UNIE 11-12/2016

dvouměsíčník České unie neslyšících

11–12/2016 • roč. XX

str. 11

str. 18

Vzpomínka na Jaroslava Hrubého

Trénink jazykových schopností dle Elkonina

JAKE JSOU VANOCE V CIZINE

?

ÚVODNÍK ŠÉFREDAKTORKY

Vážení čtenáři,

rok 2016 se nám nachýlil ke konci a s ním přišly i Vánoce. Do končícího roku nás doprovodily další důležité události ze světa neslyšících, o kterých se dočtete v tomto čísle.

Za nejzásadnější událost považujeme skon pana Jaroslava Hrubého, významné autority, která se zasloužila o destigmatizaci neslyšících a zásadním způsobem přispěla k posílení jejich jazyka a kultury.

Vzpomínkový text shrnující pracovní život a přibližující osobnost Jaroslava Hrubého pro nás sepsal Petr Pánek.

Z odlehčenějšího soudku je rubrika Anketa, ve které jsme prostřednictvím redaktorky Ivany Hay Tetauerové oslovili různé neslyšící, kteří nějaký čas pobývali či stále pobývají v cizině. Prostřednictvím ankety se dozvíte, jak v cizině probíhají Vánoce, včetně toho, jaké je složení štědrovečerní večeře. Ze střední Evropy jsme putovali přes Velkou Británii do Skandinávie, tj. Švédska a Islandu, a odtud přes

Atlantik jsme nakoukli pod pokličku Vánoc slavených v USA. Ke konci čísla na vás vykoukne rubrika zabývající se Lidmi a vzděláváním, tentokráte pod tématem Elkoninova metoda: Trénink jazykových schopností, kde nám propagátorky této metody přiblížily její metody ve spolupráci se slyšícími dětmi neslyšících rodičů.

Nezbývá nic jiného než jménem redakce popřát klidné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do Nového roku 2017.

Příjemné počtení přeje

Lenka H ejlová

šéfredaktorka UNIE

Naše redakce

Monika Ťuláková

2

Ivana Hay Tauterová

časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

Kristýna Kučerová

Irena Maňáková

Lucie Štefková

OBSAH

Obsah

Mohlo by vás zajímat…

6

4

Halloween v CUN Brno

ČUN/ČMUN PRAHA

6 ČUN/ČMUN BRNO 7 ČUN/ČMUN LIBEREC 8

16

Vánoce v cizině očima neslyšících Čechů

20

Trénink jazykových schopností dle Elkonina

ČUN/ČMUN KROMĚŘÍŽ, OSTRAVA 9 Z DOMOVA 12 ZE SVĚTA 15 SPORT 16 ANKETA 20 LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

• 11–12/2016, roč. XX ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 šéfredaktorka: Lenka Hejlová redaktorky: Ivana Hay Tetauerová, Monika Ťuláková, externí spolupracovníci: Radka Stará, Kristýna Kučerová, Irena Maňáková jazyková korektura: Lucie Štefková grafický design, sazba: Johana Kratochvílová

Kde nás v síti najdete…

ISSUU www.issuu.com/casopisunie WEB www.cun.cz FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicích www.facebook.com/CasopisUnie

Česká unie neslyšících

3

ČUN/ČMUN PRAHA

PODZIMNÍ A ZIMNÍ PRAHA NEZNÁMÁ TEXT: Veronika

Jonášová / FOTO: archiv ČUN Praha

N

a závěr roku pro vás Česká unie neslyšících opět připravila akci Praha Neznámá, díky níž jste se mohli od září účastnit několika zajímavých komentovaných vycházek a exkurzí, při kterých bylo samozřejmě zajištěno tlumočení do znakového jazyka a simultánní přepis.

Měli jste možnost podívat se do míst, která jsou úzce spojená s filmem, jako jsou například Barrandovské ateliéry nebo Muzeum Karla Zemana. Další prohlídky nás zavedly na známá místa, která jsme mohli vidět z jiného úhlu.

Díky nezvyklému průvodci, bezdomovci, jsme si prošli místa, kde může člo­ věk bezpečně pře­ spat nebo se zdarma najíst. V neposlední řadě jsme prošli nejznámější hostince a pivnice Nového města a dozvěděli se zajíma-

vosti o „salonech lásky“ starého pražského ghetta.

Další výlety na vás čekají; koncem roku proběhly vycházky za­měřené na 2. světovou válku, a to především na parašutisty a na český odboj vůbec, nebo na záhadná místa, jako jsou Apolinář na Olšanských hřbitovech.

Neváhejte a choďte se s námi na místa, která byste nejspíše běžně nenavštívili.

4

časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

ČUN/ČMUN PRAHA

SEZNAM JUBILANTŮ ČMUN PRAHA 2017

Kamila Spěváková, matrikářka ČUN/ ČMUN PRAHA

ZPRACOVALA:

V letošním roce 2017 slaví své jubileum tito členové ČUN/ČMUN Praha.

Gratulujeme a přejeme jim mnoho dalších šťastných let a pevné zdraví!

LEDEN

Novák Martin Kvapilová Marcela Sedláček Roman Hannibalová Dana Straka Zdeněk Hruška František

40 roků 45 roků 55 roků 65 roků 75 roků 80 roků

Syslová Agáta Šťovíček Pavel

65 roků 75 roků

Šubrt Pavel Hlom Miloš

65 roků 65 roků

Kubíková Jana Flaumová Bohumila Tichý František st.

65 roků 75 roků 75 roků

Provazníková Marie Grábner Jiří Vojáčková Věra Primasová Vlastimila Slánská Liliana

60 roků 70 roků 75 roků 80 roků 80 roků

Žampach Jan Peška Petr Štrosová Dagmar Brandner Jan

60 65 75 75

Kuszmír Bohdan Zambojová Květuše Fous Otto

65 roků 75 roků 80 roků

Mundoková Marie Petrus Václav

75 roků 75 roků

Provazník Josef Petrusová Eva

65 roků 70 roků

Lhota Jiří

60 roků

Králová Andrea Albrecht Jiří Zedniková Helena Čích Pavel Horych František Chrpová Alexandra

40 roků 55 roků 60 roků 65 roků 70 roků 75 roků

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

K VĚTEN

ČERVEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

L I S T O PA D

roků roků roků roků

PROSINEC

Hlaváček František Čihák Josef Hulínová Jaroslava Čuříková Drahomíra Matoušková Marie

70 70 70 75 85

roků roků roků roků roků

ÚSPĚCHY NAŠICH PŘEPISOVATELŮ V CELOSTÁTNÍ SOUTĚŽI TEXT:

Tomáš Portych

V

e dnech 1.–3. prosince 2016 proběhla v Litovli každoroční celorepubliková soutěž v psaní všemi deseti pod názvem MR Open 2016. Této soutěže se zúčastnili naši přepisovatelé z Centra zprostředkování simultánního přepisu České unie neslyšících, Tomáš Portych a Karolína Foukalová, a přepisovatelé z partnerského Transkriptu s. r. o. v zastoupení Martin Čížkek a Simona Sedmihorská.

