Galéria – Ročenka SNG 2004–2005
2. Mistr Pavlových epištol: Infulování biskupa sv. Apolináře. Kolem 1400. MVSR, ŠA Banská Bystrica, pobočka Kremnica. Foto: Fotoarchív SNG – P. Breier
Ganoisovy bible, uchovávané dnes v Budapešti a vystavené rovněž na výstavě v Bratislavě.10 V tomto ohledu bych se přikláněla k názoru starší literatury a nedatovala bych mladší vrstvu iluminací této bible později než do 60. let 14. století. Problematika tohoto rukopisu je však složitější – bible obsahuje i starší část s iluminacemi západoevropského původu. Podrobnější pojednání o Ganoisově bibli však přesahuje záměry tohoto referátu a bude publikováno jinde. Malíř zvaný Mistr Pavlových epištol je tedy dílenským následovníkem obou výše zmíněných iluminátorů. Anonymní autor je nazván podle iluminací rukopisu německého překladu perikop Epištol apoštola Pavla, chovaného dnes ve Vídni.11 Rukopis byl dlouho považován za součást sbírky rukopisů krále Václava IV. Soudím však, že dílo nebylo vytvořeno pro krále a nepochází ani z dvorské dílny. Král by si sice byl mohl pořídit pro svou osobní potřebu německý překlad Pavlových epištol, ale sotva perikopy, které jsou určeny k liturgii. Výzdoba tohoto kodexu je mnohem skromnější než rukopisů vytvořených ve dvorské dílně Václava IV. Rukopis Pavlových epištol také nesdílel osudy Václavovy knihovny od počátku, do sbírky se dostal až druhotně. Mezi dvorské rukopisy byl zařazen zřejmě proto, že obsahuje v borduře prvého folia vyobrazení lazebnice s věníkem, která byla považována za jeden
z osobních „emblémů“ králových, ba dokonce za aluzi na samu královnu.12 Její role je zde ovšem zcela jiná: lazebnice zobrazená v borduře se obrací ke sv. Pavlu,
Brigitte DEKEYZER – Ian VAN DER STOCK. Paris – Leuven – Dudley, MA 2005, s. 203-210 a STUDNIČKOVÁ, Milada: The Material Recycling of the Antiphonary of Vorau. In: ibidem, s. 211-216. Rukopis vznikl tedy zřejmě až ve 2. polovině 60. let, domnívám se však, že není důvod zpochybňovat jeho vyšehradský původ, popř. posunovat jeho dataci do ještě pozdější doby. 10 Budapešt, OsZK, Clmae 78. Viz BURAN (ed.) 2003 (cit. v pozn. 1), s. 783, kat. 6.19 (D. Buran), obr. 127. 11 Vídeň, ÖNB, cod. 2789. 12 Tak soudila lit. od 19. stol., zejména VON SCHLOSSER, Julius: Die Bilderhandschriften Königs Wenzel I. In: Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen, 14, 1893, s. 214 a d. až do doby nedávné. Výklad „emblémů“ zpochybnila poprvé HLAVÁČKOVÁ, Hana: Courtly Body in the Bible of Wenceslas IV. In: Künstlerischer Austausch – Artistic Exchange. Akten des XXVIII. Internationalen Kongresses für Kunstgeschichte, Berlin 15. – 20. Juli 1992. Ed. Thomas GAEHTGENS. Berlin 1993, s. 371-382 a v dalších statích, zejména HLAVÁČKOVÁ, Hana: Kdy vznikla bible Václava IV.? In: Ars longa. Sborník k nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy. Eds. Beket BUKOVINSKÁ – Lubomír KONEČNÝ. Praha 2003, s. 65-80. Nejnověji se k tomuto tématu vyjadřuje GRESCH, Diethelm: Das „e“ in der Wenzelsbibel. In: Kunstchronik, 59, 2004, č. 3, s. 131-137.
141