UNIE 3-4/2020

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

3–4/2020 • roč. XXIV • 49 Kč

MARKÉTA ZELENKOVÁ

DÍKY TANTŘE SI UVĚDOMUJI ŽIVOT A VÍCE SI JEJ UŽÍVÁM str. 10

EDITORIAL LUCIE WAGNER šéfredaktorka UNIE

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, během cest po Praze, což jsou převážně cesty do zaměstnání a zpět, se mi vždy naskytne zajímavý pohled. Usadím se v tramvaji či metru a sleduji spolucestující. Kolikrát se můj pohled střetne s pohledem druhých? Co myslíte?

Téměř ani jednou. Všichni jsou velmi zaneprázdněni sledováním svých mobilních telefonů.

Jistě, mobil je neskutečný vynález. Co vše ta krabička pojme! S čím vším nám pomůže! Fotoaparát. Okamžitá komunikace. Vyhledání všeho nemožného, nejbližší kavárnou počínaje, předpovědí počasí na druhém konci světa konče. Sociální sítě.

Sbíráme lajky, radujeme se ze zvyšujícího počtu sledujících. Mohla bych pokračovat, ale bohužel nemám tolik prostoru. Či spíše bohudík.

Skutečně si tato krabička zaslouží tolik naší pozornosti? Pominu zdravotní hlediska – od toho jsou zde povolanější osoby – avšak často však ve svém okolí slýchám „Musíme naší holce zakazovat mobil“, „Ten můj přijde domů a jediné, pro co má oči, je mobil.“ Jaký je váš žebříček hodnot? Pochybuji, že na prvním místě na něm je tato hračička. Je na něm rodina, vaši nejbližší a také vy sami. To oni a vy samotní si zasloužíte mnohem více pozornosti.

Tak co si dát jeden den offline?

Vaše Lucie Wagner

2

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

OBSAH 4

ČUN/ČMUN PRAHA, LIBEREC

6

30 LET ČUN VE VÍRU PŘEKOTNÝCH UDÁLOSTÍ 1995–2000

8

Z DOMOVA

10

REPORTÁŽ: TANTROU K SEBEPOZNÁNÍ

15

MEZINÁRODNÍ AKCE NESLYŠÍCÍCH V ROCE 2020

16

ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ: BARBORA ZACHO Nejsem kouzelnice, ale kadeřnice

20

NAVŠTÍVILI JSME JAK VYPADÁ NESLYŠENÍ?

23

ŠACHY NA SNĚHU

24

ESLYŠÍCÍ SENIOŘI: N ANTONÍN ZRALÝ Veselý život českého Chaplina

28

P SYCHOLOGIE: ZDRAVÁ SEXUALITA – ZÁKLAD SPOKOJENOSTI

30

ANKETA: JE SEXUALITA MEZI NESLYŠÍCÍMI TABU?

32

HVĚZDY V NÁS: BERAN, BÝK

34

SPORT

35

POTREFENĚ

OBSAH

REDAKCE SE ZPOVÍDÁ

Jak nejraději relaxujeme?

Lucie Wagner: Aktivně i pasivně: při práci na zahradě, na horách, v sauně, na masáži nebo při šálku dobré kávy.

Monika Ťuláková: Četbou s horkým čajem po ruce a kvalitním spánkem.

Lenka Hejlová: Návštěvou muzeí a zajímavých gastropodniků, četbou/ sledováním detektivek, cestováním po památkách a u vodních sportů.

Ivana Hay Tetaue‑ rová: Výlety do přírody s rodinou či kamarády, u filmu doma/v kině, nad

knihou nebo uměleckým tvořením, u nějž se ponořím do světa fantazie.

Milena Brožová: Nejlépe si vyčistím hlavu při běhání či při klábosení s kamarádkou. A také při četbě zajímavé knihy nebo při sledování pěkného filmu.

Lucie Sedláčková Půlpánová: S přáteli nad hrnkem kafe, četbou knihy nebo nenáročnou turistikou s dětmi.

Kristina Pánková Kratochvílová: V přírodě, v sauně a četbou dobré knihy.

KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE

Petr Pánek: U šachů. Také četbou historické beletrie, sledováním filmu, saunováním nebo procházkami lesem se psem a zahradničením.

Bára Flusserová: Tak, že úplně vypnu a nemyslím na nic jiného, např. u kreslení antidepresivních omalovánek. Momentálně mi chybí válení se na pláži při vysněné dovolené.

Eva Kastnerová: Při sledování filmových novinek.

Uvolním se u jógy, kdy se zaměřím na techniky dýchání.

Nikola Novotná: Na výletech do přírody, u sportu nebo u kafe s kamarádkami.

Martin Jarůšek: Nejlépe při delším pobytu v léčivých lázních.

Mac Henzl: Psaním, kreslením, sledováním seriálů a hraním videoher.

• 3–4/2020, roč. XXIV ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT POZOR, OD NOVÉHO ROKU ZMĚNA! Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Barbora Flusserová. tým pro zpracování překladů a videí: Eva Kastnerová, Eva Sattler, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Petr Pánek, Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová redakční fotograf: Nikola Novotná foto na titulní straně: Johana Kratochvílová foto na zadní straně: unsplash grafický design, sazba: signatura.cz, s. r. o.

Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

ČUN/ČMUN

KLUB MAMINEK NELENIL kapli. Děti s rodiči si přítomného Mikuláše v doprovodu anděla užily, stejně tak i prohlídku vystavených betlémů.

Kladné ohlasy také sklidila přednáška zaměřená na dentální hygienu, kterou si pro Klub maminek připravila paní Ing. Bc. Jana Krajčíková (Smažíková). –lw-

PRAHA

Foto: Martin Jarůšek

Pro maminky s dětmi není Rodinné centrum Letná neznámý pojem. Od října do prosince se zde scházely na zajímavé přednášky z různých oborů a následně na diskuze s odborníky. Samozřejmostí bylo tlumočení do českého znakového jazyka. Největší úspěch mělo mikulášské setkání v Betlémské

V Ý TVARNÁ DÍLNIČKA PRO NESLYŠÍCÍ V ČUN PRAHA V ČUN Praha se nadále jednou za měsíc v úterý koná výtvarná dílnička vedená Ivanou Hay Tetauerovou. Účastníci měli tentokrát možnost vyzkoušet si velmi oblíbenou malbu akrylovými barvami na plátno anebo malbu na sklo,

4

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

kdy tvořili pestrobarevné skleněné svícny, které jsou ideální do zimních večerů. Přinášíme několik fotografií z této kreativní akce.

–iht-

PRAHA

ČUN/ČMUN

Sociálně aktivizační služba ČUN Praha

ČEŠTINA PRO NESLYŠÍCÍ

BŘEZEN - ČERVEN 2020

KLUB NESLYŠÍCÍCH MATEK

KDE: Rodinné centrum Letná, Janovského 24, Praha 7

KAŽDÉ Ú 15:00 - 1 TERÝ 6: MALÝ SÁ 30 L

KDE: ČUN PR AH DLOUHÁ A 37 PRAHA 1

S SEBOU:

SEŠIT A PSAC Í PO

PŘIHL

ÁŠKY

: LUC IE

lucie.s

tanov

TŘEBY

STAN

ska@

12:00-16:00

OVSK

Á

cun.cz

TĚŠÍM SE NA VÁS!

T

N Y: ERMÍ

OBRAZ VYTVOŘILY MAMINKY S DĚTMI

5. 3. 19. 3. 2. 4. 16. 4. 30. 4. 14. 5. 28. 5. 11. 6.

Přihláška: marie.jirkovska@cun.cz

Přihlásit se vždy v pondělí v tom týdnu, kdy se koná klub neslyšících matek

Sociálně aktivizační služba ČUN Praha

K LEPŠÍ KONDICI ČUN Liberec nabízí neslyšícím možnost individuálních tréninků u cvičitelky Lenky Marx. Při první schůzce se zaměří na přání a cíle klientů. Například zda chcete zlepšit svou fyzickou kondici, zpevnit svaly či odstranit bolesti zad, nebo se zaměřit na vaši sportovní přípravu a jen se prostě cítit dobře? Nebojte se a přijďte si zacvičit.

Těší se na Vás Lena Marx.

–lmLIBEREC

Foto: Lena Marx

PŘED SILVESTREM

LIBEREC

Liberecké cvičenky si ještě na konci roku 2019 stihly zahrát bowling v rámci rozloučení se starým rokem, který je velmi bavil.

Následovalo předsilvestrovské sezení v ČUN Liberec, které se protáhlo až do pozdního večera.

–lm-

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

2. díl: 1995–2000

Ve víru překotných událostí TEXT: Petr Pánek / FOTO: Petr Pánek a archiv ČUN

V druhém díle našeho seriálu o historii ČUN se podíváme na přelomové události, které přinesl závěr minulého století.

B

yl jsem tři roky sekretářem Vladimíra Buberleho, jednoho z nejschopnějších českých neslyšících 20. století (jeho příběh jsme přinesli v Unii 3-4/2009).

Byl to milý člověk, přesto se uměl také rozčílit. Třeba když se vyskytly technické chyby u našeho prvního CD slovníku znakového jazyka (1997).

Tento čtyřdílný slovník s téměř deseti tisíci znaky se stal monumentálním, ale nedoceněným dílem.

V tomto období už běžely naplno kurzy znakového jazyka. Jen na ústředí se vystřídalo postupně deset neslyšících lektorů a tři tlumočnice.

Rok 1998 byl v ČUN obdobím velmi činorodým. Vladimír Buberle se během jara účastnil jako zástupce ČUN jednání při prosazování zákona

6

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

č. 155/1998 Sb. o znakové řeči.

19. září 1998 jsem pomáhal nosit do Divadla v Dlouhé rekvizity a přepravky s občerstvením. To byla moje role na prvním ročníku Mluvících rukou. První dva ročníky připravila Veronika Hodonská (dnes Toráčová), která zajišťovala administrativu.

V listopadu 1998 se na ústředí objevila podivuhodná žena, Američanka Vesta Dee Sauter, tlumočnice a misionářka. Připravila pro naše lektory odborné školení, jak se má znakový jazyk učit.

V prosinci 1998 měla v Divadle Na zábradlí premiéru hra Plukovník Pták, poprvé u nás tlumočená do znakového jazyka (Gabrielou Houdkovou).

Roku 1999 se rozšiřoval stacionář v Dlouhé o velkou klubovnu. A rok

2000? V červnu proběhly oslavy 10. výročí ČUN a volba nového prezidenta Jiřího Dachovského v listopadu.

Na ústředí byla v té době skvělá parta lidí, kromě Vladimíra Buberleho tajemník František Wolf, ekonomka Helena Skružná, účetní Hana Umlaufová, sociální pracovnice Julie Jurečková. Vedle redakce Unie s námi seděla Veronika Hodonská a po ní Radka Vodseďálková.

Kamila Spěváková (v ČUN pracuje od r. 1993) V březnu 1996 jsem nastoupila po Martině Popelářové na místo sekretářky ústředí ČUN. K velkým zážitkům patřil zájezd „Holandskem po stopách neslyšících“. Pozval nás Jan Templaar, ředitel domova pro neslyšící seniory Gelderhorst. Po jeho vyprávění se Vladimír Buberle rozhodl, že chce Gelderhorst vidět. A tak jsme tam jeli na pobyt od 30. září do 5. října 1996. Viděli jsme město Ermelo, domov pro seniory v Ede, školu pro neslyšící v Haagu, klub neslyšících a pamětihodnosti v Amsterdamu a Naardenu.

V témže roce jsem se zúčastnila jako delegátka Valné hromady ČUN. Volby probíhaly v ústavní kapli smíchovské školy. Viděla jsem nejzajímavější duel o post prezidenta ČUN, a sice mezi mužem – Vladimírem Buberlem – a ženou – Miroslavou Volejníkovou z Plzně. Další dva kandidáti – Ota Panský (Olomouc) a Zdeněk Hudec (Ostrava) – svou kandidaturu

Vernisáž výstavy DeafArt, 21. září 1999

stáhli. Prezidentem byl nakonec zvolen Vladimír Buberle.