Všem se podařilo získat svými výkony několik medailí z celkových osmi soutěžních disciplín. Martin Čížek si odnesl jeden bronz spolu s jedním stříbrem, Tomáš Portych pak dvě stříbrná ocenění. Na nejvyšší příčky dosáhly ale až Simona Sedmihorská s jedním zlatým a jedním bronzovým umístěním, a nejmladší účastnice za CZSP, Karolína Foukalová. Ta ve své věkové kategorii, tj. od 16 do 20 let, obsadila dokonce pět prvních míst a jedno druhé . Díky tomuto umístění se jí dostalo i pozice nejúspěšnější soutěžící ve své kategorii.

Pevně věříme, že všem se své výkony podaří zopakovat i v příštím ročníku této soutěže. Na stránky přepisovatelských služeb se můžete podívat zde: www.czsp.cun.cz a www.transkript.cz

Česká unie neslyšících

5

ČUN/ČMUN BRNO

HALLOWEEN Tereza Švédová FOTO: David Podsedník a Vladimír Válka TEXT:

V

ýtvarnou dílnu, která byla zaměřena na výrobu a dlabání halloweenských dýní, si nenechalo ujít pět našich šikovných členů. Celé odpoledne 20. října bylo naplněno snahou a vzájemnou pomocí při dlabání. Každý z účastněných si domů odnesl vlastnoručně vydlabanou dýni, která byla zrcadlem jeho kreativity. Moc jsme si to užili a ještě větší radost máme z toho, že dýně měly usměvavé obličeje a v podzimních dnech tak vykouzlily úsměv každému kolemjdoucímu.

ZNAKUJEME… TEXT A FOTO:

Petra Segeťová

Č

eská unie neslyšících v Brně nabízí již řadu let kurzy znakového jazyka pro širokou veřejnost. Stejně jako v minulých letech, také ve školním roce 2016/2017 přilákaly mnoho zájemců z řad studentů, sociálních pracovníků, učitelů, ale také rodinných příslušníků osob se sluchovým postižením a dalších, kteří projevili zájem obohatit své znalosti o tento způsob komunikace.

V roce 2016 jsme otevřeli hned několik skupin a obsáhli jsme tři úrovně (začátečníci až pokročilí). Účastníci kurzu mají také možnost navštívit akce určené pro klienty organizace, díky čemuž mohou rychleji proniknout do světa neslyšících.

Všechny skupiny vedou neslyšící lektorky, díky čemuž jsou kurzisté „ponořeni“ přímo do tajů této komunikace. Díky kurzům se rozšiřují řady absolventů, kteří mohou s námi překonávat mosty mezi světem slyšících a neslyšících.

6

časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

ČUN/ČMUN LIBEREC

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL – TEJPOVÁNÍ

D

ne 13. října se neslyšící mohli dozvědět něco o moderní fyzioterapeutické metodě, o tom, co je to tejpování a s čím dokáže pomoci.

MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA

D

ne 2. prosince za dětmi dorazil Mikuláš s čertem, andělem a košem plným plných balíčků. Účast předčila naše očekávání, přišlo celkem 26 dětí. Mikuláš nezapomněl každé dítě pochválit za dobré skutky, ale i pokárat za ty nedobré. Odpuštění si vysloužily básničkou nebo písničkou. Všechny děti dostaly bohaté balíčky a odcházely plné radosti. Abychom nezapomněli, rádi bychom poděkovali firmám Billa spol. s.r.o., Liberec-Františkov a firmě MOCCA, spol. s.r.o. za sponzorské dary v podobě cukrovinek.

POROZUMĚNÍ CHUTÍ Z POHLEDU AJURVÉDY

D

TEXT A FOTO NA TÉTO STRANĚ:

Lenka Marxová

ne 3. listopadu proběhla přednáška na téma Ajurvéda – návod na život ve zdraví pro každého. Ajurvéda se zabývá vším, co dostal člověk k životu. Zdraví dle ajurvédy znamená přirozený stav, harmonii v rovnováze. Ajurvéda je považována za nejstarší léčebný systém na světě, který klade velký důraz na neustálou podporu zdraví za pomoci vyvážené stravy, pozitivního myšlení a správného životnímu stylu. Do tajů chutí z Ajurvédy nás zasvětil pan Vladimír Mazal.

Česká unie neslyšících

7

ČUN KROMĚŘÍŽ | ČUN/ČMUN OSTRAVA

V HLAVNÍ ROLI BRÝLE TEXT:

Martina Latíková / ARCHIV: ČUN Kroměříž

P

řednášku o brýlích vedl jediný neslyšící optik v ČR, Petr Novotný. Seznámil klien­ty s různými vadami, které u očí mohou nastat, a poradil, jak je případně řešit. S sebou přivezl různé typy moderních brýlí s různými tvary obrouček a vysvětlil, k jakému typu tváře (hranatá, kulatá, podlouhlá, oválná) se hodí dané obroučky tak, aby zákazníkovi brýle co nejvíce slušely.

Klientům se přednáška velmi líbila a byla vůbec velkým přínosem. Nyní v prosinci nás čeká vánoční posezení a ve spolupráci se společností Tesco, a.s. obdarujeme naše klienty dárky.

ZNAKOVÁRNA V ČUN OSTRAVA TEXT:

Zuzana Juřinová / FOTO: ČUN Ostrava

V

pátek 11. listopadu se konala tříhodinová přednáška na téma „Láska ve vztahu a sexu“. Přednášel neslyšící Jan Wirth z Prahy, který nás navštívil již podruhé. Akce se zúčastnilo celkem 13 neslyšících. Závěrem nás čekal skupinový workshop – řešili jsme názory o lásce, o vztahu, o sexu mezi neslyšícími a slyšícími partnery. Jan Wirth měl krásně připravenou prezentaci se zajímavými obrázky. Pro neslyšící se jednalo o velice zajímavé téma, měli možnost otevřeně si popovídat a načerpat nejen nové informace ale i osvětlit si dané pojmy.

ŠKOLENÍ LEKTORŮ KURZU ČZJ V ČUN OSTRAVA TEXT:

V

Zuzana Juřinová / FOTO: ČUN Ostrava

sobotu 12. listopadu jsme si u nás v Ostravě prošli prvním školením lektorů čes­ kého znakového jazyka prezidentem Marti­nem Novákem. Zúčastnilo se jej celkem 10 zaměstnanců: z Prahy, Brna a Liberce. Školení trvalo od 10 do 18 hodin. Diskutovali jsme nejen o zlepšení kvality kurzů českého znakového jazyka, ale i o metodice výuky a o problematice gramatiky českého znakového jazyka.

