UNIE 1-2/2020 by casopisunie

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

1–2/2020 • roč. XXIV • 49 Kč

Deaflympiáda v Itálii 2019

ÚSPĚŠNĚ ODSTARTOVÁNO TEREZA KMOCHOVÁ str. 14

EDITORIAL LUCIE WAGNER šéfredaktorka UNIE

OBSAH 4

ČUN/ČMUN PRAHA

30 LET ČUN

N OV É

JAKO V POHÁDCE – ALE NAŽIVO 1990–1995

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny neslyšících, také vás na začátku nového roku trápí stejný zlozvyk jako mě? V minulých letech mě trápil ještě

Z DOMOVA

REPORTÁŽ: DEAFLYMPIÁDA V ITÁLII 2019

NESLYŠÍCÍ SENIOŘI:

v jarních měsících. Tušíte, kam mířím? Ano, je to

SVATOPLUK PROCHÁZKA

zapisování správného letopočtu. Když už si na to

Neslyším šach. Nevidím mat.

čtyřmístné číslo člověk konečně zvykne, uběhne chvilka a je to tu znovu. Letopočet se zase změní! Letos nás budou provázet dvě dvojky a dvě nuly.

ÚSPĚŠNÍ NESLYŠÍCÍ:

Čili dvě dvacítky. Nevím, jak se k této zajímavé

MARTINA TOMÁŠKOVÁ

kombinaci čísel postaví numerologové, astrologo-

Nejsem kouzelnice, ale kadeřnice

vé, vědci či další osoby do těchto věcí zasvěcené. Co tato čísla budou pro nás znamenat? Já pevně doufám, že předpovědi tentokrát ne-

PSYCHOLOGIE:

budou tak katastrofické jako v předchozích letech.

JSTE VE STRESU?

A i kdyby byly, tak člověk je přece tvor věřící, dou-

NAUČTE SE RELAXOVAT!

fající. Někteří z nás věří v Boha, v nekonečno, vesmír, hvězdy. Dokonce i v peklo! Zkrátka, hranice víry neznají mezí.

NEVŠEDNÍ ZÁLIBY:

NESLYŠÍCÍ LÉTAJÍCÍ „ČESTMÍR“

Já pevně věřím, že tento rok bude… Ne lepší, ne nejlepší. Věřím, že bude dobrý. A věřím, že i vám všem se jím bude s naším časopisem hladce pro-

SVĚT

HVĚZDY V NÁS:

plouvat.

VODNÁŘ, RYBY

Vaše Lucie Wagner

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

N OV É

SPORT

POTREFENĚ

N OV É

OBSAH

REDAKCE SE ZPOVÍDÁ

NA JAKÝ SPORT V RÁMCI ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HER KOUKÁME NEJRADĚJI? Lucie Wagner: Biatlon. Monika Ťuláková: Zcela určitě biatlon. Lenka Hejlová: Krasobruslení – spojuje umělecký dojem s akrobacií. Ivana Hay Tetauerová: Z individuálních sportů je pro mne divácky

zajímavý biatlon, z týmových sportů u mne vede hokej, protože v něm býváme dobří. :-)

Kristina Pánková Kratochvílová: Hokej, ale jen když hrají Češi ve finále. :-)

Martin Jarůšek: Hokej a alpské lyžování. Když bych měl vybrat jeden, tak hokej.

Milena Brožová: V poslední době biatlon. Ale i krasobruslení.

Petr Pánek: Je jich víc, ale když bych měl jmenovat jeden, tak určitě hokej.

Dominic Mac Henzl: Já na sport moc nejsem, takže bohužel neodpovím.

Lucie Sedláčková Půlpánová: Rozhodně krasobruslení! Jako malá jsem se na krasobruslení tak ráda dívala…

Eva Kastnerová: Hmm, rychlobruslení – je radost koukat na Martinu Sáblíkovou.

Bára Flusserová: Rozhoduji se mezi alpským lyžováním a krasobruslením.

KDE NA SÍTI NÁS NAJDETE WEB www.cun.cz ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

• 1–2/2020, roč. XXIV ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupkyně šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Ivana Hay Tetauerová, Kristina Pánková Kratochvílová, Lucie Kastnerová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Barbora Flusserová. tým pro zpracování překladů a videí: Eva Kastnerová, Eva Sattler, Martin Jarůšek

MŮŽETE SI NÁS PŘEDPLATIT POZOR, OD NOVÉHO ROKU ZMĚNA! Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

externí spolupracovníci: Petr Pánek • jazyková korektura: Jana Servusová redakční fotograf: Nikola Novotná foto na titulní straně: Johana Kratochvílová foto na zadní straně: Jaroslav Klein, ČSNS grafický design, sazba: signatura.cz, s. r. o. Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 ISSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Vydáno za podpory:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ČUN/ČMUN

POBY T NA CHODSKU FOTO: Monika Ťuláková

V týdnu od 25. do 30. října 2019 se na Domažlicku konal psychoreha‑ bilitační pobyt pro rodiny s dětmi. Akci organizovala pod vedením Moniky Ťulákové Českomoravská unie neslyšících – Praha. Pobyt proběhl ve venkovském domě Podveský mlýn u Tlumačova. Zúčastnilo se jej celkem 34 osob včetně dětí. Rodiny se zúčastnily různých programů, například s kočárky podnikly čtyřkilometrovou túru zahrnující 320metrové převýšení na Čerchov

ODLET Y A PŘÍLET Y FOTO: Martin Jarůšek

11. listopadu 2019 proběhla v rámci projektu ČUN Poznávejme krásy kultury ČR s neslyšícími exkurze na ruzyňském letišti v Praze. Sraz jsme měli ve staré budově letiště v Terminálu 3, kde začala prohlídka s průvodcem. Účastníci museli nejprve projít bezpečnostní kontrolou a poté nastoupili do autobusu. V něm projeli areál letiště, zhlédli Terminál 1 a 2. Dostali se dokonce i na hlavní ranvej, kde každou minutu vzlétala a přistávala letadla. Neslyšící účastníci měli štěstí, že mohli spatřit největší dvoupatrové letadlo – Airbus A380. Zaujala je zmínka, že celé letiště má přibližně 10 000 zaměstnanců a že je samo o sobě malým městem. Exkurze byla tlumočena do ČZJ.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

(nejvyšší hora pohoří Český les), čekaly je unikátní prohlídka v podvodní kabince ve vodním lomu v Lomečku, návštěva hradu v Domažlicích, zám-

ku v Horšovském Týně, vyhlídkové věže v Tlumačově aj. Poslední večer před odjezdem se konala diskotéka v halloweenských kostýmech.

ČUN/ČMUN

MEDAILOVÍ PŘEPISOVATELÉ TEXT: Tomáš Portych / FOTO: organizátor akce

Od 5. do 7. prosince 2019 ve středočeském Neveklově opět soutěžili přepisovatelé CZSP na dalším každoročním Mistrovství republiky v psaní na počítači. Svými výsledky si přepisovatelé CZSP rozhodně neuřízli žádnou ostudu. Karin Cieslarová s Karolí‑ nou Foukalovou v kategorii dospělých vyhrály, co mohly. Konkrétně Karolína Foukalová získala čtyři zlaté a tři stříbrné medaile, Karin Cieslarová jednu zlatou, dvě stříbrné a dvě bronzové medaile. Obě dvě podaly neskutečné výkony a předháněly se v zápolení o první tři příčky. Zástupce přepisovatelů ‑mužů Tomáš Portych zabojoval v takto silné konkurenci alespoň ve dvou kategoriích, kdy ukořistil jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Mladší Klára Odehnalová rovněž potvrdila, že píše královsky, a ve své kategorii (od 16 do 20 let) také vybojovala nějaká ta hezká umístění (tři stříbrné medaile a jednu bronzovou).

PRÁVA SPOTŘEBITELE

PROHLÍDKA POD PRAŽSKÝM HRADEM

9. prosince 2019 měl Mgr. Viktor Vodička ze Sdružení českých spotřebitelů (SČS) 45minutovou přednášku ve velkém sále ČUN Praha. Navzdory omezenému času stihl pan Vodička posluchače seznámit s termíny jako např. debetní/kreditní karta a RPSN (= roční procentní sazba nákladů), různými typy účtů aj. Odkázal také na webové stránky www.konzument. cz, kde neslyšící najdou mnohé cenné rady. Pan David Šmejkal z Poradny při finanční tísni doporučil neslyšícím obrátit se v případě tísně na něj či jeho kolegy prostřednictvím webu www.financnitisen.cz. V případě většího zájmu se uvažuje o opětovném konání besedy v roce 2020. Pokud Vás toto téma více zajímá, videa s překladem do českého znakového jazyka najdete na www.konzument.cz/publikace/ rady‑pro‑neslysici.php.

ČUN Praha opět připravila další akci v rámci projektu Poznávejme krásy kultury ČR s neslyšícími. Akce s názvem Malebný Nový Svět pod Pražským hradem se konala v neděli 8. prosince 2019. Celou trasou prováděl pan Tomáš Vlček, který vystudoval Katolickou teologickou fakultu. Výklad byl tlumočen do ČZJ.

FOTO: Josef Žitník

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

1. díl: 1990–1995

Jako v pohádce – ale naživo TEXT: Petr Pánek / FOTO: Petr Pánek a archiv ČUN

Jak ten čas letí… Letos si připomínáme 30. výročí založení České unie neslyšících. Vybaví se mi tváře mnoha neslyšících, kteří tu dnes už s námi nejsou. Ustavující valná hromada v jídelně Právnické fakulty, kam mě rodiče vzali a kde se já jako 13letý kluk nudil. Stěhování z Rybné ulice do Dlouhé. Faxy a psací telefony. A především VLADIMÍR BUBERLE, jedna z nejvýraznějších neslyšících osobností 20. století.

novém seriálu Unie vám v šesti dílech představíme 30 let ČUN. Stanovy byly Ministerstvem vnitra ČSFR registrovány 17. 7. 1990. Předcházela tomu půlroční práce aktivních neslyšících, kteří začátkem roku 1990 založili v klubovně AMKN v Erbenově ulici Občanské fórum neslyšících (OFN). U jeho zrodu stáli například Anica Dvořáková, Alena Hlavová, Jan Suchý, Josef Šedivý, a především Vladimír Buberle. První klubovna stávala v Benediktské ulici u Kotvy, ale hned v roce 1991 se stěhovala do Rybné. Protože jsem do ČUN nastoupil až v roce 1997, dám raději slovo dvěma kolegům, kteří tu pracovali skoro od samého začátku.

