UNIE 5-6/2020

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

5–6/2020 • roč. XXIV • 49 Kč

str. 19

NESLYŠÍCÍ DĚTI, KTERÉ SI PROŠLY PĚSTOUNSKOU PÉČÍ MÁRIO ČERVINKA PAVLA SÝKOROVÁ

EDITORIAL LENKA HEJLOVÁ zástupkyně šéfredaktorky UNIE

OBSAH 4

ČUN/ČMUN PRAHA, OSTRAVA

6

30 LET ČUN DO NOVÉHO TISÍCILETÍ 2001–2005

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, Současná epidemie koronaviru nás donutila zasta­ vit se, stáhnout se do bezpečí svých domovů a za­ myslet se nad současným stavem.

Mnoho z nás se rozhodlo vzít pomoc do vlast­ ních rukou – krize vyvolala vlnu solidarity, která nemá v novodobé historii Česka obdoby. Vezměme si třeba hromadné šití látkových roušek a inovativ­ ní výrobu ochranných obličejových štítů, které byly nabízeny zdarma především těm nejzranitelnějším z nás.

Ani neslyšící nejsou nevšímaví k aktuálnímu dění. Představitelé i členové různých organizací nebo samotní jednotlivci zahájili šití roušek ve velkém. Jiné organizace začaly nabízet pomoc se­ niorům se sluchovým postižením formou nákupů pro ně, vyvenčení jejich mazlíčků či online chatu.

Televizní zprávy, tiskové konference, denní přehledy tlumočily do českého znakového jazyka tlumočnice, z nichž většina má doma malé děti.

Leckdy tlumočily až do ranních hodin. Nasazení těchto tlumočnic neslyšící ocenili veřejně sdíleným videem, ve kterém v krátkých sestřizích tleskají.

Video věnovali i obětavé práci bojovníků v přední linii – lékařům, sestřičkám, zdravotníkům, slož­ kám IZS, řidičům MHD a vojákům.

Ve světle těchto skutečností je krásné uvědomit si, že s námi jako lidstvem to není zatím až tak zlé. Snad.

Vaše Lenka Hejlová

8

Z DOMOVA

10

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE: O DĚTECH BEZ RODINY

22

VĚRA STRNADOVÁ Vítězství nad osudem

25

POTREFENĚ

26

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI: ELIŠKA VYORÁLKOVÁ Dcera byla, jako miminko z ústavu, citově deprivovaná

30

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

P SYCHOLOGIE: BÝT NÁHRADNÍM RODIČEM NENÍ LEGRACE

32

HVĚZDY V NÁS: BLÍŽENCI, RAK

34 2

ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ:

SPORT

OBSAH

REDAKCE SE ZPOVÍDÁ

Místo, které splňuje naše romantické představy?

Lucie Wagner: Městečko Castel­ lammare del Golfo na Sicílii – jeho přístavní promená­ da či pohled na něj z vyhlídky.

Monika Ťuláková: Dřevěná chata s výhledem na pa­ norama hor.

Lenka Hejlová: Středověké španěl­ ské městečko Mo­ rella nebo zšeřelá ulice s plynovými lampami jako z ob­ razů Jakuba Schi­ kanedera.

Ivana Hay Tetaue‑ rová: Miluju vyhlídky, takže kdekoliv, kde je krásný výhled

na okolí, ať již na horách, z hradu, městečka apod.

Milena Brožová: Posezení v příro­ dě – u moře nebo mezi poli – s člo­ věkem nejbliž­ ším mému srdci a dobrým vínkem k tomu. A u toho třeba sledovat zá­ pad slunce…

Lucie Sedláčková Půlpánová: „Mácháč“. A pohled na lesní háj a ve­ černí vůně od ohně kdekoli.

Kristina Pánková Kratochvílová: Stůl pro dva s plá­ polající svíčkou a s dobrým jídlem

KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE

Martin Jarůšek: Jezera obklopená alpskými veleho­ rami.

i pitím. Slunce zapadá, zatímco se naskýtá úchvatný výhled na moře/ řeku/zasněžené hory.

Mac Henzl: Bílá písečná pláž za úplňku.

Petr Pánek: Hluboký les.

Bára Flusserová: Jakékoli místo, odkud je výhled na západ slunce nad mořem nebo je možno po setmění pozorovat svítící úplněk na obloze plné hvězd.

Eva Kastnerová: Mám rovnou dvě: letní jezero obklo­ pené tropickými stromy, plné prů­ zračné vody, do které se mohu po­ nořit, anebo zimní horskou chatu na vrcholku hory, kde se mohu choulit u kamen s hrnkem horkého nápoje a kochat se výhle­ dem.

Nikola Novotná: Západy a východy slunce na nějaké vyhlídce. Nebo večer u táboráku s kytarou a hvězda­ mi nad hlavou.

• 5–6/2020, roč. XXIV ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT POZOR, OD NOVÉHO ROKU ZMĚNA! Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Barbora Flusserová. tým pro zpracování překladů a videí: Eva Kastnerová, Eva Sattler, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Petr Pánek, Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová redakční fotograf: Nikola Novotná foto na titulní straně: Johana Kratochvílová foto na zadní straně: Michael Trousil grafický design, sazba: signatura.cz, s. r. o.

Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

ČUN/ČMUN

RŮŽE PRO ŽENY

JARO S ROUŠKAMI

přeloženo z vyprávění Jindřišky Novákové

ČUN Praha s ohledem na epidemii koronaviru dočasně pozastavila sociálně aktivizační služby (SAS), avšak posí­ lila tým tlumočníků o pracovníky právě z Centra SAS. Ti byli klientům k dispozici na emailu, SMS a na Whatsappu.

Klienti toho občas využili, ale většina z nich raději důležité věci odsunula na pozdější dobu a čekala, až se situace zlepší.

Klientům jsme nabídli roušky, které šila naše kolegyně Pavla Černá. Někteří klienti tuto nabídku využili. Někdo si pro roušku dojel osobně do ČUN, některým byla odvezena až domů a některým byly roušky zaslány poštou.

-lh-

Foto: archiv Pavly Černé

Foto: Jindřiška Nováková

V sobotu 7. března jsme v ČMUN Praha oslavili Mezinárod‑ ní den žen. Při příchodu do průjezdu v Dlouhé jsme uviděli skupinu filmařů z USA, kteří natáčeli jakýsi film. Museli jsme počkat, až dotočí záběr, a pak nás pustili na druhou úz­ kou pavlač. Místnost v Unii byla už úplně zaplněná. Všichni jsme dostali chlebíčky, zákusky a kávu a na konci jsme si připili. Celé odpoledne jsme strávili v družném hovoru.

Následovala tombola, ve které jsme vyhráli různé dárky, například bonboniéru, sušenky, čaj apod. Při odchodu pak každá žena obdržela růži.

PRAHA

ČUN OBDRŽELA OCHRANNÉ ŠTÍT Y Dne 20. dubna jsme obdrželi štíty, které vyrobila jak firma Prusa Research, a.s. (www.prusa3d.cz), tak i pan Tomáš Merta právě podle vzoru firmy Prusa Research.

Děkujeme Pražské pomoci a zejména panu Karlu Snáše­ lovi za to, že je osobně donesl do ČUN Praha.

zka

á vítě

Loňsk

Jaroslava Struhařová

SOUTĚŽ

Máte tašku

Letos v létě s ní můžete soutěžit o hodnotné ceny.

KDY: 1. 6. − 31. 8. 2020 JAK: Vyfotografujte tašku

„ZNAKUJEME...“ na dovolené nebo na nějakém zajimavém místě.

Zašlete fotku na e-mail

soutez@cun.cz

nebo na adresu ČUN, z.ú.

Dlouhá 37, 110 00 Praha 1

Nebo

fotku vytiskněte, napište na ni své kontaktní údaje a vhoďte do schránky v ČUN na adrese Dlouhá 37, Praha 1

O CO SE SOUTĚŽÍ:

Foto: archiv ČUN, z.s.

1. místo - Pobyt v Penzionu A+A pro 2 osoby na 2 noci 2. - 4. místo - Poukázky s překvapením 5. - 7. místo - 2x Vstupenky na Mluvící ruce 8. - 10. místo - Dárkový balíček plný překvapení od ČUN

4

VYHLÁŠENÍ PROBĚHNE DNE: 3. 9. 2020

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

NOVINKA!

Pokud tašku nemáte, můžete si ji zakoupit na www.cun.cz nebo na pobočkách ČUN.

ČUN/ČMUN TEXT: Mgr. Zuzana Dluhošová

TERAPIE MALBOU zájemců, kteří lektorce poskytují pozi­ tivní zpětnou vazbu. Říkají, že malová­ ní je pro ně terapie, u níž se odreagují a vypnou od všech starostí. Přicházejí a odcházejí s pocitem radosti. A to vždy zahřeje u srdce.

Lektorka jim předává rady, nápady, inspiraci a učí je tomu, aby si dokázali, že mají v sobě výtvarný talent. Děku­ jeme všem zájemcům, ať vás malování stále baví!

Foto: Zuzana Dluhošová

Každý druhý pátek pro vás chystáme kurz malování na plátno. Kurz, kte­ rý je nyní kvůli epidemii koronaviru přerušen, by měl skončit koncem le­ tošního roku. Máme za sebou již úvod­ ní setkání, seznámení s teorií barev, s postupem jejich vzájemného míchání a s technikou malování.

Než jsme ale přešli na samotné plátno, trénovali jsme na papíře for­ mátu A2. Do kurzu se přihlásilo deset

O S T R AVA

DRÁTKOHRANÍ

Foto: Zuzana Dluhošová

Začátkem února proběhlo dopolední se­ tkání s paní Anetou z Prostějova, která nás navštívila již podruhé. Pod jejím vedením jsme tvořili metodou drátkohraní – tento­ krát jsme vyráběli drátěného anděla ozdo‑ beného barevnými korálky. Každý tvořil svého anděla z hrubého drátku podle šab­

Foto: Zuzana Dluhošová

OSTRAVSKÉ KRASLICE

lony na dřevěné desce, pak jemnými drát­ ky navlékal korálky a omotával je kolem hrubého drátku. Na setkání se přihlásily i dvě slyšící ženy z našeho kurzu ČZJ. Bylo to velice hezké propojení světa slyšících a neslyšících.

Na březnovém setkání jsme si zkusily tzv. madeirování vajíček, neboli jejich děrování minibruskou a následné pomalování voskem. Paní Marcela Hyklová pozvala až z Ludgeřovic lektor­ ku Kateřinu, která tvoří spoustu krásných kraslic metodami jako děrování, malování, voskování, dekupáž apod.

Paní Kateřina nám ukázala několik druhů vajec, od těch nejmenších až po ty největší. Dozvěděly jsme se taktéž, že vajíč­ ka se liší jak velikostí, tak i barvou podle toho, jaký druh slepič­ ky je snese. Vysvětlila nám, jak máme pracovat s minibruskou a poté dekorovat voskem. Zjistily jsme, že není jednoduché jen tak provrtat díry do vyfouknutých vajíček, chce to trénink a dostatek trpělivosti. Kaž­ dá jsme naštěstí měla u sebe dostatek vyfouknutých vajíček pro nezdařilé pokusy; často nám totiž praskala.

Pro všechny z nás to byla skvělá zkušenost. Závěrem jsme měly možnost koupit od lektorky Ka­ teřiny její vyfouknutá kachní/ husí vejce a jiná její díla.

Foto: Zuzana Dluhošová

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

3. díl: 2001–2005

Do nového tisíciletí TEXT: Petr Pánek / FOTO: Petr Pánek, Miloš Hostonský, Miroslav Handl, Radka Počtová a archiv ČUN

První rok 21. století dával tušit nevídané společenské změny, ať už to bylo založení Wikipedie, zvolení nového amerického prezidenta, zatmění Měsíce, teroristické útoky v USA nebo rozloučení s německou markou. Jak ho prožila Česká unie neslyšících?

F

estival Mluvící ruce se ani toho roku neobešel bez zajímavostí.

Na čtvrtý ročník v říjnu 2001 přijeli neslyšící herci z Moskvy a zahráli u nás Mauglího. Pátý ročník o rok později byl hektický, neboť Pra­ ha se vzpamatovávala z ničivé povod­ ně. Kolegyně Radka Vodseďálková tehdy narychlo zajistila přesun akce do Kongresového centra.

V listopadu 2001 jsme zahájili provoz Kulturního a vzdělávacího centra neslyšících v Jeruzalémské ulici v centru Prahy. A o měsíc poz­ ději jsem spolu s Petrou Ostatkovou přebíral za Unii v Lichtenštejnském paláci 2. cenu VVZPO. Zpětně si myslím, že právě v této době byla ČUN na vrcholu. Pod glori­ olou se však potichu objevovaly první stíny, které o deset let později vyús­ tily v krizi celé organizace. Začalo to už před rokem 2000, kdy se odtrhly oblastní organizace Olomouc a Zu­ bří. Následovaly je další, například Plzeň, Chodov nebo Ústí nad Labem.

Volba Jiřího Dachovského prezidentem ČUN 25. listopadu 2000

6

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Miroslav Handl (v ČUN pracuje od r. 1994 dodnes) Předsedou ČUN Kroměříž jsem od jejího založení v roce 1994. Za tu dobu se potřeby komu­ nity neslyšících výrazně změnily.

Generace dnešních mladých nesly­ šících řeší úplně jiné problémy než jejich rodiče v 90. letech.

Měl jsem štěstí, že v rozjezdu ČUN Kroměříž mi velmi pomohl Vladimír Buberle a především man­ želka a tlumočnice Juliana Handlová.

Museli jsme se všechno učit za po­ chodu – tvořit program pro nesly­ šící členy, shánět sponzory na klu­ bovou činnost, pobytové programy a soutěže, a do toho dělat

účetnictví. Tehdy to ale bylo jedno­ dušší než dnes. Všechno se za tu dobu změnilo, jen jedna věc zů­ stala – naše klubovna v Kroměří­ ži sídlí stále na Velkém náměstí, nedaleko Arcibiskupského paláce.

A beze změny zůstala i má věrnost kroměřížským neslyšícím.

Miloš Hostonský

(v ČUN pracuje od r. 1996 dodnes) Narodil jsem se v Jih­ lavě, ale většinu života jsem pro­ žil tady na se­ veru. Členem ČUN Liberec jsem od jejího za­ ložení v roce 1990.

Do výboru jsem nastou­ pil v roce 1996 a v růz­ ných funkcích jsem tu dodnes. Předsedou jsem ů ist tur Setkání v Praze, od října 2000. září 2002 Jsem nedoslýchavý, ale moje srdce bije pro neslyšící. Snažil jsem se v jejich zájmu jednat s úřady a organizovat činnost organizace.

Jsem rád, že se mi po­ vedlo udržet ji v cho­ du, získat pracovnici v sociálních službách a udržet přízeň členů.