Ještě v roce 1997 jsme byli všichni neslyšící označováni s malým „n“.

Pak přijel generální ředitel EUD Johan Wesemann a během přátelského sezení u kávy jsme se dozvěděli, že neslyšící by měli být označováni za jazykovou menšinu a psát se s velkým „N“.

František Wolf (v ČUN praco‑ val v letech 1995–2009) K neslyšícím jsem se dostal po třicetileté službě v armádě.

Nastoupil jsem v červnu 1995 na uvolněné místo tajemníka po Petru Vladykovi.

S panem Buberlem a panem Ptáčkem jsme jednou jeli pro dar nizozemských neslyšících z diakonie v Ermelo – devítimístný mikrobus Toyota. Na zpáteční cestě nás Němci na hranicích nechtěli pustit, mysleli si, že jsme gastarbeiteři (pracovníci z ciziny, pozn. red.).

V dokladech nám totiž chyběla darovací smlouva. Museli jsme poslat v češtině fax Holanďanům a ti nám poslali zpět překlad.

Mikrobus nám přinesl další možnosti. Jezdili jsme s ním na školení lektorů na Tesák nebo do Berouna, na zasedání rady, vozili v něm i obrazy Antonína Kovaříka.

lektory Vesta Dee Sauter školí a 1999 rvn . če 26 ě, ZJ v Beroun

V letech 1998 a 1999 jsme i díky autu uspořádali dvě velké výstavy obrazů neslyšících umělců v Památníku národního písemnictví – Slyšící duše (1998) a DeafArts (1999). Na podobných akcích nám hodně pomáhali fotograf Dan Zavoral a řidič Zdeněk Chuda. Mikrobus nám dobře sloužil až do roku 2008.

Mezi neslyšícími byly oblíbené plesy, v té době jsme je pořádali v hotelu InterContinental. Pro V. Buberleho nebylo nic problém. V úterý přišel do práce a řekl, že v sobotu bude ples. A byl.

O čem jsme psali v Unii 1996: Šéfredaktorkou se po Marii Hradilkové stala Romana Mázerová. Unie poprvé zdražila – z 5 Kč na 10 Kč. Nadále vycházel obrázkový slovník cizích slov, Nápady kutila Pepy a seriál o školách pro SP. Řešily se psací telefony a skryté titulky v televizi. Píšeme o chystaném oboru ČNES na FF, založení ČSTZJ i rozvodu princezny Diany.

1997: Pokračoval zeměpisný seriál o různých zemích světa, vyšly ukázky z románu Opuštěná od neslyšící spisovatelky Ludmily Grossmanové, rozhovory s herečkou Dagmar Veškrnovou a manželi Sauterovými, seriál Nebojte se internetu či zpravodajství z letní deaflympiády v Kodani.

1998: Psali jsme o chystané novince v televizi – Zprávách ve ZJ, o konferenci o ZJ v Bruselu, hokejovém úspěchu v Naganu, prvním ročníku Mluvících rukou nebo brněnských Hrách bez hranic.

1999: Přinášíme reportáže o neslyšících rybářích, zimní deaflympiádě v Davosu, návštěvě americké tlumočnice Lillian Beardové, o školení pro tlumočníky v Berouně, filmu Ivo Trajkova Minulost a o kongresu WFD v Brisbane.

2000: Píšeme o nové organizaci Deafintl, která má řešit problémy neslyšících v rozvojových zemích, o neslyšící jeptišce, astronomce, hokejistech a právnících, o počítačích, které nahradí tlumočníka, a o první demonstraci neslyšících u nás.

Oslavy 10. výročí ČUN, 22. června 2000

Na besedu do Dlouhé přišli olympijští vítězové z Nagana – Slavomír Lener a František Kučera, 16. června 1998

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

Z D OMOVA

Připravila Lenka Hejlová

Prezident přijal neslyšící sportovce

Foto: Daniela Hyklová

Prezident republiky Miloš Zeman při‑ jal 22. ledna 2020 naše neslyšící spor‑ tovce, kteří z XIX. zimní deaflympiády v italské Valtellině­‑Valchiavenně přivezli celkem sedm medailí. Ota Panský, předseda ČSNS a zároveň vedoucí výpravy, během setkání na Hradě vyjádřil panu prezidentovi dík za to, že je v naší historii jediným prezidentem, který přijal neslyšící reprezentanty.

Hands Dance oslavili pět let

Foto: Jaroslav Klein

Hands Dance oslavili 30. ledna 2020 v brněnském klubu Leitnerova pět let své existence. V rámci výročí nafotili kalendář Hands Dance pro rok 2020, který byl během večera slavnostně pokřtěn. Na programu byly i písně seskupení Karel Gott revival Morava a zpěvačky Lucie Hanákové – obě vystoupení byla umělecky tlumočena do ČZJ samotnými Hands Dance.

Hands Dance tlumočí divadelní představení a přibližují hudbu a písně prostřednictvím umělecké formy ČZJ. Svými uměleckými vystoupeními přibližují slyšícím divákům jazyk a kulturu neslyšících a samotným neslyšícím umožňují zprostředkovat zážitek z hudby a divadla.

Podpora Komory

8

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

lhostejná. Současná rada Komory by ráda nadchla další kolegy ke spolupráci, aby společně vytvořili a vedli stabilní a silnou profesní organizaci tlumočníků znakového jazyka.

Text: Barbora Fodorová

Foto: Nikola Novotná

1. února 2020 se v Praze uskutečnil mezinárodní seminář Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka (EFSLI), který byl zorganizován ve spolupráci s Českou komorou tlumočníků znakového jazyka (Komora). Komora se již delší dobu nachází v těžké situaci a její budoucí fungování je velmi nejisté. EFSLI se rozhodlo Komoru podpořit, a proto přizvalo do Prahy rakouskou tlumočnici a lektorku Hannu Boesch, aby zde představila sociokratický model vedení organizace, který již v Rakousku úspěšně aplikují.

Obrovská účast svědčila o tom, že českým tlumočníkům není situace Komory

Z D OMOVA

Jubilejní INSPO

ZNASCAR 2020 V minulém čísle jsme otiskli pozvánku na ples k 20. výročí Pevnosti.

Nyní přinášíme aktuality k programu plesu. Hlavním bodem programu bude slavnostní vyhlášení cen ZNASCAR 2020. Pro tento rok se bude soutěžit ve čtyřech kategoriích: 1. ČZJ v médiích, 2. Tlumočník ČZJ, 3. Nejlepší lektor Pevnosti, 4. Talent v uměleckém projevu. V kategoriích číslo 1 a 2 bude osobnosti nominovat veřejnost; kandidáty do kategorií 3 a 4 vybere odborná rada Pevnosti. Nominace budou přijímány do 31. března 2020.

Veškeré informace najdete na www.pevnost.com/cz/projekty-33/ples-76/ znascar-90.

Předprodej vstupenek probíhá zde: https://goout.net/cs/jine­‑akce/ples­‑pevnosti -2020/fiygf/+emokp/.

Foto: Jeden svět

telefonních linkách nejen institucí státní správy; tým Singslate: Signslate – online tlumočení z mluvené řeči do znakového jazyka a naopak; Tichý svět (M. Procházka): Nová Tichá linka; Svatoslav Ondra z MU Brno: Nový CoUnSiL 2.0 spolupracuje s Polygrafem.

Klimatická krize okem diváka

Foto: archiv Pevnosti

Současná epidemie koronaviru (COVID-19) a s ní spojená bezpečnostní opatření donutily organizátory jubilejního 20. ročníku konference INSPO odložit datum jejího konání na pondě‑ lí 12. října 2020.

Návštěvníci se zájmem o téma sluchového postižení se mohou v náhradním termínu těšit nejen na tyto vystupující: Česká unie neslyšících (M. Novák): Skryté titulky u televizních programů v souvislosti s přechodem na DVB­ ‑T2; Transkript online (Z. Bumbálek): Simultánní přepis řeči volaného na

Téma životní prostředí versus místní krajina a člověk řešil 22. ročník mezinárodního dokumentárního festivalu Jeden svět, který se měl konat od 5. do 14. března 2020 v Praze a poté v dalších 35 městech České republiky. Organizátoři však v reakci na mimořádné opatření související s epidemií koronaviru museli zrušit téměř dvě stovky projekcí, které se měly uskutečnit do soboty 14. března.

Filmy, které diváci nestihli vidět, přesunuli organizátoři do online kina DAFilms.cz, kde byly k přehrání online od 12. března do 17. března za 59 Kč.

O festivalu více zde www.jedensvet.cz/2020/.

Na stojáka!

Organizace Tichý svět ve spolupráci s Underground Comedy pořádá 7. května 2020 v pražském Rock Café stand­‑up vystoupení, kde vystoupí komici z pořadu Comedy Club uváděném na stanici Prima Comedy Central.

Stand­‑up vystoupení slyšících komiků budou tlumočena do českého znakového jazyka. Spolu s nimi možná vystoupí neslyšící stand­‑up komici, kteří našli odvahu a do 14. února se přihlásili organizátorům z Tichého světa. Akce je benefičního charakteru – výtěžek z ní poputuje na podporu Tichého světa.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

R E P O R TÁ Ž

TEXT: Milena Brožová / FOTO: Johana Kratochvílová

Tantrou k sebepoznání V dnešní době, kdy jsme zaplaveni informacemi a zaručenými internetovými zprávami, je tantra stále spojována zejména se sexem. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Tantra v širším slova smyslu je filosofií, duchovní vědou pocházející z Indie. Jedná se o soubor metod a technik, které vedou člověka jak k poznání sebe samotného jakožto celistvé bytosti, tak i ke spojení s vesmírem.

T

antru znám jako filosofii, v poslední době je však ve světě neslyšících spojována s Markétou Zelenko‑ vou. Ta na konci loňského roku v Brně připravila ve spolupráci s Mar‑ tinem Plasem přednášku o tantře. Pro velký úspěch pak následovala v únoru letošního roku další přednáška, tentokrát jen s Markétou v Praze.

Markéto, jak ses dostala k tantře?

Poprvé mě v knihkupectví zaujala kniha „Tantra pro každého“. Už delší dobu hledám něco, co mi „chybí“, neumím to popsat. Když se o tantře zmínila i lektorka Soňa v ženském kruhu pro neslyšící, cítila jsem, že by to mohlo být ono – to „pravé ořechové“. Po mých nezdarech ve vztazích a nenaplněné touze jsem si řekla, že si knihu koupím a přečtu.

Co jsi zjistila?

Zaujala mě témata jako „pomalý sex“, „uctívání“, „sexuální energie“ apod.

Začala jsem se tématu více věnovat – vyhledala jsem i tantrické sezení – a tento zážitek mohu jen doporučit.

Podle čeho sis vybírala místo tantrického sezení?

Pátrala jsem na internetu a narazila na webové stránky Martina Plase. Zaujal

10

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

Tantra jako učení v bodech: • Hra dvou pólů, které vytváří dokonalý celek a vzájemně se doplňují: ° dobro x zlo ° hmota x duch ° oheň x voda ° muž x žena (obě pohlaví jsou na stejné úrovni. Jsou stejně silná, i když v jiném slova smyslu) • Každý z nás má v sobě mužský i ženský princip.

• Přístup k životu bere pozitivně (hledá harmonii, pomocí meditace chce zjistit, kdo jsem.

Hledá mojí identitu; kdo jsem já jako člověk – celá bytost.

R E P O R TÁ Ž

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

R E P O R TÁ Ž

mě svým proslovem a vystupováním, a proto jsem jej kontaktovala. Později na kurzu jsem viděla, že lidé mu věří, že je umí zaujmout, že umí vystihnout jejich problém či překážku, pojmenovat je a zpracovat a poté jim ukázat správnou cestu.

rozpacích, ale hned po úvodním rozhovoru s terapeutem jsem se zklidnila.

Během našeho povídání jsem vyslovila svá přání, své pocity a i svá očekávání.

Chtěla jsem zkusit masáž jóni (masáž intimních partií, pozn. red.).

Jak probíhalo tantrické sezení?

To je dost o důvěře a i odvaze. Kde jsi čerpala odvahu?

Sezení se odehrávalo v tlumeně osvětlené místnosti, typické pro masáže.

