UNIE 11-12/2021

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

UNIE 11-12/2021 • ročník XXV • 49 Kč

Mluvící ruce 2021

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících,

8 Z DOMOVA 10 ROZHOVOR:

podzim je v českých a moravských luzích a hájích neklidný. Po volbách se změnil poměr sil v parlamentu a nynější opozice brzy obsadí vládní posty. My přešlapujeme z důvodu nejasností a dění kolem nemoci prezidenta na prahu ústavní krize, počet nakažených covidem se zvyšuje a nikdo neví, jak se k pravděpodobné další vlně epidemie postaví nová vláda. Budou opět uzavírky a různá omezení? Těžko říct. Ale i v této nejisté době se můžete spolehnout, že si každé dva měsíce přečtete nové číslo našeho časopisu. Ústředním tématem tohoto čísla je festival Mluvící ruce. Divadelní přehlídka tvorby především neslyšících umělců je tu s námi pravidelně od roku 1998 a ani epidemie covidu ji nezastavila. Letošní ročník se konal 23. října v divadle Rokoko a měl u diváků velký úspěch. Velkorysou porci místa na obálce a na stránkách časopisu si tak bezesporu zaslouží. Jménem redakce Unie bych chtěl poděkovat všem, kteří se na festivalu podíleli, za uspořádání takové skvělé akce. Budeme se těšit na další ročník!

V krátké reportáži jsme se vydali do Karlových Varů na otevření nové pobočky České unie neslyšících. V rubrice Umění a neslyšící si posvítíme na téma neslyšících v divadle, v Učitelé a studenti online na distanční výuku na tuzemských základních školách. Představíme vám také populární zimní sportovní aktivitu – skialpinismus. Na viděnou v novoročním čísle!

Inspirativní čtení vám přeje Tomáš Bacovský

2

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

MLUVÍCÍ RUCE 16 UMĚNÍ A NESLYŠÍCÍ: DIVADLO 22 PŘEDSTAVUJEME: SKIALPINISMUS 24 SERIÁL: VÝUKA ONLINE, ZŠ 32 ŽIVOTNÍ STYL: JOJO EFEKT 34 BAREVNÁ TYPOLOGIE: KONTRASTNÍ ZIMA

PF 2022

/A N K E TA /

Byli jsme letos u voleb do Poslanecké sněmovny ČR (PS ČR)?

Tomáš Bacovský: Ano. Důležitý okamžik v porevoluční historii ČR jsem si nenechal ujít. Jakožto spíše liberální volič jsem hodil hlas koalici Pirátů a STAN. Vláda ANO a ČSSD tolerovaná komunisty mě dlouhodobě konsternovala a děsil jsem se představy jejího pokračování. Výsledek voleb mě tedy hodně potěšil.

Eliška Stráníková: Ano. Volila jsem méně známou stranu. Budu upřímná – jsem apolitický člověk a mimoto mě dost děsí, co se v politice děje, ba dokonce mi to i láme srdce. Raději žiji svůj život, ale uvědomuji si, že kdybych nešla volit, tak by můj hlas „propadl“ nejsilnější straně.

Monika Ťuláková: Ano. Když jsem prohlížela volební lístky, překvapilo mě menší množství méně známých stran, například KDU-ČSL nebyla letos ve volbách samostatnou stranou, zato vznikly dvě nové koalice. A bude chybět strana prosazující sociální politiku.

Klára Zaoralová: Ano.

Lenka Hejlová: Ano. Letos jsem měla velké dilema, ale nakonec jsem zakroužkovala čtyři kandidáty za SPOLU. S výsledkem voleb jsem spokojená – ANO prohrálo a KSČM po 100 letech opouští PS ČR. S odchodem ČSSD bude chybět (tradiční) levicová strana, ANO není totiž levicové ani omylem.

Milena Brožová: Ano, je to i naše občanská povinnost. Nechtěla jsem, aby můj hlas propadl straně ANO. Po dlouhém rozhodování jsem volila koalici Pirátů a STAN. Z volebních programů mě však pro svůj propracovaný program a jasné řešení ekologických témat nejvíce oslovila Strana Zelených.

Kamila Spěváková: Ano. Byly to zvláštní volby. Do voleb šly buď samostatné strany nebo koalice. Volila jsem toho, který dal našemu městu obrovskou změnu.

A proto jsem spokojená, že tento politik dostal nejvíc preferenčních hlasů.

Martin Jarůšek: Ano. Volil jsem Stranu Zelených – líbí se mi jejich podpora ekologických témat a momentálně nejslušnější politika. Mám dost korupce a afér stran, které nám v posledních letech vládly, takže Strana Zelených byla pro mě jasnou volbou.

Veronika Skohoutilová: Ano. Moje maminka byla na kandidátní listině jedné politické strany. Podpořila jsem tuto stranu také proto, že se s jejím programem ztotožňuji. Rozhodla jsem se po zralé úvaze, nastudování programů všech stran a podle nejlepšího svědomí.

Barbora Flusserová: Ano.

Ivana Hay Tetauerová: Ano. Prozradím jen, že moje volba nepadla na hnutí ANO. ☺

Vendula Šírová: Ne.

Redakce Unie se omlouvá Jaroslavě Kyselicové za nechtěné vynechání podstatné informace na straně 17 minulého čísla. Františka, rodačka z Pobedima, měla sestru a bratra (tj. otce Jaroslavy Kyselicové).

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 11–12/2021, ročník XXV

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktor: Tomáš Bacovský • zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Milena Brožová, Eliška Stráníková, Barbora Flusserová, Lenka Hejlová, Lucie Wagner, Vendulka Šírová, Klára Zaoralová, Kamila Spěváková tým pro zpracování překladů a videí: Veronika Skohoutilová, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová foto na titulní straně: Martin Jarůšek foto na zadní straně: Martin Jarůšek, Ivana Hay Tetauerová grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN - ČMUN/

K A R L O V Y VA R Y TEXT: Tomáš Bacovský

/ FOTO: Tomáš Bacovský, Monika Ťuláková

Obnovení pobočky v Karlovarském kraji V pátek 24. září jsme během Mezinárodního týdne neslyšících navštívili obnovenou pobočku ČUN v Karlových Varech. Tato pobočka vznikla původně roku 1992 v západočeském Chodově po vyčlenění z rozpadlého Svazu invalidů sdružujícího nejen neslyšící, ale i slyšící občany z Karlovarska, a fungovala až do svého zrušení v roce 2003. Před obnovením pobočky pořádala ČUN v Karlových Varech kurzy znakového jazyka ve spolupráci s místní knihovnou, ale byla limitována omezenými časovými možnostmi využití prostor této instituce.

Od křižovatky v centru města, nedaleko proslulého hotelu Thermal, se projdete pěšky přibližně 20 minut podél hlavní silnice a řeky Ohře k rohu Mattoniho nábřeží, kde má karlovarská pobočka pronajaté přízemní prostory ve žlutě omítnutém činžovním domě. Uvnitř nás uvítali lektorka znakového jazyka Marie Surová a Radek Hromuško, jenž tu má na starost sociální problematiku. Dominantou vcelku rozlehlého moderního přízemí je velký dřevěný recepční pult. Naproti němu nás zaujalo několik naaranžovaných plakátů znázorňujících historii ČUN a jejich poboček od roku 1990 až do současnosti.

Vedle se nacházela konferenční místnost, kde se po poledni konala přednáška o časopisu UNIE.

4

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Přednášela a prezentovala vedoucí redakce časopisu Monika Ťuláková za přispění ředitele ČUN Martina Nováka a redaktorky Kamily Spěvákové. Poté dostala slovo lektorka Marie Surová a přiblížila činnost pobočky. Vše bylo tlumočeno ze znakového jazyka do mluvené řeči. Nechyběl ani simultánní přepis. Následně se strhla podnětná diskuze o životě neslyšících na Karlovarsku, do které se zapojili neslyšící návštěvníci z Karlových Varů a okolí. Přednášky i diskuze se účastnil také představitel karlovarského magistrátu.

Po diskuzi jsme vyzpovídali vážené členy místní neslyšící komunity manžele Hazuchovy. Ptali jsme se, jak se jim žije z pohledu neslyšících v Karlových Varech. Paní Hazuchové se tu žije dobře, má město ráda, ale potřebovala by často tlumočníka při jednání se slyšícími. Problémem pro ni bývá například návštěva lékaře z důvodu horší komunikace a menší ohleduplnosti k neslyšícím ze strany lékařského personálu. Ze znovuotevření karlovarské pobočky ČUN mají oba radost.

Pan Hazuch se těší, že si tu s neslyšícími přáteli popovídá o sportu, co je nového, a že si tu zavzpomínají. Oba se jen bojí, že neslyšící budou do pobočky málo chodit. Hlavně dnešní mládež je dle manželů líná a měla by se naučit lépe zapojit do společnosti a mít větší všeobecný rozhled. Doufejme, že obavy Hazuchových se nenaplní a pobočka ČUN v Karlových Varech se stane pro místní neslyšící komunitu místem, kam ráda chodí za společností a kulturou a může se tam kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc. Zkrátka pomůže Karlovarsku stát se příjemnějším místem pro život neslyšících.

/ČUN - ČMUN/

TEXT: Barbora Flusserová

PRAHA

/ FOTO: Monika Procházková

Nejstarší „Usheračka“ v ČR V sobotu 11. září 2021 proběhla v USHER klubu v Praze zajímavá beseda. Pozvání na akci přijala nejstarší Usheračka Marta Zavadilová, která i v 81 letech žije stále plnohodnotným život a srší optimismem. Je neslyšící od narození, zrakem rozezná pouze světlo a tmu. V taktilním znakovém jazyce nám vyprávěla svůj příběh o životě s Usherovým syndromem.

Besedy se zúčastnilo pět Usheráků i s doprovodem a vyprávění paní Zavadilové se moc líbilo. Děkujeme tlumočnici do znakového jazyka a taktilního znakového jazyka, dobrovolníkům a přepisovatelce za plnohodnotnou komunikaci.

TEXT: Tomáš Bacovský

/ FOTO: Ivana Hay Tetauerová

Mezinárodní týden neslyšících Letos slavila kulaté 70. výročí Světová federace neslyšících (World Federation of the Deaf), která je zakladatelem Mezinárodního týdne neslyšících (The International Week of Deaf People). Federace se věnuje lidským právům neslyšících a ochraně znakového jazyka a svátek iniciuje od roku 1958 po celém světě pravidelně v září pod různými názvy (oficiálně je Mezinárodním týdnem neslyšících od letošního roku). Svátek je především osvětou v problematice sluchového postižení prostřednictvím přednášek, debat, workshopů, kampaní a dalších akcí. Česká unie neslyšících pořádala v rámci Mezinárodního týdne neslyšících ve dnech 20.–26. září v Praze přednášky o časopisu UNIE, historii svátku, tlumočnické službě, simultánním přepisu, kurzech znakového jazyka, sociálně aktivizační službě a zorganizovala taktéž výtvarnou dílnu. Další akce pořádaly jiné pobočky ČUN a organizace pro sluchově postižené na různých místech ČR.

TEXT: Tomáš Bacovský / FOTO: Archiv INSPO

INSPO 2021

Společná malba neslyšících všech generací z výtvarné dílny v ČUN Praha

V neděli 17. října se konal v pražském Kongresovém centru 21. ročník konference INSPO o technologiích pro osoby se specifickými potřebami. Účastníci konference si mohli poslechnout 24 zajímavých přednášek a navštívit stánky s kompenzačními pomůckami, aplikacemi či programy od celkem 35 vystavovatelů. Především obavy z pandemie covidu zapříčinily, že mnoho potenciálních účastníků nedorazilo, ale i tak si cestu na konferenci našlo 305 lidí. V předvečer konference proběhl v prostorách rezidence pražského primátora slavnostní večer, na němž bylo oceněno 23 podporovatelů, sponzorů a dobrovolníků, kteří se podíleli na vzniku, rozvoji a chodu unikátní konference. Mezi oceněnými byli ředitel ČUN Martin Novák a přepisovatel z Centra zprostředkování simultánního přepisu ČUN Tomáš Portych.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ČUN - ČMUN/

V YSOČINA

Psychorehabilitace na Vysočině

TEXT: František Šmolík / FOTO: Vladimír Landa

Ve dnech 10.–17. července 2021 pořádala Českomoravská unie neslyšících, pobočný spolek Praha, psychorehabilitační pobyt pro neslyšící zájemce v obci Kouty na Vysočině.

Všech 22 účastníků bylo ubytováno v hotelu Luna ve dvojlůžkových pokojích s vlastním sociálním příslušenstvím a s plnou penzí. V krásně přírodě jim po celou dobu pobytu přálo počasí.

Navštívili známá místa: hrad v Lipnici nad Sázavou, Národní památník odposlechu v zatopených žulových lomech, město Ledeč nad Sázavou se zámkem, zámek ve Zruči nad Sázavou, kostel v Číhošti včetně tamějšího geografického středu České republiky, město Světlá nad Sázavou s jeho krásným zámeckým parkem i středověké podzemí, kterým nás provedla příjemná průvodkyně.

