Galéria – Ročenka SNG 2004–2005
7. Mistr Pavlových epištol: Kristus myje nohy apoštolům, Sanktorale Bernardi Quidonis. Knihovna Národního muzea. Foto: Archiv KNM Praha
8. Mistr Pavlových epištol: Kristus a židé, Bible Sandoměřská, Sandomierz (Polsko). Foto: Archiv autorky
nátor, nazván podle tohoto dvorského, výpravného rukopisu Mistrem Zlaté buly, zde vytvořil řadu nádherných, původních, stylově vyhraněně „krásnoslohých“ miniatur, Mistr Pavlových epištol pak domaloval jednu menší figurální a dvacet čtyři menších ornamentálních iniciálek, z nichž dvě, na f. 53r a 57v, nesou v dříku monochromní postavy. Iluminátor zvaný Mistr Pavlových epištol byl zprvu skromným následovníkem výše zmíněného malíře rukopisů Albrechta ze Šternberka, navazoval i na druhého mistra Antifonáře z Vorau a uplatňoval silně zjednodušený sloh svých předchůdců po několik dalších desetiletí. Jeho jen málo variabilní figury s velmi charakteristickou fysiognomií jsou poměrně robustní, ale hybné, s výraznými gesty. Jsou nositely veškerého obsahu, protože prostředí výjevu malíř, až na výjimky,28 zcela opomíjí. Iluminátor však přesto dokázal postavy individualizovat, oživit výrazem a propůjčit jim nezaměnitelnou živost. Jeho sloh byl zcela hotov už v časném díle z 80. let – v iluminacích Bible Wojslava z Miličína. Děj, redukovaný na minimum, se zde vlastně odehrává pouze v rozmluvě mezi zobrazenými polopostavami, tedy v prázdném prostoru mezi nimi, který zaujímá – paradoxně – většinu vnitřní plochy iniciál. Jednající osoby se uplatňují jen tváří a expresívním gestem, zatímco postava sama je z větší části ukryta za dříkem iniciály. Mistr Pavlových epištol s oblibou „řeže postavy rámem“ – tedy dříkem iniciály, a to i tam, kde to není nutné (postavy mu přímo „vykukují“ zpoza dříků, ačkoliv je mezi nimi dostatek volného prostoru).29 To je osobitý způsob, kterým tento anonymní malíř reaguje na ducha tvorby svého originálního předchůdce, druhého mistra Antifonáře z Vorau. Nezobrazuje už dynamic-
ké figurální komposice plné děje a pohybu, ale napjatou atmosféru, stejně dynamickou, která mezi jednajícími osobami vzniká v prázdném prostoru. Obsahem jeho iluminací, na rozdíl od mnoha jeho současníků, nejsou postavy samy, ale jejich slova a činy. Je to týž předěl mezi nehybným, všeobsáhlým symbolem vrcholného středověku, který se projevuje nejen v 60. letech, ale znovu v kultovním umění „krásného slohu“ a paralelním proudem, který ve druhé polovině století směřuje k dějovosti jako alternativní, ve skutečnosti ale jediný perspektivní směr, plně se uplatňující znovu až v 15. století. Ač ruku Mistra Pavlových epištol poznáme na schematických figurách na první pohled, dovede se přizpůsobit požadavku objednavatele. Jeho jindy pestrá barevnost je v některých případech jemněji valérována. Malíř pracuje hojně se žlutí, kterou používá samostatně i pro odstínění jiných barev (např. dvojí zeleně, ostré a jedovaté, nebo červené a oranžové). Také postavy jsou někde subtilnější a jsou doprovázeny i atributy prostředí. Platí to – vedle vlastních Pavlových epištol – zejména i o iluminacích Kremnických zlomků, které patří k tomu nejkvalitnějšímu, co malíř vytvořil. Z výše uvedeného výčtu prací lze usuzovat, že Mistr Pavlových epištol spolupracoval od počátku s iluminá28
Např. iniciála s Narozením Krista na f. 20r Graduálu magistra Václava Secha, Archiv University Karlovy, b. sign., viz SVATOŠ, Michal: Graduale Magistri Wenceslai. Praha 1986. 29 Rozhodně není totožný s žádným s malířů Bible Václava IV., ani s N. Kuthnerem, jak se domníval STEJSKAL, Karel: K problematice českého knižního malířství václavské doby. In: Umění, 22, 1974, s. 553-567.
145