SOFFA 20 / TAJEMSTVÍ, Czech edition by SOFFA

TAJEMSTVÍ

ČESKY ČESKY

S OS F OFFAF A

design

food designpeople food travel people life travel

SOFFA VYDÁNÍ | 20

VYDÁNÍ VYDÁNÍ | 20 | 20

life

SOFFA

design

food

people

travel

life

TÉMA ČÍSLA: TAJEMSTVÍ Dvacáté vydání magazínu SOFFA je záhadné a kouzelné zároveň. Nechte se zlákat světem hádanek a pokusů, ale i snů a tajných přání. Poodhalte tajemství věcí kolem nás!

Obsah

VYDÁNÍ SOFFA 20 JE VĚNOVÁNO

TAJEMSTVÍM Tajuplné vydání SOFFA 20 má dva cíle: zabavit a potěšit vás spoustou hádanek a pokusů, a zároveň vás odhalením překvapivých informací přimět k zamyšlení. Jak totiž v tomto čísle zjistíte, alespoň malé tajemství má každý z nás! Kromě tradičních rubrik, jako jsou architektura a interiéry (ukážeme vám Petschkův palác – zapomenutý pražský klenot, synagogu v Úštěku i levitující černý domek), se v tomto čísle prostřednictvím neotřelých koláží budete moci seznámit s tajuplnými ztracenými místy z celého světa. Drsnou krásu přírody můžete obdivovat nejen v cestovatelské reportáži ze souostroví Špicberky, ale i v článku o skalních reliéfech z Vysočiny. Módní story tentokrát svou vizuální podobou odkazuje na jeden slavný obraz Reného Magritta a výtvarných děl se týká také článek Tajemství obrazů. Nechybí hlavolam – slavný ježek v kleci – i galerie optických klamů. A uniknout vám nesmí ani přehlídka magických masek, fotoesej Tajemství tváře a článek o botanické laboratoři včetně návodu na zázračný roztok!

4 6 18 28 32 36 44 48 53 60 80 91 94 105 113 119 125 133 137 150 156

Editorial

NAŠE MALÉ TAJEMSTVÍ foto: Alžběta Jungrová | úprava: Jan Gloser

Možná náš magazín SOFFA čtete již dlouho, možná jste ho právě objevili. Ať tak či tak, ráda bych se s vámi podělila hned o dvě tajemství. To první se týká tématu tohoto vydání, jelikož SOFFA 20 je věnována právě tajemstvím, záhadám a hádankám. To druhé představuje pro magazín, který vzniká v Praze a je tvořen českou redakcí, naprosto zlomový okamžik. Naše jubilejní dvacáté vydání má totiž jedno obrovské poprvé – vychází současně ve dvou jazykových mutacích: anglicky a poprvé také česky! Ani netušíte, kolik těšení, ale i nervozity předcházelo přípravě magazínu do tisku. Přece jen vidět články na papíře v naší mateřštině je zážitek. Pevně doufám, že tímto krokem se SOFFA přiblíží i těm z vás, kteří si v angličtině číst nemohou nebo zkrátka nechtějí. A co všechno v tomto tajuplném čísle najdete? V originálních fotostory vám poodhalíme nejen tajemství lidské tváře, ale i slavných výtvarných děl. Představíme vám ztracená místa, z jejichž osudu zamrazí, i příběhy domů a lidí, které si zaslouží obdiv a úctu. V cestovatelské reportáži se vydáme až na daleké Špicberky, stejně silný zážitek ale možná budete mít i při pohledu na skalní reliéfy z Vysočiny. Odlehčenou a netradiční módní story, z níž pochází i fotka na obálce, vás chceme pobavit. Odreagování by vám měly přinést i články věnované optickým klamům a domácím pokusům. A co by to bylo za číslo věnované tajemstvím, kdybychom vám nepřipravili alespoň jednu šifru. Odhalíte, jaké že je to naše malé tajemství?

Adéla Kudrnová | šéfredaktorka

Naše malé tajemství je, že SOFFA se skládá z _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. 13 9 12 9 15 14 21 20 5 3 5 11

Fotoesej

DÍVKA OD MAGRITTA CO DĚLÁTE, KDYŽ SE ZROVNA NIKDO NEDÍVÁ? KAŽDÝ MÁME NĚJAKÉ TAJEMSTVÍ, ÚCHYLKU NEBO JENOM MALOU LIBŮSTKU, KTEROU PŘED SVĚTEM SKRÝVÁME. text & styling: Patrik Florián | make-up a vlasy: Aleksandra Sidorina | model: Tereza Debnárová psí model: Joris | foto: Alžběta Jungrová

JE SLUNEČNÉ NEDĚLNÍ ODPOLEDNE A PAPRSKY PROBOUZEJÍ ONU ZÁHADNOU TVÁŘ. JE SAMA VE VELKÉM DOMĚ. V PLÁNU NEMÁ ZROVNA NIC. JE TO NUDA, NEBO OHROMNÁ ZÁBAVA, CO JI DNES VYHNALO Z POSTELE? A KOHO TO VLASTNĚ ZAJÍMÁ? DNEŠEK PATŘÍ JEN JÍ. SVĚT JÍ LEŽÍ U NOHOU. JE ŠŤASTNÁ, NEBO SE VE SKRYTÉ TVÁŘI LESKNOU OČI PLNÉ SLZ? MOŽNÁ JE TAK TROCHU BLÁZEN. ALE CO NA TOM ZÁLEŽÍ, KDYŽ SE NIKDO NEDÍVÁ…

Znáte ten pocit, když se za vámi zavřou dveře a vstoupíte do svého vlastního světa, který se točí jen a pouze okolo vás? Rázem můžete dělat cokoli: skákat po posteli, zpívat, tancovat, pořádat soukromé rituály, vést dlouhé filosofické debaty, nebo se se svým druhým já pořádně pohádat. A pak taky řadu věcí, o kterých se nemluví a nepíše. Bylo by na dlouhé povídání, co všechno nesvedeme, když nás někdo pozoruje. Ale anonymita je lék na strach. Ten trik znáte od mala. Stačí schovat oči do dlaní a rázem budete neviditelní. Stydíte se nebo se cítíte provinile? Tiše sklopte hlavu a hned se vám trochu uleví. Už jako děti jsme se naučili, že naše tvář prozradí vše, anebo také vůbec nic. Je to právě zahalený obličej, který dodá odvahu nejen zloději, ale třeba i záchranáři. Nevěsty nosí závoj na důkaz panenství, jiné ženy jím vyjadřují svou víru. Cítíme napětí mezi tím, co existuje, a tím, co je skryté, jak to vyjádřil René Magritte na slavném surrealistickém obraze Syn člověka. Jaké by to bylo, moci žít v úplné anonymitě? Znamenalo by to svobodu, nebo propast? Zavřete dveře, zatáhněte závěsy a představte si takový svět s námi. ■ Za zapůjčení oděvů děkujeme Terezii Bělčákové, Adéle Kudrnové a Aleksandře Sidorině.

www.ton.eu

alba collection designed by Alexander Gufler IT/AT

First introduced at Salone del Mobile 2017

Interiér

PETSCHKŮV PALÁC VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÝ PALÁC DODNES PŘIPOMÍNÁ POZAPOMENUTÝ ROD PETSCHKŮ. text: Tereza Škoulová | foto: Lina Németh

HISTORIE RODU PETSCHKŮ NÁS FASCINOVALA OD PRVNÍCH CHVIL STRÁVENÝCH V PRAŽSKÉM PALÁCI NESOUCÍM JEJICH JMÉNO. PETSCHKOVI BYLI JEDNOU Z NEJBOHATŠÍCH RODIN PRVNÍ REPUBLIKY A CELÉ EVROPY, SVÝM MAJETKEM SROVNATELNÍ S ROTHSCHILDY. JAK JE MOŽNÉ, ŽE JEJICH JMÉNO NENÍ PODOBNĚ ZNÁMÉ JAKO TŘEBA BAŤA, ŠKODA NEBO JELÍNEK? ZAKLADATELEM ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELSKÉHO RODU BYL MOSES PETSCHEK. JEHO TŘI SYNOVÉ ISIDOR, JULIUS A IGNAZ OVLÁDLI POLOVINU EVROPSKÝCH HNĚDOUHELNÝCH DOLŮ A MĚLI VLIV I V ČESKÉM BANKOVNICTVÍ A ŘADĚ PRŮMYSLOVÝCH ODVĚTVÍ. V PRAZE A ÚSTÍ NAD LABEM NECHALI POSTAVIT ŘADU BUDOV. JEDNOU Z NICH BYL I BANKOVNÍ DŮM PETSCHEK & SPOL., KTERÝ SE VE 20. LETECH STAL SYMBOLEM JEJICH MOCNÉHO RODINNÉHO IMPÉRIA.

Úplné počátky podnikání rodiny Petschků (podle obce Pečky u Kolína) jsou spojeny s lichvářstvím. Zakladatel rodu Moses Petschek ale přesedlal na jiný obor, a když díky spekulacím s pozemky získal kapitál, vložil ho do nákupu akcií v Mostecké uhelné společnosti, které jeho tři synové Isidor, Julius a Ignaz dokázali postupně zúročit a vybudovat prosperující impérium. Starší bratři Isidor a Julius, právník a finančník, podnikali v Praze, nejmladší a nejúspěšnější Ignaz působil v Ústí nad Labem. Zatímco Ignaz zbohatl díky obchodování s uhlím (dodával ho do Německa, Rakouska, Maďarska a Jugoslávie), jeho bratři ovládli největší české těžařské podniky a skoupili akcie v papírenském, sklářském a chemickém průmyslu. Ruku v ruce s podnikáním šla také činnost mecenášská a to, co bychom dnes nazvali společenská odpovědnost, především podpora sociálních služeb. ►

Ve 20. letech 20. století bratři spojili síly a podařilo se jim opanovat téměř polovinu obchodu s hnědým uhlím v Evropě. Vedle toho založili bankovní dům Petschek a spol., pro který nechali ve druhé polovině 20. let vybudovat honosný Petschkův palác. Budova rozkročená na nároží na Novém Městě symbolizovala moc a bohatství rodu. Bratři zemřeli ještě před válkou, ale soumrak už se blížil a konec působení vlivné rodiny v Československu nastal s nástupem nacismu. Židovská rodina musela své statky pod cenou prodat, a tak přešel Petschkův palác do rukou státu. Dům stojí na rohu ulic Wilsonova a Politických vězňů. Je to ten, z jehož sklepení vás i během léta ovane studený vzduch. Jako by chlad ve zdech domu zůstával na připomínku utrpení, kterému uvnitř byli vystaveni čeští odbojáři během nacistické okupace. Gestapo totiž v získané budově zřídilo mučírnu, místa původních bankovních sejfů se k tomu nejspíš zdála vhodná. (Smutným paradoxem je, že právě tehdy dům neblaze proslul pod názvem Pečkárna.) Ve sklepení je dnes zřízen Památník českého odboje, který připomíná temnou válečnou dobu, stejně jako pamětní deska na domě věnovaná obětem mučení. ►

Dům dnes využívá Ministerstvo průmyslu a obchodu a kromě vzácných dnů otevřených dveří je veřejnosti nepřístupný. Je to škoda, Petschkovi si na jeho stavbě dali záležet. Architekt Max Spielmann pracoval s prvotřídními materiály, chodby jsou obloženy tmavým dřevem (s výjimkou poschodí, v němž za normalizace přetřeli dřevo na bílo), vstupnímu prostoru s přilehlou zasedací místností dominuje kámen mnoha odstínů a především prostorová velkorysost. Propracované jsou detaily klik, okenních kliček i dveřních pantů. V pokrokově řešené budově už od 20. let fungovala klimatizace a dodnes se zachoval výtah páternoster i vstupy do původní potrubní pošty. Pozornost poutají kovové, na původní dekor navazující dveře výtahu vyrobené v 50. letech. ■

Rozhovor

NANCY PETSCHEK-KOHNOVÁ

KAM ZAVEDLO PRAVNUČKU PETSCHKOVA RODU PÁTRÁNÍ PO RODINNÉ HISTORII? NA POČÁTKU ZNALA JEN PÁR PODIVNÝCH STŘÍPKŮ… text: Tereza Škoulová | foto: archiv Nancy Petschek-Kohnové

NANCY PETSCHEK-KOHNOVÁ JE PRAVNUČKOU NEJVLIVNĚJŠÍHO ČLENA ZÁMOŽNÉ ŽIDOVSKÉ RODINY IGNAZE PETSCHKA, KTERÝ V LETECH 1880–1934 ŽIL A PODNIKAL V ÚSTÍ NAD LABEM. PRAŽSKÁ ČÁST RODINY PETSCHKŮ NA ÚTĚKU PŘED NACISTY STIHLA PRODAT SVŮJ MAJETEK, ALE V ÚSTÍ SE TO NEPODAŘILO, A TAK NANCYINI PŘEDKOVÉ PŘIŠLI ÚPLNĚ O VŠECHNO. PROTOŽE NÁS PŘÍBĚH ZAPOMENUTÉHO RODU ZAJÍMAL, VYHLEDALI JSME NANCY A POPROSILI JI, ABY NÁM VYPRÁVĚLA O JEHO DALŠÍM OSUDU PO OPUŠTĚNÍ ČESKOSLOVENSKA.

Jaká je vaše první rodinná vzpomínka? Už jako malé dítě jsem vnímala, že příbuzní mého otce jsou jiní. Navštěvovali jsme je v jejich velkém domě ve stejném městě, kde jsme bydleli. Vůbec jsem nerozuměla jejich rozhovorům v němčině. Mátly mě, připadaly mi tak cizí! Ani moje maminka jim nerozuměla.

mě otázka, jak je možné, že mí příbuzní měli takové štěstí, a proč zrovna oni. Většina československých a evropských Židů byla zavražděna nebo zemřela v rámci totálního nasazení. Tehdy v šedesátých letech se o holokaustu moc nemluvilo a měli jsme přístup jen ke kusým informacím.

Věděla jste, že vaši předkové žili v Evropě? Dědeček s tatínkem (maminka se narodila ve Spojených státech) se s námi o svém životě před odchodem z Evropy moc nebavili. Odjakživa jsme znali jen pár podivných skutečností: že než se dostali do Ameriky, žili devět měsíců na Kubě, až na mého tatínka, který měl studentské vízum. Věděli jsme také, že Petschkovi vlastnili uhelné doly a že v Československu to byla velmi zámožná a známá rodina.

Dozvěděla jste se časem, jak to bylo? Když jsem byla na vysoké škole, moje nejlepší kamarádka ze střední studovala na Brandeisově univerzitě. Jednoho dne mi telefonovala a překotně drmolila: „Nancy, ve škole právě čteme knihu, kde se píše o vaší rodině!“ Tu třídílnou knihu napsal Raul Hilberg a jmenuje se The Destruction of the European Jews (Záhuba eropských Židů). Hned jsem volala tatínkovi, abych se na knížku zeptala, a on mi s klidem odpověděl: „Ano, vím, která to je. Strejda Frank pomáhal s jejím vydáním. Jeden výtisk máme doma.“ Teprve když jsem si přečetla kapitolu o rodině Petschků, získala jsem představu, jak rozsáhlá byla oblast rodinného podnikání.

Kdy jste se začala o tuto část historie zajímat? Jakmile jsem se na základní škole poprvé dozvěděla o holokaustu, pochopitelně mě víc a víc začala zajímat také vlastní rodinná historie. Sužovala

►

Co vás na tom všem zajímalo nejvíc? Pořád se musím ptát, jak se moji předkové vůbec dostali z Evropy a jak zde vlastně mohli ihned po svém příchodu začít normálně žít. Co vím, potýkali se jen s malými, pokud vůbec s nějakými obtížemi typickými pro uprchlíky. Jak jsme mohli žít tak, jak žijeme, bezprostředně po útěku před nacisty, když jsme si pochopitelně nemohli vzít uhelné doly s sebou? Na tuto otázku jsem ani za všechny ty roky nedostala jednoznačnou odpověď. Jsem opravdu hrdá na dědečkovu schopnost se prosadit a také vděčná, ale zároveň ve mně zůstává obava: kdykoli se může cokoli stát a příště už nemusíme mít tolik štěstí.

jsme Prahu, Ústí a Terezín. Výlet nám mnohé osvětlil, lidé nám vyprávěli o tom, jak byli Petschkovi štědří a jak hezky se chovali ke svým zaměstnancům. Praha byla tehdy fádní město bez života. Jednou odpoledne jsme se šli projít přes Karlův most a byli jsme na něm úplně sami! Když jste v Ústí viděli domy, které patřily vaší rodině, nechtěli jste je získat zpět? Když v roce 1959 zemřel můj dědeček, rodina se cítila být dostatečně odškodněná. Můj dědeček a prastrýcové strávili spoustu let dokazováním vlastnictví, ale po dědečkově smrti jsme žili normálně dál, aniž jsme usilovali o restituci. I bez toho si totiž žijeme v Americe více než pohodlně a krásně.