8

časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

Z DOMOVA

Podzimní pobyt SUKI TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: Ilona Kašpárková

S

polek uživatelů kochleárního implantátu (SUKI) uspořádal ve dnech 14.–16. října 2016 podzimní pobyt, který se konal v hotelu Myslivna u Brna. Na programu byly přednášky, diskuse a prezentace služeb ve stáncích.

Sjely se zde jak rodiny s dětmi, tak i dospělí a odborníci. V sobotu odpoledne účastníci vyrazili na výlety, navštívili muzeum Anthropos a zažili jízdu historickou tramvají. Na druhý den připravila organizace SUKI olympiádu pro děti. Další relaxační pobyt SUKI se bude konat na jaře.

Jablíčko dětem slavilo Halloween Jana Lapčáková FOTO: archiv Jablíčko dětem TEXT:

J

ablíčko dětem dne 31. října 2016 uspořádalo Halloween pro své dětské členy v OC Galerie Harfa na Praze 9. Děti dostaly papírky a museli obejít čtyři obchody, ve kterých ukázaly vlastnoručně vymalované obrázky a vyměnily je tak za dýně. Po tomto „obchodování“ šly děti vydlabat dýně, po jejich dokončení šly na pódium, kde své dýňové výtvory předvedly.

Za své práce dostaly sladkou odměnu.

Křest kalendáře Tichého světa TEXT:

Lucie Křesťanová / FOTO: Václav Holič

S

lavnostní křest již poosmé vydaného kalendáře společnosti Tichý svět (psali jsme v UNII 9–10/2016) proběhl dne 1. listopadu 2016 v restauraci Blázinec v Praze 5 v neformální atmosféře za účasti desítky osobností z kalendáře. Píseň Proč přicházíš tak pozdě, má lásko zazpíval bývalý zpěvák a současný středoškolský učitel Pavel Noha, který se na stránkách kalendáře potkal s neslyšící učitelkou Lucií Štefkovou. Skladbu do znakového jazyka tlumočila Andrea Kalců. Večerem provázela moderátorka zpravodajství ČT 24 Jolka Krásná. Vytvoření kalendáře bylo tentokrát

celé v režii neslyšících zaměstnanců Tichého světa. Nafocení portrétů se ujala fotografka Markéta Maradová, pro niž byla tato zakázka velkou tvůrčí výzvou. Grafický návrh kalendáře připravila grafička Sandra Bovkunová. Výtěžek z prodeje podpoří činnost organizace, která poskytuje sociální služby neslyšícím.

Více na www.tichysvet.cz

Česká unie neslyšících

9

Z DOMOVA

Svaz neslyšících a nedoslýchavých má nové vedení TEXT:

Jana Felgerová / FOTO: osobní archiv SNN

V

e dnech 12.–13. listopadu 2016 se v Berouně konal celorepublikový sjezd Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. Na období 2017–2020 bylo zvoleno nové vedení Svazu. Prezidentkou byla opět zvolena Šárka Prokopiusová. Viceprezidentem za neslyšící byl rovněž znovuzvolen Pavel Šturm. Novou viceprezidentkou za nedoslýchavé byla zvolena Jiřina Kocmanová z Vysočiny.

Obměnou prošel i republikový výbor, který tvoří kromě prezidenta a viceprezidentů čtyři čle­nové za neslyšící: Denisa Lincová z Prahy, Lukáš Šic z Mostu, Petr Vysuček z Hradce Králové a Sta-

Arteterapeutický rok TEXT:

Kristýna Kučerová / FOTO: archiv OUN

O

blastní unie neslyšících Olomouc uspořádala za finanční podpory Ministerstva kultu­r y ČR čtyři výtvarné kurzy pro neslyšící. Kurzy byly určeny pro ty, kteří se chtěli naučit nové výtvarné techniky. První kurz v dubnu byl ve znamení malování na hedvábí, kde byla možnost vytvořit si šátek s jarním motivem. Následoval kurz s populární hmotou fimo v červnu tohoto roku, kde se vyráběly šperky, ozdoby a mnoho dalších ozdob. Po letní pauze se kurzy vrátily v září s energetickými obrazy a v listopadu s malováním technikou suchý pastel. Kurzy měly velký úspěch a hojnou účast. Od 11. listopadu 2016 je možné si v prostorách olomoucké OUN prohlédnout vystavené výtvory.

10 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

nislav Vjačka z Ostravy; čtyři členové za nedoslýchavé: Vratislav Vaverka z Náchoda, Libuše Kubertová z Domažlic, Miroslav Pačesný z Trutnova a Karel Chvojan z Rokycan, a čtyři členové za organizace poskytující sociální služby pro sluchově postižené (Poradenská centra, Centra denních služeb, obecně prospěšné společnosti): Jana Felgerová z Prahy, Marie Fišerová z Příbrami, Jaroslav Paur z Prahy a František Pavlíček z Mladé Boleslavi.

Máme radost z toho, že se v republikovém výboru objevily nové a mladé tváře a těšíme se na další práci v následujících letech.

Neslyšící v pekle TEXT: FOTO:

D

Irena Maňáková archiv Unie neslyšících Brno

ne 12. listopadu zprostředkovala Unie neslyšících Brno tlumočenou prohlídku zábavního centra Peklo Čertovina. Areál se nachází v čertovských lesích Hlinska nedaleko Poličky. Interaktivní prohlídková trasa začala na povrchu zemském a pokračovala vstupem pekelnou bránou do podzemí, kde se nachází největší část atrakce.

Pro výletníky to byl zážitek především vizuální, neboť mohli ocenit ruční práci českých řemeslníků, řezbářů, kovářů, truhlářů i zedníků. A nakonec to nejlepší, požitek gastronomický z pekelné kuchyně si nenechal ujít nikdo.

Z DOMOVA

Vzpomínka na Jaroslava Hrubého *11. 10. 1945–†17. 10. 2016 TEXT:

Ú

Petr Pánek / FOTO: osobní archiv rodiny Hrubých

mrtím docenta Hrubého se v letošním říjnu uzavřela jedna z kapitol současného světa českých neslyšících. Měl jsem možnost s Jaroslavem Hrubým na pár věcech spolupracovat a poznat jej jako velice zajímavého člověka.

Jeho oficiální životopis je plný užitečných věcí, které pro české neslyšící vykonal. Rád bych se s vámi podělil o pár osobních vzpomínek.

K neslyšícím se dostal docela náhodou, když se mu narodila neslyšící dcera Irena. Do světa neslyšících tak vstoupil v roce 1976. Do té doby se inženýr z ČVUT živil jako odborník na radioelektroniku. Narozením dcery se mu zásadně změnil život. Stal se z něj odborník na elektronické pomůcky pro sluchově postižené. Byl spoluautorem naší první kochleární neuroprotézy v Československu. Přesto se znakovat nikdy nenaučil. Jak sám říkal, bylo to proto, že neměl vizuální paměť.