Petr Vladyka

(v ČUN pracoval v letech 1991–1995) Můj tchán Vladimír Buberle měl obrovské organizační schopnosti a kontakty na neslyšící po celé Evropě. Po listopadové revoluci chtěl založit nezávislou organizaci neslyšících, a tak v porevoluční euforii přišel s nápadem založit OFN. Vzpomínám si na zážitek, jak jsme někdy v roce 1992 šli spolu na Ministerstvo zdravotnictví kvůli žádosti o dotaci. Úřednice si vyplněnou žádost přečetla, a když na konci četla jméno a funkci, poznamenala asi toto: „Dneska chce být každý prezidentem!“ Přitom název funkce „prezident ČUN“ vznikl kuriózním způsobem. V roce 1966 založil Buberle v Praze Mezinárodní federaci neslyda šících motoristů (Fédération inBese íčkem dn ternationale des automobilistes Ze em vl Pa s v Rybné ulici, et motoristes sourds). A protože 16. 3. 1993 Buberle byl prvním předsedou této organizace, měl na diplomu i francouzský výraz pro předsedu – le président. Sám Buberle vnímal sebe jako předsedu, ale francouzský překlad se po roce 1990 ujal. Hned od začátku jsme rozjížděli kurzy znakového jazyka. Pře-

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Jedna z prvních besed v nové klubovně v Dlouhé třídě, tentokrát s legendou gymnastiky Věrou Čáslavskou

pracoval jsem jejich koncepci a několikanásobně se nám zvýšil počet absolventů, které to nyní víc bavilo. Velmi nám pomohl finanční dar kanadské vlády, za který jsme pořídili videokameru. Mohli jsme pak natočit sérii videokazet pro kurzisty. Natáčeli jsme s našimi tlumočníky Romanem Vránkem, Alenou Procházkovou a dalšími. Do klubovny v Rybné a později do Dlouhé jsme zvali známé české osobnosti – herce, sportovce. Vzpomínám třeba na besedu s psychiatrem Janem Cimickým v roce 1992. Neslyšící velice zaujalo jeho vyprávění o Francii, v závěru po něm chtěli i rady ohledně kupónové privatizace.

Kamila Spěváková (v ČUN pracuje od r. 1993) Do ČUN Praha jsem se dostala náhodou, na doporučení neslyšící kamarádky. Navštívila jsem v lednu 1993 klubovnu v Rybné 27 (bývalý obchod), kam neslyšící chodili na přednášky a besedy. Pamatuji si dobře na besedu s hercem Pavlem Zedníčkem. Místnost byla zcela přeplněná, a tak zástup neslyšících sledoval tlumočené vyprávění přes výlohu z ulice. S nostalgií vzpomínám na lidi, jako byli Vladimír Buberle, Jan Suchý, Otto Šváb, Rudolf Slabý, Václav Scheichl, Libuše Pyszková, Emílie Zelyczová a další, kteří mi stihli vyprávět o svém životě. Buberle uměl nejen budovat ústředí a oblastní organizace, ale i vzdělávat lidi, a to podle vzoru první republiky. Snažil se zdokonalovat pracovníky oblastních organizací, aby se vyznali v dotacích. ČUN v té době procházela velkou proměnou v sociální i právní oblasti a také překotným technologickým vývojem. To vše provázely i velké zmatky za nedostatečného legislativního zázemí. Například v roce 1994 byla dotace ve výši 700 000 Kčs ohrožena krachem banky Bohemia, neboť neexistoval zákon o ochraně dotovaných financí. V Dlouhé jsem poznala tajemnici Bergmannovou, sociální pracovnici Jurečkovou a tlumoč-

nici Procházkovou. Dnešní místnost tlumočníků byla určena výboru, v listopadu 1994 byla přeměněna na lékařskou ordinaci, kde každé druhé úterý ordiPetr Vladyka, Vl novala MUDr. Skálová. adimír Buberle a Ota Panský na Do stacionáře docházel tiskové konferen ci, kolem 1993 i JUDr. Stehlík. V této době měla ČUN 13 oblastních organizací s více jak 1 600 členy. V roce 1994 bylo v Unii několik Vzpomínám ráda na velký revelkých témat: psací telefony, bibprezentační ples v roce 1995 a vílické příběhy, sociálně‑právní potězku soutěže krásy Veroniku Ptáčradna, přehled pojišťoven, návštěkovou. va prezidenta WFD Paneva v Praze, stěhování ústředí z Dlouhé do HaCo jsme psali v Unii vlíčkovy ulice či vítězství neslyšící V říjnu 1992 vyšlo zásluhou VladiHeather Whitestoneové v soutěži míra Buberleho a Věry Strnadové Miss Amerika. nulté číslo časopisu Unie. Unie se A rok 1995? Na stránkách Unie tiskla v Liberci v Nezvalově ulici, vycházel obrázkový slovník cizích kde měl předseda ČUN Liberec Jaslov, povídky známých spisovatelů, roslav Štajer tiskárnu. První šéfzimní deaflympiáda v Ylläs, nápady redaktorkou byla Milena Králo‑ kutila Pepy nebo reportáž o návštěvá. A jaká témata se řešila v první vě papeže Jana Pavla II. v Praze. polovině 90. let v redakci? Velkým tématem roku 1992 byla kupónová privatizace a její vysvětlení neslyšícím čtenářům. O rok později, v roce 1993, bylo nejaktuálnějším tématem rozděle‑ ní republiky a s tím spojená nová soustava zákonů. Psali jsme o volbě prezidenta Havla, o úspěšné letní deaflympiádě v Sofii, pravidelná byla módní rubrika, recepty a seriál o školách pro SP.

Alena Procházková tlumočí MUDr. Skálovou v Dlouhé třídě, listopad 1994

Výbor ČUN Prah a s předsedou Jiřím Dachovsk ým v letech 1993 až 1995

Vladimír Buberle v Havlíčkově ulici, 1994

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

Z D OMOVA

Odstraňování bariér s Věrou FOTO: Jan Wirth

Dne 25. října 2019 se ve Znakovárně konala beseda na téma Bariéry a je‑ jich překonávání s paní Věrou Str‑ nadovou, neslyšící vysokoškolskou pedagožkou a spisovatelkou, která se dlouhodobě věnuje odstraňování bariér prostřednictvím úprav zákonů ve prospěch neslyšících a nedoslýchavých

osob. V současné době usiluje o prosazení novely vysílacího zákona s cílem dosáhnout úplného zpřístupnění pořadů v televizi i na internetu pro neslyšící diváky. Neslyšící účastníci živě diskutovali, vzájemně si vyměňovali zkušenosti, s jakými bariérami se setkali, jak je ře-

šili a s jakým úspěchem. Téma bylo velmi plodné, ale času bylo málo a my se těšíme, že se podobná akce bude opět opakovat.

Sociální služby pro neslyšící ASNEP realizoval 29. listopadu 2019 konferenci na téma Sociální služby pro neslyšící. Konferenci zahájila ve 13 hodin prezidentka ASNEP Pavlína Spil‑ ková. Poté se až do 15.30 prezentovaly jednotlivé organizace (CNN, ČUN, Ephata, NRZP ČR, CZTN, SUKI, Tamtam, Tichý svět). Po půlhodinové přestávce následoval blok tří workshopů. Prv-

ní workshop se zabýval tématem tlumočení a přepisu, druhý tématem kochleárních implantátů a třetí se zaobíral odborným sociálním poradenstvím s důrazem na specifika jednotlivých organizací. Po další pauze následovaly čtvrtý, pátý a šestý workshop na témata sociálních služeb a rehabilitací zaměřených jak na dospělé, tak i na děti.

Mít rád své tělo, svou sexualitu FOTO: Gabriela Pecová

Pásmo seminářů Já, neslyšící žena opět pokračuje. SNN ČR uspořádal 8. prosince 2019 v budově CDS SP v brněnské Vodově ulici přednášku na téma Tantra, kde vystoupila neslyšící Markéta Zelenková a s ní jako speciální host Martin Plas, kouč/lektor v oblasti intimity a sexuality a párový terapeut. Díky historicky první přednášce o tantře se neslyšící dozvěděli, že tantra může být jednou z cest, jak beze studu proniknout ke svému tělu a mít jej rád, že existuje dvojí typ tantry – bílá a červená aj. O přednášku byl nebývalý zájem, organizátoři výjimečně navýšili počet míst – z 30 se účast vyšplhala na 60 míst.

udílení cen

ZNASCAR

20 . narozeniny

ˇ Ceské centrum znakového jazyka, z. ú.

30. květen 2020

Clarion Congress Hotel Prague Plesem vás budou provázet neslyšící moderátoři

Michaela Kosiecová a Jan Emmer Po celý večer živá hudební produkce

Bohemia universal band a dj Major Z Bohatá umělecká vystoupení! 450 Kč předprodej, 600 Kč na místě

prodej bude zahájen od února 2020, sledujte náš web a facebook ceny darovali hlavní partner

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Z D OMOVA

Ceny VVZPO za rok 2019

Znakokniha 2019

FOTO: Úřad vlády ČR

Na liberecké radnici se 11. prosin‑ ce 2019 uskutečnil křest již třetí znakoknihy, zpracované podle knihy Staré pověsti české a moravské autorek Aleny Ježkové a Renaty Fučíkové. K hostům promluvili např. primátor Liberce Jaroslav Zámeč‑ ník či ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Blanka Konva‑ linková. Závěrem vystoupila Lu‑ cie Sedláčková Půlpánová, která přiblížila taje překladů jmenných znaků pro historické postavy. Více informací na www.znakokniha.cz.

V rámci oslavy Mezinárodního dne lidí se zdravotním postižením uspořádal Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením 6. prosince 2019 slavnostní večer – XXVI. ročník Cen Vládního výboru pro osoby se zdravotním po‑ stižením za publicistické práce. V tiskové kategorii zaujala nejvíce Monika Mužáková s knihou o životě osob s mentálním postižením, kde porota ocenila otevřenost pohledu na tuto problematiku. Ceny byly rozdány i v rozhlasové a televizní kategorii – zde

Singslate na veřejných generálkách Tým Signslate přijal pozvání pana Wintera ze sdružení BMI a Nadace Vodafone a v úterý 10. prosince 2019 v zastoupení Vojty Mrózka a Lukáše Janduse Murína představil aplikaci na tiskové konferenci k INSPO 2020. Pánové v omezeném čase shrnuli pozadí vzniku Signslate a cestu k vývoji aplikace skrz Hackathon a Nadaci Vodafone. Na závěr předvedli skutečné propojení tlumočníka, neslyšícího a slyšícího prostřednictvím aplikace Signslate, která je nyní ve fázi testování. Následně 11. prosince vystoupil Signslate na semináři Ministerstva průmyslu a obchodu Podpora tech‑ nologických start‑upových projektů. Vojta Mrózek s Kristýnou Bokajovou, projektovou manažerkou týmu Signslate, zprostředkovali plnému sálu své zkušenosti z toho, jak trnitá a náročná může být cesta od prvotního nápadu až po fungující produkt – včetně názorné interakční ukázky spojení mezi slyšícím a neslyšícím.

1. místo obdržel tým z České televize ve složení Michaela Fialová, Milan Fritz, Alan Lederer za díl v rámci Televizní‑ ho klubu neslyšících, který se zaměřil na neslyšící s Usherovým syndromem.

