Není od věci si říci, co dnes slyšíme, že stát má být slabý. Diktatura proletariátu – výrobní prostředky byly celospolečenské. S návratem kapitalismu došlo k návratu výrobních prostředků do rukou soukromých vlastníků. S tím souvisí ekonomická i politická moc. Dnes po daru církvím se na scéně objevuje další subjekt, který s hospodářskou mocí posílí i moc politickou.
Společnost jako vědomé bytí Život lidí není prvotně určován jejich vědomím, ale skutečností ve které žijí. Je určován materiální stránkou, jejich materiálním bytím, jejich stupněm materiálního zabezpečení. Vědomí je tedy neodlučitelnou součástí vývoje společnosti. Je určováno skutečnostmi jako je výroba a z toho plynoucí potřeba, spotřeba, dělba práce, třídy, stát, politika. Materialistické pojetí dějin společnosti vychází z toho, že společenský život je vědomým bytím. To znamená, že společnost je taková forma pohybu hmotného světa, která spočívá na hmotném základě a přitom disponuje vědomím. Vědomí se od počátku existence společnosti dodnes projevuje prostřednictvím řeči (jazyka). Řeč je nástrojem styků mezi lidmi. V souvislosti s dělbou práce však vědomí může existovat a vyvíjet se relativně samostatně, nemusí být spojeno bezprostředně s výrobou a hmotným životem společnosti. Může se opožďovat nebo předbíhat hmotný život společnosti. Například mohou vznikat teorie reálné i nereálné.
Zákonitosti vývoje společnosti Marxismus postavil úsilí dřívejších myslitelů na vědecký základ tím, že objevil základní příčiny a zákonitosti vývoje společnosti.