Osobně jsme se poprvé setkali v r. 1998 v České unii neslyšících, kam přišel na schůzku s Vláďou Buberlem. Protože jsem pro Vláďu Buberleho tlumočil také schůze v ASNEPu, potkávali jsme se s panem Hrubým i tam. Velkým tématem toho roku byl Zákon o znakové řeči, jehož byl doc. Hrubý vynikajícím zastáncem. Párkrát jsme se viděli i na předávání cen Vládního výboru pro zdravotně postižené, jehož byl místopředsedou.

Mnohem lépe jsme se však poznali v r.

2004, kdy byl jedním z mých učitelů na FF UK. Učil nás o historii neslyšících v předmětu Dějiny hluchoty. Pro mě osobně je jeho největším přínosem kniha Průvodce, jejíž první díl podrobně pojednává o historii neslyšících u nás i ve světě. Je to kniha na hranici literatury, beletrie a encyklopedie. Veliké množství dat a jmen zde podal velice poutavě a čitelně. Stejně poutavě o světě neslyšících dokázal přednášet. Měl tu vzácnou schopnost, že i o složi-

tých věcech dokázal mluvit jednoduše. Možná i proto, že jeho tatínek i dědeček byli učitelé.

I když se k neslyšícím dostal až v dospělosti, dokázal poznat ten fascinující mikrosvět neslyšících dokonale a povahu českých neslyšících vystihnout velice trefně. Ostatně, i on sám se stal „obětí“ této mohutné gravitační síly světa neslyšících.

Měl jsem to štěstí, že se docent Hrubý stal i mým vedoucím mé bakalářské práce. Velmi si vážím jeho důvěry, kdy do mé práce prakticky vůbec nezasahoval. Místo opravování a poučování vždy jen citlivě posunul mé bádání konkrétním směrem. Naše spolupráce pokračovala i po škole. Několikrát jsme se sešli u něj doma. Měl krásně zařízenou pracovnu v dejvické vile, v ulici U Písecké brány. Žil v místě dnes již zaniklého pražského předměstí, kterému se ve středověku říkalo Písek. A on pocházel z Písku. Jak symbolické…

Ve své pracovně opatroval řadu cenností a korespondenci, například tu s paní Jitkou Haunerovou Staňkovou. To byl také důvod několika našich společných návštěv s Milanem Haunerem, profesorem historie na americké univerzitě ve Wisconsinu (více viz třeba Gong 7–9/2016).

Několikrát jsme se sešli v jeho oblíbené restauraci Na Hradčanské, kam to měl z domova kousek. Měl tam v rohu svůj štamgastský stůl, u kterého kouřil jednu cigaretu za druhou a popíjel svou oblíbenou plzeň. U toho ťukal do notebooku. Takto pracoval. A jak sám říkával, tady měl svůj klid, tady se mu často nejlépe pracovalo. Připravoval si zde své přednášky pro FF UK i PedF UHK, vytvořil zde své DVD Dějiny hluchoty (přepracovaný Průvodce), DVD o Typografii.

O české neslyšící se zasloužil jako málokdo jiný z nás, neslyšících.

Česká unie neslyšících

11

ZE SVĚTA

Jedinečná

Í POKRAČOVÁN

konference v Bruselu Mnohojazyčnost a rovnost práv v EU: Úloha znakových jazyků

V

minulé UNII jsme vám přinesli krátký článek představující jedinečnou událost, jakou byla konference v Bruselu. Nyní zveřejňujeme překlad reportáže o výsledku konference s krátkým rozhovorem Ivany Hay Tetauerové s našimi zástupci.

Na konferenci bylo projednáno mnoho důležitých témat týkajících se znakového jazyka a tlumočení do znakového jazyka různými přednášejícími. Hovořilo se například o uznání znakového jazyka, o obou předchozích usneseních Evropského parlamentu na toto téma a o situaci profesionálního tlumočení znakového jazyka v Evropské unii a Evropském parlamentu.

Přednášející jednomyslně vyzdvihli zásadní význam uznání znakového jazyka a dostupnost tlumočení do znakového jazyka pro plné začlenění neslyšících do společnosti. Také zdůraznili, že uznání samo o sobě nestačí: Pouze úplné zavedení legislativy ve členských státech může zajistit, že neslyšící Evropané budou mít přístup k plně vysokoškolsky kvalifikovaným tlumočníkům.

Nicméně přednášející rovněž poukázali na to, že zatímco situace uznání znakového jazy­ ka a jeho tlumočení je mezi členskými státy EU velmi rozmanitá, obvykle je v EU vážný nedostatek plně vysokoškolsky kvalifikovaných tlumočníků znakového jazyka s poměrem od 8:1 do 2500:1 na uživatele znakového jazyka (Maya

12 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

de Wit, 2016, v tisku – Tlumočení znakového jazyka v Evropě). To je mimo jiné pevně spjato i s jejich obtížnými pracovními podmínkami, které jsou velmi nedostačující. Ke zvážení rovněž stojí i to, že tlumočníci potřebují mít vysoký stupeň jazykové dovednosti a znalosti, jakož i vysokoškolské vzdělání v oblasti tlumočení, aby mohli být kvalifikovanými tlumočníky.

Doufáme, že tato důležitá událost a usnesení z ní vyplývající, které neslyšící členka evropského parlamentu Helga Stevens předložila Evropskému parlamentu na konci roku 2016, dodá silný impuls k plnému uznání znakových jazyků ve všech členských státech EU a povede k nezbytné revizi stávajících národních a regionálních předpisů a zvyklostí. Jen takto se může situace tlumočníků znakových jazyků zlepšit a může být zajištěno dostatečné školení nových tlumočníků, takže se neslyšící Evropané, rovnoprávně s ostatními, budou moci plně zapojit do všech oblastí života.

Pro zájemce zdroj článku najdete spolu s fotografiemi i videem z akce na: http://www.eud. eu/news/multilingualism-and-equal-rights-eu-role-sign-languages/ Za Českou unii neslyšících se této historicky významné konference zúčastnili prezident ČUN Martin Novák spolu s Kamilou Spěvákovou. Ptali jsme se jich:

ZE SVĚTA

PŘEKLAD:

Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Martin Novák, prezident ČUN

aký jste si odvezli dojem z tohoto J velkolepého konferenčního dne? Co to pro Vás jako zástupce ČUN znamenalo?

Martin Novák: Možnost být na místě se zástupci různých organizací pro neslyšící z celé Evropy a některých států mimo Evropu. Také možnost setkat se s europoslanci, kteří nás seznámili s fungováním instituce a poptali se nás na problémy, které by jako zástupci ČR měli pro nás řešit.

