tlumočeno do českého znakového jazyka. Tuto skvělou inscenaci připravili v rámci 7. ročníku festivalu Týdne komunikace osob se sluchovým postižením tlumočníci České unie neslyšících ve spolupráci s herci. Představení mělo opět velký úspěch a slyšícím divákům dalo možnost nahlédnout do světa neslyšících. Představení Podivný případ se psem bylo jako první představení tlumočené již v roce 2016 taktéž v Malém divadle. O rok později byla tlumočena jiná inscenace – Strasti života. Představení bude tlumočeno do českého znakového jazyka. Vstupenky si rezervujte na emailu: liberec@cun.cz

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

ČUN/ČMUN

ZERO WASTE TEXT A FOTO: Barbora Flusserová

Ve čtvrtek 28. února 2019 se v ČUN Praha uskutečnila zajímavá přednáška na téma Zero Waste, kterou vedly dvě neslyšící příznivkyně šetrného přístupu k životnímu prostředí: Eva Kastnerová a Eva Sattler. Termín Zero Waste pochází z angličtiny a volně přeložen znamená „život bez odpadu“. Obě neslyšící Evy vysvětlily účastníkům, jak úspěšně snižovat odpad a jak šetřit životní prostředí kolem nás, například nákupem ekologického zboží. Ekologické zboží jsou výrobky, které lze používat opakovaně a které se vyrábí z materiálů šetrných k přírodě (papír, bambus apod.). Takovými produkty jsou například čisticí prostředky bez chemie, kovová brčka, bambusové hrnečky na čaj/kávu,

PRAHA

látkové sáčky na pečivo, ovoce, zeleninu a mnoho dalších. Přednášející také ukázaly, jak třídit odpad do jednotlivě označených kontejnerů, jak recyklovat věci kolem sebe k dalšímu použití a závěrem do-

poručily nakupovat v bezobalových prodejnách, kde si zboží můžete sami nandat do látkových nebo papírových sáčků. Přednáška se setkala s velkým ohlasem. Úsilí neslyšících příznivců zero waste přístupu můžete sledovat na FCB stránce Zero Waste pro neslyšící.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ČUN/ČMUN

BRNO

KURZY ODEZÍRÁNÍ TEXT: Irena Maňáková FOTO: Silvie Benešová

Brněnská pobočka ČUN zařadila nově do svého programu kurzů i lekce odezírání, které jsou určeny nejen pro všechny neslyšící a nedoslýchavé. Cílem kurzů je zlepšení schopnosti porozumění. Kurzy vede Mgr. Silvie Benešová, Ph.D. Lekce je možno navštěvovat v prostorách ČUN Brno každé pondělí od 16:15 do 17:15.

PERSONÁLNÍ ZMĚNY TEXT: Irena Maňáková FOTO: Gabriela Pecová, Robert Zaoral

Sociální pracovnice brněnské pobočky ČUN Mgr. Gabriela Pecová nastoupila v lednu 2019 na mateřskou dovolenou. Kolektiv spolupracovníků zorganizoval malé rozloučení a popřál nastávající mamince hodně štěstí a pohody v očekávání radostné události. Zároveň představujeme nového odborného pracovníka a vedoucího kurzů znakového jazyka Ing. Roberta Zaorala. Přejeme mu mnoho úspěchů.

BRNO

KURZY RUSKÉHO JAZYKA

BRNO

TEXT: Irena Maňáková FOTO: Silvie Benešová

Brněnská pobočka ČUN zařadila nově mezi své kurzy i hodiny výuky ruského jazyka. Tento kurz je určen pro všechny zájemce, především však pro cestovatele po východních částech naší zeměkoule, kde se povětšinou tímto jazykem domluvíte. Součástí výuky je i porozumění ruské abecedě – azbuce. Kurzy vede Mgr. Silvie Benešová, Ph.D. Lekce je možno navštěvovat v ČUN Brno každý čtvrtek od 16:15 do 17:15.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

 Víte, co to je azbuka?  Chcete se naučit psát rusky?  Chtěli byste rozumět ruským nápisům a titulkům?  Chcete poznat různá zajímavá slovíčka? POKUD ANO rádi Vás uvidíme

KAŽDÝ TÝDEN VE ČTVRTEK V ČUN, Údolní 53, Brno od 16.15 h do 17.15 h

ČUN/ČMUN

HISTORICKÁ BUDOVA NÁRODNÍHO MUZEA SE OTEVŘELA VEŘEJNOSTI TEXT: Valerie Losíková

PRAHA

FOTO: Michael Trousil

První březnový týden proběhl již 7. ročník festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením. I v letošním roce byl program hodně obsáhlý, jelikož se v sedmi krajích konalo 44 akcí. Česká unie neslyšících v Praze zajistila ve spolupráci s Národním muzeem zdarma komentovanou a do ČZJ tlumočenou prohlídku znovuotevřené Historické budovy Národního muzea. Do Historické budovy Národního muzea se vydali nejen dospělí, ale také žáci a studenti ze ZŠ a SŠ Výmolova. Všech 30 přihlášených se sešlo ve středu 6. března 2019 ve dvě hodiny v centrální části trojramenného schodiště s fontánou. Po vstupu do budovy čekalo návštěvníky krátké seznámení s průběhem programu, během kterého si ve stručnosti vyslechli, co všechno předcházelo vzniku Historické budovy Národního muzea. Po ukončení programu mohli návštěvníci nahlédnout do aktuálních výstav, např. do Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy, která se snaží přiblížit život Čechů a Slováků ve společném státě i mladším generacím a ukázat jim, co nás spojovalo nebo rozdělovalo. Výstava také odpovídá na otázky týkající se církevního vývoje, trávení volného času, cestování, popkultury, vojenství, ekologie, umění a dalších.

Druhá výstava se jmenuje 2 x 100, jelikož je na ní vystaveno 200 exponátů, které jsou něčím výjimečné a zajímavé. Cílem není ukázat nejvzácnější předměty, ale ty, které ještě nebyly nikdy vystavené. Na první pohled nesourodá výstava pracuje s rozmanitostí exponátů historického, přírodovědného i uměleckého charakteru. Velké poděkování patří České unii neslyšících a Národnímu muzeu za organizaci prohlídky jedné z nejvýznamnějších pražských budov.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

Z D OMOVA PŘIPRAVILA: Lenka Hejlová

Festival Jeden svět opět spojuje FOTO: archív organizátorů festivalu

Letošní 21. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se konal od 6. do 17. března v Praze a poté v dalších 35 městech celé České republiky. Letošní ročník uvedl osmnáct dokumentů s titulky pro Neslyšící a nedoslýchavé, které barevně rozlišovaly mluvčí a signalizovaly relevantní zvuky. Vedle pěti filmů s audiokomentářem pro nevidomé či slabozraké nabídl tři projekce určené především lidem s mentálním postižením, epilepsií nebo autismem. Pro diváky na vozíku či s jiným omezením pohybu byla zajištěna co největší bezbariérovost. Více o festivalu zde: www.jedensvet.cz. Tématem letošního ročníku festivalu bylo heslo Blízká bezpečnost. Festival se pod tímto heslem zaměřil na téma identity a hledání toho, co je nám společné. Na festivalu bylo promítnuto 117 filmů z 51 zemí světa a dorazilo na něj až 148 hostů z řad mezinárodních odborníků, režisérů a režisérek a herců uvedených snímků. Festival navštívila slyšící americká právnička a aktivistka Talila A. Lewis, která UNII poskytla menší rozhovor (najdete v tomto čísle na str. 11).

Degustace vín (nejen) pro neslyšící FOTO: Orbi Pontes, z.s.

V rámci 7. ročníku Týdne komunikace osob se sluchovým postižením proběhla 8. března 2019 degustace českých vín v českém znakovém jazyce, určená zejména pro neslyšící páry či jednotlivce. Ochutnávku pěti vín vedla headsommelierka Vinografu Klára Kollárová ve spolupráci s kolegyní Evou Radilovou, která tlumočila ve spolupráci s tlumočníky Ústavu jazyků a komunikace neslyšících při FF UK v Praze.

Matějská pouť pro děti se zdravotním postižením Ani letos nepřijdou milovníci poutí zkrátka. V období od 23. února do 22. dubna 2019 se v prostorách holešovického Výstaviště uskuteční Matějská pouť. V rámci pouti proběhla 1. dubna 2019 akce Den pro zdravotně postižené děti a děti z dětských domovů a azylových domů. Tato akce včetně doprovodného programu byla přístupna všem zdravotně postiženým návštěvníkům zdarma. Oprávněný vstup měly osoby s označenou kartičkou nebo s průkazem TP, ZTP, ZTP/P. Letošní novinkou poutě budou farmářské trhy. Ke koupi budou sýry, náramky, svíčky a svícny a další výrobky.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Z D OMOVA

NGO Market 2019 FOTO: Nadace Forum 2000

Dne 10. dubna 2019 se již podvacáté uskuteční NGO Market, největší veletrh neziskových organizací ve střední a východní Evropě pořádaný Nadací Forum 2000, kterého se zúčastní i Česká unie neslyšících, z.ú. Veletrh již tradičně nabídne návštěvníkům bohatý doprovodný program plný workshopů, seminářů a praktických ukázek z činnosti neziskovek, včetně celodenního zábavného i vzdělávacího programu.

