Zločiny nato

USA a spojenci výhodně privatizovali Irák Spojené státy začaly budovat svůj nový a demokratický Írák podle ve světě převládajících a jimi prosazovaných neoliberálních principů volné ruky trhu. „Civilní správa Iráku“ v letech 2003 – 2004 předala značnou část írácké státní ekonomiky do rukou soukromých subjektů – převážně amerických společností.

V září 2003 byla rozkazem č. 39 umožněna 100 procentní privatizace všech státních podniků a odliv zisků ze země.

Bylo také postaráno o to, aby byly privatizace všech státních podniků zakotveny v následující írácké ústavě. Ta prohlásila opětovné znárodňování za nezákonné. Korporace také potěšilo snížení jejich daně z příjmu ze 40 procent na 15 procent.

Od údajné demokracie, kterou s sebou měli přinést okupanti, se ničeho nedočkali iráčtí pracující. Aby měli noví vládci při privatizacích a snižování mezd a zhoršování pracovních podmínek v dosud státních podnicích volnou ruku, byly ponechány v platnost Saddámovi zákony zakazující odbory ve státních podnicích. V roce 2005 je pak loutková vláda ještě zpřísnila, když dala státu moc převzít jakékoliv odbory a zakázat jim vybírání příspěvků.

Není divu, že jak okupanti, tak domácí írácká elita, považují odbory a organizace pracujících za hrozbu. I přes svou ilegalitu byly írácké odbory od začátku těmi nejaktivnějšími kritiky privatizací. Často neváhaly vstoupit do stávky proti novým vlastníkům a v některých případech je dokázaly vystrnadit nebo si na nich vydobýt ústupky. Jejich činnost se však setkávala s velkou represí. Docházelo k útokům vlády na odbory, jejich přemisťování daleko od jejich pracovišť a potlačování jejich protestů vojenskými jednotkami.

Nejznámějším případem bylo obležení a dobytí Fallúdži v roce 2004. Američtí vojáci zde dokonce použily chemické zbraně (bílý fosfor), což především obyvatelům města způsobovalo množství