Ti se pravidelně účast­ ní různých akcí, jako jsou přednášky, bese­

dy, psychorehabilitační i rekondič­ ní pobyty a turistika.

Vývoj v komunitě neslyšících je celkem zásadní. Vnímám to tak, že dříve si byli neslyšící více blízcí, lidsky si rozuměli. Dnes je jiná doba a mám dojem, že hodně rozděluje dřívější kamarády. Větši­ nou si všechno domluví na dálku přes počítače a mo­ bily – proto dnes máme málo mladých členů, což je škoda. Většina našich členů jsou senioři, kteří sem do klubu v Moskevské ulici chodí pravidelně na různé akce. To je pro mě úspěch.

O čem jsme psali 2001: Rozhovory s Vlasti­ milem Harapesem, Vác­ lavem Scheichlem, Věrou Waldhansovou či Rad­ kou Novákovou, repor­ táž o neslyšících v Jižní Americe. Informujeme

Jiří Dachovský byl prezidentem ČUN v letech 2000–2006

2003: Rozhovory s Františkem Tichým, Zuzanou Hájkovou, s krasojezdcem na kole Davidem Baláskem, s Lukášem Baborským Výlet ČUN Brno do Lednice, květen 2002 Radka Počtová či Mirkem Gavelčíkem, (Vodseďálková) reportáž Martina Kul­ (v ČUN pracovala v le‑ dy o Islandu. Píšeme tech 2000–2010) o založení DEGALES, Komory o festivalu Příběhy z rukávu, sum­ I po deseti letech a Pevnosti, o dvou vraždách na mercampu IFHOHYP v Holandsku, si umím vyba­ Gallaudetově univerzitě. Píšeme kongresu WFD v Montrealu nebo vit spoustu té o neslyšících vojácích za 1. a 2.

MEN ve fotbale ve Španělsku. náročné prá­ světové války a o historii divadla 2004: Zpráva o filmovém festi­ ce, které jsem neslyšících. Hlavním sportovním valu ve Wolverhamptonu, rozhovor věnovala i volné tématem roku byla úspěšná letní s neslyšícím cestovatelem Markem víkendy. Nebylo deaflympiáda v Římě, odkud jsme Fresquezem, se sourozenci Mile­ jednoduché zajistit chod organi­ přivezli devět medailí. nou a Martinem Najmanovými, zace, která měla plnit své stanovy, 2002: Píšeme o neslyšících bo­ s tlumočnicí Naďou Dingovou. zajišťovat potřeby, pro které byla xerech, o Tiché hudbě, přinášíme Seriál Františka Šmolíka o sociál­ založena, a naplňovat projekty, rozhovory s viceprezidentem ČUN ním poradenství, pohled na vývoj kterými se žádalo o finanční pod­ Ladislavem Bojarem, Davidem TKN. O vy­stou­pe­ní neslyšících poru. Přesto ráda vzpomínám na Jordou, Sašou Zvonkem, Davidem v Národním divadle, tlumočené pracovní i volnočasové akce v jed­ Wagnerem nebo kulturistou Otou hře Tracyho tygr, kochleárních notlivých oblastních organizacích, Hrdličkou. Psali jsme reportáž implantátech a o projektu výměny na spoustu kolegů i přátel. Mojí o velkém reprezentačním plese mládeže s Anglií. srdeční záležitostí byla kulturní na Výstavišti a vycházely ukázky 2005: Unie stála již 30 Kč a šéf­ přehlídka Mluvící ruce, kterou z knihy Křik racka od E. Laboritové. redaktorkou byla v její historii jsem připravovala celých deset let, Informujeme o vzniku www.cun.cz už třetí neslyšící žena – po Petře co jsem na ústředí ČUN působila. a o Deaf Way II. Ostatkové a Lucii Nejsilnějším zážitkem Kastnerové Ivana Te­ pro mě bylo, když jsem tauerová (Hay). Velký Výbor ČUN Ostrava doprovázela tehdejšího rozhovor se čtyřmi v roce 2001 prezidenta Jiřího Dachov­ moderátory TKN, ského na Pražský hrad s Jaroslavem Hrubým, k oslavám 28. října. Bylo Emilií Mrzílkovou, to tuším v roce 2003, kdy Lucií Křesťanovou mezi pozvanými zástupci a Romanou Mázero­ neziskových organizací vou, etiketa L. Špačka byly vybrané organizace i letní deaflympiáda neslyšících. v Melbourne.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

Z D OMOVA

Připravila Lucie Sedláčková Půlpánová

Ples Pevnosti v prosinci udílení cen

ˇ Ceské centrum znakového jazyka, z. ú.

ZNASCAR

20 .

narozeniny 30. květen 2020

Clarion Congress Hotel Prague Plesem vás budou provázet neslyšící moderátoři

Michaela Kosiecová a Jan Emmer Po celý večer živá hudební produkce

Bohemia universal band a dj Major Z Bohatá umělecká vystoupení!

450 Kč předprodej, 600 Kč na místě

Organizace Pevnost – České centrum znakového jazyka se z důvodu epidemie koronaviru rozhodla ples nezrušit, nýbrž jej přesunout na jiný termín. Náhradní termín plesu se uskuteční 5. prosince 2020 v prostorách Clarion Congress Hotel Prague na Praze 9.

Zájemci, kteří mají již zakoupeny vstupenky na původní termín 30. května 2020, se nemusí bát. Vstupenka zůstává v platnosti. Ti, kteří nemají ještě vstupenky, si je nadále mohou zakoupit v předpro­ deji (informovali jsme v UNII 3–4/2020).

prodej bude zahájen od února 2020, sledujte náš web a facebook ceny darovali hlavní partner

Workshop s Czech Deaf Art 3+1

Foto: L. S. Půlpánová a I. H. Tetauerová

Skupina neslyšících umělců Czech Deaf Art 3+1 uspořádala letos podruhé workshop, tentokrát s naučným programem. Během dopole­ dne MgA. Šimon Sedláček připravil zajímavou přednášku o prvních etapách dějin umění. Účastníci se například dozvěděli, že starověké sochy byly barevně pomalované.

Po polední pauze následovalo malování na plátno na téma les.

Ivana Hay Tetauerová na úvod vysvětlila, jak míchat barvy, napří­ klad i tělovou barvu, a prozradila, že na plátno lze i psát. Každý měl svou představu lesa – někdo znázornil ruce znakující v lese, někdo se vyjádřil barvami, do kterých umístil psací písmena. Účastníci vy­ slovili zájem o další cyklus přednášek o historii umění, ten by se měl předběžně konat v červnu.

8

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Čeština v komunikaci neslyšících mění název TEXT: Lenka Okrouhlíková

Bakalářský studijní program Čeština v ko­ munikaci neslyšících, který je již od roku 1998 realizován na Filozofické fakultě Uni­ verzity Karlovy, má od akademického roku 2020/2021 nejen nový název Jazyky a ko‑ munikace neslyšících, ale také novou akre‑ ditaci. Kromě jiného byly výrazně posíleny specializační moduly: Tlumočení a překlad: čeština – český znakový jazyk, Lingvistika znakových jazyků, Vzdělávání neslyšících.

Navazující magisterské studium je i na­ dále realizováno pod starým názvem, ale má také novou akreditaci, ve které jsou mimo jiné výrazně posíleny předměty za­ měřené na lingvistiku znakového jazyka.

Výuku zaštiťuje Ústav jazyků a komunika­ ce neslyšících. Více informací najdete zde: https://ujkn.ff.cuni.cz/cs/

Z D OMOVA

Projekt Tv Beey Společnost NEWTON Techno­ logies spustila internetovou te‑ levizi pro diváky se sluchovým postižením (tv.beey.io) s nejdů­ #FF9200;pandemii.

RGB(255,146,0) ležitějšími TV pořady a videi o koronavirové Na jed­ nom místě jsou zdarma dostupné videozáznamy nejdůležitějších #555454; RGB(85,84,84) pořadů opatřené titulky. „Důležitých informací v posledních hodinách vzniká ohromné množství. Bohužel většina televizního zpravodajství, záznamů tiskových konferencí a další klíčové zdroje nejsou opatřeny titulky pro neslyšící. Naše společnost má technologii na rychlé a přesné automatické titulkování videí. Rozhodli jsme se zpřístupnit tuto službu a zdarma a na jednom místě nabídnout všechny důležité zdroje i s titulky“, říká Ing. Petr Herian, CEO společnosti NEWTON Technologies, a. s.

Na adrese https://tv.beey.io uživatelé naleznou nejen video­ záznamy TV pořadů, ale i další obsah (videoblogy, instruktážní videa a další).

Pojišťovna vstřícná neslyšícím Vojenská zdravotní pojišťovna nově umožňuje klientům se sluchovým postižením telefonovat s pomocí služby Transkript na její call centrum.

Hovor klientům zprostředkuje v reálném čase přepisovatel. Stačí na stránce www.vozp.cz klik­ nout na odkaz pod danou ikonou a zadat své telefonní číslo.

Více o službě Transkript: www.facebook.com/Transkriptonline/

I neslyšící jsou vděční Během letošní epidemie koronaviru se také myslelo na neslyšící občany ČR. Česká televize obdr­ žela nařízení od vlády a dopis od Rady rozhlasového a televizního vysílání, že pro neslyšící mají být tlumočeny i hlavní zprávy a tiskové konference.

Koordinátorka a editorka Zpráv v českém znakovém jazyce Bc. Anna Pangrácová převzala i roli koordinátorky nouzového týmu tlumočníků, a tak neslyšícím bylo umožněno přetlumočení již zmíněného zpravodajství – tím se i předešlo zbytečné panice mezi nimi.

Tlumočníci podali velice nadstandardní výkony, někdy tlumočili až do ranních hodin. Neslyšící to velice oceňovali a jedna žena dokonce vytvořila koláž z krátkých videí zaslaných neslyšícími ze všech koutů republiky, kteří na nich tleskali výkonu tlumočníků a také obětavé práci lékařů, ses­ třiček, zdravotníků, pracovníků IZS, řidičů MHD. Inspirací jim byla spontánně uspořádaná akce, při které se v určenou večerní hodinu tles­ kalo venku, z oken či z balkónů výše zmí­ něným bojovníkům v první linii. za jejich obětavou práci. Ně­ kteří z nich a i sami tlumočníci na to zaslali neslyšícím děkovná videa, ve kterých jim tleskají tak, jak je typické pro kulturu neslyšících.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

O dětech bez rodiny TEXT: Lenka Hejlová FOTO: pixabay.com

Na světě je mnoho opuštěných dětí, které brzy ztratily rodiče a někdy i nejbližší příbuzné. Tyto děti mohou vypadat zdánlivě zdravě, ale nejsou, protože jejich duše jsou nedostatkem lásky poškozené. Již profesor Zdeněk Matějček, nestor české dětské psychologie, říkával, že dítě má být do rodiny umístěno již před prvním úsměvem. Naštěstí současná legislativa umožňuje poskytnout těmto dětem náhradní rodinnou péči.

N

áhradní rodinná péče má přednost před ústavní vý­ chovou − tento princip vyplý­ vá z mezinárodních úmluv i z platné české legislativy. Ústavní péče je fakticky až poslední mož­ nost, jak zajistit dítěti výchovu a ale­ spoň příznivé podmínky pro jeho vývoj.

Mezi formy náhradní rodinné péče dle platné české legislativy řa­ díme:

10

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

• Osvojení (=adopci) • Pěstounskou péči • Pěstounskou péči na dobu pře‑ chodnou • Svěření do péče fyzické osoby • Poručenství s péčí • Poručenství bez péče • Opatrovnictví Většina laické veřejnosti příliš nerozlišuje mezi osvojením (adopcí) a pěstounskou péči, ba naopak spíše tyto pojmy volně zaměňuje.

Kdo se může stát adoptivním rodičem nebo pěstounem?

Zájemci o zprostředkování NRP musí nejprve podat vyplněnou Žádost o za­ řazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu. Žádost si mohou vyzvednout na úřadě příslušném je­ jich trvalému bydlišti nebo stáhnout na stránkách MPSV ČR: www.mpsv.cz/documents/20142/ 225508/zadost_zarazeni_210113.pdf Náhradním rodičem se může stát jen osoba bezúhonná (osoba s čis­ tým trestním rejstříkem, pozn. red.)

Podstatnou roli při posuzování hraje i motivace. A v neposlední řadě i dobrý zdravotní a psychický stav žadatele a jeho osobnostní charakteristika.

Sociálně­‑právní ochranu dětí (SPOD) zajišťují orgány sociálně právní ochrany dětí. Jsou to krajské úřady, Magistrát hl. m.

Prahy, obecní úřady, ev. obecní úřady s rozšířenou působností, MPSV ČR, obce, kraje a další právnické a fyzické osoby pověřené výkonem SPOD.

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

FORMY NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE PODLE SOUČASNÉ ČESKÉ LEGISLATIVY Kdo pečuje Svěření do Zpravidla příbuzný (nebo péče 3. osoby osoba blízká)

Osvojení (adopce)

Pěstounská péče (PP)

Zájemce o adopci (nesmí být prarodič a sourozenec), věkový rozdíl mezi adoptiv‑ ním rodičem a dítětem by měl být větší než 16 let.

Příbuzný, známý nebo žadatel zařazený v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP.

Práva a povinnosti pečujícího Péče, výchova a další práva atp. jsou vymezeny soudem.

Výhody pro dítě

Odměna pro Dávky na dítě pečujícího Dítě zůstává ve zná‑ Žádná Výživné a běžné mém prostředí (původ‑ sociální dávky pro ní rodina/známí). rodiny s dětmi ze sociálního sys‑ tému Plná rodičovská zodpo‑ Dítě získá novou rodinu Žádná Běžné sociální vědnost se vším všudy, je rovno dávky pro rodiny jejich vlastním dětem s dětmi ze sociál‑ (pokud mají), dědí po ního systému sobě navzájem.

Pečuje a vychovává, prá‑ Dítě není v ústavu Odměna Dávky pěstounské va zákonného zástupce a má možnost vyrůstat pěstouna péče, běžné dávky jen v běžných případech, v rodinném prostředí. pro rodiny s dětmi např. žádost o nový pas ze sociálního musí schválit soud. systému

Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPD)

Osoba zařazená v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP jako osoba vhodná pro tento typ NRP.

Pečuje a vychovává, prá‑ Dítě není v ústavu Odměna va zákonného zástupce a má možnost vyrůstat pěstouna jen v běžných případech, v rodinném prostředí. např. žádost o nový pas musí schválit soud.

Poručenství s péčí

Příbuzný, známý nebo žadatel zařazený v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP.

Poručenství bez péče

Příbuzný, známý nebo žadatel zařazený v evidenci žadatelů o zprostředkování NRP (za určitých podmínek i OSPOD).