V jakých podmínkách jste vyrůstala? Vyrostla jsem na předměstí New Yorku. Žili jsme ve velkém domě, pravidelně jezdili na prázdniny a navštěvovali dobré školy. Pochopitelně se počítalo s tím, že půjdeme studovat na univerzitu. Také jsme vyrůstali s vědomím toho, že Petschkova rodina se vždy věnovala dobročinnosti, nejen před válkou v Evropě, ale i později ve Spojených státech amerických.

Odkaz vaší rodiny nezanikne. Slyšela jsem, že připravujete knihu… Už dávno jsme si se sestřenicí říkaly, že bychom měly napsat knihu, ale byly jsme mladé a nikdo nám nechtěl nic říct. Vždycky jsem se snažila vypátrat víc informací o rodině, ale pokaždé jsem se dozvídala jen střípky příběhů. Až v roce 2009 se mi ozvali z hamburské univerzitní knihovny, protože ve svých sbírkách vypátrali knihy, které byly během války nezákonně zabaveny. Vůbec jsem netušila, že ty knihy existují. V momentě, kdy jsem je získala, jsem si uvědomila, že nastal správný čas napsat vlastní knihu o rodině Petschků. Nebude to úplně literatura faktu, spíš napůl memoáry a napůl historie. ■

Vzpomínáte si na svou první cestu do tehdejšího Československa? V roce 1970 jsem jako náctiletá jela na letní studijní pobyt do Sovětského svazu a cestou zpět jsme se zastavili ve Varšavě a v Praze. V roce 1984 jsme přijeli do Československa s tatínkem a navštívili

FREJA NIELSEN ILUSTRÁTORKA A DESIGNÉRKA Z KODANĚ

Kontakt: freja_nielsen@hotmail.com

Fotografie

LEICA – ŠPERK MEZI FOTOAPARÁTY

LEICA, SYMBOL KLASIKY A PRECIZNOSTI. MOHOU NÁS FOTOAPARÁTY LEICA JEŠTĚ NĚČÍM PŘEKVAPIT? SOFFA PŘIBLIŽUJE HISTORII I SOUČASNOST TÉTO SVĚTOZNÁMÉ FIRMY A ZVE K NÁVŠTĚVĚ LEICA BOUTIQUE V PRAŽSKÉM FOTOGRAFICKÉM CENTRU FOTOŠKODA. partner článku: Centrum FotoŠkoda | text: Hana Švolbová | foto: archiv firem

TOVÁRNA LEICA S VÍCE NEŽ STOLETOU TRADICÍ, JEJÍŽ VÝROBKY STÁLY U MNOHA MILNÍKŮ DĚJIN FOTOGRAFIE, NABÍZÍ V SOUČASNÉ DOBĚ JAKO JEDINÁ FOTOAPARÁTY KOMPLETNĚ VYRÁBĚNÉ V EVROPĚ. A FOTOGRAFICKÉ CENTRUM FOTOŠKODA PŘEDSTAVUJE POJEM PRO ČESKÉ FOTOGRAFY Z ŘAD AMATÉRŮ I PROFESIONÁLŮ, PROTOŽE JAKO JEDINÝ PRODEJCE POSKYTUJE KOMPLETNÍ SERVIS SLUŽEB. O PROPOJENÍ TĚCHTO DVOU ZNAČEK PRO MAGAZÍN SOFFA PROMLUVIL MARTIN ŠKODA, ZÁSTUPCE MAJITELE TOHOTO UNIKÁTNÍHO CENTRA FOTOGRAFIE.

„Značka Leica pro fotografy představuje luxusní, prémiovou záležitost. Je to takový ‚šperk‘ mezi fotoaparáty, proto si tyto výrobky stále drží vysokou hodnotu,“ říká Martin Škoda, zástupce a také syn majitele Centra FotoŠkoda, největšího fotografického centra v České republice. Právě zde před pěti lety – a po pětiletém jednání – otevřeli Leica Boutique, centrum výrobků této značky, které podléhá jednotné prezentaci firmy Leica a v České republice je jediné. V nabídce fotoaparátů Leica si každý najde to své. Pro rodinné snímky z výletu jsou určeny převážně skladné kompaktní přístroje. Dokumentaristům či zájemcům o analogovou fotografii se nabízí dálkoměrné přístroje řady M a pro profesionální využití pak středoformátová Leica S. „Značka Leica vzbuzuje emoce, a to jak pozitivní, tak třeba i negativní. Ačkoli do digitální éry z velkých výrobců vstoupila jako jedna z posledních značek, nikdy nepřišla s podprůměrným modelem.“ Prostřednictvím posledních modelů se Leica vrací ke svým kořenům a k původní řadě kinofilmových fotoaparátů, které jako první pod vedením Oskara Barnacka vyráběla. Její zrcadlovka M10 se vzhledově podobá starším kinofilmovým fotoaparátům řady M, například šířkou či ovládáním. Milovníci značky Leica tak dostávají špičkovou novou techniku v klasické podobě, na niž jsou zvyklí. Je možné přijít ve světě fotografických technologií ještě s něčím nečekaným? „Myslím, že Leica překvapit může. Její výrobky jsou sice velice nadčasové, ale využívá i technologií z mobilních telefonů. V nedávné době například představila digitální ► VLEVO A TATO STRANA: Leica M10 spojuje tradiční vzhled a ovládání s technickými inovacemi a poskytuje tak vše, co je pro fotografii skutečně důležité. Ernst Leitz I. byl jedním ze zakladatelů společnosti, která se později proslavila pod názvem Leica. Ernst Leitz II. se rozhodl pro výrobu kinofilmových fotoaparátů a navždy tak změnil dějiny fotografie.

VPRAVO: Oskar Barnack sestrojil první kinofilmový fotoaparát Ur-Leica a je považován za otce moderní fotografie. Fotografické vybavení značky Leica najdete ve specializovaném Leica Boutique v pražském Centru FotoŠkoda.

fotoaparát, nikoli zrcadlovku, s hledáčkem s nejvyšším rozlišením. Produkuje také nejlepší – full frame – fotoaparáty pro černobílou fotografii, Leica Monochrome.“ Leica zároveň stále sleduje i trendy a jejím nejnovějším produktem je třeba takzvaný instantní fotoaparát Leica SOFORT. „U instantní fotografie poskytuje Leica největší možnosti nastavení a ovládání tohoto přístroje je velmi podobné digitálu. Manuálně má však vždy něco navíc,“ dodává Martin Škoda. A co všechno FotoŠkoda milovníkům značky Leica nabízí? „Kromě kompletní nabídky produktů je to i veškerý fotografický servis. Abychom stále zaručovali nejvyšší úroveň prodeje, jezdí se naši zaměstnanci dvakrát ročně školit přímo do továrny Leica ve Wetzlaru v Německu. Odborník z Leicy se také účastní našich pravidelných fotografických svátků, FotoŠkoda Fest, pořádaných dvakrát ročně. Do továrny Leica se navíc mohou podívat i naši top zákazníci.“ Centrum FotoŠkoda začalo s výkupem zboží již před pětadvaceti lety. Stále se tu prodávají starší i historické modely fotoaparátů, a právě Leica patří k těm, které si i po letech drží kvalitu a hodnotu. Vracejí se fotografové k analogu? „Jde spíše o mladší generaci, která s klasickými fotoaparáty experimentuje. Nové analogové přístroje se téměř nevyrábí, ale zájem o ty použité stále trvá.“ FotoŠkoda však není pouze výhradním prodejcem značky Leica. Jde o největší fotografické centrum u nás s největší koncentrací odborníků na fotografii. Nabízejí zde vše, co fotograf potřebuje. „Naše centrum sídlí v Langhansově paláci, domě, který je s fotografií spjat už více než sto let. A jsou zákazníci, kteří k nám skutečně chodí jako do muzea. Snažíme se mít stále veškerý sortiment k dispozici, a to i pro analogovou fotografii, což je unikátní. Dnes fotografování neznamená jenom pořízení snímku, ale jisté know-how. To se snažíme svým zákazníkům předávat – s koupí fotoaparátu získávají zdarma základní kurz ovládání přístroje a dále nabízíme celou řadu besed, workshopů, specifických kurzů i digitální školu fotografie. Své fotografie u nás mohou nechat vytisknout, ať už klasicky jako vysoce kvalitní velkoformátové tisky, nebo třeba ve formě fotoknihy či kalendáře,“ jmenuje nabídku služeb s hrdostí Martin Škoda. ■ Více informací se dozvíte na www.fotoskoda.cz/leica

Dekor

OČÍM TAKŘKA SKRYTÉ NENÍ POCHYB O TOM, ŽE MALBY MNOHDY VYPRÁVĚJÍ PŘÍBĚHY. OBČAS SE ALE STANE, ŽE SE SAMY STANOU SOUČÁSTÍ DRAMATU, KTERÉ NENÍ NA PRVNÍ POHLED ZŘEJMÉ. text: Adéla Kudrnová | styling: Lenka Hlaváčová | foto: Lina Németh

AURA VYZAŘUJÍCÍ Z ORIGINÁLŮ, KTERÉ JEJICH AUTOŘI TVOŘILI DLOUHÉ HODINY PEČLIVOU PRACÍ V PLENÉRU ČI ATELIÉRU, SE MŮŽE NÁSOBIT. STAČÍ, ABY DO HRY VSTOUPIL NAPŘÍKLAD ZLOČIN, KATASTROFA, NEBO JEN POUHÁ HRAVÁ POVAHA MALÍŘE TOUŽÍCÍHO OTISKNOUT DO SVÉHO DÍLA JEŠTĚ O NĚCO VÍC, NEŽ MOHLO BÝT PŮVODNĚ V PLÁNU. NEMLUVĚ O NEZASTUPITELNÉ ROLI LÁSKY A ROMANTIKY S UMĚNÍM TAK ÚZCE SPJATÝCH. VÝSLEDKEM MOHOU BÝT ZÁHADY PLODÍCÍ NEZŘÍDKA VELMI BUJARÉ AŽ FANTASKNÍ PŘÍBĚHY, NEBO DOKONCE KONSPIRAČNÍ TEORIE.

Existují dlouhé seznamy ztracených děl a jejich nevyčíslitelných hodnot. O tom, co se přesně stalo například s některými obrazy, se dnes už zřejmě těžko něco dozvíme. V naprosté většině se jistě jednalo o krádež a plátna už se nikdy nepodařilo nalézt. Ovšem kupříkladu takzvaný Ztracený Picasso je příkladem díla, které se na veřejnosti po šedesáti letech objevilo, a hned bylo oceněno coby čtvrtý nejdražší obraz světa. Výrazným způsobem do osudu mnoha výtvarných děl vstoupily válečné konflikty. Jako cenná kořist se v minulosti často stěhovala od jednoho vládce k jinému nebo byla ukrývána na tajném místě do doby, než se situace uklidní, aby mohla znovu vystoupit na světlo. To samozřejmě nevylučovalo ani možnost, že se občas nefalšovaně ztratí. Platí to třeba o úctyhodné sbírce přibližně čtrnácti stovek maleb a kreseb, které se před pár lety našly ukryté v bytě nenápadného postaršího muže žijícího nedaleko Mnichova. Díla umělců, jako byli Marc Chagall, Henri Matisse nebo Gustave Courbet, nacisté před začátkem druhé světové války zabavili a o některých neměli historici umění prakticky žádné informace. Samotářský penzista je však zřejmě nezískal nečestně – mělo jít o navrácenou sbírku patřící původně jeho otci. Některým obrazům ale dali drama do vínku už sami jejich autoři. Například o Botticelliho malbě Primavera, která se na první pohled jeví být radostnou oslavou ženství a bohatství rodícího se jara, se mluví jako o díle docela jiného rázu. Ukrývají se v něm prý stopy svědčící o spiknutí proti Medicejským, jiní v něm vidí pokus usmířit v jediném obrazu ideály křesťanství, judaismu a islámu, nebo snad jde o dokonalé vyjádření platonické lásky, jak tvrdili novoplatonici působící na dvoře Medicejských? Naproti tomu Jan van Eyck byl při tvorbě Svatby manželů Arnolfiniových o něco rozvernější. Proslulý obraz pracuje precizním způsobem s perspektivou a navíc dává díky konvexnímu zrcadlu na stěně divákům nahlédnout na postavy z druhé strany. Právě v odrazu se skrývá i sám malíř s rukou zdviženou na pozdrav pozornému publiku. ■

PLYNUTÍ ČASU CLAUDE MONET MĚL ZVLÁŠTNÍ ZÁLIBU VE SVĚTLE. FASCINOVALO HO, JAK DOKÁŽE HRA STÍNŮ PROMĚNIT JAKÝKOLI PŘEDMĚT, A TAK VZNIKLY JEHO SÉRIE OBRAZŮ, KTERÉ ZACHYCUJÍ MÍSTO ZDÁNLIVĚ STEJNÉ, A PŘECE POKAŽDÉ JINÉ. LONDÝNSKÉ BUDOVY PARLAMENTU NEBO KUPKY SENA MALOVAL CLAUDE MONET V RŮZNOU DENNÍ DOBU. SÉRIE ČÍTAJÍ DESÍTKY OLEJOMALEB. ALE JSOU OPRAVDU VŠECHNY? CO KDYŽ NĚKDE VISÍ DALŠÍ, DOSUD NEZNÁMÉ DÍLKY NEKONEČNÉ SKLÁDANKY? Claude Monet | Série parlament, 1900–1905

POODHALENÁ KRÁSA OBRAZ DÍVKY LEŽÍCÍ NA PODUŠKÁCH NAMALOVAL FRANCISCO DE GOYA VE DVOU VARIANTÁCH. NA JEDNOM PLÁTNĚ JE TAJEMNÁ KRÁSKA NAHÁ A NA DRUHÉM OBLEČENÁ – CÍRKEV PROTI AKTŮM TEHDY BROJILA A UMĚLEC MUSEL PŮVODNÍ ‚PŘEČIN‘ NAPRAVIT. HRABĚ GODOYA, KTERÉMU OBRAZY POZDĚJI PATŘILY, JE PRÝ POVĚSIL ZA SEBE A POŘADÍ MĚNIL ZATAŽENÍM ZA DRÁTEK. Francisco de Goya | Svlečená Maja, 1797–1800; Oblečená Maja, 1800–1805

DVOJÍ TVÁŘ SECESNÍ MISTR GUSTAV KLIMT SE BEZHLAVĚ ZAMILOVAL DO MLADÉ VÍDEŇSKÉ DÍVKY A VYTVOŘIL JEJÍ PORTRÉT. JEHO MÚZA BOHUŽEL ZÁHY ZEMŘELA. ABY ZMÍRNIL SVOU BOLEST, ROZHODL SE KLIMT JEJÍ OBRAZ PŘEMALOVAT. TO ODHALILA AŽ PO NECELÝCH STO LETECH POZORNÁ STUDENTKA UMĚNÍ, KTERÁ SI V KATALOGU KLIMTOVA DÍLA VŠIMLA ZVLÁŠTNÍ PODOBNOSTI DVOU DĚL, Z NICHŽ JEDNO BYLO OD ROKU 1912 NEZVĚSTNÉ. Gustav Klimt | Portrét dámy, 1916–1917

Kreativní lidé

POCTIVÉ ZÁPISNÍKY

ORIGINÁLNÍ NÁPAD, POCTIVÉ ŘEMESLO, LÁSKA K PAPÍRU A VELKÉ ODHODLÁNÍ. PŘEDSTAVUJEME VÁM ZNAČKU YOUNG_BLOCK, KTERÁ SE ROZHODLA DĚLAT BLOKY TROCHU JINAK. text: Helena Novotná | styling: Lenka Hlaváčová | foto: Adéla Havelková

JESTLIŽE JSTE SI BĚHEM POSLEDNÍCH DVOU MĚSÍCŮ PŘEDPLATILI MAGAZÍN SOFFA, JAKO DÁREK VÁM PŘIŠEL I NÁŠ STYLOVÝ ZÁPISNÍK, KTERÝ JSME NAVRHLI VE SPOLUPRÁCI S MLADOU FIRMOU YOUNG_BLOCK. VĚŘÍME TOTIŽ, ŽE JEDNODUCHÝ ZÁPISNÍK A TUŽKA NÁM I V DOBĚ TABLETŮ, PHABLETŮ A ČÍM DÁL CHYTŘEJŠÍCH TELEFONŮ DÁVAJÍ SVOBODU POZNAMENAT SI KDYKOLI A COKOLI PŘESNĚ PODLE SVÝCH PŘEDSTAV. JAK Z NUDNÉHO PAPÍROVÉHO POMOCNÍKA VYTVOŘIT ELEGANTNÍHO SPOLEČNÍKA, TO VĚDÍ JIŘÍ VOGEL A DAVID EDLMAN TVOŘÍCÍ POD ZNAČKOU YOUNG_BLOCK.

