Galéria – Ročenka SNG 2004–2005 jako řada dalších pozdně gotických malířů, hledal podněty pro svou malbu v grafických listech především Martina Schongauera, Mistra ES a Mistra FVB. Šugár s grafickými předlohami pracoval též při slohové analýze jednoznačně nejvýznamnějšího malíře Mistra MS, jehož dílem byl hlavní oltář Kostela sv. Kateřiny v Banské Štiavnici (dnes jsou jeho desky soustředěné v maďarských muzeích v Ostřihomi a v Budapešti a dále v Lille). Monogram MS lze číst na okraji krypty na desce se Zmrtvýchvstáním Krista. Zatím se jednoznačně nepodařilo určit jméno malíře, který musel poznat tvorbu jihoněmeckých malířů a Podunajské školy. Autor věnoval malíři monografické zpracování, kde upozornil na grafické předlohy, interpretoval mariánské výjevy a pašijový cyklus porovnal s grafickými listy velkých a malých pašijí Albrechta Dürera.9 K metodicky velmi dobře zpracovaným patří dvě úvodní statě o gotickém a pozdně gotickém knižním malířství, knižní kultuře, erbovních listinách a znacích napsané Dušanem Buranem a Jurajem Šedivým. V první obsáhlejší studii se badatelé zaměřili na komplexní výklad poměrně složitého procesu vzniku rukopisu a jeho výzdoby, na okruh objednavatelů a v některých případech i na osobnosti buď významnějších mistrů nebo přímo jménem známých iluminátorů. Analyzované byly zejména bratislavské kapitulní rukopisy, buď importované, nebo provedené umělci, kteří přišli za prací pravděpodobně do Bratislavy. Čeští badatelé zareagovali na fragmenty dosud neznámého rukopisu, dnes v Kremnici, který Buran připsal Mistru Pavlových epištol, malíři a asi vedoucímu mistru dílny, které historici umění připsali kolem 20 rukopisů. Dva fragmenty nedochovaného misálu bylo možné shlédnout na samostatné sekci výstavy v Městském muzeu v Bratislavě. Dokládají předpokládanou návaznost na iluminace Mistra Antifonáře z Vorau, s jehož tvorbou často dáváme do souvislosti nástěnné malby v ambitu pražského kláštera Na Slovanech. U bratislavského misálu C (Budapest, OszK-clmae 220) zaujme české badatele zapsání svátků sv. Václava a sv. Ludmily, které se zde objevuje vedle uherských patronů a sv. Martina, patrona bratislavského dómu, což by přece jen mohlo ukazovat na dříve zmiňovanou vazbu na klášter klarisek, snad již tím, že např. v Krumlovském sborníku (Wien, ÖNB, Cod. 370), určeném pro minority a klarisky, jsou obě jejich legendy zobrazeny.10 Tím by byla vysvětlena i souvislost s českým prostředím, protože mimo české země se svátek sv. Ludmily v rukopisech příliš často neobjevuje. 11 Podobně je tomu i u mladšího bratislavského misálu IV (Bratislava, AMB, sign. EL 13a), který Milada Studničková na bratislavské konferenci sice datovala až k letům 1440–1450, ale kde zapsání svátku sv. Ludmily mohlo mít určitý vztah k českému prostředí. Po slohové stránce dokládá souvislost s vídeňskou iluminátorskou školou řada rukopisů. Uvedeni jsou dva umělci: Michal z Dürnsteinu, písař bratislavského misálu D z 1. třetiny 15. století (Budapest, OszKclmae 216) a známý iluminátor Michal, který se podílel na výzdobě bratislavského misálu E (Budapest, OszK – cod. lat. 218), kde jsou zase poměrně vzácně uvedeny svátky sv. Cyrila a Metoděje, což mohlo souviset s určitou vazbou na Olomouc. Iluminátor Michal se podílel i na výzdobě kremnické městské knihy (ŠA Banská Bystrica, pobočka Kremnica) s iluminacemi Ukřižování a Posledního soudu, Bolestného Krista a Krista na hoře Olivetské, byl i autorem obou erbovních listin města Bratislavy. Všechna uvedená díla pocházejí z doby kolem let 1420– 1440. K exkluzivnímu výtvarnému projevu patří i erbovní listina palatina Mikuláše z Gary (SNA Bratislava) z roku 1416, která je dokladem obliby dvorských řádů v okruhu nejvyšších hodnostářů. V tomto případě je přímo deklarované spojení příslušnosti k dvorskému řádu krále Václava IV. a k dračímu řádu císaře Zikmunda Lucemburského. K bratislavskému dómu patřil