Kdokoli určený soudem, může jím být i OSPOD.

Pečuje a vychovává.

Zastupuje dítě a spravuje jeho majetek. Je pod dohledem soudu a k ně‑ kterým rozhodnutím potřebuje souhlas soudu.

Poručník dítě zastupuje a spravuje jeho majetek, k některým rozhodnutím potřebuje souhlas soudu.

Opatrovník

Dítě není v ústavu a je vyřešeno zákonné zastupování (ochrana zájmů) dítěte).

Odměna pěstouna

Je vyřešeno zákonné zastupování (ochrana zájmů) dítěte.

Žádná

Práva a povinnosti původní rodiny Biologičtí rodiče mají vyživovací povinnost, jejich zodpovědnost je omezena soudem.

Příbuzenské vztahy k pů‑ vodní rodině zanikají.

Biologičtí rodiče mají vy‑ živovací povinnost; nárok na výživné přechází na stát. Pěstoun zastupuje dítě jen v běžných záleži‑ tostech.

Dávky pěstoun‑ Biologičtí rodiče mají vy‑ ské péče, běžné živovací povinnost; nárok sociální dávky pro na výživné přechází na rodiny s dětmi ze stát. Pěstoun zastupuje sociálního sys‑ dítě jen v běžných záleži‑ tému. tostech.

Dávky pěstoun‑ Poručníkovi nevzniká ské péče, běžné vyživovací povinnost. sociální dávky pro Rodičovská zodpovědnost rodiny s dětmi ze zanikla, je pozastavena sociálního sys‑ nebo zrušena. tému Žádné Nevzniká vyživovací povinnost. Rodičovská zodpovědnost zanikla, je pozastavena či zrušena.

Hájí zájem dítěte, rozsah Jsou chráněny zájmy Žádná Žádné Rodičovská zodpovědnost práv a povinností mu dítěte. může být omezena. stanoví soud.

Na pomezí NRP a ústavní péče se pohybuje tzv. hostitelství, forma pomoci dětem z ústavního zařízení. U této formy péče se nepředpokládá možnost trvalého umístění dítěte v „hostitelské“ rodině. Bylo­­­­­­­­­­‑li dítě umístěno v ústavním zařízení na základě žádosti svých rodičů či zákonných zástupců, nelze tuto formu pomoci povolit bez jejich písemného souhlasu.

Chcete být náhradním rodičem?

Navštivte obecní úřad obce s rozšíře­ nou působností v místě Vašeho byd­ liště a najděte odbor sociálních věcí − oddělení sociálně­‑právní ochrany dětí (OSPOD).

Sociální pracovnice s Vámi poho­ voří o motivaci, důvodech, zájmu o typ NRP, představách o dítěti, které chcete přijmout (věk, pohlaví, etnicita, mož­ né zdravotní postižení). Poskytne Vám formulář Žádosti o zařazení do evidence osob vhodných se stát osvojiteli / pěstouny / pěstouny na přechodnou dobu a DotazDotazník k Žádosti si můžete prohlédnout zde: www.mpsv.cz/ documents/20142/225508/ dotaznik_NRP.pdf

ník k žádosti, kde vyplníte osobní údaje, vzdělání, majetkové a bytové poměry, zdravotní stav, představy o dítěti apod.

Na další schůzku s pracovnicí měj­ te připraveny tyto nejdůležitější pod‑ klady: • Vyplněnou žádost a dotazník (pokud jste je neodevzdali vyplněné již na první schůzce); • Doklad o státním občanství nebo povolení k trvalému pobytu na úze­ mí ČR; • Oddací list, případně rozvodový rozsudek; • Lékařskou zprávu Vašeho prak­ tického lékaře potvrzující, že jste schopni starat se o přijaté dítě; • Potvrzení o průměrném měsíčním výdělku, u OSVČ daňové přiznání a potvrzení o placení pojistného;

• Výpis z Rejstříku trestů. Pozor!

OSPOD je oprávněn vyžádat si k tomuto úkonu Opis z Rejstříku trestů. V Opisu jsou oproti Výpi­ su vidět i „zamazané“ trestné činy.

Proto je dobré se svojí sociální pra­ covnicí mluvit otevřeně.

Sociální pracovnice poté prove‑ de v místě Vašeho bydliště předem domluvené šetření. Na jeho základě sepíše závěrečnou zprávu s doporu‑ čením.

Množství podkladů může být IN‑ DIVIDUÁLNÍ, někteří žadatelé mo‑ hou mít již vlastní děti, takže doda‑ né podklady mohou obsahovat navíc zprávy od pediatra, škol apod. Praxe se i liší kraj od kraje; typy podkladů se tedy mohou různit.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

A co se děje dál?

Sociální pracovnice Vás navštívila doma a provedla s Vámi rozhovor.

Vy se těšíte na nového člena rodiny.

Co se děje s Vaší Žádostí? a. Sociální pracovnice shromáždí Vaše podklady a založí k nim spisovou dokumentaci. Kopii této spisové dokumentace po‑ stoupí na krajský úřad společ­ ně se zprávou ze šetření u Vás doma. b. Krajský úřad Vám zajistí psy‑ chologické vyšetření, posou­ zení Žádosti posudkovým lé‑ kařem a přípravu pro přijetí dítěte do rodiny. c. Pokud vším hladce projdete, krajský úřad schválí Vaše zařa‑ zení do své evidence pro účely zprostředkování osvojení a pěs­ tounské péče. d. Krajský úřad vede souběžně evidenci dětí, kterým se hledá nová náhradní rodina. Výběr rodiny pro dané dítě velmi úzce souvisí s nároky žadatelů na dítě a na jejich dobré přípravě. e. Krajský úřad si Vás vytipu‑ je jako rodinou VHODNOU k dítěti v jejich evidenci. Vy se seznámíte s dokumentací dítě­ te a následně Vám krajský úřad zprostředkuje kontakt s dítě­ tem.  Během tohoto období je pěs‑ tounům nebo adoptivním rodi‑ čům poskytováno tzv. doprová‑ zení. Jde o odbornou pomoc či odborné poradenství náhradním rodinám a přijatým dětem. Se‑ znam doprovázejících organi‑ zací v ČR najdete například zde: www.nahradnirodina.cz/adresar

Nehledáme superhrdiny, ale obyčejné rodiče TEXT: Milena Brožová / FOTO: archiv Terezy Čejkové

Pro hradecký i pardubický kraj funguje již 22 let nezisková organizace Salinger, z.s. Jedno z jeho středisek s nápaditým názvem Stopa čápa vede Mgr. TEREZA ČEJKOVÁ, která se s námi podělila o zkušenosti z praxe s náhradní rodinnou péči a také s neslyšícími pěstouny.

Jak Stopa čápa pracuje?

Naši činnost bych popsala tak, že po­ máháme náhradním rodičům připra­ vit se nejen na pěstounství a adopci samotné, ale i na nečekané situace, které mohou během výchovy přijatého dítěte nastat. Pěstounům ukazujeme, proč je důležité a přínosné udržová­ ní kontaktu s původní rodinou, čímž pomáháme dětem, které právě jdou do té náhradní rodinné péče za lepšími životními podmínkami.

Proč bychom se měli stát pěstouny?

A proč ne? Hledáte­­­­­­­­­‑li něco, co má opravdový smysl, pak může být ná­ hradní rodinná péče vaším posláním.

Náhradní rodinná péče, bez nadsázky řečeno, zachraňuje dětské životy. Kaž­ dé dítě potřebuje rodinu. Opustit malé dítě je jedna z nejhorších věcí, kterou mu můžete udělat. Pokud dítě nemá pocit bezpečí od své blízké pečující osoby, jeho mozek se na takovou situ­ aci okamžitě začíná adaptovat. Takové dítě začíná vnímat svět jako nepřá­ telský, nepochopitelný, nebezpečný.

A také tak reaguje. Čím déle opuště­ ní trvá, tím je citová deprivace hlub­ ší a způsobuje nenapravitelné změny v mozku dítěte, které si pak nese po celý svůj budoucí život.

Asi by bylo na místě zdůraznit nedocenitelnost pěstounské péče…

Ano, ta se nedá docenit. Její přínos je mimořádný, děti prostě do ústavu nepatří. Dítě má mít mámu a tátu, ne

12

sestry nebo tety, které se střídají podle směny. Pokud jde dítě brzy do náhrad­ ní rodinné péče, je to vždy velké plus.

Když dítě má za sebou pobyt v ústa­ vu, bude velmi pravděpodobně trpět komplexním vývojovým traumatem a je možné, že toto trauma nebude možné vždy vyléčit. Proto je vždycky dobré, když existuje možnost náhradní rodinné péče.

My nehledáme superhrdiny, ale obyčejné rodiče, kteří mají své srdce na pravém místě a chtějí se o lásku ještě s dalším podělit. Přestože je potřeba projít žádostí, dokládat např. zdravotní stav, bezúhonnost, majetkové poměry, není třeba se obávat. Kritéria pro žá­ dosti nejsou přísná.

Takže by bylo lepší ústavy úplně zrušit?

Ne, to zase ne. Ústavní péče je velmi důležitá pro děti, pro které není ná­ hradní rodina, nebo do náhradní ro­ diny nemohou nebo nechtějí jít.

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Může si pěstoun vybrat, jakého pohlaví a věku chce dítě?

Pěstoun v žádosti uvede, jaké má před­ stavy o dítěti a poradní sbor krajského úřadu vybere žadatele pro děti tak, aby si „navzájem sedli“. Dítě, které krajský úřad žadatelům nabídne, mohou žada­ telé odmítnout i bez udání důvodu. To platí i v případě pěstouna na přechod­ nou dobu, který také může odmítnout přijetí jakéhokoli dítěte nebo dětí. Nic­ méně pokud víckrát odmítne děti bez udání závažného důvodu, může být vy­ řazen z evidence žadatelů. Je velmi dů­ ležité si uvědomit, že u „pěstounství“ a „pěstounství na přechodnou dobu“ nejde o stejný typ náhradní rodinné péče. Pro oba typy jsou jiné podmínky, jiná příprava i jiné dávky.

Poslání Stopy čápa: „Prostřednictvím provázení náhradních rodičů a vzdělávání zájemců a náhradní rodinnou péči, pomáháme dětem v náhradní rodinné péči k příznivému vývoji a šťastnému dětství.“

Nejčastějšími důvody je to zanedbání péče a velké výchovné problémy dítěte.

Pokud je zájem o kontakt oboustran­ ný, pak je to v nejlepším zájmu dítěte.

Jsou však i případy, kdy je potřeba dítě ochránit, pak je namístě zvážení, na­ kolik by byly případně tyto kontakty pro dítě prospěšné. Pro každého z nás je velmi důležitá naše historie a taky vlastní identita. Identita dítěte v ná­ hradní rodinné péči je o dost složitější, protože může tápat, kam vlastně patří.

Toto vše s rodiči i dětmi řešíme v rámci návštěv v rodinách, které pravidelně absolvujeme. Vedle toho vedeme se­ mináře a víkendové pobyty, které by měli pěstouni v rámci svého povinné­ ho penza absolvovat (zvyšování zna­ lostí a dovedností v oblasti výchovy, pozn. redakce). Tato povinnost činí zákonem daných 24 hodin.

A může se vrátit zpět do své původní rodiny?

Ano, může. Rodič musí chtít a poté splňovat určité podmínky, především mít nájemní smlouvu a práci. Někdy může soud nařídit léčbu, ale často to nedělá.

Horkotěžko. Naštěstí funguje dobře spolupráce s Centrem pro osoby se slu­ chovým postižením a i s jednotlivými tlumočníky. Sháníme finance, kde se dá. Nedostáváme dotace, ale příspěvek na výkon pěstounské péče, což je jiný systém financování. Z toho vše musí­ me hradit tlumočníky, psychoterapii, vzdělávání, provázení, provozní nákla­ dy, mzdy apod. Není to snadné. Pro po­ rovnání: Roku 2013 stála jedna hodina psychoterapie 200–300 Kč, nyní stojí 700–1000 Kč/hod. A přitom se výše příspěvku na výkon pěstounské péče od roku 2013 nijak nezměnila.

Co by pomohlo, aby se pěstounství více rozšířilo?

Jakým nejčastějším důvodem je odebrání dítěte z původní rodiny?

Může se dítě v pěstounské péči nadále stýkat se svými biologickými rodiči?

Tomu říkám oříšek. Jak hradíte tlumočníky pro neslyšící?

Kolik máte v současné době neslyšících náhradních rodičů?

Z celkem cca 75 rodin máme šest rodin v Královéhradeckém kraji, ve kterých je člen (rodič či dítě) se sluchovým po­ stižením.

S jakými překážkami se nyní Stopa čápa potýká?

Nedostatek tlumočníků pro pěstouny, kde jsou neslyšící členové. Pěstounská péče začíná právní mocí rozsudku sou­ du (nelze se odvolat proti němu, neboť uplynula zákonná lhůta, pozn. redakce). Často se však dítě dostane do ro­ diny ještě před vynesením rozsudku.

Nicméně pěstouni uzavírají s dopro­ vázející organizací Dohodu o výkonu PP, a to do třiceti dnů od právní moci.

Od tohoto data mají dvanáct měsíců na to, aby splnili 24 hodin povinného vzdělávání. Jedna rodina uzavře Do­ hodu např. v červnu, jiná v listopadu.

Je třeba najít takové termíny a taková témata vzdělávání, aby všem vyhovo­ valy a všichni si mohli vzdělávání na­ plnit. K tomu musí klapnout i termíny tlumočníků pro dospělé i děti.

Pomohlo by zvýšení prestiže náhradní rodinné péče, zvýšení dávek pěstoun­ ské péče a sjednocení postupů soudů, krajských úřadů a OSPOD napříč celou Českou republikou.

Pěstouni na přechodnou dobu musí maximálně investovat do vý­ chovy přijatých dětí. Děti k nim při­ cházejí bez základního vybavení (ob­ lečení, sportovní pomůcky, vybavení do školy apod.). Je na pěstounovi, aby dítě vybavil vším, co potřebuje i po materiální stránce. V neposlední řadě by bylo třeba urychlit některé soudní lhůty. Předávání dítěte z přechodné pěstounské péče se může neúměrně protahovat (např. až na půl roku). To není dobré ani pro dítě, ani pro budou­ cí náhradní rodiče.

S jakými největšími překážkami se v současné době pěstouni potýkají?