Tato zajímavá místa navštívili díky ochotě neslyšících zájemců poskytnout vlastní auta.

Pobyt se neobešel bez podpory Ministerstva zdravotnictví ČR, které poskytlo na psychorehabilitační pobyt dotaci. V rámci ubytování jsme pravidelně na pobytu cvičili a využívali hotelový bazén pro relaxaci a aktivní cvičení ve vodě.

KRUŠNÉ HORY

6

Krušnohorská jízda

TEXT A FOTO: Monika Ťuláková

Psychorehabilitační pobyt pro rodiny s dětmi v rámci ČMUN proběhl ve dnech 25. července – 1. srpna 2021.

Rodiny byly ubytované v hotelu Emeran na Klínech v Krušných horách poblíž Litvínova. Zúčastnilo se jej 11 rodin.

Celou akci organizovala Monika Ťuláková a na programu se podílela i kolegyně Veronika Skohoutilová, která připravila soutěžní hry pro děti i rodiče. Děti dostávaly úkoly, po

jejichž splnění obdržely věcné odměny. Rodiny absolvovaly i různé výlety po okolí, byly se podívat na zámku Jezeří, na Farmičce u Kačky, na rozhledně Jeřabina, zkusily se projet na ziplinu (lanový skluz) nebo se svezly na bobové dráze.

Dospělí závěrem připravili táborák a na něm si všichni společně opekli buřty. Někteří si vyzkoušeli poprvé jízdu na elektrokolech.

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/ČUN - ČMUN/

PRAHA TEXT: Tomáš Bacovský / FOTO: Monika Ťuláková, Věra Sagulová

Letní soutěž UNIE Od 1. července do 12. září jste mohli do naší soutěže o hodnotné ceny zasílat fotografie zachycující vás s časopisem UNIE na dovolené nebo na nějakém zajímavém místě. Fotografií se nám sešlo hojně. Nechyběly momentky z exotických dovolených u moře nebo z českých a moravských luhů a hájů.

Nejvíce nás zaujala fotografie od paní Věry Sagulové, která vyhrála pobyt v Penzionu A+A pro 2 osoby na 2 noci. Na

Vítězná fotografie od paní Věry Sagulové

dalších devíti umístěních se rozdělily mezi výherce vstupenky do muzea či na akci Mluvící ruce a dárkové balíčky od ČUN. Na druhém místě skončil pan Jindřich Mikulík starší a třetí místo získala paní Jana Gajdošíková. Všem výhercům gratulujeme! Kompletní pořadí a všechny fotografie jsme uveřejnili na facebookových stránkách časopisu.

Předání cen: zleva pan Jindřich Mikulík st., paní Věra Sagulová a paní Iva Mytýzková (4. místo)

LIBEREC TEXT: Nela Gergelyová

Dobré světlo pečujícím, my žijeme!

V pondělí 4. října se ve vestibulu jablonecké radnice konala k začátku Týdne sociálních služeb vernisáž pořádaná organizací Klára pomáhá, z. s., která zde nainstalovala výstavu fotografií zaměřenou na pěstounské či pečující rodiny. V rámci tohoto týdne zde byla představena i Česká unie neslyšících a jí poskytované služby.

Na začátku akce měl projev Mgr. David Mánek, následně Ing. Holcová, jež akci organizovala, dále Mgr. Rosenbergová, MBA, Alena Kejzarová a Jan Šimůnek. Úvodní projevy byly tlumočeny simultánně do českého znakového jazyka a na-

opak. Celá akce byla natáčena regionální televizní stanicí rtm plus a s lektorem Janem Šimůnkem byl natočen pro relaci i rozhovor týkající se problematiky pečujících a neslyšících obecně.

Mgr. Rosenbergová, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví, se dotazovala na možnosti objednat si přes naši organizaci fyzického tlumočníka na další podobné akce a Ing. Holcovou napadlo uspořádat akci zaměřenou více na tematiku neslyšících samotných. Téma spolu s datem a zaměřením akce budou vyjasněny v budoucnu.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/ Z D O M OVA /

TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová

Lidé odvedle na 55. MFF KV V roce 2016 zahájily Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a Nadace Sirius společně novou tematickou sekci Lidé odvedle.

Cílem sekce je ukázat život lidí, kteří žijí v naší společnosti vedle nás a kteří se potýkají s nějakým problémem. První ročníky sekce se zaměřily na problematiku zdravotního postižení, kterou divákům přiblížily optikou každodenního života.

Posláním sekce je zvýšit prostřednictvím filmu vnímavost veřejnosti k problémům lidí, kteří žijí v jejich blízkosti a mohou potřebovat jejich pomoc. Každý rok proto přináší několik filmů na dané téma. Filmy jsou stejně jako všechny zahraniční filmy na MFF KV otitulkovány dvojjazyčně – a to českými i anglickými titulky. V rámci MFF KV funguje také Kino neslyšícího diváka. Vybrané české filmy jsou díky němu promítány s českými titulky pro sluchově postižené.

V letošním roce se sekce Lidé odvedle zaměřila na problematiku dětí v tíživé životní situaci a vybrala pět filmů: Ochranná ruka (Turecko/Rumunsko 2021), Děvčátko (Francie 2020), Kafarnaum (Libanon/Francie/USA 2018), Zloději (Japonsko 2018), Léto 1993 (Španělsko 2017). Na téma života lidí se sluchovým postižením se sekce Lidé odvedle zaměřila již v roce 2018 (psali jsme podrobněji v UNII 9-10/2018).

TEXT A FOTO: Czech Deaf Youth, z.s.

Posílení organizace Projekt „Strengthening YNADs“ je financovaný Evropskou nadací mládeže (EYE) a Radou Evropy (COE). Cílem projektu je posílení národních asociací neslyšící mládeže (YNAD) přednáškami a workshopy od šesti školitelů od European Union of the Deaf Youth (EUDY). Do projektu se zapojilo celkem sedm států – Albánie, Estonsko, Česká republika, Rumunsko, Švédsko, Irsko a Slovensko.

8

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Od středy 15. do pátku 17. září jsme se zúčastnili školení v rámci projektu #COE7YNADS organizovaného ve spolupráci s EUDY. Školení probíhalo pod vedením tří zahraničních školitelů (Moniky Kumžaitė z Litvy, Roberta Ormodiho z Maďarska a Pedra Mourãa z Portugalska), kteří nám zprostředkovali mnoho zajímavých informací z oblasti práce s mládeží, neformálního vzdělávání, hospodaření s financemi, komunikace atd. Na školení navazoval workshop pro přihlášené účastníky a členy Výboru Czech Deaf Youth (CDY), který probíhal v pátek 17. září a v sobotu 18. září. Program spočíval v různých týmových aktivitách a hrách zaměřených na nácvik spolupráce, řešení modelových situací a analýzu organizace.

/ Z D O M OVA /

TEXT: Kamila Spěváková / FOTO: Kamila Spěváková a kolektiv

Zpátky do pohádky Ve dnech 29. srpna. – 4. září se v krásném beskydském prostředí uskutečnil unikátní Retro tábor pro seniory z celé ČR. Hlavním bodem tábora rozhodně nebyl odpočinek, ale zkvalitnění seniorského života, nabytí nových zážitků během pohádkových aktivit, poznávání nových lidí a sociální terapie po ukončení dlouhodobého nouzového stavu. Sedmidenní program byl velmi nabitý, začínal ranními rozcvičkami a končil večerní volnou zábavou.

Hlavním organizátorem byl zapsaný spolek Tábory v Beskydech pod vedením Ivany Zelinové a jejího týmu. K běžným seniorům se připojila ještě skupina 14 lidí se sluchovým postižením ze spolupracujícího spolku Tichý dům neslyšících. Šlo o podporu jejich začlenění do majoritní společnosti prostřednictvím komunikačních systémů, tedy tlumočení (pro uživatele českého znakového jazyka) a on-line přepisu na dálku formou tabletů (pro uživatele českého jazyka).

Na táboře byla sestavena čtyři družstva (Království berušek a vlků za skupinu neslyšících, Švestkové království, Šálové království a Slunečné království).

Vzhledem k tomu, že žijeme v moderní inkluzivní společnosti, byly k dispozici jak aktivity majoritní kultury (zpěv a divadlo tlumočené do ČZJ, seniorská olympiáda, hledání pokladu atd.), tak také aktivity minoritní kultury (beseda s neslyšícím panem Petrusem o spolkové činnosti neslyšících turistů, nahraná pohádka O řepě nebo soutěž Talentmanie v podobě pantomimy atd.).

K silným zážitkům dle sdělení naší skupiny patřila soutěž Kimovka. Za velmi silného deště jsme vyrazili do lesa kvůli zapamatování pohádkových pojmů z 50 mokrých lístečků (na zemi, u stromů, na pařezech atd.). Podmínkou účasti ve hře byl zákaz zapisování nebo focení do mobilu, senioři měli dokonce i zákaz sbírání hub. Až v klubovně jsme všichni vyklopili ze svých mozkoven co nejvíc slov na papír. Ze 66 seniorů měla nejlepší paměť jedna paní, která si zapamatovala 32 slov!

Mimo táborové aktivity v klubovně i venku jsme stihli navštívit i krásná turistická místa, jako jsou Velké Karlovice, Soláň, Dřevěné město, Jurkovičova rozhledna, Valašská dědina, Mlýnská dolina, Pustevny, Stezka Valaška nebo socha Radegast.

Domů jsme se vrátili spokojení a zdraví. Vřelý dík patří paní Ivaně Zelinové a jejímu týmu za skvělou organizaci celého tábora a přijetí naší skupiny mezi běžné seniory, dále naší zlaté tlumočnici Kristýně Winn za obětavé a náročné tlumočení do ČZJ a přepisovateli Petrovi Brožovi, který zvládl přepis tří besed v reálném čase na dálku z Prahy (vysílání ze sociální firmy Transkript, s.r.o.) do Horní Bečvy. A našim seniorům se sluchovým postižením pak patří pochvala za sbírku diplomů, a zejména za vybojované 1. místo mezi všemi družstvy.

Tým Království berušek a vlků

Hraná pohádka „O řepě“ formou pantomimy

Neslyšící Pepa Luňáček králem tábora 2021 (druhý zleva)

Odpolední soutěž o nejlepší gulášovku

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

TEXT: Milena Brožová / FOTO: Tomáš Devera, Martin

Jarůšek, Ivana Hay Tetauerová

Česká unie neslyšících připravila 24. ročník Mluvících rukou, který se konal v divadle Rokoko 23. října 2021. S tématem „Komunita neslyšících znakuje mezi námi“ si odbyl moderátorskou premiéru mladý pár – Darina a Martin Mikulíkovi. Darina (19) bude v tomto školním roce maturovat v oboru Asistent zubního technika. Martin (26) má již za sebou maturitu z informatiky na střední škole ve Valašském Meziříčí. Oba se letos vzali a žijí spolu v Praze.

10

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Mluvící

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

ruce 2021

OTÁZKY PŘED MODEROVÁNÍM: Jak se těšíte na moderování? Jste nervózní?

D: Těším se, nejsme nervózní, to teprve přijde. My jsme trénovali doma, takže jsme připravení.

Je to vaše první zkušenost s moderováním?

D: Mám zkušenosti s vystupováním před publikem, protože ve škole v Hradci Králové jsem hodně hrála.

M: Na základní škole jsem vystupoval s pantomimou před slyšícím publikem. Dnes to bude převážně publikum z neslyšících diváků. A moderoval jsem jeden maturitní ples. Takže nějaké zkušenosti mám.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

1/ „TŘI PRASÁTKA“ – MODERNÍ POHÁDKA Pavla Černá: Vystoupení maminek a dětí bylo krásné, je to nejlepší propojení. Všechny tři děti komunikují ve znakovém jazyce, z toho dvě jsou slyšící. Je krásné, že i my tři neslyšící maminky jsme se mohly takto zapojit. Už během přípravy jsme hledaly něco, co naše dítka už znala, a pohádka O třech prasátkách byla jasnou volbou. Děti se nemohly dočkat a pořád se nás ptaly: Kdy už budeme vystupovat?

Jednalo se o naše třetí vystoupení. První bylo O medvědovi, druhé O červené řepě a tohle, zatím poslední, o prasátkách.

Cílem bylo také ukázat ostatním rodičům, že mezi neslyšícími a slyšícími dětmi lze navázat formou hraní krásný vztah.

4/ SKATEBOARD (ÚRYVEK Z KNIHY FUCHSIE) Dominik Mac Henzl: Letošní Mluvící ruce byly více pro děti. Jako divák bych na ně nešel, ale mám radost, že existují také akce pro neslyšící. Mrzí mě ale, že někteří neslyšící nechtějí spolupracovat s tlumočníky. Chápu, že slyšící se mají naučit prožívat nebo znakovat, ale i tak…

6/ WEBLÍČKO A KUKÁTKOO – projekce

12

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Marie Tomicová: Já jsem byla před vystoupením úplně rozklepaná. Nejsem profesionální herečka, ale dělala jsem to pro děti.