Vedle položeného masážního futonu (širší matrace) stálo na zemi rádio, přístroj na ohřívání oleje a kamenů, teplé ručníky a také ovocné pohoštění.

Přiznám se, že jsem byla ze začátku na

Ano, důvěra je velmi důležitá. Proto je to nastavené tak, že součástí sezení je i promluva s masérem, kde si vymezíte hranice a určíte si například, zda budete oblečeni oba, nebo jen jeden z vás.

V mém případě měl masér Martin zakryté intimní partie sarongem (velký

šátek, pozn. redakce). Úvodem mi doporučil, abych dýchala tak, jak potřebuji a pociťuji. Podle situace jsem mohla vydávat i nějaké zvuky. Cílem bylo, abych se co nejvíce uvolnila. Obecně platí, že po uvolnění přicházejí i silnější prožitky, třeba i v podobě orgasmu.

Povedlo se to i během tvého sezení?

Nepředbíhejme . Platí, že když je člověk „svázaný“, čili je nervózní nebo v křeči, uvolnění nepřijde, a tím pádem ani orgasmus. Tělo i mysl by měly být propojeny a měly by být v harmonii. Po promluvě s terapeutem jsem se šla osprchovat, oblékla si sarong a pak to začalo. Masér mě přivítal, stáli jsme proti sobě a dívali se vzájemně upřeně do očí. Pak se mně jako ženě hluboce poklonil. Následovala příjemná a klidná masáž hlavy, zad a trupu v „zakryté“ fázi, tj. přes sarong. Tak se totiž navazuje důvěra mezi masérem a klientem. Hodně se mi líbila masáž dolní části zad a nohou. Masér střídal masáže a objetí.

Objímat cizího člověka je dost neobvyklé…

Ano, taky jsem se ze začátku styděla, ale když jsem se uvolnila, začala jsem si objetí užívat. Nejde o klasické objetí tvář v tvář, ale spíše o objímání částí těla. Je to nepopsatelně příjemné.

Dovedu si to i představit. Jak dlouho trvala celá procedura?

Celkem asi tři hodiny. Po po zahajovacím rituálu a zhruba hodině masáže v zakryté fázi mi masér s mým souhlasem sundal velký šál, zatímco se mi díval do očí. Poté jsem si lehla na břicho a Martin mi zahřál tělo teplými ručníky a masážními kameny, aby mi uvolnil svaly. Pak začal s masáží zadní části těla, při které používal kokosový olej.

Co se ještě dělá před masáží intimních partií?

Můj masér postupoval opravdu citlivě a profesionálně. Poznal, kdy jsem připravená. Součástí bylo i probuzení smyslů. Martin mi zavázal oči a já nevěděla, co očekávat.

12

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

R E P O R TÁ Ž

Bc. Markéta Zelenková (33) • maminka dvou holčiček Molly a Emily • vystudovala Pedagogickou fakultu MU v Brně • působí jako asistentka pedagoga na ZŠ pro sluchově postižené na Praze-Smíchově • moderátorka Zpráv v českém znakovém jazyce na ČT2 • přednáší o komunikaci s lidmi se sluchovým postižením

Začala zajímavá hra s ovocem. Nebudu ale říkat vše, protože to má být smyslné překvapení. Poté pokračovala masáž jako na začátku, hezky postupně od hlavy až k patě.

I na masáž hlavy používal olej.

To jsi musela mít olej i ve vlasech…

S jakým pocitem jsi odcházela domů?

Bylo něco, co se ti nelíbilo?

Ano, olej byl úplně všude. Měla jsem rozmazané líčení, mastné vlasy, ale nevadilo mi to. Věnovala jsem se masáži, starosti jsem pustila z hlavy, byla jsem uvolněná a užívala jsem si to. Masáž prsou i intimních partií byla velmi vzrušující, masér uměl dráždit a laskat tak, že jsem chtěla víc. A když jsem došla k vrcholu, byla jsem v transu, jako bych se vznášela.

Vyvrcholení trvalo poměrně dlouho a bylo to opravdu krásné, nikdy před tím jsem nic takového nezažila. Po patnáctiminutovém odpočinku, kdy jsem nechávala své myšlenky volně plout, jsem se osprchovala. Poté jsme s masérem probrali mé pocity, myšlenky a popsali si situaci. Byl to pro mě velký zážitek. Odcházela jsem uvolněná a jako bych se ocitala v jiné dimenzi.

Nebylo nic, co by se mi vyloženě nelíbilo. Terapeut vše bedlivě sledoval a znal své hranice. Když vycítil, že mi něco není příjemné, nepokračoval.

Doporučila bys to neslyšícím?

Ano. Nejenže se napojíte na sebe jako na člověka, ale budete znát i svou hodnotu a budete si více uvědomovat život a jako takový si jej užívat.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

R E P O R TÁ Ž

N

a přednášce pro neslyšící pře‑ dával své zkušenosti i Martin Plas, CSB (= Certified Sexologi‑ cal Bodyworker). Ten se tantrou jako filosofií již nezabývá. Vede lidi k tomu, aby byli sami se sebou spo‑ kojeni. Aby dosáhli toho, co chtějí.

A pokud k němu na sezení přijde pár, snaží se o to, aby byli jako partneři otevření, pravdiví a šťastní.

Martin působí podle přání klientů jako masér, terapeut nebo i lektor/ mentor.

Jako masér zprostředkovává klientům silný transformační zážitek během práce s tělem a masáží.

Jako terapeut se zaměřuje na překonání překážek, které klienty trápí (například odcizení, ztráta důvěry,

Martin Plas (33) • Vystudoval SPŠ stavební.

• Studoval rok čínskou medicínu • Zabýval se ezoterikou, tantrou, neotantrou, teorií fungování těla • S Lucií Sitařovou, CSB, založil centra CSB (CCSB), kde pomáhají klientům.

• Devět let praxe v oblasti intimity a vztahů. S Lucií Sitařovou jsou řečníky na festivalech, veletrzích, konferencích a summitech. Oba jsou zakladatelé Školy intimního splynutí, masážního a terapeutického centra. Autoři online kurzů.

14

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

nechuť k sexu apod.) Pomáhá jim tak znovu se sobě otevřít a začít budovat nový pozitivní přístup k partnerské i tělesné intimitě.

Jako lektor/mentor pak předává informace a své znalosti pochopitelným způsobem.

Martin podotýká, že když pracujeme sami se sebou, zjišťujeme, co nás naplňuje, co nás dělá šťastnými a klidnými. Pomocí různých metod, masáží hledáme své „pravé já“. Když poznáme své hranice a potřeby, můžeme na sobě pracovat a s tím i pracovat na vztazích k různým lidem. Zní to relativně jednoduše, být v souladu se svým tělem, být vděční a podle toho k němu také přistupovat. Ale dá to práci. Proto se člověk musí otevřít a najít důvěru v sebe samého.

Pokud chceme pracovat na partnerském vztahu, Martin doporučuje „nekompromisně postavit Lásku nad Ego!“ Nemáme hrát na oběti, ale snažit se vše zlepšit. Podívat se společně na to, co se děje, komunikovat a popsat své pocity, potřeby a vymezit hranice. Dva jsou silnější než jeden. Spojte se proti problému, nestavte ho mezi sebe. Nebojte se poděkovat, nebo se i omluvit.

Martin upřesňuje: „Víš, lidé umí říci, co se jim nelíbí, ale neumí popsat konkrétně, co by se jim líbilo. Řeknou, nelíbí se mi, co děláš. Ale už neumí popsat přesně, co by chtěli a jak to má vypadat.“ Říkám, že není snadné říci někomu do očí, co se mi na něm nelíbí, ale ještě těžší je se někomu úplně otevřít. Kde vzít tu odvahu?

I na to Martin má odpověď: „Seber odvahu, otevři se. Lidé se nechtějí otevřít, protože se bojí, co o sobě zjistí. Ale tím, že nechtějí vidět problém a dělají, že neexistuje, ubližují svému tělu. Není to dobré a zdravé. Otevřít se znamená vyčistit bolavé rány. Hojení je bolestivé, ale stojí za to! Když se lidé bojí otevřít, pak snadno vyhoří a nesou si to v sobě celý život.“ Podle Martina je škoda, že lidé nevyužívají plnou kapacitu svého těla a jeho možnosti. Tím, že své tělo poznáváme, se posouváme a zjišťujeme, co v nás je a čeho jsme schopní.

Pracuji s obavami, s uměním se otevřít a uchopit problém.

Pokud se rozhodneme otevřít se, je velmi důležité vybrat si někoho, komu důvěřujeme a kdo bude respektovat naše hranice. Podle Martina je velmi důležité si uvědomit, že slyšící i neslyšící člověk NEMUSÍ nic dělat. I když to doporučuje odborník. Sezení je dobrovolné, a když nechci, aby na mě někdo sahal, tak tomu tak nebude. Vždy je možnost říci: „Už nechci.“ / Dost, to stačilo.“/ „To se mi nelíbí!“ Když k sezení budeme přistupovat jako ke hře, může se z toho stát zábavná činnost. Martin doplňuje: „Tantra je o tom, abys probudila své tělo, a tak ho více vnímala a posléze pracovala s jeho limity. Nemusíš překonávat hranice, pokud nechceš, ale limity můžeš pomalu posouvat. Například tak, že budeš pracovat se studem.“ S neslyšícím klientem pracuje Martin jako terapeut více hmatem, improvizuje.

• Sexological Bodywork = sexuologická práce s tělem • Neotantra (= nová tantra) užívá cvičení k poznání sebe samého a k otevírání se hlubším intimním prožitkům. Význam „intimní“ zde neznamená jen sexuální, ale i duševní.

Z E S V Ě TA

Připravila Ivana Hay Tetauerová

Nadcházející mezinárodní akce neslyšících v roce 2020 23. Mezinárodní kongres vzdělávání neslyšících (ICED 2020) Kdy: 6.–9. července 2020 Kde: Brisbane, Austrálie Téma: The Power of Connection (Síla propojení) Www: https://iced2020.com/ Na kongresu se budou konat přednášky, workshopy a interaktivní setkání zaměřená na téma propojení: • po celém světě napříč jazyky a kulturami • prostřednictvím mluvených, znakových a psaných jazyků • mezi výzkumníky a praktiky • mezi učiteli neslyšících a učiteli v běžných školách • mezi učiteli neslyšících a dalšími odborníky • mezi odborníky, studenty a jejich rodinami Oficiálními jazyky ICED 2020 budou angličtina, auslan (australský znakový jazyk) a mezinárodní znakový systém pro přednášející a tlumočníky. Též bude zajištěn simultánní přepis v angličtině.

Festival Oiol poprvé

4. konference LESICO

Kdy: 9.–12. července 2020 Kde: Gallaudetova univerzita, Washington DC, USA Www: https://oiolfestival.org/ Oiol Festival je nový, sesterský festival uměleckého festivalu neslyšících Clin d’Oeil, který se koná každý lichý rok od roku 2003 ve francouzském Reims. Cíl festivalu zůstává stejný: propaguje znakový jazyk prostřednictvím kultury, médií, umění, technologie, inovací a vzdělávání neslyšících.

Neslyšící návštěvníci, kteří znají francouzský festival, se dožadovali něčeho podobného mimo Evropu, aby byla podobná možnost účastnit se takového festivalu i pro ty, kteří si nemohou dovolit cestovat z Ameriky do Evropy.

Festival Oiol se proto bude konat každý sudý rok, bude se tak střídat s evropským festivalem Clin d’Oeil, takže si neslyšící z Evropy i z Ameriky přijdou na své.

Kde: Varšava, Polsko Kdy: 21.–23. srpna 2020 Www: http://lesico2020.eu Konference LESICO se poprvé konala v Praze v roce 2013, poté v Paříži v roce 2015 a v roce 2017 v Basileji. Letošní konference se zaměří na tematiku výuky znakového jazyka jako prvního nebo druhého jazyka – jaké jsou zde rozdíly, jak ovlivňuje tento proces učení mozkové hemisféry a jaký je nejlepší způsob výuky znakového jazyka u lidí se sluchovým postižením nebo s kochleárním implantátem.