Kamila Spěváková: Mým obrovským a nezapomenutelným zážitkem bylo vidět všechny neslyšící Evropany a tlumočníky ZJ pohromadě. Toto je důkaz, že plnohodnotný znakový ja-

zyk neslyšících není v opomíjení. A doufám, že z toho vzejde něco nového, třeba rovnoprávnost či zakotvení zákona. U nás jako v Evropské unii se podotýkáme s velkým nedostatkem kvalifikovaných tlumočníků se znalostí ZJ. Pro mě jako zástupce organizací Česká unie neslyšících a Tichý dům neslyšících, z. s., byl velkým impulsem pro přenos cenných a získaných informací o znakovém jazyce do ČR, a to pro další práci s neslyšícími seniory, zejména pro profesní rozvoj vzdělávání zaměstnanců v domově pro neslyšící seniory.

lánuje se něco podobného P v nejbližší době?

Martin Novák: Pokud jde o tuto akci, tak to možná bylo poprvé a naposled. Cílem tohoto setkání bylo ukázat, že znakových jazyků je v Evropě více než mluvených jazyků, tedy do jednoho jednání dostat úplně vše. To by mělo pomoci pro to, aby znakový jazyk byl uznán ve všech státech Evropské unie v nejbližší době.

Například Slovensko akci pojalo velmi velkolepě, byli tam jedni z nejpočetnějších skupin a jedna část dokonce tam letěla vládní letkou a z letiště vládními auty přímo do Evropského parlamentu.

Europoslankyně Helga Stevens, která jakoby byla šéfkou celé akce, tak ji její vlastní strana teď navrhuje na předsedu Europarlamentu.

Česká unie neslyšících

13

ZE SVĚTA

Czech Deaf Youth v kempech EUDY TEXT:

Ivana Hay Tetauerová, foto: archiv CDY

L

etošních kempů pořádaných EUDY se zúčastnili mladí neslyšící z České republiky, členové Czech Deaf Youth (CDY). Na přednášce v ČUN Praha v pátek dne 11. listopadu 2016 o nich povyprávěli.

CDY sídlí v ČUN Praha a je členem EUDY, Evropské unie mladých neslyšících spadající pod EUD (Evropská unie neslyšících) a sdružující mladé neslyšící v Evropě. Pod její záštitou se pořádají letní kempy pro děti ve věku od 9 do 12 let, mládež od 13 do 17 let a pro dospělé, mladé neslyšící lidi od 18 do 30 let.

Více informací se můžete dočíst na www. eudy.info. Více o CDY se můžete dozvědět zde: www.czechdeafyouth.cz

EUDY Junior Camp 2016

Letos se konal v termínu 19.–26. července v norském Ålu pod tematickým názvem „Rozmanitost mezi námi“. Za ČR se zúčastnili Jiří Pavlík z Českých Budějovic a Tereza Polová z Valašského Meziříčí. Do norského Aal se sjelo kolem 70 mladých neslyšících z různých zemí Evropy. Probíhaly hry zaměřené na seznamování a představování se a týmové hry. Kromě toho zde bylo místo i na různé přednášky, vyprávění o kulturách a tématech. Neslyšící zde měli také workshopy, kde spolupracovali v rámci tzv. teamworků, debatovali o svých postojích, názorech, vyměňovali si své zkušenosti z domova, apod. V průběhu tábora vybyl čas také na sportovní aktivity jako kanoistika a plavání. V závěru tábora se uskutečnila tzv. Kulturní noc, kde každá skupinka neslyšících z určité země představila jídlo, výrobky a věci typické pro svoji zemi a ostatní se mohli tak něčemu novému přiučit.

14 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

EUDY Youth Camp 2016

Konal se ve švédském Leksandu v termínu 8.–17. července 2016 s názvem „Rozmanitost v menšině“. Českou republiku na něm reprezentovali Jan Šimůnek (Liberec), Leoš Tovaryš (Valašské Meziříčí), Dóra Bajcsy (Hradec Králové) a Ivona Striová (Praha).

Kemp probíhal v podobném duchu jako výše uvedený Youth Junior Camp – konaly se seznamovací hry, různé soutěže, výlety, workshopy, zábavné společenské a sportovní hry apod.

Protože byl však zaměřen pro dospělé, byl tak i zorganizován a tím pádem dostal větší prostor k početným přednáškám na různá témata jako například: • Kritika normy, rovnost mezi pohlavími, • HIV v komunitě Neslyšících, • Různí lidé, jedna láska, • Kulturní rozdíly v komunitě Neslyšících, • Komunikace s hluchoslepými.

I na tomto kempu se v závěru uskutečnila Kulturní noc a večírek na rozloučenou. Navíc tu proběhla valná hromada EUDY, kde byli zvoleni po skončeném funkčním období noví členové rady, a společně se řešily body týkající se organizace a fungování EUDY.

SPORT

Kvalifikace na letní deaflympiádu – fotbal TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: Jiří Kolíska a Jana Mejzrová

V

naší kvalifikační skupině v rámci postupu na letní deaflympiádu v roce 2017 byli našimi soupeři státy jako Řecko a Francie. Naši neslyšící fotbalisté odehráli nejprve kvalifikační zápas s Francií a poté s Řeckem, kdy naši reprezentanti vyhráli skóre 4:1. Avšak naše výhra nestačila na postup. Celkovým vítězem kvalifikace se stala Francie, která postupuje na deaflympiádu.

Prague Deaf Futsal Cup 2016 TEXT:

Monika Ťuláková / FOTO: Jaroslav Klein

S

polečnost Czech Sport Media uspořádala 5. listopadu 2016 třetí ročník největšího turnaje ve futsalu neslyšících. Zúčastnilo se jej celkem sedm týmů z celé republiky. Zde je pořadí umístění: • 1. místo Deaf SSK Vítkovice, • 2. místo SportNes Ostrava, • 3. místo Tj Slovan Neslyšící Zlín, • 4. místo SKN Joma Brno, • 5. místo I.PSKN Praha B, • 6. místo I.PSKN Praha A, • 7. místo BSKN České Budějovice.

Nejlepším hráčem se stal Andreas Hubáček z Ostravy, nejlepším brankářem Dalibor Jedlička z Vítkovic a titul Nejlepší střelec získal Lukáš Fábišík z Vítkovic. Titul Fair-play tým šel ke klubu I.PSKN Praha B.

Česká unie neslyšících

15

ANKETA

Alena Voráčová

V Mongolsku na Vánoce jsem nikdy nebyla, ale podle zvyků mého manžela přidáváme jeho zvyky do našich na přelomu ledna – února (přesné datum se vždy mění), kdy se v Mongolsku slaví Nový rok (Bílý svátek). Protože je Mongolsko buddhistická země, neslaví se zde Vánoce. K jídlu podle mongolské tradice ráno připravujeme tzv. buuz, což jsou masové taštičky.

V Mongolsku se slaví po dobu tří dnů, dodává Alenin manžel, první den se navštíví v rodině nejstarší členové rodiny, druhý a třetí den je věnován přátelům. Doma si obyvatelé Mongolska vystaví obrázky nebo fotografie Buddhy a dárky ozdobně pokladou modrou stuhou. Když se v rodině navštěvují, nosí slavnostní oděvy, navzájem si přejí a dávají peníze nebo dárky.

