Základy marxistické ekonomie - Pavel Herman

Námezdní práce a kapitál Hodnota zboží je určena prací nutnou k jeho výrobě. Marx důkladně prozkoumal hodnototvornou vlastnost práce a přitom zjistil, že každá práce nutná k výrobě zboží, přidává tomuto zboží ze všech okolností takovou hodnotovou veličinu, jaká odpovídá spotřebovanému množství práce.

Dejme tomu, že dělník – strojní zámečník – má opracovat součást stroje, kterou udělá za jeden den. Surovina – železo a mosaz v předem zpracované potřebné formě – má cenu 20 Euro.

Energie – elektřina nebo uhlí spotřebované ve stroji, opotřebení stroje, soustruhu a ostatních nástrojů – má hodnotu 1 Eura. Denní mzda je podle našeho předpokladu 3 Eura. Úhrnem je vynaloženo na naši součást stroje 24 Euro. Kapitalista si však vypočítá, že od svých zákazníků dostane za ni průměrně cenu – 27 Euro. Je to tedy o 3 Eura více, než činí náklady, které vynaložil.

Dvacet euro vězí v surovinách, jedno euro v uhlí. Zbývá šest euro, které byly přidány k hodnotě suroviny. Ale těchto šest euro může pocházet pouze a jenom z práce dělníka, kterou přidal k surovině.

Dělníkova dvanáctihodinová práce by se tedy rovnala šesti euro.

A tak konečně objevujeme, co je to „hodnota práce.“ Náš strojní zámečník dostal pouze jen tři eura. Kdežto hodnota jeho dvanáctihodinové práce je šestr euro. Podle toho má práce nikoliv jednu, ale dvě hodnoty.

Z tohoto rozporu můžeme mluvit o koupi a prodeji práce a o hodnotě práce. To co ekonomové pokládali za výrobní náklady „práce“ jsou nikoliv výrobní náklady práce, ale výrobní náklady na samého živého dělníka. Dělník tak pronajímá, resp. prodává svou pracovní sílu.