ZnakoFest v Praze FOTO: Znakovárna, z.s.

Dne 15. června 2019 se v Praze uskuteční interkulturní a multižánrový rodinný festival ZnakoFest. Pro návštěvníky bude v prostorách areálu Kasárna Karlín připraven bohatý celodenní program: trh, představení organizací a firem, letní kino, bubnování, divadlo, přednášky, workshopy, tvorby, výstava a aukce. Pro dětské a dospívající návštěvníky bude taktéž připraven zábavný program. Cílem festivalu je zviditelnit minoritní kulturu a komunitu Neslyšících v majoritě slyšících lidí, přispět k boření zažitých mýtů a předsudků, a především se společně pobavit. Festival se koná z iniciativy komunitního centra Znakovárna, z. s.

Konference „Vzdělávání, zaměstnávání a spolkový život neslyšících“ TEXT: Alexandr Zvonek

Společná konference Vzdělávání, zaměstnávání a spolkový život neslyšících se bude konat u příležitosti 100. výročí spolkové činnosti neslyšících v Brně a 100. výročí založení Masarykovy univerzity v pátek 14. června 2019 v Brně. Na ni bude navazovat divadelní představení. Podrobný program bude zveřejněn v dubnu 2019. Všichni zájemci i absolventi Masarykovy univerzity se sluchovým postižením jsou zváni!

Prošli jste se někdy uchem? Víte, jak sluch funguje a proč ho chránit? Znáte nějaké kompenzační pomůcky pro neslyšící? Umíte trošku znakovat? Pokud jste si na některou z otázek odpověděli ne, určitě přijďte navštívit naši výstavu!

Zavolejte, nebo nám napište a objednejte se. Za zkoušku nic nedáte. Výstava je zdarma. T: 774 174 113 e-mailem: jvcelakova@isheureka.cz web: zazitek.zsheureka.cz Výstava Zážitkem k porozumění Nadační fond Dar sluchu Újezd 26, Praha 1

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

Z E S V Ě TA

2. evropská konference neslyšících vysokoškolských studentů STEM Kde: Groningen, Nizozemí Kdy: 15.–17. listopaduraf2019 Téma: Obstojí neslyšící ve STEM? Co je to STEM: S (science) = věda, T (technology) = technika, E (engineering) = inženýrství, M (mathematics) = matematika. Konference nabízí příležitost možnosti vzájemné výměny zkušeností a spolupráce mezi studenty a pracovníky v oblasti STEM. Na programu jsou krátké přednášky, vzdělávání, diskuse, občerstvení, společenské navazování kontaktů, výlety a kvíz. Více informací najdete na www.deafstemnl.com Maximální kapacita je 60 účastníků. Konec přihlašování je 30. dubna 2019!

iFrontrunners Festival 2019 poprvé! Kde: Castberggaard, Dánsko Kdy: 23.–26. května 2019 Téma: výstavy, workshopy, sport, úniková hra, párty Více informací a přihlášku najdete na www.frontrunners.dk

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Z E S V Ě TA

Spravedlnost je mým cílem TEXT: Monika Ťuláková / FOTO: Lucie Sedláčková Půlpánová

Před zahájením festivalu Jeden svět jsme se v kavárně Langhans sešly se slyšící právničkou a aktivistkou z USA Talilou A. Lewis. Jakmile se Talila objevila, ihned zdravila znakem amerického znakového jazyka „Hello!“. Talila působila na první pohled jako rodilá neslyšící mluvčí amerického znakového jazyka. A začala nám vyprávět o současné situaci zdravotně postižených…

Za jakým účelem jste přijala pozvání organizátorů festivalu Jeden svět? Jelikož se zabývám tematikou práv lidí se zdravotním postižením, neslyšící nevyjímaje, bylo mi jasné, že pozvání přijmu. Zítra večer se bude promítat dokumentární film „Boj“, po něm budu přednášet o právech lidí se zdravotním postižením. Jak na Vás organizátoři Jednoho světa přišli? Vůbec netuším, asi přes internet, kde si vyhledali téma lidí se zdravotním postižením a jejich práva… V České republice jste poprvé? Ano. A také jsem prvně v Evropě.

Talila A. Lewis

Americká právnička a aktivistka za práva neslyšících a lidí se zdravotním postižením ve Spojených státech amerických. Založila dobrovolnickou organizaci HEARD, která se zastává nespravedlivě odsouzených neslyšících a pomáhá neslyšícím ve vězeňských podmínkách. Talila získala řadu ocenění, včetně ocenění Bojovníci za změnu udělené prezidentem Obamou. Odkaz: www.talilalewis.com

Co si myslíte o současném stavu lidských práv neslyšících ve Spojených státech amerických? Situace se zlepšuje. Bojuju za zlepšení podmínek a práv ve vězení pro lidi se zdravotním postižením. Vyšly nové zákony upravující rovnost lidí s postižením, ale některá vězeňská zařízení stále nedodržují postupy, které specifika zdravotně postižených vyžadují. Potěšila mě na druhou stranu zpráva, že včera po 25 letech vyšel z vězení neslyšící muž John Wilson, byť jen na podmínku. Věřím však, že se prokáže jeho nevina.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

R O Z H O V O R / R E P O R TÁ Ž

Zdravá prsa pro neslyšící Měsíc únor je spojený se zimou, s lyžováním a pro většinu dětí s jarními prázdninami – pokud je nemají až v březnu. 4. únor je Světovým dnem boje proti rakovině. Rakovina je zákeřná nemoc, která ničí zdravé buňky, a když se neléčí, pacient svůj boj prohrává. Každý máme ve svém okolí člověka, který s touto nemocí bojoval. Rakovina může zasáhnout jakýkoliv orgán. U mužů dochází nejčastěji k rakovině prostaty, u žen k rakovině prsu.

P TEXT: Milena Brožová FOTO: Martin Jarůšek,

archiv Veroniky Rafflerové

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

odle webu www.zdravaprsa. cz onemocní během svého života rakovinou prsu každá osmá žena. Zhruba již padesát tisíc žen v České republice si vyslechlo, že „mají v prsu zhoubný nádor“. Podle statistik musí s touto nemocí bojovat přibližně šest tisíc žen ročně. Jde o nejčastější příčinu úmrtí žen ve věkové kategorii 20–54 let, přitom stačí málo a vše by mohlo být jinak. Rakovina prsu se dá úspěšně léčit, když se odhalí včas! Podle veřejně dostupných informací byla diagnóza rakoviny

v raném stádiu sdělena dokonce 40 % žen, takže ty měly velkou naději, že se uzdraví bez podstoupení chemoterapie či amputace prsu a snáze se navrátí do rodinného i pracovního života. Bohužel zbývajících 60 % žen toto štěstí nemělo. Prevence je zkrátka velmi důležitá! I když na téma rakovina prsu vyšlo mnoho výzkumů, stále nejsou jasné všechny příčiny jejího vzniku. Rakovina prsu se nejčastěji vyskytuje u žen nad 45 let, ale bohužel se objevuje i u žen mlad-

R O Z H O V O R / R E P O R TÁ Ž

ších. Rakovinu může dostat každá žena, ať už s genetickou zátěží (maminka, sestra, babička či jiná příbuzná s tímto onemocněním), nebo bez genetické zátěže. Pozor, toto onemocnění se může týkat i mužů, byť v mnohem menší míře. Nejen v České republice, ale i v Evropě stoupá bohužel počet žen, které rakovinou prsu onemocní. Proto je na místě znovu zdůraznit, že prevence je důležitá! U nás v ČR může každá žena po 45. roce věku podstoupit každé dva roky v rámci prevence vyšetření na mamografu, které hradí zdravotní pojišťovny. V případě, že dívka či žena mladší 45 let má podezření na nádor v prsu, může zajít za praktickým lékařem nebo gynekologem. Ten ji vyšetří a pokud chce

Prevence má smysl! Mějte samy sebe rády a važte si každého dne!

vyloučit nebo potvrdit diagnózu, napíše do žádanky o vyšetření patřičný kód diagnózy. Na základě takto vyplněné žádanky zdravotní pojišťovna uhradí vyšetření na mamografu. Ženy mladší 45 let, které nemají podezření, ale chtějí chránit své zdraví, si musejí toto vyšetření hradit samy. Co dělat v případě, že vám doktor řekne: „Máte zhoubný nádor.“ nebo „Máte rakovinu.“? Důležité je, abyste nezpanikařila. Podporu můžete najít třeba na www.bellisky.cz, kde jsou zveřejněny příběhy žen, které si prošly tímto onemocněním nebo s ním stále bojují. Z těchto příběhů je patrné, že panika ničemu nepomáhá. Příběhy navíc vyvracejí obecný mýtus, kterému věří spousta lidí – že rakovinou prsu onemocní jen ženy nad 45 let. Onemocnění u každé z žen probíhalo jinak a každá se s ním vyrovnávala po svém. Ale všechny měly jedno společné: trápilo je, že jsou mladé a že je rakovina prsu připraví o možnost být ženou se vším všudy. Všechny ženy si však udržely svůj optimismus, přestože muse-

PŘÍBĚHY ŽEN, KTERÉ ONEMOCNĚLY čerpáno z www.bellisky.cz

Bellisky.cz se snaží motivovat ženy k tomu, aby si vzájemně předávaly vlastní zkušenosti, neboť sdílená bolest je bolestí poloviční.