Tato konference je místem, kde si mohou lektoři a učitelé znakových jazyků vzájemně vyměňovat zkušenosti a poznatky, a je též ideální destinací pro výzkumníky znakových jazyků.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Používání mobilů nám

prodlužuje palce TEXT: Lucie Kastnerová FOTO: Nikola Novotná, archiv Barbory Zacho

Sympatická černovláska, která má jakýsi dar šířit kolem sebe pohodu a klid. Působí sebejistě a vyrovnaně. Aby ne, když každodenně pracuje s lidmi a napravuje jejich pohybová ústrojí. Ví proto dobře, že vstřícný přístup ke klientům je základem úspěchu. Ani je předem neupozorňuje na to, že je nedoslýchavá. Ne, že by se styděla, jen prostě nemá tu potřebu, i když občas dochází ke kuriózním situacím. Ale o tom více v rozhovoru.

Zde je: Barbora ZACHO.

16

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

Báro, ty ses narodila v Liberci už jako nedoslýchavá, viď? Úplně jistí si nejsme. Vím z vyprávění od mamky, že se jí zdálo divné, že nemluvím a nevydávám zvuky jako mí vrstevníci. Upozorňovala na to pediatra, ale ten ji vždy odbyl s tím, že Einstein začal mluvit až v pěti letech, že to nemá řešit. Když už to trvalo delší dobu, tak asi ve dvou letech se mnou mamka šla rovnou na ORL, kde mi potvrdili praktickou hluchotu. Dali mi

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

sluchadla a začal dennodenní trénink mluvení, artikulace…

Kam potom směřovaly tvé kroky, co se týká vzdělávání?

Do mateřské školy jsem chodila mezi slyšící, protože tehdejší školka pro neslyšící byla dojezdově daleko a rodiče byli časově vytížení. Měla jsem pak navštěvovat ZŠ pro nedoslýchavé v Liberci; pikantní však bylo, že podle sluchové ztráty mě zařadili do třídy s redukovanými osnovami učiva, a výhledově se mi tak nabízela možnost dalšího vzdělání v oboru dámská krejčová nebo kuchařka. To se rodičům nelíbilo, a tak jsem celý 1. stupeň chodila opět mezi slyšící. Až od 2. stupně jsem nastoupila do ZŠ pro nedoslýchavé, tentokrát mě zařadili do běžné třídy.

Pociťovala jsi na běžné ZŠ nějaké bariéry kvůli sluchové vadě?

Jako malá jsem to ani nevnímala, až když jsem byla starší, to už jsem ale chodila do školy pro nedoslýchavé.

Po ZŠ jsi nastoupila na gymnázium do Ječné. Co tě k tomu vedlo?

To bylo trošku kuriózní. Pořád jsem nevěděla, co by mě bavilo, i když jako malou mě vždy zajímalo vše, co souviselo s doktořinou a veterinou. Výběr středoškolských oborů pro sluchově postižené studenty nebyl příliš pestrý.

Z nabízených oborů se mi zamlouvala obchodní akademie v Berouně. Tu ale nakonec neotevřeli a jako náhradu nabízeli obor Zubní technik. Tam jsem přijímací zkoušky sice udělala, ale nakonec jsem si vybrala gymnázium v Praze. Lákalo mě velkoměsto.

Odtud ses přihlásila na 2. lékařskou fakultu UK, obor fyzioterapie. Tím sis snad částečně splnila svůj sen?

Ano, hodně jsem chtěla na veterinu, ale rozmlouvali mi to. Pak jsem objevila fyzioterapii, to se líbilo i mamce, a tak jsem se přihlásila – byla jsem přijata. Jenže začátky nebyly tak jednoduché.

Na treku se svým psem v Krkonoších

Jak to? Povídej…

Už ten první půlrok studia byl hodně náročný. Narážela jsem na bariéry, nebylo mi umožněno kopírovat si materiály, ne všemu jsem na přednáškách rozuměla, a neměla se tak z čeho učit.

Tlumočníci tehdy nebyli, natož přepis.

A materiály se horkotěžko sháněly po knihovnách. To není jako dnes, kdy vše seženeš přes internet, tehdy byly tyto možnosti v plenkách. A tak jsem ještě před zkouškovým obdobím ze školy odešla.

A kam jsi šla?

Vrátila jsem se do Liberce a chodila na brigády. Ale brzy jsem zjistila, že to není nic pro mě. V továrně, kde jsem musela celou šichtu mačkat jedno tlačítko na stroji, jsem vydržela jeden den . A pochopila jsem, že škola je lepší, a vrátila jsem se. Podala jsem si znovu přihlášku.

Znovu jsi dělala zkoušky? Ty jsi školu nepřerušila?

Ne, představ si, že jsem tehdy ani neměla potřebné informace o ukončování studia, odhlášení atd. Tehdy jsem odešla ze dne na den. Když jsem se znovu přihlásila, tak v systému zjistili, že jsem stále vedená jako studentka.

A jednoho dne zavolal mojí mámě sám pan děkan 2. LF UK a spolu řešili můj další postup. Zjistilo se, že na studijním oddělení mně jako handica-

pované studentce vůbec nevyšli vstříc, tu paní ze studijního dokonce vyhodili a mně vyjednali lepší podmínky.

Později jsem si zařídila i zapůjčení FM systému, což mi hodně pomohlo.

A tak jsi nakonec zdárně dostudovala, i navazující magisterské studium.

Ano, měla jsem individuální studijní plán – v prváku jsem měla rozložený ročník do dvou let. Toho jsem pak využila také ve třetím ročníku, kdy jsem souběžně chodila na Filozofickou fakultu UK na obor čeština v komunikaci neslyšících, hlavně na angličtinu a znakovku. Asi rok jsem tam chodila, byla jsem i v Anglii na studijním pobytu.

Jak jsem ale dostudovala fyzioterapii, „fildu“ jsem už nedokončila.

Práci sis sháněla snadno?

Po bakaláři jsem nastoupila do Nemocnice sv. Alžběty v Praze–Albertově.

Tady to bylo v pohodě, byli jsme malý tým, rozuměli jsme si. Po roce se mi

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

podařilo udělat přijímací zkoušky na navazující magisterské studium fyzioterapie, tak jsem šla zpět na studia.

Po absolvování magistra jsem si našla práci ve větší Nemocnici Na Františku, kde už jsem měla komunikační problémy. Jednak při velkých vizitách, na kterých se řešil zdravotní stav pacientů v týmu deseti i více odborníků.

To jsem nezvládala. Překážkou bylo i samotné cvičení s pacienty, neboť jsme měli velikou cvičebnu s několika lehátky, která byla oddělená plentou.

Tam mě rušily zvuky od dalších pacientů a jejich terapeutů a to mi vadilo.

Tak jsem ještě ve zkušební době odešla a našla si práci ve dvou ambulantních zařízeních. Úvazek jsem měla rozdělený mezi ně, komunikace s klienty byla už mnohem lepší, ale dojíždění na dvě místa bylo náročné. Nakonec jsem zůstala na jednom pracovišti, kde mi zvýšili úvazek. Tam jsem už byla spokojená.

Nějaký čas jsi žila v Praze a poté ses vrátila do Liberce. Chybělo ti rodné město?

No, ono to bylo trošku neplánované.

Vdala jsem se, otěhotněla jsem a řešili jsme bydlení. Chtěli jsme domek a ten v Praze prostě nepřipadal v úvahu, tak jsme se poohlíželi po nějaké možnosti směrem na sever. Až jsme narazili na pozemek nedaleko Liberce. Postavili jsme si tam domek, usadili se a já začala řešit, jak pracovně dál na novém místě. Říkala jsem si, že bych mohla využít období, kdy jsem ještě byla na rodičovské, a zkusit pracovat sama na sebe…

Každý může cvičit i doma Bára doporučuje tyto cviky:

Protažení postranních vláken trapézového svalu. Ruka jen odložená na hlavě (netlačí) a pomalu zhluboka dýchat, s nádechem hledíme ke stropu, s výdechem hledíme šikmo dolů, opakovat aspoň 6x.

Protažení do rotace – do krajní polohy a s každým výdechem se víc protáhnout do rotace za levou rukou. Hlavu točíme za levé rameno dolů. Totéž pak na druhou stranu.

Protažení zadních vláken trapézu + zdvihače lopatky, opět ruka jen zavěšená na hlavě, pomalu zhluboka dýchat, s nádechem hledíme očima ke stropu, s výdechem doprava dolů.

Protažení postranních svalů zad, pomalu zhluboka dýchat, nadechnout co nejvíce jakoby do levého boku (hrudníku), zadržet dech a s výdechem se vytáhnout za levou rukou směrem doprava.

To musela být odvaha!

Právě, že to byla možnost, jak si to zkusit, a vlastně bych ani o moc nepřišla, kdyby to neklaplo. Otevřela jsem si soukromou ambulanci, kde jsem dělala dva až tři dny v týdnu, podle možnosti zajištění hlídání dětí. Nevýhoda ale byla ta, že jsem neměla smlouvy se zdravotními pojišťovnami, tudíž ke mně chodili platící – pracující klienti, kterým jsem musela přizpůsobit svůj čas. Takže jsem pracovala převážně odpoledne a večer. Brala jsem to jako

18

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

dobrý přivýdělek na mateřské.

Potom jsem s tím, jak kluci vyrůstali, začala problém pracovní doby víc řešit. Děti chodily do školky a já chtěla být odpoledne s nimi. Našla jsem si práci v malém soukromém ambulantním zařízení a po dobu dvou let jsem dělala částečně u sebe a na dva dny v týdnu jsem byla zaměstnaná. Můj zaměstnavatel pak odešel do důchodu a nabídl mi odkoupit jeho podíl ve firmě. Což jsem po zvážení všech rizik přijala a začala se naplno věnovat svému novému ambulantnímu zařízení, které nese název Fyzio­‑Zacho, s. r. o.

Práce s klientem

S jakými potížemi za tebou klienti nejčastěji přicházejí?

člověk vzpřímený, bude zcela jistě mít ještě další vývojovou fázi .

Z 90 % to jsou bolesti zad a páteře. Čím dál častěji se problémy s páteří objevují už i u školních dětí. U dětí se také často potkáváme s problematikou plochých nohou, koordinační poruchy, vrozených a vývojových vad pohybového aparátu. Dále k nám chodí pacienti po úrazech a operacích.

Jak u tebe probíhá komunikace s klienty?

Já jim zpravidla neříkám, že mám sluchovou vadu, většinou jim rozumím. Nerada to říkám. Ale už se staly úsměvné situace, například za mnou chodil jeden starší pán, který byl moc povídavý. Jednou se mě ptal na něco ohledně Jeseníků. A já mu odpověděla, že nevím nebo tak nějak, a pán se na mě divně zadíval a říká: „Vy neznáte Jeseníky?“ Tak to byl trošku trapas, to jsem mu už přiznala, že špatně slyším . Často si lidí také myslí, že jsem cizinka – podle přízvuku a mého neobvyklého příjmení.

Čím je to podle tebe způsobeno?

Myslím, že veliký vliv na to má uspěchaná doba, která by paradoxně měla být zjednodušená moderní technologií. Ale lidi chtějí víc a víc… Obecně je dnes velmi málo pohybu. Děti jsou často převáženy auty do školy, na kroužky, dva, tři sportovní tréninky týdně to nespraví. Dřív děti samy docházely přes pole a lesy do škol. I městské děti měly pohybu dost, po odpolednech běhaly venku s míčem, skákaly panáky, gumu. Dnes vidíte venku děti skloněné nad mobilem, starší pak vysedávají u počítačů. To všechno nás ovlivňuje, formuje, mění. V knize Labyrint pohybu se známý fyzioterapeut a můj učitel pan profesor Kolář zmiňuje o tom, jak zrovna mobily mohou značně ovlivnit vývoj člověka v rámci evoluce.

Takový mobil může mít vliv na postavení palce a jeho prodloužení. Dlouhodobým hleděním do mobilu se nám hlava dostává do předsunu, což zase ovlivňuje nastavení krční páteře.

