Galéria – Ročenka SNG 2004–2005
proměňuje v nádherně zbarvený okřídlený hmyz. Vážky se většinou vyskytují na vyobrazení světců či na pašijových scénách, např. na Olivetské hoře, jako symbol duše hledající spasení. Obdobného významu jsou vážky ve flámských a nizozemských knihách hodinek z konce 15. a začátku 16. století. Na deskovém obraze, který byl kdysi součástí štrasburských astrologických hodin, umístil Hans Baldung Grien nápadně velkou vážku na pralátku, z níž Bůh vytváří Adama; je to duše oživující tělo. Na druhé Baldungově tabuli pocházející z téhož souboru sedí vážka na stehně Merkura, boha, jenž doprovázel duše do podsvětí.36 Pozdně středověká symbolika přežívá i ve slavném Bocskayově vzorníku písma. Na foliu 76r čteme nad Hoefnagolovým vyobrazením vážky, karafiátu a hrušky text modlitby: „...O domine Jesu Christe, adoro te in Cruce pendentem et coronam spineam in capite portantem, deprecor te ut tua vulnera sint remedium animae meae, o domine Jesu Christe.“ Kristovy rány mají být spásonosným lékem duše věřícího, přičemž květ karafiátu tradičně poukazuje k hřebům, jimiž byl Kristus přibit na kříži, hruška je symbolem boží lásky.37 Na jiném místě pak vážka spolu s motýly je usazena na eucharistickém vinném hroznu.38 Vrátíme-li se k vážce v Bratislavském misálu, je zřejmé, že vyobrazení se vztahuje i k dalším částem rukopisu, především ke kánonu, uvedenému celostránkovou miniaturou s Ukřižováním. Mše byla symbolicky interpretována jako opakování pašijí: Kristova smrt na kříži – mešní liturgie – zaručuje spásu duše věřícího. Právě to evokuje nápadná, iluzivně zobrazená vážka v borduře. Iluminátoři dílny, v níž byl bratislavský rukopis vyzdoben, se patrně poučili ze severoitalské malby, iluminátorovi mohla jako vzor posloužit i studie zhotovená podle přírody. Vyobrazení vážky nalezneme v severoitalských rukopisech konce 14. století, např. v rukopise s Pliniovým textem Naturalis Historia, jejíž iluminace vytvořil po roce 1389 Pietro da Pavia.39 Mistr bruselských iniciál, jenž se vyučil v iluminátorské dílně Giacoma de Bologna, iluminoval v Paříži v letech 1406– 1407 Knihu hodinek, v níž umístil vážku do pravé bordury folia 20r se scénou Zvěstování.40 Jižní Tyroly byly místem, kde se střetávaly vlivy italské malby se středoevropskými podněty; za tridentského biskupa Jiřího
z Lichtenštejna (1390–1419) zde působili i umělci z českých zemí.41 Členové iluminátorské dílny, v níž byly vídeňské, bratislavské, brixenské a jihoněmecké rukopisy iluminovány, evidentně pracovali s malířskými motivy a postupy různého původu; stylizace postavy a draperie patrně vycházela z místní tradice, rostlinný ornament evidentně navazoval na tvarosloví české knižní malby počátku století. Otázkou však zůstává, kde dílna nejprve působila a jakými cestami se k malířům jednotlivé podněty dostávaly. Zdá se, že malíře dílny pověřovali výzdobou především osoby z širšího okruhu vídeňské university. Milada Studničková, Ústav dějin umění AV ČR, Praha
bedeutung in der Tafelmalerei des 15. und 16. Jahrhunderts. In: Wallraf-Richartz-Jahrbuch, 59, 1998, s. 139-141. Srov. též SCHADE, Herbert: Das Paradies und die Imago Dei. In: Probleme der Kunstwissenschaft, Bd. 2. München 1966, s. 79-182. 36 VON DER OSTEN, Gert: Hans Baldung Grien. Gemälde und Dokumente. Berlin 1983, č. 77, s. 215, 216. 37 K vyobrazení vážky u Hoefnagela jako symbolu spasené duše viz VIGNAU-SCHUURMAN, Theodora Alida Gerarda Wilberg: Die Emblematischen Elemente im Werke Joris Hoefnagels. Leiden 1969, Bd. 1, s. 95, 177, dále též s. 205, 226, 250. Za upozornění na tuto disertaci děkuji dr. Luboši Konečnému. Obr. viz HENDRIX, Lee – VIGNAU-WILBERG, Thea: Nature Illuminated. Flora and Fauna from the Court of the Emperor Rudolf II. London 1997. 38 Fol. 90v. 39 Milano, Bibliotheca Ambrosiana, ms. E 24 – TOESCA, Pietro: La pittura e la miniatura nella Lombardia. Torino 1966, s. 147148, obr. 271. 40 Paris 1400. Les arts sous Charles VI. [Kat. výst.] Ed. Elisabeth TABURET-DELAHAYE et al. Paris 2004, kat. č. 169B, s. 274-275, obr. s. 275. Vážky najdeme i na dalších vyobrazeních z počátku 15. stol., např. na známém frankfurtském deskovém obraze Paradiesgärtlein z doby kolem r. 1410 v Städelsches Kunstinstitut – VETTER, Evald Maria: Das Frankfurter Paradiesgärtlein. In: Heidelberger Jahrbücher, 9, 1965. 41 Il Gotico nelle Alpi. 1350–1450. [Kat. výst.] Eds. Enrico CASTELNUOVO – Francesca DE GRAMATICA. Trento 2002, hl. s. 343-365, 323-338, se starší lit. K působení osob českého původu v Brixenu a ve službách konsistoře tridentského biskupství v pol. 15. stol. viz DŘÍMAL 1934 (cit. v pozn. 16), s. 38.
157