Kaliopi Chamonikola: Madona z Kremnice a její nizozemské souvislosti
2. Duccio: Maesta`. 1308–1311. Detail. Duomo, Siena. Foto: archiv autorky
(také tento motiv je zmíněn u tohoto, ve středověku značně čteného Františkána ve spise – Meditationes Vitae Christi), a jak to vizuálně implikuje výmluvný motiv dítěte hrajícího si s matčiným závojem.15 Motivu Mariina závoje tudíž náleží dva významy – dubluje či přebírá význam roušky (pleny), druhý odkazuje ke Kristovým Pašijím, protože „podobně jako Maria do svého závoje zavinula své novorozeně, použila ho ještě jednou, aby ukryla nahotu svého syna, když nahý visel na kříži“.16 Také v obecně rozšířeném spise „Vita beate Virginis et Salvatoris rhythmica“ je tato epizoda popsána a byla převzata a dále rozvedena také v mnoha populárních lidových pašijových hrách pozdního středověku („Sed cum ipsum corpore vidit denudari, / Cum eiulatu maximo cepit lacrimari. / Velum sui capitis abstraxit dolorosa, / Maria rogat Magdalenam mater amorosa, / Ut unum ex astantibus ipsa deprecetur, / Per uem circa nuda Jesu pannus hic ligetur“).17 V literárních textech jsou tyto „reálie“ označovány velmi nedůsledně – jako velum, pannus, vinculum (jen v tomto případě, který jsme citovali, je použito poměrně nejasně termínu velum a pannus – patrně v jednom významu), bývají zaměňovány a konečně ztotožňovány. To, že oba prvky významově splynuly, má patrně své příčiny, i když tento proces, který provází také terminologické obtíže, není zcela zřejmý. Na jeden z možných důvodů upozornil Hanns Hubach, že totiž pro
3. Segna: Madona – střední čásť polyptychu. 2. čtvrtina 14. století. Metropolitan Museum, New York. Foto: archiv autorky
běžné poutníky Říma (nikoliv pro klérus, který rozlišoval velmi striktně) nebylo z praktických důvodů přísně rozlišováno mezi oběma zmíněnými relikviemi. Starší doklady sice chybí, nicméně alespoň v nejstarším dochovaném inventáři z roku 1480 a později v populárním průvodci poutníků v 16. století, zřejmě z těchto praktických důvodů nebyly Mariánské relikvie již jednotlivě specifikovány, nýbrž pouze zmíněny jako „šátek či ro-
15
PSEUDO-BONAVENTURA: Meditationes Vitae Christi. Eds. Isa RAGUSA – Rosalie B. GREEN. Princeton 1961, s. 47. K tomu také SHORR 1954 (cit. v pozn. 8), s. 116. 16 „Panniculum capitis mei circumligavi lumbis ejus“, cit. podle: JAMESON, Anna [Brownhill]: The History of Our Lord. London 1881, Vol. II, s. 126. Autorka cituje ze spisu kartuziánského mnicha z 15. století Dionysia a` Richel. 17 HUBACH 1996 (cit. v pozn. 14), s. 229, pozn. 80 s odkazy na: VÖGTLIN, Adolf (ed.): Vita beate Virginis et Salvatoris rhytmica (Bibliothek des literarischen Vereins Stuttgart, Bd. 180). Tübingen 1888, s. 171. K tématu Pašijových duchovních her zejména: MEIER, Theo: Die Gestalt Marias im geistlichen Schauspiel des deutschen Mittelalters. Berlin 1959, s. 31, s. 168-169.
268