Takže ta evoluce člověka ze známých obrázků, kde z opice se stává

Dlouhá léta se zabýváš jógou a vloni jsi ji u nás v liberecké ČUN začala předcvičovat. Čím tě jóga oslovila?

Mgr. Barbora ZACHO • Narodila se v Liberci do slyšící rodiny • Vystudovaná fyzioterapeutka s vlastní praxí • Jogínka, miluje i jízdy na kole, lyžích a cestování na vlastní pěst • Žije s manželem a dvěma syny nedaleko Liberce

Já tehdy na ni chodila už na VŠ, ale kvůli komunikaci mě nijak moc neoslovila. Až později u nás ji praktikovala sousedka a já začala cvičit s ní. Cvičily jsme samy u bazénu, ona se pak po čase vypracovala na instruktorku jógy, postavila si jógadomek a tam vede lekce. Chtěla jsem, aby vedla i neslyšící, ale ona je velmi zaneprázdněná. A tak jsem to po letech praxe vzala já, udělala jsem si kurz jógy z pohledu fyzioterapeuta.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

N AVŠ T Í V IL I JSME

TEXT: Milena Brožová FOTO: Michael Trousil, Milena Brožová,

Leona Pejcharová

Jak vypadá NESLYŠENÍ?

Napadlo vás někdy, jak by se dalo zviditelnit slyšení či neslyšení? Umíme si představit, jak vypadá třmínek či další kůstky v našem sluchovém orgánu?

Pokud ne, čtěte dál! Od podzimu roku 2018 existuje velmi zajímavá výstava Zážitkem k porozumění, která pobaví a zároveň i poučí, a nejen děti.

N

a základě projektu MŠMT ČR, jehož cílem je usnadnění inkluze dětí se sluchovým postižením na základních školách, vznikla tato výstava. Prohlídka výstavy trvá necelé dvě hodiny a má dvě části, které vedou dvě zkušené průvodkyně. První, cca hodinová část zahrnuje objevování sluchu jako orgánu a s ním souvisejícího slyšení a také popis toho, jak může slyšení či i neslyšení vypadat. Průvodkyně Jana nebo Pavlína zde vysvětlují na modelu ucha, co je zvuk, jak vypadá ucho a jak můžeme sluch nahradit kompenzačními pomůckami.

Druhou částí výstavy provází neslyšící průvodkyně Lucie. Ta nejdříve své jméno představí pomocí psané češtiny jazyka a prstové abecedy (tj. tvary ruky odpovídajícími tvarům písmen).

Pak zájemce seznámí zábavnou formou s pravidly komunikace s neslyšící-

20

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

mi, něco málo prozradí ze svého života a naučí několik znaků ze znakového jazyka.

Věděli jste, že • V hlemýždi ucha máme vláskové buňky, které přenášejí zvuk? Vypadají jako mořské sasanky, které se pohybují podle pohybu vln v moři.

• Vláskové buňky se nedají obnovit, proto je v případě jejich zániku ztráta sluchu definitivní.

• Vláskové buňky přenášejí na začátku spirály hlemýždě nejvyšší frekvence (tóny) a na jejím konci nejnižší frekvence (nejhlubší tóny).

• V našem okolí je neustálý ruch, proto nikdy nenaměříme 0 dB, i když si myslíme, že je ticho.

Žáci druhé třídy s průvodkyní Janou zkouší nahmatat zvuk. Jana uvádí do světa zvuků, během výkladu se dozvíme, že zde je zvuk znázorněn jako vlny v moři.

• Zvukové vlny dokáží vytvářet z krystalků soli krásné obrazce? Říká se jim Chladniho obrazce.

• Ucho má samočisticí schopnost? Čistíme proto jen lehce okraj ucha, kde odstraňujeme ušní maz.

N AVŠ T Í V IL I JSME

V tomto uchu v nadživotní velikosti je z této strany vidět bubínek.

Zde průvodkyně vysvětluje, co je a jak vypadá audiogram. Také se děti dozví, jak slyší slyšící, nedoslýchavý a neslyšící člověk.

Minikurz odezírání pomocí obrázků.

Byla to fuška, ale děti to zvládly velmi dobře!

Po hře „vymýšlení znaků ve znakovém jazyce“ pro zvířátka následoval minikurz odezírání, který děti velmi bavil.

Děti se dozvědí, jaké máme kompenzační pomůcky, a také si je mohou vyzkoušet.

Milé vzkazy od dětí, které potěší. Na dotaz „Co se nejvíce líbilo“ děti spontánně odpovídají, že nejspíše ty vizuální vibrace na desce či vnímání zvuku pomocí mísy.

Čištění uší může být i zábava.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

N AVŠ T Í V IL I JSME

Vedoucí projektu Zážitkem k porozumění Mgr. Leona Pejcharová odpovídá na mé tři otázky:

1. Jak byste se krátce představila neslyšícím čtenářům?

Jsem maminkou dvou dětí s kochleárním implantátem.

Jsem na ně velmi pyšná, jsou úžasné! Od roku 2018 vedu Spolek uživatelů kochleárního implantátu (SUKI) a dělám to ve svém volném čase. Mám mnoho cílů, ale málo času i energie. Aktuálně hledám lidi, kteří by nám pomáhali. Mám velkou radost, že organizace, které jsou tu pro nedoslýchavé a neslyšící, začaly více spolupracovat. To je dobře, protože naše cíle jsou velmi podobné, ne­­­­­­­‑li stejné. Jsem zaměstnaná v základní škole Heuréka, kde vedu tento projekt s názvem Zážitkem k porozumění. Mám štěstí, že se mi podařilo propojit oblast, která mě zajímá, se zaměstnáním.

téměř na vlastní kůži a řeknou si: „Já teď špatně rozumím, ale to neznamená, že jsem hloupý. Potřebuji jen trošku ulehčit komunikaci s druhými a budeme si výborně rozumět.“ Díky skvělému nápadu ředitelky nadačního fondu Dar sluchu Gabriely Däne‑ markové máme atrapu ucha v nadživotní velikosti, kterou vymodeloval její muž – Jiří Jež. Já s hlavní metodičkou Marínou Štibrá‑ nyi jsme společně navrhly infopanely a metodiku výstavy. Obě se výborně doplňujeme (jsme trochu praštěné) a při tvorbě jsme zažily hodně legrace.

3. Je něco, co byste na výstavě udělala jinak, a proč?

Ano, úplně na začátku bych zažádala o více peněz, abych mohla realizovat spoustu dalších nápadů, na které se z finančních důvodů nedostalo. Například má utkvělá představa kochley, ve které by byla po obvodu tlačítka. Po

jeho zmáčknutí by návštěvník uslyšel přibližně takový tón, jaký v tomto místě přenášejí vláskové buňky do mozku.

Nebo jsme chtěli také naznačit proces fungování sluchového nervu, který by z kochley v modelu ucha posílal signály do mozku. Nápadů bylo hodně, ale třeba se zadaří příště. Co mě ale trápí, a to by se mohlo ještě změnit, je nedostatek slyšících i neslyšících průvodců pro výstavu. Práce je to velmi pěkně placená, tak pokud je mezi čtenáři někdo, kdo by se chtěl do našeho týmu přidat, budeme moc rádi! Projekt končí v srpnu 2020.

Zaujalo vás to? Chtěli bys‑ te výstavu navštívit? Podívejte se na webové stránky www.zazitek. zsheureka.cz nebo napište na email: zazitek@heureka.cz. Další zajímavé zprávy na téma inkluze, integrace můžete najít na Facebooku: @Zazit‑ kemkporozumeni.

2. Kde jste vzala úžasný nápad „Zážitkem k porozumění“?

Když to zjednoduším, řeknu, že na počátku všeho byla věta: „Jsi hluchej, nebo blbej?“, která mě urážela a dodnes mě uráží. Je to zrcadlo neznalosti většinové společnosti o sluchovém postižení.

Přestože se tato situace zlepšila, osvěta o sluchovém postižení je nutná. Mám dvě velmi chytré a nadané děti, syn chodí na běžnou základní školu. Jeho paní učitelka, která je jinak perfektní, úplně přesně nechápala, jak má svou výuku přizpůsobit dítěti se sluchovým postižením ve třídě. Podobně jsme na tom byli i my rodiče, když se nám narodil neslyšící syn. Tyto zkušenosti mě dovedly k vytvoření projektu, jehož cílem bylo usnadnit žákovi se sluchovým postižením cestu za vzděláváním. Vyvíjí se tak výukové materiály, které se v rámci pilotáže testují na vybraných školách. Součástí je také osvěta, již jsme vytvořili v podobě této výstavy, která hravou, interaktivní, a hlavně zážitkovou formou přibližuje dětem prvního stupně základních škol, jaké to je neslyšet. Děti si neslyšení zkusí

22

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

Průvodkyně výstavou (zleva): Pavlína Ráslová, Lucie Wagner a Jana Včeláková

NOVINKY ZE SPORTU

Šachy na sněhu TEXT: Petr Pánek / FOTO: Petr Pánek a Hana Brožková

Milan Orság patří už deset let k nejlepším neslyšícím šachistům Evropy. Klatovský rodák vystudoval MFF UK, žije v Roztokách u Prahy a pracuje jako IT specialista v jedné karlínské firmě. Šachy hraje od pěti let. Na italské deaflympiádě obsadil v bleskovém šachu sedmé místo.

Měl jsi s sebou v Itálii lyže?

Neměl. Jednak nebylo moc času, jednak jsem také nechtěl případným zraněním ohrozit svou účast v šachové soutěži na deaflympiádě.

Šachy a zimní deaflympiáda. To si člověk ještě nedávno neuměl představit…

Vedení ICCD (Mezinárodní šachová federace neslyšících, pozn. redakce) se již několik let snažilo získat pro šachy status deaflympijského sportu. To se vloni podařilo, a protože v zimě se soutěží v méně sportech než v létě, byly šachy připojeny k zimním hrám.

Jak se ti hrálo na deaflympiádě? Jak probíhala tvá příprava?

Na deaflympiádě byly dobré podmínky ke hře, ale nedařilo se mi zcela koncentrovat se na hru. V důsledku toho jsem ztratil zbytečně několik bodů.

V rámci přípravy jsem řešil šachové taktické úkoly a trénoval bleskové partie.

Nějaká zajímavost z této deaflympiády?

Byl to první ročník se šachy na deaf lympiádě, takže pro mě bylo zajímavé téměř vše. Utkvělo mi v hlavě slavnostní

Přijetí prezidentem republiky Milošem Zemanem na Hradě, 22. 1. 2020

zahájení s průvodem zúčastněných zemí, ulicemi plnými místních lidí.

A pak radost při zisku každé medaile a z dobrých umístění celého týmu.

Budou šachy i na příští zimní deaflympiádě? Kde bude?

Příští deaflympiáda má být za čtyři roky v kanadském Quebecu.

Nevím, jestli budou znovu šachy, ale spolupráce s ICSD (Mezinárodní výbor neslyšících sportovců, pozn. redakce) byla plánovaná dlouhodobě. Tak doufám, že ano.

Tvé šachové plány do budoucna?

Mít ze šachů nadále radost, a pokud budu v reprezentaci, tak někdy zase nějaký úspěch. V červnu bude MS v šachu jednotlivců v estonském Tallinnu, kde budu obhajovat druhé místo.

Největší šachové úspěchy Milana Orsága: • Almaty 2012, MS ICCD jednotlivců v bleskovém šachu, 3. místo • Jerevan 2016, MS ICCD jednotlivců, 2. místo • Lund 2017, ME ICCD jednotlivců, 3. místo • Lvov 2019, ME ICCD jednotlivců, 2. místo • Valchiavenna 2019, deaflym­ piáda, soutěž jednotlivců v bleskovém šachu, 7. místo

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Veselý život českého Chaplina TEXT: Petr Pánek a Lucie Sedláčková Půlpánová FOTO: Lucie Sedláčková Půlpánová, Pavla Černá a archiv Antonína Zralého

Sedíme v malé vesnici Sloup, nad soutokem Vltavy a Sázavy, a sledujeme poutavý příběh věčného optimisty. Na druhé straně stolu sedí člověk, který se nám ochotně věnuje krátce po těžké autonehodě. Populárnímu herci a komikovi Antonínu ZRALÉMU bylo v únoru 70 let.

