Základní zákony dialektiky, tvoří jednotu a mají univerzální platnost. Všude v objektivní realitě, v přírodě, ve společnosti, probíhá vývoj na základě jednoty a boje protikladů kvantitativních a kvalitativních změn a negace, negace.
Zákon jednoty a boje protikladů Například živý organismus může existovat za určitých předpokladů. Z okolního prostředí přijímá určité látky (asimilace), které udržují živý organismus v činnosti. Zároveň předávají zpět do prostředí určité látky (disimilace). Tyto procesy jsou protikladné – příjem, výdaj. Když zanikne příjem, zanikne výdaj. Jsou spolu nerozlučně spjaty. Každá oblast v přírodě a ve společnosti má vlastní specifické rozpory, které jsou jiné v neživé a živé přírodě, jiné v živočišné říší a v lidské společnosti, jiné v kapitalismu, jiné v socialismu. Například v kapitalismu je hlavním společenským rozporem rozpor mezi vlastníky výrobních prostředků a těmi co je nevlastní.... Rozpory nezanikají ani v socialismu, např. existuje rozpor mezi výrobou a spotřebou, lidé předbíhají ve svých potřebách možnosti, atd. Dialektický rozpor je vlastní věcem, procesům, jevům a představuje zdroj a hybnou sílu jejich pohybu, změny a vývoje. Rozpor je někdy důsledkem vývoje rozdílu a protikladu. Bedřich Engels napsal: „Sám pohyb je rozpor. Dokonce už jednoduchý mechanický pohyb z jednoho místa na druhé může probíhat jen tak, že těleso je v jednom a témž okamžiku na jednom místě a současně na nějakém jiném, že na jednom místě současně je i není. A neustálé kladení a současné řešení tohoto rozporu je pohyb.“ /Co jsem právě řekl(a) je současnost, nebo minulost?/