Děti dostávají dárky, sladkosti apod. Alena pokračuje: Jinak tady v Čechách v prosinci slavíme Vánoce dle mé křesťanské víry – jíme fazolovou polévku, kapra, bramborový sa­lát.

Dárky nosí Ježíšek. Do kostela chodíme na mši, tlumočenou do ČZJ trochu dříve, kolem 18. prosince. Jinak moje slyšící rodina chodí na Štědrý večer na svatou mši půlnoční.

Vánoce v cizině očim Jana Stadlerová

Já osobně jsem nikdy Vánoce ve Slovinsku neslavila, ale z vyprávění vím, že ke štědrovečerní večeři jedí pečené kuře a francouzský salát (podobný našemu bramborovému salátu). Dárky přináší děda Mráz – jako v Rusku. Po večeři lidé chodí na vánoční mši a dárky rozbalují až o půlnoci. V rodinách mívají trošku jinou večeři, někde jedí například smažený řízek a brambory. Můj bývalý přítel u nás udiveně koukal, jak zabíjíme kapry a jak jsou všude u nás před Vánoci kádě a prodávají se kapři :-)

SLOVINSKO 16 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

ANKETA

Lucie Štefková

Vánoční zvyky na Slovensku jsou podobné těm našim, advent tam začíná jako u nás čtyři týdny před Vánocemi. Jen jsem byla překvapená, že Mikuláš nechodí po domech, ne­ dá se ani objednat dopředu ja­ko v Čechách, tedy alespoň dle mých zkušeností z Bratislavy. Jak je to v jiných městech, ovšem nevím.

Rodiče většinou nechávají pamlsky za okny nebo za dveřmi a dětem řeknou, že jim to tam nechal Mikuláš. Co se tý­če štědrovečerní večeře – jí se napřed oplatek politý medem a kousek se odlomí na prázdný talířek – to je dar Ježíškovi (oběť), pak chleba a stroužeček česneku (zdraví po celý rok), a dále pupáčiky (to jsou taková těstíčka posypaná buď mákem anebo tvarohem). Potom přijde na řadu polévka – slavná kapustnica a druhé jídlo, obvykle nějaká ryba či maso – ale pozor, kapr u nich zvykem není! A pokud ano, je to zvyk převzatý z Česka. Jinak dárky, rozbalování, koledy, to vše už je stejné jako v Čechách.

O K S N E SLOV

TEXT:

Ivana Hay Tetauerová / FOTO: osobní archív dotazovaných

ma neslyšících Čechů Jan Fiurášek

Tak na Islandu jsou Vánoce kouzelné. Všude je plno svíček, je tam klidnější a svátečnější atmosféra než u nás, někde lidé používají k osvětlení i lustry. Dříve se jed­ly k štědrovečerní večeři papuchalci, ale teď jich ubývá, jsou už chránění a lidé jedí vepřové nebo uzené maso. Dárky nosí 13 trollů, tzv. 13 Jólasveinarů, říká se tam, že když děti zlobí, seberou je trol­lové. Dříve se děti moc bály trollů, nyní už se bere na děti větší ohled, je to podobné, jako u nás čert a Mikuláš. Trochu z nich mám husí kůži, je to podobné strašení jako když se říká, že někoho odnese polednice. V dnešní době už i tam dorazila americká tradice – Santa, což je škoda, neboť tak mizí jejich nádherná tradice.

Česká unie neslyšících

17

ANKETA

Marie Mašláňová

Ve Švédsku se slaví 13. prosince svátek svaté Lucie. Kaž­dou školou, ale často i pracovištěm prochá­ zí v časných ranních hodinách průvod Lucií za zpěvu vánočních koled. V čele průvodu jde „velká“ Lucie se sepjatýma rukama, na hlavě s korunou, do níž jsou zasazeny svíčky, pravé nebo elektrické. Lucie je oblečena do bílé košile, přepásané červenou stuhou. Její průvod se skládá z „malých“ Lucií, podobně oblečených, které drží v ruce svíčku. Lucie nabízejí přítomným sladké kynuté pečivo s příměsí šafránu – lus­sekatt.

Ve Švédsku sice naděluje vánoční skřítek, ale ještě poměrně nedávno to byl vánoční kozel, který má údajně počátek v postavě mikulášského čerta.

Sláma je vůbec tradiční švédský vánoční materiál – vyrábí se z ní ozdoby doma nebo na stromek. Pro zajímavost: Asi třináct metrů vysoké zvíře ze slámy stavějí obyvatelé švédského města Gävle každý rok přímo uprostřed náměstí. A nejsou sami, obdobnou tradici udržují i v řadě dalších městech a vesnicích skandinávské země.

Dárky nosí Jultomten (Vánoční mužík) 24. prosince podvečer. Je to jakási kombinace Santa Clause a svatého Mikuláše. Švédská štědrovečerní večeře se nazývá julbord (vánoční švédský stůl), na kterém nesmí chybět různě ochucené sledě, vejce natvrdo s kaviárem, velká pečená šunka nebo krocan, masové kuličky, malé párky, pečené brambory, sýr, červené zelí, karbanátky, perníčky a tradiční vánoční nápoj – glögg (víno svařené s přídavkem koření, hrozinek, mandlí).

Adéla Vašková

V Americe lidé 24. prosince slaví Vánoce tak, že jedí k večeři peče­né­ho krocana s brambory, zeleninou, sa­látem, apod. Také jedí kukuřičný koláč, už nevím přesně, jak jej na­zývají. Děti si pak hrají a tě­ší se, že druhý den ráno přiletí Santa. Rodiče je nahánějí, aby šly brzy spát, neboť Santa přiletí brzy ráno. Děti jsou pak nedočkavé a ráno brzy vstávají, jak jsou natěšené na dárky. Dárky se dávají normálně jako u nás pod stromeček, jsou označeny jménem, a každý si najde ten svůj a vybaluje si jej. Pak jsou ještě na krbu pověšené látkové boty, kam Santa dává ty nejlepší dárky, ty, které si děti moc přály a psaly si o ně, nebo ty nejdražší (samozřejmě ty, co se tam vejdou). Po rozbalení dárků jdou většinou rodiny na procházku, ven se pobavit, nebo na návštěvu, málokdy zůstávají doma.

18 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

ANKETA

O RAKOUSK

Martina Seitnerová

Je to podobné jako u nás v ČR, 24. prosince dárky nosí Ježíšek, ale štědrovečerní večeře je v Rakousku jiná – mají tam vařené brambory s bílými klobáskami. V dávné době na farmách jedli pečenou husu s červeným zelím a houskovými knedlíky, a to někteří stále dodržují.