A musela jsem se hodně překonávat, když jsem viděla plné hlediště. Ale po vystoupení ze mě to napětí spadlo. To byla úleva!

Kdybych se měla ohodnotit, tak bych našla nedostatky, ale dostala jsem kladné ohlasy, takže asi tak. ☺ Majka Basovníková: Bylo to pěkné, je pro mě dar hrát s vlastním dítětem. Dcera miluje divadlo a hodně se na vystoupení těšila. Je to úžasný zážitek spojený se získáním mnoha zkušeností – na takové vystoupení není snadné se připravit. Musí mu určitě předcházet pečlivá a zodpovědná příprava. Velmi příjemná zkušenost.

9/ HUSH HUSH OD MISS PETTY – písnička

5/ MOTÝL – PANTOMIMA František Půlpán: Organizace Mluvících rukou byla perfektní. Ale co se týče našeho vystoupení, trošku nám jej zkomplikovala nemoc manželky, která nakonec nevystupovala. Museli jsme její nepřítomnosti s dětmi přizpůsobit hraní. Předtím jsme ale byli nemocní i my, takže času na společné trénování mnoho nebylo. To všechno se podepsalo na kvalitě. Z vystoupení mám smíšené pocity, cítím, že se spíše moc nepovedlo. Ale jsem rád, že jsem mohl vystupovat s dětmi, to se mi líbilo. S dětmi jsem se shodl, že ve vystoupení byly chyby a že na nich ještě zapracujeme. A těšíme se na další společná vystoupení, pro která techniku vypilujeme.

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

2/ „TECHNOLOGIE“ – STORYTELLING Sergej Josef Bovkun: Loni jsem vyprávěl příběh formou Visual Vernacular (VV, expresivní a umělecká forma vyprávění ve znakovém jazyce, pozn. redakce), letos jsem příběh trošku poupravil a zakomponoval tam prvky z VV a storytellingu. Chtěl jsem, aby mému vyprávění porozumělo i slyšící publikum. Nechci své vystoupení hodnotit, to přenechám jiným. Mám z něj ale dobrý dojem.

3/ „NEVÍM, JAK SE JMENUJE“ – PRÓZA Tamara Zúdorová: Před vystoupením jsem měla velkou trému, protože jsem si připravila vyprávění s improvizací. Po vystoupení se mi ulevilo. Měla jsem kladné ohlasy, lidi můj příběh oslovil, protože byl bohatý na emoce.

8/ BLÁZNIVÁ KOMUNIKACE - PANTOMIMA František Půlpán a děti Jolana a František Půlpánovi

7/ BYL JEDEN DOMEČEK Anna Žďárová a Nikol Věntusová z JAMU: Byl jeden domeček… touto větou začalo naše představení, které hrajeme od prvního roku našeho bakalářského studia, takže teď již čtvrtým rokem. Od té doby přišla spousta změn. Původně jsme říkanku jen znakovaly, později se v rámci projektu Divadlo do kapsy začalo představení přibližovat dnešní podobě. Domeček, který jsme měly na pódiu, je od výtvarnice Yumi Mráz Hayashi a hned v úvodu jsme zaregistrovaly první pozitivní ohlasy. Děti se chytily, znakovaly a povídaly. Viděly jsme, že se baví i rodiče. Nakonec jsme se stali herci všichni, včetně dvou tatínků, kteří se také zapojili, což bylo moc příjemné. Obecně se nám hrálo moc dobře, atmosféra byla skvělá a nejkrásnější byl tichý potlesk na konec.

10/ „MALBA“ – DVOJČATA CHAPLINKY Daniela Hyklová a Radka Pastrňáková: My s kolegyní jsme toto vystoupení již absolvovaly v kavárně U Žambocha v Brně. Tam se konalo formou workshopu v malém prostoru a bylo více kontaktní. Na MR jsme byly ve velkém prostoru, v opravdovém divadle.

Ten pocit byl úžasný. Cítily jsme se dobře a spokojeně. Povedlo se nám i napojit se na diváky a pobavit je.

Byly jsme maximálně spokojené. Jen nás trošku tlačil čas. Trošku nás mrzí slabá propagace MR. Doufáme, že příští rok bude větší, vždyť to budou 25. Mluvící ruce.

Už teď se těšíme!

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

moderátoři Darina a Martin

14

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/ M L U V Í C Í RU C E 2021/

Znáte se dobře navzájem?

Sdělíte mi své dojmy z moderování?

D: Já cítím, že to proběhlo hladce. My jsme se opravdu poctivě připravovali, tak snad byl výsledek znát. Text jsem si dobře pamatovala, co mi však nedělalo dobře, bylo více očí upřených na mě. To mě lehce znervózňovalo, ale po vystoupení několika umělců ze mě tréma spadla.

M: Trénovali jsme poctivě, protože nám to ze začátku šlo ztuha. Cílem bylo, aby diváci nějaké to zaškobrtnutí nepoznali, což se nám povedlo, takže jsme spokojeni. Na rozdíl od Dariny jsem rád středem pozornosti. ☺ Jsem zvyklý komunikovat ve znakovém jazyce a oba máme neslyšící rodiče, takže náš projev byl plynulý. Musel jsem však pamatovat na publikum, tlumočníky a přepisovatele, abych se moc nerozjel. Chtěl jsem, aby mi všichni rozuměli.

Byli jste již na nějakém ročníku Mluvících rukou?

D: Ano, již dvakrát jsem tu vystupovala s písničkami (básničkami). Po svém vystoupení jsem se pak byla podívat na ostatní vystupující. Ale jako divák jsem se ho nezúčastnila.

M: Nikdy, protože z Valašského Meziříčí do Prahy je to daleko. Nedávno jsem se přestěhoval do Prahy a záhy dostal nabídku na moderování, což mě potěšilo. Jsem hrdý na to, že máme možnost sledovat přehlídku uměleckých vystoupení a s tím i kulturu Neslyšících.

Kdyby přišla nabídka na moderování jiné akce, šli byste do toho znova?

D: Asi ano, jen bych musela znát toho, s kým bych moderovala. S manželem to šlo hladce, v případě jiného „parťáka“ by bylo důležité, jak bychom si sedli lidsky.

M: Ano, byl bych rád, ale záviselo by to také na tom, za jakých podmínek by to bylo a jak by následně probíhala spolupráce.

Darina o Martinovi: Mám ráda jeho přímost a upřímnost. Nemám totiž ráda, když se něco zatajuje. Líbí se mi, že je realista. Je vtipný a umí mě rozesmát. Máme společný pohled na život a společnou budoucnost. Jak my dva, tak i naši rodiče jsme všichni věřící, takže jsme si cestu k sobě našli. Martin se mi líbí jako člověk, kromě toho je velký romantik (dívá se na něj a usmívá se).

Martin o Darině: Je to takové zvláštní, už naše seznámení přes počítač bylo netypické. Začali jsme se kamarádit a trávit spolu více času. Přerostlo to v něco většího, mé srdce se rozhořelo a už jsem začal smýšlet jinak. O životě s Darinou. Cítím, že to nemá chybu, vím, že takovou dívku jako Darinu nenajdu. Vybral jsem si ji a budu ji chránit celý život (obrací se k ní zamilovaně a něžně).

Příprava není jednoduchá, musí se pamatovat na vše.

Letos Mluvící ruce připravoval tento organizační tým: Monika Ťuláková – hlavní organizátorka Skupina z CDY: Michael Veselý, Tereza Polová, Veronika Skohoutilová, Jan Šimůnek a Vendula Šírová Magdalena Popovičová – asistent organizátora Martina Tomášková – úprava vlasů Tlumočníci: Vendula Chyská (po celou dobu přípravy), Naďa Hynková Dingová a Petr Pánek (na celý program) Přepis: Petr Brož a Tomáš Portych

Tradiční cukroví, nebo novinky?

Darina o Martinovi: Tak to vím, že rád ochutnává nové věci. Když byl loni u nás na Vánoce, tak mi říkal, že tradiční cukroví je pro něj hodně suché.

Martin o Darině: No, úplně ne. Já miluji perníčky, je pravda, že rád ochutnávám, ale perníčky prostě musí být. Bez nich to není ono!

No, skóre je 0:1. Vánoční procházka, nebo lyžování na horách?

Martin o Darině: Darina ráda lyžuje. Tak určitě lyžovačka!

Darina: Ano, přesně tak.

Vánoční klasická česká pohádka, či americká komedie?

Darina o Martinovi: Nerad se opakovaně dívá na to samé. Takže určitě americká komedie.

Martin: Ano, to platí.

Silvestr na horách, či u moře?

Darina o Martinovi: (váhá) Asi Silvestr na horách, má rád sníh na horách, zimu, možnost se ohřát na chatě a bavit se s přáteli.

Martin: Ano.

Retro vánoční výzdoba, či aktuální trendy výzdoba?

Martin o Darině: Má ráda tradiční vánoční svátky s příjemnou vánoční atmosférou.

Darina: Ne, ne (škádlivě). Dělám si legraci, má pravdu.

Josef „Pepíno“ Kratochvíl (jevištní technik divadla Rokoko): Já jsem Mluvící ruce zažil už podruhé. Poprvé před čtyřmi roky jsem s vystupujícími řešil přípravu na jevišti. A velký nezvyk pro mě byl, že jsem viděl jiný způsob tleskání (ruce nad hlavou). Pro mě to bylo náročné, protože jsem nevěděl, kdy je konec a kdy začátek. Jsem rád, že jsem poznal i něco jiného, a fandím tomuto umění.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Současná divadelní scéna Neslyšících v České republice

Divadlo pomáhá propojit oba světy – dává impulsy k přemýšlení, umí dát radost i potěšení. Divadlo klade otázky, ale dává také odpovědi. Může se stát zázrakem, který prožíváme všichni bez rozdílů!

heslo ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící

TEXT: Ivana Hay Tetauerová

P

/ FOTO A LOGA: archiv divadelních souborů a spolků, Kyle Head

rvní zmínka o divadelní aktivitě neslyšících na našem území pochází z roku 1868, kdy byla v časopise Elán otištěna zpráva o hře O Josefu Egyptském, kterou představili chovanci pražského smíchovského ústavu. Další představení pak také většinou zajišťovaly ústavy pro osoby se sluchovým postižením a spolky neslyšících. Většinou se jednalo zpočátku o krátké pantomimy a živé obrazy, které měly zejména didaktický charakter, čímž mohly posloužit ke vzdělávání chovanců ústavů.

Představení se také občas pořádala i pro slyšící publikum, a to především ze strany spolků osob se sluchovým postižením, které často nacvičovaly němohry s prvky znakového jazyka.

S rostoucím nástupem „orální metody“ do výuky se však z představení postupně vytratilo užívání znakového jazyka. Na našem území se v rámci divadelních aktivit Neslyšících stejně jako v dalších zemích střední a východní Evropy využívalo hlavně pantomimy a tance – na rozdíl od Ameriky a některých západních zemí Evropy. V šedesátých letech 20. století se pak u nás pantomima stala populárním žánrem a pro neslyšící mimy tak vznikla jedinečná možnost uměleckého uplatnění. Vznikaly také první přehlídky a festivaly amatérské pantomimy, na nichž neslyšící mimové vystupovali se svými sólovými výstupy.

16

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Postupem času se naše bohatá a pestrá divadelní scéna Neslyšících měnila. V současné době se prosazuje mateřský jazyk Neslyšících – znakový jazyk, který se prostřednictvím divadelních vystoupení zviditelňuje a dostává tak do popředí. Tentokrát vám v rubrice Umění a Neslyšící přinášíme stručný přehled uměleckých souborů a spolků, které v současné době na naší divadelní scéně fungují a mají co do činění s Neslyšícími.

NEPANTO (založeno 1973 v Praze)

Soubor byl v době svého založení nazván Pražská pantomima neslyšících a vedl jej Břetislav Veselý. Po jeho přechodu do P.S.I. se vedoucím stal Ladislav Spilka. Současný název vznikl v roce 1990 zkrácením slov NEslyšící PANTOmima. Někteří členové souboru působili na základních školách a v kroužcích pro sluchově postižené děti a vyučovali pantomimu (Ladislav Spilka, Stanislav Kleisner, František Půlpán). Soubor je provázán s Pražským spolkem neslyšících.

NEPANTO se pravidelně účastní přehlídky Otevřeno v Kolíně a Mezi ploty, každoroční divadelní přehlídky České unie neslyšících Mluvící ruce a festivalů například v Jiráskově Hronově, v Brně, Litvínově, Svitavách apod. Svoji účast měl soubor i v zahraničí (Německo, Polsko, Holandsko, Litva, Slovensko, Slovinsko).

pantomimy sluchově postižených a převzal organizaci Mezinárodního festivalu amatérské pantomimy neslyšících, který v roce 1970 založilo Oddělení neslyšících, spadající pod Svaz invalidů.