Nikola (23) optimistka, bojovnice a vzor pro ostatní Tato mladá slečna měla plno osobních, cestovatelských a pracovních snů. Měla agresivní typ nádoru, kvůli němuž musela postoupit odstranění obou prsou. Přestože měla ještě pooperační problémy v podobě částečného ochrnutí ruky, nohy a brnění ve tváři, podařilo se jí rozhýbat se. Dnes člověk nepozná, že Nikola prodělala i mozkovou mrtvici. Díky zkušenosti s rakovinou se její životní hodnoty změnily a do budoucna má hodně plánů. Ráda by své zkušenosti předávala dál, a pomáhala tak dalším ženám, které tímto onemocněním procházejí.

Veronika (25) maminka dvou děvčátek Veronika se o zhoubné rakovině dozvěděla, když byla podruhé těhotná. Nahmatala si na pravém prsu bouli velkou jako tenisový míček. Nejdříve si myslela, že to je následek prvního kojení, a domnívala se, že se její tělo připravuje na laktaci. Po sonografickém vyšetření byla poslána na biopsii, která potvrdila zhoubný nádor. Veronika musela jít na vyvolávaný porod a svou druhou dcerku nemohla kojit. Za další tři týdny postoupila pravostrannou mastektomii (odstranění pravého prsu). Podstoupila též chemoterapii i ozařování hrudníku. Veronika se těší na to, že po roce, kdy ukončí léčbu, bude moci podstoupit rekonstrukci prsu.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

R O Z H O V O R / R E P O R TÁ Ž

Kateřina (27) – statečná bojovnice Bulku v prsu našla náhodou – když si před koupelí sundávala podprsenku. Asi to měl být osud, že ji měla takto najít. Při běžném pohledu na prs či při jeho osahání nebyla bulka totiž vidět ani cítit. Paní doktorka ujišťovala Kateřinu, že není běžné, aby takto mladá slečna bez anamnézy v rodině navíc měla zhoubný nádor. Přesto ji poslala na ultrazvuk, kde po nálezu útvaru podstoupila Kateřina i biopsii, která potvrdila zhoubný agresivní nádor. Kateřině v tu chvíli hlavou běžely myšlenky, že to je konečná, že nic nestihla, nemá děti, s přítelem je teprve rok a nedostala se na vysněný západ Ameriky. Nevěděla v tu chvíli, jestli brečet, nebo křičet. Po nezbytných zákrocích, které podstoupila, si vzpomíná na další zlomový okamžik – kdy přišla o vlasy. Jde o chvíli, kdy se vidíte v zrcadle bez vlasů, a vám dojde, že jste opravdu nemocná. Rakovina není sice vidět, ale její léčba, která vám pomáhá a zachraňuje vás, z vás udělá na pohled nemocného člověka. Je to takový paradox. Kateřina zdůrazňuje: „Hlavně neztrácejte naději! Psychika a pozitivní nastavení sebe sama je polovina úspěchu!“

Přidejte se k pochodu AVON!

15. 6. 2019, Praha Podrobnosti na www.zdravaprsa.cz/avon-pochod

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

ly podstoupit chemoterapii, biologickou léčbu, případné odstranění prsu a jeho následnou plastiku po zahojení jizev atd. Dokonce si většina z nich našla nové přátele a změnil se jim pohled na život. Všem vysílají stejné poselství: Prevence má smysl! Mějte samy sebe rády a važte si každého dne! Zeptali jsme se na toto téma Veroniky Rafflerové, neslyšící koordinátorky projektu „Zdravá prsa pro neslyšící“: Veroniko, proč ses rozhodla zabývat se propagací prevence rakoviny prsu? Mám osobní zkušenost s rakovinou jako takovou, a to v naší rodině. Nejednalo se sice o rakovinu prsu, ale díky tomu jsem zjistila, že je třeba o tomto tématu neustále mluvit. Když se totiž informace a zkušenosti sdílejí, je snazší nemoc překonat. Neslyšící u nás dostávají málo informací o rakovině prsu, proto jsem se za-

čala zabývat propagací. Jsem žena a pro každou ženu jsou ňadra ozdobou, proto by si je měla chránit a měla by vědět, jak na to. Z toho důvodu vznikl projekt Zdravá prsa pro neslyšící. Jaké byly Tvé začátky s tímto projektem? Byly náročné, protože jsem měla jen malé povědomí o rakovině. Zjistila jsem, že je několik druhů rakoviny a že je to obsáhlé téma. Též jsem netušila, že vedle známého AVON Pochodu se konají další různé propagační aktivity, což mě zaujalo – například akce Ostře sledovaná prsa, Plaveme prsa a další. Když jsem zjistila více, snažila jsem se, aby tyto akce byly dostupné i pro neslyšící. Co bys doporučila neslyšícím ženám? Aby pravidelně kontrolovaly svá prsa a aby věnovaly pozornost informacím, které se týkají této problematiky. Aby informace nepojímaly stylem „jedním okem dovnitř, druhým ven“. Měly by si

R O Z H O V O R / R E P O R TÁ Ž

VYBRANÉ MÝTY A FAKTA Z WWW.ZDRAVAPRSA.CZ

PREVENCE JE ZÁKLAD V BOJI V PROTI RAKOVINĚ PRSU uvědomit, že to dělají opravdu jen pro sebe. Doporučuji proto, aby sledovaly na Facebooku Zdravá prsa pro neslyšící, kde aktualizuji informace. Na stránkách se mohou mnohému naučit a zjistí zde zajímavá fakta. Na Facebooku budou také zveřejňovány různé termíny přednášek na téma samovyšetření prsou. Neslyšící ženy, opravdu si provádějte samovyšetření – může vám zachránit život! A když přijdete na nějakou akci, kde budu já sama přítomna či budu i přednášet, nebojte se na mě obrátit, ráda vám vše vysvětlím a ukážu.

Pokud si neslyšící ženy nevědí rady, mohou se obrátit na neslyšící koordinátorku VERONIKU RAFFLEROVOU, která loňského roku absolvovala edukační seminář v rámci projektu Nejde jen o prsa.

Samovyšetření – žena si provádí vyšetření prsou pravidelně každý měsíc. Na začátku, než se techniku vyšetření naučí, by měla svá prsa kontrolovat každý den. Postup samovyšetření a jeho překlad do ČZJ najdete na www.zdravaprsa.cz/zdravaprsa/samovysetreni/

LÉKAŘSKÉ VYŠETŘENÍ • LÉKAŘSKÝMI PŘÍSTROJI: ultrazvukem nebo mamografem. Při vyšetření ultrazvukem neboli ultrazvukovou sondou vám lékařka přejíždí po prsou a sleduje obraz prsní tkáně na obrazovce. Na základě výsledného ultrazvukového vlnění doktorka vyhodnotí obraz a vyvodí z něj závěry. Toto vyšetření se zpravidla využívá u mladých žen do 45 let, které mají méně tuku v prsních žlázách. Mamograf je rentgenový přístroj, který dokáže odhalit nádor i u žen bez příznaku onemocnění prsu. Obě metody vyšetření se doplňují, někdy je třeba obou metod ke zjištění 100 % výsledku. • BIOPSIÍ: biopsie je histologické vyšetření; v případě podezření na nádor je z prsní tkáně odebrán vzorek, u kterého se v laboratoři zkoumá, zda je zhoubný či nezhoubný.

• „Malá prsa, malé riziko, velká prsa, velké riziko rakoviny“ Není to pravda. • „Špatná velikost podprsenky může vyvolat rakovinu.“ Není to pravda. • „Jste mladá na rakovinu.“ Není to pravda. Podle MUDr. Miroslavy Skovajsové, Ph. D. je nejmladším pacientkám kolem 20 až 25 let. • „Rakovina nebolí.“ Záleží na pacientovi. Jednoho bolí, druhého ne. • „Vyšetření mamografem hodně bolí.“ Nebolí, ale může být pro někoho nepříjemné. Nicméně teď jsou modernější přístroje a ukazuje se, že vyšetření není tak nepříjemné jako u prvních přístrojů. • „Mamograf způsobuje rakovinu.“ Ne, nezpůsobuje. Přístroj pracuje na bázi tzv. měkkého záření, které najdeme i všude kolem nás. Pomalé stlačení prsu nezpůsobuje rakovinu. Pokrok v mamografii vedl ke značnému snížení dávek záření, takže preventivní vyšetření je možné provádět i každoročně bez jakékoliv obavy. Dávka záření během mamografie je nižší než ta, kterou absorbujete za celý den slunění se. • „Herečka Angelina Jolie si nechala odstranit prsní žlázy. Mám si je také pro jistotu nechat odstranit?“ Ne, herečka se takto rozhodla, protože měla podle genetického vyšetření 80% pravděpodobnost, že tímto typem rakoviny onemocní. S touto představou herečka nemohla žít, a proto si je nechala odstranit. České ženy bez rodinné zátěže (v rodině nebyla rakovina prsu) mají 8,5% pravděpodobnost onemocnění.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Dědeček byl jako bájný TEXT: Milena Brožová

ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová

FOTO: archív rodiny Fritzových

Většina z nás má dětství spojené s návštěvami a prázdninovými pobyty u prarodičů. Takové dětství měl i Milan Fritz, který dodnes vzpomíná na milovaného dědečka Aloise a milovanou babičku Emilii. Právě o nich nám vyprávěl a během vzpomínání nás vtáhl do života neslyšících v období od předválečného Československa přes 2. světovou válku až po československý socialismus.