VELKA BRITANIE Ivana Hay Tetauerová

Ve Velké Británii se Štědrý den slaví na rozdíl od nás 25. prosince a celkově jsou tam vánoční zvyky zcela odlišné. Děti vstávají hodně brzy, jak jsou nedočkavé na dárky. Na posteli jim visí vánoční punčochy, do kterých Santa vkládá drobné dárky, sladkosti a ovoce (podobně jako náš Mikuláš). Někteří nemají punčochy pověšené na posteli, ale na krbu. Všichni si rozbalí vánoční dárky, (někteří je dávají pod stromeček již v průběhu adventu) a je na nich napsáno, od koho a pro koho to je. Ve Velké Británii mívají lidé často stromeček postavený a nazdobený už od samého začátku prosince.

Zbytek dárků je právě od tzv. Father Christmas (to je původní originální anglický název – Otec Vánoc.) Přes noc na 25. prosince dárků přibyde díky Santovi, který přiletá ze Severního pólu nebo „Laplandu“ na saních tažených sobím spřežením a dostává se do jejich domovů skrz komín a krb. Na Santu čeká dětmi připravený zákusek v podobě mince pie (plněný košíček s kandovaným ovocem) a sklenka sherry a také

mrkev pro soba Rudolfa jako poděkování, aby Santa a jeho sobi byli posilněni na další cestu :-) Po rozbalení dárků následuje v poledne slavnostní oběd, který se skládá z jejich tradičního pečeného krocana s opékanými brambory, zeleninou a omáčkou. Oběd začíná přípitkem a poté společným vzájemným rozlomením tzv. christmas crackers (vánoční tuby z barevného papíru, v nichž se ukrývá drobný dárek). Poté se symbolicky polije vánoční puding brandy a zapálí se. Při jeho konzumaci v něm můžeme najít také mince pro štěstí. Klasické vánoční cukroví, jaké známe u nás, v Anglii nemají.

Místo toho jedí čokoládové cukroví, biskupské chlebíčky a sladké koláče nadívané kandovaným ovocem. Po obědě se celá rodina obvykle dívá na TV, kde sleduje tradiční vánoční projev královny Alžběty.

V posledních letech je módou, zejména mezi mladými, že 26. prosince (Boxing Day) se vyráží na nákupy, využít povánočních bombastických slev.

Česká unie neslyšících

19

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

Jak připravit předškoláka

aneb trénink jazykov Anežka Kejřová, Karolína Jarešová a Lenka Hejlová FOTO: Anežka Kejřová a Monika Ťuláková TEXT A FOTO:

N

a začátku října proběhla v Klubu neslyšících maminek při sociálně aktivizační službě CSS ČUN PRAHA přednáška pro rodiče předškolních dětí (psali jsme v UNII 9–10/2016, rubrika Z domova). Rodiče se zde seznámili s metodou „Rozvoj jazykových schopností dle Elkonina“ se zaměřením na trénink sluchového vnímání ve vztahu k blížícímu se nástupu do základní školy.

Metodu (určenou nejen slyšícím dětem neslyšících rodičů – CODA dětem) přišly maminkám prezentovat zkušené učitelky, ale i maminky malých dětí, Anežka Kejřová a Karolína Jarešová. Kromě tréninku jazykových schopností u dětí se Anežka věnuje práci v mateřské školce a dříve se svým psem tvořila canisterapeutický tým u lidí s kombinovaným postižením. Karolína rozvíjí zkušenosti s metodou ja-

20 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

zykových schopností prací v MŠ pro sluchově postižené v Holečkově ulici a nyní také působí na částečný úvazek v SPC pro děti s vadami řeči. Obě dvě se naplno věnují rozvoji jazykových schopností dle Elkonina nejen přímou prací s dětmi, ale také spravováním webu www.elkonin.cz a koordinováním tréninků pro děti, a dále i osvětou v řadách rodičů.

O jakou metodu tedy jde? Co je to metoda dle Elkonina? Jaká je vize lektorek v souvislosti s tréninky pro CODA děti?

aminkám jste představovaly M „Trénink jazykových schopností pro děti předškolního věku“.

Co u dětí konkrétně trénujete?

Ano, v Klubu neslyšících matek jsme představovaly Trénink jazykových schopností dle Elkoni-

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

ci. Děti, které mají sluchové vnímání rozvinuté dostatečně, mají se čtením méně práce a čtou efektivněji.

U dětí tedy rozvíjíme sluchové vnímání tak, aby vědomě uměly rozlišovat jednotlivé hlásky pouze pomocí sluchu. Poznat, že slovo PES má hlásky P-E-S a že když jednu hlásku vymění za L, vznikne úplně nové slovo LES. Výhodou této metodiky je též i její systematické zpracování.

a na čtení,

akým způsobem s dětmi pracujete?

J S dětmi se každou hodinu přeneseme do kouzelného světa, do Krajiny slov a hlásek, kde potkáváme pohádkové postavičky, které nás seznamují s novými informacemi. Pro děti jsou loutky velmi lákavé a pomocí kouzelného světa se tak daří udržet pozornost všech dětí.

S dětmi pracujeme ve skupině o čtyřech až šesti dětech. Tento individuální přístup nám

vých schopností dle Elkonina na. My ale nejsme autorky této metodiky. Těmi jsou Prof. PhDr. Marína Mikulajová, PhD.a kolektiv. Kořeny této metody sahají k významnému psychologovi D. B. Elkoninovi, který se, zjednodušeně řečeno, zabýval vztahem mezi školní neúspěšností a úrovní sluchového vnímání.

A zjistil, že děti, které dobře nerozlišují jednotlivé hlásky ve slově, mají při vstupu do první třídy velmi ztíženou pozici. Ve škole se začíná číst a psát velice brzy a je potřeba, aby děti všechny hlásky dokázaly rozlišit sluchem. Když to zvládají, tak se při nácviku čtení a psaní mohou soustředit na zrakové rozlišování jednotlivých písmen (aby dítě poznalo písmena) a na oblast grafomotoriky (aby se ta písmena naučilo psát).

Pokud však sluchová oblast není dostatečně rozvinuta, je to další věc, na kterou se dítě musí soustředit, což mu velmi znesnadňuje prá-

Pokud však sluchová oblast není dostatečně rozvinuta, je to další věc, na kterou se dítě musí soustředit.

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

umožňuje důkladně natrénovat každou probíranou část.

Celá metodika je rozdělena do několika částí, které na sebe navazují. Pracuje se od nejlehčího (slabikování) dále ke složitějším úkolům. Rozlišit jednotlivé hlásky, oddělit je od slova a naopak zase hlásky spojit do slabik a do slov. Děti používají tzv. Hláskář, pracovní sešit, ve kterém jsou připraveny úkoly podporující probíranou část.

ro koho je trénink určen?

P Metodika je zpracována pro děti předškolního věku, lépe řečeno pro děti rok před vstupem do školy, tedy i pro děti s odkladem školní docházky. Jde o preventivně stimulační program.