Činohra Národního divadla zve na inscenaci hry bratrů Mrštíkových

MARYŠA s českými titulky pro neslyšící v pondělí 25. května 2020 v 19:00 v Národním divadle Hrají: Pavla Beretová, Taťána Medvecká, Martina Preissová, Vladimír Javorský, David Prachař, Matyáš Řezníček, Filip Rajmont, Kateřina Císařová j. h. Režie: Jan Mikulášek Nebude mnoho diváků, kteří by zasedli do hlediště, aniž by tušili, jak příběh dívky provdané proti její vůli a dohnané k zoufalému činu dopadne. Kdyby šlo o detektivku, byla by tato všeobecná znalost spíše na škodu. Naštěstí existují příběhy, které stojí za to vyprávět vždy znovu a znovu. Také v naší inscenaci Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy. Ale jaká Maryša? A jakého Vávru? A co vlastně dnes s příběhem o dívce, která byla donucena k sňatku? Možná je příběh o Maryše mnohem víc bojem o osobní svobodu a zrcadlem despotických představ o tom, co by mělo naše okolí správně dělat. Přibližná délka představení: 1 hodina a 45 minut, hraje se bez přestávky.

Vstupenky na 1. balkon s 50% slevou je možné zarezervovat do 20. 12. 2019 na e-mailu: t.kaucka@narodni-divadlo.cz Více informací: www.narodni-divadlo.cz

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

R E P O R TÁ Ž

Deaflympiáda TEXT: Lucie Wagner

FOTO: David Soeldner

Údolí Valtellina – Valchiavenna, nacházející se v severním italském kraji Lombardie, bylo ve dnech 12.–21. prosince 2019 poctěno konáním 19. ročníku zimní deaflympiády. Českou republiku reprezentovalo osm sportovců celkem ve čtyřech disciplínách: alpské a běžecké lyžování, snowboarding a bleskový šach.

lavnostní zahajovací ceremoniál 19. ročníku zimní deaflympidády se konal 12. prosince 2019 v hlavním městě Lombardie, v Sondriu, jednotlivé disciplíny však byly rozmístěny do tří měst. Do Chiavenny se soustředily hokejové zápasy a nováček zimní deaflympiády – bleskový šach. Madesimo hostilo sportovce v curlingu a Santa Caterina di Valfurva byla střediskem alpského a běžeckého lyžování, a snowbodardingu. Největších úspěchů bylo dosaženo především v alpském lyžování zásluhou T. Kmochové (5 medailí) a J. Hartiga (1 medaile), a také ve snowboardingu, kde T. Pazdera obhájil zlatou medaili z Ruska. Naši sportovci tímto potvrdili, že je nutno s nimi počítat.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

ČESKÁ REPREZENTACE

Snowboard Tomáš Pazdera 1. místo snowboardcross, není na fotce, neboť se k výpravě připojil později. Realizační tým fyzioterapeut K. Kuba

Deaflympiáda v číslech

Alpské lyžování Matěj Ponocný 22. místo obří slalom, 25. místo super‑G

Počet sportovců: 493 Počet zemí: 34 Počet sportovců z ČR: 8 Počet získaných medailí pro ČR: 7, z toho 2× zlato, 4× stříbro, 1× bronz Umístění ČR v počtu medailí: 5. místo

R E P O R TÁ Ž

v Itáli 2019 Realizační tým vedoucí výpravy J. Žídek Realizační tým trenérka K. Prokšová

Realizační tým servisman J. Hartig sr.

Běžecké lyžování František Kocourek 12. místo 10 km volně, 10 km sprint, sprint klasicky, 13. místo 5 km klasicky Alpské lyžování Tereza Kmochová 1. místo obří slalom, 2. místo sjezd, kombinace, super‑G a slalom

Realizační tým trenér J.Grygar

Alpské lyžování Veronika Grygarová 4. místo sjezd, dalších disciplín se po pádu nemohla zúčastnit Alpské lyžování Jiří Hartig 3. místo obří slalom, 4. místo kombinace a super‑G, 5. místo sjezd

Alpské lyžování Jan Panský 12. místo obří slalom, 14. místo kombinace a super‑G, 15. místo sjezd, 19. místo slalom Šachy Milan Orság 7. místo bleskový šach, není na fotce, šachy se během fotografování konaly na jiném místě.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

R E P O R TÁ Ž

Jan Panský „vybírá oblouček“

M. Orság (první zleva) s týmem na zahajovacím ceremoniálu „Zlatý“ Tomáš Pazdera s trenérem M. Jelínkem

Radost. Zleva: M. Ponocný, J. Hartig, T. Kmochová, J. Panský a V. Grygarová

otazníků

pro šampiona

TEXT: Monika Ťuláková FOTO: Jaroslav Klein, ČSNS

Český snowboardista Tomáš Pazdera opět získal zlatou medaili ze závodu snowboardcross na zimní deaflympiádě v Itálii.

? Tomáši, gratuluji k obhájení zlaté medaile. To je úžasný výsledek. Napadlo tě, že znovu vyhraješ?

Věřil jsem si. Domníval jsem se, že konkurence bude větší. Těžko říct, jestli byla konkurence velká. Při jízdě jsem

byl vpředu a nevím, jací závodníci byli za mnou. Když jsem dojel do cíle, díval jsem se do nebe a říkal jsem si „konečně“. Hned poté se dostavila radost, že jsem splnil cíl, který jsem si dal.

? Jaký je to pocit, mít v ruce druhou zlatou medaili?

Pocity se těžko popisují, časem mi to všechno dojde, protože uběhly teprve tři týdny od převzetí medaile.

? Hned po návratu z Itálie jsi byl

pozván do České televize do pořadu Sport. Vysílání bylo v přímém přenosu. Jak ses tam dostal? Díky mému trenérovi Markovi Jelínkovi, který má kontakty na média. Marek

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

R E P O R TÁ Ž

„Konečně“, raduje se T. Pazdera

T. Pazdera v obležení týmu

Jiří Hartig na bedně

František Kocourek sprintuje do cíle

Medailový ceremoniál, stříbrná T. Kmochová

Chtěl jsem být profesionálním sportovcem. Ale kdyby fungovala politika v tom smyslu, jak by měla, kdyby opravdu dávali peníze nebo pomohli mediím, byla by větší podpora. Média o nás, o sluchově postižených sportovcích, moc neví. Mohli bychom se živit jako profesionální sportovci, pokud bychom měli sponzorské partnery. ČSNS se snažil nás všechny různými způsoby propagovat, byli jsme ve zprávách, na billboardech a v dalších mediích.

? Budeš pokračovat se snowboardem? oslovil Českou televizi a ta mě vzápětí pozvala. Vhledem k tomu, že jsem už párkrát byl v televizních médiích, nebyl důvod k nervozitě. Moderátor Michal Dusík byl příjemný, udělal na mě velmi dobrý dojem.

? Trénuješ v týmu trenéra Marka

Jelínka, jehož součástí je také slavná snowboardistka Eva Samková. Proč nejsi profesionálním sportovcem jako ona?

Musím! (Usmál se) Protože chci získat třetí zlatou medaili jako hattrick  Člověk ale neví, co bude za čtyři roky. Budu trénovat, budu jezdit na závody a důležité je také zdraví. Ale v hlavě nosím již další svůj sen – třetí zlatou medaili.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

R E P O R TÁ Ž

FOTO: JOHANA KRATOCHVÍLOVÁ

Tereza,

jedině Tereza TEXT: Lucie Wagner FOTO: Johana Kratochvílová;

Jaroslav Klein, ČSNS

Je to již pár let, kdy jsem jako náctiletá sle‑ dovala dokument České televize o talentované neslyšící dívce. O tom, kdy se tato dnes již mladá dáma postavila poprvé na lyže, bylo napsáno nespočet článků. Během našeho setkání v Praze byla však aktuálním tématem našeho rozhovoru letní příprava na blížící se deaflympiádu. A ne‑ jenom na ni. Řeč je o TEREZE KMOCHOVÉ.

řiznám se. V den setkání jsem měla trému, která jen zesílila, když nejúspěšnější neslyšící sportovkyně světa Tereza Kmochová dorazila v doprovodu své maminky. Klid, našeptával mi vnitřní hlas, je to přeci od pohledu sympatická slečna, prostě se přiznej, že jsi začala s lyžemi v 27 letech, nesnaž se zapůsobit jako nějaký odborník ze sportovního kanálu. A bylo to skutečně příjemné setkání, plné úsměvů a spontánních odpovědí.

Na poslední deaflympiádě jste zářila ve všech disciplínách a s přehledem

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

R E P O R TÁ Ž

FOTO: JAROSLAV KLEIN

Je to tam! Zlatá T. Kmochová a bronzový J. Hartig

Největší úspěchy a ocenění 2019

získala pět zlatých medailí. Přesto – která disciplína je Vaše „srdcovka“? Jsou mi bližší spíše technické a točivé disciplíny, nejraději mám obří slalom, který se lépe trénuje. Ve sjezdu jsem obezřetnější, mám z něj respekt. (Maminka Terezy dodává) Lyžování je sport, kde výsledek ovlivňuje široká škála proměnlivých podmínek, především počasí a jeho prudké změny na horách – slunce, oblačnost, mlha, síla větru, dále startovní číslo, kdy první závodníci mají trať perfektně upravenou. Čím vyšší startovní číslo, tím horší kvalita tratě a těžší podmínky.

Prioritou je pro Vás deaflympiáda. Co si pod slovním spojením letní příprava mám představit? Kombinuji různé sporty, aby bylo tělo rovnoměrně zatíženo. Litry potu, nespočetně hrozných pocitů na zvracení, bolavé svaly… Nejvíce času trávím hlavně v posilovně, dále je to běh, kolo, plavání, tenis… a hlavně škola (dodává Tereza rychle a s úsměvem).

Letní příprava je tedy nejenom sport, ale i studium? Ano, během léta jsem především v Praze a snažím se skloubit magisterské

studium a přípravu na závodní sezónu. Během zimní sezóny se plně soustředím pouze na závody a všechno okolo lyžování.

Jak zvládáte studium na vysoké škole? Máte možnost přepisu, tlumočení? Nabízejí se spolužáci s pomocí? Možnost přepisu mám, ale využívám ho jen občas. Velmi přínosné jsou pro mě prezentace od přednášejících. Z těch se pak učím na zkoušku, v kombinaci s internetem a učebnicemi. Spolužáky osobně moc neznám, je to velmi anonymní prostředí a když se tam moc často nevyskytuju, tak se mi těžko navazuje bližší vztah.

Ve škole jsou kolem Vás spolužáci, celkově je tam rušno. Lyžování je individuální sport, přesto je možnost týmového tréninku. Co preferujete?

• MČR (Špindlerův Mlýn) titul mistryně ČR ve slalomu, 3. místo v obřím slalomu a kombinaci • start na Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně 2017 • MS FIS (St. Moritz) – 43. místo v obřím slalomu • MS neslyšících lyžařů (Innerkrems) – 2 zlaté a 2 stříbrné medaile • zimní světová univerziáda FISU – 1. místo 2016 • nejlepší neslyšící sportovkyně světa 2015 • deaflympiáda (Chanty Mansijsk) – 5 zlatých medailí 2007 • deaflympiáda (Salt Lake City) – pět medailí (2 zlaté, 2 stříbrné a 1 bronzová)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

Jedna zlatá a čtyři stříbrné si vskutku zaslouží oslavit.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

FOTO: JOHANA KRATOCHVÍLOVÁ

R E P O R TÁ Ž

Trenérkou je Vám maminka, jak byste ji charakterizovala třemi slovy?