Moje rodina

O babičce Emilii O dědečkovi Aloisovi Můj děda Alois Burkot (15. 7. 1919 – 1. 7. 2012) miloval letadla. Sport ho nebavil, raději četl noviny a ze všeho nejraději dumal, jak sestrojit křídla, aby mohl létat. Narodil se v Doubravě blízko Orlové nedaleko Karviné. Po devítileté školní docházce ve škole pro neslyšící v Doubravě se mezi slyšícími spolužáky vyučil pomocným stolařem (moravský výraz pro truhláře, pozn. red.), takže měl výuční list. Zemřel v nedožitých 93 letech. Mé šesté narozeniny s babičkou a dědou

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Babička Emilie Krůčková (9. 10. 1921 – 12. 11. 2001) se narodila také v Doubravě. Byla rodinný typ a dost se mi věnovala. Zejména v době, kdy se mí rodiče rozvedli. Vzpomínám, jak jsem často o víkendu spal vedle ní, protože jsem se v noci velmi bál být sám. Opravdu se o mě krásně starala, hýčkala mě (Milan má ve tváři něžný výraz plný lásky). Nikdy nezapomenu na její báječný koláč pokládaný půlenými švestkami a sypaný drobenkou (Milanovi při této vzpomínce svítí oči).

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

IKAROS Svatba Babička s dědou se brali v Doubravě roku 1942, v do bě německé okupace. Oficiální potvrzení svého manželského svazku dostali až po okupaci roku 1945. Dědeček s babičkou byli spolu 59 let, skoro by se byli dožili diamantové svatby… Babička však zemřela roku 2001.

Škola pro neslyšící ve Valašském Meziříčí Do této školy chodil jak děda, tak i babička. Ta chodila o dva ročníky níže než děda. Z Doubravy jezdila s nimi do školy ještě jedna neslyšící kamarádka, jménem Libuše Klusová. Všichni jejich rodiče se tak střídali ve vození dětí do školy a ze školy. Tehdy musely být děti na internátě po celý rok, jezdily domů jen na Velikonoce, hlavní prázdniny a vánoční svátky.

Sešity Ze školy pro neslyšící ve Valašském Meziříčí mám na památku schované sešity. Pro tento rozhovor jsem vybral český jazyk, rozhovory, početník čili matematiku, náboženství a dějepis.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Firma Ba ťa ve Zlíně

Babička se vyučila dámskou krejčovou . I když na živnost žádné oficiální po neměla tvrzení, přesto jako šv adlena pracovala. ti svého otce se mus Po smrela starat o hospodá řství, pásla kráv y a s se o další zvířata tarala na statku. Po svat bě se děda s babičkou na poručení kamarád doky odstěhovali z v esnice do Zlína. N za lepšími podmín ejdříve se kami odstěhoval dě da, který ve Zlíně ubytovně. Po dvou bydlel na letech se za ním vy dala babička. Ve Zl coval děda chvíli ja íně prako truhlář, ale když zjistil, že ve firmě lepší platové podm Ba ťa jsou ínky, začal šít boty . Babička šila z kůž vyráběl boty a „ný e a děda toval“ je.

Získávání zkušeností Když se má maminka rozvedla a byla na mou výchovu sama, tak jí babička s dědou hodně pomáhali. Často nás navštěvovali a navzájem jsme si pomáhali. Děda byl kutil, v dílně rád neustále něco vyráběl. Často jsem byl s ním a mohl tak odkoukat, co tvoří. Vyráběl třeba židličky, stolečky nebo síťky na motýly. Děda měl sen, že se mu podaří létat, byl „posedlý“ výrobou křídel, proto pořád něco vymýšlel. Chtěl zkusit létat na něčem podobném, jako je rogalo.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Otrokovice Děda ze začátku bydlel ve Zlíně, po nějaké době se mu podařilo sehnat státní dvoupokojový byt v rodinném domě v Otrokovicích, které se nacházejí deset kilometrů od Zlína. Zde si postavil takovou boudu – garáž vyhovující jeho kutilským zájmům. V bytě nebydleli sami: jeden pokoj měli pro sebe, v druhém bydlela babiččina nejlepší kamarádka Marie Bajzová, slavná neslyšící střelkyně (olympijská vítězka a mistryně Evropy ve sportovní střelbě, pozn. redaktorky). Zde se narodila i má maminka a když jí bylo dvacet let, všichni tři se přestěhovali do Zlína.

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Příběh z války Děda mi vyprávěl historku, že jednou šel k babičce návštěvu; v té době spolu randili. Bylo to v době, kdy byl nařízen zákaz vycházení po osmé hodině večer. Když byl děda na cestě, najednou uviděl, že nízko letí jakési letadlo, čemuž se podivil. Netušil, že mu hrozí nebezpečí. Letadlo na něj začalo střílet, ale netrefilo se, proto se o to pokoušelo zas a znovu. Nicméně dědu nezastřelili a odletěli. Zřejmě usoudili, že kvůli jednomu člověku je zbytečné vyplýtvat tolik munice. Děda měl tehdy velké štěstí. Když byl u babičky, tak mu její maminka vysvětlila, jak moc riskoval!

arádky – áková Babiččiny nejlepší kam Bajzová, Anna Záleš rie Ma ka, bič ba va zle

Třetí generace neslyšících Vyrůstal jsem ve světě neslyšících, protože má maminka je neslyšící a její rodiče, tedy babička Emilie a děda Alois, byli také neslyšící. Babička a děda z této strany však pocházeli ze slyšících rodin. Babička a dědeček z otcovy strany jsou taktéž neslyšící. Takže já jsem vyrůstal ve světě neslyšících a ve světě znakového jazyka a co si vybavuji, celé mé dětství je spojené s návštěvami klubů a akcí neslyšících, které babička, maminka a můj otec často navštěvovali. Díky tomu znám různé varianty znakového jazyka, jak moravského, tak i českého, též dobře rozumím starším neslyšícím a chápu současné problémy neslyšících seniorů. Když se to tak vezme, skoro žádné slyšící kamarády z dětství nemám. První kontakt se slyšícími lidmi nastal až ve škole – s učiteli.

Jméno po babičce Své dceři jsem dal jméno Emílie – po babičce. Jednak proto, že jsem babičku zbožňoval, jednak pro její milou povahu.

Babiččiny kamarádky – zleva Božena Manďoková (manželka slavného olympijského střelce Manďoka), Marie Bajzová a babička

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: archív Marka Bartoška

Pro mnohé neslyšící, kteří se alespoň trochu orientují ve sportovním světě, je jméno MAREK BARTOŠEK již pojem. Tento třicetiletý neslyšící střelec, jehož příjmení se v ČZJ také znakuje jako „STŘELEC“ (Z PUŠKY), pochází z Moravy a v současné době žije v Plzni. Na svém střeleckém kontě má již plno medailí, neboť se od roku 2007 pravidelně zúčastňuje ME neslyšících ve střelbě, kde se vypracoval. Již třikrát se zúčastnil deaflympiád, a to v tchajwanském Taipei, bulharské Sofii a tureckém Samsunu. V současné době je naším jediným neslyšícím reprezentantem ve střelbě.