Málokdo má v mládí jasnou představu o tom, co chce dělat. Jiří Vogel ale už v šestnácti letech věděl, že jednou chce vybudovat svoji vlastní firmu. Několik let čekal na ten správný nápad a mezitím se naplno věnoval obchodu v různých odvětvích. Za tu dobu se mu nahromadily různé firemní bloky, zápisníky a diáře. Kolik z nich opravdu používal? Žádný. Naděje svitla až s diářem od tiskárny H.R.G. Kvalitní papír a řemeslná práce byly důkazem, že korporátní bloky a diáře se dají dělat mnohem lépe. A nápad na vlastní firmu byl na světě. Vše začalo postupně vznikat po večerech a mnohdy i po nocích a v lednu 2015 spatřila světlo světa značka young_block. Dnes již young_block spolupracuje s velkými společnostmi, jako je UniCredit Bank nebo Škoda, a vytváří pro ně bloky na míru. Malé papírové šperky. Takové, které neskončí v šuplíku a později v koši. Takové, které dárce hrdě reprezentují a obdarovanému udělají radost. „Jsme malá firma pro velké zákazníky. Umíme série o sto kusech, ale i deseti tisících,“ vysvětluje Jiří Vogel. V limitovaných edicích vznikají i autorské bloky young_block, které se momentálně dají pořídit pouze na youngblock.cz. Exkluzivita je jedním z charakteristických rysů značky, spolu s poctivým ručním zpracováním, které umožňuje pružně reagovat na přání zákazníků. A do třetice, pro young_block je typické překvapení uprostřed každého bloku: několik stránek plných her a hádanek proti nudě! young_block je mladá a progresivní značka, která se neustále posouvá kupředu, ať už jde o používané materiály, technologie nebo další produkty. Brzy se v portfoliu young_block objeví například i diář. young_block je také jedním z hrdých zakládajících členů otevřeného sdružení Made in Litomyšl, o kterém jsme psali v čísle 19. ■

Více informací se dozvíte na youngblock.cz

VLEVO: Co všechno může inspirovat ke vzniku nového bloku? Třeba špatný den! Obálku bloku, který dostal výmluvný název Slova, vytvořila Jiřího manželka Petra v den, kdy se nic nedařilo. A tak si sedla a vše sepsala. Petřinýma rukama projdou i všechny ostatní produkty young_block, protože právě ona je autorkou jejich pečlivě provedené vazby.

Výběr redakce

JARNÍ NOVINKY NEJNOVĚJŠÍ KOLEKCE NÁBYTKU, DOPLŇKŮ, KOSMETIKY I OBLEČENÍ SE NESOU V DUCHU PASTELOVÝCH BAREV: OD RŮŽOVÉ PO TYRKYSOVOU! styling: Adéla Kudrnová | foto: archiv firem

NAHOŘE: Sluneční brýle Mizaru, Zanzan, zanzan.co.uk a Butik Klára Nademlýnská, 5 750 Kč | dveřní klika Circé, design Bonnemazou-Cambus, www.monobrand.cz, 160 € | tvářenka 2 v 1 Lips & Cheeks, Douglas Collection, www.douglas.cz, 279 Kč | koberec Hybrid Perenzia, design Ctrlzak, www.seletti.it, cena na vyžádání

VPRAVO: Pojďme vyrazit na piknik mezi písečnými dunami a užít si nekonečné dny na pláži. Tropické ostrovy se svým pohodovým životním tempem jsou skvělou inspirací letní kolekce H&M Home, která se vlní v tyrkysových odstínech, bohémských detailech a fandí přírodním materiálům. Kolekce léto 2017: kovová lucerna, 599 Kč | sklenička, 49 Kč | povlak na polštář, 249 Kč www.hm.com

VLEVO A DOLE: Nová kolekce Bloomingville SS 2017 se nadchla pro tradice japonského designu, které vyznávají řemeslný fortel a jednoduchost detailů. Také se s plnou parádou vrací retro a rozehrává nové interpretace klasických vzorů a glazur. www.bloomingville.com Barový stolek Afteroom, Menu, menudesignshop.com, 880 $

TAJEMNÁ KOMNATA I V SOUČASNÉM INTERIÉRU SI MŮŽETE VYTVOŘIT ATMOSFÉRU TAJEMNÉ KOMNATY, VE KTERÉ SE PLNÍ VŠECHNY SNY A TAJNÁ PŘÁNÍ. STAČÍ TROCHU ČERNÉ, ZLATÉ A NEOTŘELÝCH DOPLŇKŮ. styling: Adéla Kudrnová & Helena Novotná | foto: archiv firem

Polobotky Ecstasy classic, eodstyle.com, 425 $ | rtěnka Douglas Collection, www.douglas.cz, 299 Kč | křeslo Alba, www.ton.eu, 33 370 Kč | kovový svícen Lev, www.hm.com, 119 Kč | Venušiny kuličky, limitovaná edice Bitcoin, whoopdedoo.me, 0.09018 B | váza, House Doctor, www.royaldesign.fr, 32 € | klíčenka Chipolo plus, www.merci-merci.com, 35 €

SOFFA & FRIENDS

KREATIVNÍ EVENTY

SOFFA POŘÁDÁ SPOUSTU SKVĚLÝCH WORKSHOPŮ A EVENTŮ ZAMĚŘENÝCH NA INTERIÉROVÝ DESIGN, ŘEMESLA, FOTOGRAFOVÁNÍ, DIY, VAŘENÍ, UMĚNÍ A DALŠÍ AKTIVITY. Přihlaste se na www.soffamag.cz SOFFA SPACE VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7 info@soffamag.com

SPRING/SUMMER 17

*Prodejny najdete: BOSS STORE Na Příkopě 6, Praha BOSS STORE Le�ště Václava Havla Praha, terminál 1 a 2

Kreativní lidé

CO JE HÆNKE? ZAPRVÉ JE TO PŘÍJMENÍ ČESKÉHO BOTANIKA A OBJEVITELE, KTERÝ ŽIL NA PŘELOMU 18. A 19. STOLETÍ. A ZADRUHÉ NOVĚ OTEVŘENÝ KREATIVNÍ PROSTOR V PRAZE. text: Helena Novotná | foto: Adéla Havelková

PRAŽSKÁ ČTVRŤ ŽIŽKOV JE ZNÁMÁ HLAVNĚ SVÝMI BARY A HOSPODAMI. O TO VÍC ZDE HÆNKE PŮSOBÍ JAKO OÁZA: BÍLÉ STĚNY, NÁBYTEK ZE SVĚTLÉHO DŘEVA A KVĚTINÁČE S ROSTLINAMI V KAŽDÉM KOUTKU. PRÁVĚ ROSTLINÁM A JEJICH LÉČIVÝM ÚČINKŮM JE CELÝ KONCEPT VĚNOVÁN. PŘEDNÁŠKY, WORKSHOPY A UMĚLECKÉ INSTALACE JSOU URČENY PRO KAŽDÉHO, KDO SI CHCE ROZŠÍŘIT SVOJE ZNALOSTI A NAUČIT SE ZNOVU VYUŽÍVAT ROSTLINY PRO SVÉ ZDRAVÍ. ZA UNIKÁTNÍM PROSTOREM SPOJUJÍCÍM VĚDU A UMĚNÍ STOJÍ JULIEN ANTIH A ALEXANDRA STŘELCOVÁ.

Jíst biopotraviny, cvičit jógu, používat přírodní kosmetiku, žít zdravě a chovat se šetrně k životnímu prostředí – to je v dnešní době trend (v tom nejlepším slova smyslu) a v budoucnu patrně nutnost. Obejít se v běžném životě pokud možno bez chemie je cesta, kterou se vydává čím dál více lidí, a omezení spotřeby syntetických léčiv může být pro někoho dalším krokem. Ovšem i přírodní alternativy se člověk musí naučit správně používat a dodržovat jisté předpisy. A přesně takové je poslání Hænke. Julien Antih, polovina zakladatelské dvojice, pochází z Francie, kde vystudoval farmacii, a až později v Londýně se dostal k takzvané etnobotanice, tedy studiu vztahů mezi rostlinami a lidmi a používání rostlin v různých kulturách. Sám ale zdůrazňuje,

že na farmacii nijak nezanevřel a bez syntetických léčiv se občas neobejde nikdo. Je však spousta případů, kdy místo prášku proti bolesti hlavy nebo na spaní pomůže právě konkrétní rostlina. Ale málokdo dnes ví, která a jak ji přesně použít. Julien s Alexandrou žili několik let na různých místech v Evropě, kde čerpali inspiraci, ale na podobný koncept nikde nenarazili. Na rozdíl od mnoha jiných se Hænke nezaměřuje na přírodní kosmetiku, ale na přímé použití rostlin coby léčiv. A proč Julien, člověk s tak blízkým vztahem k rostlinám a přírodě, žije v centru Prahy a ne na venkově? Přece právě proto, aby do města trochu té přírody přinesl. Jak do toho zapadá Hænke? Svým názvem prostor odkazuje na Tadeáše Haenkeho, českého botanika žijícího na přelomu 18. a 19. století, který je přes své nemalé zásluhy známý spíše jen odborné veřejnosti. Haenke si přitom připsal zásluhy nejen jako botanik, ale také jako lékař, etnograf, kartograf, cestovatel, objevitel a vynálezce. Celý koncept botanické laboratoře je dotažen do detailu i díky nábytku od Aman original, kterým je žižkovský prostor zařízen, a slouží tak zároveň jako showroom této české značky. Každý kus je vyroben z přírodních a netoxických materiálů a představuje ideální symbiózu mezi řemeslem a přírodou. ■ Více informací se dozvíte na www.haenke.cz

DIY návod

Z BOTANICKÉ LABORATOŘE HÆNKE SI ODNESETE NEJEN SPOUSTU NOVÝCH ZNALOSTÍ O TOM, JAK DO SVÉHO KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA ZNOVU ZAPOJIT ROSTLINY, ALE V RÁMCI PRAVIDELNÝCH WORKSHOPŮ SI ZDE MŮŽETE SAMI NĚCO VYROBIT! JULIEN ANTIH PRO NÁŠ MAGAZÍN PŘIPRAVIL ROZTOK Z ARNIKY A VILÍNU, KTERÝ SI MŮŽE DOMA NAMÍCHAT ÚPLNĚ KAŽDÝ. ROZTOK POMÁHÁ PŘI BOLESTECH NOHOU A PŘI PROBLÉMECH S KREVNÍ CIRKULACÍ. URČITĚ SE BUDE HODIT, AŽ PŘIJDETE DOMŮ Z PRÁCE PO NÁROČNÉM DNI NEBO PŘIBĚHNETE Z USILOVNÉHO TRÉNINKU.

NÁROČNOST: střední ČAS: 30 minut (plus louhování) CO POTŘEBUJETE: 10 g sušené arniky 3 g sušeného vilínu 50% alkohol rostlinný glycerin esenciální olej skleněné kádinky papírový filtr (není nutné) laboratorní děličku (není nutné) skleněnou lahvičku sítko lžíci váhu

Začněte výrobou arnikové tinktury. Sušenou arniku naložte do alkoholu a nechte louhovat několik hodin (klidně i celý den). V druhém kroku máte dvě možnosti. Pokud máte k dispozici laboratorní děličku, tak do ní vložte papírový filtr, poté několik gramů vylouhované arniky, přidejte padesátiprocentní alkohol a nechte pomalu kapat do skleněné nádoby. Množství alkoholu si spočítejte tak, abyste na jeden gram arniky použili pět gramů alkoholu. Pokud nemáte děličku, tak můžete nechat arniku dále louhovat v alkoholu, ale v tomto případě bude tinktura hotová až za tři týdny. Zatímco probíhá alkoholová extrakce arniky, připravte si infuzi z vilínu. Sušený vilín nechte tři minuty povařit ve vodě a pak po dobu deseti minut odstát. Vše přefiltrujte, abyste se zbavili zbytků rostliny. Smíchejte dohromady 200 mililitrů vilínové infuze a 20 mililitrů arnikové tinktury a k tomu přidejte 15 mililitrů rostlinného glycerinu. Vše promíchejte a léčivý roztok je na světě. Na úplný závěr ještě přidejte pár kapek esenciálního oleje (například levandulového nebo rozmarýnového). Roztok díky tomu vydrží déle. A několik rad a upozornění: na masáž po dlouhém dni nebo tréninku bohatě postačí pár kapek roztoku. Kvůli arnice je roztok vhodný pouze k zevnímu užití a neměli by ho používat lidé s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých nebo lidé s atopickým ekzémem. ■

Cestování

SVĚTLO, NEBO TMA PO LAPONSKU, FÅRÖ A ISLANDU SE VYDÁVÁME ZNOVU NA SEVER. JEŠTĚ DÁL NEŽ KDY PŘEDTÍM. DO ARKTICKÉ DIVOČINY JMÉNEM ŠPICBERKY. text: Helena Novotná | foto: Jan Kaiser, Radio Free Europe / Radio Liberty

NAPŮL CESTY MEZI NORSKEM A SEVERNÍM PÓLEM LEŽÍ NEJSEVERNĚJŠÍ TRVALE OSÍDLENÉ MÍSTO NAŠÍ PLANETY. SOUOSTROVÍ ŠPICBERKY SE NACHÁZÍ V SEVERNÍM LEDOVÉM OCEÁNU ZA POLÁRNÍM KRUHEM, PROTO JEHO OBYVATELÉ ŽIJÍ NĚKOLIK MĚSÍCŮ V TRVALÉ TMĚ, ANEBO NAOPAK ZA NEUSTÁLÉHO DENNÍHO SVĚTLA. PODLE TOHO, JESTLI JE ZROVNA POLÁRNÍ NOC, ANEBO DEN. ALE KDO VLASTNĚ JSOU OBYVATELÉ ŠPICBERKŮ? A JAKÝ JE ŽIVOT NA MÍSTĚ, KTERÉ Z VÍCE NEŽ POLOVINY POKRÝVAJÍ LEDOVCE A KDE POČET LEDNÍCH MEDVĚDŮ JEŠTĚ STÁLE PŘEVYŠUJE POČET LIDÍ?

O Špicberkách se píše už v islandských historických písemnostech z 12. století, ale za jejich skutečného objevitele dnes považujeme Willema Barentse. Tento holandský mořeplavec ani netušil, že na konci 16. století objevil nejen ostrov, ale rovnou celé souostroví. Ostrov pojmenoval podle špičatých hor na horizontu – Špicberky. Přestože je tento název rozšířen a tradičně se používá dál, od 20. let se souostroví oficiálně jmenuje Svalbard, v překladu něco jako chladné pobřeží, a pouze největší ostrov, který je také jako jediný trvale osídlen, si ponechal jméno Západní Špicberk. Za změnou názvu stojí Norsko, kterému byla takzvanou Špicberskou dohodou v roce 1920 přiznána svrchovanost nad tímto územím. Souostroví má ale zvláštní status: kdokoli sem může kdykoli přijet za prací a usadit se zde, není k tomu nutné žádné povolení ani vízum. Národnostně jsou tedy Špicberky nesmírně různorodé – žijí zde příslušníci více než čtyřiceti různých národností. A přitom čítá celkový počet obyvatel pouze dva a půl tisíce! Dalším významným bodem dohody bylo, že nejen Norsko, ale také ostatní země mohou využívat zdejší nerostné bohatství, především černé uhlí. Chopily se toho zejména dvě země, a to Norsko a Rusko. Proto jsou dnes Špicberky tak trochu rozdělené na dva nezávislé světy – jeden norský, druhý ruský. Bývaly doby, kdy Rusové tvořili dvě třetiny obyvatel Špicberků. Dnes jich zde žije přibližně pět set a z velké části jde o horníky původem z Ukrajiny. Všichni bydlí v Barentsburgu, jediné těžební ruské osadě z původních tří, která dosud funguje. Z osady Grumant nezbylo víc než dva zchátralé domy, a Pyramiden, kde v minulosti ► VPRAVO A PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Arktické souostroví Špicberky leží přibližně tisíc kilometrů od severního pólu. Život tu není jednoduchý, a když se někdo rozhodne, že se na Špicberkách usadí, musí pracovat. Nezaměstnanost je nulová a místní úřady ani s jinou možností nepočítají. Nejsou na ni nijak připraveny. Pracovní příležitosti nabízí stále především těžební průmysl, v posledních letech přibývá také poptávka v oblasti cestovního ruchu.