Všichni známe to množství věcí, které nesmíme zapomenout, pokud vyrážíme na lyže. Jak však vypadá základní lyžařská výbava profesionálního sportovce? Ta obsahuje patnáct párů lyží. (Zřejmě jsem při této odpovědi nasadila nechápavý výraz, tudíž mi Tereza se smíchem svou odpověď zopakovala) Patnáct párů lyží, jeden pár bot (na jednu sezónu), tři páry hůlek (jeden na slalom, jeden na obří slalom, jeden na sjezd a super G) a k tomu asi deset náhradních párů hůlek, dvě helmy, čtvery brýle. A samozřejmě oblečení.

Tedy, to musí být zajímavé balení. (Obě se smíchem přitakávají) Ano.

FOTO: JOHANA KRATOCHVÍLOVÁ

Určitě týmový trénink. Navzájem si pomůžeme s přípravou (nošení a stavba tyčí na trati), porovnáváme časy v tréninku, a tak máme lepší motivaci a chuť. Člověk to sám těžko zvládá – na trénink potřebujeme cca 60 tyčí; jeden balík po 20 tyčích váží cca 25 kg.

Cukr a bič (Tereza pohlédne na maminku a obě se rozesmějí). Maminka je mi nejenom trenérem, ale i fyzioterapeutem, manažerem, řidičem, kuchařem, psychologickou podporou, tlumočníkem. Zkrátka mi zajišťuje full service.

Zimní lyžařská sezóna zahrnuje spoustu závodů, kdy laik netuší, který z nich je pro sportovce nejprestižnější. Jak to máte Vy?

Tereza Kmochová Datum narození: 26. 9. 1990 v Praze Bydliště: Harrachov a Praha Vzdělání: ZŠ v Harrachově, gymnázium v Tanvaldu, Přírodovědecká fakulta UK v Praze – bakalářské studium v oboru Molekulární biologie, navazující magisterské studium v oboru Imunologie

Pro každého sportovce je nejvyšší metou účast na olympiádě. U mě pak je žebříček sestaven takto: deaflympiáda, mistrovství světa, Světový pohár, Evropský pohár, univerziáda, což je mistrovství světa pro univerzitní studenty, mistrovství České republiky.

Zmínila jste olympiádu, ta Vám minulý rok těsně unikla. Další bude v roce 2022, budete se pokoušet o účast? Rozhodně už ne, je to dlouhá doba…

Diář máte do posledního místa zaplněn, po zimní sezóně je konečně čas na relax, že?! Poslední závody končí v dubnu. Trénovat začínám v polovině května, kdy zároveň plánujeme letní přípravu. Maminka Terezy dodává: Plánujeme hlavně, kdy a kam pojedeme na ledovce. Na dovolenou si Tereza snaží najít čas v létě. Tereza pokračuje: I zde se snažím lehce trénovat, měla bych jinak špatné svědomí. Ideální je brzký ranní běh a pak mám celý den na relax.

Odjet na tři týdny asi nelze, že? Neexistuje. Až budu mít hotovou školu, pak odjedu. Lyžovat! (Dodává se smíchem maminka)

FOTO: JAROSLAV KLEIN

Jaké další cíle jsou před Vámi? Mým dalším cílem je dobré umístění v Evropském poháru, dle možností bych ráda reprezentovala ČR na Světovém poháru a nesmím zapomenout na mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně. V březnu zde budou závody ve slalomu a obřím slalomu, na které vás všechny srdečně zvu. Chvíle napětí. T. Kmochová a J. Hartig

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Neslyším šach. Nevidím mat. TEXT: Petr Pánek / FOTO: archiv Věry Macháčkové

Zdroj: vyprávění Věry a Romana Macháčkových

Komunita brněnských neslyšících přišla před půl rokem o velmi zajímavou osobnost. SVATOPLUK PROCHÁZKA možná nebyl výjimečným člověkem. Protože se výjimečným stát nesměl. Inteligentní, všestranně nadaný, a přitom skromný člověk žil v „blbé“ době.

Syn továrníka

Svatopluk Procházka v srpnu 1979

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Svatopluk Procházka se narodil v Brně 19. července 1928 v rodině známého papírníka Svatopluka Procházky a jeho ženy Zdeny. Jeho děda Jan Procházka zde založil v Mlýnské ulici roku 1895 továrnu na papír a obchodní knihy, pozdější známou značku Prošit. Vyráběli různé kalendáře, účetní knihy, bloky a hlavně sešity. Tím se proslavili. Velkoobchod měli v České ulici. Papírna byla majetkem rodiny Procházkových až do znárodnění v roce 1948, kdy byl Prošit začleněn do Moravskoslezských papíren, n.p. Svatík, jak mu v rodině říkali, měl o tři roky starší sestru Zdenu. O sedm let později se narodila ještě mladší sestra Věra, kterou neslyšící znají pod jménem Macháčková. Nejstarší Zdena dobře slyšela, ale měla problémy se zrakem. Věra naopak neslyšela, ale dobře viděla. Svatík sám měl problém s očima i se sluchem. Navštěvoval školu pro sluchově postižené na Svatém Kopečku u Olomouce, poslední ročník pak v Brně. Přestože dosahoval ve škole velice dobrých výsledků, sluchové postižení mu v té době neumožnilo pokračovat dál na obchodní akademii, a proto se v Brně vyučil knihvazačem. Během učňov-

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Rodina továrníka Procházky s vychovatelkou. Svatík v popředí. Vychovatelka Máňa drží v náručí Věru Macháčkovou. Brno, 22. 7. 1936

ských let docházel na kurs účetnictví, neboť jeho tatínek počítal s tím, že převezme účetnictví v jeho papírnách. Tam také po válce nastoupil a brzy se vypracoval na samostatného účetního. Znárodnění v roce 1948 ukončilo Sváťovu slibně se rozvíjející kariéru v prosperující továrně a celá rodina papírníka Procházky byla komunistickým režimem tvrdě pronásledována. Pro Svatíka to znamenalo nemožnost najít dobré zaměstnání, a tak nakonec skončil jako řezač papíru v brněnské Drutěvě, kde pracoval až do důchodu.

Rodina V roce 1950 se oženil s neslyšící Janou Brejchovou (její příběh viz Gong 7-9/2015). Bezdětné manželství ale skončilo po pěti letech rozvodem. Pak Svatík s Věrou na sebe doma nesměli znakovat. I díky vychovatelce Máně měli oba perfektní češtinu. Na zahradě v červnu 1937.

Z ANGLICKÉ HRY DO INDICKÉ OBRANY S Věrou si Svatík dobře rozuměl

žil v harmonickém přátelství s neslyšící Věrou Waldhansovou (její příběh viz Unie 5/2001). Sváťa žil s minimem prostředků v malé garsonce v Brně. O to více se upnul na rodiče, které nadevše miloval, a na svou mladší sestru Věru, se kterou si i vzhledem ke stejnému sluchovému postižení nejlépe rozuměl. Společně s jejím manželem Vaškem Macháčkem a jejich dětmi pak trávil hodně svého volného času, jak v Brně, tak v Praze a na chalupě ve středočeských Voticích. Po r. 1989 nastal zlom v jeho životě. Protože byl Svatík velice spořivý a skromný, dokázal si do důcho-

Z jeho šachové tvorby jako ukázku vybíráme partii Jaroslav Schmid – Svatopluk Procházka. V Otrokovicích 8. 5. 1972 sehráli málo užívané zahájení Anglické hry, v níž pak přešli do Královské indické obrany: 1. c4 g6 2. d4 Sg7 3. e3 d6 4. Jf3 f5 5. Sd2 Jf6 6. Sd3 e6 7. h3 0-0 8. 0-0 Jc6 9. Jh2 e5 10. dxe5 dxe5 11. Jc2 Se6 12. b3 e4 13. Jc3 De7 14. De1 Jb4 15. Vc1 Jxc2 16. Vxc2 Vfd8 17. Sc1 Vd3 18. Jb1 Vad8 19. Vd2 Vxd2 20. Jxd2 Jd7 21. De2 Je5 22. Sb2 Jd3 23. Sxg7 Dxg7 24. f3 ½ – ½

Za volantem, asi 1938

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

PAMĚTNÍCI VZPOMÍNAJÍ

Svatík (druhý zprava) s bratrancem a sestřenicemi. Vysoké, 1937

Ota Panský Šachové mistrovství světa v Brně bylo v roce 1994. Tento rok si velice dobře pamatuji (v jeho průběhu se mi narodil syn). Na zabezpečení přípravy MS jsem se Sváťou spolupracoval. Několikrát jsme zašli za tehdejším činovníkem šachového svazu panem Blatným. Někdy v roce 1991–1992 jsem se Sváťou dojednal v brněnské Kociánce první mistrovství ČR v šachu dětí a mládeže. Asi osm dětí se SP hrálo společně s ostatními handicapovanými. Další rok to dělal Sváťa sám, já už byl v Olomouci.

du našetřit takovou částku, která mu umožnila splnit si jeden ze svých snů. Od paní Vaňkové, vdovy po Rostislavu Vaňkovi (jeho příběh viz Unie 3–4/2019), si koupil zanedbaný rodinný dům v brněnských Židenicích, kde paní nechal doživotně bydlet a v rámci svých možností o ni pečoval.

Věra Strnadová

Cestování

Sváťu Procházku jsem poznala před mnoha lety v Brně. Já jsem tehdy znakový jazyk ještě ani trochu neovládala, takže jsme spolu komunikovali jen mluvením a odezíráním. To mne překvapilo, protože není běžné, aby od narození neslyšící člověk tak perfektně ovládal češtinu, i když výslovnost měl trochu nezvyklou. Rád četl knihy a rozuměl jim. Byl to velmi laskavý člověk – a gentleman.

Oba Svatoplukovi rodiče se bohužel nedožili pádu komunismu. V restitucích byla část majetku rodiny Procházkových vrácena třem žijícím sourozencům. Sváťovi to umožnilo kompletně zrekonstruovat svůj dům, což jej nesmírně naplňovalo. Spolu se svou sestrou Věrou a jejím manželem se rozhodli uskutečnit si své sny a začali cestovat po celém světě, a to i přesto, že v té době se již Svatíkovi velice zhoršil zrak. V letech 1994 až 2002 procestovala tato trojice neslyšících cestovatelů Severní Ameriku (USA, Kanadu), Jižní Ameriku (Mexiko, Bolívii, Peru), Asii (Japonsko, Čínu, Hongkong), Afriku (Tunis) a půlku Evropy. Bohužel ke stáří na něho doléhala nemoc a nemohl už žít sám, a tak se přestěhoval do penzionu pro pacienty s Alzheimerovou nemocí do Křtin. Tam také zemřel přesně v den svých 91. narozenin, 19. července 2019. Svou starší sestru Zdenu přežil o šest let.