Soubor založil Jindřich Zemánek, který působí jako umělecký vedoucí souboru dodnes. Tehdy přizval ke spolupráci Kaje Kostelníka. Neslyšící umělci jako Věra Waldhansová, Břetislav Veselý a Lumír Graca s nimi později spolupracovali na několika inscenacích.

Soubor se zaměřuje na uměleckou činnost v oblasti pantomimy a pohybového divadla. V repertoáru divadla jsou jak autorské hry, tak i kratší pořady pro děti a mládež. Členové souboru pracují také jako vedoucí regionálních kroužků pantomimy a předávají své zkušenosti a znalosti dětem se sluchovým postižením. Později bylo založeno ECPN (Evropské centrum pantomimy neslyšících), které stejně jako P.S.I. sídlí v Brně ve Vodově ulici.

Dlouholetou tvorbu souboru je možné vidět na domácích i zahraničních přehlídkách a festivalech: Mezinárodní festival pantomimy neslyšících v Brně, Otevřeno – Národní přehlídka pantomimy a pohybového divadla v Kolíně, divadelní festival Jiráskův Hronov, Mezi ploty a Jičín – město pohádky atd.

Pantomima S.I. si vysloužila řadu úspěchů jak na našem území (soubor vystoupil například i v Národním divadle), tak i v cizině v podobě různých turné či ocenění na festivalech (Evropa, USA, Japonsko). Ačkoliv je soubor na velmi profesionální úrovni, zůstává činnost v něm na bázi dobrovolnosti, to znamená, že členové souboru nejsou placeni.

Pantomima S.I. (zkráceně P.S.I., Pantomima System International, založeno 1981 v Brně) Zřizovatelem souboru bylo Oddělení neslyšících, které spadalo pod Svaz invalidů. Soubor tak navázal na tradici české

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Divadlo beze slov (založeno 1987 v Hradci Králové) U zrodu divadla stál profesor Miloň Potměšil, který oslovil současnou uměleckou vedoucí Evu Kuršovou s nápadem, zda by nechtěla vést tehdejší první třídu neslyšících dětí toužících po pohybu a uměleckém projevu. Stalo se. Eva Kuršová propojila neslyšící děti s dětmi slyšícími ze ZUŠ/LŠU, kde tehdy působila. Počáteční obavy ze vzájemné spolupráce brzy zmizely. Děti si pomáhaly, vzájemně se doplňovaly a umělecká vedoucí se začala učit český znakový jazyk. Divadlo naplno svou činnost začalo v roce 1989.

Oficiálně pod názvem Divadlo beze slov působí divadelní soubor na amatérské scéně více než 23 let. V jeho čele po celou dobu stojí pedagožka Eva Kuršová a divadlo je součástí komplexu škol VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Hradci Králové, kde mu jeho vedení poskytuje maximální podporu, péči i vybavení. Soubor se svými představeními vystupuje před širokou slyšící veřejností, účastní se nejrůznějších slavností,

filmových, divadelních i regionálních přehlídek, nechybí ani na oslavách konaných v rámci komunity Neslyšících. Má širokou podporu slyšících i neslyšících rodičů, jejich rodin, ale i široké slyšící veřejnosti. Za dobu své existence získalo i své stálé sponzory a podporovatele.

O divadle napsala dramaturgyně TKN Saša Vebrová: „Divadlo staví mosty mezi slyšícími a neslyšícími, aniž by bylo zapotřebí slov. Lze ho považovat za metodu neformálního vzdělávání.“ Soubor sestává z žáků, studentů, jejich učitelů a umělců se sluchovým postižením. Pracuje s pohybovými technikami i s individuálním charakterem každého dítěte, herce. Snaží se o propojení dvou světů (slyšících a neslyšících) a veškerá činnost, ztvárnění i herecké výkony jdou ruku v ruce s hudbou. Ve výsledku společné práce má prostor invence všech zúčastněných. Nacvičují se krátké herecké etudy, které

18

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

jsou rozmanité a střídají se v nich různé pohybové techniky.

Umělecká vedoucí dbá na rozvoj dramaturgické náplně a hledá stále nové možnosti. Vystoupení rozumí jak slyšící, tak neslyšící diváci, ale i cizinci. Jde o bourání bariér mezi lidmi v přímém přenosu. Eva Kuršová uvádí: „Náš divadelní soubor je průtokový – rok co rok do jeho řad nastupují prvňáčci ze základní školy a když končí své studium na střední škole, odcházejí jako zdatní umělci.“ Přáním vedení souboru i herců je, aby si lidé vzájemně rozuměli, chápali se a poznávali. Divadlo vytváří nádhernou mozaiku budoucího soužití všech se všemi. Herci mají příležitost trénovat si při nácviku i při představení týmovou spolupráci. Jedná se o „proinkluzivní aktivitu, jejímž výsledkem je, že z neslyšících dětí vyrůstají odpovědní a nebojácní lidé za předpokladu, že budou věřit samy sobě.“ Divadlo kultivuje v malých umělcích empatii, zodpovědnost, logiku, vše v rámci psychoterapie a dramaterapie.

Obor Výchovná dramatika pro Neslyšící (VDN) na JAMU (založeno 1992 v Brně). Od roku 2021 je název oboru změněn na Divadlo a výchova pro Neslyšící

Snaha o vytvoření oboru, v němž by mohly osoby se sluchovým postižením uplatnit své herecké schopnosti, byla iniciovaná z několika stran. Nejvýrazněji se o jeho vznik zasadil okruh umělců působících v oblasti brněnské pantomimy (Kaj Kostelník, Petr Šmolík, Zoja Mikotová), kteří jako první při-

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

šli s myšlenkou vysokoškolského oboru. Myšlenku podpořil i Jaroslav Hrubý z Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, a především také tehdejší děkan Divadelní fakulty prof. Josef Kovalčuk.

Z hlediska evropského vývoje vzdělávání osob se sluchovým postižením šlo o ojedinělou událost, neboť do té doby kromě USA neměli neslyšící možnost soustavného vysokoškolského vzdělávání v divadelní oblasti. Od počátku založení oboru byl při výuce přítomen tlumočník českého znakového jazyka, přestože u nás ještě v té době nebyl v platnosti zákon, který by umožňoval neslyšícím vzdělávání ve znakovém jazyce.

Vedoucí ateliéru se stala profesorka Zoja Mikotová. Jako první u nás se v něm systematicky věnovala uměleckému využití znakového jazyka. Od roku 2007 je možnost navázat na bakalářské studium studiem magisterským v denní formě, které je koncipováno jako umělecko-pedagogický obor. V současné době je studium umožněno neslyšícím i slyšícím studentům.

Studijní obor je obohacován o aktuální inovační postupy, které se týkají například zpřístupnění hudebně dramatického žánru Neslyšícím, kde je výraznou složkou jevištní forma znakového jazyka a její intenzivní výzkum.

Vznikají projekty pro obohacení výuky dětí a mládeže se sluchovým postižením (projekt Zažitý slovník, Knižní představení, Pohádky trochu jinak ad.). V ateliéru VDN vznikají inscenace pro děti a mládež i dospělé. Divadelní inscenace je umělecká tvorba a zároveň výchovný prostředek. Pro Neslyšící je i nástrojem sebeuvědomění, terapie, komunikace, edukace.

Při zachování specifičnosti této tvorby mohou tyto inscenace komunikovat s diváky neslyšícími i slyšícími. Realizace takovéto inscenace má dopad v rovině pedagogické i sociální.

V současné době je vedoucí ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící profesorka Veronika Broulíková.

Za téměř 30 let svého trvání vzniklo v ateliéru mnoho inscenací, které se kromě školního divadla Studio Marta hrálo na mnoha festivalech v České republice i v zahraničí (Slovensku, Slovinsku, Polsku, Rakousku, Francii, Německu, Švédsku, Turecku, Lotyšsku, Anglii, Kosovu, Maroku, Macau…).

Nejde tu o výčet zájezdů, ale o to, že každé vystoupení studentů ukazuje krásu i vtip znakového jazyka. Podává zprávu nejen o jejich talentu, ale i o síle společně prožitého zážitku, o možnostech komunikace.

Divadlo Neslyším (založeno 1997 v Brně) Divadlo Neslyším (dříve Vlastní divadlo Neslyšících) bylo ve své době jediným profesionálním divadlem Neslyšících herců a bylo unikátem i v evropském měřítku. Divadlo bylo založeno absolventy oboru Výchovná dramatika Neslyšících (dnes Divadlo a výchova pro Neslyšící) na divadelní fakultě JAMU v Brně.

V dubnu 2000 se díky podpoře Ministerstva kultury České republiky a Divadla v 7 a půl stalo Vlastní Divadlo Neslyšících první sekcí Divadla v 7 a půl. Tím poprvé v české divadelní historii dostali Neslyšící angažmá jako herci.

Později bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Neslyším, aby se název nepletl se zkratkou oboru VDN na JAMU, a koncem roku 2002 založilo občanské sdružení Divadlo Neslyším.

Předsedkyní občanského sdružení se stala Monika Kurincová, dosavadní neslyšící ředitelka Divadla Neslyším.

V roce 2002 se divadlu dostalo velkého ocenění, a to pozváním na prestižní mezinárodní festival Neslyšících Deaf Way II ve Washingtonu (USA), kde vystoupilo se dvěma představeními. Divadlo vytvořilo řadu inscenací pro děti i dospělé.

Jeho soubor hrál u nás i v zahraničí na klasických festivalech a komunikoval jak se slyšícími, tak s neslyšícími diváky. Divadlo sklízelo úspěch a bylo zváno na významné zahraniční festivaly. Svojí činností také přispělo k rozvoji kulturního života vlastní komunity.

Česká komora tlumočníků znakového jazyka (založena 2000 v Praze) Komora podporovala skupinu tlumočníků specializujících se na tlumočení v umělecké oblasti a tím se mimo jiné významně zasloužila o přiblížení divadla Neslyšícím. Tlumočila některá divadelní představení z češtiny do českého znakového jazyka, např. Tracyho tygr, Perfect days, Růže pro Algernon apod., a z českého znakového jazyka do mluvené češtiny, např. U Výčepu I., U Výčepu II. nebo do mezinárodního znakového systému (The Garden).

Do roku 2012, kdy se na organizování tlumočených divadelních představení přestala systematicky podílet, nazkoušela a reprízovala Komora 28 tlumočených divadelních představení pro děti či dospělé. Obrovský význam těchto aktivit spočíval

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Hands Dance se podílejí na tlumočení kulturního programu či se prezentují samostatným vystoupením na konferencích, festivalech, plesech a dalších společenských událostech. Skupina spolupracuje s dalšími uměleckými celky, např. natáčení videoklipu Tichá noc se skupinou Bohemia Voice, a navazuje také dlouhodobější spolupráci s konkrétními zpěváky, např. s brněnskou zpěvačkou Dášou Ubrovou. Skupina tlumočí hudbu převážně naživo, ale v posledních letech se zaměřila také na hudební videoklipy pro neslyšící, které jsou zveřejněny na sociálních sítích a YouTube, a může je tedy zhlédnout mnohem širší publikum. V roce 2020 vznikly velmi úspěšné videoklipy ve znakovém jazyce ke světově známým písním Yesterday, Bohemian Rhapsody či již zmíněné vánoční písni Tichá noc.

především v zapojení neslyšících a nedoslýchavých tlumočníků do realizačních uměleckých tlumočnických týmů. Některá z představení se uvádějí i v současné době, např. Čtyři dohody, Pátá dohoda, Jonathan Livingstone Racek apod.

Hands Dance (založeno 2014 v Brně) Hands Dance je skupina slyšících a neslyšících tlumočníků, která se zabývá tlumočením hudby, písní a divadelních inscenací do znakového jazyka. Cílem Hands Dance je pobavit jak slyšící, tak Neslyšící publikum, experimentovat s uměleckou formou znakového jazyka a zároveň šířit osvětu o něm i o komunitě Neslyšících.

Mezi jejich dosud realizovaná divadelní představení s využitím uměleckého tlumočení pro neslyšící patří Přelet nad kukaččím hnízdem ve spolupráci s Divadlem Járy Pokojského, společný projekt s brněnským Buranteatrem Alenka v říši znaků nebo autorská inscenace Doživotí aneb Horší zůstanou.

Velká část aktivit Hands Dance spočívá v tlumočení písní „na objednávku“. Za zmínku stojí například Neslýchaně zábavný večer pořádaný Poradenským centrem pro sluchově postižené Kroměříž, o. p. s. či předávání cen MOSTY organizované Národní radou osob se zdravotním postižením ČR, z.s.