žilo přes tisíc obyvatel, se doslova ze dne na den změnila v město duchů. Návštěva této osady je zážitkem, z kterého běhá mráz po zádech, a vedle ledních medvědů a arktické přírody je toto místo dalším lákadlem Špicberků. Historie osady pojmenované podle pyramidového tvaru blízké hory začíná už v roce 1910, kdy ji zakládají Švédové. Od roku 1927 ale patří Rusům, kteří zde v duchu socialistického realismu vybudovali těžební městečko, kde bylo vše potřebné pro život: obytné domy, sportovní i kulturní zařízení, a nechyběla zde ani busta V. I. Lenina, která je dodnes jeho nejseverněji umístěnou sochou na světě. S pádem Sovětského svazu přišel i úpadek Pyramiden. Těžba uhlí přestala být rentabilní a v roce 1998 byla osada zničehonic v rychlosti evakuována. Nábytek, osobní věci – lidé zde nechali vše, jen aby stihli odjíždějící loď. Při pohledu na místní opuštěné stavby se skoro nabízí srovnání s Pompejemi. Jako kdyby někdo luskl prsty a všichni obyvatelé osady se museli najednou sebrat a Pyramiden opustit. Okamžik se tak zakonzervoval dodnes. Přibyly jen vrstvy prachu. Osadu Pyramiden může dnes navštívit každý, ale vstup do opuštěných budov je zakázán, přestože většina není vlastněani zamčená. Pyramiden svou minulostí přitahuje stále více turistů, a proto byl před pár lety znovu otevřen jeden z místních hotelů. Jeho zaměstnanci jsou jedinými stálými obyvateli této osady. Každá výprava na Špicberky ale začíná v největší osadě – respektive hlavním městě jménem Longyearbyen. Právě zde funguje letiště s pravidelnými lety do Osla a také do Tromsø na severu Norska. Název tentokrát neodkazuje k okolní přírodě, jako je tomu u jména Špicberků nebo Pyramiden, ale na Johna M. Longyeara. Američan zde v roce 1906 založil těžební důl, a město, které zde kvůli těžbě vzniklo, pojmenoval Longyearbyen. Dnes už se zde v těžbě uhlí nepokračuje a Longyearbyen je administrativním centrem Špicberků, kde žije většina obyvatel souostroví – dva tisíce z celkového počtu dva a půl tisíce. Z malé komunity se postupem času vytvořilo moderní centrum, kde najdeme vše potřebné: banky, hotely, letiště, nemocnici, knihovnu, kino a několik muzeí. ► VLEVO A NÁSLEDUJÍCÍ STRANA: V době své největší slávy představovala ruská enkláva na Špicberkách dvě třetiny všech obyvatel. Dnes žije v Barentsburgu přibližně pět set lidí a většinu tvoří ukrajinští horníci, kteří se sem přistěhovali čistě za prací. Těžba uhlí na Špicberkách už dávno není pro Rusko výhodná, a přesto jsou místní hlubinné doly udržovány v chodu, hlavně díky dotacím. Proč? Být na Špicberkách je strategické, přestože jde o striktně demilitarizované území. Pokud by Rusko s těžbou uhlí přestalo, ruské společnosti by musely území arktického souostroví opustit.

Na celém souostroví nicméně nenarazíme na nikoho, kdo by se zde narodil. V Longyearbyenu se sice nachází nemocnice, ale veškeré porody musí probíhat v Tromsø na norské pevnině. Stejně tak na Špicberkách nežijí staří lidé. Každý, kdo zde bydlí, musí pracovat a být soběstačný. Hlavním důvodem, proč se lidé na Špicberky stěhují, je práce, a pokud s ní skončí, vracejí se většinou tam, odkud původně přijeli. Kromě hlavního města Longyearbyenu se za prací jezdí do blízké osady Sveagruva, kam Norsko přesunulo těžbu uhlí, anebo do Ny-Ålesundu, který je zaměřen výhradně na vědecký výzkum. Arktické klima totiž představuje pro vědce naprosto unikátní podmínky. Ledovce, které pokrývají více než polovinu povrchu souostroví, jsou v podstatě takové obří přírodní archivy: na ledovcích neustále zamrzají další a další vrstvy ledu a v nich se díky trvalému mrazu uchovávají informace důležité pro výzkum arktického podnebí, botaniky a mnoha dalších oborů. Pro trvale nízké teploty a tektonickou stabilitu byly Špicberky vybrány, aby zde v roce 2008 vzniklo globální úložiště semen rostlin. V tomto zařízení se dnes nachází několik set tisíc vzorků semen z celého světa, které mohou být použity v případě globální krize. Špicberky se mohou zdát jako místo věčného mrazu a zimy, ale ve srovnání s jinými lokalitami, které se rozkládají na stejné zeměpisné šířce, je zdejší klima vlastně dost mírné. Až o dvacet stupňů méně by bylo na téže zeměpisné šířce v Rusku nebo v Kanadě. Špicberky za to vděčí Západnímu špicberskému proudu, který otepluje vodu Severního ledového oceánu okolo souostroví. V zimě klesnou teploty vzduchu na Špicberkách na −12 až −16 stupňů Celsia a v letních měsících se dostanou nad bod mrazu, průměrně na čtyři až pět stupňů Celsia. V takových podmínkách mají šanci přežít jen zvířata, která jsou mrazivému počasí přizpůsobena: špicberský sob, polární liška a symbol arktické divoké přírody – lední medvěd. Vycpané zvíře vítá návštěvníky hned na letišti v Longyearbyenu a další čekají například v restauracích nebo hotelech. Kde není celé zvíře, tam je alespoň medvědí kůže jako připomínka této turistické atrakce. ►

VPRAVO, PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA, STRANA 67: Jediná osada na Špicberkách, která nebyla zničena během druhé světové války, je ruské těžební městečko Pyramiden. Dnes toto město duchů chátrá a svou děsivou atmosférou přitahuje část turistů, kteří se na souostroví vypraví. V roce 1998 byla osada evakuována a dodnes vše zůstalo přesně jako před dvaceti lety. Osada nezapře, že byla vybudována v éře Sovětského svazu. Před místním kulturním centrem dodnes stojí nejseverněji umístěná busta Vladimira Iljiče Lenina a hledí dál přes bývalé centrální náměstí na ledovce na horizontu. V Pyramiden najdeme také nejsevernější bazén a nejsevernější klavír, přezdívaný Rudý říjen.

Narazit na skutečného živého medvěda lze na Špicberkách téměř kdekoli, i když v blízkosti obydlených osad k takovému setkání dochází spíš výjimečně. Medvědi se živí hlavně tulením tukem a masem, takže se nejčastěji zdržují na pobřeží nebo na krách, kde trpělivě čekají na svůj úlovek. Přesto je nutné s náhodným setkáním počítat a obzvlášť při výpravách dodržovat bezpečnostní pravidla: mít vždy dobrý výhled na všechny strany, nerozbíjet tábor blízko pobřeží a nepřipravovat příliš výrazná jídla, která by mohla medvěda nalákat. A především – mít u sebe připravenou zbraň. Ta ale smí sloužit pouze k sebeobraně. Od roku 1973 je lední medvěd na seznamu chráněných zvířat a jeho lov je zakázán. Místní populace čítá přibližně tři tisíce ledních medvědů, tedy víc, než je lidských obyvatel souostroví. Není divu, že se jeden z neobydlených ostrovů Špicberků jmenuje Medvědí ostrov. Ledovce, špičaté hory, norský Longyearbyen nebo ruský Barentsburg – každý rok se na ně snese tma a zůstane několik měsíců. Polární noc začíná na konci října, kdy slunce zajde, a sluneční paprsky se na Špicberkách neobjeví až do poloviny února. Po celou dobu je na souostroví tma bez ohledu na to, jestli je pravé poledne anebo půlnoc. Jediného přirozeného světla se místní obyvatelé dočkají za úplňku, kdy se záře měsíce odráží od zasněžených ploch. Kde v zimě nastává polární noc, tam v letních měsících přichází polární den. Na magických Špicberkách slunce v období od konce dubna do konce srpna prakticky nezapadne. Kdy je tedy nejlepší Špicberky navštívit? Kdykoli, protože každé období je zcela jiné a má své nezaměnitelné kouzlo. Když se po dlouhé polární noci v únoru ohlásí první nesmělé paprsky, vše začne ožívat. Dokud je všude sníh, jsou ideální podmínky pro výpravu na sněžném skútru, anebo ještě lépe se psím spřežením. Mushing není tak fyzicky náročný, jak by se mohlo zdát, a vést vlastní psí spřežení na Špicberkách učí zkušení musheři. Na konci května sníh roztaje a začíná léto, které trvá až do září. Arktická příroda naplno ožívá a možností, jak se k ní přiblížit, je hned několik. Pořádají se zde výlety na motorových lodích, na kajacích, pěší túry po okolí nebo několikadenní výpravy po ledovcích. Na Špicberkách se také konají výpravy za hledáním fosilií, ► VPRAVO A PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Ledovce pokrývají přes polovinu povrchu souostroví a ty největší se nacházejí v jeho východní části. Jsou zajímavé nejen pro místní vědce, ale také pro odvážnější turistické výpravy, které se po nich vydávají na několikadenní pochody. Ti méně odvážní a méně fyzicky zdatní se mohou k ledovcům vypravit po vodě. Právě z lodi je největší šance spatřit symbol arktické přírody – ledního medvěda, který se nejčastěji zdržuje na pobřeží nebo na ledových krách. Zároveň je to i mnohem bezpečnější, než se za tímto dravým zvířetem vydávat po pevnině.

které se dají nalézt hlavně na pobřeží. Unikátní arktická příroda ostře kontrastuje s místy, jako je zapomenutá těžební osada Pyramiden. Mnohem hůř se plánuje jiná atrakce, a sice slavná polární záře, aurora borealis. Nejčastěji se tento fenomén, který je možné spatřit pouze v polárních oblastech, objevuje během polární noci a za jasného počasí, ale Špicberky jsou jedním z mála míst, kde je možné spatřit také denní polární záři. Hotely, stanice, tábory – na Špicberkách je hned několik možností, kde a jak se ubytovat. Přímo v srdci Longyearbyenu leží hotel Basecamp, a jak už vyplývá z názvu, je to ideální zázemí pro různé výpravy. Pokoje v hotelu jsou do posledního detailu zařízeny v tradičním loveckém stylu. Na stěnách tulení kůže a mapy, neopracované dřevo a samozřejmě žádné televizory! Stanice a tábory s možností ubytování se nacházejí i mimo hlavní centrum, v srdci divoké přírody. Jsou to důležité záchytné body pro skupiny na několikadenních výpravách po arktické divočině. Strávit noc je možné třeba na bývalé rádiové základně nebo v lovecké stanici, odkud vyrážejí výpravy na psích spřeženích. Taková stanice je tedy nejen místem pro lidi, ale zároveň je i domovem několika desítek psů. Zcela odlišné možnosti ubytování nabízí také ruská osada Barentsburg a obnovený hotel v osadě Pyramiden. Bez tuleních kůží a dalších atributů arktické přírody, zato ve stylu socialistického realismu. Ať jde o pozorování ledních medvědů, pěší túry po ledovcích nebo výpravy do opuštěných těžebních měst, Špicberky stojí za návštěvu. Je to jedinečné, drsné místo, sice v dnešní době trvale obydlené, ale stále přetrvává pocit, že sem člověk úplně nepatří. Tady si rodiny nepředávají tradice z generace na generaci. Není možné se zde narodit a není možné zde být pohřben kvůli permafrostu, trvale zmrzlé půdě. Proto i dnes patří arktické souostroví více ledním medvědům než lidským obyvatelům. ■

VLEVO A PŘEDCHOZÍ DVOUSTRANA: Norské osady se od těch ruských liší na první pohled. Pro Longyearbyen jsou typické barevné dřevěné domky, vyskládané jeden vedle druhého. Původně šlo o těžební město, ale těžba uhlí se postupně přesunula do osady Sveagruva, což doslovně přeloženo znamená švédský důl. Z Longyearbyenu se časem stalo administrativní a turistické centrum Špicberků. Dokud je vše pod sněhem, hlavním dopravním prostředkem je v Longyearbyenu sněžný skútr. Další možností je psí spřežení, které se dá využívat i v letních měsících, když sníh roztaje. Saně s ližinami se jednoduše vymění za letní variantu s kolečky.

Za poskytnutí fotografií velmi děkujeme Radio Free Europe / Radio Liberty.

Kultura

TVÁŘE DUCHŮ USMÍVAJÍ SE, ŠKLEBÍ, TVÁŘÍ SE HROZIVĚ. MASKY JSOU U MNOHA NÁRODŮ VSTUPENKOU DO SVĚTA NEVIDITELNÉHO A MOCNÝM MAGICKÝM ARTEFAKTEM, KTERÝ KUPODIVU VÍC ODHALUJE NEŽ SKRÝVÁ. text: Kateřina Hanáčková | foto: archiv Arcimboldo.cz

VE STAVU HLUBOKÉHO TRANSU NAVAZUJE KMENOVÝ ŠAMAN KONTAKT SE SFÉROU DUCHŮ. ZA RYTMICKÉHO BUBNOVÁNÍ DOSAHUJE NOVÉHO STAVU VĚDOMÍ, JAKO BY SVOU RÁDIOVOU FREKVENCI PRÁVĚ LADIL NA VLNY, KTERÉ PROSTUPUJÍ SVĚTEM MRTVÝCH. AŤ UŽ SI CHCE OPĚT PO ROCE ZAJISTIT JEJICH PŘÍZEŇ, NEBO SE JIM SNAŽÍ ROZMLUVIT TREST SESLANÝ NA TAMNÍ LID, JEHO TVÁŘ BĚHEM RITUÁLU ZDOBÍ MASKA. TA NENÍ SLUPKOU HALÍCÍ JEHO IDENTITU, ALE PROSTŘEDKEM PROMĚNY V JINOU BYTOST, STEJNĚ SKUTEČNOU, JAKO JE ON SÁM.

Začíná to smrtí. Když na onen svět kdysi odcházel starý člověk, lidé z jeho kmene oplakávali nenahraditelnou ztrátu, protože s ním zároveň odcházel kus jejich paměti. Věřili však, že pokud magií oživí jeho ducha, zajistí si jeho pomoc a ochranu. Milovaného předka proto chtěli mít ve své blízkosti – a to doslova. Objektem uctívání pro ně zprvu byla nebožtíkova hlava, jenže jak putovala od jedné generace k druhé, na rysech mrtvého přestalo záležet. Lidé z dalších pokolení chápali zděděnou lebku jako symbol sídla předkovy duše a porůznu ji zdobili mozaikami z plodů, rytými ornamenty, pigmenty a vlasy, až se z ní stal jen obecný znak: maska s lidskou tváří. Africké kmeny znají tolik výrazů pro masky, kolik jich mají Inuité pro druhy sněhu, a ještě mnohem víc. Zatímco křesťanská tradice pasovala masky na hrozivý převlek zla, pro přírodní národy byla maska odjakživa součástí svátečních rituálů. Během nich mezi živé zavítaly duše zemřelých a jejich příchod se slavil různě: celonočním tancem ve fantastických kostýmech, jindy a jinde zase obřadem zahrnujícím destrukci a obětování. Některé masky evokují podobu totemických zvířat, další děsí hrůzně rozšklebenou tváří. Svým uměleckým ztvárněním v nás vzbuzují silné emoce. Abstrahující rysy masek výrazně ovlivnily jejich vášnivého sběratele Pabla Picassa a další umělce. Mnohé národy masku stále považují za objekt s vlastní duší, s nímž se musí zacházet uctivě a s bázní. Při použití masky ztrácí šaman vlastní osobnost, zatímco přilákaný duch postupně osidluje jeho nitro. Zmocňuje se celého člověka do té míry, že k nepoznání změní svou mluvu, pohyby i jednání. Není už totiž člověkem, ale něčím mnohem víc – médiem, skrze nějž se v magickém světle ohně zviditelňuje neviditelné. ■

Za spolupráci na článku velmi děkujeme galerii a aukční síni Arcimboldo, Kateřině Hanáčkové a manželům Hejtmánkovým a Johnu Caulkinsovi.

PORTRÉTNÍ MASKA ŽENY BENIN | PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ

KDYŽ CHTĚJÍ LIDÉ Z KMENE JORUBA PŘIVOLAT DÉŠŤ, ZAJISTIT SI PLODNOST NEBO VYMÝTIT NÁKAZU, VYHLÁSÍ SLAVNOSTI GELEDE – MAŠKARNÍ RITUÁL K UCTĚNÍ BOHYŇ, MATEK A STARŠÍCH ŽEN Z OBCE. OBZVLÁŠŤ STARÉ ŽENY SE U JORUBŮ TĚŠÍ VELKÉ ÚCTĚ, DLOUHOVĚKOST V JEJICH VÍŘE ZNAČÍ MYSTICKOU SÍLU, TAJNÉ VĚDĚNÍ A MIMOŘÁDNOU DUCHOVNÍ MOC. ŽENY JSOU OSLAVOVÁNY JAKO NOSITELKY PRVOTNÍHO TAJEMSTVÍ, ČARODĚJNÉ BYTOSTI VLÁDNOUCÍ SCHOPNOSTÍ ŽIVOT DÁT I VZÍT. A TAK POSTAVY V BOHATÝCH KOSTÝMECH TANČÍ CELOU NOC, ABY ŽENÁM VZDALY HOLD A UCHLÁCHOLILY JE V NADĚJI, ŽE SVOU MOC NEVYUŽIJÍ K JEJICH ZNIČENÍ. ‚

‚ ‚

MASKA OD ŘEKY SEPIK PAPUA-NOVÁ GUINEA | 19. STOLETÍ

PAPUA-NOVÁ GUINEA JE SVĚT SÁM PRO SEBE – JEJÍ OBYVATELÉ MLUVÍ VÍCE NEŽ DEVÍTI STY JAZYKY, KAŽDÝ KMEN UCTÍVÁ VLASTNÍ BOŽSTVA A VYTVÁŘÍ JINÉ UMĚNÍ. MASKY VYRÁBĚNÉ ETNICKÝMI SKUPINAMI ŽIJÍCÍMI U DOLNÍHO TOKU ŘEKY SEPIK BÝVAJÍ OBVYKLE ZDOBENÉ ČERVENÝM PIGMENTEM. VŠECHNY NEJSOU URČENY K NOŠENÍ LIDMI, NĚKTERÉ ZDOBÍ PŘÍĎ KÁNOÍ NEBO SLOUŽÍ JAKO AMULETY ŠTĚSTÍ. VÝSADU NOSIT MASKU A TANČIT V NÍ PŘI OBŘADECH MAJÍ JEN INICIOVANÍ MUŽI, ŽENÁM JSOU MASKY ZAPOVĚZENÉ A PŘÍSLUŠNICE KMENE SE PŘED NIMI SCHOVÁVAJÍ I V DOBĚ, KDY SE NEPOUŽÍVAJÍ PŘI RITUÁLU.