Dále se pak trénink osvědčil u dětí s těžkostmi ve vývoji řeči, s rozumovým zaostáváním, pro děti motoricky neobratné a pro děti z cizojazyčného prostředí. Zde je třeba posílit jazykový cit v jazyce, ve kterém budou děti dále vzdělávány.

A CODA děti jsou ty, u kterých je třeba posílit jazykový cit v mluvené češtině, protože jejich mateřským jazykem bývá znakový jazyk. ak jste se k Elkoninově metodě J dostaly?

Obě dvě máme zkušenosti s předškolními dětmi. Víme, jak moc je v dnešní době důležité předškoláky na školu dobře připravit. Škola klade na děti velké nároky. Oblast grafomotoriky bývá ve školkách procvičována velmi systematicky a o její důležitosti se hovoří. Oproti tomu oblast sluchového vnímání bývá velice opomíjena. Je to však oblast zásadní, nezbytná pro čtení s porozuměním a psaní. Zajímaly jsme se o to, jakým způsobem efektivně trénovat sluchové vní­ mání předškolních dětí.

Byla nám doporučena tato

22 časopis unie • 11–12/2016 • ročník XX

metodika. Už po proškolení v této metodice jsme jí byly nadšené. A praktické zkušenosti s dětmi, vedené touto metodou, naše nadšení jen umocňují. Děti se probíranou látku opravdu naučí, práce je velice baví a na každou hodinu se těší.

o znamená čtení C s porozuměním?

V našich školách se naučí číst všechny děti, ale některé z nich se to naučí pouze mechanicky.

Větu přečtou, ale nerozumí jejímu obsahu. Děti, které nemají před vstupem do školy vytrénované sluchové vnímání, mají nevýhodu. Musí svou pozornost a úsilí věnovat kromě oblasti rozvoje zrakového vnímání (poznávání písmen) a grafomotoriky (psaní) ještě oblasti sluchové (která má být v ideálním věku dostatečně natrénovaná už v MŠ). Oproti tomu dětem, které jdou do školy již s rozvinutým sluchovým vnímáním na určité úrovni, se nácvik čtení a psaní daří a na konci školního roku většina z nich čte s porozuměním. Čtení s porozuměním je pro další vzdělávání nezbytné ve všech předmětech – například slovní úlohy v matematice. Dítě, které nečte s porozuměním, se ztrácí v textu a pak může vypadat, že nezvládá učivo, ale ono jen nerozumí psaným instrukcím. To ho v dalších letech školní docházky může zásadně znevýhodňovat.

Proč Vás napadlo nabídnout tuto metodu dětem neslyšících rodičů?

Na myšlenku, představit a nabídnout trénink právě neslyšícím rodičům pro jejich slyšící děti, nás přivedla osobní zkušenost.

Obě dvě máme v okolí neslyšící rodiny, kde jsou předškolní slyšící děti. Víme, že se dětem jejich rodiče věnují, že jsou dobře vedené, chytré, na školu dobře připravené. Když jsme s nimi

LIDÉ A VZDĚLÁVÁNÍ

jsme také vytvořily webové stránky www.elkonin.cz. Na nich zájemci naleznou všechny informace o metodice, o možnosti proškolení (jak se stát lektorem), ale i o možnostech přihlásit dítě na konkrétní trénink.

ale hovořily, všimly jsme si, že jejich komunikační dovednosti v českém jazyce nejsou na takové úrovni, jako je tomu u jejich vrstevníků.

Vlastně je to logické -- první jazyk CODA dětí je jazyk znakový -- to je v pořádku. Čeština je pro ně jazyk druhý. Tyto děti se v mluvené češtině domluví, rozumí, ale nemají tak dobře vycvičený sluch. To se projevuje například tím, že je pro ně obtížné vědomě pracovat se slovem – oddělit hlásky ve slově, určit první a poslední hlásku, spojit hlásky do slova pouze sluchem. To jsou dovednosti, které jsou pro nácvik čtení a psaní nezbytné. Děti neslyšících rodičů ale nemají tolik příležitostí tyto dovednosti rozvíjet a trénovat. Proto jim chceme nabídnout náš trénink.

Jsou to děti nadané, inteligentní, šikovné -- proč by tedy měly v první třídě selhávat?

etoda existuje již přes 10 let, proč M stránky www.elkonin.cz vznikly teprve v červnu 2016?

Když jsme se o tuto metodu začaly zajímat, překvapilo nás, že ačkoliv se podle ní již více než 10 let pracuje, na internetu člověk nenalezl v podstatě žádné ucelené informace. Přejeme si, aby o Elkoninově metodě vědělo co nejvíce odborníků, aby znaly její účinnost a důležitost. Hlavním cílem ale je, aby se Elkoninova metoda dostala k co největšímu počtu dětí, které jí potřebují.

Proto vznikla myšlenka vytvořit síť lektorů, kteří by mohli pořádat tréninky na co největším počtu míst v ČR. Spolupracujeme s autorkami metodiky, které tento nápad vítají. Společně s nimi

Kolik nyní organizujete tréninků pro veřejnost?

Momentálně dva. Moc by se nám líbilo rozšířit nabídku tréninků pro celou republiku. Rády bychom našly sponzora, který by se na platbě za kurz pro děti neslyšících rodičů podílel. Tato cílová skupina nám připadá opravdu důležitá, proto se na ni chceme zaměřit a pomoci zprostředkovat tento trénink CODA dětem. Máme lektorky, které znakují -- díky tomu se lektorka dobře domluví s neslyšícími rodiči. Během tréninku totiž lektoři intenzivně spolupracují s rodinou dítěte, zařazeného v kurzu. Předávají si informace o potřebách dítěte a hovoří o tom, co již zvládlo a na co je třeba se ještě zaměřit.

Jak rodiče zjistí, že je metoda pro jejich dítě vhodná?

Rodičům nabízíme screeningové vyšetření. Provedeme s dítětem krátký test zaměřený na sluchové vnímání, po jehož vyhodnocení probereme s rodiči, jak jejich dítě dopadlo a je-li pro něj trénink vhodný. lánujete další přednášku o Elkoninově P metodě určenou rodičům? Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Určitě ještě chceme pořádat další besedy s rodiči. Rády bychom oslovily například Centrum pro dětský sluch. Také nás napadlo kontaktovat přímo společnost CODA. Snažíme se o této metodě hodně hovořit, aby se o ní opravdu vědělo. Máme zájem účastnit se veřejných akcí.

Například na podzim jsme měly stánek na akci Zažít město jinak. Zde jsme metodu a materiály představovaly a pro děti připravily workshop.

Nyní se zaměřujeme na besedy s rodiči v mateřských centrech. Pokud má někdo o besedu či prezentaci zájem, může nás kontaktovat a my rády přijedeme :-)

Česká unie neslyšících

23

JSEM NĚŽNÝ, JSEM KRUTÝ, ALE JSEM ŽIVOT. PLÁČEŠ?

I V SLZÁCH JE SÍLA. TAK JDI A ŽIJ.

~

JOHN LENNON