V rámci těchto akcí vystupují interpreti jako Lenka Filipová, Jarek Nohavica, Leona Machálková, Láďa Kerndl či skupina Hradišťan. Skupina Hands Dance jejich písně pravidelně doplňuje uměleckým tlumočením, aby byl hudební zážitek co nejlépe zprostředkován neslyšícím. Skupina se účastnila již dvou ročníků festivalu Colours of Ostrava, kde zajišťovala tlumočení hudebních skupin do znakového jazyka na jedné ze scén.

20

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Tým Hands Dance – zleva: Radka Kulichová, Markéta Sobotková, Robert Milič, Veronika Slámová, Michal Gábor, Daniela Cincibus Vacková, Marcel Krištofovič, Petra Gluchová Zakládajícími členy Hands Dance jsou Radka Kulichová, Veronika Slámová, Daniela Cincibus Vacková a Marcel Krištofovič. Soubor se v průběhu let rozrostl převážně o neslyšící členy. V současnosti má skupina celkem 11 členů. V roce 2017 se skupina spojila s divadelním spolkem OUKEJ, který byl založen absolventy Ateliéru Výchovná dramatika pro Neslyšící na Divadelní fakultě JAMU. Skupina Hands Dance má s tímto oborem úzké vztahy, neboť většina členů také patří k absolventům tohoto oboru. V rámci divadelního spolku OUKEJ se členové Hands Dance podílejí také na edukační činnosti, vedou např. semináře o tlumočení písní do českého znakového jazyka.

Divadelní spolek OUKEJ (založen 2017 v Brně) S myšlenkou založit divadelní spolek přišly absolventky oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící (dnes Divadlo a výchova

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

KukátkOO (založeno 2019 v Praze)

pro Neslyšící, viz výše) Radka Kulichová a Veronika Slámová společně se současnou vedoucí ateliéru profesorkou Veronikou Broulíkovou. Zakladatelky tak reagovaly na situaci, kdy by absolventi ateliéru po ukončení studia rádi pokračovali ve své pedagogicko-dramatické činnosti, konkrétně například s knižními vystoupeními, ale dosud chyběla zastřešující organizace, pod kterou by mohli dál účinkovat a lektorovat. Zároveň také zakladatelky viděly potenciál v podpoře a spolupráci vznikající organizace se současnými studenty.

Hlavní činností spolku je realizovat uměleckou divadelní tvorbu neslyšících i slyšících profesionálů, edukace a podpora žáků se sluchovým postižením v inkluzivním vzdělávání i jejich slyšících spolužáků, rozvoj českého znakového jazyka a osvěta. V praxi to znamená praktikování tzv. knižního vystoupení (divadelního vystoupení s knihou), které si každý student ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící vytvoří, či vedení workshopů a pořádání vystoupení ve školách i školkách, pro žáky a děti bez i se specifickými potřebami.

Spolek se zaměřuje taktéž na vytváření nových divadelních inscenací a projektů, vystupování na multižánrových festivalech či zajištění kulturního programu na plesech či firemních akcích. V současnosti je častá poptávka po vytvoření programu na narozeninové oslavy pro děti i dospělé nebo zajištění uměleckého překladu hudby a písní do znakového jazyka (viz výše skupina Hands Dance, která je součástí divadelního spolku OUKEJ). Nemalou část činnosti divadelního spolku OUKEJ spočívá také v realizaci kurzů základů komunikace s osobami se sluchovým postižením, které si objednávají firmy a organizace pro své zaměstnance. DS OUKEJ také garantuje vytvoření workshopu na míru dle požadavků škol, organizací či firem.

Z výčtu činností vidíme, že cílovou skupinu tohoto spolku tvoří všechny věkové kategorie: děti, mládež, dospělí i senioři, slyšící i neslyšící, odborníci i široká veřejnost, a také specifické skupiny.

Veškerá činnost divadelního spolku OUKEJ je realizována s myšlenkou a snahou o zmírňování a odstraňování komunikačních bariér mezi slyšícími a neslyšícími za využití divadelních postupů, a také se snahou podpořit a rozvíjet potenciál samotných neslyšících umělců v jejich tvorbě a prezentaci.

Je dobrovolné sdružení tlumočníků a překladatelů uměleckých textů do/z českého znakového jazyka (divadla, poezie, hudby aj.) a jejich podporovatelů. Posláním spolku je hájit práva a prosazovat profesní zájmy členů spolku a dbát o úroveň a prestiž překladu/ tlumočení uměleckých textů z/do českého znakového jazyka v české kultuře.

Hlavní činnosti spolku KukátkOO: • tlumočení a překlad uměleckých textů do/z českého znakového jazyka; • osvěta v oblasti jazyka, kultury a umění Neslyšících; • vytváření bezbariérového komunikačního prostředí v oblasti české kultury; • podpora projektů a činnosti vedoucí k profesnímu rozvoji svých členů a tím k rozšiřování databáze tlumočníků fungujících v oblasti uměleckého tlumočení; • tvorba odborné literatury pro členy spolku i odbornou veřejnost; • spolupráce se spolky podobného zaměření, lektory, odborníky, a to nejen na území ČR.

Tým KukátkOO – zleva: Eva Radilová, Marie Basovníková, Zuzana Hájková, Naďa Hynková Dingová, Kateřina Červinková Houšková

Zdroj: webové stránky konkrétních souborů a spolků HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 1. díl. Praha: FRPSP, 1999.

PAVLOVIČOVÁ, Iveta. Divadlo Neslyšících a nové cesty. Brno: JAMU, 2002.

VRBASOVÁ, Veronika. Vztah slyšící veřejnosti k divadlu sluchově postižených.

Brno: Masarykova univerzita, 2007 ŠILHANOVÁ, Karolína. Divadelní tvorba vhodná pro diváky se sluchovým postižením v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 2017. https://www.amaterskedivadlo.cz/

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

4

Představujeme: TEXT: Eliška Stráníková / FOTO:

Graziano De Maio (Unsplash), pixabay

Mnozí lidé si myslí, že za slovem skialpinismus se skrývá nebezpečný a adrenalinový sport, přitom tomu ale tak nemusí být. Je to sport vhodný i pro děti. Ale musí se přizpůsobit našim možnostem, kondici i horskému terénu. Co skialpinismus vše obnáší?

22

SKIALPINISMUS

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

Je to tak trochu jiný sport než běžné lyžování, kde se ze sjezdovky dostanete dolů k vleku, který vás automaticky zase vytáhne nahoru. Při skialpinismu šlapete nahoru po svých. Je to podobné jako u pěší turistiky, ale s tím rozdílem, že pod nohama máte sníh.

Potřebujete lehké lyžařské boty, speciální vázání, díky kterému máte při stoupání volnou patu, a lyže se stoupacími pásy. A také lyžařské hůlky, jako mají běžní lyžaři. Cílem je vyjít na lyžích na určený vrchol a pak sjet dolů. Pro turistický skialpinismus je třeba hlavně umět průměrně lyžovat, mít fyzickou kondici, umět chodit v horském terénu a orientovat se v něm podle mapy.

Pro rychlý výstup nahoru do kopce jsou nejlepší volbou skialpové pásy na lyžích, kterým se říká stoupací pásy. Stoupací pásy mají na jedné straně lepivou vrstvu, která se přilepí na skluznici lyže. Na druhé straně mají vrstvu přírodních vláken z mohéru (chlupy horské kozy), či ze syntetických vláken, obyčejně z nylonu. Ideální je kombinace obojího, kdy se snoubí vyšší odolnost mohéru s lepší stoupavostí nylonu. Vrstvy vláken na pásu umožňují při pohybu vpřed dobrý skluz a snadné stoupání, přičemž zabraňují podklouznutí lyže.

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

„Hory nás nutí říkat věci na rovinu.“ Pavel Kosorin Klasický skialpinismus

Závodní skialpinismus

Expediční skialpinismus

Zjednodušeně se jedná o turistiku na lyžích. Zahrnuje pomalejší a dlouhý výstup, např. od jedné horské chaty k druhé.

Odměnou je parádní sjezd dolů.

Lyžaři překonají vytyčenou trať, na manipulaci se stoupacími pásy jim stačí několik vteřin. Vybavení musí být superlehké a zároveň plně funkční. Závodí se v jednotlivcích, dvojicích i trojících na různých typech tratí.

Zdolávání horských vrcholů a dalších výzev v závodním pojetí. Rychle nahoru i dolů ve velehorském terénu. Královskou disciplínou jsou expedice na osmitisícovky. Zde je žádoucí strávit v nebezpečné zóně co nejkratší dobu a tím snížit riziko z nedostatku kyslíku. Platí, že rychlost rovná se bezpečnost. Opět se musí lyžař absolutně spolehnout na maximálně odlehčené vybavení.

Fitness skitouring Poslední dobou si lyžaři fitness skitouring velice oblíbili. Tato forma skialpinismu se dá označit jako pěší turistika na lyžích v nenáročném terénu, např. mezi lesy nebo na sjezdovkách. Jde o pohodlný a neomezený pohyb, vyběhnete dvakrát kopec, nahoře na chatě se občerstvíte a poté sjíždíte dolů. Lyžař si může užít mimo jiné i romantiku vpodvečer při měsíčku s rozsvícenou čelovkou.

Skialpinista si vždy bere batoh se základním vybavením (pití, jídlo, náhradní oblečení). V náročnějším terénu má být součástí výbavy nouzové vybavení pro záchranu z laviny (lopata, sonda, lavinový vyhledávací přístroj), lékárnička.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/VÝUKA ONLINE/

Dětem jsem ukázala, jak vypadá procesor TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: archiv Kristýny Kalinové

Příběh mladé učitelky se sluchovým postižením, která úspěšně naplňuje své učitelské poslání na „běžné“ základní škole v Praze. KRISTÝNA KALINOVÁ je příkladem toho, že i s těžkou oboustrannou sluchovou vadou se dá úspěšně realizovat tam, kde by to mnozí nečekali, a že podpora osvíceného nadřízeného jde s tímto ruku v ruce.

K

ristýna Kalinová je odmala těžce nedoslýchavá, ztrátu sluchu až do roku 2017 kompenzovala dvěma sluchadly; v tomto roce podstoupila první kochleární implantaci. Slyšení s kochleárním implantátem (KI) jí natolik vyhovovalo, že s rozhodnutím o druhé implantaci letos v březnu příliš neváhala. Již rok učí na ZŠ Glowackého na Praze 8, škole zaměřující se na výuku jazyků, informatiky a sportu.

Ještě před rokem by Kristýnu nenapadlo, že bude působit na základní škole pro slyšící žáky, tedy běžné škole. Nicméně jak se říká, „všechno zlé je pro něco dobré“ – v červnu 2019 dostala Kristýna výpověď na jedné pražské ZŠ pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, ačkoliv měla smlouvu na dobu neurčitou. Důvodem pro ukončení smlouvy byla prý nadbytečnost, což je dnes zcela zákonný důvod pro podání výpovědi; otázkou je, jak moc pravdivé okolnosti se za ním obvykle skrývají…

Při hledání práce dostala Kristýna tip na ZŠ Glowackého, kterou náhodou vedla její bývalá učitelka na gymnáziu v Ječné Mgr. Simona Škaloudová.

24

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

MEDAILONEK: • Pochází z České Skalice u Náchoda • Absolvovala Gymnázium pro sluchově postiženou mládež v Ječné • Na Pedagogické fakultě v HK vystudovala dvouoborové studium Učitelství pro 2. stupeň ZŠ (dějepis a německý jazyk) • Zbožňuje čtení, filmy, cestování, psa Maxe a červenou barvu

/VÝUKA ONLINE/

„Nespoléhala jsem na to, že by mě přijala ze známosti. V té době vrcholila první vlna koronaviru, vše bylo zavřené a nikdo netušil, co bude atd. Psaly jsme si a dohodly se na schůzce, kterou jsme opakovaně přesouvaly, až jsme se nakonec v dubnu 2020 setkaly. Pohovor proběhl v přátelském duchu, zúčastnili se ho i oba zástupci ředitelky. Škola na mě působila dobře, jen byla moc velká…“, vzpomíná Kristýna.

Kristýna měsíc čekala na vyjádření ohledně přijetí. Odpověď byla více než potěšující – byla přijata. Později se Kristýna dozvěděla, že paní ředitelka měla od začátku jasno a že se ji navzdory sluchovému postižení nebála přijmout.

Problém byl však přesvědčit zástupce, protože ti dosud neměli zkušenost s člověkem se sluchovým postižením. A tak před Kristýnou stála od září 2020 nová výzva – nové působiště, nový kolektiv a s tím adaptace na nové podmínky.