Je to jiné u pěstounů zprostředkova­ ných, u pěstounů z řad příbuzných a u přechodných pěstounů. Každá péče má své. Ale většinou se pojí s význam­ nými milníky v životě dítěte: přijímání do rodiny, období vzdoru, nástup do školy, školky, dospívání a opouštění rodiny. Dále pak vztahy s rodiči, pra­ rodiči a sourozenci, včetně kontaktů s nimi. A pak samozřejmě mnoho dal­ ších potíží, které znají všichni běžní rodiče.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Tragédie nás semkla ještě víc TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: Nikola Novotná

Před čtyřmi lety byl život Lumíra Vas­ zilyho naprosto odlišný. S manželkou Danou se dlouho pokoušeli o mimin­ ko, avšak nedařilo se. A tak se rozhod­ li, že přijmou děťátko do pěstounské péče. A protože byli oba neslyšící, bylo jim jasné, že chtějí dát šanci na domov a úplnou rodinu neslyšícímu dítěti, ideálně ve věku nejvýše tří let. „Měli jsme štěstí, nečekali jsme dlouho a zadařilo se − dostali jsme zprávu, že v ústavu ve vedlejším okrese je „volná“ několikaměsíční neslyšící holčička. Neváhali jsme ani vteřinu,“ vzpomíná Lumír. „Moc nám pomohla organizace pro pěstouny, která mnohé vyřídila – museli jsme absolvovat kurz pro budoucí pěstouny, který trval cca dva měsíce. Též jsme podstoupili zdravotní a psychické testy, aby bylo vidět, jak jsme připraveni na příchod dítěte do naší rodiny. Předpokládali jsme, že čekání bude dlouhé, ale rychlost, s jakou vše bylo vyřízeno, nás naopak překvapila. Celý proces trval cca tři měsíce.“ Vedle testů museli prokázat majetkové a finanční poměry, aby dokázali, že mají příznivé podmín­ ky pro péči o dítě, a byla také zjišťová­ na jejich motivace poskytnout holčičce co nejlepší péči.

Kačenka Vše proběhlo nad očekávání velmi rychle a hladce – zhruba za tři měsíce si Lumír s manželkou mohli Kačenku odvézt domů. „Pamatuji si na to, jako by to bylo včera – když jsme Kačenku s manželkou poprvé viděli, hned jsme si ji zamilovali a byli jsme strašně šťastní, že jsme našli my ji a ona nás.“ Kačenčina matka se vzdala rodi­ čovských práv hned po porodu. „Stále

14

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

se muselo řešit vše přes soud, jako pěstouni jsme neměli nárok například na to, abychom Kačenku vyvezli za hranice na dovolenou, nebo jí nechali propíchnout ouška kvůli náušnicím a tak podobně.

Museli jsme vždy požádat biologickou matku o svolení přes soud. Ale protože její matka vůbec nereagovala a soudního řízení se nezúčastňovala, dostal jsem nedávno plnou moc v rozhodování já jako prioritní opatrovník, takže nyní je vše mnohem jednodušší.“

Osud tomu chtěl jinak Když byla Kačenka u pana Lumíra a jeho manželky Dany přes rok, doleh­ la na rodinu krutá rána – Dana vážně onemocněla a zákeřné nemoci před dvěma lety v krátkém čase nečekaně podlehla. „Svět se mi zhroutil jako domeček z karet,“ vzpomíná Lumír. „Bylo to hrozné. Dokonce to došlo tak daleko, že okolí pochybovalo, zda zvládnu péči o Kačenku.

Objevily se dokonce spekulace, zda ji „nevrátím“ do ústavu. O tom jsem však v žádném případě neuvažoval – s manželkou jsme si ke Kačence vypěstovali rodičovský vztah, milovali jsme ji a byli jsme zkrátka vlastním rozhodnutím opravdová rodina.“ O Lumíra a Kačenku se stará orga­ nizace Amina. „Je to organizace po podporu náhradní rodinné péče. Nabízí například vzdělávání pěstounů, které je povinné, vy-

Rodina: Lumír a Lucie, Kačenka

řizuje záležitosti spojené s pěstounstvím, například poskytuje příspěvky na hlídání dětí či pobyty dětí např. na táborech apod. Umí pěstouny podržet v každé situaci, poradit jim a podpořit je.“

Nový život pro všechny Lumír se svou nynější přítelkyní Lucií očekává příchod dvojčátek. „Lucka má z předchozího manželství ještě dva synky, a tak, až se naše dvojčata narodí a děti budou pohromadě, budeme mít celkem pět dětí,“ usmívá se Lumír. „Pokud Kačenčina matka nebude náhle požadovat svěření Kačky do své péče, bude Kačka vyrůstat a žít s námi, dokud bude chtít – i po svých osmnáctinách. I když jsme spolu zažili emočně náročné období, přečkali jsme to a nyní se, doufám, blýská na krásné časy společně s celou rodinou.“

Tipy pro žadatele o náhradní pěstounskou péči „Je třeba brát v potaz, že to zpočátku nebude jednoduché,“ uvádí pan Lumír. „Záleží na životní historii dítěte, v případě Kačenky byla rozpoznatelná frustrace, i když byla v ústavu oproti ostatním dětem poměrně krátce – „pouhých“ 6 měsíců. Přesto je tam znát onen počáteční chybějící kontakt s matkou. Ani v průběhu výchovy nemůžeme spoléhat na to, že víme, jak Kačenka bude reagovat na určitou věc či na nějaký problém. Někdy zde

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

sehrají roli i geny – povaha a zdravotní anamnéza. Je to prostě jiné, než jak jsme zvyklí z běžných rodin, kde o sobě víme všechno. Jsem moc rád, že nám může naše organizace pro pěstouny pomoci – například právě terapií a konzultací, jak

případné zdravotní a psychické problémy eliminovat a pomoci dítěti i sobě najít správnou cestu, vytvářet zdravé vztahy.

Co se týče komunikace, Kačka jako neslyšící u nás velmi prospívá, má bohatou znakovou zásobu a vyjadřuje se ke své-

mu věku adekvátně. Jsem si jistý, že pro neslyšící děti bez domova jsou neslyšící pěstouni velikou výhodou, co se kognitivní stránky a komunikačního rozvoje skrz znakový jazyk týče.“

Děti máme tři, ale jen dvě se nám narodily TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: archiv rodiny Gašparíkových

Jak to všechno začalo… „Jsme tak trochu netypická rodina, protože jsme věděli o dítěti dříve, než jsme se vůbec stali žadateli o náhradní rodinnou péči. Uvažovali jsme o ní už dávno předtím, ale děti byly ještě malé, a tak jsme čekali, až je trochu odchováme,“ vypráví Zdeňka Gašparíková. Když s manže­ lem zjistili, že Ondra nemá možnost vrátit se do své rodiny, rozhodli se po poradě s odborníky požádat soud o urychlené řízení, protože už Ondru mezitím poznali a několikrát si jej vzali i na víkendovou návštěvu. „Ondra byl v dětském centru nešťastný, neměl možnost komunikovat se svým okolím, každý týden se stěhoval mezi internátní školkou a dětským domovem.

Tato nestabilní situace nesvědčí ani mnohem starším dětem, natož pak tříletému mrňousovi“, pokračuje paní Zdeňka. „V okolí jsme znali několik pěstounských a adoptivních rodin, se kterými jsme byli v úzkém kontaktu, proto jsme měli k dispozici veškeré informace o fungování a podobně.“ Výhodou byl fakt, že Gašparíkovi žádali soud o svěření dítěte, které již znali. Proto samotný proces, než se Ondra dostal do jejich rodiny, trval všehovšudy tři měsíce.

Celou rodinu si ještě před tím, než si na ně Ondra začal zvykat, prověřil psycholog, aby zjistil, zda jsou schopní péče o náročné dítě a zda jsou dosta­ tečně odolní.

Pro Gašparíkovy bylo ze začátku nejtěžší s malými dětmi (Davidovi bylo v té době 10 a Sáře 7 let) co nejčastěji

dojíždět každý víkend z Prahy do dět­ ského centra na východě republiky a zpět. „Tehdy šlo o logistiku a o to, že jsme s relativně malými dětmi přišli o veškerou možnost odpočinku, neboť víkendy jsme trávili na cestách,“ vzpomíná paní Zdeňka. „Další kapitolou pak bylo svěření dítěte do péče soudem, protože to trvalo po všech peripetiích asi tři čtvrtě roku,“ popisuje paní Gašparíková. „Děti máme tři, všechny jsou naše, jen některé se nám ale narodily,“ směje se. „Nemám moc ráda tohle rozlišování, takže termín vlastní/nevlastní atp. nepoužívám. Ale abych to upřesnila, David a Sára se nám narodili, Ondra je přijatý. O této situaci děti vědí, takže nikoho z nás nemůže zaskočit nevhodná otázka.“

Znakový jazyk „Znakový jazyk jsem se učila již dávno předtím, než se narodily starší děti. Když k nám do rodiny přišel Ondra, tak jsem získala nové kontakty a všichni se zpočátku učili ode mne. Brzy to nestačilo, takže jsme hledali způsoby, jak zajistit, aby byl Ondra co nejvíc v kontaktu se znakovým jazykem,“ pokračuje paní Zdeňka. Proto se rozhodli, že Ondru dají do bilingvální mateřské školky Pipan. „Poté jsme potkali Majku Basovníkovou, která nás všechny začala vyučovat znakový jazyk. Také jsme se začali setkávat se spoustou dalších lidí a zjistili jsme, že kultura neslyšících je pro nás důležitá a je Rodina: nám blízká.

Petr, Sára, David, Ondra a Zdeňka

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Co nás při vyřizování žádosti o dítě překvapilo „Překvapila mne například nejednotnost úředníků. Některý řekne, že máme nárok jen na něco, jiný, že nemáme nárok, dokud není vydané rozhodnutí, další pak, že nic z toho neplatí a že máme doložit další dokumenty. Zpočátku je složité se v tom vyznat, ale doprovázející organizace obvykle umí poradit nebo ví, kam se obrátit. Naopak velmi příjemné bylo, že se všichni – sociální pracovníci i ředitelka dětského domova – snažili, aby byl Ondra co nejdříve v rodině.“ Žádost o pěstounskou péči či adop­ ci je dost obsáhlá: „Přece jen si nevybíráme domácího mazlíčka, proces svěření dítěte je obdobný jako čekání na dítě v těhotenství,“ podotýká paní Zdeňka. Vy­ bírá se rodina dítěti, které ji potřebuje. Úředníci si musí být jistí, že svěřují dítě do správných rukou. „Na druhou stranu, věčné čekání, až bude dost žadatelů na přípravu náhradních rodičů, až bude termín na psychologické vyšetření, až vás schválí, až se sejde komise a projedná párování atd. je poněkud úmorné a vyčerpávající pro všechny.

Mě to hodně zlobí, protože děti v ústavu čas na byrokracii nemají, potřebují být ‘doma‘ co nejdříve, a ne čekat, až bude mít někdo čas.“ Kromě vyplněných dokumentů a k nim přiložených fotografií rodiny museli mít Gašparíkovi lékařské po­ tvrzení o svém zdravotním stavu a po­ tvrzení o aktuálních příjmech. „Bylo to proto, aby bylo soudu jasné, že do toho nejdeme kvůli finanční motivaci. Co se týče fotografií, obvykle chtějí úředníci mít k dispozici typ rodiny, aby si představili, která rodina by byla pro dítě i fyzicky vhodná“, vysvětluje paní Zdeňka.

První setkání s Ondrou „Naše první setkání bylo dojemné. Když se dneska na syna podívám, vidím úplně jiného kluka. Veselého, samostatného a sebevědomého, občas až příliš (úsměv).

Přesto je ale křehký a každá drobnost, nad kterou jiné dítě z rodiny obvykle mávne rukou, Ondru znejistí,“ vypráví paní Zdeňka s dojetím. „Před sedmi lety nám přivedli drobeč-

16

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

spolu dlouhé chlapské rozhovory a Ondrova sluchadla jim v tom nijak nepřekáží.“

Podpora pro pěstouny

„Přivedli nám drobečka, který měl uši jako plachty a na nich sluchadla snad ještě větší.“

ka, který měl uši jako plachty a na nich sluchadla snad ještě větší.“ Gašparíkovi věděli, že Ondra miluje vláčky: „Manžel si k němu sedl a začal si s ním hrát.

Hned našli společnou řeč, přestože to byly prakticky jen zvuky. Žádné znaky a jen několik slabik, které ale znamenaly všechno. Seděla jsem tam, pozorovala je a tekly mi slzy smutku nad tím, že tříleté dítě prakticky nekomunikuje.“ Ondra toho zvládl během let mnohem víc, než všichni očekávali. „Velmi zajímavé bylo první setkání Ondry s naším dědou. Měl velké obavy. Ne z neslyšícího chlapce, ale především z toho, že je po mamince Rom. Dost nám to rozmlouval, měl špatné zkušenosti s lidmi ve vyloučené lokalitě na malém městě,“ popisuje paní Zdeňka. „Dnes je to jeho oblíbené vnouče, protože Ondra je manuálně velmi šikovný a baví ho pomáhat dědovi. Vedou

Na péči o dítě v náhradní rodinné péči nejsou Gašparíkovi sami: „Kolem sebe máme tým lidí, kteří nám pomáhají, radí a můžeme si u nich „vylít srdce“. Máme svou terapeutku, doprovázející organizaci a svou vlastní sociální pracovnici. Doprovázející organizace zaštiťuje i podporující služby pro pěstouny, jako například hlídání dětí, vzdělávání pěstounů, zkrátka co je potřeba,“ vypráví Zdeňka. „Také za nás komunikují s členy původní rodiny, když je požádáme, nebo náš sociální pracovník asistuje při kontaktu s ní.“

Doporučení pro neslyšící žadatele o pěstounskou péči S dětmi v náhradní rodinné péči je to jiné než s dětmi, které jsou odjakživa v rodině. „Nesou si na bedrech svůj neviditelný batůžek, ve kterém je spousta těžkých věcí, které prožily a které často chybí i v záznamech úřadů. Některé děti jsou výchovně náročné, nedá se na ně aplikovat běžné rodičovství, které známe ze svých rodin. Je potřeba se naučit tzv. terapeutickému rodičovství – hodně pracovat na vztahu s dítětem. Tyto děti prožily různé bolesti, o kterých se běžně nemluví a které je potřeba nejprve zahojit,“ říká Zdeňka. „Velmi doporučuji na toto téma knihu od Daniela Hughese: Budování citového pouta. Měla by to být povinná četba snad každého rodiče, toho náhradního ale v každém případě. Už několik let nás provází a nutí mě uvědomit si stále znova, co moje děti potřebují.“ Pro neslyšící žadatele o pěstoun­ skou péči doporučuje Zdeňka mít tlumočníka na každé jednání s úřady a vyžádat si všechny informace v pí­ semné formě, aby si je mohli doma prostudovat. „Také bych měla zdůraznit, že i v oblasti NRP se člověk může potkat s nepochopením či nesouhlasem některého odborníka. Nemusí to být projevem audismu, ale spíš jednostranným pohledem dotyčného. Pokud je vaším přáním dát potřebnému dítěti rodinu, nemělo by vás to odradit ani zaskočit.“

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Jen jsem ji vzala do náruče a bylo to TEXT: Milena Brožová FOTO: archiv rodiny Červinkových

První dítě – syn Kateřina a Radek Červinkovi mají cel­ kem čtyři děti, dvě v pěstounské péči a dvě vlastní. Pro roli náhradních ro­ dičů se před 17 lety rozhodli proto, že chtěli poskytnout domov dítěti, které to potřebovalo. Věděli, že děti do adop­ ce jsou velmi žádané a čeká se na ně dlouho. A protože jim nezáleželo na formě náhradní péče, ale na možnosti poskytnout dítěti domov, rozhodli se pro pěstounskou péči. „Také proto, že tehdy bylo pěstounů málo. V případě nejstaršího syna jsme museli vyplnit žádost, která byla relativně rychle a kladně vyřešená,“ říká paní Katka.

