Přestože svět se nám jeví ve své mnohotvárnosti a diferencovanosti, vládnou v něm objektivní zákony, kterým je tato mnohotvárnost věcí a jevů podřízena. Pravdivost tohoto materialistického tvrzení potvrzuje celý dosavadní vývoj vědeckého poznání. Koperník vyvrátil náboženské představy, že Země je středem vesmíru, Newtonovy objevy zákonů mechaniky, gravitace to potvrdily, stejně jako další a další vědecké poznatky, např. o chemickém složení Země, objevování planet, Darwinova teorie o vývoji druhů, atd. Ve světě neexistuje nic, co by nebylo pohybující se hmotou, nebo co by nebylo produktem pohybující se hmoty včetně lidského vědomí. V tom spočívá jednota světa.
Dialektický způsob myšlení Ve filozofii kromě dvou základních směrů – materialismu a idealismu existují i dvě rozdílné metody zkoumání světa: dialektická a metafyzická. Rozdíl mezi dialektikou a metafyzikou se projevuje v rozdílné odpovědi na otázku, zda jsou věci ve své podstatě neměnné, navzájem nesouvisí a nepodmiňují se, či zda podléhají změnám, vyvíjejí se a existuje mezi nimi vnitřní souvislost. Dialektika (z řec. dialego – vést spor, diskutovat). Ve filozofii je to učení o nejobecnějších zákonitostech pohybu a vývoji materiálního světa, tj. přírody, společnosti a lidského myšlení. Je nejobecnějším učením o pohybu a vývoji, které popírá metafyzické nazírání na svět, tj., že svět má neměnnou podstatu, je daný a lze jej jednou provždy pochopit a vysvětlit v celé jeho mnohotvárnosti. Marxistická materialistická dialektika chápe svět jako jednotný celek, kde mezi věcmi a jevy existují vzájemné souvislosti, že svět