Totální trénink, Plzeň

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Měj svůj sen a vždy si jdi za ním… Marku, prozradíš nám něco o sobě? Jak ses dostal mezi neslyšící a ke střelbě samotné? Pocházím z velké rodiny, kde jsou samí slyšící. Jakmile moji rodiče zjistili, že jsem neslyšící, hledali pro mne vhodnou školu. Nechtěli mě poslat na internát, a tak jsme se přestěhovali do Valašského Meziříčí. S neslyšícími jsem se tak poprvé setkal v mateřské škole. Mezitím mě rodiče brávali do Berouna a do Prahy na setkání s rodiči neslyšících dětí. Dokonce i sami pořádali tábory pro neslyšící, kam jsem s nimi jezdil. Díky své úžasné obětavé rodině jsem měl krásné dětství, během něhož jsem se mnohému naučil, a za to jsem jim nesmírně vděčný. Zajímavostí ale je, že dlouhou dobu jsem neměl o sportovní reprezentaci neslyšících ani potuchy. Změna přišla, až když pan Volejník, prezident Svazu neslyšících, rozeslal e-mail do střeleckého svazu s tím, že hledá neslyšící střelce. Tento e-mail naštěstí tenkrát doputoval až k předsedovi střeleckého klubu v Poličné, panu Václavu Jasnému. Ten je od té doby mým skvělým osobním trenérem. Jak tě vlastně napadlo, že by ses mohl věnovat právě sportu, jakým je střelba? Kdysi jsem zkoušel různé sporty, jako je například atletika, basketbal, stolní tenis i šachy. U žádného z nich jsem však dlouho nezůstal. Pak jsem ale náhodou zjistil, že můj táta během studií na střední škole střílel se zbraní v ruce za Svazarm a to mne zaujalo. Maminka však byla hodně proti

tomu, neboť měla za to, že jde o nebezpečný sport. Nakonec mne pustila na střelnici, ale až když mi bylo již 13 let. I trenér si nebyl jistý, neboť se domníval, že jsem na kariéru ve střelbě již starý. Ale nakonec mne k sobě vzal a mně to šlo tak dobře, že jsem brzy měl lepší výsledky než kdysi můj otec. Poprvé jsem pak střílel mezi neslyšícími v zahraničí v roce 2007 na ME v Ženevě, kde jsem vybojoval 2. a 3. místo. Co studijní léta? Bylo možné skloubit studium s tvým tréninkovým plánem? Na svá studijní léta ve Valašském Meziříčí vzpomínám rád. Hlavně na střední školu: byl tam skvělý kolektiv, minimum samostudia, dostatek prostoru na každodenní střelecké tréninky. Ze školy jsem denně na kole dojížděl na střelnici. Po maturitě jsem se rozhodl studovat vysokou školu v Brně. V Brně byla na Masarykově okruhu střelnice, která však ukončila svou činnost právě během mých studií. V té době bylo mnohem náročnější vše spolu skloubit, ale nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem trénoval o víkendech. Jakmile byla však postavena nová vzduchovková střelnice, trénoval jsem tam dle časových možností. Poté jsem nastoupil na magister ské studium, ale zjistil jsem, že zde se obtížně skloubí sportovní kariéra se studiem, jelikož jsem byl v té době díky úspěchům na deaflympiádě v Bulharsku zařazen do programu reprezentace, a tréninky a závody tak byly mým zaměstnáním. Podmín-

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

kou ale bylo, abych byl studentem VŠ. A tak jsem se přihlásil na fakultu tělovýchovy MU, obor sportovní management. Ten jsem ale nedokončil z důvodu přestěhování přímo do Mekky sportovních střelců – města Plzně, kde jsem plně trénoval pro nadcházející deaflympiádu v Turecku. Po této deaflympiádě jsem v Plzni zůstal, neboť mé střelecké sny ještě nebyly naplněny.

Výhra po finále v ME neslyšících 2015, Plzeň

Nedávno jsi měl u nás v ČUN Praha přednášku, na kterou byli pozváni i bývalí neslyšící reprezentanti ve střelbě paní Věra Macháčková (83) a pan Jaroslav Dědič (89), který pro svůj zdravotní stav nemohl být přítomen, avšak po svém synovci Petru Pánkovi nám poslal vzkaz přes Skype. Jak jsi toto společné setkání střeleckých generací vnímal? Bylo to pro mne výjimečné, přestože jsem se s panem Dědičem a paní Macháčkovou již dříve osobně setkal a mluvil s nimi o jejich úspěších, a čerpal tak motivaci pro své další tréninky. Pamatuji si, že jsem sliboval, že jim někdy ukážu své střelecké vybavení. Jsem proto moc rád, že jsem jej paní Macháčkové mohl ukázat. Zároveň mi ale bylo moc líto, že se pan Dědič nemohl přednášky zúčastnit, neboť právě on je mým velkým vzorem, co se týče střeleckých úspěchů. Též bylo hodně zajímavé spolu diskutovat o rozdílech ve sportovní střelbě před lety a v současnosti. Závidím jim to štěstí, že střelbu zažili jako sport populární mezi neslyšícími a že v té době existovaly velké skupiny střelců, což je vlastně mým snem a přáním. Jak to vlastně funguje v současném střeleckém světě neslyšících? Jakých soutěží a jejich disciplín se zúčastňuješ? To je skvělá otázka, neboť po překotných změnách pravidel, které nastaly po úpadku zájmu ze strany veřejnosti, se muselo pro lepší sledovanost něco udělat. Olympijskými disciplínami, ve kterých mohu střílet, jsou aktuálně:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

• Vzduchová puška (dlouhá zbraň) 60 ran vestoje. Střílí se na desetiny, což znamená, že jeden maximální zásah je 10,9 a při 60 ranách je maximum 654 bodů. A aktuální světový rekord mezi slyšícími je 633,5. Střílí se v hale na 10 metrů. Terč je pevný. • Libovolná malorážka 3x40. Střelba z malorážné pušky na 50 metrů, a to 40 ran vkleče, poté 40 ran vleže, poté 40 ran vestoje. A jeden maximální zásah je 10 (bez desetiny), maximální bodový zisk je 1200, aktuální světový rekord je 1187 bodů. Je jakousi naší královskou disciplínou. • Vzduchová puška mix. Jelikož nemám neslyšící parťačku, není aktuálně mou disciplínou. I když bych si to přál. • Libovolná malorážka vleže 60 ran. Střílí se jen vleže. Počítá se na desetiny jako u vzduchovky. Prozatím je zařazena v deaflympijském programu, nikoliv olympijském. Jelikož jsem u nás prozatím jediným neslyšícím střelcem, nepořádá se bohužel MČR neslyšících ve střelbě. Mým přáním proto je, aby se neslyšící nebáli a tento sport si vyzkoušeli. Myslím, že bychom předtím mohli zorganizovat i minisoustředění, kde by se zájemci seznámili se sportovní střelbou. Pravidelně se zúčastňuji nejvyšších závodů mezi slyšícími, což je MČR ze vzduchových zbraní na jaře a Mistrovství z kulových zbraní (malorážky) na konci léta. A mezitím střílím „extraligu“ – u nás se jmenuje KZR (Kontrolní závod reprezentace) a dříve se jmenovala Český pohár. A do toho se ještě účastním mezinárodních závodů jako Grand Prix (Velká cena) nebo IWK (závody v Německu). Na základě výsledků na závodech slyšících pak ČSNS uvažuje o nominaci na ME neslyšících. Tou jsem prošel v roce 2006. Poté je o tom, jak jste na těch závodech úspěšní.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Je zapotřebí být v dobré sportovní kondici, abys byl schopný střílet? Nebo je to možné i pro „nesportovce“? Jak probíhají tvoje tréninky? Tak pro průměrné výsledky stačí být nesportovcem. Ale pro dobré výsledky je vhodné mít i dobrou kondici. Je důležité dýchání, držení těla, jemnost v rukou a rychlá reakce, která se zlepšuje právě sportem a pravidelným cvičením. Co se týče tréninků, dá se říci, že stačí jen chodit na střelnici a trénovat střelbu samotnou. Ale tak jednostranné to není; například jeden trénink se zaměřuje na spouštění, druhý na dýchání, třetí na něco jiného. Pokud chceš však dosahovat špičkových výsledků, je potřeba i trénovat fyzičku a psychiku. Já to kombinuji s dalšími doplňkovými sporty, a to je individuální, které si člověk vybere. Třeba já sám střídám lezení, plavání, potápění a skupinové cvičení v gymu. Jaký je rozdíl ve střelbě mezi slyšícími a neslyšícími? Zásadní rozdíl je v komunikaci. Mezi slyšícími se komunikuje jen verbálně a povely jsou řízeny jen slovy. Mezi slyšícími proto nosím kochleární implantát (KI), abych je slyšel. Od sousedních soupeřů se dá poznat, zda je závod nebo nástřel, nebo mi pomáhá sledování času. Při soutěžích pro neslyšící naopak nesmím nosit KI a komunikace se řeší povely pomocí praporků nebo semaforů, popřípadě pomocí tlumočníků. Nic z toho se zatím neustálilo. Při tréninku je to především o práci na sobě samém. Jen na začátku se něco vysvětlí, popřípadě v průběhu tréninku se upozorní na chyby, po tréninku následuje dodatečné vysvětlení. Jelikož jsem na svého trenéra zvyklý, tak mu rozumím. Kdybyste chtěli začít a báli byste se právě komunikace se slyšícími, věřím, že bych mohl být vaším průvodcem či patronem. Ze začátku bychom vše prošli spolu.

Bc. Marek Bartošek • Narozen 10. ledna 1989 ve Veselí nad Moravou • Pochází z velké slyšící rodiny, má dvě starší sestry a mladšího bratra • Žije v Plzni, pracuje jako lektor ČZJ v Plzeňské unii neslyšících • Střelbě se věnuje od roku 2002 • MŠ, část ZŠ a SŠ pro sluchově postižené absolvoval ve Valašském Meziříčí • Po implantaci KI vychodil 3.–9. třídu v integraci na církevní škole Salvátor ve Valašském Meziříčí • Na MU v Brně vystudoval bakalářský obor Aplikovaná informatika • Na co nedá dopustit: na svůj čas a relax • Miluje: pohyb a sport. Z jídla svíčkovou a játra. Ze sladkého perníčky.