Eva Borovičková Vzpomínám na Sváťu Procházku, jak byl v televizi. Reportáž natočil Josef Brožík pro TKN v roce 1994. Mluvili o MS v šachu družstev neslyšících. Na toto mistrovství se přihlásilo nejvíc družstev – 20 států, byl to nevídaný rekord a je dodnes. Později se chtěl už zbavit šachových časopisů a literatury a věnovat to klubu. Přivítal mě u sebe v domě v Židenicích spolu s fenkou plemene Kavalír King Charles španěl.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Zájmy Přestože byl Svatík silně slabozraký, věnoval se všestranně mnoha zájmům. Kvůli očím nemohl sportovat,

„Svatík neslyšel a skoro neviděl, přesto se věnoval mnoha zájmům,“ říká Věra Macháčková

N E S LY Š Í C Í S E N I O Ř I

Svatík se strýcem Janem Procházkou, před nimi zleva otec Svatopluk Procházka, babička Aloisie Najmanová, maminka Zdena Procházková a sestra Věra, asi 1940

ale miloval vodu. Jezdil si zaplavat na Brněnskou přehradu. Měl tam i skládací kajak a s bratrancem veslovali po přehradě. Ačkoliv nemohl řídit, miloval auta, byl členem brněnského Automotoklubu neslyšících a účastnil se závodů jako spolujezdec. Hodně a rád četl, dokud mu to jeho stále se zhoršující zrak umožňoval. S oblibou lyžoval, zajímal se o politiku. Rád ochutnával speciální jídla v každé zemi, kterou navštívil. Doma v Brně pak zašel do restaurace, kde tuto exotickou kuchyni vařili. Aktivně působil mezi brněnskými neslyšícími, měl rád společnost.

Šachy Svatopluk Procházka byl vášnivým šachistou a silným praktickým hráčem. Byl členem Sportovního klubu neslyšících Brno. Předsedou jejich šachového oddílu, založeného už v roce 1950, byl v té době legendární dr. Švábenský. Svatík se stal v 90. letech jeho nástupcem. Při své houževnatosti nevynechal snad ani jedinou příležitost změřit

šachové schopnosti s přeborníky ve všech soutěžích a přeborech ČSSR. Reprezentoval ČSSR i mezinárodně, namátkou třeba 7.–9. 11. 1980 na turnaji v Trenčíně proti šachistům NDR, Polska a Maďarska. V roce 1994 řídil v Brně mistrovství světa v šachu neslyšících družstev. Emblém šampionátu namalovala jeho sestra Věra.

Zleva: František Gottwald s manželkou, Věra, Svatík s Věrou Waldhansovou. Brno, 1955

Se sestrou Věrou v USA, Utahu v létě 1994

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Nejsem kouzelnice, ale kadeřnice Sympatickou a věčně usměvavou Martinu Tomáškovou znám z inter‑ nátních dob během studií v Ječné. Neslyšící ji mohou znát jako kadeř‑ nici. S nůžkami a fénem pracuje již dvacet jedna let. Martina vlastní studio „TomHair“ v Kosmonosech u Mladé Boleslavi.

Martino, kdy jsi úplně poprvé vzala nůžky do ruky? Nevybavuji si to přesně, ale asi v osmé třídě, kdy jsem stříhala svého spolužáka Pavla a ještě někoho na internátě ve velké koupelně u kluků. Jak to dopadlo? Dobře (směje se), od té doby byl Pavel mým zákazníkem. Stříhání mě bavilo, proto jsem se rozhodla pro odborné učiliště Maja v Mladé Boleslavi. A od té doby pracuji jako kadeřnice. Jaké byly tvé začátky po škole? Hned po škole jsem pracovala díky své mistrové v Salónu krásy naproti autobusovému nádraží v Mladé Boleslavi. Musela jsem si zařídit živnostenský list, pronajala si kadeřnické křeslo a o umyvadla, nájem a energie jsem se dělila s dalšími kolegyněmi. Pracovala jsem tam asi rok, práce jsem měla ale málo, protože slyšící kolegyně si volajícího zákazníka objednaly pro sebe. Tím pádem na mě „nic nezbývalo“. Přešla jsem proto do Apika Art. V těchto malých prostorách vedle katastrálního úřadu jsme měly recepční, která ob-

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

TEXT: Milena Brožová FOTO: Nikola Novotná, archiv Martiny

Tomáškové a Pavlíny Spilkové

jednávky rozdělovala mezi nás dvě kadeřnice. Celkem jsem v tomhle salónu pracovala devět let. Poté přišel nápad na vlastní salón? Ano, byla to inspirace od mých klientek. V době mého těhotenství se mě zákaznice ptaly, zda budu po dobu mateřství stříhat doma. S manželem jsme probrali možnosti a zhruba šest týdnů před plánovaným porodem jsem již stříhala „doma“ – ve svém salónu. Ještě den před porodem jsem pracovala a když začaly přicházet stahy, jednoduše jsem na ten den a na ty další zrušila zákazníky. Ti s tím počítali, protože na to byli připravení. Týden po porodu, když jsme se s Adélkou doma zabydlely a já jsem se už cítila dobře, jsem zase začala stříhat. Nebála ses, že by Adélka mohla chytit nějaký bacil? Ne, nebála. Cítila jsem se dobře, dcerka prospívala. Navíc jsem většinou stříhala, když byl manžel doma. Vedle v pokoji se staral o Adélku. Od té doby stříhám tady doma.

Sídlo „TomHairu“ je v Kosmonosech, jak ses dostala k práci v Praze? S kamarádkou Bárou Zacho (neslyšící fyzioterapeutka z Liberce, pozn. redakce) jsme chtěly oslovit i pražské neslyšící klienty. Hledaly jsme proto společné prostory, kde bychom mohly otevřít salón s kadeřnickými a fyzioterapeutickými službami. Z Bářiných časových důvodů to nevyšlo, proto jsem ze začátku stříhala vlasy u klientů doma. Ale bylo to časově náročné a nestihla jsem tolik „hlav“. Někteří neslyšící sice za mnou do Boleslavi přijedou, ale hledala jsem pro nás všechny schůdnější cestu. Nabídka přišla ze salónu v pasáži Světozor, později však dali přednost kadeřnici, která tam mohla pracovat každý den. Našla jsem si tedy jiné mísSe svými rodiči a bratrem, 1984

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

to – v pasáži Černá růže. Teď stříhám blízko Národního divadla. Jak se svými klienty komunikuješ? S neslyšícími klienty znakuji. Se slyšícími zákaznicemi mluvím. Mé stálé klientky již ví, jak mají na mě mluvit, takže můžeme konverzovat i během fénování. Občas se stane, že nerozumím, ale ve většině případů jde o muže s vousy. Vždy se ale domluvíme. Od té doby, co mám kochleární implantát (od dubna 2019, pozn. redakce) lidem více rozumím. Pořád se ještě učím, jak slyšet s kochleárním implantátem, ještě si musím zvykat a trénovat. Zkouším i porozumět během telefonování, což před tím nebylo možné. (Obracím se na dceru) Adélko, ty poznáš rozdíl v komunikaci s maminkou? Ano, lépe reaguje. Můžeme komunikovat po telefonu. Proč ses rozhodla pro kochleární implantát? Manžel si všiml, že mu čím dál méně rozumím. Poté jsem si za-

čala všímat, že i komunikace s dětmi je obtížnější. Sluch se mi začal zhoršovat a sluchadla mi již nestačila. Jsem ráda, že jsem se nakonec takto rozhodla. Nečekala jsem, že budu slyšet tolik nových zvuků, slyším teď i takové, které jsem

předtím neznala. Třeba vrkání holuba jsem předtím se sluchadly neslyšela. Když jsem ho prvně slyšela, tak jsem ho nepoznala. Až manžel mi řekl, že se takto projevuje holub. Čeho ses nejvíce před nástupem na operaci bála? Měla jsem velké obavy z trvalých negativních následků. Má nejbližší rodina se o mě bála, nejvíce asi můj syn Kubík, který nechtěl, abych na operaci šla. Ale dopadlo to díkybohu dobře. Na posledních Mluvících rukou ses starala o účesy vystupujících… Ano, byla to docela fuška, dělala jsem asi 13 různých účesů. Nejsložitější byly účesy moderátorky Veroniky Skohoutilové, protože ta se musela ve své krátké přestávce (kdy probíhala vystoupení) rychle převléknout do jiného kostýmu – a k tomu se měl upravit odpovídající účes. Uf, času bylo opravdu málo. Jak dlouho ti trvá vytvořit účes?

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Když dělám klasický účes od „A do Z“ (mytí vlasů, střih a foukání), tak mi práce bez barvení vlasů zabere zhruba půl hodiny. S barvením je to půl hodina navíc. Slavnostnější účes vyžaduje více času, zhruba dvě a půl hodiny. Když k tomu je třeba i barvení vlasů, doporučuji nabarvit vlasy týden před akcí a pak v den D přijít jen na vytváření účesu. Máš náročné zákaznice? No, někdy mívají neobvyklé nápady (směje se). Jednou přišla jedna paní, která chtěla účes podle fotky, na níž byla modelka s hustými vlasy. Ale sama zákaznice měla vlasů podstatně méně, a ještě chtěla jinou úpravu, to byl tehdy opravdu oříšek. Dají klientky na tvou radu, či je musíš přemlouvat? Ne, když si zákaznice stojí za svým, účes jí podle jejího přání udělám. Ale většinou si nechají rády poradit. Teď už hodně vycházím ze svých zkušeností, tak odhadnu, co by tak mohlo zákaznici slušet. Sleduji také módní trendy a když je něco, v čem se chci zdokonalit, jdu na školení. Naposledy jsem tak byla na zajímavém školení o barvení vlasů. Jaké jsou současné módní trendy? Stále letí mikáda, retro účesy s mašlí a dlouhé vlasy. Navíc je in mít barevný melír. Přesto by výběr účesu neměl podléhat jen trendům, ale měl by se také řídit tvarem obličeje. Ne každé-

Martina nevěstě Pavlíně vytvořila krásný účes, nehty a i líčení.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

mu sluší krátké vlasy, a naopak jiným zase nesluší dlouhé vlasy. Je to velice individuální.

Martina Tomášková (40) Rodina: manžel Pavel, dvě děti: Adélka (11 let) a Kubík (9 let) – všichni slyšící Absolventka MŠ, ZŠ pro sluchově postižené v Ječné ulici (Praha 2) Vyučená kadeřnice (SOU Maja v Mladé Boleslavi)

CO MOŽNÁ O MARTINĚ NEVÍTE… • Ve třech letech ohluchla po zánětu mozkových blan a dostala první sluchadla. • Od pěti let jezdila na internát do MŠ a ZŠ v Ječné ulici. I když si těžko zvykala, nakonec na léta ve škole i na internátu ráda vzpomíná. • Znakový jazyk poznala díky neslyšícím spolužačkám (Markétě Spilkové a Monice Čechovské). • Ráda by slyšela jako slyšící lidé.