Během jednoho či dvou měsíců ab­ solvovali vyšetření u psychologa, měli návštěvu pracovnice z úřadu v rámci sociálního šetření u nich doma a získa­ li od lékaře potvrzení o zdravotní způ­ sobilosti. S kladným rozhodnutím od soudu pak chtěli jet pro syna do ústa­ vu, kde byl. Narazili však na problém, který Kateřina popisuje: „Přestože jsme měli rozhodnutí soudu, tak ústav se bránil vydání dítěte. Museli jsme se znovu obrátit na soud, aby nám vystavil speciální zprávu pro ústav. Ten totiž nebyl účastníkem soudního řízení o svěření dítěte do péče. Toho jsme se účastnili my jako pěstouni a opatrovník dítěte, kterým byl úřad. Všem těmto zúčastněným stranám soud své rozhodnutí předal písemně, ale ústavu ne, protože ten na něj neměl z hlediska soudu právo.“ Naštěstí byla soudkyně benevolentní, a když viděla, jak ústav znepříjemňuje život pěstou­ nům i dítěti, vydala písemný doklad i pro ředitele ústavu a Červinkovi si mohli konečně odvézt syna domů.

Druhé dítě – dcera U dcery zažili zcela jinou situaci. Přes­ tože na její oficiální (soudem potvrze­

Rodina: Mário, Radek, Pavla, Kateřina, Kornel a Heřman

né) svěření do péče museli čekat dva roky, mohli si dceru vyzvednout už po po­ dání žádosti. Dcera byla totiž v Klokánku (projekt Fondu ohro­ žených dětí, nabízí dočasnou rodinnou péči ohroženým dětem, pozn. redakce) a ten jim i bez rozhodnutí soudu svěřil dceru do tzv. hostitelské péče. Červin­ kovi museli však FODu Klokánek posílat pravidelné informace o tom, jak se dceři daří, jak se vyvíjí. Oproti státnímu ústavu to byl opačný přístup.

Na rozhodnutí soudu museli Červinkovi čekat tak dlouho proto, že v kraji, odkud jejich dcera pochází, se tehdy na tamním soudu odehrála velká aféra a dva roky byla všechna jednání odkládána. „Když jsme se rozhodli pro přijetí dcery do pěstounské péče, nemuseli jsme už znovu podstupovat vyšetření, protože jsme byli již vedeni v registru pěstounů.

Museli jsme vyplnit jen novou žádost,“ dodává Kateřina. Na otázku, co museli k první žádosti u syna tehdy doložit, odpovídají: „My jsme museli doložit výsledek sociálního šetření, lékařskou zprávu, potvrzení a zprávu od zaměstnavatele, vyšetření od psychologa. A ještě zprávu od obecního úřadu o tom, jak jako rodina fungujeme. Dnes už je to jiné. Než

vás dnes zařadí do registru, musíte projít také povinným vstupním vzděláváním. Tehdy tato povinnost nebyla.“

První setkání s dětmi Na své první setkání se synem vzpo­ mínají s úsměvem. „Když jsme už měli konečně to lejstro pro ústav, hned druhý den jsme jeli pro syna. Legrační bylo, že jsme ho viděli tenkrát poprvé a syn nás také nikdy neviděl. Během deseti minut měla pro něj vychovatelka sbalenou tašku, kterou nám podala, a syna před nás postavila. Neřekla nic ani nám, ani jemu.

Syn se na nás podíval, vzal nás za ruce a prostě šel s námi, evidentně spokojený.

Dodnes nechápeme, jak celou tu situaci pochopil.“ Máriovi bylo necelých sedm let, jel prostě s novými rodiči domů a vše klapalo jako na drátkách. S druhým dítětem, které si Červinkovi vzali do pěstounské péče, se setkal nejprve pan Radek náhodně během své praxe pro pedagogickou školu. „Tehdy v Praze jsem v mateřské školce viděl holčičku.

Vídával jsem ji cca týden, čtrnáct dní.

Když jsem se vrátil domů, řekl jsem o ní manželce. Zkusili jsme zavolat do té školky ředitelce, která nám sdělila, že by bylo možné ji vzít do pěstounské péče. Když

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

jsme pro ni jeli, bylo to právě v den jejích čtvrtých narozenin.“ Kateřina se při vzpomínce směje a kroutí hlavou: „Já ji poprvé viděla při vyzvednutí, podívala jsem se na ni, vzala ji do náruče a bylo to! Jelo se domů.“ Dodnes tomu nechce vě­ řit, jak snadné to bylo. Přesto nebo spíš právě proto schvaluje, že dnes je postup jiný a pěstouni jsou na svou práci více připravováni. Po povin­ ném vzdělávání a nalezení vhodné rodiny pro dítě se nejdříve umožní první setkání, pak následují další set­k ání, kdy se obě strany oťukáva­ jí a poznávají, a teprve pak, je­­­­­­­­‑li vše v pořádku, přichází dítě do pěstoun­ ské rodiny.

Nároky na dítě Červinkovi si nijak nevybavují, zda bylo čekání pro ně dlouhé. Obě děti se k nim dostaly relativně velmi rychle. Dodávají však, že záleží na tom, „jaké máte jako náhradní rodič nároky, např. že to musí být blonďatá, rok stará, slyšící holčička s modrýma očima atd. Pokud jsou takto vysoké požadavky, pak se může čekat dlouho. Nám ale bylo jedno, jak dítě bude vypadat, chtěli jsme neslyšící dítě českého původu. Barvu očí, typ vlasů, zda to bude kluk/holka jsme neřešili.“ Nad otázkou, co by doporučili případným neslyšícím rodičům – žadatelům, odpovídají takto: „To je těžká otázka (přemýšlejí, pak roz-

18

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

hodně kývou hlavou). Musí mít pevné zázemí. Mezi partnery musí fungovat pevný vztah, shoda v pohledu i názoru na výchovu. Víš, někdy je přijetí dítěte do rodiny bezproblémové, u jiného dítěte nastanou velmi náročné a komplikované situace. Když nastanou problémy s dítětem a není shoda mezi rodiči, může se vztah mezi nimi pokazit a mohou se navzájem odcizit, a i se rozvést.

To pak vede k bludnému kruhu mezi všemi členy v rodině a může to život všem členům hodně znepříjemnit. Dítě, které už si i tak prožilo mnoho špatného, by nemělo takovou věcí procházet.“ Oba ještě dodávají, že je potřeba vše velmi dobře promyslet. Počítat s tím, že se nemusí splnit očekává­ ní, která od dětí často jako dospělí máme. Dalším zdůrazňovaným fak­

tem je, aby oba partneři věděli, co je jejich prioritou, zda rodina či práce, a podle toho se řídili. V neposlední řadě je také důležité se zamyslet nad tím, kdy osvojit dítě, před či po poří­ zení vlastního dítěte, příp. dětí, nebo naopak. Promyslet důsledky těchto všech rozhodnutí.

Radek dodává: „Ano, je velmi důležité mít dobré vztahy v rodině a být psychicky odolný.“

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

Říkejte dětem pravdu o jejich původu Rozhovor s Máriem a Pavlou, dětmi pěstounů Červinkových TEXT: Ivana Hay Tetauerová

a Milena Brožová FOTO: Johana Kratochvílová

Kolik vám bylo, když jste se dostali ke Katce a Radkovi Červinkovým?

M: Já se k nim dostal před mým sed­ mým rokem, to bylo v roce 2002.

P: To vím přesně :-) Bylo to totiž v den mých čtvrtých narozenin! (usmívá se)

Kde jste předtím žili?

M: Pocházím ze Slovenska, kde jsem žil šest let a kde se o mě starali pře­ devším babička s dědou. Má biologic­ ká matka, kterou nepovažuji za svou matku, se o mě nestarala. Nazývám ji „paní S“ (iniciála jejího příjmení, pozn. red.). Prostě to tak cítím. Více se

o mě starali babička s dědou. Jedno­ ho srpnového dne mě matka v mých šesti letech dala do dětského domova v Českých Budějovicích, kde jsem byl krátce, do února následujícího roku.

P: Předtím jsem byla v Klokánku a chodila do mateřské školky Pipan v Praze. Co bylo ještě předtím, na to si nevzpomínám.

Povězte nám něco o vaší původní rodině, jste nyní v kontaktu?

M: S mou babičkou a dědou jsme na­ dále v kontaktu, vídáme se jednou za rok. Nedávno jsem obnovil vztah se svým starším bratrem Patrikem.

Dopisujeme si a nedávno jsme se už podruhé setkali. S paní „S“ se nestý­ kám a ani o to nemám zájem.

P: Svou vlastní matku jsem po­ tkala jednou, setkání nebylo nic moc.

Mám i dvě vlastní sestry, se starší jsem se setkala dvakrát a s druhou se setkáváme častěji.

Kolik dětí vás celkem bylo (vlastních, v náhradní rodinné péči)?

M: V rodině Červinkových, kde jsme vyrůstali, jsme byli my dva v pěs­ tounské péči. Pak se Katce a Radkovi narodili další naši bráškové – Heř­ man a Kornel. Vnímáme je jako své vlastní příbuzné.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

P: Tak já si vždycky přála sestřičku, jelikož jsme se s Máriem logicky jako děti vždy přeli, prali, ale máme se moc rádi. No, a když se narodili Heřman a Kornel, musela jsem tu sestřičku oželet, ale jsem moc ráda, že se máme.

Jaké to bylo vyrůstat takto v nové rodině?

Pamatujete si na první setkání?

M: Mí rodiče, tím myslím pěstou­ ny, se o mě tak hezky starali! Neměl jsem nikdy pocit, že jsem pro ně cizí.

Vnímám je jako vlastní. I širší příbu­ zenstvo nás přijalo za své. A když si vzpomenu na první setkání se svými rodiči­‑pěstouny? Pamatuji si na to vel­ mi dobře, v šesti letech jsem byl ještě v Českých Budějovicích, neměl jsem ještě povědomí o světě slyšících a ne­

Pavla Sýkorová (19) • Od svých čtyř let žije s pěstounskými rodiči u Hradce Králové • Vystudovala ZŠ pro sluchově postižené v Hradci Králové, nyní studuje SOU, obor truhlář

20

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

slyšících. Neuměl jsem ani znakový jazyk, jen pár znaků.

Pamatuji si, že jsem si chtěl vzít své věci z ústavu, ale bylo mi řečeno, že je tam mám nechat. Neprotestoval jsem a šel se svými novými rodiči do auta. A vybavuji si dalekou cestu, jeli jsme z Českých Budějovic do Hradce Králové. Cestu jsem prospal. Ráno po probuzení jsem poprvé poznal babičku a dědu z otcovy strany. Bylo to takové zvláštní, ale nebál jsem se, nebyl jsem nervózní a nedělal jsem si starosti, vlastně jsem neměl ani žádné pochy­ by. Takže z toho prvního setkání se mi vybavuje opravdu ta daleká cesta.

P: Pamatuji si jen na ten den, kdy si mne v den mých narozenin vzali domů.

Co vám nová rodina dala?

M: Co mi dali? Je toho opravdu hodně.

Ale především znakový jazyk a komu­ nikaci. Když si mě rodiče vzali, uměl jsem maximálně 20 znaků a komu­ nikoval jsem gesty – ukazováním na věci kolem sebe. Znakový jazyk mám tedy především od rodičů. Také mi dali vzdělání, díky nim umím počítat, jazyk a další věci.

Když jsem byl v dětském domově, tak jsem neuměl z českého jazyka vů­ bec nic. Ani vlastní jméno jsem neznal.

Moji rodiče­‑pěstouni mě vodili hodně na kroužky – na výtvarný, na basket­ ball. Hodně jsem se zapojoval i mezi slyšící. Rodiče s námi jezdili na výle­ ty, dovolenou, túry. Každý rok jsme se dostali i několikrát do zahraničí, na

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE

M: Neslyšícím, kteří uvažují o náhrad­ ní rodinné péči, doporučuji, aby do toho šli. Určitě to udělejte, jen mysle­ te na to, abyste dětem pak řekli prav­ du o tom, že jsou v náhradní rodinné péči, pravdu o jejich původu, o jejich předchozí biologické rodině a také in­ formace o své rodině. A pak jim nikdy nedat pocítit, že jsou cizí nebo nevlast­ ní. Vzít si dítě a pak mu dát najevo, že není vaše vlastní, že vy se o něj prostě jen staráte, to není dobře. Protože děti to vycítí a budou nejisté a budou tápat.

Proto je důležité, aby věděly, kam patří a že patří k vám. Dát jim jistotu a in­ formace o jejich původu.

dovolenou či nějaké akce. Byl jsem i na několika táborech. Kdybych to měl shrnout, dali mi toho opravdu hodně, vzdělání, nové známosti, našel jsem si nové kamarády, i v zahraničí jsem díky nim poznal nové neslyšící kamarády.

Nyní bydlím v Praze, vše jsem si díky nim zařídil tak, jak to dělají sly­ šící, stojím na vlastních nohou. Věřím tomu, že kdybych zůstal ve své původní rodině, nedosáhl bych takové úrovně vzdělání, jako mám nyní. A to vše díky nim – mým pěstounským rodičům.

Jsem za to rád. Opravdu mi dali hod­ ně a smekám před nimi klobouk a moc jim za to děkuji.

P: Já jsem znakový jazyk trochu znala z mateřské školky, ale samozřej­ mě díky novým rodičům moje znaková

zásoba vzrostla, stejně jako mluvení.

Chodila jsem pak mezi neslyšící na ZŠ v Hradci Králové a nyní studuji truh­ lařinu na tamějším učilišti.

Jsem vděčná za to, že jsem se k mým nynějším rodičům dostala, neboť moje původní rodina nebyla schopna se o mě postarat, nevěděli by jaké vzdě­ lání a jazyk mi mají dát, komunikace by byla jistě mezi námi obtížná. Také by můj život asi hodně ovlivnilo to, že moje matka je ze sociálně nejnižší vrst­ vy – je to žena bez domova. Myslím, že bych to zázemí, jaké mám nyní, určitě neměla…

Co byste doporučili případným neslyšícím žadatelům o pěstounskou péči neslyšícího dítěte?