Kristýna přiznává: „Nyní jsem oboustranně implantovaná, ale tehdy jsem nastupovala jen s jedním implantátem. Nemít ho, na tuto práci si netroufnu. Komunikace je téměř bezproblémová. Moje 4.B ví, jak se mnou komunikovat. Občas ji musím krotit, jsou docela dost ukřičení, ale na druhou stranu se jedná o fajn děti.“ Na otázku, jak to má s kolegy ve sboru, odpovídá, že komunikace s nimi je víceméně bezproblémová: „Většina z nich již ví, že neslyším a že odezírám, ale nyní po druhé implantaci rozumím druhým téměř dobře i přes nasazený respirátor, byť ne vždy tomu tak je. Proto si většina kolegů při komunikaci se mnou sundává respirátor hned, jiné musím taktně upozornit.“ Pro děti běžné základní školy sídlištního typu musela být Kristýna tak trochu zjevením. Přiblížila dětem specifika svého postižení? Kristýna přitakává, že ano. „Hned druhý den jsem dětem vysvětlila, jak budeme fungovat. Ukázala jsem jim, jak vypadá procesor. Řekla jsem, že potřebuji, aby ve třídě byl klid a aby se děti na mě dívaly, když mluví. A že mají mluvit zřetelně. Šlo to,“ upřesňuje Kristýna. „Puberťáci, to je jiná sorta, ale pochopili, co po nich chci,“ dodává nakonec.

Na dotaz, zda ze strany rodičů nedocházelo k nějakým odmítavým postojům a předsudkům, vrtí Kristýna hlavou: „Rodičům jsem po dětech poslala dopis, ve kterém jsem se krátce představila, aby věděli, s kým mají čest. Na úvodní třídní schůzce jsme se osobně poznali a mohu říct, že s nimi nemám problém, komunikujeme spolu hlavně písemně a vše řešíme ihned.“ Kristýna navíc není jediná zaměstnankyně se sluchovým postižením. Ve škole jsou dokonce dvě kolegyně, které nosí zvukovodová sluchadla, byť jedna z nich jen v soukromí. Kristýna ví ještě o jedné, která rovněž špatně slyší, ale není si jistá, zda nosí nějaké kompenzační pomůcky. A co vlastně není překvapivé, i některé děti ve škole nosí sluchadla.

Už tyto skutečnosti zkrátka ilustrují fakt, že nejpodstatnějším faktorem na příznivém klimatu pracoviště či instituce

vůbec je role osvíceného vedení, v tomto případě role ředitelky Simony Škaloudové. „Pedagogické rady a provozní porady máme online, osvědčily se nejvíce. Jedeme přes ´Teamsy´, dá se to zvládnout, ale odpoledne jsem již poněkud unavená,“ dodává ke komunikaci ve sboru Kristýna, „takže se na nějaké věci optám kolegů. Zápisy z těchto schůzek máme však v práci na Staffu, kde jsou kdykoli k nahlédnutí, což je za mě skvělé.“ Kristýniny zkušenosti se zdají být jako procházka rajskou zahradou, ale tak tomu není. I přes zdařilou snahu vedení, aby škola byla přátelská ke všem, přiznává Kristýna, že se přece s určitými negativními postoji setkala, a to u osmáků, což ale chápe s ohledem na nejaktivněji se projevující pubertu. „Kdyby tam jeden kluk nebyl, bylo by na světě líp,“ povzdychne si.

Kristýna si velice dobře uvědomuje, že kochleární implantát není plnohodnotná náhrada (jak si myslí většinová společnost) a že dokonalého slyšení nikdy nedosáhne, přesto na něj nedá dopustit. V době, kdy se začaly zavádět roušky, si uvědomila, že „jde do tuhého“. To ještě měla jen jeden implantát. Paní ředitelka Škaloudová však díky zkušenostem z Ječné věděla, že odezírání u lidí se sluchovým postižením je základ. Nakoupila pro Kristýninu třídu ochranné štíty, které děti naprosto vstřícně přijaly. Později, když nosily roušky, už dokonale chápaly, co jejich paní učitelka potřebuje: když bylo třeba odpovídat, na pár vteřin si sundaly roušku…

Další kritické období přišlo s distanční výukou, kdy všichni jeli výuku online přes zapnuté kamery. I zde Kristýnu její třída (tehdy 3.B) podržela. I přestože občas došlo k nedorozuměním, chovala se třída ukázněně a společně propluli úspěšně náročným obdobím.

Jako osoba se sluchovým postižením si zkouším představit sebe samu v roli vyučujícího praktikujícího frontální výuku, jak to znám ze svého dětství. Ptám se Kristýny, zda si s ohledem na specifika svého postižení nějak uzpůsobila styl výuky. „V češtině a matice jedu frontální výuku,“ odpovídá Kristýna, „ale prokládám to ‚skupinovkami‘ a samostatnou prací ze strany dětí.“ A dále upřesňuje: „Lavice ve třídě jsem uspořádala do tvaru U, vepředu mám dvě spojené lavice pro nejmenší děti a pro děti s vadou zraku. Po třídě často chodím, upozorňuji a pomáhám.

Děti říkají, že jsem hodná, prý hodnější než suplující učitelé.

Snažím se s nimi o debatu, aby samy přišly na řešení, co je špatně a proč je to špatně…“ Závěrem přidává Kristýna zajímavost: „Když jsem k dětem otočená zády, slyším je. Ony si myslí, že ne, ale já je slyším. Občas už i vím, kdo konkrétně to mluví. A s každým přenastavením novějšího kochleárního implantátu je to lepší a lepší. Se dvěma implantáty je poslech celkově lepší, i když druhé implantované ucho se má ještě co učit…“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/VÝUKA ONLINE/

Nejnáročnější je udržet pozornost malých žáčků

Poslední díl naší ankety byl věnován distanční výuce na základních školách pro žáky se sluchovým postižením. Ze třinácti škol, které jsme oslovili, nám většina odpověděla. Dvě školy odpověděly jen stručně, že u nich distanční výuka proběhla bez větších obtíží. Jedna škola nám ale bohužel ani na několikeré upomínání neodpověděla. Pro snazší čtení jsme odpovědi rozdělily do dvou skupin: odpovědi pedagogů z prvního stupně a odpovědi pedagogů z druhého stupně.

26

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

TEXT: Milena Brožová, Klára Zaoralová FOTO:

archiv škol a dotazovaných, Carl Jorgensen

OTÁZKY PRO PEDAGOGY NA PRVNÍM STUPNI: 1) Co je na distanční výuce nejtěžší?

2) Můžete sdělit výhody a nevýhody online výuky na ZŠ, a proč?

3) Jak jste udrželi pozornost malých žáčků?

4) Co nového jste se musel/a během distanční výuky naučit, aby výuka mohla probíhat?

/VÝUKA ONLINE/

Mgr. Ludmila Cikánková, ZŠ Praha Ječná 1) Nemožnost být přímo s dětmi v osobním kontaktu. Setkávání prostřednictvím PC jej nemůže plně nahradit. Přímá komunikace se žáky je efektivnější a umožňuje bezprostřední reakce.

Děti naší školy potřebují vizualizaci slov, která je prostřednictvím PC komplikovanější. I když jsou dnes počítače a tablety na velmi vysoké úrovni, zkreslují hlas mluvčího, což může také komplikovat slyšení a následné porozumění dětí.

2) Výhoda je, že se děti učí větší samostatnosti, zvyšuje se jejich kompetence v práci s PC, internetem, dalším softwarem apod.

Z mého pohledu však nevýhody převažují. Již výše zmíněná absence osobního kontaktu, které je v oblasti výuky našich dětí klíčový. Online výuka je velmi únavná a pozornost dětí rychle klesá. Vizualizace slov je komplikovaná a jednotvárná, děti pak přestává zajímat. PC neumožňuje společnou práci – např. manipulaci s hračkami při počtech, manipulaci s kartičkami v českém jazyce, psaní na tabuli apod. Tyto činnosti se sice dají dělat i prostřednictvím PC, ale jejich efektivita je významně snížena a je také podstatně hůře kontrolovatelná. Další, a ne zdaleka poslední nevýhoda je, že přítomnost rodičů při výuce zejména u mladších žáků je nezbytná. A také rodiče musí vynaložit značné úsilí k zajištění kvality výuky (připojení).

3) Během distanční výuky jsem učila první třídu. Situaci jsem vyřešila individuální výukou. Dařilo se pak pozornost dětí ve spolupráci s rodiči udržet, ale bylo to pro mě a především pro děti a jejich rodiče nesmírně náročné.

4) Musela jsem se seznámit s platformou Teams. V naší škole jsme absolvovali školení. Naučila jsem se používat vhodné pomůcky pro distanční výuku a efektivnější plánování práce.

T. N., ZŠ Liberec 1) Zkombinovat výuku. Měla jsem žáky druhé, třetí a čtvrté třídy s kochleárním implantátem (KI), s kombinovaným posti-

žením a s narušenou komunikační schopností. A navíc jednoho slyšícího žáka s autismem. Během online výuky jsme využívali ZOOM i Skype. Potýkali jsme se i s tím, že jeden žák neměl svůj počítač ani notebook. Připojoval se na mobilu rodičů přes Skype. Během výuky jsem nejvíce používala magnetickou tabuli, interaktivní tabuli i názorné výukové materiály ve třídě.

Slyšícího žáka kvůli složité komunikaci musela převzít slyšící kolegyně, já jsem připravila jen výukové materiály.

2) Výhodou bylo, že se žáci s KI ze 4. B naučili sami připojovat na platformu a nést zodpovědnost za zaslání zhotovených domácích úkolů přes WhatsApp. Výuku jsem vedla individuálně.

Pro rodiče byla výhoda, že jim bylo umožněno sledovat, jakým způsobem učím jejich děti. S nevýhodami jsme se potýkali často, například během výuky nastával výpadek internetu nebo jsme měli špatný signál. Dětem chyběla vzájemná živá komunikace (kolektiv ve třídě), proto jsem zavedla jednou týdně online setkání, kde měly děti možnost si se svými kamarády popovídat, ukázat např. svého živého mazlíčka nebo jinou oblíbenou věc. U jednoho žáka s kombinovaným postižením byla problémem soustředěnost. Nevydržel sedět celých 45 minut a soustředit se, proto s ním po celou dobu byla jeho maminka.

3) Vytvořila jsem přátelské prostředí na webu, s žáky komunikovala v českém znakovém jazyce a během výuky jsem často střídala činnosti.

4) Naštěstí jsem se nemusela nic učit nového, protože jsem využila své dřívější zkušenosti. Aplikaci ZOOM jsem již používala.

Mgr. Milada Konvalinová (slyšící pedagožka), Bc. Monika Novotná (neslyšící pedagožka), ZŠ Praha Výmolova 1) Nejtěžší bylo přes obrazovku dětem vysvětlit, kde zrovna v sešitě jsme, na které straně učebnice, u jakého cvičení. Ve třídě jim prostě prstem ukážeme na stránku. Děti se tak musely velmi snažit a soustředit se. Rušivě působilo i špatné spojení nebo příliš světla za žákem. To se ale časem zlepšilo.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/VÝUKA ONLINE/

Velmi náročné byly začátky logopedického nácviku správné artikulace přes monitor. Vysvětlit polohu jazyka bylo téměř nemožné. Podařilo se nám ve spolupráci s maminkou jednoho prvňáčka a naší školní logopedkou vytvořit papírový model úst, zubů a jazyka, na kterém šlo vše názorně předvést.

2) Nevýhodou byla individuální výuka. U malých neslyšících dětí byla hromadná výuka z důvodu udržení pozornosti nemožná. S kolegyní jsme proto vytvořily rozvrh, ve kterém každé dítě mělo svůj pevný čas s konkrétním předmětem a učitelkou. My dvě jsme pak musely spolu každý den probrat, co kdo stihl, udělal a čemu se budeme věnovat následující den.

Výhodu distanční výuky vedle rozvoje samostatnosti vidím v úspoře času za cestování do a ze školy. Děti se velmi rychle naučily samy používat e-mail, posílat domácí úkoly, komunikovat se spolužáky.

3) Abychom udržely pozornost a zároveň děti nepřetížily, pracovaly jsme intenzivně v kratších časových úsecích. Individuální hodiny byly pro děti náročnější než výuka ve třídě, kde odpovídají i spolužáci. Ozvláštňovaly jsme hodiny vizuálními a názornými příklady. Každý den jsme zakončily nějakým vtipným gifem (animovaný obrázek, pozn. red.), na který už se žáci těšili.

4) Obě jsme se musely naučit používat program Jamboard, ve kterém jsme se i připravovaly. Výhodou tohoto programu je, že během výuky přes Gmail chat žáci i učitel vidí, co se probírá.

To jsme užívaly například při čtení, kdy jsem ve svém počítači ukazovala barevnou tečkou místo prstu na tabuli, kde zrovna v textu čteme, a zároveň tento pohyb tečky viděl i žák. Musely jsme změnit zadávání úkolů – ve škole jim ho vysvětlí učitelka a děti si to zapíšou do úkolníčku. Při DV (zkr. distanční výuky) jsme úkol vysvětlily v krátkém YouTube videu. Takto jsme postupovaly i při diktátu slov.