i antifonář s miniaturou A-diebus se sv. Martinem dělícím se o plášť se žebrákem před branami města a pod ochranou Spasitele, tedy patronů bratislavského dómu (Bratislavský antifonář IV, SNA Bratislava, KK2, AMB, sign. EC Lad. 2/7) z let 1420–1440. Buran právem předpokládá, že malíř vyšel z okruhu iluminátorů Geronského martyrologia. Stejného školení byl zřejmě i malíř erbovní listiny města Košic z roku 1423 (Košice, AMK). Výrazný odklon od estetiky krásného slohu představuje Ukřižování z městské kroniky v Banské Štiavnici (Budapest, MNM), namalované pod vlivem rakouské malířské školy. Z mladšího období z doby kolem poloviny 15. století určitě na výstavě zaujal rukopis Johanna de Utino, Kronika světa (Martin, SNK, Archiv lit. a um., sign. J 324), zdobený lavírovanými kresbami, s dobově oblíbeným výjevem Davida a Goliáše. Dušan Buran analyzoval dvě skupiny pozdně gotických rukopisů bratislavské kapituly, vytvořených za probošta Juraje Schomberga, k první patří bratislavský misál III (Bratislava, AMB, sign. EL 13) z doby před rokem 1478, bratislavský misál F (Budapest, OszK-clmae 222) z dílny salzburského iluminátora Ulricha Schreiera z let 1480 – 1482 a tzv. Palkovičův kodex (Ostřihom, FK MS. I), druhá souvisela s bratislavským kanovníkem dolnorakouského původu Johannem Hanem. K erbovním listinám s typickými iluminacemi andělů štítonošů patří i pečetě, jejichž jemný reliéf často koresponduje s kvalitou malířské a písařské práce. Vyváženost katalogu i úvodních statí dokládá současné zaměření kurátora gotického umění Slovenské národní galerie, editora svazku o gotickém umění na Slovensku a autora koncepce velmi zdařilé výstavy Gotika. Nelze než ke koncepci i vydání knihy Dejiny slovenského výtvarného umenia – Gotika svým slovenským kolegům pogratulovat a popřát jim hodně nových zjištění při dalším zpracovávání obsáhlého fondu výtvarných děl, z nichž mnohé byly prezentovány na velkoryse řešené výstavě v Bratislavě v zimních měsících roku 2003 a 2004. Zuzana Všetečková, Ústav dějin umění AV ČR, Praha
Umělecká řemesla v publikaci pojednalo pět autorů v různé šíři a hloubce od uměleckohistorického nástinu hlavních témat a forem vybraných oborů (Evelin Wetter: Sakrálne poklady v 14. a ranom 15. storočí: náčrt fragmentárnej tradície na Slovensku, s. 183-195 a Neskorogotické zlatníctvo. Úvahy o remeselných a umelecko-geografických súvislostiach, s. 529-541; Peter Badač: Medzi umením a remeslom: neskorogotické stolárstvo a dekoratívne rezbárstvo, s. 335-349; Ján Hunka: Mincovníctvo a medailérstvo na Slovensku 1190–1526, s. 552-556; Jozef Hoššo: Gotická keramika na Slovensku, s. 545-552 a Klára Fűryová: Sklo, s. 557-559). Rozsahem, členitostí i zdařilou obrazovou přílohou
9
ŠUGÁR, Martin: Vplyv Martina Schongauera na Majstra MS. In: Ars, 34, 2001, s. 127-151. 10 SCHMIDT, Gerhardt: Krumauer Bildercodex. ÖNB Codex 370. Faksimileausgabe, 2 Bd. Graz 1967; SOUKUPOVÁ, Helena: Klášter minoritů a klarisek v Českém Krumlově. In: Průzkumy památek VI. Praha 1999, č. 2, s. 69-86. 11 KUBÍN, Petr: Svátky českých světců ve středověkých rukopisech pařížské Bibliothèque nationale de France. In: In omnibus caritas. Sborník Teologické fakulty UK v Praze, IV, 2002, s. 344-365.
347