Výroba, potřeba a spotřeba Jakmile se lidé vyčlenili z živočišné říše, začaly se měnit i jejich potřeby. Životní potřeby zvířat se nemění, živit se a rozmnožovat. Člověk má také základní životní potřeby spojené s přežitím (potřeba jíst, pít, ošatit se, chránit se proti přírodním silám, bydlet, rozmnožovat se... ) ale v průběhu vývoje společnosti narůstají další potřeby (výchova, vzdělání, kultura, seberealizace, kvalita bydlení, šacení... ). Kapitalismus nechává tyto základní potřeby na jednotlivcích, více vyzdvihuje svobodu slova, pohybu... Marxismus odhalil, že společnost se v důsledku rozvoje výroby vyvíjí a mění. Výrobní činnost lidí se stále vyvíjí, lidé rozšiřují svou pracovní činnost, vznikají nové druhy práce. Mezi lidmi nutně dochází k dělbě práce. Důsledkem dělby práce je skutečnost, že se vytvářejí zvláštní skupiny lidí. Historické formy dělby práce: mezi mužem a ženou, oddělení pastevectví, zemědělství a řemesel, oddělení řemesel a obchodu jako výměny věcí, oddělení fyzické a duševní práce. Dnes sledujeme pokračování tohoto procesu. Nutnost vzájemné spolupráce, kooperace a vzájemného styku narůstá.
Důsledky výroby pro rozdělení společnosti na třídy V průběhu vývoje společnosti se produktivita lidí zvýšila natolik, že vyrobila více než bylo nutné k obživě, ke spotřebě. Na určitém stupni společenského vývoje vznikl poměrný, relativní nadbytek – nadvýrobek. Snahou přivlastnit si tento nadvýrobek je příčinou vzniku soukromého vlastnictví. Soukromé vlastnictví, tj. přivlastňování výsledků práce jiných lidí a ovládnutí výrobních vztahů. Přivlastňování nadvýrobku je materiálním základem vzniku tříd.