První medaile z Evropy, Švýcarsko, 2007

Musel sis najít nějaké sponzory, aby sis mohl pořídit střeleckou výbavu a zúčastnit se soutěží? Dá se říci, že v tomhle jsem měl z pekla štěstí. Nebo na to měly vliv mé skvělé výsledky, nevím :-) Na začátku je potřeba jen kabát, vzduchovka a diabolky. Můj klub měl zrovna po ruce volné vzduchovky a kabáty. Tak se půjčovaly, kupoval jsem si jen diabolky. Když jsem začal jezdit po závodech po ČR, všimlo si mne RSCM Ostrava (Regionální střelecké centrum mládeže), které ve mně vidělo potenciál. Postupně mi na základě mých zlepšujících se výsledků zapůjčovali čím dál lepší vybavení. Když jsem získal medaili na ME neslyšících, tak mi již veškeré vybavení zajistil ČSNS.

Můj první pohár ze vzduchové pušky 40 ran (dorost)

Co všechno musíš mít, aby ses mohl střelbě věnovat? Tak výbava je specifická dle disciplíny. Všeobecně je ale potřeba vlastnit vzduchovku nebo malorážku a diabolky (náboje), řemen. Z oblečení je to kabát, rukavice, kalhoty, boty. Dále je potřeba stojan a váleček jako podpěra nohou. A od 15 let už je potřeba mít zbrojní průkaz. Jak řešíš převoz zbraní, když létáš do ciziny na závody? Je to docela legrace :-). Hodně záleží na tom, zda se letí v rámci EU, nebo mimo EU (zde je potřeba mít i pozvánku). V podstatě je potřeba mít Evropský zbrojní průkaz a být nahlášen na policii kvůli převozu zbraní. Na letišti musím být s předstihem

z důvodu odbavení zbraní Policií ČR, a to v prostoru pro odevzdání nadměrných zavazadel. A jak dlouho trvá procedura kontrol? To je hodně individuální.

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

DOSAVADNÍ MARKOVY MEDAILOVÉ ÚLOVKY VE STŘELECKÉM SVĚTĚ NESLYŠÍCÍCH:

Všimla jsem si, že při střelbě máš v uších špunty. Jen taková otázečka z pohledu neslyšícího: Má to nějaký význam? :-) Tak špunty jsou povinné kvůli ochraně bubínku, a pokud je/jej má někdo poškozené/ý, tak to vůbec nemá význam. Je to spíš na okrasu kvůli pravidlům :-)

• ME neslyšících ve střelbě (2007, Ženeva) – 3. místo LM 3×40, 2. místo VzPu 60

Jaké jsou v současné době tvůj životní cíl a přání?

• ME neslyšících ve střelbě (2015, Plzeň) – 2. místo LM 60 ISSF

Najít si parťačku do mixu. Konečně získat zlatou, a to jak v Evropě, ve světě a na deaflympiádě. Chci zkusit ME slyšících a poté odejít do sportovního důchodu a trénovat neslyšící mládež. Co bys rád vzkázal těm, kteří by měli o střelbu zájem? Stačí se mi ozvat přes moje webové stránky www.bartosekmarek.cz a poslat zprávu. Pokud je zájem vážnější, tak vyplňte žádost o členství na mých webových stránkách. Jste vítáni, rád budu s vámi spolupracovat. V tomto roce je v plánu ME neslyšících blízko Moskvy, zhruba v měsíci září. Ještě to ale není oficiálně potvrzené. Jinak jako obvykle budu střílet závody KZR, jejichž termíny vypíšu na svých webových stránkách. Kdo chcete, jste samozřejmě vítáni mě podpořit :-)

• ME neslyšících ve střelbě (2011, Mnichov) – 2. místo LM 3×40, 2. místo VzPu 60 • Deaflympiáda (2013, Sofia) – 2. místo LM 3×40, 2. místo LM 60 a 3. místo VzPu 60

• Deaflympiáda (2017, Samsun) – 3. místo VzPu 60 ISSF

Aktuálně poslední medaile, 2017, Deaflympiáda Turecko, Samsun, vzduchová puška 60 ran

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

TEXT: Petr Pánek FOTO: archiv I. Pražského sportovního klubu neslyšících

6. DÍL (Polo)zapo menuté příběhy

„Hluchoněmý Plánička“ Rostislav Vaněk

ostislav Vaněk se narodil 28. 5. 1909 na ukrajinském Volyňsku v osadě Česká Huleč (po roce 1945 Urvenna) do rodiny českých učitelů. Po první světové válce se rodina i s Rosťou přestěhovala do Prahy. Jako jedenáctiletý začal Rosťa svou sportovní kariéru v karlínském Sokole. Protože neslyšel, zbylo na něj jen místo v brance. Ale jak tam později jeho hvězda zazářila! Brzy se dostal do žákovského družstva Čechie Karlín. Ve 20. letech 20. století navštěvoval třídu pro neslyšící ve škole na Janském náměstí v Praze (od roku 1960 náměstí Curieových). Zdejší učitel Václav Prinich, bývalý hráč Slavie Praha, si všiml jeho talentu. Když je roku 1922 založen I. Pražský sportovní klub hluchoněmých, přivádí sem Prinich tehdy třináctiletého Rosťu.

Dvojnásobný medailista Zanedlouho se však rodina Vaňkových stěhovala služebně do Brna. Mladý Vaněk vstoupil do SK Židenice, s nímž se hned stal mistrem ČSR v dorostenecké lize. V roce 1927 je osmnáctiletý Vaněk nominován do národního mužstva tvořeného hráči I. PSKH. O rok později na druhé letní deaflympiádě v Amsterdamu získalo i jeho zásluhou Československo stříbrnou medaili ve fotbale. Po kontumační výhře nad Rakouskem porazilo ČSR Německo 5:2 a až ve finále podlehlo Anglii 1:2.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Mezi našimi špičkovými neslyšícími sportovci zaujímá Rostislav Vaněk jedno z předních míst. Prosadil se v době, kdy byl sport neslyšících teprve v plenkách. Za první republiky vyčníval nad jinými sportovci svou všestranností. Náruživý sokol Vaněk vynikal ve fotbale, atletice, vzpírání i boxu.

(POLO)ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY

Branku ČSR hájil také o tři roky později na třetí deaflympiádě v No rimberku v roce 1931. Odtud si přivezl bronzovou medaili. V prvním zápase nastoupilo Československo proti favoritu turnaje – Anglii – a vyhrálo za stavu 1:0. V semifinále hrálo Československo proti domácímu Německu, které hrálo velmi tvrdě, a prohrálo po trestném kopu 1:2. V utkání o 3. místo nastoupilo československé mužstvo proti Francii a vyhrálo 6:1. Na obou těchto deaflympiádách patřil Vaněk, který byl naším jediným mimopražským hráčem, k nejlepším hráčům turnaje. Dobový tisk mu přezdíval „hluchoněmý Plánička“. Je velkou škodou, že na čtvrté deaflympiádě v Londýně (1935) nemohli naši fotbalisté z finančních důvodů hrát…

Založení SKH Brno V roce 1932 založil Vaněk spolu s Františkem Kopřivou v Brně „Jedenáctku hluchoněmých“ při AFK Žižka, z níž se roku 1934 stává Sportovní klub hluchoněmých Brno. SKH Brno byl naším teprve druhým sportovním

Brankář Vaněk zachraňuje ve finále s Anglií, 1928

klubem neslyšících v ČSR. Založení brněnského klubu se plánovalo už v roce 1927, ale pro nedostatek hráčů došlo k založení až o pět let později. Vaněk byl aktivním členem brněnského klubu rovných 50 let! Bylo i jeho zásluhou, že po druhé světové válce se brněnský klub kromě fotbalu věnoval i dalším sportům, včetně volejbalu a ledního hokeje. Vaněk byl jeho aktivním hráčem, členem a také předsedou v letech 1961–1962 a v roce 1968. Za svůj osudový klub odchytal Rostislav Vaněk celkem 92 zápasů. Klub se v Brně několikrát pod různými názvy stěhoval a dnes ho najdeme ve Vodově č. p. 35.