Antonín Zralý, leden 2020

24

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Veselé zážitky Antonína Zralého •

Na jednom festivalu v NDR (1977) jsme měli přijít na řadu a chystali si rekvizity za oponou. Jeden z našich členů zamával na známého v hledišti, ale slyšící technik, který obsluhoval oponu, to pochopil jako pokyn, že má zvednout oponu. My ještě nebyli připraveni, ale nedalo se to už vrátit a museli jsme improvizovat. Břetislav Veselý se pak hodně zlobil.

•

Jindy jsem provedl „kanadský žertík“ svému kamarádovi Láďovi Spilkovi. Těsně před jeho vystoupením v naší hře Ideální společnost jsem mu izolepou zalepil brýle, takže skoro neviděl.

Ostatní neslyšící herci na jevišti z toho měli legraci, ale protože to bylo naživo, museli pracovat dál, jako by se nic zvláštního nedělo.

•

A do třetice ještě jeden humorný okamžik, i když tentokrát při něm tekla trochu krev. V jedné hře jsme se na jevišti měli poprat, ale jeden z herců otočil hlavu opačným směrem, než měl, a dostal pěstí do nosu. I tady jsme hráli dál, jako by se nic nestalo. :-)

S bratrem Jirkou (vpravo) a sestrou Hanou (uprostřed), 1963

Jak se cítíš v sedmdesáti?

Dobře. Až na léky a nedávnou autohavárii.

Ta dopravní nehoda se dostala

i do zpráv. Jak k tomu došlo?

Jeli jsme s manželkou v lednu večer z Prahy domů, na úzké silnici mezi Měchenicemi a Sloupem mě oslepilo auto v protisměru a došlo k čelnímu střetu. Skončili jsme v příkopu. Já měl díky airbagu jen naražená žebra, ale manželka si bohužel dvě žebra zlomila a musela ležet v nemocnici deset dní.

Naštěstí to dopadlo dobře a oba

jste už v pořádku. Vypadáš dobře, jak to děláš?

Nekouřím, alkohol piju pouze výjimečně a držím dietní režim. Manželka má kvůli cholesterolu upravenou stravu a já ji v tom nechtěl nechat samotnou.

Dříve jste bydleli v Praze, proč

jste si vybrali levý břeh Vltavy u Davle?

Bydleli jsme ve Stodůlkách, pak ve Vysočanech, tam se nám ale kvůli hustému provozu nelíbilo. Tady ve Sloupu bydlíme už osm let, od mých 62, kdy jsem šel do důchodu. Máme tady klid.

Jak ses dostal ke jmennému

znaku „Zralý“?

Znak jsem dostal ve škole v Radlicích.

Miloval jsem fotbal, ale rodiče neměli peníze, aby mi koupili kopačky. Tak jsem hrál fotbal v bačkorách. Zakrátko se roztrhly a měl jsem v nich „žraloka“.

Ve Výmolově ústavu jsi byl na internátě, takže nejsi z Prahy?

Maminka byla Slovenka, pocházela z velké rodiny v Nitře. Měla ještě osm sourozenců. Tatínek byl z Prahy. Oba rodiče si po válce hledali novou práci a náhoda je zavála do Děčína. Seznámili se tam v nemocnici. Maminka v ní pracovala jako uklízečka a tatínek byl ošetřovatelem. Po čase jsem se jim v tomto městě narodil já.

Znakovat ses naučil až ve škole?

Ano, na internátě. Když jsem později nastoupil na učiliště na Smíchově, tak se mi ze začátku kluci posmívali, že znakuju divně.

Co tě přivedlo k pantomimě?

Už ve škole jsem byl komikem, byl jsem rád ve středu pozornosti. Jeden vychovatel si mě všiml a nabídl mi divadelní kroužek. Hrál jsem tam každý rok

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Své „ano“ si Antonín a Libuše řekli 22. července 1976 na Staroměstském náměstí

Se spolužáky a učitelkou Irenou Hangustovou, Radlice, 1960.

v groteskách Charlieho Chaplina, se spolužákem Ležákem jsme byli oblíbená dvojka ve hře Děda Mráz i v dalších školních hrách. Začínal jsem ve 4. třídě a hrál až do 9. třídy.

A jak to bylo dál?

V roce 1966 jsem se stal učněm zámečnictví v Kirovově ulici na Smíchově.

O tři roky později jsem nastoupil jako klempíř do Tatry Smíchov. Byla tu díky tlumočníkovi Josefovi Zemanovi skvělá parta starších neslyšících v čele s Břetislavem Veselým (jeho příběh jsme přinesli v Unii 9–10/2018). Vyprávěl nám o divadle neslyšících v 50. letech. Tehdy působila první vlna neslyšících herců – B. Veselý s manželkou, V. Buberle, J. Suchý, J. Vinický (jeho příběh viz Unie 3–4/2018) a další.

Jaroslav Paur řekl Břetislavu Veselému, aby v Praze založil pantomimu neslyšících, a ten ji v roce 1973 založil.

Přizval mě a o rok později jsme už jeli na první festival do Budějovic. Naše

Absolventská fotka z učiliště ve věku 19 let.

první dvě hry se jmenovaly Odvod a Hlad. V roce 1984 odešel Veselý do důchodu a soubor Pražské pantomimy neslyšících vedl Láďa Spilka. Já byl režisérem.

S Ladislavem Spilkou jste hráli

v mnoha hrách, jak jste se dali dohromady?

Známe se ze školy, učil se jako já na zámečníka, ale byl o ročník výš. Jednou na lyžáku jsme spolužákům zahráli pantomimu, já byl převlečený za ženu. Mělo to úspěch.

S Láďou Spilkou jsme už zůstali trvale v kontaktu. Později vedl Nepanto a dětské soubory ve školách v Ječné a Radlicích. Stanislav Kleisner vedl dětský soubor na Smíchově.

Neměli jste vlastní divadlo, kde jste tedy trénovali?

Nejdřív v klubovně naší továrny Tatra Smíchov. Od roku 1975 jsme zkoušeli jednou týdně v Ženských domovech S Ladislavem Spilkou ve hře Hrobník. Žižkovské divadlo, kolem r. 1982

a pak po pěti letech už dvakrát týdně v klubovně na Janáčkově nábřeží.

V 90. letech jsme se spolu s klubovnou stěhovali do ulice Na Neklance a po pěti letech tam jsme následně střídali různá místa – školy v Radlicích a na Smíchově, Hábovu ulici.

V rozhovoru pro lednový TKN na tebe vzpomíná Jindřich Zemánek. Jak jste se poznali?

Na jednom festivalu v Litvínově hrál i soubor slyšících herců z Ústí nad Labem. Tak jsme se náhodně seznámili s Jindřichem Zemánkem. Naše spolupráce trvá od roku 1978.

V roce 1981 založil J. Zemánek v Brně Pantomimu S. I., kvůli neslyšícím se přestěhoval ze severních Čech na jih Moravy. Neslyšící herci s ním dosáhli opravdu velkých úspěchů.

Když po roce 1989 zanikl litvínovský Festival amatérské pantomimy, byla to právě jeho zásluha, že jsme mohli vystupovat i na jiných festivalech – třeba v pražském Branickém divadle, nebo v Kolíně (Otevřeno).

Nejlepší momenty tvé pantomimické kariéry?

Zájezdy na festivaly do Litvínova, Poličky, Kolína, Jiráskův Hronov…

Mám radost i ze všech dosavadních pěti vánočních televizních pohádek.

Moje vnoučata se na ně ráda dívají.

Vystoupení neslyšících herců v Národ-

26

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

ním divadle v březnu 2004 (psali jsme v Unii 5–6/2004). A cena J. G. Deburaua za celoživotní herectví a režii.

Děkuji své manželce Libuši, že při mých častých cestách s pantomimou vychovala naše dvě děti. Neměla to se mnou jednoduché. Měl jsem často výčitky svědomí, že nejsem doma a nepomáhám s dětmi. Třeba když jsme v roce 1977 čekali dceru Libuši.

Akorát jsem byl na zájezdu do Polska, když měla žena rodit. Nemohl jsem se naší tetě dovolat, tak jsem byl strašně nervózní. Po nočním příjezdu do Prahy jsem okamžitě spěchal domů. A manželka? Byla ze mě překvapená, proč se tak ženu. Dcerka se nám narodila o týden později.

Antonín Zralý • Narozen 27. 2. 1950 v Děčíně, má mladšího bratra a sestru.

• V roce 1958 se přestěhovali do Kladna.

• Maminka zde pracovala v SONP (Spojené ocelárny, n.p., dnešní Poldi) jako vrátná, tatínek tu brousil železo.

• Tonda bydlel do 6. třídy na internátě „Výmoláku“, pak dojížděl domů do Kladna.

• Na smíchovském učilišti se v letech 1966 až 1969 učil na zámečníka.

• 43 let dělal klempíře v Tatře Smíchov.

• Po svatbě s Libuší (1976) se jim narodila dcera a syn.

• Stál u založení souborů NEPANTO (1973) a P.S.I. (1981).

Zmínil jsi Polsko, ale s pantomimou jste cestovali i jinde po světě. V Unii 9–10/2002 jsme například psali o vašem úspěšném vystoupení na Deaf Way 2 v USA v červenci 2002.

Ano, také na ten zájezd rád vzpomínám. Zahraničních vystoupení jsme měli hodně, v 70. a 80. letech to byly opakovaně NDR, SSSR, Polsko a Bulharsko, v 90. letech Itálie, Německo, Rakousko, Litva, Nizozemsko, Španělsko, Slovensko nebo Slovinsko. V létě 1977 jsme například vystupovali na kongresu WFD v bulharské Varně.

Vrcholem byly asi naše zájezdy do Ja-

30 let svobody.

Antonín Zralý jako prezident.

ponska (1996) a USA (2002). Čím se udržuješ v dobré

náladě?

Důležitý je smysl pro humor. Užívat si života, nemračit se a být veselý bez ohledu na věk. Mám rád vtipy a hádanky, a to i matematické. Dokonce je sám vytvářím a sdílím s přáteli v jedné skupině. Rád pracuju se dřevem a na zahradě. Zajímám se o počítače a snažím se být aktivní na sociálních sítích.

Co bys popřál čtenářům Unie?

Mladým lidem bych přál více úcty ke starším neslyšícím. Jakoby se ta úcta nějak vytrácela…

Hlavní role v televizní pohádce Nepovedený čert, 2016

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

KOUTEK PSYCHOLOGIE

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová

SERIÁL Koute psycholokgie

FOTO: Nikola Novotná

Zdravá sexualita – základ spokojenosti Člověk s naplněnou sexualitou je spokojenější, má víc energie a lepší zdravotní stav. Sexualita neznamená pouze sexuální život, ale i sebepřijetí a lásku ke svému tělu. Oblast sexuality je pro nás neslyšící stále plná bariér. Máme od dětství ztížený přístup k informacím. Pokud vyhledáme odborníka, neobejdeme se při komunikaci o intimních záležitostech bez tlumočníka. Mnoho neslyšících to může odradit a vzdají to.

Tabu jako dědictví z minulosti

28

Ve vnímání sexuality jsme hodně ovlivnění kulturou a historií země, ve které žijeme. V některých exotických zemích je milování na veřejnosti stejně přirozené jako u nás rohlíky ke snídani. Jinde je zase povolené mnohoženství (polygamie). Naopak u nás bylo v minulosti všechno kolem sexu tabu. Mezi muži a ženami nebyla rovnoprávnost, ženy byly podřízeny mužům a musely je poslouchat. Něco se naštěstí již změnilo, například už neexistují domluvené sňatky, ale některá tabu stále přetrvávají, třeba to, že o svém sexuálním životě moc nemluvíme, a to ani se svým partnerem.

nost je naštěstí již otevřenější i k LGBT skupině (lesby, gayové, bisexuálové, transgender osoby), kteří dříve svou sexuální orientaci nebo příslušnost většinou tajili kvůli strachu z negativních reakcí okolí.

