Z u z a n a V š et e č ková – D a l i b o r P r i x : O h l a s l evo č sk ý c h m o r a l i t v Kos t e l e s v. B e n e d i k t a v Kost e l c i u K r n ova
vysvětlit přímo z Regulí sv. Benedikta, kde v kapitole 4. nazvané Nástroje dobrých skutků, čteme: „Sytit chudé. Odívat nahé. Navštěvovat nemocné. Pochovávat mrtvé. Pomáhat v soužení. Těšit zarmoucené. Nebýt prchlivý. Neuchovávat hněv v srdci. Nebýt neupřímný v srdci. Nebýt pyšný. Nemít zálibu v pití vína. Nepřekračovat míru v jídle. Nebýt lenivý. Obávat se soudného dne. Děsit se pekla. Často se oddávat modlitbě.“24 Jak jsme uvedli na začátku, problematice Sedmi skutků milosrdenství a Sedmi smrtelných hříchů se věnovali od 60. let 20. století Josef Krása, později Barbara Dąb-Kalinowska a také Milan Togner.25 V roce 2002 napsal vyčerpávající interpretaci Dušan Buran v knize o nástěnných malbách v Levoči a v Ponikách a nejnověji se k tematice opět vrátil Milan Togner.26 Nejpropracovanější je interpretace Dušana Burana, který přihlédl k vazbám dobové literatury s výtvarným uměním a k eschastologickému i moralizujícímu významu. Nově upozornil v souvislosti se skutky milosrdenství též na texty legend dvou tehdy velmi oblíbených světic sv. Hedviky a zejména sv. Alžběty, s nimiž je možné spojit rovněž prostředí městských špitálů a jeho ochránců i pomocníků, kteří skutky milosrdenství aktivně realizovali.27 Velmi širokou analýzou maleb ve farním a v minoritském kostele v Levoči zdůraznil i smysl narativního zobrazení formou polyptychu v kontextu městského kostela, který byl aktuální ve smyslu katechetickém při zpovědi. Výše již zmíněné malby v malopolském Olkuszi vznikly zřejmě na začátku 15. století a snad proto vycházely bezprostředněji z cyklu moralit v Kostele sv. Jakuba v Levoči. S levočským svatojakubským cyklem malby z Olkusze spojuje zejména postava poutníkaKrista se svatozáří kolem hlavy, kterého – jak jsem již výše zmínila – v Kostelci postrádáme. Jednou z cest k výkladu maleb je i Buranem citovaná kniha Ralfa van Bührena o Skutcích milosrdenství, který upozornil v případě moralit na kázání o skutcích milosrdenství na počátku postu, kdy se skutky měly především aktivně vykonávat a v souvislosti se sedmi smrtelnými hříchy pak měly vést věřící především k dodržování prvních z nich a vyvarování se druhých.28 V tomto smyslu lze narativní cykly vlastně ctností a neřestí v rámci moralit chápat i jako cyklus postní, tedy podobný cyklům vánočním, pašijovým a svatodušním, kdy jsou věřícím předkládány scény, které je mají nabádat k modlitbám typickým pro určité období. Tomu odpovídají pravděpodobně i ve cviklech zobrazeni proroci, kde jeden by mohl představovat Izaiáše a jeho text v kapitole 58, v níž se v souvislosti s postem píše ve verši 7: „Není-liž: Abys lámal lačnému chleba svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.“ Druhým prorokem mohl být Ezechiel, který spíše v souvislosti s Božím soudem v kapitole 18,7 zapsal slova: „Kterýž by žádného neutiskoval, základ dlužníku svému by navracel, cizího mocí nebral, chleba svého by lačnému udílel, a nahého přiodíval rouchem.“