Jak se máme starat o vlasy, aby byly zdravé a kvalitní? Nemýt si vlasy často. Umývejte si vlasovou pokožku proudem příjemné teplé vody (nesmí být studená ani horká). Pro posílení a ochranu vlasového kořínku používejte kondicionér nebo masku po celé délce vlasů a hřebenem či kartáčem rozčesejte. Poté přípravek z vlasů musíte dobře vymýt. Před zabalením do ručníku z vlasů jen rukama stáhněte nadbytečnou vodu. Ručníkem vlasy jen jemně osušte – vlasy nikdy nedrhneme, protože bychom poškodili jejich strukturu. Po rozčesání vlasů, před žehlením či fénováním doporučuji ošetřit sprejem či krémem na vlasy. Po žehlení/fénování jen olejíčkem na vlasy ošetřete konečky vlasů. Mně jeden kadeřník říkal, že mám nechávat vlasy volně rozpuštěné… Ano, mějte vlasy upravené a rozpuštěné. Vlasy se snadno ničí tím, když je stahujete do gumičky nebo když jdete spát s mokrými vlasy. Nejlepší je vlasy hned po umytí jen na krátkou chvíli zabalit do ručníku. Když je ne-

ÚS P Ě Š N Í N E S LY Š Í C Í

Paní Chalupová říká: „Mám nemoc zvanou cervikální dystonie. Kvůli ní nerada chodím mezi lidi, ale u paní Martiny se cítím velmi dobře. Jsem její zákaznicí již devátým rokem, má moji plnou důvěru.“

Kreativita nezná mezí

Rady pro zdravé vlasy cháte dlouho pod ručníkem, lámou se a ničí se. K ničení vlasů přispívá i neprofesionální barvení a melírování. Proto já sama se snažím pracovat s vlasy tak, abych je příliš nenarušovala. Když má zákaznice odrostlé vlasy a dále jen původní melír, barvím jí jen ty odrosty. Tím šetřím vlasy.

Co ráda děláš ve volném čase? Ráda cestuji, běhám, lyžuji, jezdím na kole. Dříve jsem hodně malovala, ale teď není moc času. Ráda čtu knížky, poslouchám hudbu či se s manželem podíváme na dobrý film a k tomu si dáme dobré vínko.

Jak pečovat (nejen) o dětské vlasy? Doporučuji je pravidelně pročesávat hřebínkem s jemnými hroty a vyživovat maskou na vlasy. I pro ně platí pravidla uvedená v doporučeních. A ještě bych dodala jednu důležitou radu: nechoďte ven s mokrými vlasy (zejména v zimě).

• Vlasy si mýt maximálně dvakrát za týden • Provádět regeneraci vlasů pomocí masky či kúry na vlasy. Kondicionér je dobré používat na vlasy, které nejsou poškozené (barvením, žehlením), naopak maska se nanáší na vlasy, které jsou poškozené. Postup je jednoduchý: masku naneseme na vlhké vlasy, ty zabalíme do igelitu, navrch ještě do ručníku a necháme klidně i hodinu působit. Masku pak z vlasů pořádně smyjeme. • Nechodit spát s mokrými vlasy

Moje rodina

• Nedávat mokré vlasy do gumičky • Používat vlasové přípravky pro profesionály. Obsahují silikony, které jsou rozpustné ve vodě, proto šetrněji vlasy čistí a hloubkově regenerují. Vlasy jsou tak jemnější a objemnější. • U jemných vlasů doporučuji pro získání většího objemu používat spíše kondicionér než masku. • Pro lepší rozčesání jemných vlasů aplikujte neoplachový kondicionér, vlasy tak neztratí objem.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

KOUTEK PSYCHOLOGIE

TEXT: Kristina Pánková Kratochvílová

SERIÁL Koute psycholokgie

FOTO: pixabay.com, archiv dotazovaných

Jste ve stresu? Naučte se relaxovat! Umět relaxovat je v dnešní hek‑ tické době velká výhoda. Relaxace uvolňuje napětí a díky tomu má blahodárný vliv na tělo i na psy‑ chiku.

DÝCHÁNÍ

Správné dýchání je základ. Některé relaxační techniky pracují pouze s dechem. Dechová cvičení jsou efektním způsobem, jak překonat akutní stres nebo psychickou nepohodu. S dechem hodně pracuje i jóga. TIP Sedněte nebo lehněte si pohodlně. Dýchejte pomalu a zhluboka. Svůj dech si zvědomujte, jakoby ho pozorujte. Zkuste směřovat svůj dech do břicha.

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

ak relaxujete? Někdo si jde zaběhat, někdo maluje nebo vybarvuje antistresové omalovánky, jiný dává přednost relaxu s kamarády. A někdo medituje, cvičí jógu nebo pracuje se svým dechem. Způsobů, jak relaxovat, je hodně a každému může vyhovovat něco jiného. V tomto čísle si představíme pár relaxačních technik. O své zkušenosti s relaxací se s námi podělili čtyři neslyšící, z toho dva vrcholoví sportovci.

JÓGA

Výhodou jógy je její všestrannost. Kaž dý si v ní najde to svoje. Není to jen cvičení na protažení těla a svalů, ale zaměřuje se i na dýchání a relaxaci. TIP Vyzkoušejte kurz jógy online s titulky pro neslyšící! www. yogalifehappylife.cz/projekt‑joga‑pro ‑neslysici/ Tento projekt vznikl díky Juditě Berkové z Yoga life – Happy life na popud neslyšící Lucie Kastnerové, která Juditě napsala e‑mail s dotazem ohledně otitulkování videí.

IMAGINACE

Imaginace a vizualizace pracují s našimi představami. Lze se do nich ponořit prakticky kdykoli a kdekoliv, stačí na klidném místě zavřít oči. Mají pestré využití – např. při usínání, před náročnou situací… TIP Jaké je vaše oblíbené místo, kde se cítíte bezpečně a zrovna teď byste tam chtěli být? Představte si dané místo, barvy, vůně, teplo… Například „ležím na pláži, slunce mě příjemně hřeje a pozoruji uklidňující šplouchání vln…“

KOUTEK PSYCHOLOGIE

PETRA VÁLKOVÁ

MAREK BARTOŠEK

Už v dětství jsem se uměla ponořit do sebe, i když jsem o meditaci nic nevěděla. Později jsem si zkoušela meditační techniky podle knížky, ale nebylo to ono. Absolvovala jsem reiki kurzy a dva několikadenní pobyty ve tmě, kde se mi dařilo meditovat nejlépe. Občas praktikuji meditaci vipassana, kterou jsem se učila na youtube a rychle se stala součástí mého života.

SVALOVÁ RELAXACE

Častokrát si ani neuvědomujeme, jak napjaté a ztuhlé svaly máme. Jejich uvolnění vede i k uvolnění mysli. Nejznámější relaxační technika zaměřená na práci se svaly je Jacobsonova prog‑ resivní svalová relaxace. Většinou se leží na zádech se zavřenýma očima. Jednotlivé části těla se postupně napínají a pak uvolňují, což vede k celkovému uvolnění. Začíná se např. u nohou. Uvědomit si prsty, patu a kotník a zatnout je. Po pár vteřinách úplně uvolnit. Pak se zaměřit na lýtka, stehna a postupně pokračovat k hlavě. TIP Zkuste úplně jednoduchou svalovou relaxaci: napínejte (zatínejte) různé svaly a pak je opět povolte.

BOXOVACÍ PYTEL

Někdy, když jsme ve stresu nebo máme v sobě nahromaděné negativní emoce (např. vztek), zklidnění pomocí relaxačních technik se nemusí dařit. Stejně tak některým lidem k uvolnění více vyhovuje fyzická aktivita, kdy mohou např. do něčeho kopat nebo bouchat. TIP Zkuste uvolnit napětí boxováním do boxovacího pytle. Také můžete mlátit do polštáře či kopat do míče a představovat si, jak s míčem odkopnete i negativní emoce.

Zaujala vás některá z relaxačních technik a chtěli byste do ní proniknout hlouběji? Jak na to? Můžete zapátrat na internetu, třeba se vám kromě informací podaří vyhledat i videa s titulky nebo i v cizím znakovém jazyce. I na instagramu a facebooku se dají najít inspirující profily a příspěvky (např. betty.schaetzchen, thesigningyogi, #deafyoga). Ovšem nejlepší jsou kurzy s kvalitními lektory. Sice nejsou levné, ale hodně vás naučí. Pozor, některé relaxační techniky se dělají se zavřenýma očima, což by mohl být pro neslyšící problém. To je potřeba předem ověřit a případně zkusit s lektorem najít způsob řešení (např. sdělit instrukce dopředu, zavřít oči později…). U relaxačních technik je důležitá pravidelnost, hlavně na začátku. Trénujte každý den aspoň pár minut. Zkuste si z nich udělat nový rituál, a zařadit je tak do svého života.

Hodně používám vizualizaci, meditaci, a především práci s dechem. Dýchací techniky se učí už při začátcích sportovní střelby. Jde o vědomou kontrolu dýchání, aby se zbraň nehýbala. Techniky dýchání jsem si zdokonalil na freedivingovém kurzu potápění. Člověk se naučí zklidnit i ve stresovém prostředí, což je 25 m hloubka i finále ve střelbě. Co se týče meditace, v podstatě to trénuji při každém výstřelu, neboť musím být 100% koncentrovaný. S technikami meditace a vizualizace jsem se více setkal na kurzech Radka Karbana. Třeba když jsem při závodech naštvaný, ve vizualizaci se přenesu k jezeru v Alpách, kde jsem meditoval, a tím se zklidním.

TOMÁŠ PAZDERA Nejlepší relaxační techniky pro mě jsou: sauna, vířivka, plavání, masáže i protahování. Prostě cokoliv, co mi pomáhá uvolnit zatížené svaly a stres, nervy i únavu.

LUCIE KASTNEROVÁ Začala jsem s kurzem jógy s tlumočnicí. Pak jsem cvičila s neslyšícím slovenským instruktorem Dallem. Nyní žiji v Liberci a chodím na jógu k nedoslýchavé Báře Zacho, která znakuje a je to super. Zájemcům doporučuji nejdřív chodit na cvičení osobně, aby se naučili správně dýchat atd. Později mohou cvičit sami podle online programu. Používám i meditační techniky – uvolňování, vizualizace… Naučila jsem se je na kurzu mentálních technik Kateřiny Pokorné. Vypnout myšlenky aspoň na minutu je ze začátku nepředstavitelné, musí se to trénovat. Pravidelná meditační cvičení (stačí 10 minut denně) mají neskutečně blahodárný vliv. Já díky nim přežila nedávné náročné životní období.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

NEVŠEDNÍ ZÁLIBY

Neslyšící „létající Čestmír“ TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: Lucie Sedláčková Půlpánová, Ivan Crnac

Poslední dobou se u nás roztrhl pytel s nevšedními sportovními disciplí‑ nami a adrenalinovými zážitky, které lidé chtějí zakusit na vlastní kůži. Mezi ně patří i takzvaný let volným pádem nebo chcete‑li, let těla alias akrobacie ve vzduchu. Používají se prvky z gymnastiky, baletu a všeli‑ jakých rozličných vzdušných formací. Tomuto sportu propadl i neslyšící sportovec Karel Sviták.

uplynulých letech vzniklo hodně soutěží a objevilo se hodně velmi zkušených vzdušných akrobatů, takže se tento extrémní sport stává skutečně oblíbeným, a to jak pro samotné letce, tak i pro diváky. V létajícím tunelu v Hurricane Factory v praž-

ských Letňanech si volný pád užívají děti již od 5 let a lidé důchodového věku též prý nejsou výjimkou. Vertikálním větrným tunelem, který má v průměru 4,3 metru, proudí vzduch rychlostí až 270 km za hodinu. Každá minuta v tunelu je jako jeden seskok z letadla.