Mário Červinka (25) • V současné době žije v Praze • Pracuje jako tiskař – knihař • Od svých šesti let vyrůstal s pěstounskými rodiči u Hradce Králové • Vystudoval ZŠ a SŠ pro sluchově postižené v Hradci Králové, obor Reprodukční grafika pro média • Když mu bylo 18, převzal příjmení po svých pěstounských rodičích

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: Nikola Novotná a archiv Věry Strnadové

Vítězství nad osudem Paní Věru Strnadovou zná snad každý, kdo se pohybuje v komunitě neslyšících. Prakticky celý svůj život bojuje za práva neslyšících. Získala řadu ocenění a je motivačním vzorem pro ostatní neslyšící. Málokdo však ví, že měla velmi nesnadný start do života.

Od kojeneckého věku jste vyrůstala v ústavech, byla jste vlastně odkázaná sama na sebe, a přesto jste tam, kde teď jste. Co tomu všemu předcházelo?

V ústavech jsem strávila celé své dětství od tří měsíců až do 19 let s malou pře­ stávkou, kdy si mě v mých šesti letech vzala matka na dva roky domů. V té době jsem právě onemocněla záně­ tem mozkových blan a po léčbě lékem streptomycinem jsem přišla o sluch.

A pak zase následovaly různé ústavy…

Nevím, jak je tomu v ústavech dnes, snad je to lepší, ale v době, kdy jsem byla malá, byl v ústavech pro děti bez rodičů kasárenský režim… Mojí vášní už tehdy byla četba knih, ale to tam nebylo nijak podporováno, často jsem četla tajně po večerce, na chodbě, kde svítilo světlo. V ústavu mi chybělo více svobody, a hlavně nějaké zázemí.

A také zkušenost se životem mimo ústav.

Jaké to pro Vás bylo vyjít z ústavu do běžného života?

Věra v 18 letech

22

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Nic jsem neměla a neuměla, a přitom jsem byla odkázaná jen sama na sebe.

Věra se synem

Byla jsem nezkušená, důvěřivá, naivní a neměla jsem nikoho, na koho bych se mohla obrátit. Když jsem měla nějaký problém, musela jsem si se vším pora­ dit sama. Nemusím snad zdůrazňovat, že tehdy ještě neexistoval internet, kde bych si všechny potřebné informace mohla snadno vyhledat. Dnes je vše mnohem jednodušší…

Měla jste nějakou vizi, co chcete v životě dělat?

Neměla. Po maturitě na gymnáziu v Ječné ulici v Praze jsem si vyzkou­ šela docela dost povolání. Ve výpočet­ ním podniku jako operátorka, později jako korespondentka, pak jako účetní ve stavebním podniku. To byl paradox, protože jsem odjakživa nesnášela čísla.

Po návratu z mateřské dovolené jsem pracovala jako sekretářka ekonomic­

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

kého náměstka až do jeho odchodu do důchodu. Nevadilo mu, že nemůžu te­ lefonovat, telefony si bral sám. Oceňo­ val totiž, že jsem mu upravovala texty korespondence. Poté jsem zakotvila v podnikové knihovně jako knihovni­ ce, tu práci jsem milovala. Když jsem se později dostala do Liberce, tak jsem si přála pracovat opět v knihovně, což se mi podařilo. A navíc jsme měli v práci bezvadnou partu. Tamější vedoucí mě brala i k sobě domů a moc mi pomohla, když jsem později se synem neměla kde bydlet. Při zaměstnání jsem vystudo­ vala vysokou školu – tenkrát samozřej­ mě bez tlumočení i bez přepisu – a po ukončení studia jsem dostala nabídku učit na Technické univerzitě v Liberci.

To mě také moc bavilo. Po pracovní stránce jsem to měla tedy docela pes­ tré, ale každá ta práce mi něco dala…

A jak jste se nakonec dostala ke komunitě neslyšících?

Pravdou je, že jsem se po maturitě zpočátku stýkala se slyšícími vrstev­ níky. V práci i mimo ni. Slyšící kama­ rádi mě přijali mezi sebe hezky, a když jsem nerozuměla, o čem se baví, tak mi to ochotně psali na papír. Ze školy mi zůstali dva nedoslýchaví kamarádi, ale ti mezi neslyšící moc nechodili. S nimi jsem se dorozumívala mluvením a ode­ zíráním. Až později jsem se dostala mezi neslyšící ve Vodově ulici v Brně.

Zpočátku jsem nikomu nerozuměla, znakový jazyk jsem neovládala. Po­ stupně jsem se ho začala učit. Sdělení ve znakovém jazyce už rozumím, ale sama zatím ještě používám znakova­ nou češtinu.

Pomáhala jste zakládat Českou unii neslyšících a poté i časopis Unie… Jak na tu dobu vzpomínáte?

Před lety mne oslovil Vladimír Buberle s tím, že bude zakládat novou organi­ zaci a že by byl rád, kdybych s ním spo­ lupracovala. Tak vznikla Česká unie neslyšících. Časopis Unie se zakládal u nás v Liberci, kde jsme tehdy měli svou tiskárnu. Prvních několik čísel jsme psaly jen ve dvou s paní Věrou Korbelovou. Snažily jsme se nekopí­

Při našem rozhovoru. Vedle Věry je prestižní cena Olgy Havlové – socha, kterou vytvořil akademický sochař Olbram Zoubek. Věra cenu obdržela v roce 2011 za celoživotní práci ve prospěch osob se sluchovým postižením.

rovat Gong, chtěly jsme, aby to nebyl časopis odborný, ale především zábav­ ný. Pak tiskárna z finančních důvodů skončila a výroba časopisu i s redakcí se přesunula do Prahy.

pracuji i s Martinem Novákem v České unii neslyšících.

V letech 1997 až 2003 jste byla prezidentkou ASNEP. Co následovalo poté?

Ano, máme totiž docela dost bari­ ér i v dopravě, kde nám chybí infor­ mace třeba o změnách v trase, nebo v nemocnicích, kdy personál neví, jak k nám má přistupovat. Ale bariéry jsou i u vstupů do budov. Například elek­ tronický vrátný nás nepustí dovnitř, když nemůžeme komunikovat přes mikrofon. A co teprve výtahy, pokud mají poruchu? Je tam napsáno, na jaké číslo máme volat obsluhu, ale my se přes telefon nedomluvíme… Tyhle věci mne inspirovaly k tomu, abych se o to zajímala i na legislativní úrovni.

V ASNEP jsem vystřídala Otu Pan­ ského, který byl jejím prvním prezi­ dentem. Dojížděla jsem z Liberce do Prahy „prezidentovat“, mezitím jsem psala knížky a souběžně jsem učila na univerzitě. Byl to celkem nabitý pro­ gram a velký zápřah. Po pěti letech mě vystřídal Zdeněk Kašpar, a já se tak mohla soustředit hlavně na legislativu.

Podařilo se prosadit do zákona o au­ diovizi, aby se DVD z české produkce opatřovaly českými titulky.

Do té doby byly s českými titulky pouze zahraniční produkty. Zákon je v platnosti od 1. 1. 2007. Povedlo se také prosadit obsah zákona o komunikač­ ních systémech neslyšících a hlucho­ slepých osob s platností od října 2008.

Za velký úspěch považuji i zařazení simultánního přepisu mluvené řeči, protože tuto službu kolega Martin Novák již poskytoval, ale bez zákon­ ného ustanovení byl problém s finan­ cováním. Velký boj s ministerstvem školství byl ohledně práva svobodné volby komunikačního systému, aby si každý vybral to, co potřebuje. Dosud spolupracuji s ASNEP, vedu tam komisi pro skryté titulky, ale současně spolu­

Hodně lidí si Vás spojuje hlavně s televizními titulky. Ale Vy jste se věnovala i jiným oborům…

Jak jste začala psát knihy? Která z nich je Vaší „srdcovkou“?

Začátek byl takový zvláštní. Od pana Buberleho, tehdejšího prezidenta České unie neslyšících, jsem jednou dostala za úkol napsat nějaké rady pro slyšící rodiče malých neslyšících dětí. Ten text se mu tak zalíbil, že se jej rozhodl vydat jako brožurku. To byla moje prvotina. Další publikaci jsem začala psát pro své studenty na univerzitě. Často se mě totiž ptali na různé věci, jak se mi žije bez sluchu a podobně, tak jsem jim to chtěla tro­ chu přiblížit v knížce „Jaké je to nesly­ šet“, a to je ta moje „srdcovka“.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Mgr. Věra Strnadová

Je tam hodně postřehů, které jsem čerpala z vlastní zkušenosti, a vím, že podobné zkušenosti mají i moji ne­ slyšící přátelé. Ta knížka pak vyhrála první cenu Vládního výboru a byla i přeložena do portugalštiny, vyšla i v Brazílii. A pak jsem dostala za úkol napsat „učebnici odezírání“. Takový nesmysl! Odezírat se člověk neučí z učebnice, ale tím, že se snaží ode­ zírat, podobně jako se dítě učí chodit chozením a mluvit mluvením. A tak jsem se rozhodla udělat úplný opak: napsat knížku o tom, jak je odezírá­ ní nesnadné a s jakými překážkami se přitom setkáváme. Nazvala jsem ji „Hádej, co říkám“. I tahle kniha vyhrála první cenu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením.

Další čtyři knížky byly pro Českou komoru tlumočníků znakového ja­ zyka. Nějaké publikace byly vydány i jako vysokoškolská skripta.

S manželem Raimundem Koplíkem.

Raimund připravoval Věře knihy k tisku.

Spolupracoval s Českou televizí jako titulkář a vytvořil program umožňující vyrábět skryté titulky z domova.

v podstatě jen to, co bylo zapotřebí a na co jsem stačila. Ale aby to ne­ vyznělo tak pesimisticky, nakonec jsem přece jen zázemí, lásku a pod­ poru našla, a to ve svém manželovi Raimundovi, který již bohužel nežije.

• Narozena roku 1953 v Brně • Žije v Liberci • V šesti letech těžce onemocněla zánětem mozkových blan a přišla o sluch • Jako první neslyšící studentka na Masarykově univerzitě v Brně získala magisterský titul v oboru speciální pedagogika • Podílela se na založení České unie neslyšících a na vzniku časopisu Unie • Prosazuje legislativní změny ve prospěch sluchově postižených osob, popularizuje problematiku sluchového postižení prostřednictvím svých knih a v neposlední řadě se podílí na zlepšování situace ohledně skrytých titulků v televizním vysílání

24

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

V dnešní době existuje pro děti bez rodiny možnost vyrůstat v takzvané náhradní rodinné péči. Jak tuto možnost vnímáte vzhledem ke své životní zkušenosti?

Pro děti bez rodičů je určitě mnohem lepší vyrůstat v dobré rodině, byť ná­ hradní, než v ústavech, kde se střídají vychovatelky, se kterými nelze navá­ zat nějaký citový vztah. Kdybych si sama mohla vybrat, určitě bych byla raději v náhradní rodině, kde bych našla domov a kde by mě měli rádi.

Důležitá přece není biologická, nýbrž ta citová vazba.

Co byste ráda vzkázala našim neslyšícím čtenářům různých generací?

Ráda bych neslyšící povzbudila, aby se nevzdávali a společně bojovali za svá práva, za lepší životní podmínky.

To, co potřebujeme, nám samo z nebe nespadne, musíme se o to sami při­ činit.

Vaše píle, překonávání handicapu, dosažení úspěchů a pomoc ostatním je pro všechny kolem Vás příkladným vzorem, zejména když jste od dětství neměla potřebnou podporu a zázemí. Co Vás nejvíce popohánělo a inspirovalo?

Ani nevím, nijak jsem o tom nepře­ mýšlela. Brala jsem to tak, jak to při­ šlo. V mládí mi nikdo nikdy cestičky neumetl, byla jsem tedy zvyklá spolé­ hat jen sama na sebe, a tedy nebýt pa­ sivní. A protože jsem sama neslyšící, tak bylo také v mém zájmu zlepšovat životní podmínky pro lidi, kteří stej­ ně jako já neslyší. Dělala jsem tedy

Věra se svým synem Ivem při přebírání ocenění Žena regionu za Liberecký kraj (2016) za dlouhodobou práci při odstraňování bariér a zlepšování života neslyšících.

POTREFENĚ

Mac v posilovně TEXT: Dominik Mac Henzl KOMIKS: Ivana Hay Tetauerová

V

Londýně, kde jsem bydlel, jsem posiloval v míst­ ním fitku. Měl jsem to z domova asi minutku chůze.

Jednou jsem si šel opět zacvičit. Po příchodu jsem si protáhl tělo, udělal pár cviků a začal jsem cvičit na stroji určeném k posílení prsou a paží.

Náhle jsem si všiml, že jeden svalovec po mně poku­ kuje. Už dříve jsem ho tady potkával.

Svitla mi naděje – že by si mě konečně všiml? Najde odvahu oslovit mě a vymění si se mnou číslo? V duchu jsem už spřádal plány, jak si po výměně čísel dáme rande, že budeme spolu chodit, a dokonce i spolu bydlet v bytě, jehož postel bude mít povlečení světle fuchsiové barvy…

Posiloval jsem asi sedm minut, ale ve své mysli jsem žil s tím klukem už dobrých deset let. Byla to krásná věčnost…

Během té doby se na mě ten kluk podíval ještě asi dva­ krát, když najednou vstal a šel směrem ke mně.

Byl jsem v koncích… On, Mr. Svalnatý zvedá dobrých 200 kg, zatímco já tak maximálně kilo.

Dělal jsem, že mě to cvičení vůbec nebolí, nemohl jsem se prostě ztrapnit.

Přišel a já knedlík v krku. Zastavil se u mě a zeptal se: „Kdy budeš hotový tady s tím cvičením?“ Bublina naděje praskla. Jak jsem mohl být tak blbý a myslet si, že by on chtěl…

Chtěl jsem říci: „Poslední kolo, pak ti uvolním místo, jo?!“, ale vydal jsem ze sebe lámanou angličtinou: „Last, last, soon free…“ Pomalu jsem šel k jinému stroji v naději, že určitě za mnou přijde a vyměníme si číslo. U dalšího stroje jsem předstíral, že se zaujatě věnuji cvikům, ale pořád jsem jej poočku pozoroval. V tu chvíli vidím, jak za mnou opět jde. Wow, že by?!

A v rukou drží iPhone! Takže chce moje číslo!

Otáčím se, v očích je mi zřejmě vidět vše, ale tvářím se kamenně jak král pokeru.