Mgr. Dana Floriánová, ZŠ Brno 1) V loňském školním roce jsem pracovala se třídou osmi žáčků ze 3., 4. a 5. ročníku. Každé dítě bylo jiné, co do intelektuálních schopností, tak i do ztráty sluchu. Pracovat s nimi bylo časově i organizačně velmi náročné. Kdo nezažil, nedokáže pochopit. Velké mínus vidím v omezení pohybu! Při výuce vše situovat a směřovat jen a pouze na kameru. Doma jsem si musela připravit malé vysílací studio, tzn. upravit místnost, abych měla za sebou provizorní větší papírovou tabuli, před sebou stolek s notebookem a vedle sebe obrovské množství didaktických materiálů. Dále jsem si přizpůsobovala i pomůcky, které bych za normálních okolností použila jinak.

2) U mě možná převažovaly výhody. Je to ale dáno složením třídy. Při běžné výuce ve škole odučím během jedné vyučovací hodiny několik různých učiv s jinými tématy a látkou. Na každou skupinku žáků tak mám maximálně hektických individuálních 10 –15 minut. Během distanční výuky jsem si vytvořila

28

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

jiný rozvrh, jiný rozpis ročníků a předmětů. V daný čas se tedy připojovali žáci vždy jen jednoho ročníku, látka se tak mohla probírat zodpovědněji a v daleko větším klidu. A nevýhody: při znakování jsem nemohla zcela volně vysvětlovat, neustále jsem musela sebe kontrolovat v malém okénku a myslet na omezený záběr kamery, zda jsou vidět obrázky, zda tam neruší odraz světla apod. I zpětná vazba od žáčků byla mnohem náročnější. Nejvíce mi však chyběl osobní kontakt.

3) S dětmi se známe dlouho, jsme na sebe zvyklí, a tak s očním kontaktem a udržením pozornosti nebyl větší problém. Pokud byly již unavené, poznala jsem to, či si samy řekly: „Prosííím, už stačí“. ☺ 4) Mnoho ne, ve školství mám praxi téměř 40 let a z toho u neslyšících pracuji již 27 roků. Při výuce používám interaktivní tabuli, s dětmi pracujeme na počítačích, využívám různé výukové programy. Horší bylo s novou technikou narychlo seznámit rodiče. A občas byly během dne problémy s připojováním a kvalitou signálu.

Mgr. Hana Lűmelová, ZŠ Valašské Meziříčí 1) Nejtěžší byla ztráta přímého kontaktu s dětmi. Malé děti ještě neudrží dlouho pozornost a teprve se učí řádu a pravidlům ve škole. Když nedávají pozor, zvláště třeba děti s poruchami pozornosti, mohu je ve škole pohladit, nebo jim jen dát ruku na rameno, přiblížit se k lavici… a už je pozornost zase zpět.

O tyto prostředky jsem při distanční výuce ochuzena.

2) Výhody vidím v časové flexibilitě – děti mohly plnit zadání, kdy se to jim a rodičům hodilo, a také jak dlouho potřebovaly.

Viděla jsem, jak jsou postupně zdatnější při práci s počítačem.

A protože výuka probíhala individuálně, byla také intenzivnější.

Velkou nevýhodou byla ztráta kontaktu se spolužáky ve výuce. Je důležité, aby si pomáhali, reagovali na sebe navzájem, vnímali ty druhé při komunikaci a jednání.

Také jsme nemohli oživit vyučování společnou hrou, soutěží.

Mladší žáci se sluchovou vadou se nedokázali navzájem vnímat při distanční výuce – hůře slyšeli, všechno je rušilo, byli roztržití a špatně rozuměli.

3) Pozornost malých žáčků jsem udržela častou změnou činností, zařazováním tělesných cvičení, logopedických cvičení a také jsem stále vymýšlela a vyráběla nové, zajímavé pomůcky.

Hodně jsem používala barvy, obrázky, manipulaci se skutečnými předměty. Hodinu jsem měla postavenou na aktivitě žáků, nikoli jen na poslouchání výkladu.

4) Musela jsem se naučit pracovat v aplikaci Microsoft Teams a stále se v této práci zdokonalovat. Také jsem se naučila plánovat hodiny jiným způsobem než při běžné hodině ve škole a využívat dostupné prostředky výuky.

/VÝUKA ONLINE/

na procvičování učiva i interaktivních výukových materiálů.

Začala jsem využívat weby pro tvorbu vlastních on-line cvičení a naučila jsem se používat mnoho různých komunikačních forem, které bych běžně neužívala. Distanční výuka nás v mnohém vyškolila, ale doufám, že už s dětmi za počítač zasedneme jen společně při našich hodinách ve třídě.

Mgr. Anna Lacinová, ZŠ Praha Smíchov

Tři pedagogové, ZŠ Olomouc Kosmonautů 1) M. S. (4. ročník): Na tuto otázku bych odpověděla ve dvou rovinách: Pro distanční výuku bylo velmi těžké zajistit v rodinách kvalitní internetové připojení a alespoň trochu kvalitní počítač, a také jsem vnímala jako velmi obtížné udržet pozornost neslyšících žáků déle než 30 minut.

D. S. (5. ročník): Na distanční výuce se sluchově postiženým žákem je nejtěžší zajištění kvalitního spojení a individuální přístup. Distanční výuka a on-line hodiny probíhaly vždy individuálně, což bylo velmi časově náročné. Pro udržení komunikace i mezi žáky probíhala jednou týdně také třídnická hodina.

2) M. S. (4. ročník): Já osobně na online výuce nevidím téměř nic pozitivního. Jako výhodu jsem vnímala to, že si žáci mohli ráno chvíli přispat a internátní žáci mohli být doma s rodiči.

Pozitivní bylo, že žáci úplně neztratili kontakt se školou, přesto jim však chyběli spolužáci, učitelé, školní akce, celková atmosféra, kterou nelze ničím nahradit.

3) E. H. (3. ročník): U menších dětí to bylo někdy velmi obtížné. Stačilo, aby žákovi spadla pastelka pod stůl nebo se musel jít vysmrkat, a připravená on-line hodina byla často u konce.

Získat si opět žákovu pozornost někdy trvalo dlouhé minuty.

Za dobu, kdy online výuka probíhala, se nám dařilo délku vyučovacích bloků stále prodlužovat. Musela jsem si připravit mnoho různých aktivit, abych žáky motivovala. Neodmyslitelnou součástí našich hodin bylo využívání funkce sdílení obrazovky, díky čemuž jsme s žáky mohli učivo opakovat za pomoci on-line her a výukových programů.

D. S. (5. ročník): Pozornost u sluchově postiženého žáka je velmi důležitá, proto je nutné nejen žáka správně motivovat, většinou zábavnou formou, ale také reagovat na jeho únavu a činnosti často a vhodně střídat.

4) E. H. (3. ročník): Během distanční výuky se člověk musel s počítačem sžít, ať už chtěl nebo nechtěl. Pro potřeby on-line výuky jsem objevila spoustu učebních portálů, on-line her

1) Distanční výuka nás zastihla v polovině 1. třídy zcela nepřipravené. Bylo pro mě velmi složité vyučovat jen vsedě, bez možnosti dětem věci přehrát, zdramatizovat. Bylo někdy frustrující, že jsme se museli spoléhat jen na mluvenou řeč, kartičky, obrázky a znakovým jazykem. Mluvené řeči děti nerozuměly, to samé bylo u nedoslýchavých či implantovaných dětí. Chyběla dostatečná kontrola porozumění mého sdělení. Našim dětem – zejména těm nejmladším, které jsou z různých koutů Čech, chyběly sociální kontakty. Na druhou stranu jsme se naučili pracovat s informačními technologiemi. Zcela přirozenou cestou se děti naučily přihlašovat k výuce, pracovat s kamerou i s online zadávanými úkoly.

Jako velké plus vidím i častý kontakt s rodiči. Řada z nich se zúčastňovala pravidelně výuky a získala představu, jak s dětmi pracovat.

2) Nevýhody jsem již popsala výše. Ještě jen dodám, že některá témata, především v prvouce, jsme museli při DV vynechat, protože by je žáci bez dramatizace nepochopili (vztahy mezi spolužáky, vztahy v rodině).

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/VÝUKA ONLINE/

3) Malé děti nevydržely u počítače intenzivně pracovat denně déle než 40 minut. Při individuální výuce byl čas plně využit.

Práce je obvykle bavila a pozornost po tento čas udrželi, protože je nic nerozptylovalo.

4) Dlouho jsem se bránila sociálním sítím, ale DV mě již „donutila“. Nějaký čas jsem bojovala se správným a efektivním používáním kamery tak, aby dobře zachytila znakový jazyk.

Stávalo se například, že děti viděly znaky ze špatného úhlu, nebo je viděly jen částečně. Nově jsem se naučila používat Microsoft Teams a objevila jsem spoustu výborných portálů pro online výrobu pracovních listů. Přestože pro mě byla DV obohacující, doufám, že ji nebudeme muset absolvovat znovu.

Mgr. Martina Vávřová, ZŠ České Budějovice 1) Neosobnost. Naši žáci jsou během výuky zvyklí na individuální přístup, na velmi blízký kontakt, na interakci, soutěže v hodinách, pohyb. Ten využívám zejména v angličtině u menších žáků (hrajeme hry, zpíváme, soutěžíme na interaktivní tabuli…). Žáčci nechtěli být doma, pro ně je škola, a to bez nadsázky, oázou bezpečí. Jedná se především o děti s nejrůznějším typem dysfázií a těžších logopedických vad, které potřebují svou jistotu a denní řád. A ten všichni najednou ztratili.

U neslyšících dětí jsme se potýkali s problémem, kdy jsme chtěli v jednu chvíli promítat výukový materiál a zároveň učitele nebo tlumočníka. Také máme specifické složení tříd, kdy máme v jedné třídě žáky z různých ročníků (podobně jako malotřídka) a mnohdy s rozdílnou úrovní komunikace. Snažíme se děti dávat do tříd se stejným komunikačním kanálem – slovo nebo znak). Na DV bylo třeba hodiny rozdělit a žáčci se tedy nemohli učit tak, jak byly zvyklí ve třídě.

2) Jedinou výhodu to mělo – člověk nemusel nikam jezdit ☺ Ne, pro nás to moc výhod nemělo. Menší děti DV nebavila, protože neměla takový švih jako ve škole. Snažila jsem se o zařazení podobných aktivit, ale děti prostě se potřebují vidět a být v tom spolu. Starší žáci se naučili rychle pracovat s internetem, vyhledávat informace a připravovat prezentace a vystupovat před ostatními dětmi (např. v literatuře). Využívali jsme též sdílenou tabuli, kam mohli psát své podněty či naučené věci a nemuseli se bát případného neúspěchu přímo před zraky třídy (např. ve slohu).

3) Střídáním aktivit, používáním různých webových aplikací, zařazováním stejných her jako v běžné hodině, procvičováním ve smyslu „najdi něco, co začíná na…; podívej se do lednice a popiš nám potraviny…“ (při opakování slovíček či procvičování gramatických jevů).

4) Největší výzvou pro mě bylo přinutit některé žáky, aby si vůbec zapnuli kameru. ☺ Pak jsem se musela naučit pracovat s MS Teams – základní platformou, na které naše škola fungovala. Absolvovali jsme nějaké základní proškolení, ale musela jsem na další webináře, abych se naučila do MS Teams zakomponovat vše, co jsem chtěla. Cílem bylo, aby mé hodiny nebyly jednotvárné. Velký boom u nás zaznamenaly únikové hry, další pěkné zpestření pro opakování učiva v obou předmětech. Obnášelo to však velkou přípravu.

Spoustu věcí z DV (např. webové aplikace na opakování jazyka, na procvičování češtiny nebo i únikové hry) jsem přenesla též do běžné výuky, žáky to bavilo a baví je to i ve škole, když mohou něco dělat společně nebo když naopak děláme kvízy a oni se předhánějí a mají radost, když jsou rychlejší a úspěšnější než jejich spolužáci, a ani si neuvědomují, že je to vlastně to nenáviděné opakování slovíček.

OTÁZKY PRO UČITELE NA DRUHÉM STUPNI ZŠ: 1) Co je na distanční výuce nejtěžší?

2) Můžete sdělit výhody a nevýhody online výuky na ZŠ, a proč?

3) Co nového jste se musel/a během distanční výuky naučit, aby výuka mohla probíhat?

Mgr. Šárka Tovaryšová, ZŠ Valašské Meziříčí 1) Bezesporu omezení osobních kontaktů se žáky. Učit žáky a povídat si s nimi přes obrazovku je neosobní a nemůže nikdy nahradit osobní setkání. U žáků se sluchovým postižením je pak velmi důležité dodržovat správné zásady komunikace.

Důležité je také mít zařízení s webkamerou a kvalitní připojení k internetu. Jestliže dochází při DV k výpadku kamery, není dobrý signál a obraz je trhaný a seká se, taková komunikace je pak velmi náročná. Dlouhý čas strávený u obrazovky pak způsobuje větší únavu a klesá pozornost žáků.