OCHRÁNCE NAUKY MONGOLSKO | 20. STOLETÍ

BĚHEM KLÁŠTERNÍCH SLAVNOSTÍ PŘEDVÁDĚJÍ BUDDHISTIČTÍ MNIŠI MYSTICKÉ ČAMOVÉ TANCE STARÉ PŘES TŘINÁCT SET LET, ABY OČISTILI SVĚT A ZAJISTILI MU PŘÍZEŇ PŘÁTELSKÝCH BOŽSTEV. ZLO JE CHYCENO DO FIGURÍNY, A KDYŽ OSLAVY VRCHOLÍ, TANEČNÍ MISTR POSTAVU ROZŘÍZNE A ABSORBUJE ZLO DO SEBE, ABY MU UKÁZAL CESTU MÍRU. MASKA OSÁZENÁ ČERVENÝM KORÁLEM ZOBRAZUJE HNĚVIVÉ BOŽSTVO. MÁ PŘIPOMÍNAT, ŽE ZLO ZASTÍRÁ ČISTOTU LIDSKÉ MYSLI, STEJNĚ JAKO MRAKY ZAKRÝVAJÍ SLUNCE. PROTOŽE DO KLÁŠTERA VSTUPUJE ČÍM DÁL MÉNĚ CHLAPCŮ, ŘADA UČENCŮ JE PŘESVĚDČENA, ŽE ČAMOVÉ TANCE BĚHEM PŘÍŠTÍCH STA LET ZCELA VYMIZÍ.

DÉMONKA KAGURA HANNYA JAPONSKO | OBDOBÍ MEIDŽI (1868–1912) DÉMONKA SE ŠPIČATÝMI ROHY, ZLOVĚSTNÝM ŠKLEBEM A POŠILHÁVAJÍCÍMA OČIMA JE SOUČÁSTÍ MNOHA PŘEDSTAVENÍ TRADIČNÍHO JAPONSKÉHO DIVADLA NÓ. ZTVÁRŇUJE DUŠE ŽEN, KTERÉ ŽÁRLIVOST A POSEDLOST PROMĚNILA V ZLÉHO DUCHA. BÍLÁ BARVA MASKY HANNYA POUKAZUJE NA ŽENU ARISTOKRATICKÉHO PŮVODU, ČERVENÁ NA ŽENU Z NIŽŠÍCH VRSTEV. Z JEJÍ HRŮZOSTRAŠNÉ GRIMASY LZE VYČÍST ZLOST, JE V NÍ ALE PATRNÁ I STRAST A ZÁRMUTEK. KDYŽ SE HEREC PODÍVÁ PŘÍMO NA DIVÁKA, PŮSOBÍ MASKA NEBEZPEČNĚ, PŘI SKLONĚNÍ ZASE VYPADÁ LÍTOSTIVĚ, TÉMĚŘ JAKO BY PLAKALA.

MASKA KIFWEBE DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA KONGO | PRVNÍ POLOVINA 20. STOLETÍ

KMEN LUBA EXISTOVAL V DNEŠNÍM KONGU UŽ PŘED PATNÁCTI STY LETY. KDO Z OBYVATEL NEMOHL LOVIT NEBO BOJOVAT, DÁVAL SE VYUČIT UMĚLCEM. TĚCH SI LUBANÉ VELMI POVAŽOVALI, NEBOŤ VĚŘILI, ŽE PŘI SVÉ PRÁCI VYUŽÍVAJÍ MAGII. TANEC S MASKAMI KIFWEBE JE SOUČÁSTÍ OSLAV NOVOLUNÍ, SAHÁ SE K NĚMU ALE PŘI NEJROZMANITĚJŠÍCH PŘÍLEŽITOSTECH: PŘI VÍTÁNÍ NÁVŠTĚVY, LÉČENÍ NEMOCNÉHO, PRVNÍM DEŠTI NEBO ZAHÁJENÍ PRACÍ NA NOVÉ SILNICI. ÚČELEM RITUÁLU JE UCTÍT NEMRTVÉ, ABY MOCNÝMI SILAMI POMÁHALI ŽIJÍCÍM PŘEKONAT KAŽDODENNÍ ÚTRAPY.

TANEČNÍ MASKA KPELE POBŘEŽÍ SLONOVINY | 1. POLOVINA 20. STOLETÍ

KULATOU MASKU KPELE S OČIMA VE TVARU KAPEK A HRANATÝMI ÚSTY NOSÍ MUŽI Z KMENE BAOULÉ BĚHEM TANEČNÍCH RITUÁLŮ, PŘI NICHŽ SE VZÝVAJÍ ZEMŘELÍ PŘÍSLUŠNÍCI KMENE. ROHY ZASTUPUJÍ DUCHA BUVOLA, MYTOLOGICKÉHO STRÁŽCE POUŠTĚ. CELODENNÍ TANEC GOLI SE PŘEDVÁDÍ ZEJMÉNA BĚHEM POHŘEBNÍCH SLAVNOSTÍ A RITUÁLNÍHO ZAHÁNĚNÍ HROZEB, JEŽ BY MOHLY SOUŽIT OBYVATELE VESNICE. TI SE OBŘADU VĚTŠINOU ZÚČASTŇUJÍ V PLNÉM POČTU, V RÁMCI OSLAV HRAJÍ NA NÁSTROJE A RADOSTNĚ POPÍJEJÍ PALMOVÉ VÍNO.

MASKA PROMĚNY BRITSKÁ KOLUMBIE, KANADA | 2014

PROŽITEK BLÍZKÉ SMRTI INSPIROVAL KANADSKÉHO UMĚLCE RONA TELEKA K TOMU, ABY SE VE SVÉM DÍLE VĚNOVAL TÉMATU TRANSFORMACE. ZÁROVEŇ ČERPAL Z TRADICE KMENE NISGA’A, DO JEHOŽ ŘAD SE NARODIL. VYŘEZÁVANÁ MASKA, SOUČASNĚ UMĚLECKÉ DÍLO I KULTOVNÍ ARTEFAKT, ZTVÁRŇUJE DUCHA VELKÉHO ŠAMANA. PONOŘENÝ DO STAVU HLUBOKÉHO A NEBEZPEČNÉHO TRANSU CESTUJE ŠAMAN ZPĚT V ČASE DO DOB STVOŘENÍ VŠEHO ŽIVÉHO A VIDÍ ŘADU ZVÍŘECÍCH DUCHŮ V OKAMŽIKU JEJICH ZROZENÍ. MASKA UKAZUJE NOVÝ ŽIVOT V JEHO SYROVÉ FORMĚ, JE MOMENTKOU POŘÍZENOU V MIKROSEKUNDĚ STVOŘENÍ SVĚTA.

Dekor

PORCELÁN VYPRÁVÍ JAK TRADIČNÍ TECHNIKOU ZDOBENÍ PORCELÁNU POMOCÍ TAKZVANÝCH HÁZENEK NEBOLI OBTISKŮ VYTVOŘIT ZCELA NETRADIČNÍ SERVIS? TO SE NA NAŠEM WORKSHOPU S MAESTROKATASTROF MOHL NAUČIT KAŽDÝ! text: Helena Novotná | styling: Lenka Hlaváčová | foto: Adéla Havelková

V MINULÉM ČÍSLE NAŠEHO MAGAZÍNU JSME MĚLI TO POTĚŠENÍ VÁM PŘEDSTAVIT UMĚLKYNI SILVII LUBĚNOVOU ALIAS MAESTROKATASTROF A NA TĚCHTO STRÁNKÁCH UŽ JE VÝSLEDEK WORKSHOPU, KTERÝ JSME PRO VÁS SPOLEČNĚ SE SILVIÍ PŘIPRAVILI. DO RUKOU ÚČASTNÍKŮ WORKSHOPU SE DOSTAL ČESKÝ PORCELÁN Z DUBÍ A POD TAKTOVKOU MAESTRA SE PROMĚNIL V TU NEJORIGINÁLNĚJŠÍ JÍDELNÍ SOUPRAVU NA SVĚTĚ, ASPOŇ PODLE NÁS! A CO PRO VÁS PLÁNUJEME DÁL? JE TOHO HODNĚ! O NOVÝCH WORKSHOPECH SE DOZVÍTE VŽDY NA NAŠICH STRÁNKÁCH WWW.SOFFAMAG.CZ

Fotoesej

TVÁŘ JAKO VESMÍR KRÁSA, SMYSLNOST A TOUHA BÁDAT: ANATOMIE LIDSKÉ TVÁŘE S PARFUMERIÍ DOUGLAS partner článku: Douglas | text: Tereza Škoulová | make-up: Aleksandra Sidorina modelky: Jacqueline Amadou Titi a Barbora Procházková / Scouteen postprodukce: Kristýna Gottwaldová | foto: Lucie Desmond

TVÁŘ JE NEJKOMPLEXNĚJŠÍ ČÁSTÍ LIDSKÉHO TĚLA. POD KŮŽÍ SE SKRÝVÁ ČTRNÁCT KOSTÍ, ČTYŘI PÁRY DUTIN A TŘIAČTYŘICET SVALŮ (NA ÚSMĚV JE PRÝ POTŘEBA DVANÁCT). DÍKY SVÉ SLOŽITOSTI JE KLÍČEM K IDENTIFIKACI JEDNOTLIVCE, ODHALUJE POHLAVÍ, RASU I VĚK A UMOŽŇUJE POROZUMĚT LIDSKÝM EMOCÍM. ROZPOZNÁNÍ LIDSKÉ TVÁŘE PATŘÍ K ZÁKLADNÍM RANÝM DOVEDNOSTEM DÍTĚTE – PORUCHA TÉTO SCHOPNOSTI SE JMENUJE PROSOPAGNOSIE A LIDÉ S TÍMTO ONEMOCNĚNÍM JSOU ODKÁZÁNI NAPŘÍKLAD NA ROZEZNÁVÁNÍ PODLE HLASU.

Naše hodnocení fyzického a duševního zdraví i charakteru osobnosti vychází z prvního dojmu, který na nás lidský obličej udělá. Tradiční japonská a čínská medicína používá vzhled obličeje k diagnostice pacientů, ale i západní lékařství určuje některá onemocnění podle rysů tváře. Na vzhledu obličeje se projeví i obyčejná horečka nebo nachlazení, ale také třeba alkoholismus nebo časté mračení. Pro svou schopnost předstírat či klamat je lidský obličej předmětem mytologie, umění i literatury; rozpory budí také kontrast pěkné tváře a zkaženého ducha. Lidská tvář je navíc důležitým prostředkem neverbální komunikace: každé pokrčení nosu, přivření oka nebo nastražení uší má své doslovné i přenesené významy. Kromě expresivity, která umožňuje číst v lidské tváři, je obličej centrem čtyř smyslů: zraku, sluchu, čichu a chuti. Zrak je natolik důležitou součástí vnímání, že ke svému chodu spotřebuje polovinu kapacity mozku. Oční svaly jsou nejaktivnější ze všech v těle. Sluch umožňuje komunikovat, učit se a sbírat zkušenosti. Sluchový orgán je kromě sluchu také centrem rovnováhy. Čich je nejstarší a nejcitlivější smysl. Lidé jsou schopni rozeznat až 5 000 pachů (muži prý nejvíc milují vůni snídaně, ženy zase novorozeněte) a ze všech vjemů si je nejlépe pamatují. Počet chuťových pohárků se u jednotlivců výrazně liší, a ačkoli chuť cítíme v ústech, je výsledkem nervových procesů v mozku. Pokud nám neslouží čich, ztratí se i chuť a nemůžeme si nic řádně vychutnat. Odedávna si lidé tvář krášlili, zvýrazňovali své přednosti a odváděli pozornost od toho, co považovali za nedostatky. Ženy jsou v líčení o něco napřed a řídí se tím, že i přirozené kráse je dovoleno trochu pomoci. Odhalte s námi a s parfumerií Douglas tajemství půvabů, křivek a odstínů ženské tváře. ■

TVÁŘE – RUMĚNEC / LÍČENO PRODUKTY DOUGLAS COLLECTION / WWW.DOUGLAS.CZ: podkladová báze pro oční stíny, 259 Kč | make-up Power of Light, 469 Kč | oční stíny Mini All In One Nude Palette, 419 Kč | make-up sada Contouring Palette, 369 Kč | tvářenka Aquarelle Powder Rouge, 449 Kč | rozjasňovač Redness Corrector, 469 Kč | krém na ruce Cotton Candy, 109 Kč | pleťová voda Moisturizing Beauty Water, 419 Kč | balzám na rty Lipbalm, 139 Kč | lak na nehty Tutu, 129 Kč | tužka na obočí Medium Brown, 239 Kč | lesk na rty Mattissim Senorita, Lechapee Ted a Libertine Smile, 279 Kč/každý | pleťový krém Gel Cream, 559 Kč | kajalová tužka White is White, 199 Kč | korektor Cover Concealer Pinky Light, 379 Kč

NOS – ČICH / LÍČENO PRODUKTY DOUGLAS COLLECTION / WWW.DOUGLAS.CZ: podkladová báze pro oční stíny, 259 Kč | make-up Power of Light, 469 Kč | oční stíny Mini All In One Nude Palette, 419 Kč | make-up sada Contouring Palette, 369 Kč | tvářenka Aquarelle Powder Rouge, 449 Kč | rozjasňovač Redness Corrector, 469 Kč | krém na ruce Cotton Candy, 109 Kč | pleťová voda Moisturizing Beauty Water, 419 Kč | balzám na rty Lipbalm, 139 Kč | lak na nehty Tutu, 129 Kč | lesk na rty Mattissim Libertine Smile, 279 Kč | pleťový krém Gel Cream, 559 Kč | kajalová tužka White is White, 199 Kč | korektor Cover Concealer Pinky Light, 379 Kč | kajalová tužka Khol Kajal Ultra Wonderblack, 279 Kč

OBLIČEJ – SMYSLY / LÍČENO PRODUKTY DOUGLAS COLLECTION / WWW.DOUGLAS.CZ: podkladová báze pro oční stíny, 259 Kč | make-up sada Contouring Palette, 369 Kč | oční stíny Quattro Brown a Black, 419 Kč | bronzující pudr SPF 15, 479 Kč | make-up Too Tan, 419 Kč | tvářenka Aquarelle Powder Rouge, 449 Kč | tvářenka Powder Blush Corail, 279 Kč | oční stíny Mini My Favorite 02, 229 Kč | kajalová tužka Khol Kajal Ultra Wonderblack, 279 Kč | korektor Beige Foncé, 379 Kč | tužka na obočí Light Brown, 239 Kč | gel na obočí Dark Brown 1 279 Kč | pleťový krém Gel Cream, 559 Kč | pleťová voda Moisturizing Beauty Water, 419 Kč

„FALEŠNÁ TVÁŘ MUSÍ SKRÝT, CO FALEŠNÉ SRDCE V SOBĚ SKRÝVÁ.“

TVÁŘE – RUMĚNEC Neklid. Tajemný ruměnec, růžový z radosti, stinný ze zklamání. Opřít se tváří o klouby prstů, schovat obličej do dlaní, přemýšlet. Přejíždět po tváři konečky vlasů, uklidňující zlozvyk. Pocítit pod prsty úsměv, jak se tvář zvlní a zaoblí. Až k vějířkům u očí. Hry stínů při každém pohybu hlavou. Zatvářit se rozhodně, nechat promluvit lícní kosti. A hned zas zjemnělé rysy, touha.