Svalnatá sexy hora pronese: „Hej, nechal jsi tam svůj iPhone.“ Poslední jiskřička naděje tentokrát definitivně zhasla. „Thank you,“ říkám.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Dcera byla, jako miminko z ústavu, citově deprivovaná TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová FOTO: Nikola Novotná a archiv Elišky Vyorálkové

Jméno Eliška VYORÁLKOVÁ je v komunitě neslyšících neodmyslitelně spojeno s poezií.

Nejenže sama píše básně, ale patří i k průkopnicím poezie ve znakovém jazyce u nás.

Několikrát účinkovala na festivalu Mluvící ruce. Vedle své profese jemné mechaničky působila dlouhá léta i jako lektorka znakového jazyka v ČUN Zlín. Náš rozhovor však bude o něčem jiném. Už ne tolik se ví, že Vyorálkovi adoptovali dceru Danu (33). A nyní v důchodu se starají o vnuka Patrika (13), kterého mají v pěstounské péči. Protože nás s Eliškou spojuje přátelství, přemluvila jsem ji, aby se podělila o své zkušenosti. Otevřely jsme si láhev dobrého vína a Eliška začala vyprávět. Několikrát jsme obě měly v očích slzy, ze smíchu i ze smutku.

26

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Jak byla s jinými dětmi, dělala velké po­ kroky. Ale dnes to vidím jinak. Měla jsem s ní zůstat doma déle, potřebo­ vala to. Jenže tehdy jsem neměla tolik informací, jako mám teď, a nenapadlo mě to.

Jak začal váš příběh?

S manželem Jurou jsme se dlouho hle­ dali, než jsme se našli. Brali jsme se až po třicítce. Děti jsme nemohli mít ze zdravotních důvodů. Věděli jsme to už od začátku, takže jsme to brali jako da­ nou věc a netrápili jsme se tím.

Uvažovali jste o adopci?

Právě že ne, o adopci jsme nepřemýš­ leli. Tři roky po svatbě jsme bydleli s rodiči, než jsme dostavěli družstevní byt ve Zlíně. Tam nás jednou navští­ vila slyšící kamarádka, která praco­ vala v Praze v sociální sféře, a říkala, že máme hezký byt. A jestli bychom si nechtěli vzít neslyšící děcko? Že by se zkusila poptat. My jsme si řekli, proč ne? Předtím nás to vůbec nenapadlo.

A našla kamarádka nějaké

Malá Eliška

dítě?

Ano, v jednom kojeneckém ústavu objevila neslyšící holčičku. Všech­ no ostatní jsme si již vyřizovali sami faxem a osobně. Bylo to v roce 1988.

Byli jsme se na holčičku podívat a za 14 dnů jsme jeli do Brna na psycholo­ gické testy. Museli jsme vyplnit asi 500 otázek s časovým limitem, bylo to hod­ ně náročné. Testy jsme udělali a jeli jsme zase za malou, tentokrát přes víkend. Zdravotní sestra viděla, jak se s ní seznamujeme, a usoudila, že si ji můžeme hned vzít. Neměli jsme auto, tak nás odvezla sanita jen na nádraží ve větším městě, pak nás ještě čekala tříhodinová cesta vlakem. Nečekali jsme, že nám ji hned dají, doma jsme pro ni nic neměli. Naštěstí v domě by­ dlela spousta rodin s malými dětmi, pomohli i příbuzní, brzy se nám sešlo dost věcí.

Mysleli jste si, že Dana je neslyšící…

Počítali jsme s tím, že si bereme ne­ slyšící dítě. Ve zprávě měla napsanou střední až těžkou nedoslýchavost. Nám se to moc nezdálo. Reagovala na chras­ tění klíčů. Brzy se ukázalo, že slyší.

Byla u nás zrovna moje máma a při­ nesla pro Danu lentilky. Když jsem je chtěla přesypat a chrastila jsem přitom krabičkou, dcera hned přiběhla a uka­ zovala si na pusu. Tak jsem jí dala pár lentilek. Máma pak zachrastila s kra­ bičkou lentilek v jiném pokoji a Dana za ní okamžitě přiběhla. Máma měla jasno: „Ta určitě slyší.“ Využívali jste jako adoptivní

rodiče odbornou a finanční podporu?

Neměli jsme nárok vůbec na nic. Nej­ horší bylo, že chyběla i psychologická podpora a další služby, se vším jsme si museli poradit sami. Dana měla divo­ kou pubertu, lhala, podváděla, krad­ la. Víc to rozebírat nebudeme, bohužel se projevily geny. V tomto náročném období jsme neměli žádné informace

Kolik Daně bylo, když k vám

přišla?

Vzali jsme si ji v 18 měsících. Hned po narození skončila v kojeňáku. Takže hluboká citová deprivace. Po přícho­ du k nám neuměla plakat, neuměla se smát, byla citově prázdná. Odešla by s každým cizím, to u ní přetrvávalo dlouho. Rok a půl jsem s ní byla doma, než ve třech letech nastoupila do MŠ.

Eliška (vpravo) vyrůstala ve velké rodině

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

a nebylo na koho se obrátit, všichni říkali: „To je vaší výchovou“. Oddechli jsme si, když se vyučila jako prodavač­ ka květin. A to jsme ji museli téměř do­ slova držet za krkem. Brzy odešla z do­ mova a vdala se. Až po svatbě zjistila, že její manžel je nejen jako otec, ale i jako partner „nepraktický“.

lili, abychom si ho brali domů od pátku do neděle. A ať jim dáme společné fot­ ky z dřívějška, že to zkusí urychlit, aby mohl u nás být co nejdříve. A opravdu, za tři týdny se to rozjelo a do dvou mě­ síců byl Páťa u nás doma. Mezitím jsme si ho brali aspoň každý víkend.

Jak se k vám dostal vnuk?

u vás nastálo?

Policie, exekutoři, sociálka, všichni se u nás vystřídali a dělali kontroly, prověřovali si nás. Pak jsme už dostali pozvání k soudu. Bylo to rychlé. Vy­ ptávali se na finance, majetek a práci.

Měli jsme zajistit pediatra, MŠ a logo­ pedii. Jenže ve školce už nebylo místo.

Tak tam sociálka volala a vyjednala to s nimi. Za týden byl další termín u soudu, podmínky jsme splnili a dce­ ra podepsala, že vnuk může být u nás.

Moc se jí nechtělo, raději by ho necha­ la v Klokánku. Na to se jí soud zeptal, jestli má 12 tisíc měsíčně na placení.

A byla jsem to já, kdo řekl, že „žádné dítě do ústavu nepatří“. S Jurou jsme si to totiž oba zažili na internátě, domů jsme se dostali třikrát za rok. Nato soud rychle skončil, aniž bychom znali výsledek.

Když byl malinký, Dana jako máma víceméně fungovala. Díky tomu u něj nedošlo k citové deprivaci. Byli jsme s nimi v kontaktu. Když se delší dobu neobjevili, začali jsme si dělat starosti.

Dozvěděli jsme se, že dcera se musela vystěhovat z bytu a Patrik byl umístěn v Klokánku. Hned jsme se za ním vy­ pravili. To mu bylo tři a půl roku.

Mohli jste si ho rovnou vzít

Eliška Vyorálková • Narodila se roku 1951 jako nejstarší ze čtyř sester • Vyrůstala ve Skřípově (okres Prostějov) • V pěti letech ohluchla po podání streptomycinu • Chodila do ZŠ ve Svatém Kopečku u Olomouce • Má ráda knížky, turistiku, fotografování • Přispěla do sborníků Tichý přístav duše a Dívej se, povídám

domů?

Nejdřív jsme museli na OSPOD, aby nás pustili do Klokánku. Sociál­ ní pracovnice neměla informaci, že jsme s vnukem v kontaktu, manžel jí ukazoval společné fotky s datem. Pak jsme jeli společně do Klokánku. Když jsme ho tam uviděli, bylo to opravdu…

Dlouho se na nás díval, ten pohled nezapomenu (má slzy v očích). Pak šel za dědečkem a říkal „dedede“… Řek­ li jsme, že pojede s námi domů. Na to nám odpověděli, že to nejde a že může trvat i půl roku, než se všechno vyřídí. Museli jsme předložit důkazy, že se s námi pravidelně vídal a občas u nás byl přes víkend. Pak nám dovo­

• Vyšla jí samostatná sbírka básní Kapičky ticha • Byl o ní natočen televizní dokument Verše pro dvě ruce

Vystoupení na Mluvících rukou

28

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Jak to probíhalo, než mohl být

Od té doby bydlel Patrik u vás doma. To už jste ho měli v pěstounské péči?

Ne, pouze nám schválili kontakt. Ří­ zení o péči proběhlo až potom. Zase u nás bylo mnoho kontrol… S vyři­ zováním nám hodně pomohla tlu­ močnice Monika Egyedová a advo­ kátka, která měla od nás plnou moc.

Soud rozhodl, že budeme mít vnuka v pěstounské péči. Výborné je, že jako pěstouni máme povinné vzdělávací semináře. Juru to asi tolik nebaví, ale já si to užívám a odnáším si spoustu užitečných informací. Semináře si vy­ bíráme podle témat, pořádají je různé organizace. Dostaneme seznam, mu­ síme absolvovat 24 hodin za rok. Na seminářích se mi líbí, že nám tam neří­ kají, co máme dělat. Místo toho se nás ptají, jak bychom to vyřešili, navzájem si předáváme zkušenosti, přemýšlíme o tom. To nám dá nejvíce. Automaticky

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Eliška a Patrik si dobře rozumí

Jak to vidí Jura:

tam máme tlumočnici. Zařizuje a platí to kraj.

Kdo nebo co vám ještě pomáhá?

Hodně nám pomáhá sociální pracov­ nice z OSPODu a hlavně paní psycho­ ložka. Páťa chodí na terapie a moc mu pomáhají. Hlavně bez pomoci psycho­ ložky bychom byli často bezradní. Píše­ me si maily, a když se vyskytne nějaký problém, přijde za námi domů.

Máma ELIŠKA VYORÁLKOVÁ

Duše vánku ruce slunce slova rosy nikdy nezaprosí o vděk o lásku

Často se stává, že když máma s tátou dětem něco zakážou, jdou děti za babičkou a dědečkem a ti jim to dovolí.

To u nás není, tak to máme s Eliškou rozdělené tak, že Eliška je ta přísnější, která supluje rodiče, a já jsem ten hodný dědeček, u kterého se Patrik může schovat a vyplakat.

Eliška doplňuje: „Páťa mi dlouho říkal maminko. Jsem sice ta přísnější, ale o víkendu funguju jako babička, peču, vyvařuju…“

Má Patrik kontakt s rodiči?

Ano, s Danou se nyní pravidelně vída­ jí, s otcem mají také tu možnost, ale kontakt není pravidelný. Je to nařízené OSPODem a je to určitě důležité, ale pro nás i hodně náročné, hlavně pro Patrika psychicky. Někdy ze setkání na poslední chvíli sešlo, jindy se vrátil frustrovaný a vztekal se pak na nás.

Tak mu Jura sehnal boxovací pytel s rukavicemi, aby si bušením do pytle mohl uvolnit napětí.

Dcera Dana ve čtyřech letech

Jak to vidí Patrik: S rodiči se vídám, ale asi by často nebyli doma. Babička i děda jsou doma, mají na mě čas a pomáhají mi, je to tady u nich takové lepší. S dědou si rádi zahrajeme deskovou hru a s babičkou si hodně povídáme.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

KOUTEK PSYCHOLOGIE

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová

SERIÁL Koute psycholokgie

FOTO: pixabay.com

Být náhradním rodičem

není legrace Je to správná volba pro mě?

Pro každé dítě je nejlepší vyrůstat v rodině. Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se stali pěstouny nebo adoptovali dítě? Přijetí dítěte může přinést spoustu krásných zážitků a všechny obohatit. Možná také někoho napadlo, že vzít si do pěstounské péče neslyšící dítě by mohl být příjemný přivýdělek.

Je však důležité uvědomit si, že to zdaleka není tak jednoduché.

Nechceme nikoho odradit, pouze upozornit na rizika. Když je člověk připravený, všechno totiž jde lépe!

30

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Asi mnoho z nás může potvrdit, že ro­ dičovství je dost náročná disciplína.

A vychovávat dítě, které se nám nena­ rodilo, bývá ještě těžší. Takové dítě si

Předtím, než se rozhodnete, položte si tyto otázky • •

většinou s sebou nese raneček s růz­ nými problémy, které souvisí s jeho minulostí.

I když máme děti moc rádi, nemusí být přijetí nového dítěte pro nás ta nej­ lepší cesta. Třeba zjistíme, že se pro nás víc hodí něco jiného. Například jet na tábor jako vedoucí nebo si brát pravi­ delně dítě na víkend (hostitelská péče), případně pomáhat raději finančně (i to je potřeba!).

Všichni zájemci musí absolvovat psychologické testy, které pomohou vyloučit ty, pro něž by to bylo z růz­ ných důvodů příliš zatěžující. Neslyšící by měli mít pro zdárné psychologické vyšetření přizpůsobené podmínky. Po­ kud tomu tak není, je potřeba si o při­ způsobení podmínek říct. Případně přizvat odborníka na neslyšící nebo zkušeného tlumočníka.

•

•

•

•

Jaká je moje motivace, proč do toho chci jít?

Mám vhodné podmínky (bytové, finanční…)? Co když přijde ztráta zaměstnání nebo náhlá nemoc?

Mám podporu svého okolí a rodiny? Kdo v případě potřeby pohlídá, pomůže?

Je náš vztah s partnerem dostatečně pevný? Jak naše děti přijmou nového sourozence?

Co očekávám od přijatého dítěte? Co když bude v něčem „jiné“ a náročné?

Co když mi dojdou síly? Kde je mohu opět načerpat, mám dost zdrojů?

KOUTEK PSYCHOLOGIE

Proč děti v ústavech nepláčou?

Narušení citové vazby Citová vazba k matce nebo jiné nej­ bližší pečující osobě (attachment) je pro správný vývoj dítěte to nejdůleži­ tější. Naprosto zásadní je věk hned od narození do zhruba dvou let. Pokud miminko nepozná láskyplnou péči maminky nebo jiné nejbližší osoby, bude zažívat stres. Ten negativně ovliv­ ňuje vývoj mozku, následky jsou tedy dlouhodobé až celoživotní. Děti bez vytvořené citové vazby bojují v živo­ tě se zdravým vnímáním sebe sama i ostatních a s vnímáním emocí. Je pro ně typická neschopnost udržovat vztahy v dospělosti. Děti v NRP jsou často poznamenány problémy matky v těhotenství, které ovlivňují i plod (např. drogová závislost, velký stres).

Je mezi nimi i více dětí s prodělaným traumatem, kvůli kterému už nejsou v původní rodině (např. týrání, zne­ užívání, šok při autonehodě). Z toho vyplývá, že mnoho dětí přijde do NRP s nějakým zdravotním a/nebo psychic­ kým oslabením a potřebují speciální přístup a péči, aby se mohly „uzdravit“.