Snad právě i postavy dvou proroků v Kostelci odlišují tamní malovanou sérii a levočský minoritský cyklus s Bolestným Kristem na počátku a sv. Trojicí v závěru. Přesto levočský minoritský kostel jen ukazuje na vícevrstevnatost výkladu a variabilitu zejména skutků milosrdných, které – jak ukázal Robert Suckale – hrály významnou roli od raného středověku na kompozicích Posledního soudu.29 Již dříve jsem použila pro vysvětlení smyslu nástěnných maleb pojem „veřejné“ zbožnosti nebo „zveřejněného“ Andachtsbildu. Nástěnné malby na stěnách kostelů měly věřícím v levnějším provedení zpřístupnit každodenní dobovou zbožnost, která se pěstovala především v klášterech. Ta se později rozšířila i mezi bohatší vrstvou laických objednavatelů, kteří si mohli dovolit vlastnit poměrně drahé iluminované rukopisy, podobné asi zmíněnému česky psanému Krumlovskému sborníku, uloženému dnes v Národním muzeu v Praze.30 Šárka Bínová Fidrichová ve svém příspěvku citovala jako další biblický pramen Epištolu sv. Jakuba a jeho verše o spravedlivých skutcích. Dále rozvinula starší Krásovu hypotézu o středověkém divadle, které mohlo ovlivnit výzdobu moralit v levočských kostelech a analogicky ji předpokládala i pro malby v Kostelci.31 Je otázkou, nakolik skutečně masopust a následný půst mohly ovlivnit a aktualizovat v pozdním středověku starší téma Ctností a Neřestí, na které Skutky milosrdenství a Sedm smrtelných hříchů navazovaly a které se poměrně často objevily jak na Slovensku, tak ve Slezsku. Svou úlohu zde určitě sehrála i homiletická literatura, neboť 24
Řehole sv. Benedikta latinsky a česky. Praha 1993, s. 71-75. TOGNER, Milan: Monumentální nástěnná malba na Spiši 1300– 1550. In: Ars, 25, 1992, č. 2, s. 100-149. 26 TOGNER, Milan: Cyklus siedmich skutkov milosrdenstva (Levoča, minoritský Kostel Panny Marie), Cyklus siedmich skutkov milosrdenstva a siedmich smrteľných hriechov (Levoča, farní Kostel sv. Jakuba). In: Dejiny slovenského výtvarného umenia – Gotika. Ed. Dušan BURAN. Bratislava 2003, s. 678-680, č. 3.14 a 3.15. 27 GERÁT, Ivan: Mestská kultúra ako činiteľ transformácie dynastickej obrazovej hagiografie v severnom Uhorsku 15. storočia. In: Podzim středověku. Vyhraňování geografických teritorií, městská kultura a procesy vzniku lokálních uměleckých škol ve střední Evropě 15. století. Ed. Kaliopi CHAMONIKOLA. Brno 2001, s. 125-133; idem: Maliarske cykly Hlavného oltára sv. Alžbety. In: BURAN (ed.) 2003 (cit. v pozn. 26), s. 709-711, č. 4.36.2. 28 van BÜHREN, Ralf: Die Werke der Barmherzigkeit in der Kunst des 12. – 18. Jahrhunderts. Studien zur Kunstgeschichte. Bd. 115. Zürich 1998, s. 25-53. 29 SUCKALE, Robert: Die Weltgerichtstafel aus dem römischen Frauenkonvent S. Maria in Campo Marsio als programmatisches Bild der einsetzenden Gregorianischen Kirchenreform. In: Das mittelalterliche Bild als Zeitzeuge. Berlin 2002, s. 12-118, s. 59-63. 30 PLÁTKOVÁ, Zuzana: Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba v Libiši. In: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Příspěvky k dějinám umění III. Praha 1980, s. 137-181, zde s. 139140; STEJSKAL – VOIT 1991 (cit. v pozn. 21), s. 51-52; BRODSKÝ 2000 (cit. v pozn. 21), s. 28-33. 31 BÍNOVÁ FIDRICHOVÁ 2003 (cit. v pozn. 2), s. 17-19. 25
118