Aleš Mudra: Ke stylovému profilu jedné středoevropské řezbářské dílny z první poloviny 13. století
3. Madona sbírky Bührle v Zürichu. 2. pol. 12. stol. / Madona z North Carolina Museum of Art, USA. 2. pol. 12. stol. Repro: FORSYTH 1972
a dolního Rýna. Tak například vysunutí Krista z hlavní osy bylo pravidlem ve francouzských východních Pyrenejích.8 Důležitější rysy ukazující k našemu okruhu jsou ovšem běžné spíše v povodí Mázy a na dolním Rýnu. Jako příklad uplatnění rozevřeného pláště, který je nad soklem vodorovně ukončen a odkrývá tak řasení spodního šatu, uvádím torzální Madonu od černých sester v Lovani.9 U některých zdejších památek nalezneme i zvláštní rys Madony z Lomnice a Schützovy Madony, a sice aplikaci draperie dvojího druhu – jemnější a ostřejší u spodního šatu, velkorysejší a měkčí u pláště. Můžeme si toho všimnout třeba u Madony v Mont-devant-Sassey (Meuse),10 s níž by snad mohla souviset poněkud mladší Madona ze sbírky Bresset v Paříži [obr. 4],11 která navíc zavádí další dva pro nás podstatné znaky: asymetrické uspořádání pláště v dolní partii s diagonálními záhyby směřujícími do klína a modernější typ trůnu s plným čelem a profilací v horní části. Opu-
štění hieratické kompozice s Kristem na hlavní ose je většinou provázeno změnou schématu draperie, která se stává novým prostředkem r ytmického oživení a zdůraznění pozice Krista v rámci kompozice. Rozlišení vrstev šatu pomocí charakteru řasení, v rigidním auvergneském stylu nemyslitelné, patří i do rejstříku kolínského Mistra Madony z Hoven, jehož vliv (případně export z jeho dílny) zaznamenáváme v 60. – 80. letech 12. století v široké oblasti na severozápadě Německa a také až na Gotlandu.12 [obr. 5] Korunovanému Kristu 8
Ibidem, obr. 127. BORCHGRAVE D’ALTENA, Joseph de: Madonnes anciennes conservées en Belgique 1025–1425 (2. vyd.). Bruxelles 1945, č. IV. 10 FORSYTH 1972 (cit. v pozn. 7), reg. 96, obr. 8 a 169. 11 LIÉVEAUX-BOCCADOR 1972 (cit. v pozn. 3), č. 83. 12 ANDERSSON, Aron: Viklaumadonnans mästare [Der Meister der Madonna aus Viklau]. In: Antikvarist Arkiv XVIII, 1962, s. 48; 9
26