William Shakespeare

NOS – ČICH Známá sladká povědomá vůně. Nasát ji nozdrami a nahlas vydechnout. Hluboký nádech, mít té vůně plnou hlavu – a znovu a znovu… Vybavit si okamžiky s ní spojené: snídaně v trávě, nedělní odpoledne, večeře při svíčkách. Vůně tak známá a omamná, jako by se dala ochutnat. Závrať a příchuť vzpomínky. A touha znovu ji prožít. OBLIČEJ – SMYSLY Jemné rysy jako opatrné črty tužkou: ženská tvář. Zvědavé, těkavé, živé oči. Nakrčit nos v zamyšlení a při úsměvu. Začervenat se. Drobné uši a nenápadný pohyb ruky: upravit neposlušné vlasy. Navlhčit rty jazykem, pootevřít ústa – ale nepromluvit. Odhalit silné lesklé zuby při hlasitém smíchu. Opřít si hlavu o dlaň, zapátrat očima po stropě, nepatrně se usmát...

„OMYLY DUCHA PŘIBÝVAJÍ VE STÁŘÍ JAKO VRÁSKY NA TVÁŘI.“

ÚSTA – CHUŤ …usmát se. Promluvit, poprosit, zasmát se vtipu. Muset se olíznout v předtuše chuti. Kousnout se do rtů, netrpělivost. Konečně! Usmát se, vydechnout, otevřít ústa, pocítit slast. Chuť jako dávná vzpomínka, jedna z prvních, ještě u babičky. Nasládlá, nakyslá, trochu slaná. Teplá, poddajná, vychutnat si ji každým pohárkem na jazyku. Olíznout rty a znovu se zasnít.

François de La Rochefoucauld

OKO – ZRAK Těkavý pohled. Zapátrat, odkud se vůně line. Zaostřit na ten bod, tvar. Oblý, teplý. Zlatavá barva, linie připomíná kopec za domem. Zamrkat, aby se zaplašily slzy, které se derou na povrch. Hledat nejkratší cestu mezi stolky, vlevo pár u kávy, napravo paní pije čaj. Hypnotizovat číšníka prosebným pohledem, chtít, klopit řasy… UCHO – SLUCH Jak křupe kůrka, když ji krájíš nožem. Měkký a jemný zvuk sousta, které trháš prsty. Položit zbytek na talířek, zaslechnout hovor, procitnout. Cinkání lžiček o šálky, zvuk mleté kávy a tichého hovoru. Neslyšný pohyb nože v másle. Měkkost mazání krajíce. Vnitřní zvuk vlastního žvýkání, trapně mlasknout a polknout sousto.

100

ÚSTA – CHUŤ / LÍČENO PRODUKTY DOUGLAS COLLECTION / WWW.DOUGLAS.CZ: podkladová báze pro oční stíny, 259 Kč | make-up sada Contouring Palette, 369 Kč | bronzující pudr SPF 15, 479 Kč | Make-Up Too Tan, 419 Kč | tvářenka Aquarelle Powder Rouge, 449 Kč | tvářenka Powder Blush Corail, 279 Kč | kajalová tužka Khol Kajal Ultra Wonderblack, 279 Kč | pleťový krém Gel Cream, 559 Kč | pleťová voda Moisturizing Beauty Water, 419 Kč

OKO – ZRAK / LÍČENO PRODUKTY DOUGLAS COLLECTION / WWW.DOUGLAS.CZ: podkladová báze pro oční stíny, 259 Kč | make-up Power of Light, 469 Kč | tvářenka Aquarelle Powder Rouge, 449 Kč | pleťový krém Gel Cream, 559 Kč | pleťová voda Moisturizing Beauty Water, 419 Kč | rozjasňovač Redness Corrector, 469 Kč | korektor Rose Nacre, 279 Kč | lesk na rty Mattissim Libertine Smile, 279 Kč | tvářenka Le Grand Saut, 349 Kč | rtěnka Smoothie Framboise, 299 Kč | konturovací tužka na rty Smoothie Groseille, 149 Kč

SOFFA V ČEŠTINĚ! NÁŠ MAGAZÍN, KTERÝM SE INSPIRUJÍ ČTENÁŘI PO CELÉM SVĚTĚ, VYCHÁZÍ NOVĚ VE DVOU JAZYKOVÝCH MUTACÍCH: ANGLICKY A ČESKY! Více se dozvíte na www.soffamag.com a www.soffamag.cz

Věže světa

NA DOSAH HVĚZD ČLOVĚK SE OD PRADÁVNA SNAŽÍ DOSTAT SE NA VRCHOL. AŤ UŽ JE ZA TÍM TOUHA PŘIBLÍŽIT SE K BOHU NEBO NEKONEČNÉMU VESMÍRU, CESTOU VZHŮRU VÁM BUDE BĚHAT MRÁZ PO ZÁDECH.

text: Patrik Florián | ilustrace: Lenka Hlaváčová | foto: Adéla Havelková

105

PRVNÍ VĚŽ VZNIKLA PRÝ UŽ OSM TISÍC LET PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM. BABYLON MĚL ZIKKURATY, MAYOVÉ SE DOTÝKALI HVĚZD A VE STAROVĚKÉM EGYPTĚ SE TYČILY K NEBESŮM PYRAMIDY. DNES STAVÍME ŽELEZOBETONOVÁ MĚSTA V OBLACÍCH, DO JEJICHŽ PATER NÁS VYVEZOU RYCHLÉ VÝTAHY. POTŘEBUJEME ZÍSKAT NADHLED, ČI POSTAVIT OBRA, PŘED KTERÝM BUDEME NA CHVÍLI ÚPLNĚ MALÍ? NEBO JE TO JEN SOUTĚŽ O REKORDY?

„Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi,“ praví Starý zákon. Babylonská věž se měla dotýkat nebe, ne však na oslavu Boha, nýbrž člověka a jednoty. Stavěly se věže obranné, kostelní věže a zvonice, s rozvojem turistiky a romantismu si lidé začali užívat výhled z rozhleden (a také pohádky o princeznách ve věži). Ve 20. století se zrodil zcela nový typ staveb – věže telekomunikační. Vysoké budovy se staly symbolem měst a oslavou schopností a síly člověka. Výšky, které pro někoho představují úžasný adrenalin a pro jiné nepříjemnou nejistotu, hrají v historii lidstva významnou roli. Dnes nejvyšší budova světa – dubajský mrakodrap Burdž Chalífa – sahá do výšky 828 metrů a je jen otázkou času, kdy ji překoná další ambiciózní architektonický projekt. ■

106

ZLATÉ OKO 361 KOSTIČEK LEGA SYDNEY TOWER, AUSTRÁLIE

Věž Sydney Tower, známá též jako Centrepoint, je vysoká 309 metrů a může se pyšnit titulem druhé nejvyšší stavby na jižní polokouli. Její zlatavé vyhlídkové oko, do kterého vás výtah vyveze za 45 sekund, pojme až 950 lidí.

ŠIKMÁ KRÁSKA 345 KOSTIČEK LEGA VĚŽ V PISE, ITÁLIE

Měla se stát nejvyšší zvonicí své doby, už po roce stavby se ale bílá věž z mramoru začala na měkkém podloží naklánět. Stabilitu věže z 12. století se díky řadě záchranných opatření podařilo zajistit a její sklon se postupně zmenšil na současné čtyři metry.

BURDŽ CHALÍFA, DUBAJ, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY

333 KOSTIČEK LEGA

REKORDMAN V OBLACÍCH Světový rekordman je vysoký 828 metrů a váží 500 000 tun. Na jeho stavbu padlo 110 000 tun betonu, 55 000 tun oceli a 22 milionů člověkohodin. Kolos se pyšní 163 patry, do nichž mohou ptáci nahlédnout celkem 24 348 okny.

SPACE NEEDLE, SEATTLE, SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

57 KOSTIČEK LEGA

VESMÍRNÁ JEHLA

Věž vysoká 184 metrů a vážící 9 550 tun je hlavním orientačním bodem a zároveň symbolem Seattlu. Díky ohromným základům dokáže odolat větru o rychlosti 320 km/h a zemětřesení až o síle 9,1 stupně Richterovy stupnice.

ŽELEZNÁ MADAM 321 KOSTIČEK LEGA EIFFELOVA VĚŽ, PAŘÍŽ, FRANCIE

Ikonická věž vysoká 324 metrů se skládá z 18 000 kovových kusů. Při větru se její vrchol vychyluje až o 12 centimetrů a za slunečného počasí se její délka mění až o 18 centimetrů. Nátěr Eiffelovky se obnovuje každých sedm let.

SPRING/SUMMER 17

*Prodejny najdete: BOSS STORE Na Příkopě 6, Praha BOSS STORE Le�ště Václava Havla Praha, terminál 1 a 2

Architektura

POP-UP DŮM TAJEMNÝ. NEČEKANÝ. LEVITUJÍCÍ. JIŽ NEEXISTUJÍCÍ. ČERNÝ DŮM OD STUDIA H3T ARCHITEKTI SE POHYBUJE NA POMEZÍ ARCHITEKTURY A UMĚLECKÉ INSTALACE A VZBUZUJE MNOHO OTÁZEK. text: Helena Novotná | foto: BoysPlayNice

113

TATO DVOUSTRANA: Co to je? A co je uvnitř? A jak se dovnitř dostat? Létající černý dům představuje záhadu, která se odhalí jen těm hravým a odvážným.

DVEŘE VZNÁŠEJÍCÍHO SE DOMU JSOU OTEVŘENÉ PRO KAŽDÉHO NÁVŠTĚVNÍKA, A PŘESTO NENÍ SNADNÉ DOSTAT SE DOVNITŘ. TO SE POVEDE JEN TĚM, KTEŘÍ PŘISTOUPÍ NA HRU AUTORŮ BEZTÍŽNÉHO ČERNÉHO DOMU OD STUDIA H3T ARCHITEKTI: NAJÍT ŽEBŘÍK SCHOVANÝ NĚKDE V OKOLÍ. PAK UŽ JEN STAČÍ SEBRAT ODVAHU A VYŠPLHAT DO ČERNÉHO HLAVOLAMU LEVITUJÍCÍHO TŘI METRY NAD ZEMÍ VE VOJENSKÉM PROSTORU V PARDUBICÍCH.

Jakkoli je tento dům tajemný, samozřejmě se ve vzduchu nevznáší doslova. Je zavěšený na ocelových lanech pod obloukem starého nedokončeného mostu z období první republiky, který stojí v Pardubicích ve vojenském prostoru Červeňák. Samotné architektonické řešení je zjednodušeno do podoby klasického domku se sedlovou střechou přesně tak, jak ho kreslí už malé děti. Stejně minimalistické je i použití barev – monochromatická čerň zahaluje nejen exteriér, ale i interiér této dřevostavby. A přestože dům nebyl nikdy zamýšlen k delšímu pobytu, architekti Martina Kubešová a Vít Šimek ho vybavili stolkem a židlemi, malými kamny, a dokonce i patrem na spaní. Pokud tedy někdo našel schovaný žebřík a vypravil se po něm nahoru, mohl se za odměnu v klidu posadit a už se jen vznášet. Pražské studio H3T architekti založili v roce 2009 Vít Šimek se Štěpánem Řehořem, a hlavně v počátcích se studio zaměřovalo na projekty podobně specifické, jako je létající dům. Nejčastěji šlo o drobné dřevostavby, které byly umístěné na zajímavá místa. A právě díky nečekaným lokalitám získávají objekty společenský přesah a nutí návštěvníka či kolemjdoucího k zamyšlení. Oblíbeným typem stavby studia H3T architekti je například sauna nebo říční lázně, kterých v jejich portfoliu najdeme hned několik. Zásadním společným rysem většiny těchto výtvorů je dočasná doba jejich existence. To se týká i létajícího černého domu, který byl po dvou měsících od instalace v lednu letošního roku odstraněn. Podobné efemérní stavby bourají stereotypní představu o tom, že architektura je něco trvalého, něco pro několik dalších generací. Často jde o jistou formu manifestu nebo recese, jejímž cílem je vyvolat diskusi o veřejném prostoru. Ale typickým příkladem takových krátkodobých staveb jsou také výstavní pavilony, které mnohdy navrhují slavní architekti. Na dočasných výstavních pavilonech pro londýnskou Serpentine Gallery pracovali například Jean Nouvel, Zaha Hadidová či Rem Koolhaas. Je škoda, že se do ‚povznášejícího‘ černého domu už nikdo nepodívá, ale pro architekty představují tyto stavby svobodu experimentovat, být inovativní a posouvat hranice. ■

117

ŽIDLE STOKKE TRIPP TRAPP ŽIDLIČKA STOKKE TRIPP TRAPP® JE NAVRŽENA TAK, ABY POSKYTOVALA DÍTĚTI PŘI SEZENÍ SPRÁVNOU ERGONOMICKOU OPORU. DÍTĚ PAK MŮŽE SEDĚT U RODINNÉHO STOLU A REAGOVAT NA VÁS I OSTATNÍ ČLENY RODINY.

MYBABYSTORE s.r.o. Drahobejlova 13, 190 00 Praha 9 www.mybabystore.cz

Optické klamy

NEVĚŘTE SVÝM OČÍM! PROČ SE NĚKDY STÁVÁ, ŽE NEVIDÍME TO, CO PŘED NÁMI SKUTEČNĚ JE, ALE TO, CO SI MYSLÍME, ŽE TAM JE. text: Adéla Kudrnová | foto: Shutterstock.com

119

TATO STRANA: Několik vteřin se upřeně dívejte na černou tečku uprostřed. Okraje kruhu začnou postupně mizet!

V ČÍSLE S TÉMATEM TAJEMSTVÍ ROZHODNĚ NESMÍ CHYBĚT ČLÁNEK VĚNOVANÝ JEDNOMU Z DOSUD NEJMÉNĚ PROBÁDANÝCH FENOMÉNŮ – LIDSKÉMU MOZKU. VYBRALI JSME PRO VÁS NĚKOLIK OPTICKÝCH KLAMŮ, NEBO CHCETE-LI ILUZÍ, KTERÉ JSOU DŮKAZEM TOHO, ŽE SI NÁŠ MOZEK VYVINUL JISTÉ MECHANISMY, JEŽ NÁM UMOŽŇUJÍ VNÍMAT KOMPLEXNOST SVĚTA KOLEM NÁS RYCHLEJI, NEŽ JI OČI VE SKUTEČNOSTI VIDÍ. FASCINUJÍCÍ, CO ŘÍKÁTE?

Optický klam je vlastně nesprávné nebo matoucí vnímání reality, kdy oko snímá nějaký obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak. Dochází k tomu z různých důvodů. Na oční sítnici je přes sto milionů zrakových receptorů, které přeměňují elektromagnetickou energii na nervové stimuly a vysílají je do mozku očním nervem. V jednom místě, kde zrakový nerv opouští oko směrem k mozkové kůře, se nachází asi dvoumilimetrový ‚slepý‘ bod bez receptorů, a právě ten je příčinou matoucího vnímání. Zároveň mozek při interpretaci stimulů využívá jednak zkušenosti už jednou naučené a jednak vyhodnocuje i další informace od jiných smyslových orgánů. Může se tedy jednoduše stát, že je stejný objekt v různých situacích vnímán různě. ■

PŘEDCHOZÍ STRANA: Kanizsův trojúhelník je zrakový klam založený na kontrastu. Náš mozek je schopný spojit naznačené obrysy do uzavřeného tvaru, a my tak vnímáme bílý trojúhelník, který ovšem ve skutečnosti neexistuje.

121

TATO STRANA: Přibližně 10 sekund se dívejte na její nos, poté se podívejte proti zdi nebo jinému světlému podkladu a rychle mrkejte, obrázek se vám na podklad promítne. Tento jev vzniká díky aktivitě sítnice i po skončení její stimulace.

TATO STRANA: Kromě iluze perspektivy se zdá pravá strana čtverce větší, jelikož její vnější obrys je výraznější.

TATO STRANA: Pohybové klamy způsobují, že oko vidí obrázky, které jsou ve skutečnosti statické, jako pohyblivé. Do pohybu je uvádí náš mozek. Známé jsou pohyblivé obrázky Rotating Snakes japonského profesora Akijošiho Kitaokyho.

DIY pokusy

SOFFA LABORATOŘ CHEMIE JE ZÁBAVNÁ, TAJEMNÁ I NEBEZPEČNÁ VĚDA. POKUD VÁS LÁKAJÍ POKUSY, VĚZTE, ŽE SPOUSTU Z NICH ZVLÁDNETE SAMI DOMA. VYBRALI JSME PRO VÁS TY NEJEFEKTNĚJŠÍ! text: Adéla Kudrnová | styling: Lenka Hlaváčová | foto: Adéla Havelková

LÁVOVÁ LAMPA VYROBTE SI VLASTNÍ LÁVOVOU LAMPU A SLEDUJTE TANEC BAREVNÝCH BUBLINEK. KDE SE BEROU A PROČ SE POHYBUJÍ NAHORU I DOLŮ? PŮSOBIVÝ POKUS NA TÉMA HUSTOTA KAPALIN!