Sportovní univerzál Rostislav Vaněk byl všestranný sportovec, který se vedle fotbalu zajímal

Tým ČSR na deaflympiádě v Amsterdamu, 1928. Vaněk stojí první vlevo.

také o atletiku, vzpírání a box, v nichž dosáhl pozoruhodných výsledků. Jako dorostenec například obsadil na vzpěračském mistrovství Moravy první místo a v boxu při mistrovství Brna druhé místo. V roce 1929, ve dvaceti letech, byl postaven do boxerského družstva Moravy v zápase proti Polsku. V Poznani si vybojoval zápas proti mistru Polska Arskému, který boxoval s populární „českou mlátičkou“ Františkem Nekolným, naším nejlepším boxerem v meziválečném Československu. V boxu bylo Vaňkovým největším úspěchem třetí místo na mistrovství Moravy v boxu. Po celou dobu byl věrným členem brněnského těžkoatletického klubu Hellas, kde působil třeba i Gustav Frištenský, česká a světová legenda zápasnictví. Mezi jeho koníčky patřila i turistika, kromě Evropy procestoval také Egypt a Kavkaz. Roku 1958 byl Vaněk vyznamenán diplomem ČSTV „Za zásluhy o rozvoj čs. tělesné výchovy 2. stupně“. V roce 1972, u příležitosti výročí 50 let čs. fotbalu neslyšících, patřil Vaněk k lidem vyznamenaným Zlatým odznakem za zásluhy. Celý život pracoval jako typograf v brněnské tiskárně Tisk, kde se tiskly například brněnské noviny Rovnost. Pamětníci na něj vzpomínají jako na velmi skromného a pracovitého člověka. Rostislav Vaněk zemřel v Brně-Židenicích 24. června 1982 ve věku 73 let.

Příště: Bedřich Sigan Použité zdroje: pamětníci, články o R. Vaňkovi od Vladimíra Buberleho (Gong č. 4/1972) a Svatopluka Procházky (Gong č. 10/1982) a www.sknbrno.net

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

KOUTEK PSYCHOLOGIE

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová

SERIÁL Koute psycholokgie

ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová

Vážná nemoc nebo umírání: Jak se s tím vyrovnat? VÁŽNÁ NEMOC. CO TEĎ?

Z vážné nemoci a ze smrti máme snad všichni velký strach. Avšak tyto extrémně náročné životní situace mohou přinést i něco pozitivního: někdo až díky nemoci změní svůj život k lepšímu. Rozhádaná rodina se například po smrti příbuzného opět usmíří. Smrt ještě nenarozeného dítěte posílí vztah jeho rodičů.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Je to pro nás šok. Nemáme situaci ve svých rukou, nepočítali jsme s tím. Potřebujeme čas na to, abychom se s novou situací vyrovnali. • Důležité je mít potřebné informace, které mohou pomoci. Lékaři ne vždy mají dost času vše vysvětlit. Často také nenahlíží na onemocnění komplexně se všemi souvislostmi, ale vidí pouze to „svoje“. Místo rezignace bojujme za uzdravení a zjišťujme si informace i o alternativních způsobech léčby. Nejvíce pomáhá to, čemu věříme. • S vyhledáváním informací na internetu opatrně. Můžete narazit na nepřesné informace, které vás zbytečně vystraší a třeba se ani netýkají vašeho konkrétního problému. Vyhýbejte se příběhům se špatným koncem, kterých je na internetu stejně jako ve zprávách a novinách převaha. Dobré zprávy totiž tolik netáhnou. • Myslete pozitivně! Psychika totiž dělá hodně a ne nadarmo se říká: „Veselá mysl = půl zdraví“. Obklopujte se pozitivními příběhy s dobrým koncem, které vám dají sílu a víru, že i u vás to dobře dopadne. Podobně lidé, kteří věří v Boha, často lépe zvládají vážné onemocnění i umírání, protože víra jim dává sílu a oporu. • Mluvte o tom, co prožíváte. Neduste to v sobě. Někomu pomáhá

KOUTEK PSYCHOLOGIE

sdílení na sociálních sítích, jiný preferuje spíše rozhovory s nejbližšími. • Hodně lidí neví, jak se má chovat k vážně nemocnému kamarádovi nebo k někomu, koho postihla tragédie. Případně neví, jak s ním mluvit, a tak se stáhnou. Řekněte jim, co potřebujete. Například: „Nechci o tom ještě mluvit.“ Nebo: „Budu rád, když mě budete často navštěvovat, hlavně ať nemyslím na nemoc.“ Případně: „Potřebuji se vypovídat, můžeš mi naslouchat?“ • Pokud tápete v tom, jak se chovat k blízkému člověku, kterého postihla vážná nemoc nebo tragédie, zeptejte se ho. Vhodná slova: „Jsem tu pro tebe. Co pro tebe můžu udělat?“ Buďte nablízku, i když váš blízký sám od sebe společnost nevyhledává. Lidé, kteří procházejí tak náročnou životní situací, se často ocitají v izolaci. Podpora přátel jim prospěje, i když na ně zrovna nemají sílu a chuť. Přesto se jim nevyhýbejte nebo na ně nezapomínejte. Můžete jim třeba přinést něco, co mají rádi, nebo pro ně přichystejte malé překvapení.

UMÍRÁNÍ NEMÁ BÝT TABU Umírání a smrt jsou přirozenou, byť pro nás nejtěžší součástí života. Obzvláště když se to týká dítěte nebo mladšího člověka. Na začátku převládá obrovské zoufalství, ale čas pomůže. Je dobré pokusit se v rámci možností prožít smysluplně a příjemně každý den, který máme ještě před sebou. • Pro mnoho lidí je důležité před smrtí vyřešit všechny otevřené věci, jako např. vztahy, finance, dědictví… Proto se doporučuje podávat nemocnému přiměřeně otevřené informace o zdravotním stavu, pokud to výslovně neodmítá. Dá mu to příležitost vyřešit si včas svoje záležitosti. • Pokud to aspoň trochu jde, měli by stárnoucí či vážně nemocní lidé probrat se svými nejbližšími, jak by si představovali závěr své-

ho života: Doma? V nemocnici? Či v jiném zařízení? Představu svých nejbližších (a oni naši) bychom měli znát, i když se nás to zatím netýká. Nikdy nevíme, co bude zítra. • Je nutné zemřít v nemocnici nebo v léčebně dlouhodobě nemocných? Dnes mohou být umírající v domácím prostředí se svými blízkými až do svého konce. Existují různé organizace a služby pomáhající rodinám s péčí. Samozřejmě ne vždy je možné pečovat o umírajícího doma. Další možností je hospic, což je lůžkové zařízení, ve kterém mohou nevyléčitelně nemocní strávit své poslední období v příjemném prostředí, které nepřipomíná nemocnici, ale domov. Neslyšící žena měla zdravotní potíže, ale bála se chodit k lékaři. Svou roli hrály komunikační bariéry i strach z diagnózy a z nemocničního prostředí. Časem se její stav zhoršil tak, že ji musela odvézt sanitka do nemocnice. Putovala po různých odděleních, lékaři jí už nedávali šanci na vyléčení. Její obavy se naplnily. I když pořád opakovala, že chce domů, zemřela osamělá v nemocnici. Určitě by bylo možné ji převézt domů nebo do hospice, ale rodina o těchto možnostech vůbec nevěděla. • Rozhovorům o smrti se často vyhýbáme, protože jsou pro nás emočně náročné. Je však důležité dát umírajícímu člověku možnost o tom mluvit, samozřejmě přiměřeně jeho situaci a zdravotnímu a psychickému stavu. Rozhovorem se uleví jemu i jeho blízkým. Když nevíme jak na to, je možné nechat si poradit (viz odkazy v závěru článku). Někdy stačí jen držet za ruku. • Truchlení je přirozené a může klidně trvat i rok. Plačte, když potřebujete, uleví se vám.

JAK O SMRTI MLUVIT S DĚTMI? Nemálo lidí si myslí, že děti mají mít pěkné dětství, a proto není vhodné s nimi mluvit o umírání a podobných

tématech. Dětem však více uškodí, když se o tom s nimi nemluví. Zejména pokud si něčím podobným prochází jejich rodina. • Děti potřebují i o těchto neveselých tématech mluvit přiměřeně věku, aby mohly pochopit, co se děje, a měly možnost prožít a zpracovat své emoce. Potlačování smutku by se mohlo projevit stejně jako u dospělých nějakým onemocněním. Pokud mluvit nechtějí, respektujte to. Budou své emoce možná více vyjadřovat tělem. • Dětem se nemá lhát. I když to bolí, je lepší jim podat přiměřeným způsobem pravdu. Stejně se k ní dřív nebo později dostanou. • Pohřeb je důležitým rituálem, který dospělým i dětem pomůže rozloučit se s milovaným člověkem a vyrovnat se s jeho odchodem. Vezměte děti s sebou, lépe se pak se ztrátou vyrovnají. Desetiletý chlapec měl moc rád svého dědečka, který zemřel při tragické nehodě. Rodiče mu řekli jen, že dědeček leží v nemocnici a že už se nikdy nevrátí domů. Na pohřeb ho nevzali a pak s chlapcem o dědečkovi už vůbec nemluvili, aby mu nepůsobili bolest. Chlapec se na dědu postupně přestal ptát. S jeho smrtí se však nevyrovnal a začal být velmi úzkostlivý. Zlepšilo se to až díky psychoterapii, kde konečně mohl smrt dědečka zpracovat.