Coming out (přihlásit se otevřeně ke své orientaci) bývá jeden z nejtěžších kroků v životě, zejména pokud člověk nemá podporující okolí. Přináší však velkou úlevu a šanci žít podle sebe.

Příklad: Roman žije sám a vyhovuje mu to, partnerku ani partnera si nehledá – nemá potřebu sexu. Je takhle velmi spokojený, jen mu vadí neustálé dotazy a tázavé pohledy, kdy si konečně najde přítelkyni.

Co je v sexu normální?

Jak se na sebe naladit?

Dovoleno je všechno, s čím souhlasí oba partneři. Oběma to musí vyhovovat, nesmí tam být nátlak ze strany jednoho z nich. Co se jednomu nelíbí nebo mu to není příjemné, to není v pořádku.

Normální je i to, když je někdo ase‑ xuál (člověk, který nemá potřebu sexu) a žije spokojeně sám nebo s podobně laděným partnerem. Dnešní společ-

Potřeby dvou partnerů jsou často odlišné. Proto je důležité o tom spolu mluvit a hledat nová řešení a kompro‑ misy, které jsou přijatelné pro oba dva.

Sex není jen pohlavní styk. Neméně důležité jsou doteky, projevy náklonnosti a lásky. Častým tématem je frekvence sexu. Žádný vzorec neexistuje. Každý člověk je jiný. Pokud jsou potřeby partnerů

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

KOUTEK PSYCHOLOGIE

výrazně odlišné, je to pro jejich sexuální život nevýhodné. Existuje však spousta možností, jak to řešit. Chce to otevřenost v komunikaci a v nápadech.

Možná i toleranci. Nevěře je lepší se vyhnout obloukem, protože situaci nevyřeší, nýbrž zkomplikuje. Jsou i různá náročná životní období jako např. po porodu, přechod (klimakterium), nemoc… Zde většinou pomůže trpělivost a čas.

Příklad: Karel vyžaduje sex několikrát týdně, zatímco Janě by stačilo s ním spát jednou měsíčně. Po delším zkoušení našli svoji cestu – frekvence cca jednou týdně a různé techniky plus masturbace u Karla.

Co dělat, když nic nepomáhá? „Máme problémy v sexuálním životě a nedaří se nám je vyřešit…“ Co teď? Nevzdávejte to. Je možné vyhledat pomoc u sexuologa nebo sexuálního kouče, ale i u psychologa, párového terapeuta…

Pomoct může i dobrá kniha, kurz, cvičení. Problémy v sexuální a partnerské

oblasti spolu často souvisí. Zamyslete se, jak je to u vás, a co by se dalo udělat pro zlepšení. Návštěva kvalitního kouče/terapeuta stojí za to, protože může i zachránit vztah.

Jedna sexuální koučka uvádí, že téměř všichni manželé před rozvodem, kteří k ní přišli na terapii, nakonec zůstali spolu.

Souvisí to i s tím, že svůj vztah chtějí zachránit – jinak by nepřišli. Naopak kdo nechce zůstat ve vztahu, tomu už nepomůže ani kouzelník .

Pozor na nepříjemné zážitky Někdy nám může způsobovat problémy nepříjemný sexuální zážitek z minulosti, který jsme třeba už vytěsnili, ale podvědomě nás pořád ovlivňuje.

Někdy může pomoct se s tím svěřit, dostat to ze sebe. Jindy jde o něco citlivého, co v duši zanechalo trauma. To je potřeba léčit odborníkem. Nebojte se toho, uleví se vám. Je také důležité umět důrazně říkat NE a nenechat si líbit nic, co nechcete. Pokud se už něco nepříjemného přihodí, osvědčuje se nedusit to v sobě, ale mluvit o tom.

Příklad: Ženu na střední škole znásilnil její bývalý přítel. Nikdy o tom nikomu neřekla a s manželem jí to klapalo až do narození dítěte. Po šestinedělí měla gynekologické potíže a když se s ní manžel chtěl milovat, bylo jí to nepříjemné a úplně se zablokovala. Málem došlo k rozvodu. Až na terapii zjistila, že to souvisí s nezpracovaným znásilněním, vyřešila si to a manželství bylo opět harmonické.

Jak zlepšit sexuální život Mluvte s partnerem o sexu. Nebojte se říct si navzájem, co máte rádi a co by se vám líbilo, co byste od něj potřebovali. Můžete zapojit kreativitu, fantazii se meze nekladou. Existují přírodní afrodiziaka, různé pomůcky, masáže…

Někdy udělají velkou službu úplné maličkosti a obyčejná všímavost. Funguje i změna stereotypu, například si udělat

Oblast sexuality je pro neslyšící stále plná bariér

romantický víkend ve dvou nebo milovat se na neobvyklém místě. Kvalitu sexuálního života také ovlivňuje celkový zdravotní stav. Takže dbát na prevenci před stresem, vyčerpáním a nemocemi opravdu stojí za to. Vyplatí se hýčkat si své pánevní dno, které bývá u žen po porodu povolené. A u mužů prostatu.

Příklad: Žena je vyčerpaná po dni doma s dětmi, muž si toho všimne a převezme některé povinnosti, aby si mohla odpočinout. Nebo jeden partner připraví druhému dobrou večeři při svíčkách, drobný dáreček či ho jen tak obejme…

A nemusí to pokaždé nutně končit sexem.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

KOUTEK PSYCHOLOGIE

ANKETA: Je sexualita mezi neslyšícími tabu?

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová / FOTO: Kristina Pánková Kratochvílová, Nikola Novotná a archiv dotazovaných

Sex a sexualita jsou intimní témata, o kterých se moc nemluví. Rozhodli jsme se trochu pootevřít dveře do sexuality neslyšících a vyzpovídali jsme šest osob napříč generacemi.

Co si myslíte o sexualitě a sexu?

Kde jste čerpali informace?

Jaké jsou vaše zkušenosti?

30

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

Maruška (73), Praha

Kamila (59), Kolín

„Místo antikoncepce se chodilo na potraty.“

„Sex je přirozenou součástí života i u seniorů.“

Informace jsem neměla.

Netušila jsem ani, jak se chránit před těhotenstvím. Dříve se místo antikoncepce chodilo na potrat. Jedna kamarádka šla na potrat osmkrát. Já jsem po druhém porodu už nechtěla další děti, a tak jsem byla na sterilizaci (přerušení vejcovodů). Jako neslyšící jsem to měla zdarma. Už nevím, jestli jsem o sterilizaci žádala já nebo to navrhl lékař, ale byla jsem ráda, že mám klid.

Některé neslyšící ženy byly sterilizované bez svého souhlasu, jenom kvůli tomu, že jsou neslyšící. Ženy v mém věku, i mladší, často už nemají zájem o sex. Může to souviset s ženskými potížemi, například s odstraněnou dělohou nebo s povoleným pánevním dnem. V naší generaci o tom nemluvíme.

O menstruaci jsem se dozvěděla od spolužačky. V „těláku“ jsem se jí ptala, proč necvičí v trenýrkách. Na to mi řekla to tajemné slovo začínající na „M“. Doma jsem se na to zeptala mámy, která mi to vysvětlila. První menstruaci jsem dostala na Štědrý večer. Táta mi gratuloval, že už jsem žena. To pro mě hodně znamenalo.

Na 2. stupni v Ječné jsme měli přednášky odborníků, bylo to náročné na odezírání a styděli jsme se ptát. Hodně jsem se dozvěděla z knihy o kámasútře půjčené od spolužáka.

Zabývám se problematikou neslyšících seniorů, ti se mi svěřují i s problémy v oblasti sexuality. Mají zábrany jít za odborníkem, navíc s tlumočníkem, který je zná. Člověk je sexuální bytost od narození až do smrti, sex je tedy i u seniorů přirozenou součástí života.

Některé domovy seniorů dokonce nabízejí starším pánům sexuální asistenci. Potřeby se s věkem mění, víc prostoru získává mazlení a hlazení. Nejde jen o sex, jsou i jiné projevy lásky. S manželem se i po 22 letech manželství stále držíme za ruce.

KOUTEK PSYCHOLOGIE

Honza (33), Praha

Šárka (39), Ústí nad Labem

Muž (30) – anonymní

„Je důležité, aby oba byli na stejné vlně.“

„O sexu se bavíme spíše osobně u kávy.“

„Mezi neslyšícími tabu o LGBT není.“

Na střední škole jsem se začal hlouběji zajímat o sexualitu díky knize o tantře. Na tantře mě oslovilo to, že souvisí s duchovnem. Pak jsem se začal zabývat sexuální energii a přednášel jsem o tom ve Znakovárně. Co to je sexuální energie? Stručně: muž a žena mají protikladnou energii – jin (ženský prvek, nahoře – prsa) a jang (mužský prvek, dole – penis), které se navzájem prostupují. V sexu je důležité, aby byli oba na stejné vlně.

Různé problémy v sexu mají slyšící i neslyšící. Zatímco slyšící mají plný přístup k informacím, v ČZJ bohužel není nic. Dodnes nás ovlivňuje historický vzorec, že muž je dominantnější a ženská sexualita není uspokojená.

Nevyrovnaný a nenaplněný sexuální vztah se naštěstí dá léčit. A probudit svou sexuální energii. Např. muž se musí naučit dávat víc ženě, která pak bude spokojená a vrátí mu to.

S kamarády se o sexu bavíme málo, je to pro nás stále tak trochu tabu. Nerozebírám s nimi ani tantru atd. Ženy se o svých problémech svěřují nejbližším, muži ne.

Na Facebooku je skupina pro neslyšící maminky, kde řešíme témata jako zdravotní problémy a výchova dětí, partnerské problémy, nebo i gynekologické problémy. Ale sexualitu veřejně ve skupině nerozebíráme. Bavíme se o tom, a dokonce často, to ano. Ale jen s dobrými kamarádkami, osobně u kávy. Já jsem správkyně skupiny, tak se snažím maminkám dávat informace v ČZJ. Z vlastních zkušeností i z internetu. Mým oblíbeným zdrojem informací je blog www.denisapaleckova.cz. Lektorka vědomé sexuality v něm píše o práci se svým tělem a sexualitou.

V pubertě jsem paradoxně neměla žádné informace o menstruaci atd. Žila jsem totiž u babičky, která o tom se mnou vůbec nemluvila.

S dospívajícími dcerami to máme úplně jinak, všechno jim vysvětluji a povídáme si o tom.

O sexualitě jsem dostal informace až ve škole mezi slyšícími, ale spíše okrajově. Více pak v občance na 2. stupni ve škole pro neslyšící. Nejvíc mi pomohly knihy, dospělí to moc rozpitvávat nechtěli.

Narodil jsem se jako holka a nyní jsem muž. Prošel jsem přeměnou pohlaví. Dlouho mě nenapadlo, že bych mohl být transgender (identita je odlišná od pohlaví, ve kterém se narodili, pozn. red.). V dětství jsem si hrál s panenkami, později si kupoval holčičí věci. Choval jsem se tak, jak to chtěla společnost, ne jak jsem se cítil. Měl jsem klučičí koníčky, ale až v dospělosti jsem registroval změny v mém sebepojetí. Začalo mi vadit mé ženské tělo. Informace o transgenderu jsem získával od přítelkyně a z internetu, hltal jsem i filmy. Hodně mi pomohl jeden neslyšící, který tím také prošel.

Mezi neslyšícími tabu o LGBT není. Gayové a lesby jsou v komunitě více přijímáni. O trans je stále slabá informovanost, i mezi slyšícími. Dochází k omylům a předsudkům. Proto svou minulost tajím, svěřím se jen blízkým lidem.

Darina (17), Čestice

„O sexualitě mám dost informací.“

K intimnímu životu patří i doteky

Myslím, že o sexualitě mám dost informací. Od rodičů moc ne, doma jsme se o tom moc nebavili. Mamka mi hlavně říkala, abych ještě neotěhotněla. Více informací mám od kamarádek, z internetu a ze školy. Nedávno jsem dělala seminární práci na téma sexuálně přenosné choroby. Přednášky o bezpečném sexu jsme ve škole ještě neměli, jsem teprve v druháku.

Budou snad ve třeťáku. S kamarádkami se o sexu moc nebavíme, jen občas s jednou nebo se dvěma.

