Aleš Mudra: Ke stylovému profilu jedné středoevropské řezbářské dílny z první poloviny 13. století
po roce 1220 a snad před polovinou století, k Madoně lužnanské, jejíž vznik je pravděpodobný až po roce 1250, si netroufám rozhodnout. V každém případě lze říci, že zvláštnost našeho okruhu je založena na setrvávání u starobylého typu a základní formální výbavy i po přinejmenším dvojnásobné recepci modernějších stylových směrů. Do téže dílenské souvislosti zařadil nedávno Friedrich Dahm i trůnící Madonu ze Steinu v Městském muzeu v Kremži.34 [obr. 10] Toto zařazení se jeví problematické, zejména vzhledem k nižší kvalitě, která nezapadá do jinak poměrně vyrovnaného souboru. Typově kremžská socha odpovídá, i když ne přesně (např. odlišná stylizace vlasů a řešení výstřihu). Rozvin sochy je značně omezen mělkostí bloku, postavy působí neživě a loutkovitě. Kvůli pokročilejším prvkům – Kristus vyčnívající z obrysu, charakter drapérie na trupu přecházející do hladké plochy, šat rozložený na trůnu aj. – lze uvažovat o pozdní napodobenině, vzniklé již mimo rámec úzkého okruhu kolem Madony lomnické. U Madony z Heldensteinu, kterou uváděla Bachmannová jako předstupeň lomnické Madony, lze také nalézt určité věcné obdoby; zde ovšem souvislost jistě není přímá a kvalita ještě poklesla. Je ovšem otázkou, zda jde o přeřezané středověké dílo, či přímo o lidovou práci z 19. století.35 Při hodnocení čtveřice probraných soch je nutno zdůraznit fakt, že jde v daném geografickém prostoru o vůbec první zachovaný řezbářský soubor, o kterém lze uvažovat jako o produkci jedné dílny. Otázka její lokalizace musí zatím zůstat otevřená. Vzhledem k pravděpodobnému původu lužnanské sochy v benediktinském opatství Dömölk by přicházela v úvahu klášterní dílna produkující sochy sloužící jako mater domum ve spřízněných klášterech. Působení laických sochařů v benediktinském prostředí máme doloženo ve štýr-
ském St. Lambrechtu v poněkud mladší době (s první jmenovitou zmínkou o sochaři na území Rakouska bude možné pravděpodobně spojit i některé zachované sochy).36 Kultovní funkce by mohla zčásti vysvětlit, proč se projev naší dílny v čase vyvíjel pod vlivem nárazových vnějších podnětů aniž by byl opuštěn úzce chápaný figurální typ. Otázku stylového profilu lomnického okruhu bude nutné dále řešit v kontextu současného středoevropského sochařství v kameni. Už dnes je však zřejmé, že máme k dispozici pozoruhodný kamínek do velmi fragmentární mozaiky sochařské tvorby první poloviny 13. století ve střední Evropě, tvorby pevně zakotvené v románském období a více či méně ochotně a s větším či menším úspěchem reagující na dění na Západě, tvorby, jejíž bohatství a různorodost přístupů přes značné ztráty minulých staletí vystupuje znovu před našima očima. Aleš Mudra, Ústav pro dějiny umění – Filosofická fakulta UK, Praha
34
DAHM 1998 (cit. v pozn. 1), č. 160 na s. 417. V jedné dílně ve „východním Rakousku“ podle něj vznikly Madony v Kremži, z Lomnice, Schützova, ve Spitalu a. S. a z Reinbergu (nezvěstná, fotografie se nepodařilo opatřit). Autor bohužel – kvůli omezenému rozsahu hesla katalogu – uvádí sochy jen ve výčtu a blíže se jimi nezaobírá. Navržené vzory v Karlsruhe a Kolíně n. Rýnem se nezdají přesvědčivé. 35 Jihoněmecké předstupně navržené Bachmannovou: BACHMANN (cit. v pozn. 3) oprávněně odmítl již Albert KUTAL 1954 (cit. v pozn. 3), s. 321. 36 „Hartwicus l.(aicus) sculptor“ zemřel v St. Lambrecht 28. února někdy v 50. – 80. letech 13. stol. – KOHLBACH, Rochus: Steirische Bildhauer vom Römerstein zum Rokoko. Graz 1956, s. 341342.
Zum Stilprofil einer mitteleuropäischen Skulpturwerkstatt aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts Zusammenfassung Die Studie beschäftigt sich mit vier aus der breiten Umgebung von Wien stammenden SedesSapientiae-Skulpturen. Obwohl auf den ersten Blick direkte Zusammenhänge zwischen den Skulpturen zu erkennen sind, wurden sie in der Fachliteratur nur einzeln behandelt, eine gemeinsame Bearbeitung ist bis heute ausgeblieben. Vermutlich ist es damit zu begründen, dass keine dieser Madonnen heute mithilfe der Autopsie geprüft werden kann. Die ersten zwei [Abb. 1], die Lomnitzer Madonna (Lomnice u Tišnova / Lomnitz bei Tischnowitz) und die Madonna unbekannter Herkunft, die sich in den 30er Jahren des letzten Jahrhunderts in Sammlung Schütz in Wien befand, sind verschollen. Die Gnadenmadonna in Spital am Semmering in Nordsteiermark befindet sich im oberen Teil des Hochaltars, und zwar in einem in der Neuzeit veränderten Zustand. [Abb. 2] Die letzte Madonna in Dunajská Lužná bei Preßburg (Bratislava) ist unter der barocken Kleidung verborgen, und auch diese höchst verehrte Skulptur konnte der sekundären Bearbeitung durch Überschneidung nicht entkommen.
32