30

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/VÝUKA ONLINE/

2) Hlavní výhodou online výuky je, že se žáci postupně naučili sami si zorganizovat čas pro vypracování úkolů a mnozí se naučili přijímat větší zodpovědnost za svou práci. Tento způsob výuky vyhovoval žákům, kteří potřebují na vypracování úkolu více času. Další nespornou výhodou bylo, že všichni, žáci i učitelé a rodiče se museli zdokonalit v IT dovednostech.

3) Během DV jsem se musela seznámit především s novými informačními technologiemi. Stalo se to všechno nečekaně rychle a bylo potřeba rychle reagovat a vzdělávat se. Přínosem byla také nabídka vzdělávacích webinářů pro učitele, což mi také velmi pomohlo posunout se ve svých dovednostech. Tyto své dovednosti jsem pak mohla předávat svým žákům.

Mgr. Tomáš Bogner, ZŠ Praha Výmolova 1) Ze začátku dostávali žáci úkoly prostřednictvím e-mailů, což nám nevyhovovalo. Později jsme proto začali používat Google Classroom, který jsme nakonec využili i během klasické výuky – pro marody. Přes toto prostředí jsem žákům poskytl své prezentace, vybral jejich práce, oznámkoval je a dal jim zpětnou vazbu.

To vše rychle a elektronicky. Posílal jsem žákům oznámení do společného streamu, přidával jim odkazy, soubory nebo ve většině případů i videa – takto jsem také zadával, přijímal a známkoval úkoly.

2) Distanční výuka nám odhalila několik úskalí. Vyučování komplikovalo internetové připojení nebo nedostupnost odpovídající techniky, kdy žáci měli pouze mobilní telefon a o počítač se museli dělit s ostatními členy rodiny. Kladl jsem důraz na sjednocení formy komunikace. DV je pro mě jako pedagoga výrazně časově náročnější, bylo by proto vhodné do budoucna zajistit srovnatelné podmínky pro DV všech žáků.

Na druhou stranu velmi oceňuji (a nejen já), že si žáci mohli vzdělávání konečně trochu řídit sami. V odpovědích žáků na otázky ohledně výhod DV se nejčastěji opakovalo „time management“ a „pozdější vstávání“. Na všem špatném se snad opravdu najde něco dobrého. Ani u nás, ani v zahraničí není DV ještě zcela za námi, ukázalo se však, že se většina žáků s touto novinkou dobře poprala.

3) Ze dne na den jsme potřebovali rychle nastavit nový způsob výuky – na dálku. Byla to výzva. Žáci i já jako učitel jsme se tak mimo jiné zdokonalili v IT dovednostech. Umím si představit, že první reakcí většiny žáků na uzavření škol bylo nejdřív velké nadšení. Mým prvním úkolem tedy bylo všem žákům vysvětlit, že jim nezačaly prázdniny, ale velmi náročné období, které je bude stát pořádnou dávku disciplíny.

Mgr. Zuzana Chrásková, ZŠ Liberec 1) Chybí osobní kontakt učitele s žáky, vzájemná interakce žáků, nelze vždy využívat názorné pomůcky, provádět pokusy a projekty, do kterých se žáci rádi zapojují, velmi klesá motivace a koncentrace pozornosti většiny žáků. Na jaře 2020

to pro všechny žáky bylo příjemné zpestření, na podzim už většina chtěla zpátky do školy. Většina žáků potřebuje pevný režim a řád, žáci se sluchovým postižením nejsou většinou schopni samostatně a správně pochopit výklad na základě textu bez vysvětlení učitele, což se dařilo alespoň při online hodinách napravit. Není možné ale žákům překlopit celý školní rozvrh do online výuky, strávili by nespočet hodin sledováním monitoru a sezením na židli. Mnoho dětí ztratilo možnost přirozeného pohybu, velká část žáků se totiž hýbe pouze cestou do školy.

2) Jedinou výhodu spatřuji v uvolnění financí na vybavení škol informačními technologiemi a pravděpodobně byla výuka příjemnější pro velmi introvertní žáky. Nevýhody popisuji výše.

3) Pracovat více s informačními technologiemi, což vnímám jako jediný pozitivní přínos distanční výuky pro rozvoj mé osobnosti.

PaedDr. Viola Rašinová, ZŠ Praha Holečkova 1) Úplně na začátku vzájemné navázání kontaktu tak, abychom se na monitoru dobře všichni viděli. Měli jsme s tím potíže, buď jsme se vždy viděli jen jeden a jeden, anebo nám spojení vypadlo. Nakonec jsme to vše zvládli.

2) Při online výuce se metodicky učí jinak než ve třídě. Ze začátku jsme si zvykali, že se vidíme a komunikujeme jiným způsobem. Ale brzy jsme si všichni zvykli a začali jsme dobře spolupracovat. Pro mě jako pro učitele to znamenalo více a promyšleněji se na výuku připravovat. Výhodou bylo, že já i žáci jsme se naučili pracovat lépe s počítačem. Dále rodiče v reálu slyšeli nebo viděli, jak se učíme a jak jejich dítko učivo zvládá. Mínusem byla absence osobního kontaktu, horší procvičování a upevňování učiva (lépe to jde ve škole), neustálý stres, zda nespadne síť, zda se všichni připojí. Občas se stalo i to, že jsem musela budit žáka, který zaspal.

3) Přínosem bylo naučení se více pracovat s počítačem a u mě konkrétně koupě nového a kvalitnějšího počítače.

P. C., ZŠ Olomouc Kosmonautů 1) Větší časová náročnost pro učitele, protože DV vyžaduje individuální přístup, tedy výuku jednoho žáka, maximálně dvou žáků současně. Pro žáky byla komunikace přes počítač složitější, protože se jim hůře odezíralo, a také měli problémy s výpadky internetu. Chyběli jim spolužáci a společné pohybové hry.

2) Výhody byly v „docházce“, žáci se účastnili on-line hodin, i když nebyli zdravotně úplně v pořádku. Připojovali se pravidelně a plnili úkoly. Nevýhody spatřuji v porozumění a v zapamatování učiva, respektive možnosti průběžného procvičování nového učiva, výrazné omezení pohybu a omezení socializace žáků.

3) Musela jsem se zdokonalit v práci s počítačovými programy a mobilními aplikacemi. Při on-line výuce jsem se musela naučit přepínat prezentaci a vlastní výstup a další softwarové úkony.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ŽIVOTNÍ STYL/

JOJO EFEKT Poslední příspěvek od Jardy k tématu zdravého životního stylu se protentokrát bude týkat fenoménu zvaného „jojo efekt“. Na následujících řádcích se dočtete, co se za tímto tak trochu hravým názvem skrývá.

TEXT: FOTO:

Eliška Stráníková a Jarda Milich Unsplash

J

ojo efekt nastává při nesprávném nebo rychlém hubnutí. Jakmile se po zhubnutí vrátíme ke svým špatným návykům nebo jakkoli povolíme v úsilí, nabereme dvakrát tolik. Představte si, že denně vykouřím deset cigaret, ale rozhodnu se přestat kouřit. Po nějaké době dostanu chuť si zapálit s tím, že jedna cigareta mě nezabije. Bohužel, chuť je stále větší a větší, až začnu kouřit dvakrát více než dřív, tedy dvacet cigaret denně. Dostaví se efekt tzv. nikotinového hladu. To samé platí i u závislosti na drogách nebo alkoholu. A stejné je to i s jídlem.

Jaké riziko může nastat při hubnutí?

Když se hubne nesprávně anebo příliš rychle, může hrozit jojo efekt. Jak to? Je to jednoduché. Vaše tělo bylo dosud zvyklé přijímat určité – nesprávné – množství tuků a cukrů. K tomu jste jedli nepravidelně. Takto jíte špatně třeba deset až dvacet let, přibíráte, až vám ručička na váze ukazuje nadváhu.

Rozhodnete se, že chcete změnit image, vypadat lépe či se cítit dobře.

Chcete zhubnout co nejrychleji, nebaví vás dlouho čekat na výsledek.

32

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/ŽIVOTNÍ STYL/

„Užívej si života, není kam spěchat.“ Jaroslav Milich

Začnete hledat na internetu, kde mnohé reklamy nabízejí nesmysly, jako např. čaje, kávy či jiné nápoje na hubnutí. Velmi známou a hojně propagovanou dietou je KetoMix. Jedná se o jídlo v prášku, které se smíchá s vodou – po jeho vypití pak máte pocit sytosti.

Nebo nevíte, jak správně jíst, tápete v tom. A tak jíte mnohem menší porce, než byste měli s ohledem na své potřeby jíst.

Povedlo se vám to. Za 14 dní jste zhubli neuvěřitelných 10 kg. Žasnete, jak jsou tyto produkty zázračné a účinné. Dosáhli jste svých vysněných kilogramů.

Jenže co potom? Pořád budete pít „kouzelné“ kávy nebo užívat KetoMix? Už chcete normálně jíst, jenže nevíte, jak se nutričně správně najíst. Začnete jíst jako předtím, tedy nezdravě a nesprávně. Kila půjdou neuvěřitelně rychle nahoru, rychle přiberete a budete vážit více než předtím. Vítejte v jojo efektu! Jojo efekt je jednoduše důsledkem nesprávného hubnutí.

Jak se vyhnout jojo efektu?

Pokud chcete zhubnout, doporučuji vám obrátit se na výživového nebo nutričního poradce. Vysvětlí vám, jak správně jíst a hubnout. Sice to bude stát peníze, ale je to mnohem lepší než utrácet peníze za nesmysly, jako jsou kávy, prášky apod. To jsou žrouti peněz bez efektu. Doslova vyhazujete peníze oknem.

Nutriční nebo výživoví specialisté vám sestaví jídelníček podle vašich možností, podle věku, výšky, hmotnosti, a hlavně denních aktivit. Pokud moc necvičíte, sestaví vám jídelníček jinak než lidem, kteří cvičí aktivně. Poradce vám sestaví jídelníček se správným poměrem makroživin, tedy tuků, cukrů a bílkovin. V úvahu vezme i váš zdravotní stav. Správný a pravidelný příjem vám zaručí pomalé a správné hubnutí, vaše tělo si začíná zvykat na změnu a už ví, že chcete zhubnout a držet

stálou váhu. Upravuje se metabolismus, tělo začíná správně spalovat. Povedlo se vám zhubnout a už víte, jak správně jíst, naučili jste se to a tělo vám za to hodně poděkuje.

Závěrem bych chtěl poděkovat Elišce Stráníkové za spolupráci a za její trpělivost se mnou. Dále redakci UNIE za možnost publikovat mé články. A hlavně vám čtenářům přeji hodně pevných nervů a zdraví.

Pokud chcete zdravě hubnout a nevíte jak, klidně se podívejte na facebookové stránky „Naslouchej svému tělu“ nebo napište na e-mail: normadsoul@gmail.com. Rád vám poradím, ale mějte na paměti, že nejsem výživový poradce. Stát se jím mám v plánu až později...

Tak se s vámi tedy loučím, mějte se krásně!

Váš Jarda Milich

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Barevná typologie

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: pexels.com

Světlé léto

Tmavý podzim

Teplé jaro

Chladné léto

Teplý podzim

Světlé jaro

Tlumené světlé léto

Tlumený světlý podzim

Tlumené jaro

Tlumené tmavé léto

Tlumený tmavý podzim

Chladná zima

Tmavá zima

Tlumená tmavá zima

Kontrastní zima

Ilustrace: Petra Tůmová

Kontrastní jaro

34

ČASOPIS UNIE 11–12/2021 ročník XXV

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Kontrastní zima Tmavost: středně tmavá Barevná teplota: neutrální až mírně chladná Čistota: vysoká Posledním barevným typem, kterým uzavíráme tuto rubriku, je kontrastní zima. Žen tohoto typu je v populaci jak šafránu. Málokterá má oči jak zářivé drahokamy a jasnou pleť. Oči těchto žen jsou to, co vás upoutá jako první a zmagnetizuje…

Kontrastní zima stejně jako kontrastní jaro potřebuje zářivé čisté syté barvy, pouze s tím rozdílem, že barvy kontrastní zimy jsou chladné a tmavší. Kontrastní zima může mít modré, tyrkysové, zelené, oříškové či jantarové oči a hnědé až ebenově černé vlasy. Vedle zářivých jasných barev, ve kterých by ženy ostatních typů vypadaly lacině a vulgárně, sluší kontrastní zimě i černá barva, neboť ta je ze své podstaty zářivou barvou.

Vhodné barvy: černá, jasná bílá, ledově modrá, neonově růžová, zářivá tyrkysová/ azurová, jasná červená, lahvově zelená Nevhodné barvy: tlumené, nevýrazné, příliš tmavé nebo příliš teplé barvy Neutrální barvy: černá, černohnědá, bílá, královská modrá, antracitově šedá, námořnická modř Představitelky kontrastní zimy: Milena Dvorská, Květa Fialová, Megan Fox, Alexis Bledel, Katy Perry

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro kontrastní zimu

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

Zákulisí Mluvících rukou