NÁROČNOST: snadné ČAS: příprava 3 minuty realizace 3 minuty CO POTŘEBUJETE: olej ocet jedlou sodu potravinářské barvivo sklenici nebo jinou průhlednou nádobu malý kelímek lžíci

POSTUP: Do sklenice nasypte zhruba polévkovou lžíci jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný) a pod okraj doplňte olejem. Mezitím v kelímku obarvěte ocet potravinářským barvivem (8% roztok kyseliny octové) a poté jej v malém množství (jedna polévková lžíce) přilijte do sklenice se směsí oleje a jedlé sody. Pozorujte chemickou reakci, která připomíná proces probíhající v lávové lampě: ocet reaguje s jedlou sodou za vzniku oxidu uhličitého (CO2). Oxid uhličitý obalí kapičky octa u dna, čímž zmenší jejich průměrnou hustotu, a vynáší roztok octa v podobě kapek vzhůru na hladinu oleje. Ocet se s olejem nesmísí, proto je olej na rozdíl od vody dobrým prostředkem k tomu, abyste dobře viděli, jak se bubliny táhle a pomalu vznáší vzhůru na hladinu. Oxid uhličitý se na hladině uvolňuje do vzduchu a poté ocet znovu klesá ke dnu, protože jeho hustota je vyšší než hustota oleje. ►

VLEVO: Dóza Pineapples, design Tadeáš Podracký, Cihelna Concept Store Prague, 15 800 Kč | surikata Little Joseph, design Antonín Tomášek, eshop.qubus.cz, 1 780 Kč | dekantér na víno a kulatá váza, stylistčiny vlastní

FARAONŮV HAD Z MALÉ HOŘÍCÍ KUPIČKY POPELA VYROSTE HAD, KTERÝ SE SVÍJÍ A KROUTÍ. NEUVĚŘITELNÝ POKUS, KTERÝ SE BUDE LÍBIT DĚTEM I DOSPĚLÝM. JEN DÁVEJTE POZOR, BUDETE PRACOVAT S OHNĚM!

NÁROČNOST: střední (pozor, pracujete s ohněm)

POSTUP: Do misky nasypte popel a udělejte do něj důlek. Poté si připravte směs cukru a jedlé sody v poměru 9 gramů cukru na 1 gram jedlé sody. Vzniklou směs nasypte do důlku.

ČAS: příprava 10 minut realizace 15 minut

Technickým lihem pokapejte popel tak, aby byl v misce zvlhčený po celém povrchu. Poté obsah misky zapalte hořící špejlí. Ze směsi cukru a jedlé sody se postupně začne klubat hmota zvaná faraonův had.

CO POTŘEBUJETE: popel (z dřevěného nebo kamenného uhlí) technický líh (etanol) cukr jedlou sodu porcelánovou misku lžičku zápalky

Pozorujte chemickou reakci, kdy zapálením směsi dochází k hoření etanolu, který se spaluje na oxid uhličitý a vodu. Touto reakcí se uvolňuje teplo. Jedlá soda (hydrogenuhličitan sodný) se za tepla rozkládá za vzniku uhličitanu sodného a oxidu uhličitého. Cukr (sacharóza) za tepla karamelizuje. Karamel na vzduchu ihned tuhne a vznikající oxid uhličitý jej vyplňuje, čímž vzniká pomalu rostoucí tělo hada. Tip: Rychlost růstu hada můžete zvýšit tak, že do směsi přidáte více jedlé sody. ►

VLEVO: Mísa Bubbles, design Rony Plesl, Bomma, 750 Kč | váza Born Broken, design Jakub Berdych, sklo, eshop.qubus.cz, 13 200 Kč | odšťavňovač Juicy orange, design Aleksandra Stencel, DOX by Qubus, 3 850 Kč

MLHA Z LEDU CO TAKHLE VYROBIT SI VLASTNÍ MLHU, TŘEBA NA DOMÁCÍ OSLAVĚ? JE TO JEDNODUCHÉ A PŮSOBIVÉ! STAČÍ POUZE TROCHU SUCHÉHO LEDU A VODY, OVŠEM POZOR NA OMRZLINY, VĚTRÁNÍ A SKLADOVÁNÍ!

NÁROČNOST: střední (pozor na omrzliny) ČAS: příprava 5 minut realizace 15 minut CO POTŘEBUJETE: suchý led horkou vodu plastovou nebo skleněnou nádobu naběračku utěrku

POSTUP: Suchý led je označení pro pevné skupenství oxidu uhličitého (CO2), který má v této podobě −78,5 °C a méně. Při manipulaci s ním proto musíte dávat velký pozor na omrzliny. Zajímavé je, že suchý led se při zmíněné teplotě rovnou vypařuje. Suchý led seženete na www.partyled.cz nebo www.linde-gas.cz. Na jeho převoz musíte mít speciální krabici. Do misky naběračkou nasypte suchý led. Doporučujeme provádět pokus na ručníku, jelikož jak bude led sublimovat, okolní vlhkost může podklad zamokřit. Na suchý led postupně nalévejte horkou vodu. Doporučujeme poměr na dva kilogramy ledu dva litry vody. Voda by neměla být vroucí, jen horká. Led začne bleskově sublimovat a tvořit mlhu. Pozor: Na suchý led nesahejte rukama kvůli možným omrzlinám. Neuchovávejte doma, jelikož hrozí udušení. ■

VLEVO: Skleněné město, design Michaela Tomišková, DOX by Qubus, 48 000 Kč | váza Bandaska, design Dechem, DOX by Qubus, 5 100 Kč | svícen Ceremony, www.butlers.cz, 119 Kč

LAFERRARI APERTA MODEL Z LIMITOVANÉ EDICE VYROBENÉ K 70. VÝROČÍ ITALSKÉ AUTOMOBILKY FERRARI

LEGENDÁRNÍ ITALSKÁ ZNAČKA FERRARI SLAVÍ LETOS SEDMDESÁTINY. K TOMUTO VÝROČÍ AUTOMOBILKA VYROBILA UNIKÁTNÍ MODEL NAZVANÝ LAFERRARI APERTA, KTERÝ SE ROZHODLA NABÍDNOUT JEN SVÝM NEJVĚRNĚJŠÍM ZÁKAZNÍKŮM. TĚCH JE POUZE 200 A V GARÁŽI UŽ MUSÍ MÍT MIMO JINÉ MINIMÁLNĚ PĚT JINÝCH MODELŮ FERRARI. V ČESKU ZÍSKÁ MODEL Z LIMITOVANÉ EDICE JEDINÝ MAJITEL.

Otevřený supersport LaFerrari Aperta se chlubí celkovým výkonem 708 kW (963 koní) a dosahuje maximální rychlosti 350 km/h. Atmosférický dvanáctiválec o objemu 6,3 l dává výkon 800 koní, dalších 163 koňských sil přidává ještě hybridní systém KERS známý z formule 1. Z 0 na 100 km/h vůz zrychlí za 2,9 s, za dalších 4,2 s se Aperta dostane na rychlost 200 km/h. www.ferrari70.com www.scuderiapraha.cz Autosalon Scuderia Praha a. s. je jediným oficiálním distributorem značek Ferrari a Maserati v České republice. Prodej i servis s nimi spojený zajišťuje už deset let.

foto: Michael Kudela / Scuderia Praha

Český fenomén

JEŽEK V KLECI TENTO HLAVOLAM NENÍ JAKO OSTATNÍ. NEZÁLEŽÍ NA TOM, JESTLI A JAK RYCHLE HO VYŘEŠÍTE. SVÉ TAJEMSTVÍ SI MLČENLIVĚ UCHOVÁVÁ DÁL. UŽ BEZMÁLA OSMDESÁT LET. text: Helena Stiessová | foto: archiv firem

133

Když se v časopise Mladý hlasatel v srpnu roku 1940 objevila ilustrace, na které pětice kluků z klubu pojmenovaného Rychlé šípy upřeně hledí na podivný hlavolam, zrodila se velká čtenářská senzace. Název hlavolamu vystihoval jeho podobu: ježek v kleci. Ostnatá kulička uvězněná v zamřížovaném válci ale nebyla obyčejnou logickou hračkou. V napínavém komiksovém příběhu byl ježek ztraceným symbolem Vontů, chlapců z tajemné pražské čtvrti Stínadla. A po letech se znovu objevil, i když zatím jen jako kresba na zdi. Co vlastně doopravdy ukrývá? Autorem příběhu byl legendární Jaroslav Foglar, který je dodnes pro čtenáře synonymem dobrodružných knih pro mládež. Na úspěch prvotního komiksu „Záhada hlavolamu“ navázal stejnojmenným románem a postupně přidal ještě další dva díly. Krátce po vydání komiksu se začal hlavolam také průmyslově vyrábět, zpočátku ze dřeva, pak přišli kovoví ježci věrní kreslené předloze Jana Fischera. Dnes se dá hlavolam koupit v řadě variací a má úspěch i v zahraničí. Sám Foglar jednoho ježka vlastnil, ale vzácný exemplář byl záhadně ukraden při výstavě v roce 1997. Nebyl to však původní prototyp ježka. Dokonce se nedávno ukázalo, že historie hlavolamu sahá až do 19. století a do Ameriky. Jaroslav Foglar ale nikdy neprozradil, kde vlastně našel pro svůj příběh inspiraci. To tajemství si nechal pro sebe… Je všeobecně známo, že ostnatá kulička, která byla dutá, obsahovala nákres létajícího kola. Autorem převratného vynálezu a zároveň prvním majitelem ježka byl zámečnický učeň Jan Tleskač, ale právě kvůli tajemství svého hlavolamu za dramatických okolností zemřel. Víme samozřejmě, jak všechno dopadlo. A přesto jako by záhada žila dál, vzpírala se konci. Ježek žije svým vlastním životem a navíjí na sebe předivo tajemných lidských osudů. Začtěte se do honby za tajemným hlavolamem (klidně podruhé nebo popáté) – určitě vás uhrane. ■

VLEVO: Chcete se stát majitelem ježka v kleci a natrénovat s ním na Memoriál Jana Tleskače, kde se každoročně utkají ti nejlepší borci v rychlostním vykrucování ježka z klece? Zkuste stránky jezcivkleci.cz nebo Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Upozorňujeme ovšem, že rekord je momentálně pod tři vteřiny…

135

VYHRAJTE SLUNEČNÍ BRÝLE ZAZOU OD ZNAČKY ZANZAN!

Vyhrajte ručně vyráběné sluneční brýle z nové kolekce Isola Azzurra značky Zanzan. Napište nám na info@soffamag.com (předmět: Zanzan), na jakou příležitost byste si brýle nejraději vzala a proč. Nejzajímavější odpověď odměníme brýlemi Zazou v hodnotě 6 700 Kč.

Zanzan je nezávislá značka brýlí se sídlem v Londýně, která díky svému nekonvenčnímu stylu a neotřelému pohledu na oční optiku oživuje oblíbenost a módnost slunečních brýlí. Aktuální kolekce Isola Azzurra navozuje představu dlouhých dní ve Středomoří.

Úplná pravidla soutěže najdete na www.soffamag.cz

Prodává: butik Klára Nademlýnská, Mint Shop a Unikát

Společnost Český porcelán, a. s., působí na trhu již 150 let. Vyrábí užitkový, hotelový i dekorativní porcelán mnoha tvarů a vzorů. Mezi nejznámější produkty společnosti ze severozápadu Čech patří dozajista porcelán s modrou krví – cibulák. www.cesky.porcelan.cz MAKE-UP

Koláže

ZTRACENÁ MÍSTA PROHLÉDNĚTE SI GALERII TAJUPLNÝCH ZAPOMENUTÝCH MÍST, KTERÁ V SOBĚ SKRÝVAJÍ NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY. HLEDALI JSME JE PRO VÁS PO CELÉM SVĚTĚ, A DOKONCE AŽ V DALEKÉM VESMÍRU. text: Patrik Florián | koláže: Freja Nielsen

137

THONIS (HÉRAKLEION), EGYPT ZATOPENÉ ANTICKÉ MĚSTO HÉRAKLEION SE NACHÁZÍ NA SEVERU EGYPTA, V ZÁLIVU POBLÍŽ MĚSTA ABÚKÍR. PAMATUJE BOHY I FARAONY A STALO SE PŘEDMĚTEM SPISŮ NEJEDNOHO VÝZNAMNÉHO STAROVĚKÉHO FILOSOFA. BÝVALÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A VÝBĚRU DANÍ POJMENOVANÉ PO HÉRAKLOVI, SYNU BOŽÍM, SE PONOŘILO POD HLADINU OKOLO 8. STOLETÍ NAŠEHO LETOPOČTU A BYLO ZNOVUOBJEVENO AŽ V ROCE 2000.

Řecky Hérakleion, egyptsky Thonis, byl vybudován okolo 8. století před naším letopočtem v deltě řeky Nil a stal se významným přístavem, ve kterém se na své cestě z Řecka do Egypta zastavila téměř každá loď. Antický historik Hérodotos psal v 5. století před naším letopočtem o obrovském chrámu na místě, kde bájný hrdina Héraklés, syn Dia a Alkmény, poprvé vkročil na pevninu na cestě do Egypta. Město měla podle legend navštívit také Trojská Helena se svým milencem Paridem na útěku před žárlivým spartským králem Meneláem. Ale po dlouhá staletí existovalo město opředené mnoha pověstmi pouze v knihách vědců, filosofů a historiků. Až v roce 2000 francouzský podvodní archeolog Franck Goddio s týmem potápěčů z Evropského institutu pro podvodní archeologii objevil ruiny města, které se skrývaly pod pískem a vodou více než 1 200 let. Odkrývání obrovské metropole postupně pokračuje dodnes. Avšak přes neuvěřitelné poklady v podobě zachovalých soch, nápisů na kamenech, kotev, šperků a mincí, které se zde našly, zůstává záhadou přístavu jeho zmizení pod hladinu Středozemního moře. Vědecký tým soudí, že město vybudované na nestabilním podloží postihla v minulosti série přírodních katastrof, přičemž ta poslední, velké zemětřesení, jej pohřbila pod hladinu moře už navždy. ►

138

TCHIEN-TU-ČCHENG, ČÍNA VĚDĚLI JSTE, ŽE SE MŮŽETE PROJÍT PO PÁTÉ AVENUE, VYFOTIT SE S EMPIRE STATE BUILDING, PŘEJÍT SLAVNÝ TOWER BRIDGE NEBO SI DÁT CROISSANT HNED POD EIFFELOVOU VĚŽÍ, ANIŽ VÁS VYRUŠÍ DAV NADŠENÝCH TURISTŮ S FOTOAPARÁTY? VÍTEJTE V ČÍNSKÝCH MĚSTECH DUCHŮ, KTERÁ JSOU DOSLOVA NEUVĚŘITELNÁ. BÁT SE OVŠEM NEMUSÍTE, NENÍ TAM NIKDO, KDO BY VÁS VYSTRAŠIL.

Čína je nejlidnatější zemí světa a svým stupněm urbanizace patří k těm nejprogresivnějším. Přesto byste zde našli prázdné ulice, náměstí a domy, které by zvládly ubytovat třeba celé další národy. Tchien-tu-čcheng neboli ‚Nebeské město‘ se nachází na okraji Chang-čou, hlavního města čínské provincie Če-ťiang. Stavba rádoby francouzského města začala v roce 2007 a dle plánu se zde mělo ubytovat až sto tisíc lidí. Centrální část obsahuje 31 km² ryze pařížské architektury, které vévodí 108 metrů vysoká replika Eiffelovy věže. Ve městě v současnosti žije okolo dvou tisíc obyvatel. Největším problémem takzvané ‚Malé Paříže‘ je umístění uprostřed ničeho a vzdálenost od hlavního města Chang-čou. O asijském fenoménu měst duchů se v jednadvacátém století mluví poměrně často. A přestože se v posledních letech daří kuriózní developerské projekty pomalu zaplňovat obyvateli, jejich problém není zdaleka vyřešen a nové mrakodrapy rostou jako houby po dešti dál. Důvodů, proč zůstávají nová, moderní města postavená na poušti stále vyprahlá, je více. Čínská ekonomika zažívá recesi, mnohé budovy zůstávají nedokončené, jiným brání administrativní překážky a některé náhražky světových metropolí Číňany zkrátka a dobře nelákají vůbec. ►

141

PAMÁTNÍK BUZLUDŽA, BULHARSKO VRCHOL ZVANÝ BUZLUDŽA NA STŘEDNÍM BALKÁNU SE STAL SVĚDKEM NĚKOLIKA HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ. PŘISTÁLO ZDE I TAKZVANÉ BULHARSKÉ UFO, ABY NA VĚKY PŘIPOMÍNALO VZNIK BULHARSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY. MÍSTO TOHO SE STALO NÁZORNÝM PŘÍKLADEM BRUTÁLNÍ ARCHITEKTURY SOCIALISMU. ZCHÁTRALÝ PAMÁTNÍK DNES VÍTÁ PŘÍCHOZÍ NÁPISY ‚VSTUP ABSOLUTNĚ ZAKÁZÁN!‘ A ‚NIKDY NEZAPOMEŇ NA SVOU MINULOST‘.