Pro dospělé o umírání: • www.umirani.cz • www.cestadomu.cz • Veronika Hurdová: Moje milá smrti

Čtení s dětmi o umírání: • Laurie Krasny Brown: Když dinosaurům někdo umře • Martina Špinková: Anna a Anička • Kitty Crowther: Návštěva malé smrti • Daniel Rušar: Kamzíkův velký skok

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

EKO

Permakultura TEXT: Lucie Štefková / ILUSTRACE: Ivana Hay Tetauerová FOTO: Stéphane Chadourne

V poslední době se v médiích, která se týkají životního stylu, občas skloňuje pojem permakultura. Jde o způsob zahradničení a celkový přístup k přírodě. Zkusíme si to blíže vysvětlit. Co je permakultura? Jde o anglický termín, který se skládá ze dvou slov – permanent a agriculture. „Permanent“, tedy permanentní, znamená trvalý. Jde o trvale udržitelné zemědělství, ale také kulturu, bez které se žádná společnost neobejde. Je to způsob myšlení, tvořivé, inteligentní a etické využívání krajiny, které se uplatňuje na zahradách, v lidských obydlích, v zemědělství, na vodních plochách a dalším. Pro představu uvedu pár základních cílů permakultury: • respektování přírodních zákonů • etické zacházení s přírodními zdroji • péče o planetu • kladný a tvořivý přístup k řešení problémů • podpora recyklace • spojovat části ve fungující celek • učinit život radostnějším a jednodušším

Permakulturní zahrady S příchodem jara se každý zahrádkář těší, jak mu začne v zahradě všechno růst a kvést. Jak zaboří prsty do hlíny, ucítí její teplo a vůni. Přemýšlí, jak si zahradu více zvelebí. Známe zahrady upravené, klasicky okopané záhony, či dokonale upravený trávník. Ale permakulturní zahrada vypadá a udržuje se jinak.

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Na první pohled tato vypadá neuspořádaně a chaoticky. Ale to je jen zdání. Je promyšlená dokonale. Zakládá se na symbióze rostlin, živočichů, bakterií, tj. které rostlinky spolu kamarádí, které spolu vedle sebe mohou růst, které si spíše ubližují, který hmyz jí prospívá, kteří živočichové zahubí škodlivý hmyz (například slunéčka sedmitečná žerou

Permakultura je návod, technika a životní styl v jednom.

mšice – v tom případě přemýšlíme, na jaké rostlinky nalákáme slunéčka sedmitečná a podobně).

Pro představu uvádím pár konkrétních příkladů: Rytí a okopávání Ryje se a okopává se co nejméně. Jen při sázení a úrodách. Používání chemických látek je tabu. Místo toho se využívají výluhy z bylin a chorobám se předchází v duchu tohoto hesla – zdravá a vitální rostlina přežije.

EKO

Plevel S plevelem se nebojuje. Vy trh ne se a zakryje se jím půda, případně se použijí kartony papíru na plevel a zasypou se zeminou. Ty se pak rozloží a stávají se zdrojem živin pro rostliny.

Přikrývka na zimu Odumírající rostliny a opadané listy vytvoří vrstvu organického materiálu. Přesně toho využívá permakultura, která je nechává přes zimu na záhonech. Slouží jako ochrana půdy před mrazem. Rozoraná či okopaná

půda rychle promrzne a odumře tak velká část bakterií, které jsou velmi užitečné pro úrodnost půdy.

Slepice snižují červivost jablek Housenky obaleče jablečného, které červivost způsobují, se z plodů spouštějí na vláknech pod stromy, kde v půdě přezimují. Slepice vypuštěné pod jabloně se o ně poperou.

Zelenina

protože jsou méně náchylnější k plísním, a podobně. Pokud se chcete pustit do zahrady v duchu permakultury, doporučujeme napřed navštívit nějaký kurz nebo si objednat odborníka, který vám vysvětlí základy. Hodně informací se lze dočíst i na internetu, ale ne vše musí být platné. Předaná zkušenost je prostě nejlepší. Takže, milí zahrádkáři, kdo to letos zkusí jinak?

Doporučují se například divoká rajčata, která jsou odolnější, nebo tyčkové fazole raději než keříčkové,

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

SPORT PŘIPRAVILA: Monika Ťuláková

MČR ve stolním tenisu neslyšících FOTO: Petr Šindler

Kdy: 9.–10. 2. 2019 Kde: Hradec Králové, Pořadatel: SKN Hradec Králové Výsledek: ženy: 1. Jitka Mazuchová, muži: 1. Jaroslav Helus, za družstvo u žen SKN Brno (Mazuchová+ J.Ratajská, u mužů SKN Plzeň (Helus+ P.Pešek) Zajímavosti: na místo přijela dopingová kontrola

MČR v plavání neslyšících FOTO: Jitka Mazuchová

Kdy: 23. 2. 2019 Kde: Brno – Lesná, Pořadatel: SKN Brno Výsledky: Zúčastnilo se celkem 22 závodníků z celé republiky. Nejlepší plavkyně MČR Agáta Duchoslavová – SKN Brno, nejlepší plavec MČR Jakub Raška – SKN Brno.

Tým SKN Hradec Králové

MČR v ledním hokeji neslyšících – 1.kolo FOTO: Jaroslav Milich

Kdy: 16. 2. 2019 Kde: Brno – Ponava, Pořadatel: SKN Brno Výsledky: 1.SKN Hradec Králové, 2.SKN Brno, 3. SKN Plzeň

A. Duchoslavová

J. Raška

MČR ve futsalu žáků a juniorů do 23 let FOTO: Jaroslav Klein

Tým SKN Brno

ČASOPIS UNIE • 3–4/2019 • ročník XXIII

Kdy: 2. 3. 2019 Kde: Hradec Králové, Pořadatel: SKN Hradec Králové Výsledky: Žáci: 1. I.PSKN Praha, 2.SK Olympia Praha, 3. SKN Hradec Králové, 4.SSK Vítkovice Junioři: 1.SKN Brno, 2. SSK Vítkovice, 3. TJ Slovan Zlín, 4. I.PSKN Praha, 5. SK Olympia Praha

SPORT

MČR v alpském lyžování neslyšících FOTO: Monika Ťuláková

Kdy: 18.–19. 3. 2019 Kde: Kouty nad Desnou Pořadatel: SK Skivelo Olomouc Výsledky: http://csns-sport.cz/mcr-vysledky

Evropský pohár alpského lyžování 2019

Program: 15. 5. 2019

FOTO: Dana Kestová

11:15

Slavnostní zahájení (ASK Slavia Praha)

Kdy a kde: 18.–20. 1. 2019 Les Gets – Francie; 15.–17. 2. 2019 Todtnauberg – Německo; 8.–10. 3. 2019 Gerlitzen – Rakousko

11:45 – 15:30 Lehkoatletické disciplíny (ASK Slavia Praha)

Celkové výsledky po třech kolech: Ženy: 3. Grygarová (595 b.), 16. Procházková (104 b). Muži: 8. J. Panský (322 b.), 17. Hartig (220 b.), 29. Ponocný (59 b.), 47. Sokola (5 b.)

16:30 – 20:00 Turnaj tříčlenných družstev ve stolním tenise (TTC Elizza Praha)

15. – 17. 5. 2019 (zleva) J. Panský, M. Ponocný, A. Kesta a V. Grygarová

38. celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže

16. 5. 2019 8:30 – 18:00

Volejbalový turnaj dívek Turnaj v malé kopané chlapců (SK Slavia Praha)

Této akce se zúčastní přibližně 100 sportovců se

19. Zimní Deaflympiáda Místo: Valtellina – Valchiavenna v Itálii Zahájení: 12. 12. 2019 Zakončení: 21. 12. 2019 Více info: http://deaflympics.com/games/2019-w

sluchovým

postižením

celé

České

republiky

v doprovodu dalších 20 pedagogických pracovníků a tlumočníků ČZJ/ČJ. Všichni mimopražští budou

ubytováni v hotelu Slavia. Děkujeme MŠMT za dotaci ve výši 220 tisíc korun, díky které se hry mohou uskutečnit. Děkujeme také

17. 5. 2019 8:30-10:00

Slavnostní zakončení a předání cen (Škola Výmolova)

všem sponzorům, kteří akci podpořili. Těšíme se na viděnou s vámi na slavnostním zahájení!

SŠ, ZŠ, MŠ pro sluchově postižené Výmolova 169, Praha 5, 150 00

www.vymolova.cz

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

PORTRÉT Irena Maňáková Zachytí vše, co tvář nabídne. Za bílého dne. Za tmy. To co ty dovolíš. To co ty chceš. To co půjde. V očích najdeš celou hloubku své duše. Pozor ať tam nespadneš. Nesklouzneš ze své cesty. A i kdyby. Sic není cesty zpět. To není nikdy. Vždy kráčej vpřed. Sejít ze své cesty taky není nic neobvyklého. Sejdeš. Dojdeš poznání. Pak pokračuješ. Po té, po které chceš. Po té, kterou si určíš, že je správná. Vidíš jak nebezpečný je pohled očí. Raději pozoruji rty. Jak se pohybují. Co za klenot skrývají. Perličky? Slova? Doteky? Pohyby? Vše vypovídá o svém majiteli mnoho. A pro mě velmi důležité informace. O zdravotním stavu člověka. O psychickém stavu člověka. O citovém stavu člověka. Jsou též nebezpečné, ty rty. Portrét by měl zachytit vše v souladu. Pak je zajímavý. Pak je krásný.

FOTO: Milena Aveline, Pexels