Poprvé šel na volný pád ze zvědavosti, to bylo před rokem a půl. „Byl jsem tím úplně pohlcen, fascinován. Hlavně mě překvapil fakt, jak je to fyzicky náročný sport – pokud totiž ve vzduchu v tunelu strávíte delší dobu, druhý den to cítíte alespoň zpočátku na svalech. Před 18 lety jsem zažil seskok padákem, což bylo úplně něco jiného. Volný pád z letadla mám ale naplánovaný právě na jaro, tak doufám, že to vyjde.“

S instruktorem Michalem se domluvili, že spolu zkusí trénovat ve dvojici různé formace. V budoucnu by se rádi zúčastnili akrobatických závodů ve dvojicích.

Cvičí spolu různé sestavy. V tunelu bývají vždy několikrát po dobu až dvou minut s mezipřestávkami, dohromady kolem deseti minut. Zpočátku začátečníky druhý den „bolí celý člověk“, neboť ač to tak nevypadá, tělo se skutečně namáhá a cvičí svaly a musí se myslet na koordinaci pohybů. Pohyby v tunelu fungují vlastně naopak, než jsme zvyklí – když se například člověk „schoulí“ směrem nahoru a pokrčí nohy, letí dolů. Pokud se člověk celý natáhne a hlavu předkloní, tak letí nahoru.

NEVŠEDNÍ ZÁLIBY

Samozřejmostí je fyzická příprava. „Každý týden se objevím alespoň jednou v bazénu. Sport jako takový provází vlastně celý můj život. V dětství jsem dělával atletiku, v současné době se věnuji i kuželkám; na mistrovství Evropy neslyšících v Rakousku v roce 2016 jsem získal druhé místo. Také rád lyžuji, lezu na umělou stěnu s kamarády, jakmile je prostě nějaká možnost vyzkoušet si něco nového, jdu do toho.Též se účastním běžeckých závodů Spartan nebo Predator Race. Nedávno jsem rovněž vyzkoušel na vodě wakeboarding. Jinak více se věnuji ještě střelbě na pohyblivý terč, každoročně se v tomto sportu účastním i závodů.“

„Nebojte se a pojďte se mnou do toho.“ Ještě před samotným létáním probíhá instruktáž, jak pracovat se svým tělem, vše se vysvětlí. Instruktoři se snaží hezky artikulovat a všechny potřebné manévry i názorně předvedou. „Někteří lidé si pád přijdou jen tak vyzkoušet, protože jej dostali například jako adrenalinový dárek, nakonec tomu také propadnou a baví je to jako sport, začínají se mu pravidelně věnovat jako já. Vypadá to jako nový extrémní sport. Ale já to vnímám jako životní styl, cestu k tomu být fit a duševně zdravý. Je to povznášející aktivita pro kohokoliv a je bezpečná stejně jako běžný kontaktní sport.“

Být, či nebýt instruktorem létání v tunelu? Tuto možnost nevylučuje. „Bylo by mi ctí do tohoto sportu zasvětit neslyšící. Ale předtím se samozřejmě chci dokonale naučit všemu, co tento sport obnáší. Do Prahy jezdím kvůli létání z Dobřan, kde bydlím, alespoň jednou dvakrát týdně v průběhu víkendu. Praha je sice trochu z ruky, ale baví mě to.“

Karel Sviták

„Jak se dorozumíváme, když je můj instruktor slyšící a neovládá český znakový jazyk? Vypadá to složitě, ale opak je pravdou. Paradoxně i slyšící v tunelu nemohou na sebe mluvit, neboť je tam díky větru velký tlak a řev. A tak vznikl i systém znaků pro tento sport – například signály na určení rychlosti. Já s Michalem máme k tomu ještě navíc naše vlastní znaky. Například Michal mi ukáže, jakou formaci budeme právě provádět, co mám udělat, jak se skrčit apod.“ Technicky je vše velmi náročné, musí se myslet na to, jak a co pokrčit nebo kam natáhnout ruce a nohy, kterým směrem skrčit tělo a nastavit hlavu a bradu, neboť toto vše výrazně ovlivňuje směr a styl letu. Pak už se to dělá automaticky.

• Narodil se jako neslyšící před 37 lety slyšícím rodičům v Žatci. • Má o rok a půl mladší slyšící sestru, se kterou i nyní rádi sportují. • MŠ, ZŠ a SOU pro neslyšící absolvoval v Plzni. • Nyní pracuje jako technik ‑operátor v oblasti elektrotechniky. • Odjakživa je sportovním nadšencem a rád zkouší vše nové. Mezi jeho další neobvyklé sportovní koníčky patří i střelba na pohyblivý terč, běžecké soutěže jako je Predator nebo Spartan Race, wakeboarding, surfing, bouldering, kuželky, plavání, lyžování… • Před třemi lety se stal uživatelem KI, který ho ale nijak ve sportu neomezuje, ba naopak – lituje, že se pro KI nerozhodl již dříve.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

SVĚT

Umění integrace v Polsku TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová

Dne 20. září 2019 se v polských Katowicích konal mezinárodní seminář z cyklu „Umění integrace“, jehož cílem bylo seznámit účastníky s kultu‑ rou a uměním neslyšících. V pořadí již druhý mezinárodní seminář nesl název „Sztuką bądź / Be art“, zabývající se výtvarným uměním neslyší‑ cích v Polsku, Evropě a na celém světě. Své příspěvky o tom, jak vypadá situace umění neslyšících v různých zemích, přednesli neslyšící umělci z Polska, Ukrajiny, Rumunska a České republiky (Ivana Hay Tetauerová a Lucie Sedláčková Půlpánová).

íky současným technickým vymoženostem se semináře mohli zúčastnit i na dálku neslyšící umělci z USA a Ruska, jelikož jejich přednáška proběhla online přes

webkameru. Probíralo se zde umělecké vzdělávání neslyšících v Evropě a proces jeho změn. Účastníci si mohli vzájemně sdílet své vize a optimální řešení stávajících nedostatků a problémů.

Neslyšící umělci – přednášející z různých zemí

Slezské muzeum v Katowicích

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Zahraniční přednášející své prezentace přednesli v mezinárodním znakovém systému, vše bylo přeloženo do polského znakového jazyka a polštiny. Akce probíhala ve Slezském muzeu, kde také pracují neslyšící a slyšící pracovníci se zde učí polský znakový jazyk, neboť se muzeum již několik let věnuje integračním aktivitám a propaguje umění a kulturu neslyšících. Posláním muzea je zpřístupnit umění i neslyšícím a umožnit jim, aby získali přístup k informacím a umění ve svém jazyce – polském znakovém jazyce. Muzeum by chtělo v budoucnu vytvořit kolekci, zabývající se životy, kulturou a uměním neslyšících nejen ve Slezsku, ale i v mezinárodním kontextu. Druhý den, v sobotu, byl připraven bohatý program ve formě další návštěvy muzea, kde se každý mohl naučit základní znaky v polském znakovém jazyce, zhlédnout představení polské neslyšící umělkyně ve stylu Visual Vernacular (VV), a konečně navštívit za jediný večer dvě divadla, kde byla za sebou dvě úžasná vystoupení neslyšících z Polska, z nichž jedno bylo dokonce provázeno i anglickými titulky. Program byl skutečně bohatý; navázaly jsme nové kontakty, zrodily se nové ideje a inspirace s možností spolupráce do budoucna a již nyní se těšíme na další, třetí ročník tohoto mezinárodního semináře neslyšících umělců.

HVĚZDY V NÁS

Astrologie jako brána k pochopení duše TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: pixabay.cz, najdise.cz

Příklad, jak chápat sebe či druhé

O čem je psychologická astrologie? Na rozdíl od tradiční astrologie psychologická astrologie nepopisuje realitu a nepředvídá budoucnost. Naopak pomáhá, aby člověk navázal vztah sám se sebou a se svým nevědomím (= vytěsněné bolestivé vzpomínky a přání. Ovlivňuje naše činy, aniž bychom si to uvědomovali; projevuje se ve snech, v iracionálním chování, chybnými úkony). Ne nadarmo se tvrdí, že astrologie v tomto pojetí je starší sestrou psychologie.

Jak nahlížet na sebe a druhé skrze psychologickou astrologii Zjistěte své datum, čas a místo naroze‑ ní a zadejte tyto údaje do výpočtového formuláře nějakého astrowebu. Doporučuji www.najdise.cz, kde vám vyjede celý váš horoskop i s výkladem. Tak zjistíte svůj ascendent a po‑ stavení planet v daných znameních (např. Měsíc v Raku, Mars ve Vahách, Venuše v Býku). Pro tuto rubriku budeme počítat totiž jen s Měsícem čili Lunou, Venuší a Marsem. Ascendent a planety v daných znameních jsou jakési obrazy naší psychiky čili pradávné archetypy (typická postava, typický příběh, často z řeckých mýtů nebo lidových pohádek).

• ASCENDENT (ASC): Nejvýznamnější prvek horoskopu, určuje typické rysy naší osobnosti. Když někoho vidíme poprvé, vnímáme více jeho ascendent než sluneční znamení, ve kterém se narodil. Na zrozence v Býku s ASC Berana mu‑ síme tedy nahlížet jako na Berana. • LUNA: Cit, instinkt, kořeny a matka. Postavení Luny v našem horoskopu vypovídá o našich emocích, o našem prožívání, o pocitu bezpečí, dětství a vztazích/zkušenostech s naší matkou. • VENUŠE: Smysl‑ nost, láska, soulad a potěšení a ženská sexualita, partner‑ ské vztahy. V horoskopu muže vypovídá o tom, jaký typ žen bude muž podvědomě vyhledávat. • MARS: Aktivita, agrese, mužská se‑ xualita a mužnost. V horoskopu ženy vypovídá o tom, jaký typ mužů ji přitahuje.