Jméno Buzludža je odvozené od tureckého slova ‚ledový‘ a z událostí spojených s vrcholem opravdu trochu mrazí. V roce 1868 zde došlo k poslední bitvě mezi bulharskými rebely a Osmanskou říší. O dvacet tři let později se poblíž vrcholku konaly tajné schůzky socialistů, které posléze vedly k vytvoření bulharské sociálně demokratické strany, předchůdkyně bulharské komunistické strany. V 70. letech 20. století se k připomenutí těchto událostí začal pod vedením architekta Georgiho Stoilova budovat přímo na špici hory památník bulharské komunistické strany, pro jehož základy se nadmořská výška vrcholu snížila za pomoci výbušniny TNT o devět metrů. Památník byl slavnostně otevřen 23. srpna 1981 se slovy Todora Živkova, tehdejšího komunistického lídra: „Ať cesty vedoucí sem, k legendárnímu vrchu Buzludža, nikdy nezchátrají.“ Po revolučním roce 1989 zůstal památník zdemolovaný a opuštěný. Dnes je oblast z důvodu nebezpečí zhroucení stavby veřejnosti uzavřena. Navštívit vrchol Staré planiny ovšem není nemožné, lze se vydat skrze horský průsmyk Šipka. Cesta je však náročná a skrývá značná rizika. Podle aktuálních informací se v posledních letech spekuluje o opravě památníku, zejména pro jeho unikátní historické dědictví. ►

142

ROSS ISLAND, ANDAMANSKÉ OSTROVY OSTRŮVEK ANDAMANSKÝCH OSTROVŮ MEZI INDIÍ A MYANMAREM SLOUŽIL JAKO DOMOV DOMORODCŮ, KOLONIE BRITSKÉHO KRÁLOVSKÉHO NÁMOŘNICTVA A ADMINISTRATIVNÍ SÍDLO. ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY BYL DOKONCE OKUPOVÁN JAPONSKEM. DNES JE NA JEHO PŮDĚ OSÍDLENÍ ZAKÁZÁNO ZÁKONEM, A TAK SE ZAROSTLÝMI TROSKAMI REZIDENCÍ, OBCHODŮ, TENISOVÝCH KURTŮ, NEMOCNIC A HŘBITOVŮ PROHÁNĚJÍ JEN JELENI A PÁVI.

Andamanské souostroví se nachází v Bengálském zálivu a čítá na 530 ostrovů, z nichž pouze pět je trvale osídleno. Původních obyvatel není více než 500 a udržují si téměř naprostou izolaci od okolního světa. Zajímavý osud vypráví malinký ostrov Ross u Jižního Andamanu, pojmenovaný po námořním zeměměřiči siru Danielu Rossovi. Když v roce 1788 nadporučík Archibald Blair z Bombajského královského námořnictva podnikl výpravu na ostrovy, vznikl přístav Port Blair a severovýchodně od něj, na ostrově Ross, byla vybudována první nemocnice. Přesto však tehdejší kolonizátory trápila vysoká úmrtnost, která vedla k opuštění ostrova v roce 1796. O šedesát let později se Britové v průběhu Velkého indického povstání na Andamany vrátili, aby zde vytvořili vězeňskou kolonii. Po dalších 85 let sloužil Ross Island jako správní středisko okupovaných ostrovů, a to až do roku 1941, kdy oblast postihlo silné zemětřesení, které donutilo většinu obyvatel odejít. Během druhé světové války obsadili ostrovy Japonci a po osvobození silami Spojenců se Ross Island opět vylidnil. Zajímavostí také je, že na severu ostrova se tyčí desetimetrový maják postavený v roce 1977, ve kterém byly poprvé v historii Indie použity fotovoltaické panely jako zdroj energie pro jeho signální světlo. ►

144

KOSMICKÁ SONDA ISEE-3, VESMÍR KOSMICKÁ SONDA ISEE-3 OBÍHÁ V NEKONEČNÉM VESMÍRU UŽ SKORO ČTYŘICET LET. ZA TA LÉTA MÁ ZA SEBOU NĚKOLIK VESMÍRNÝCH POPRVÉ A NĚKOLIK ÚSPĚŠNÝCH MISÍ. POTKALA SE NAPŘÍKLAD S HALLEYOVOU KOMETOU A NA ZEMI SE STALA DOSLOVA HVĚZDOU INTERNETU. DNES S NÁMI SICE UŽ NĚKOLIK LET NEKOMUNIKUJE, JEDNOHO DNE JI VŠAK JEJÍ OBĚŽNÁ DRÁHA OPĚT PŘIBLÍŽÍ K RODNÉ ZEMI.

Sonda ISEE-3, celým jménem International Sun-Earth Explorer 3, byla do vesmíru vypuštěna americkým vesmírným programem NASA a evropským ESA v roce 1978. Ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země měla za úkol jako vůbec první kosmická sonda studovat vztah toku slunečního větru a magnetického působení Země. Po dokončení první mise byla v roce 1982 překřtěna na ICE (International Comet Explorer) a vydala se jako první sonda na cestu zkoumání komet. Pátého května 1997 byla její mise ukončena a ponecháno pouze operační spojení, které se postupně začalo vytrácet. V roce 1999 navázala NASA se sondou krátký signál a po dalších devíti letech odmlčení se novými technologiemi podařilo zjistit, že až na jednu je všech třináct funkcí sondy stále aktivních a navíc má dostatek paliva. A tak vznikla v hlavách vědců a inženýrů neuvěřitelná myšlenka – zadat ISEE-3 nový úkol během přiblížení k Zemi na počátku roku 2014. Nápad podpořila veřejnost crowdfundingovou kampaní v hodnotě 159 502 dolarů. Spojení se nakonec opravdu podařilo, ale sonda už svou další misi nesplnila a v září 2014 se její spojení se Zemí přerušilo nadobro. Sice už mlčky, ale ISEE-3 stále putuje po svém orbitu a v roce 2031 se opět přiblíží k Zemi. Zda k nám ještě někdy promluví či zda někdy skončí její nekonečná cesta, nikdo netuší. ■

147

OBJEDNEJTE SI

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SOFFA

SOFFA

design

food

people

travel

life

VOLUME | 20

Soffa20_obálka.indd 1

27.03.2017 9:28:21

Objednávejte na: WWW.SOFFAMAG.CZ

PŘ ED PLA TNÉ

E-mailem na: soffa@send.cz Telefonicky: +420 225 985 225

OBJEDNEJTE SI ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SOFFA DO 5. 6. 2017 A OBDRŽÍTE SADU TŘÍ PLAKÁTŮ SOFFA JAKO DÁREK!

PŘEDPLAŤTE SI TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ SOFFA NA CELÝ ROK A TĚŠTE SE NA ČÍSLA VE SVÉ SCHRÁNCE!

6 ČÍSEL ZA CENU 5 SADA TŘÍ PLAKÁTŮ SOFFA

950 Kč (po České republice) 70 € (po Evropě) 87,50 € (mimo Evropu) včetně poštovného

SOFFA

design

food

people

travel

life

photo | Adéla Havelková

LIMITOVANÁ SADA PLAKÁTŮ SOFFA Máte rádi naše fotografie a toužíte mít některou z nich doma na stěně? Připravili jsme pro vás exkluzivní set tří plakátů, které je možné dostat pouze jako dárek k předplatnému. Můžete s nimi vyzdobit obývací pokoj, pracovnu nebo třeba dětský pokoj. Záleží jen na vás. formát A2, foto a design SOFFA, kvalitní tisk na 170g papíře Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 13. 4. 2017 do 5. 6. 2017 a do vyčerpání zásob. Obdržíte nejbližší možné vydání SOFFA po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte sadu tří plakátů. Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na www.soffamag.cz. Obchodní podmínky send.cz.

Interiér

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA V ÚŠTĚKU PŘÍBĚH SYNAGOGY, KTERÁ JE JEDNÍM Z OBJEKTŮ RENOVOVANÝCH V RÁMCI ROZSÁHLÉHO PROJEKTU DESET HVĚZD A V SOUČASNÉ DOBĚ SLOUŽÍ KE KULTURNÍM ÚČELŮM. text: Hana Švolbová | foto: Lina Németh

ŽIDOVSKÁ KULTURA TVOŘÍ PO STALETÍ NEODMYSLITELNOU SOUČÁST EVROPSKÝCH I ČESKÝCH DĚJIN. OD STŘEDOVĚKU BYLA ŽIDŮM VYHRAZOVÁNA PRO ŽIVOT VE MĚSTECH JENOM URČITÁ MÍSTA, KDE VZNIKALY PRO NÁS DNES TAK ZAJÍMAVÉ ČTVRTI. PO VYKÁZÁNÍ Z KRÁLOVSKÝCH MĚST V 16. STOLETÍ SE ŽIDÉ USAZOVALI V MENŠÍCH OBCÍCH A TEPRVE V 19. STOLETÍ SE DOČKALI ZROVNOPRÁVNĚNÍ. NACISTICKÝ REŽIM PŘERVAL VÝVOJ ŽIDOVSKÉ KULTURY A NÁBOŽENSTVÍ A V DŮSLEDKU CÍLENÉHO VYHLAZOVÁNÍ SE DO MNOHÝCH ŽIDOVSKÝCH ČTVRTÍ PŮVODNÍ OBYVATELÉ UŽ NIKDY NEVRÁTILI.

SOFFA přináší příběh synagogy v Úštěku v severních Čechách, která je jedním z objektů renovovaných v rámci rozsáhlého projektu Deset hvězd. Samotné město Úštěk je nejmenší, avšak zajímavými objekty nabitou památkovou rezervací v České republice. Tamní synagoga byla vybudována v klasicistním stylu na místě shořelé dřevěné modlitebny v roce 1794. Věžovitá stavba na čtvercovém půdorysu je v Česku unikátní. Založena byla na skalním ostrohu, a je tedy vidět zdaleka. Synagogální prostor je vyzdoben maurskými a novorenesančními motivy. Úštěcká synagoga byla zvláštní také tím, že se v jejích suterénních prostorách nacházela učebna židovské školy a byt místního kantora. Po obsazení Sudet v říjnu 1938 uprchla většina zdejších Židů do Prahy, některým se podařilo včas uniknout do ciziny, ostatní zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech. Samotná stavba za války nedošla velkého poškození, to však neplatí pro její vnitřní vybavení. Po válce objekt chátral, a dokonce byl určen k demolici. Synagogu převzala v roce 1993 Federace židovských obcí, která ji ve dvou etapách zrekonstruovala. V tak malé obci, kam se z původních židovských obyvatel nikdo nevrátil, nebyla náboženská obec obnovena. Zrekonstruovaná synagoga tak neslouží původnímu účelu, v roce 2014 zde nicméně vznikla stálá expozice věnovaná židovskému školství.Většina z nás má jisté povědomí o židovském náboženství či hřbitovech, ale co vlastně běžně víme o židovském systému vzdělávání? Právě úštěcká expozice nám pomůže tento jedinečný kulturní fenomén poznat. Expozice přibližuje nejen minulost od biblických dob až po ilegální vzdělávání dětí v terezínském ghettu, ale i současné židovské školství. V prostorách synagogy je nadto instalována tradiční učebna v podobě z 19. století. Prostor modlitebny slouží jako koncertní síň a galerie, kde v době naší návštěvy probíhala výstava fotografií Zdeňka Zrůsta. ■

Více naleznete na: 10hvezd.cz/cs/objekt/ustek/ a www.synagoga-ustek.cz

Galerie

KDYŽ KÁMEN MLUVÍ

„V KAMENI JE ŽIVOT, KTERÝ SE PRODÍRÁ VEN NA SVĚTLO A ZPÍVÁ, KTERÝ SE PROPALUJE V TVARECH A TÓNECH, CHCE BÝT SLYŠEN A VIDĚN, ŽIVOT KAMENE.“ — KAREL SCHULZ, KÁMEN A BOLEST text: Helena Novotná | foto: Adéla Havelková

156

MONUMENTÁLNÍ, NEČEKANÉ, SPLÝVAJÍCÍ S PŘÍRODOU. SKALNÍ RELIÉFY JSOU ZVLÁŠTNÍM DRUHEM PLASTICKÉHO UMĚNÍ. NĚCO MEZI SOCHOU A LAND-ARTEM, MEZI LIDSKÝM VÝTVOREM A DÍLEM PŘÍRODY. TRIPTYCH VYTESANÝ DO SKAL U ZATOPENÝCH LOMŮ DOKONČIL ČESKÝ SOCHAŘ RADOMÍR DVOŘÁK V ROCE 2007. NACHÁZÍ SE V LESÍCH BLÍZKO LIPNICE NAD SÁZAVOU. STAČÍ SE VYDAT PO ŽLUTÝCH ZNAČKÁCH A MÍT OČI OTEVŘENÉ. KAMENNÉ UCHO, OČI A ÚSTA ČEKAJÍ UPROSTŘED LESŮ NA TY, KDO JE OBJEVÍ.

Jako první vytvořil Radomír Dvořák se skupinou kameníků reliéf nazvaný Bretschneiderovo ucho. Obří, anatomicky přesné ucho se vznáší uprostřed skály nad zatopeným lomem. Reliéf byl pojmenován podle postavy strážníka ze slavného románu Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, spisovatele, který zemřel právě v Lipnici nad Sázavou a jehož vnuk Richard je mecenáš triptychu. Humor a recese tak typické pro Haškovu literární tvorbu se promítají do podtitulu díla: Památník národního odposlechu. Jako druhá vznikla Ústa, další věrně znázorněný symbol komunikace. Reliéf pootevřených ženských rtů je skoro dva metry široký a je možné do úst vložit ruku až po předloktí – přesně jako to udělala Audrey Hepburnová ve slavné scéně filmu Prázdniny v Římě. Lipnický reliéf se opravdu inspiroval slavnými Ústy pravdy (La Bocca della Verità) v římském kostele, ale legenda o useknutí ruky se naštěstí českého reliéfu netýká. Triptych završuje symbol zraku Zlaté oči. Pár pozlacených očí nad vodní hladinou jezírka je orámován jednoduchou linií ve tvaru trojúhelníku a odkazuje na tradiční zobrazení Božího oka. ■

NAHOŘE: Jediná možnost, jak se dostat na dosah reliéfů, nastává za tuhé zimy. Po zamrzlé vodě v lomu se dá dojít až k Zlatým očím a k Ústům, která jsou do skály vytesána hned nad vodní hladinou. Bretschneiderovo ucho je umístěno o několik metrů výše a nezbývá než ho pozorovat přes zatopený lom z dálky. Ale pozor, i tak všechno slyší...

REDAKCE

VYDAVATEL

Adéla Kudrnová I šéfredaktorka adela@soffamag.com Lenka Hlaváčová I art direktorka & designérka lenka@soffamag.com Yasmin Keshmiri Hejduk I kreativní editorka yasmin@soffamag.com

SOFFA, s.r.o. Drtinova 557/10 150 00 Praha 5 www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671

Lina Németh I fotografka lina@soffamag.com Adéla Havelková I fotografka & grafická designérka adela.h@soffamag.com Róbert Kováč I grafický designér robert@soffamag.com Helena Stiessová I editorka editor@soffamag.com Helena Novotná I redaktorka & asistentka redakce helena@soffamag.com Patrik Florián I redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com

Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2336-5943 Vydání SOFFA 20 vychází 13. dubna 2017

OBCHODNÍ ZASTOUPENÍ Mladá fronta, a. s. Lenka Benetková | obchodní ředitelka benetkova@mf.cz, +420 724 810 810 KONTAKT www.soffamag.cz info@soffamag.com DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem SOFFA? Napište nám na stockist@soffamag.com

Aleksandra Sidorina I produkční & make-up artistka aleksa@soffamag.com Max Smrčka I produkční max@soffamag.com Michaela Polnická I brand manažerka michaela.p@soffamag.com Terézia Bělčáková I sales manažerka terezia@soffamag.com Naďa Fidrmucová I sales manažerka nada@soffamag.com Hana Janišová I jazyková korektura českých textů

PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s. r. o., Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz TISK H.R.G. spol. s. r. o. Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl PAPÍR OBÁLKA: PlanoArt® 300 g/m² VNITŘNÍ STRANY: PlanoArt® 150 g/m²

Jména výherců soutěží z únorového čísla SOFFA najdete na www.soffamag.com/contests

SOFFA: RADOST ZE SRDCE EVROPY Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit. PŘEDPLATNÉ Objednejte si předplatné magazínu SOFFA online na www.soffamag.cz nebo e-mailem na soffa@send.cz

w fil&w

NÁŠ TIP: SOFFA laboratoř KOLÁŽE: Ztracená místa ROZHOVOR: Nancy Petschek-Kohnová ARCHITEKTURA: Pop-up dům CESTOVÁNÍ: Špicberky. Světlo, nebo tma MÓDA: Dívka od Magritta

www.soffamag.com LIFESTYLE

220 Kč I 9,90 €