Myslím si, že sex je v životě důležitý, je spojený s láskou. Jedno bez druhého nemůže být.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: pixabay.com

HVĚZDY V NÁS

BERAN (20. 3.–21. 4.)

SLUNCE V BERANU Beran je energie probouzejícího se jara. Vše se rodí, světlo vítězí nad tmou. Akt zrození je pro Berana podstatný – loučí se, odchází a připravuje se na nové.

Být Beranem znamená být tedy neustále v pohybu (vpřed).

Moudří Berani umí přijmout důsledky svých rozhodnutí. Když jim srdce řekne, že tato práce není ta pravá, přestanou ji dělat. Srdce vyhrává. Pro Berana je zásadní heslo: „Já chci!“ Pokud je Beran donucen žít ve stádu jako poslušná ovečka, ztrácí svou individualitu a dostává se do vnitřního konfliktu se svým já.

Pro Berany jsou vhodné terapeutické postupy využívající hlavu­‑tělo, např. práce s dechem, bioenergií nebo skupinové terapie, kde se zpracovává téma agrese a sexuality.

Energie Berana směřuje kupředu a neotáčí se za minulostí…

ASCENDENT V BERANU

VENUŠE V BERANU

MARS V BERANU

• Ascendent vůdců • Touha být neustále první, i když se kolem něco stále děje → v případě nesplnění pocit selhání.

• Beranům může jejich partner připadat nerozhodný či příliš diplomatický → ten v případě „beraního“ nátlaku může zaujmout postoj pasivního odporu.

Lidé s touto Venuší mohou mít problém se vzájemným pochopením v partnerských vztazích. Raději se rychle rozejdou a začnou novou hru s jiným partnerem (umění rychle opouštět to, co nepřináší užitek). Muže s Venuší v Beranu přitahují Amazonky (=bojovnice z řeckých mýtů) čili krásné, odvážné ženy s dobrodružnou povahou, které si berou to, co chtějí.

Lidé s Marsem v Beranu mají schopnost rychle se rozhodovat. Umí se odhodlat a napnout svoji moc a energii jedním směrem. Pro ženy s Marsem v Beranu je přitažlivý muž­‑válečník nebo muž­‑zvíře (=pohádkový netvor), kde ony jsou krásky, které ho vysvobodí. Zvíře zde symbolizuje čistou sexuální energii, kterou tyto ženy podvědomě vyhledávají.

Archetyp divoké krásky/Amazonky

Archetyp válečníka

LUNA V BERANU Pro děti s Lunou v Beranu je k vzteku být malý a závislý na matce. Beran a závislost, to nejde dohromady. Matka, která má dítě s Lunou v Beranu, se musí dopředu připravit na jeho výzvy a provokace. Sama musí být bojovnicí, která ukáže zlost a vztek, neboť pro tyto děti je důležité, aby samy uměly projevit tytéž emoce.

POHÁDKY NEBO MÝTY KE ZNAMENÍ BERANA: O Nebojsovi: Podstatou pohádky je pochopení strachu. Strach není nepřítel a bát se je lidské. Pravá udatnost počítá se strachem; pokud ne, pak se jedná o naivitu a hloupost. Překonání strachu je energií, která žene hrdinu vpřed.

Jiné: Kráska a zvíře nebo samostatná kniha Ženy, které běhaly s vlky (Clarissa Pinkola Estés, 1999).

32

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

HVĚZDY V NÁS

BÝK (22. 4.–19. 5.)

SLUNCE V BÝKU Měsícem Býka je květen, kdy mladé, narozené rostliny zapouštějí kořeny a vše je v plném rozpuku. Toto symbolizuje podstatu Býka – stabilita, jistota, spojení s Matkou Zemí.

Na rozdíl od Berana Býk nerad mění dosavadní prostředí, neboť již zapustil kořeny. Jakékoli odloučení je pro Býka jakousi malou smrtí (emotivní). Archety‑ pem Býka může být obraz Krávy jako symbolu bohatství Matky Země a ženství/ mateřství. Bohatství u Býka neznamená však jen materiálno, čili i peníze. Pravý Býk chápe totiž bohatství i jinak. Ví, že vše má svoji trvalou hodnotu.

Moudrost Býka není duchovní, ale je zemská, jednoduchá, praktická. Není horší než moudrost jiných znamení; je svá a originální. Býk jako zemské zna‑ mení (také Panna a Kozoroh) se nejlépe cítí v reálném světě, který chápe svými smysly. Pro západní­‑evropské myšlení je znamení Býka zosobněním realismu.

Archetypální obraz matky Země jako smyslné, štědré, pečující ženy

ASCENDENT V BÝKU

VENUŠE V BÝKU

MARS V BÝKU

• Ascendent vytrvalosti • Lidé s ASC v Býku mají smysl pro hodnoty → instinktivně vycítí potřeby těch, které milují a snaží se je naplnit.

• Lidé s tímto ascendentem jsou vysoce citliví na počasí → dokáží jasnovidně vycítit, jaké pozitivní nebo negativní vlivy působí v jednotlivé dny.

Lidé s Venuší v Býku mohou vztah prožívat jako zakořenění. Jeden na druhého spoléhají, oba něco budují a jsou připraveni společně zestárnout.

Negativum tohoto vztahu – zakonzervování, uváznutí vztahu na „mrtvém bodě“, kdy partneři vzájemně odmítají změnu. Muže s Venuší v Býku mohou eroticky přitahovat tělesně založené, smyslné ženy nebo vyloženě mateřské typy.

Lidé s tímto Marsem mohou být mistři ve výdrži. Jejich zbraní je obrana a schopnost hodně vydržet (opak energie Berana). Ženy s Marsem v Býku přitahují smyslní a tělesně založení muži, kteří si rádi vychutnávají život (=řecký bůh Dionýsos). Pro tyto ženy je důležité, aby se tohoto muže dotýkaly a aby tento muž měl dobrý vztah ke svému tělu.

LUNA V BÝKU Děti s Lunou v Býku potřebují od své matky pocit pevné půdy pod nohami a pocit sounáležitosti: „Patřím sem.“ Lidé s Lunou v Býku mají pomalé, těžké emoce, jejich vztahy rostou pomalu (jako strom ze země), proto nemívají moc vztahů. Děti s Lunou v Býku, které rodiče zavrhli nebo které se narodily jako nechtěné, se mohou často intuitivně léčit návratem k přírodě.

Archetyp smyslné a živočišné ženy

Archetyp boha Dionýsa

POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ BÝKA Mínós: řecká báje o králi Mínóovi, kterého bůh Poseidon potrestal za hamižnost. Královna se do býka zamilovala a zplodila s ním nestvůru Mínotaura, který žil v labyrintu a živil se lidským masem. Stinné stránky Býka: hromadění, majetnictví, lakota, neochota se něčeho vzdát.

Jiné: řecké báje o bohu Dionýsovi, Sůl nad zlato, Jak se Honza stal králem.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

SPORT

Připravila Monika Ťuláková

Akce: 1. kolo Mistrovství ČR neslyší‑ cích v hokeji Kdy: 11. ledna 2020 Pořadatel: SKN Plzeň Kde: Plzeň Výsledky: SKN Plzeň – SKN Hradec Králové 1:11 (0:2, 0:5, 1:4)

Foto: STK hokej

První kolo ovládli hradečtí hokejisté

Účastníci 1.kola MČR

Foto: Jakub Bajer

Vítkovičtí futsalisté v Itálii Akce: 7. Deaf Champion League ve futsalu Kdy: 20.–26. ledna 2020 Pořadatel: Itálie Kde: Vigevano, Itálie Výsledky: SSK Vítkovice 22. místo z 24 týmů SKN Brno

Akce: Mistrovství ČR neslyšících ve futsalu juniorů do 23 let Kdy: 18. ledna 2020 Pořadatel: SSK Vítkovice Kde: sportovní hala SŠT dopravní v Ostravě Výsledky: 1. SKN Brno, 2. SSK Vítkovice, 3. I.PSKN Praha (Hrálo se každý s každým s hrací dobou 2×25 minut hrubého času – bez nastavení čistého času).

Tým z Vítkovic

Foto: Jakub Bajer

Brněnský tým má zlato

Šestkový volejbal

Týmy volejbalistů

34

ČASOPIS UNIE • 3–4/2020 • ročník XXIV

Výsledky: Ženy – 1. SK Olympia Praha, 2. SKN Plzeň, 3. SK Skivelo Olomouc, 4. SKN Brno Muži – 1.SKN Brno, 2. SK Olympia Praha, 3. TJ Slovan Zlín, 4. SKN Plzeň

Foto: Roman Kaut

Akce: 1. kolo Mistrovství ČR neslyšících v šestkovém vo‑ lejbalu mužů a žen Kdy: 1. února 2020 Pořadatel: SKN Brno Kde: hala Vysoké školy veterinární v Brně

POTREFENĚ

Mac má problém s dveřmi TEXT: Dominik Mac Henzl KOMIKS: Ivana Hay Tetauerová

S

kamarády jsme se rozhodli vyrazit na Bali, kde jsme toho mnoho nacestovali.

Po jedné večeři jsme si vyšli na plážovou diskotéku, kterou jsem si nemohl nechat ujít!

Kamarádi pak vyjeli na kole směrem do hotelu, zatímco já jsem se rozhodl ještě zdržet. Trasu k hotelu jsem si totiž pamatoval.

Když už jsem chtěl odjet, začal jsem hledat klíče od motorky. Pak mi došlo, že jsem tu na kole. Zasmál jsem se vlastní blbosti a nasedl.

V tom zchladlém písku se jelo prachmizerně, naštěstí se za chvíli objevil asfalt a rázem jsem byl u hotelu. Uvědomil jsem si, že nejsem ani tak opilý, jako spíše unavený.

Pokoj číslo 4 jsem sdílel s Aničkou. „No, snad ji nevzbudím,“ říkal jsem si, ale pak mi došlo, že je neslyšící jako já. Zasmál jsem se sám sobě a už jsem chtěl otevřít dveře. Ouha!

Nešlo to. „Sakra, Aničko, říkal jsem ti, abys na noc nezamykala pokoj!“ láteřil jsem. Vždyť jsem nepřišel tak moc pozdě. Bouchal jsem na dveře, samozřejmě žádná odezva. Šel jsem k Májině pokoji, taky nic. Spal jsem tedy trapně na lehátku u bazénu jak nějaký vágus. Ráno mě kamarádi vzbudili a Anička se zeptala, co dělám venku. Zrovna ona!

Ohradil jsem se, načež Anička mě odbyla jasným: „Nezamkla jsem! Sama jsem se ráno divila, kde jsi???“ „Ale zamkla! Vůbec jsem se nemohl dostat dovnitř!“ tvrdil jsem neústupně.

Do napjaté konverzace vstoupila Mája: „Počkej, jak jsi otvíral dveře?“ Nechápavě jsem se na ni podíval: „Tlačil jsem dovnitř i ven…“ „Maci, nejsi ty ale vůl? To byly posuvné dveře!“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

Duše vtělení MILENA BROŽOVÁ

Souznění duše a těla, která bytůstka by to nechtěla?

Souznění je nevyzpytatelné umění, dá práci, legraci, pobavení.

Soulad ducha v těle je cesta, touha a tvoření.

Kdo jsem? Tělo, duše a JÁ, jedno stvoření?

Souznění, harmonie, řád, kdo by za to nebyl rád?

Není dne bez řádu, ale také je den bez neřádu, chaos, emoce, pocity a neklid, po bouři vždy přijde v duši klid, Ukolébáni na rozbouřených vlnách, chtít dát, umět také brát.

Bojím se, bojím, kdo to vlastně jsem? Člověk, zvíře, či jen mlhavý sen?

S uvědoměním si SVÉHO já, vím, že já jsem JÁ, člověk milující, otevírající se světu.

Souznění je hledání sebe sama, je hravé, bláznivé, osvobozující, bolavé drama, mazlení, dotyky, uvolnění, příval energie, harmonie do těla s duší vstupuje.

Je souznění bez uvědomění? Kdoví?

Vím jen, mám SEBE ráda, mám SEBE rád, mám Tě ráda, mám Tě rád…