Žena jménem Jasmína, nar. 1. 1. 1981 v 10.30 v Praze: • Slunce v Kozorohu: Tvrdá chladná povaha, pragmatické uvažování, stabilní emoce • Ascendent v Rybách: Potřeba obětování se, značný idealismus, snaha vést duchovní život • Měsíc ve Štíru: Extrémní výkyvy emocí, od soucitu až k pohrdavosti, od vášnivosti až k bezcitnosti • Venuše ve Střelci: Potřeba hledat ideálního duchovně založeného partnera • Mars ve Vodnáři: Potřeba rebelie, vyhledávání bohémských partnerů Jasmína je tedy mixem více zname‑ ní. Více než Kozorohem je zrozenky‑ ní v Rybách, jejíž sexualitu ovlivňuje Venuše ve Střelci a pod vlivem Marsu ve Vodnáři může vyhledávat nestálé partnery. Zdroj: www.najdise.cz

Mnoho lidí se stále domnívá, že astrologie je jen o dvanácti slunečních znameních. Setkávám se s dotazy typu „Hodí se Býk k Panně?“, s předsud‑ ky typu „Lvi jsou panovační“ a „Váhy jsou nerozhodné“ apod. Zapomeňme na tato zjednodušení! Člověk je totiž kombinací více znamení. Proč tomu tak je, nám prozradí psychologická astrologie.

Grafický horoskop (radix) Jasmíny

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

HVĚZDY V NÁS

VODNÁŘ 20. 1.–19. 2. SLUNCE VE VODNÁŘI Znamení Vodnáře panuje planeta Uran – objevená na konci 18. století, tedy v dobách francouzské revoluce. V astrologii je také planetou revolucionářskou, bortící staré a zavedené pořádky. Nejvýstižnějším symbolem energie planety Uran a tohoto znamení je pták, který létá v nebesích (od řeckého úranos = nebe). Temperamentní Vodnář se projevuje svobodomyslností, originalitou, často nedbá pravidel, která jej svazují. Touží po svobodě myšlení i projevu, v životě i ve vztazích, někdy však může vlivem sousední planety Saturn podléhat konzervativnosti a autoritativnosti. Mezi Vodnáři se často vyskytují milovníci přírody, kteří mohou trávit celý den zaboření v hlíně a nasávat vůni přírody – souzní tak s Matkou Zemí, čili prapůvodní matkou. Často se zajímají o sociální problematiku a řád světa a snaží se nacházet netradiční řešení s cílem zlepšovat celý svět.

ASCENDENT VE VODNÁŘI • Ascendent objevitelů • Novátorské myšlení →schopnost pochopit podstatu idejí, originálních teorií, vědeckých principů • Mimořádná citlivost na televizní a rozhlasové vysílání. Ascendent ve Vodnáři může způsobovat sklon existovat ve světě televizních seriálů, ve filmových zápletkách a textech písní → projekce do reality → problém.

obzvláštní význam okruh jejich přátel; ti jsou často důležitější než vlastní rodina.

VENUŠE VE VODNÁŘI Lidé s Venuší ve Vodnáři mohou podvědomě vyhledávat volný, otevřený vztah, v němž se dva partneři vzájemně inspirují, ale stále si udržují svou

Vodnář proti zaběhnutému řádu

samostatnost a nedovolí vzájemnému splynutí. Takoví dva milující se cizinci. Muže s Venuší ve Vodnáři přitahuje typ ženy‑společnice

MARS VE VODNÁŘI Lidé s Marsem ve Vodnáři cítí potřebu bojovat za svobodu, být rebelem a být aktivní tam, kde cítí omezení svobodného projevu. Ženy s Marsem ve Vodnáři jsou přitahovány k mužům ‑bohémům. Podvědomě vyhledávají ideál věčného chlapce.

LUNA VE VODNÁŘI Děti/lidé s Lunou ve Vodnáři se ve své rodině mohou často cítit jako cizinci, naopak v cizím prostředí se cítí jako doma. Je to tím, že možnost volby na základě vlastní vůle je důležitější než pokrevní spřízněnost. Pro tyto lidi má

Pohádkový archetyp roztančené a nezávislé cikánky/tanečnice.

Pohádkový archetyp kočovného cikána/ umělce, který snadno miluje a lehko opouští.

POHÁDKY/MÝTY K ZNAMENÍ VODNÁŘE Pták Ohnivák: Hrdina pohádky si musí projít strastiplnou cestou, vymýšlí netradiční řešení a během cesty zásadně změní své myšlení. Pták Ohnivák symbolizuje božskou moudrost. Další: Jak Honza ke štěstí přišel, Kouzelná flétna

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

HVĚZDY V NÁS

RYBY 19. 2.–20. 3. SLUNCE V RYBÁCH

Tajemný vnitřní svět Ryb

Symbol znamení Ryb se skládá ze dvou ryb ležících proti sobě obráceně – to přesně symbolizuje vnitřní svět lidí narozených v Rybách. Jsou jako magnetické střelky, které se vzájemně neutralizují, ale jsou citlivé na veškeré vlivy z okolí. Ryby jsou pod vlivem dvou planet: Jupitera, který jim dává smysl pro spravedlnost, sociální cítění i ochotu pomáhat druhým, a Neptuna, který jim na jedné straně pomáhá a na straně druhé jim trochu komplikuje život přílišnou představivostí, tvůrčí fantazií, přecitlivělostí a snivostí, která vede k pasivitě, nerozhodnosti a přehnané vnímavosti. Proto je mezi Rybami hodně spisovatelů a básníků, ale i herců a výtvarníků, kteří při své práci těží z bohatství svého nitra. Pro zrozence v Rybách je celoživotně důležitá otázka, zdali byl spojen s otcem a zdali mu byl otec citově přístupný (např. otec plakal, když mu bylo smutno).

ASCENDENT V RYBÁCH

VENUŠE V RYBÁCH

MARS V RYBÁCH

• Nejtvořivější ascendent • Přílišná snaha obětovat se druhým → být zneužíván/a. Též sklon k duchovnosti a přenechání praktických věcí druhým → nespolehlivost a nepraktičnost v jejich očích. • Přílišný idealismus → odmítání partnera, neboť nesplňuje nároky zrozenců v Rybách.

Lidé s Venuší v Rybách jsou schopni prožívat vztah totálně, ztratit se v něm, plně se oddat druhému. Mají často velké nadání pro tantru, která spojuje sexualitu a spiritualitu. Muže s Venuší v Rybách přitahují tajemné ženy typu média, které dovedou zprostředkovat mimosmyslové zážitky

Lidé s Marsem v Rybách mohou svou bojovnou energii nasazovat na obranu lidí, lidí žijících na okraji společnosti. Ženy s Marsem v Rybách přitahují tajuplní muži, kteří bývají často nečitelní a nedosažitelní. Jsou to muži, kteří vědí např. něco tantře, o splynutí, o odevzdání.

LUNA V RYBÁCH Pro děti/lidi s Lunou v Rybách je ideálem matka-dobrá víla. Žena citlivá, něžná, jemná, bezmezně milující a neskonale intuitivní. Děti s Lunou v Rybách se od příchodu na svět snaží bezmezně identifikovat s matkou – tendence k smýšlení: Matka se na mě vřele dívá, jsem dobrý člověk. Matka se na mě zle podívá, jsem špatný člověk.

Pohádkový archetyp mudrce/Ježíš Kristus.

POHÁDKY/MÝTY K ZNAMENÍ RYB

Pohádkový archetyp tajuplné vodní víly/přírodní kněžky.

Tristan a Isolda: Irská legenda o velké lásce, duchovní lásce, nenaplněné touze po božství, o splynutí dvou duší. Další: Hloupý Honza, Tři zlaté vlasy děda Vševěda

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

SPORT

Nový český rekord v maratonu

Do finále postupují I. PSKN a Hradec Králové

FOTO: Roman Kaut

FOTO: Jaroslav Klein

Akce: 2. mistrovství Evropy neslyší‑ cích v maratonu Kdy: 13. října 2019

Akce: kvalifikace MČR neslyšících ve futsalu mužů Čechy

Kde: Essen, Německo

Kdy: 23. listopadu 2019

Výsledky: 7. místo Michal Stanovský (2:47:41 nový český rekord), 13. místo Richard Helcel (3:13:32), Jitka Dvořáková vzdala závod po 25 km

Pořadatel: sportovní klub I. PSKN Praha

tým I.PSKN

Kde: hala SK, Slavia, Praha Výsledky: 1. I. PSKN Praha, 2. SKN Hradec Králové, 3. SK Olympia Praha SPS, 4. BSKN České Budějovice Informace: Z kvalifikace na Moravě postupují týmy z Vítkovic a Brna. Finále se bude konat dne 15. února 2020 v Brně.

Stanovský, Dvořáková, Helcel (zleva)

Šmédek v jednom dnu 3× ve finále FOTO: Veronika Grygarová

Akce: Mistrovství světa neslyšících v tenise Kdy: 12.–19. 10. 2019 Kde: Antalya, Turecko Účast: Jaroslav Šmédek a Kateřina Blaščíková Výsledky: Muži: J.Šmédek – 2. místo, Junioři: J.Šmédek – 1. místo. Odpoledne smíšená čtyřhra: J. Šmédek s K. Blaščíkovou – 2. místo (0:6,7:6,7:10)

ČASOPIS UNIE • 1–2/2020 • ročník XXIV

Vítězný J.Šmédek

tým SKN Hradec Králové

POTREFENĚ

Naivní Mac a střet s realitou TEXT: Dominik Mac Henzl KOMIKS: Ivana Hay Tetauerová

ac a Maya šli jednoho dne v britském městě Brighton na již čtvrtou prohlídku vysněného bytu. Realitní makléřka stála u dveří na čas, jak bylo domluveno. Již zdálky jim mávala, Mac byl spokojený, že nepřišla pozdě – sám si potrpěl na dochvilnost. Vešli do bytu. Byl dvoupatrový a všechno v něm se zdálo vyrobeno z kvalitních materiálů. Maya a Mac pěli ódy na roztomile upravenou koupelnu. Jenže… Mac (směrem k Maye): „To bude asi sdílený byt. Už teď bych si asi vybral ten pokoj s lampičkami, ale na internetu uváděli, že byt má okno s výhledem na moře. Jako hustý, že si dovolili podvádět, schválně se jí zeptám, kde je jako to moře?!“ Realitní makléřka: „To se musíte vyklonit z okna, abyste viděli moře…“ Mac: „Jo, se vykloním a spadnu dolů. Počkejte, tady mám plakát s výhledem na moře.“ Mac natáhl ruku směrem k plakátu, který zachycoval okno, z nějž byl výhled na moře, a ironicky se naklonil. Makléřka se nervózně usmála. Mac: „Takhle bych to mohl udělat. Ten byt je sdílený?“ Makléřka: „Ne, ne.“ A něco začala říkat Maye. Maya: „Víš, co mi řekla? Že ten byt je na prodej. Myslím si, že asi nemáš pár milionů korun na jeho koupi, viď?“ Mac: „No, to fakt zatím nemám. Jak si nás mohla splést?!“ Makléřka: „Sakra. Ano, spletla jsem si vás s jedním zákazníkem! No, snad mi neutekl.“ Mac (sarkasticky): „Moc se omlouváme. Ale prostě jsme asi byli ve správný čas na správném místě!“ Makléřka: „Přesně! No, tento byt si asi koupit nemůžete…“ Mac: „Vypadám jako chudák. Je mi to jasné…“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

Deaflympiáda v Itáli 2019

UNIE 1-2/2020

Articles inside

Deaflympiáda v Itálii 2019