Náročné chování je voláním o pomoc a lásku U dětí, které mají porušené citové vaz­ by, se častěji objevuje náročné chování

Protože když plakaly, nedočkaly se okamžitého láskyplného utěšení, a tak postupně rezignovaly.

Pečovatelé se u nich střídají a děti tam nemohou mít jednu osobu „jen pro sebe“. Je pro ně tedy taky typické, že jsou schopné odejít s kýmkoliv.

Proto je tak důležitá dočasná pěstounská péče, kam se miminko dostane co nejdříve po porodu a čeká v ní na novou rodinu.

a mohou mít narušené vnímání emocí.

Afekty, vztek, lhaní, krádeže mohou být na denním pořádku. Nejsou schop­ ny to rozumově ovládnout, jelikož je­ jich mozek se vyvíjel jinak. Potřebují hlavně spoustu lásky a tělesného kon­ taktu, ale i jasné hranice a speciální terapii.

Příklad: Pěstouni si z dětského domova vzali pětiletého neslyšícího chlapce.

Choval se a komunikoval jako dvouletý, měl časté záchvaty vzteku. Psycholog jim doporučil, aby k němu přistupovali, jako kdyby mu byly opravdu dva roky. Potřeboval „domazlit“. Rodiče ho hodně chovali, venku s ním chodili v šátku a spal s nimi v posteli. Chlapec se brzy zklidnil a začal dělat pokroky ve všech oblastech.

Znát svůj původ? Ano! Pro zdravý vývoj dítěte a jeho identitu je potřebné, aby znalo pravdu o svém původu. Můžeme to přirovnat ke stro­ mu, který potřebuje mít pevné koře­ ny, aby byl stabilní. Nejlepší je mluvit

Proč je důležitá separační úzkost?

Dítě zpravidla kolem 8. měsíce prochází prvním obdobím separační úzkosti, kdy se po odchodu maminky rozbrečí.

Je to známka zdravého vývoje – je vytvořena citová vazba k pečující osobě. U dětí z kojeneckých ústavů toto chybí; je pro ně tedy typické, že rychle navazují kontakty a jsou schopné odejít s kýmkoliv, nerozlišují mezi „svými“ a „cizími“ lidmi.

otevřeně, ale citlivě hned od začátku.

V některých rodinách se slaví „přive­ zeniny“ – den, kdy dítě přišlo k nim domů.

U dětí v pěstounské péči se kontakt s původní rodinou doporučuje, pokud mu nebrání závažné důvody (např. spá­ chání trestného činu na dítěti) a rodiče o něj mají zájem. Z různých důvodů se nechtějí nebo nemohou starat o dítě trvale, ale zároveň se ho nechtějí vzdát úplně. V případě potřeby se využívá služba asistovaného kontaktu, kte­ rou nabízejí doprovázející organizace.

Setkávání dítěte s původním rodičem pak probíhá v bezpečném prostředí a pod vedením odborníků.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

HVĚZDY V NÁS

BLÍŽENCI (20. 5.–21. 6.)

SLUNCE V BLÍŽENCÍCH Blížence symbolizuje římská dvojka – toto číslo naprosto vystihuje jakousi jejich dvojznačnost (dualitu) a duševní rozpolcenost. Pro Blížence není totiž důležitá jednoznačná pravda, ba naopak chtějí najít dvojí tvář pravdy: „Každý výrok, který proneseme o tomto světě, je stejně tak pravdivý jako nepravdivý.“ Kvůli tomuto vidění světa bývají pak často obviňováni z pokrytectví a neupřímnosti.

Blíženci bojují proti hloupé jednostrannosti a proti černobílému vidění ve stylu „buď, anebo“. Přínos Blíženců spočívá ve schopnosti dialogu, v ochotě ke kompromisům a duševní toleranci.

Ve svých vnitřních představách často vidí jarní louku s motýly; ne nadar‑ mo indiánská mytologie přisuzuje Blížencům obraz/archetyp motýla. Lidé se Sluncem v Blížencích potřebují otce­‑přítele, který s nimi povede dialog.

ASCENDENT V BLÍŽENCÍCH • Ascendent komunikace • Touha být všestranný a vše vědět → vede k roztříštěnosti zájmů. Takový člověk ví/umí všechno, ale vlastně nic pořádně.

• Lidé s tímto ASC si vytváří hodně kontaktů, často jsou schopni sypat z rukávu fakta a vtipné historky → na ostatní mohou působit jako ne­ únavní baviči.

takové dítě je ten, který s ním vede dialog a dává mu volnost.

VENUŠE V BLÍŽENCÍCH Lidi s touto Venuší mohou vyhledá­ vat milostné trojúhelníky, v duchu hes­ la: „Proč bychom měli milovat jen jednoho a druhého ne?“ Blíženci odmítají jed­ noznačnost, rozmanitost světa je pro ně výzvou. Muž s Venuší v Blížencích povědomě hledá ženu­‑motýla. Ženu,

Blíženci jsou pod vládou Merkura, planety komunikace

lehce praštěnou, působící zmatky, ženu osudovou a zároveň i inspirující.

MARS V BLÍŽENCÍCH Bojuje spíše mentálními zbraněmi (na rozdíl od Berana). Diskuze je jeho bojovou arénou. Ženy s Marsem v Blí­ žencích přitahují šarmantní výmluvní svůdci, nejvíce se tomuto obrazu při­ bližuje postava Casanovy nebo Mari­ golda (Jaskiera) ze Zaklínače.

LUNA V BLÍŽENCÍCH Děti s Lunou v Blížencích jsou neu­ věřitelně zvídavé a mazané. Potřebují k životu hodně vzduchu (Blíženci jsou vzdušné znamení), čili volnosti. Po­ kud mají lidé s touto Lunou psychické problémy v dospělosti, je dobré, aby u terapeuta řešili, zda měli v dětství dostatek „vzduchu“. Ideální rodič pro

Dítě s Lunou v Blížencích je malý motýl

32

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Archetyp inspirující ženy

Archetyp výmluvného svůdce.

POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ BLÍŽENCŮ: Oidipus a Sfinga: řecký hrdina zvítězil nad Sfingou tím, že uhádl její hádanku. I přesto se věštba Sfingy naplnila, Oidipus si, nic netušiv, vzal za ženu svoji matku.

Stinná stránka Blíženců: neustálá snaha řešit vše pomocí inteligence a nedbat na samou podstatu věci.

O udatném krejčíkovi: pohádka, kde hlavní hrdina vítězí za pomocí chytrosti a triků, čili pomocí inteligence. Štěstí a smůla/ Rozum a štěstí (ukázka duality), postava Asterixe, báje o severském bohu Lokim.

HVĚZDY V NÁS

RAK (22. 6.–22. 7.)

SLUNCE V RAKU Slunce vstupuje do Raka v červnu, o letním slunovratu, a od onoho mezníku se „vrací“. Dny se stávají kratšími a noci delšími. Tento proces symbolizuje i podstatu Raka – zvířete, které chodí pozpátku. Rak hledí do minulosti – je tedy spojen s osobní historií, dějinami lidstva a vzpomínkami na důvěrná místa a blízké osoby.

Ve zvěrokruhu je Rak prvním vodním znamením (následují Štír a Ryby).

Voda symbolizuje emoce, nevědomí, životadárnost, a tedy i plodnost a spojení s matkou. Proto jsou Raci citliví na vše, co se týká matky a rodiny.

Lidé­‑Raci často pracují v sociální sféře, kde mohou léčit lidskou duši. Pro muže­‑Raky může být těžké dát najevo svou přirozenost; už odmala slýchají, že kluci přece nepláčou.

ASCENDENT V RAKU • Ascendent vnímavosti • Lidé s ASC v Raku mají tendenci vztahovat vše na sebe a vytvářet domněnky, že je jim křivděno → je třeba nevnímat vše přehnaně cito­ vě a naučit se objektivitě.

• Silný sklon přechovávat předměty, uchovávat zážitky nebo vzpomínky na osoby → může vyústit v psychic­ ký problém.

k přehlížení pravých hodnot v reál­ ném životě.

Rak je spojen s dějinami lidstva a osobními vzpomínkami

sobňuje téma matka­‑dítě, proto muže s touto Venuší může přitahovat i lolita čili žena­‑nedospělá dívka.

MARS V RAKU

Obrazem Venuše v Raku je tajemná a zasněná žena nebo rusalka, jejímž domovem je vodní říše – svět snů a fan­ tazie, protiklad reálného, hmotného světa. Muže s Venuší v Raku pak přita­ huje tento typ vílích žen. Rak také zo­

Je jemný a citlivý hrdina, který se do­ vede vcítit do svého protivníka a jeho sílu využít ke svému prospěchu. Ženy s Marsem v Raku přitahují tito citliví a možná i romantičtí muži, se kterými mohou sdílet své emoce. Mohou být ale i přitahovány k bezmocným mu­ žům, kteří vyžadují ochranu namísto partnerů se z nich stávají spíše synové.

Archetyp lolity

Archetyp jemného citlivého hrdiny

VENUŠE V RAKU

LUNA V RAKU Děti s Lunou v Raku velmi citlivě vnímají náladu v rodině; dovedou vycítit i to, co je jim záměrně skryto.

Pokud duše dětí s Lunou v Raku trpí, může nastat situace, kdy se uzavřou do sebe a zaujmou postoj „Nechci se vrátit do reality, zůstanu raději ve své fantazii“. Toto může vyústit v pře­ hnané lpění na duchovnu a následně Pro Lunu v Raku je rodina a domov bezpečím

POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ RAKA: Tři pírka: Hlupáček díky pírku, které se sneslo vedle něj na zem, objevil podzemní svět, kde našel ošklivou ropuchu, která mu pomohla získat krásnou princeznu a zdědit králov‑ ství. Ropucha – voda/nevědomí/in‑ tuice. Motiv vodního zvířete (intuice) se objevuje ve spoustě bajek a mýtů.

Endymión: řecká báje o krásném mladíkovi, do kterého se zamilovala měsíční bohyně Selené poté, co jej viděla v lese spícího. Políbila jej a od té doby se Endymión, okouzlený polibkem, nechtěl nikdy probudit (do kruté reality).

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

SPORT

Připravila Monika Ťuláková

Hokejové týmy

Foto: SKN Brno

Akce: 2. kolo Mistrovství ČR neslyšících v hokeji Kdy: 15. února 2020 Pořadatel: SKN Brno Kde: zimní stadion v Brně – Ponava Výsledky: SKN Brno – SKN Plzeň 8:11 (3:4, 3:2, 2:5)

Foto: STK hokej

Plzeň vyhrála nad Brnem ve druhém kole

Futsal naplno Akce: Mistrovství ČR neslyšících mužů a žáků ve futsalu Kdy: 15. února 2020 Pořadatel: SKN Brno Kde: hala VUT v Brně – Králově Poli Výsledky: Muži – 1. SKN Brno; 2. SSK Vítkovice Deaf; 3. I.PSKN Praha; 4. SKN Hradec Králové Žáci – 1. SKN Hradec Králové; 2. SK Olympia Praha; 3. SSK Vítkovice Deaf; 4. I.PSKN Praha Všechny zápasy mužů se hrály 2 x 20 minut hrubého času a žáků 2 x 15 hrubého času.

Muži ze SKN Brno

Nad zeleným stolem

34

ČASOPIS UNIE • 5–6/2020 • ročník XXIV

Společná fotka účastníků

Foto: Naďa Mašijová

Akce: Mistrovství ČR ve stolním te‑ nise Kdy: 15. – 16. února 2020 Pořadatel: SKN Brno Kde: sportovní hala TTC Moravská Slavia Brno Výsledky: Muži – 1. Michal Kratochvíl, 2. Jaroslav Helus (oba SKN Plzeň), 3. Roman Šlechta a David Grym (oba SK Olympia Praha SPS). Ženy – 1. Jitka Mazuchová, 2. Darina Hajíčková (obě SKN Brno), 3. Soňa Iškovská (TJ Slo­ van Zlín). Družstva (smíšená) – 1. SKN Plzeň A (Jaroslav Helus, Michal Kra­ tochvíl), 2. místo SK Olympia Praha SPS A (David Grym, Roman Šlechta), 3. SKN Plzeň B (Zdeněk Bureš, Ivo Mimra).

SPORT

Akce: Přátelský zápas v ledním hokeji s Maďarskem Kdy: 22. února 2020 Pořadatel: SKN Brno Kde: Sportcentrum Lužánky, Brno Výsledky: Česko – Maďarsko 17:1

Foto: STK hokej

Hokejový přátelák s Maďarskem

Společná fotka hokejistů

Neslyšící běžkař František Kocourek na závodech slyšících 1) Ultrabiel v Polsku, 7. března 2020, délka: 42 km. Celková účast: 59 závodníků.

2) Šumavský skimaraton, Kvilda, 22.– 23. února 2020, pořadatel Fischer Ski klub Šumava. 1. den (24 km – volná technika) na 33. místě. Celková účast: 151 závodní­ ků. 2. den (24 km klasickou technikou) na 21. místě, závod dokončilo 230 účastníků.

3) Wolsvagen Bedřichovská 30, 12. úno­ ra 2020, volná technika, 53. místo v čase 1:35:15 z celkové účasti 518 závodníků.

4) ČT Jizerská 50, 13. února 2020, František Kocourek dojel na celkovém 139. místě v čase 2:38:11, ve své kategorii se umístil na 101. místě. Závod dokončilo okolo 4,5 tisíc účastníků.

Akce: Deaf Ski Europacup pro kluby Kdy: leden – březen 2020 1. kolo: 23.–25. ledna 2020 v Nesselwang, Německo 2. kolo: 13.–15. února 2020 v Are, Švédsko 3. kolo: 28. února–1. března 2020 v Weinebene, Rakousko Celkové výsledky ze všech lyžařských závodů: Jan Panský – 5. místo (371 b.), Matěj Ponocný – 19. místo (123 b.), Jiří Jungmann – 33. mís­ to – veterán (23 b.), Zdeněk Sokola – 35. místo – veterán (18 b.)

Na třetí kolo jela výjimečně velká výprava českých lyžařů, kte­ rou tvořily i děti a jejich rodičovský doprovod.

Kategorie děti: Kest Adam, Daxner Villiam, Filip Jan, Šůna Ondřej, Raška Jakub.

Kategorie týmy (smíšené): Na 7. místě se umístilo SK SKIVELO Olomouc a SKN Brno na 16. místě.

Výpravu vedli trenérka SKIVELO Veronika Grygarová, trenér dětí Jaroslav Grygar a pomocník J. Málik.

Foto: Dana Kestová

Kocourek v polské akci

Foto: František Kocourek

Čeští lyžaři v evropských pohárech

Výprava v Rakousku

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35